Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 297/2008 - 46Rozsudek MSPH ze dne 25.05.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 297/2008 - 46-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Jednota, spotřební družstvo v Toužimi, se sídlem Toužim, nám. Jiřího z Poděbrad 106, IČ: 00031950, zast. JUDr. Libuší Vackovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Komenského 166/9, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: AGROSPOL Czech spol. s r.o., se sídlem Plzeň, Borská 13, IČ: 46883347, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.5.2008 č.j. 33/2008-130-SPR/2

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 19.5.2008 č.j. 33/2008-130-SPR/2 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 500,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky JUDr. Libuše Vackové.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 20.2.2008 č.j. 3-2776/07-DÚ/Bg drážní úřad podle § 5 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“) zrušil část železniční dráhy – vlečky „Vlečka Jednota Toužim“ (dále jen „vlečka“), kterou vlastní žalobce a která je zaústěna do regionální dráhy Rakovník – Bečov nad Teplou v železniční stanici Toužim výhybkou č. 3 v km 71,240 = km 0,000 začátku vlečky a končí zarážedlem kusé koleje v km 0,577. Do vlečky žalobce je zaústěna „Vlečka AGROSPOL Czech“ výhybkou č. Z1 v km 0,072. Celková stavební délka vlečky je 0,647 km. Vlečka se nachází v katastrálním území obce Toužim na pozemcích parc. č. 3163, jehož vlastníkem je Česká republika, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, a dále na pozemku parc. č. 437/1 ve vlastnictví žalobce. Podle rozhodnutí drážního úřadu byla zrušena část železniční dráhy – vlečky, a to od výhybky č. Z1 v km 0,072 do jejího konce v km 0,577, ke dni 30.3.2008.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti prvostupňovém rozhodnutí drážního úřadu uvedenému shora a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně svým rozhodnutím vyhověl žádosti vlastníka dráhy (žalobce) jen zčásti tak, aby zůstal zachován styk dráhy s navazující vlečkou společnosti AGROSPOL Czech spol. s r.o. (dále jen „vlečka AGROSPOL“). Proti rozhodnutí drážního úřadu podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že vlečku nepotřebuje k podnikatelské činnosti a její opětovné užívání nepředpokládá, a proto požádal o zrušení vlečky. Dále uvedl, že pokud uživatel zaústěné vlečky, společnost AGROSPOL Czech spol. s r.o., tuto vlečku potřebuje, je v jeho zájmu, aby úsek spojující jeho vlečku s regionální dráhou byl zachován. Musí proto provést příslušná opatření k převodu tohoto úseku do svého vlastnictví a nepřesouvat povinnost zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost na žalobce. Žalobce v odvolání připomněl, že nezrušená část vlečky je umístěna na pozemku ve vlastnictví státu. Žalobcovo právo trvalého užívání tohoto pozemku bylo zrušeno, a pozemek tak lze využívat jen na základě výpůjčky. Žalobce nevidí důvod, proč by měl smlouvu o výpůjčce na nemovitost, kterou nepotřebuje, uzavírat. Namítl rovněž, že správní orgán I. stupně se nepokusil řešit rozpor mezi účastníky řízení a tuto povinnost přesunul zcela na žalobce. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí konstatoval, že poté, co přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí drážního úřadu, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Správní orgán I. stupně dle názoru žalovaného postupoval v souladu s právními předpisy, respektoval právo vlastníka vlečky nakládat se svým majetkem v souladu s § 5 odst. 4 zákona o dráhách, které je na druhé straně omezeno povinností vlastníka umožnit styk dráhy s jinými dráhami ve smyslu § 20 odst. 1 téhož zákona. Navrhovaným zrušením celé vlečky žalobce by došlo u vlečky AGROSPOL ke ztrátě zaústění do jiné vlečky a regionální dráhy a tím by tato vlečka přestala být dráhou, protože by neplnila podmínky stanovené v § 3 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách. Správní orgán I. stupně se v řízení pokusil o smírné odstranění rozporů v souladu s § 5 správního řádu, když oba účastníky řízení předvolal k ústnímu jednání za účelem vyjasnění situace ohledně zrušení vlečky. Z protokolu o ústním jednání ze dne 5.2.2008 však vyplývá, že nebylo nalezeno smírné řešení, neboť účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Tvrzení žalobce, že správní orgán I. stupně se nepokusil řešit vzniklý rozpor, se tedy nezakládá na pravdě. Žalobce, který pro své podnikatelské aktivity již vlečku nepotřebuje, tuto nabídl v části od zaústěné dráhy po dráhu regionální k odprodeji společnosti AGROSPOL, která se však vyjádřila v tom smyslu, že nemá zájem o odkup části vlečky ani za symbolickou 1 Kč a od žalobce jakožto vlastníka vlečky nebo od vlastníka dráhy regionální požaduje zajištění styku své vlečky s dráhou regionální. Žalovaný dále uvedl, že zákon o dráhách v § 20 odst. 1 stanovil vlastníku dráhy mj. povinnost umožnit styk dráhy s jinými dráhami a v návazných ustanoveních stanovil pouze vlastníku celostátní nebo regionální dráhy nabídkovou povinnost vůči státu k odkoupení dráhy. Tímto způsobem zákon ve veřejném zájmu především zabezpečuje, aby vlastník celostátní a regionální dráhy nemohl s dráhou nakládat jinak než zabezpečením jejího provozování. U vleček, které nezajišťují dopravní obslužnost ve veřejném zájmu, zákon nabídkovou povinnost nestanovil, neboť tyto vlečky slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele. Společnost AGROSPOL se podle žalovaného mýlí v hodnocení věci, protože nemůže požadovat zajištění styku své vlečky s dráhou regionální od státu jako vlastníka dráhy regionální. Pokud vlečku potřebuje pro své podnikatelské aktivity, musí s vlastníkem vlečky, který již vlečku nepotřebuje, tedy se žalobcem, upravit zajištění styku drah na podkladě smlouvy, tj. v obchodněprávním vztahu. Správní orgán I. stupně rozhodl o zrušení části vlečky tak, aby byl umožněn styk vlečky AGROSPOL s dráhou regionální, neboť tato vlečka slouží pro podnikání a zrušením celé vlečky žalobce by společnosti AGROSPOL vznikla ujma. Žalovaný, vycházejíc z Listiny základních práv a svobod, je toho názoru, že každý má právo podnikat, vlastnit majetek, přičemž vlastnictví zavazuje, ale nesmí být zneužito na újmu práv druhých. Proto zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí drážního úřadu, aby nedošlo k porušení práv společnosti AGROSPOL. Součastně byl tímto ponechán prostor k vyřešení problémů v obchodněprávních vztazích mezi zúčastněnými subjekty, neboť obdobná újma nesmí vzniknout ani žalobci při svobodné volbě o neprovozování vlečky. Žalovaný uzavřel, že do těchto obchodněprávních vztahů správním úřadům nepřísluší zasahovat.

Žalobou ze dne 18.7.2008 podanou u Krajského soudu v Praze, ve znění jejího upřesnění ze dne 21.10.2008, se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě shrnul dosavadní průběh správního řízení o zrušení jeho vlečky a uvedl, že v důsledku rozhodnutí drážního úřadu mu zůstala povinnost nezrušený úsek vlečky udržovat a s vlastníkem pozemku, na kterém se tento úsek vlečky nachází, uzavřít smlouvu o výpůjčce pozemku, přestože vlečku již nepotřebuje. Žalovaný pak prvostupňové rozhodnutí drážního úřadu potvrdil s tím, že je nutné, aby byl zachován styk dráhy s navazující vlečkou AGROSPOL. Z připojených rozhodnutí přitom vyplývá, že žalobce projevil vůli převést část vlečky na společnost AGROSPOL za symbolickou 1,- Kč, čímž by jí zůstal zachován styk s dráhou regionální. Společnost AGROSPOL však na tuto nabídku nepřistoupila, jsouc si pravděpodobně vědoma nákladů souvisejících s údržbou vlečky. Zdůvodnění, proč převod vlečky odmítá, jmenovaná společnost nepodala. Podle žalobce není správné, aby prováděl údržbu něčeho, co nepotřebuje, co se nachází na cizím pozemku, a aby s vlastníkem tohoto pozemku uzavíral smlouvu o výpůjčce.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11.8.2008 č.j. 44 Ca 95/2008 - 18 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze jakožto soudu místně příslušnému k jejímu projednání a rozhodnutí.

Žalovaný navrhl, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že drážní úřad postupoval v souladu s právními předpisy a vedl účastníky řízení ke smíru. Respektoval přitom právo žalobce jakožto vlastníka vlečky nakládat se svým majetkem v souladu s § 5 odst. 4 zákona o dráhách, vyhověl jeho žádosti a zrušil nepotřebnou část dráhy (vlečky) od výhybky č. Z1 v km 0,072 do jejího konce v km 0,577, na které trvale zanikly přepravní potřeby. Drážní úřad respektoval též právo vlastníka zaústěné vlečky, společnosti AGROSPOL, na styk s regionální dráhou Rakovník – Bečov nad Teplou. Vyhověním žádosti a zrušením celé vlečky by správní orgán porušil zákon, a způsobil by tím účastníku řízení škodu při výkonu veřejné moci. V případě ztráty zaústění by vlečka společnosti AGROSPOL přestala sloužit potřebám provozovatele a ztratila by význam a účel podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách. Proto žalovaný odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí drážního úřadu zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě konstatoval, že zákon o dráhách ukládá vlastníkovi dráhy povinnosti nad rámec povinností vyplývajících pro vlastníka z obecných právních předpisů. Žalobce jako vlastník dráhy si musí být vědom toho, že s vlastnictvím dráhy jsou spojeny některé povinnosti stanovené zákonem o dráhách v § 20 odst. 1, podle něhož je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami. Ustanovení § 21 odst. 1 téhož zákona pak vlastníku dráhy ukládá povinnost zajistit provozování dráhy. U vleček povinnost nabídky dráhy k zajištění jejího provozování zákon neukládá, protože vlečka neslouží k uspokojování obecných přepravních potřeb, ale slouží potřebě vlastníka nebo jiného podnikatele. Podle rozhodnutí správních orgánů a situačního plánu vlečky zůstala žalobci povinnost udržovat úsek vlečky od km 0,000 do km 0,072 včetně odvratné koleje. Žalovaný je toho názoru, že žalobcem navržený výrok rozhodnutí soudu nemůže vést k vyřešení vzniklého problému v obchodněprávních vztazích mezi vlastníky vleček. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Pokud společnost AGROSPOL potřebuje vlečku pro své podnikatelské aktivity a žalobce nechce dráhu vlastnit ani provozovat a nedošlo k vypořádání poměrů ohledně styku drah mezi vlastníky na základě smlouvy, může soud upravit vztahy na návrh některého z vlastníků dráhy.

Společnost AGROSPOL jako osoba zúčastněná na řízení svého práva vyjádřit se k věci samé nevyužila.

Pří ústním jednáním před soudem setrval žalobce v plném rozsahu na podané žalobě. Zástupkyně žalobce k dotazu soudu na součastný stav věci uvedla, že žalobce uzavřel s příslušným úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových smlouvu o výpůjčce pozemku a v součastné době udržuje nezrušenou část vlečky. Zástupkyně žalobce navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil s tím, že žalobce je nucen vynakládat značné náklady na provoz nezrušené části vlečky, kterou vůbec nepotřebuje. Žalovaný při ústním jednání navrhl, aby soud žalobu zamítl, přičemž odkázal na písemné vyjádření k žalobě. Uvedl, že nemohl rozhodnout o zrušení celé vlečky, protože žalobce je podle § 20 odst. 1 zákona o dráhách povinen umožnit zaústění jiné dráhy do předmětné vlečky, aby společnost AGROSPOL mohla využívat svou dráhu, což by nebylo možné při zrušení zaústění vlečky žalobce do regionální dráhy. Pokud jde o úpravu soukromoprávních vztahů, správní orgán nemohl rozhodnout o sporu mezi vlastníky drah a odkázal je na řízení občanskoprávní. Osoba zúčastněná na řízení se k ústnímu jednání nedostavila.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Dne 21.8.2007 podal žalobce u drážního úřadu návrh na zrušení své vlečky, přičemž deklaroval, že jeho záměrem je snesení části vlečky od 0,000 km včetně odvratné koleje do km 0,4345.

Oznámením ze dne 31.8 2007 drážní úřad vyrozuměl účastníky o zahájení správního řízení o návrhu žalobce na zrušení vlečky.

Společnost AGROSPOL ve vyjádření k zahájenému řízení uvedla, že je dotčena možným rozhodnutím o zrušení žalobcovy vlečky, neboť tím by její zaústěná vlečka ztratila charakter železniční dráhy – vlečky, neboť by již nebyla zaústěna ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách. Společnost AGROSPOL nesouhlasí s tím, že pokud vlastník jiné části vlečky požádá o zrušení vlečky, má zaústěná vlečka v jejím vlastnictví ztratit charakter železniční dráhy. Má za to, že je v kompetenci Správy železniční dopravní cesty jako státní organizace zajistit způsobilost té části železniční dráhy – vlečky, jejíž vlastník již nadále nechce tuto vlečku provozovat, aby tato část vlečky zůstala provozuschopná, a nebyla tak zkrácena práva jiného vlastníka vlečky, která je do této vlečky zaústěna.

Při ústním jednání konaném u drážního úřadu dne 5.5.2008 žalobce předložil zápis z jednání vlastníků dotčených vleček (žalobce a společnosti AGROSPOL), při kterém se snažili řešit povinnost vlastníka vlečky umožnit styk zaústěné vlečky AGROSPOL s regionální dráhou tím, že žalobce společnosti AGROSPOL nabídl úsek vlečky mezi výhybkou č. Z1 a výhybkou č. 3 v délce cca 72 m za cenu 100.000,- Kč. Společnost AGROSPOL však tuto nabídku nepřijala. Žalobce při ústním jednání sdělil, že nadále trvá na zrušení své vlečky v celém rozsahu. Společnost AGROSPOL při jednání uvedla, že o výše zmíněnou nabídku na odkup části vlečky žalobce nemá zájem, a to ani za symbolickou 1 Kč, a nadále nesouhlasí se zrušením vlečky žalobce. Od žalobce jakožto vlastníka vlečky, případně od vlastníka regionální dráhy požaduje zajištění styku vlastní vlečky s dráhou regionální.

Rozhodnutím ze dne 20.2.2008 drážní úřad zrušil část vlečky žalobce, a to od výhybky č. Z1 v km 0,072 do jejího konce v km 0,577, ke dni 30.3.2008. V odůvodnění rozhodnutí drážní úřad shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že po zvážení celé situace rozhodl o zrušení části žalobcovy vlečky tak, aby byl umožněn styk vlečky AGROSPOL s regionální dráhou.

V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí drážního úřadu žalobce uvedl, že vlečku k podnikatelské činnosti nepotřebuje a její opětovné využívaní nelze předpokládat. Pokud společnost AGROSPOL jako uživatel vlečku potřebuje, je v jejím zájmu, aby stávající úsek zůstal zachován. Musí proto provést příslušná opatření k převodu tohoto úseku do svého vlastnictví a nepřesouvat povinnost údržby a odpovědnosti za úsek na někoho, kdo jej nevyužívá a využívat nebude. Žalobce v odvolání rovněž namítl, že drážní úřad se nepokusil řešit rozpor mezi účastníky řízení a tuto povinnost zcela přesunul na žalobce. Ten však nevidí důvod, proč by měl uzavírat smlouvu o výpůjčce ohledně pozemku, na kterém je umístěna nezrušená část vlečky, když tuto nemovitost nepotřebuje.

Společnost AGROSPOL ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že má platné rozhodnutí o provozování své vlečky a že po celou dobu platnosti tohoto rozhodnutí řádně plní své povinnosti vlastníka vlečky. Skutečnost, že vlastník jiné vlečky nemá zájem svou vlečku nadále užívat, nemůže být pro společnost AGROSPOL důvodem, aby si tuto cizí vlečku převedla do svého vlastnictví nebo do své správy. Podle společnosti AGROSPOL je v kompetenci Správy železniční dopravní cesty zajistit způsobilost té části železniční dráhy – vlečky, jejíž vlastník již nadále nechce tuto vlečku provozovat, tak, aby tato část vlečky zůstala provozuschopná, a nebyla zkrácená práva jiného vlastníka vlečky, která je do této vlečky zaústěna. Představu žalobce, že společnost AGROSPOL, chce-li svou vlečku provozovat, musí provést příslušná opatření k převodu předmětného úseku žalobcovy vlečky do svého vlastnictví, společnost AGROSPOL označila za protiprávní a účelovou.

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, ve vyjádření k věci samé ze dne 20.3.2008 uvedla, že na vlečkách bylo ve stanici Toužim v roce 2007 naloženo 56 vozů. Ze statistiky nelze zjistit, na které vlečce byly výkony realizovány, při rušení žalobcovy vlečky však lze předpokládat, že se jednalo o vlečku společnosti AGROSPOL. Je-li zájem nadále tuto vlečku provozovat, považuje Správa železniční dopravní cesty za nezbytné, aby vlastník této vlečky odkoupil nezbytný rozsah železniční infrastruktury pro další provozování včetně odbočné výhybky č. 3, kterou je vlečka žalobce napojena na kolejiště Správy železniční dopravní cesty ve stanici Toužim. Jinak Správa železniční dopravní cesty považuje celou problematiku za interní záležitost vlastníků obou vleček.

Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí drážního úřadu s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 3 odst. 1 zákona o dráhách, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, se železniční dráhy z hlediska významu, účelu a technických podmínek, stanovených prováděcím předpisem, člení do jednotlivých kategorií. Kategoriemi železničních drah jsou:

a) dráha celostátní, jíž je dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě a je jako taková označena, b) dráha regionální, jíž je dráha regionálního nebo místního významu, která slouží veřejné železniční dopravě a je zaústěná do celostátní nebo jiné regionální dráhy, c) vlečka, jíž je dráha, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky, d) speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce.

Podle § 5 odst. 4 zákona o dráhách lze dráhu jako cestu určenou k pohybu drážních vozidel zrušit jen na návrh vlastníka. O zrušení dráhy rozhoduje drážní správní úřad.

Podle § 20 odst. 1 zákona o dráhách je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami.

Podle § 21 odst. 1 věty prvé zákona o dráhách je vlastník dráhy povinen zajistit provozování dráhy.

Podle § 51 odst. 2 zákona o dráhách se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako vlastník dráhy dopustí správního deliktu tím, že a) nezajistí v rozporu s § 20 odst. 1 údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost nebo neumožní styk dráhy s jinými dráhami, nebo b) nezajistí v rozporu s § 21 odst. 1 provozování dráhy. Za tento správní delikt se podle § 51 odst. 7 písm. b/ téhož zákona uloží pokuta do 10.000.000,- Kč.

Podle § 64 věty prvé zákona o dráhách se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.

Podle § 68 odst. 2 věty prvé správního řádu se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1.

Podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Podle článku 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Správnímu orgánu I. stupně je předně třeba vytknout, že v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu nerozhodl o celém předmětu řízení. Žalobce se podanou žádostí jednoznačně domáhal zrušení celé vlečky, nicméně správní orgán I. stupně výrokem svého rozhodnutí zrušil pouze část žalobcovy vlečky a o zbývající (nezrušené) části nijak nerozhodl. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že drážní úřad nesouhlasí se zrušením té části žalobcovy vlečky, která je potřebná pro zaústění vlečky AGROSPOL do regionální dráhy. V takovém případě však měl drážní úřad výrokem svého rozhodnutí žádost žalobce, pokud jde o tuto spornou část vlečky, zamítnout, aby byl rozhodnutím vyčerpán celý předmět řízení. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že tou částí rozhodnutí správního orgánu, která je závazná pro účastníky řízení, je právě výrok rozhodnutí, jímž správní orgán autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech účastníků, které jsou předmětem řízení. Otázka, která je předmětem řízení, má být ve výrokové části rozhodnutí vyčerpána (vyřešena) v plném rozsahu. K tomu v projednávané věci nedošlo, neboť drážní úřad o sporné části vlečky ve výroku nerozhodl, a toto jeho pochybení zůstalo ze strany žalovaného nepovšimnuto. K uvedené vadě řízení, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.), soud přihlédl z úřední povinnosti.

Za podstatnější důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí nicméně soud považuje tu skutečnost, že žalovaný napadeným rozhodnutím de facto nutí žalobce k tomu, aby i nadále, a to bez jakéhokoliv časového omezení, na své náklady zajišťoval údržbu a provoz sporné (nezrušené) části vlečky, přestože již vlečku nepotřebuje a nemá o ní žádný zájem, takže jediným subjektem, kterému je zachování sporné části vlečky v provozu ku prospěchu, je společnost AGROSPOL. Soud si je vědom toho, že zákon o dráhách vlastníkovi vlečky ukládá řádu povinností, mj. povinnost zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost, povinnost umožnit styk dráhy s jinými dráhami či povinnost zajistit provozování dráhy. Vlastník vlečky má však také podle § 5 odst. 4 zákona o dráhách právo podat návrh na zrušení dráhy. Toto právo lze podřadit obecnému oprávnění vlastníka s věcí nakládat (ius disponendi), které je součástí vlastnické triády. Pokud vlastník vlečky v souladu s citovaným ustanovením zákona podá návrh na zrušení této dráhy, musí drážní správní úřad zvažovat, zda navrhovanému zrušení vlečky nebrání práva jiné osoby, která jsou takové povahy, že zájem na jejich zachování je nutno nadřadit zájmu vlastníka vlečky na realizaci jeho oprávnění domáhat se zrušení vlečky, kterou již nepotřebuje.

Z definice vlečky zakotvené v § 3 odst. 1 zákona o dráhách vyplývá, že se jedná o dráhu, která neslouží veřejnému zájmu, ale vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele. V daném řízení tak proti sobě stojí ryze soukromé zájmy dvou vlastníků vleček – na straně jedné zájem žalobce na zrušení celé jeho vlečky, kterou již k ničemu nepotřebuje, a na druhé straně zájem společnosti AGROSPOL na zachování sporné části vlečky, kterou tato společnost potřebuje k provozování své vlastní vlečky, již používá při podnikatelské činnosti Oba dva dotčené subjekty jsou tedy podnikatelé, kteří v řízení sledují výhradně své vlastní soukromé ekonomické zájmy. Tuto skutečnost je třeba mít při rozhodování v dané věci neustále na zřeteli.

Sporná část vlečky je nyní užívána výhradně společností AGROSPOL, jejíž vlastní vlečka je do regionální dráhy zaústěna právě přes tuto část žalobcovy vlečky. Žalobce v řízení před drážním úřadem jasně deklaroval, že o provozování vlečky již nemá zájem, k ničemu jí nepotřebuje, a proto se také podanou žádostí domáhal zrušení vlečky v celém rozsahu s tím, že jeho záměrem je snesení vlečky. Pokud je společnost AGROSPOL jediným subjektem, který má zájem na zachování provozu sporné části vlečky a který tuto část vlečky používá, nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby i nadále plnil veškeré povinnosti spojené s údržbou a provozováním sporné části vlečky a nesl náklady s tím spojené. Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by žalobce jako soukromý podnikatelský subjekt měl ze svého financovat údržbu a provoz dráhy, ze které nemá užitek on, ale zcela jiný podnikatelský subjekt.

Soud má za to, že společnost AGROSPOL jakožto jediný uživatel sporné části vlečky měla za dané situace vyvinout veškerou snahu, aby se sama stala jejím vlastníkem a provozovatelem. To však prokazatelně neučinila, a při ústním jednání před drážním úřadem dokonce výslovně deklarovala, že nemá zájem o odkup sporné části vlečky od žalobce ani za symbolickou 1 Kč. Tento postoj společnosti AGROSPOL soud považuje za zneužívání práva na zachování styku její vlečky s jinými dráhami na úkor žalobce, které nemůže požívat soudní ochrany.

Podle článku 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Vzhledem k tomu, že žalobce nelze nutit, aby do budoucna, bez jakéhokoliv časového omezení, hradil ze svého náklady spojené s údržbou a provozováním sporné části vlečky a plnil povinnosti vlastníka vlečky stanovené zákonem o dráhách, s jejichž nesplněním tento zákon v § 51 spojuje citelné sankce, a to vše jenom proto, aby spornou část vlečky mohla ke své podnikatelské činnosti užívat společnost AGROSPOL, které tato situace evidentně vyhovuje, a proto na ní nehodlá nic měnit, dospěl soud k závěru, že realizaci oprávnění žalobce domáhat se zrušení sporné části vlečky nelze považovat za zneužití práva vlastníka vlečky na úkor společnosti AGROSPOL. Zneužitím práva je naopak výše popsaný postoj jmenované společnosti, jejíž vlastnické právo k její vlečce nelze nadřazovat vlastnickému právu žalobce ke sporné části vlečky. Při rovnosti vlastnického práva obou vlastníků vleček, deklarované článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, považuje soud za nepřípustné, aby byl napadeným rozhodnutím aprobován stav, při kterém ze strany společnosti AGROSPOL dochází ke zneužívání práva na úkor žalobce.

Napadené rozhodnutí je z výše uvedených důvodů nezákonné pro rozpor s článkem 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; žalovaný jeho vydáním porušil též § 5 odst. 4 zákona o dráhách, když dospěl k závěru, že návrhu žalobce na zrušení celé jeho vlečky nelze vyhovět s ohledem na práva společnosti AGROSPOL, přičemž pominul, že požadavek společnosti AGROSPOL na zachování styku její vlečky s regionální dráhou na úkor žalobce je zneužíváním práva.

Soud pro úplnost dodává, že společnost AGROSPOL nemůže oprávněně požadovat zajištění styku své vlečky s regionální dráhou na žalobci, ale ani na státu jako vlastníku regionální dráhy. Zákon o dráhách ani žádný jiný obecně závazný předpis totiž státu neukládá povinnost udržovat v provozu vlečku nebo její část, která mu nepatří, ve prospěch soukromého podnikatelského subjektu.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost a vytčenou vadu řízení zrušil (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000,- Kč a náklady souvisejícími s právním zastoupením žalobce advokátem, které jsou tvořeny odměnou za celkem tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., částku 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), dále třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), náhradou cestovních výdajů advokáta za cestu autobusem z Karlových Varů do Prahy a zpět ve výši 300,- Kč a náhradou za promeškaný čas advokáta za cestu k jednání soudu a zpět v trvání 10 půlhodin á 100,-Kč, celkem tedy 1000,- Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 25. května 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru