Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 301/2008 - 122Rozsudek MSPH ze dne 15.12.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ans 7/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 301/2008 - 122-125

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: S. M., zast. JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem Opava, Hauerova 3, proti žalovanému: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, v řízení o žalobě ze dne 13.9.2006 proti nečinnosti správního orgánu

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

III. Soud určuje odměnu advokáta JUDr. Vlastimila Vezdenka za zastupování žalobce částkou 16. 021,70 Kč. Odměna v této výši bude JUDr. Vlastimilu Vezdenkovi vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 13.9.2006 podanou u Krajského soudu v Ostravě, ve znění jejího upřesnění provedeného při ústním jednání dne 15.12.2010, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti (návrhu) žalobce ze dne 12.5.2006. V žalobě uvedl, že na jeho návrh (ze dne 12.5.2006) na zahájení správního řízení žalovaný nereagoval, nevedl řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v návrhu požadované rozhodnutí nevydal. Za meritum věci označil žalobce to, aby žalovaná zdravotní pojišťovna nevyplatila z jeho účtu peníze Psychiatrické léčebně Šternberk za jeho násilné protiprávní zadržení.

2 pokračování

9Ca 301/2008

Usnesením ze dne 19.12.2007 č.j. 22 Ca 363/2006 - 47 Krajský soud v Ostravě rozhodl, že věc se postupuje Městskému soudu v Praze jakožto soudu místně příslušnému k jejímu projednání a rozhodnutí.

V podání ze dne 5.1.2007 žalobce popsal okolnosti svého zadržení zásahovou jednotkou policie a následného umístění v Psychiatrické léčebně Šternberk, které proběhlo na příkaz soudkyně Okresního soudu v Šumperku.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě označil žalobu za ne zcela určitou a srozumitelnou. Usuzuje, že žalobce se zřejmě na žalovaném domáhá vydání správního rozhodnutí vůči zdravotnickému zařízení – Psychiatrické léčebně Šternberk, kterým by žalovaný tomuto zdravotnickému zařízení odmítl uhradit „z účtu žalobce“ zdravotní péči za léčení žalobce v průběhu jeho hospitalizace v době od 22.3. do 9.5.2006. Dále konstatoval, že žalobce se na něj opakovaně obrátil dopisy ze dne 12.5.2006, 4.8.2006 a 16.8.2006. Obsahem těchto dopisů byly obecné výhrady žalobce k poskytování zdravotní péče a k jeho umístění v Psychiatrické léčebně Šternberk spolu se žádostí o vydání blíže nespecifikovaného rozhodnutí, zřejmě o odmítnutí úhrady zdravotní péče za dobu jeho hospitalizace ve zmíněném zdravotnickém zařízení. Podání žalobce prošetřil žalovaný formou kontrolní a revizní činnosti ve smyslu § 42 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), přičemž neshledal důvod k odmítnutí úhrady zdravotní péče poskytnuté žalobci. V případech, kdy revizní lékaři a další odborní pracovníci žalovaného vykonávají činnost spojenou s kontrolou poskytnuté zdravotní péče ve smluvních zdravotnických zařízení, nelze dle mínění žalovaného aplikovat správní řád a vydat rozhodnutí. Z tohoto důvodu žalovaný odpověděl žalobci na jeho podání dopisy ze dne 18.5.2006, 15.8.2006 a 7.9.2006. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný nedisponuje spisovým materiálem, jehož obsahem by byly písemnosti vydané ve smyslu správního řádu. Zdravotní péče vykázaná Psychiatrickou léčebnou Šternberk za léčení žalobce nebyla shledána jako neoprávněná, a tudíž nebyl důvod úhradu zdravotnickému zařízení odmítnout. Žalovaný poukázal na § 17 odst. 1 a § 40 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle nichž je povinen hradit zdravotnickým zařízením za své pojištěnce zdravotní péči. Žalobce má podle § 11 odst. 1 písm. d) téhož zákona nárok na bezplatné poskytnutí zdravotní péče, přičemž tato se nečerpá z „účtu žalobce“. Jak tvorba, tak čerpání prostředků zdravotní péče je založeno na principu solidarity. Pokud žalobce brojí svou žalobou proti neoprávněnému umístění v Psychiatrické léčebně Šternberk, není posouzení této skutečnosti v kompetenci žalovaného. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V podání ze dne 23.7.2007 žalobce uvedl, že podanou žalobou se domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat rozhodnutí vůči Psychiatrické léčebně Šternberk, kterým by žalovaný tomuto zdravotnickému zařízení odmítl uhradit na rodné číslo žalobce z účtu pojišťovny neoprávněně vykázanou zdravotní péči za dobu od 22..3.2006 do 9.5.2006, neboť žalobce tam (míněno zřejmě v Psychiatrické léčebně Šternberk) vůbec nebyl a vůbec se tam neléčil.

Při ústním jednání ve věci samé právní zástupce žalobce navrhl upřesnění žalobního petitu v tomto znění: „Soud ukládá žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 12.5.2006.“ Poukázal na veškeré listiny vztahující se k dané věci, které byly soudem při ústním jednání rekapitulovány (viz níže) a navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil.

3 pokračování

9Ca 301/2008

Usnesením ze dne 6.2.2006 č.j. 40P 335/88 Okresní soud v Šumperku nařídil předvedení žalobce k vyšetření ve zdravotnickém zařízení – Psychiatrické léčebně Šternberk, a to na kterýkoli den, kteroukoli hodinu s tím, že předvedení bude provedeno prostřednictvím Policie ČR, Obvodního oddělení Policie ČR Zábřeh.

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 15.2.2007 č.j. 40P 335/88-999 bylo zastaveno řízení zahájené usnesením téhož soudu ze dne 7.6.1994 č.j. P 335/88-101 o omezení způsobilosti k právním úkonům, případně o zbavení způsobilosti k právním úkonům žalobce. V odůvodnění rozsudku je mj. zmíněna zpráva Psychiatrické léčebny Šternberk doručená Okresnímu soudu v Šumperku dne 24.3.2006, podle níž byl žalobce předveden k lékařskému vyšetření dne 22.3.2006 a dne 9.5.2006 byl propuštěn domů.

Návrhem ze dne 12.5.2006 adresovaným žalovanému se žalobce domáhal toho, aby za dobu od 22.3.2006 do 9.5.2006, kdy byl násilně a proti své vůli zadržen, žalovaný nevyplatil Psychiatrické léčebně Šternberk žádné peníze.

Dopisem ze dne 18.5.2006 žalovaný potvrdil žalobci, že dne 16.5.2006 obdržel jeho návrh na zahájení správního řízení proti Psychiatrické léčebně Šternberk. Zároveň žalobci oznámil, že dnešním dne odmítá úhradu vykázané péče na osobu žalobce za dobu jím uvedeného pobytu v Psychiatrické léčebně Šternberk, a to do doby, kdy toto zdravotnické zařízení prokáže, že k hospitalizaci měl ředitel psychiatrické léčebny zákonný důvod a úhrada nákladů na zdravotní péči žalobce v Psychiatrické léčebně Šternberk bude potvrzena jako oprávněná.

Podáním ze dne 4.8.2006 označeným jako stížnost na nečinnost zdravotní pojišťovny ve správním řízení si žalobce stěžoval na to, že žalovaný dosud nevydal jím požadované rozhodnutí, a domáhal se zjednání nápravy. V reakci na tuto stížnost žalovaný sdělil žalobci dopisem ze dne 15.8.2006, že návrh žalobce na zahájení správního řízení proti Psychiatrické léčebně Šternberk ze dne 12.5.2006 byl řešen formou revizní a kontrolní činnosti. O výsledku byl žalobce informován dopisem ze dne 18.5.2006. Žalovaný dále uvedl, že v případech, kdy revizní lékaři a další odborní pracovníci vykonávají činnost spojenou s kontrolou poskytnuté zdravotní péče ve smluvních zdravotnických zařízeních, nejedná se o aplikaci správního řádu.

Podáním ze dne 16.8.2006 žalobce vytkl žalovanému, že dosud neobdržel rozhodnutí ve věci jeho návrhu na správní řízení ze dne 12.5.2006. Dále uvedl, že na základě podvodu ředitele Psychiatrické léčebny Šternberk a lékaře v jedné osobě MUDr. H. byl zatčen policií a eskortován na oddělení MUDr. H. V žádném případě se nejednalo o řádnou léčbu. Žalobce se domáhal toho, aby byl ihned předvolán k žalovanému na pobočku v Olomouci a aby bylo ihned vydáno rozhodnutí.

V dopise ze dne 7.9.2006, kterým reagoval na podání žalobce ze dne 16.8.2006, žalovaný odkázal na své předchozí sdělení ze dne 15.8.2006, jímž byl žalobce vyrozuměn o tom, že jeho návrh na zahájení správního řízení byl řešen formou kontrolní a revizní činnosti. Žalovaný zopakoval, že v případech, kdy revizní lékaři a další odborní pracovníci vykonávají činnost spojenou s kontrolou poskytnuté zdravotní péče ve smluvních zdravotnických zařízeních, nelze aplikovat správní řád a vydat rozhodnutí. Návrh žalobce na zahájení správního řízení tedy dle mínění žalovaného nemá oporu v zákonné normě.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

4 pokračování

9Ca 301/2008

Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

Podle § 79 odst. 2 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

Podle § 81 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

Podle § 81 odst. 3 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Podle § 11 odst. 1 písm. f/ zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31.12.2007, má pojištěnec právo podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním.

Podle § 13 odst. 2 písm. a/ zákona o veřejném zdravotním pojištění zdravotní péče hrazená v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (dále jen "hrazená péče") zahrnuje léčebnou péči ambulantní a ústavní (včetně diagnostické péče, rehabilitace, péče o chronicky nemocné a zdravotní péče o dárce tkání nebo orgánů související s jejich odběrem).

Podle § 17 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle zvláštního zákona, smlouvy se zdravotnickými zařízeními o poskytování zdravotní péče. Smlouvu o poskytování zdravotní péče lze uzavřít jen na ty druhy péče, které je zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat. Smlouvy se nevyžadují při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče pojištěnci.

Podle § 40 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění jsou zdravotní pojišťovny povinny uhradit zdravotnickým zařízením, popřípadě jiným subjektům (§ 17 odst. 8), které v souladu s tímto zákonem poskytly zdravotní péči pojištěncům, tuto poskytnutou péči ve lhůtách sjednaných ve smlouvě (§ 17). Pokud není mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, popřípadě jiným subjektem poskytujícím zdravotní péči, smlouva sjednána, jsou zdravotní pojišťovny povinny poskytnutou zdravotní péči uhradit za stejných podmínek jako zdravotnickým zařízením, se kterými zdravotní pojišťovna uzavřela smlouvu podle § 17 odst. 1. Podle § 42 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojišťovny kontrolují využívání a poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění v jejím objemu a kvalitě včetně dodržování cen u smluvních zdravotnických zařízení a pojištěnců.

Podle § 42 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění kontrolní činnost provádějí prostřednictvím informačních dat v rozsahu stanoveném zákonem a činností revizních lékařů.

5 pokračování

9Ca 301/2008

Další kontrolní činnost provádějí odborní pracovníci ve zdravotnictví způsobilí k revizní činnosti (dále jen "odborní pracovníci").

Podle § 42 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění revizní lékaři posuzují odůvodněnost léčebného procesu se zvláštním zřetelem na jeho průběh a předepisování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a na posuzování potřeby lázeňského pobytu jako součásti léčebné péče. Revizní lékaři a další odborní pracovníci dále kontrolují, zda a) poskytnutá péče odpovídá péči vyúčtované zdravotní pojišťovně, b) byly vyúčtovány pouze ty výkony, léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které je zdravotní pojišťovna povinna uhradit, c) rozsah a druh zdravotní péče odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce. Pokud kontrola prokáže neoprávněnost nebo nesprávnost vyúčtování zdravotní péče, zdravotní pojišťovna takovou péči neuhradí. Pokud kontrola prokáže, že pojištěnci byl předepsán léčivý přípravek v rozporu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí Ústavu o výši a podmínkách úhrady a zdravotní pojišťovna tento léčivý přípravek zařízení lékárenské péče uhradila, má příslušná zdravotní pojišťovna právo na úhradu zaplacené částky za takový léčivý přípravek zdravotnickým zařízením, kde byl léčivý přípravek předepsán.

Podle § 43 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění se na kontrole zdravotních pojišťoven podílejí též pojištěnci. Na vyžádání pojištěnce je zdravotní pojišťovna povinna písemně poskytnout jedenkrát ročně údaje o zdravotní péči uhrazené za tohoto pojištěnce v období posledních 12 měsíců.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci uvážil takto:

Zákon o veřejném zdravotním pojištění ani žádný jiný obecně závazný právní předpis nepřiznává žalobci právo iniciovat svým návrhem (žádostí) správní řízení, jehož výsledkem by bylo rozhodnutí žalovaného o nevyplacení úhrady za zdravotní péči poskytnutou žalobci některým ze smluvních zdravotnických zařízení, a neukládá žalovanému povinnost vést o takovém návrhu správní řízení a rozhodnout o něm. Způsob kontroly využívání a poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění prováděné zdravotními pojišťovnami je upraven v 42 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Podle druhého odstavce tohoto zákonného ustanovení zdravotní pojišťovny provádějí kontrolní činnost prostřednictvím informačních dat v rozsahu stanoveném zákonem a činností revizních lékařů. Další kontrolní činnost provádějí odborní pracovníci ve zdravotnictví způsobilí k revizní činnosti.Revizní lékaři posuzují odůvodněnost léčebného procesu se zvláštním zřetelem na jeho průběh a předepisování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a na posuzování potřeby lázeňského pobytu jako součásti léčebné péče. Revizní lékaři a další odborní pracovníci dále kontrolují, zda poskytnutá péče odpovídá péči vyúčtované zdravotní pojišťovně, zda byly vyúčtovány pouze ty výkony, léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které je zdravotní pojišťovna povinna uhradit, a zda rozsah a druh zdravotní péče odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce. Pokud kontrola prokáže neoprávněnost nebo nesprávnost vyúčtování zdravotní péče, zdravotní pojišťovna takovou péči neuhradí (42 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění).

Z výše uvedeného je zřejmé, že kontrola využívání a poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění prováděná zdravotními pojišťovnami ve vztahu ke smluvním zdravotnickým zařízením neprobíhá v režimu správního řádu a není završena vydáním správního rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí úhrady za vykázanou zdravotní péči, kterou kontrolované zdravotnické zařízení pojištěncům poskytlo. Režim správního řádu na

6 pokračování

9Ca 301/2008

danou věc nedopadá už z toho důvodu, že úhrada zdravotní péče jednotlivým zdravotnickým zařízením není plněním povinnosti založené správním aktem. Ze strany zdravotních pojišťoven se jedná o plnění povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování zdravotní péče, kterou za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům zdravotní pojišťovny v souladu s § 17 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění uzavírají se zdravotnickými zařízeními.

Je-li v rámci prováděné kontrolní činnosti prokázána oprávněnost a správnost vyúčtování zdravotní péče, je zdravotní pojišťovna bez dalšího, tj. bez vydání jakéhokoliv správního rozhodnutí povinna příslušnému zdravotnickému zařízení vyúčtovanou zdravotní péči uhradit. Tuto povinnost uhradit zdravotnickým zařízením, popřípadě jiným subjektům, které v souladu se zákonem poskytly zdravotní péči pojištěncům, poskytnutou péči ve lhůtách sjednaných ve smlouvě, zdravotním pojišťovnám výslovně ukládá § 40 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V případě, že kontrola prokáže neoprávněnost nebo nesprávnost vyúčtování zdravotní péče, zdravotní pojišťovna takovou péči neuhradí (§ 42 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Zákon ani v tomto případě neukládá zdravotní pojišťovně povinnost vydávat správní rozhodnutí o odepření úhrady neprávem vyúčtované zdravotní péče. Je na příslušném zdravotnickém zařízení, které sporné vyúčtování poskytnuté zdravotní péče předložilo, aby se u soudu domáhalo splnění smluvní povinnosti zdravotní pojišťovny uhradit vyúčtovanou zdravotní péči, považuje-li kontrolní závěr zdravotní pojišťovny o neoprávněnosti či nesprávnosti vyúčtování za mylný.

Zákon o veřejném zdravotním pojištění přiznává pojištěncům právo podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním (§ 11 odst. 1 písm. f/) a též právo podílet se na kontrole zdravotních pojišťoven (§ 43 odst. 2 zákona). Pojištěnci mohou svými podněty iniciovat kontrolní činnost prováděnou zdravotnickými pojišťovnami ve vztahu ke smluvním zdravotnickým zařízením, mají-li z jakýchkoliv důvodů za to, že ze strany zdravotnických zařízení dochází k neoprávněnému či nesprávnému účtování zdravotní péče. Zákon však, jak již bylo shora uvedeno, pojištěncům nepřiznává právo iniciovat svým návrhem správní řízení, ve kterém by bylo formou správního aktu rozhodováno o vyplacení či odepření úhrady zdravotní péče poskytnuté pojištěnci některým ze smluvních zdravotnických zařízení. Je tomu tak i proto, že předmětem kontrolní činnosti zdravotních pojišťoven prováděné ve vztahu ke smluvním zdravotnickým zařízením nejsou práva či povinnosti jednotlivých pojištěnců – fyzických osob, a výsledek kontrolní činnosti v podobě poskytnutí či odepření úhrady za vyúčtovanou zdravotní péči nezasahuje do právní sféry pojištěnců.

Podání žalobce ze dne 12.5.2006 je vzhledem k výše uvedenému toliko podnětem k zahájení kontrolní činnosti žalovaným, nikoliv návrhem na zahájení správního řízení, o němž by byl žalovaný povinen rozhodnout. Žalovaný na toto podání zareagoval vsouladu se zákonem, o čemž svědčí jeho dopis ze dne 18.5.2006, kterým žalobci oznámil, že na základě jeho podnětu odmítl úhradu vykázané péče na osobu žalobce za dobu jeho pobytu v Psychiatrické léčebně Šternberk, a to do doby, než bude úhrada nákladů na zdravotní péči žalobce v Psychiatrické léčebně Šternberk (kontrolní činností) potvrzena jako oprávněná. Z vyjádření žalovaného k žalobě vyplývá, že skutečnosti uvedené v podnětu žalobce prošetřil žalovaný formou kontrolní a revizní činnosti provedené v souladu s § 42 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zdravotní péče vykázaná Psychiatrickou léčebnou Šternberk za léčení žalobce však nebyla shledána neoprávněnou, a proto nebyl důvod úhradu zdravotnickému zařízení odmítnout.

7 pokračování

9Ca 301/2008

Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu může být důvodná pouze v případě, že žalovaný správní orgán nesplnil zákonem stanovenou povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Protože žalovanému žádný zákon neukládá povinnost vést, ať již na základě návrhu pojištěnce či z úřední povinnosti, správní řízení ve věci odmítnutí úhrady zdravotní péče vyúčtované smluvním zdravotnickým zařízením, nebyl žalovaný povinen vést správní řízení o návrhu (žádosti) žalobce ze dne 12.5.2006 a nebyl povinen o tomto návrhu jakkoliv rozhodnout. Nerozhodnutí o návrhu (žádosti) žalobce ze dne 12.5.2006, který žalovaný správně vyhodnotil jako podnět k zahájení kontrolní činnosti, tudíž nelze označit za nečinnost správního orgánu jsoucí v rozporu se zákonem, proti které by bylo možné s úspěchem brojit u soudu žalobou podle § 79 a násl. s.ř.s. Soud proto žalobu podle § 81 odst. 3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že má ve shodě s názorem žalovaného za to, že v souzené věci nebyl žádný důvod k odmítnutí úhrady zdravotní péče vykázané Psychiatrickou léčebnou Šternberk za léčení žalobce v době od 22.3.2006 do 9.5.2006. Žalobce byl v uvedeném období zcela nepochybně přijat do ústavní péče v Psychiatrické léčebně Šternberk, kam byl předveden policií za účelem znaleckého posouzení jeho duševního stavu. O tom svědčí jak podání samotného žalobce ze dne 5.1.2007, ve kterém popsal okolnosti svého zadržení zásahovou jednotkou policie a následného umístění v Psychiatrické léčebně Šternberk na příkaz soudkyně Okresního soudu v Šumperku, tak i zpráva psychiatrické léčebny o předvedení žalobce zmiňovaná v rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15.2.2007 č.j. 40P 335/88-999. Obě tyto listiny prokazují nepravdivost následného tvrzení žalobce, že v v době od 22.3.2006 do 9.5.2006 v Psychiatrické léčebně Šternberk vůbec nebyl. Jmenované zdravotnické zařízení má podle § 40 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění právo na úhradu ústavní zdravotní péče, kterou žalobci ve shora uvedeném období prokazatelně poskytlo.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Ve třetím výroku rozsudku soud určil odměnu advokáta JUDr. Vlastimila Vezdenka, který byl usnesením ze dne 29.6.2009 č.j. 9 Ca 301/2008 – 104 ustanoven žalobci k jeho zastupování v řízení o podané žalobě. Odměna určená ve výši 16.021,70 Kč sestává z těchto položek: 1. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání podání ve věci samé ze dne 4.11.2009, účast při jednání soudu dne 15.12.2010), přičemž sazba odměny za každý z těchto úkonů právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., částku 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), 2. tři paušální částky ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), 3. cestovné advokáta k jednání soudu ve výši 4.351,40 Kč za jízdu z Opavy do Prahy a zpět na vzdálenost celkem 740 km vozidlem Volkswagen Passat reg. zn. 6T67212 při základní náhradě 3,90 Kč/1 km, průměrné spotřebě vozidla na 100 km dle technického průkazu ve výši 6,9 litru a při průměrné ceně pohonných hmot 28,70 Kč za litr (dle vyhl. č. 462/2009 Sb., a podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 4. náhrada za promeškaný čas za cestu k jednání k soudu a zpět v trvání 18 půlhodin á 100,- Kč, celkem tedy 1.800,- Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 5. částka 2.670,30 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.).

8 pokračování

9Ca 301/2008

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 15. prosince 2010

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Koláček

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru