Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 296/2008 - 65Rozsudek MSPH ze dne 29.11.2011

Prejudikatura

5 A 157/2002


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 296/2008 - 65-76

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: SAZKA, a.s., se sídlem Praha 9, K Žižkovu č.p. 851, IČ: 47 11 63 07, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 16.6.2008, č.j.: ČOI 5669/2008/0100/1000/2007/2008/Pe/Št,

takto:

I. Rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 16.6.2008, č.j. ČOI 5669/2008/0100/1000/2007/2008/Pe/Št se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2.000- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ústřední ředitelka České obchodní inspekce (dále jen žalovaný“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hl. město Praha ze dne 14.3.2008, č.j.: 3069-10-08, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000,-Kč pro porušení ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, kdy v Reklamačním řádu prodejní sítě SAZKA TIKET ze dne 5.11.2007 byly uvedeny následující informace: v článku III. bod 2. „Reklama se uplatňuje bezprostředně po nákupu vstupenek u terminálu ve sběrně SAZKA, a.s., kde byl prodej realizován.“, v bodě 5. „Zákazník je povinen bezprostředně po převzetí vstupenky (vstupenek), voucheru zkontrolovat správnost vytištěných údajů…Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“, v článku IV. bod 2. „Zákazník je povinen v případě zaslání vstupenky (vstupenek) poštou zkontrolovat neprodleně po dodání vstupenek jejich správnost a úplnost (především název akce, místo a čas konání akce, cenu a počet vstupenek) a případnou reklamaci postoupit SAZKA, a.s., v průběhu 3 pracovních dnů písemně poštou, elektronickou poštou (e-mail), faxem. Zákazník je povinen bezprostředně při osobním převzetí vstupenek zkontrolovat jejich správnost a úplnost (především název akce, místo a čas konání akce, cenu a počet vstupenek). Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“ Takto poskytnutá informace, týkající se podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady nabízených služeb, není v souladu s obecně platnými právními předpisy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění a zákon o ochraně spotřebitele) a je způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě, jak bylo zjištěno při kontrole provedené dne 5.11.2007 v sídle společnosti. Žalobci byla rovněž uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu ( zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ).

Žalobce v podané žalobě předně namítal, že tvrdí-li žalovaný, že žalobce porušil ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele, měl by zároveň uvést, která konkrétní zákonná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), případně jiného právního předpisu, žalobce porušil. Správní orgán I.stupně v rozhodnutí označil části textu reklamačního řádu a obchodních podmínek, které posoudil tak, že žalobce řádně neinformuje spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, respektive informuje spotřebitele takovým způsobem, který je v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele a občanským zákoníkem. Správní orgán I. stupně však neuvedl žádné konkrétní zákonné ustanovení (s výjimkou § 13 zákona o ochraně spotřebitele), které by žalobce porušoval, a to i přesto, že k tomu byl žalobce vyzván. Rovněž odůvodnění správního orgánu I. stupně o uložení pokuty na žádné konkrétní zákonné ustanovení nepoukazuje, a to i přesto, že ust. § 68 odst. 3 správního řádu stanoví že, v odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Tvrdil, že odůvodnění správního orgánu I. stupně postrádá přesné rozvedení úvah, kterými se správní úřad řídil při hodnocení důkazů. Stejně tak v odůvodnění rozhodnutí chybí právní argumentace a hodnocení správního orgánu I. stupně při vypořádání se s návrhy a námitkami žalobce. Absence uvedených náležitostí odůvodnění zakládá dle žalobce nepřezkoumatelnost uvedeného rozhodnutí a takové rozhodnutí je nezákonné. Žalovaný tak měl rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a řízení zastavit. Namísto uvedeného žalovaný odmítl (správně zamítl) odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil, když zároveň překvalifikoval prodej vstupenek z poskytování služeb na prodej zboží. Namítal, že ani žalovaný neuvedl žádné konkrétní zákonné ustanovení (vyjma § 52 odst. 2 občanského zákoníku), které by bylo s vytčenými částmi reklamačního řádu a obchodních podmínek v rozporu. Tvrdil, že daná ustanovení reklamačního řádu a obchodních podmínek nejsou v rozporu se zákonem, splňují povinnosti vyplývající z ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele a jsou plně v souladu s čl. II. odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

K tvrzení žalovaného, podle něhož bylo snahou žalobce přesvědčit spotřebitele i správní orgán o tom, že prodej vstupenek je prodejem služeb a nikoliv prodejem zboží, uvedl, že z celého rozhodnutí správního orgánu I. stupně jasně vyplývá, že tento správní orgán posoudil prodej vstupenek jako poskytnutí služby. Žalobce se s tímto jeho názorem ztotožnil a dále z něj vycházel. Až žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil prodej vstupenek jako prodej zboží s tím že, „se jedná o zboží se specifickým charakterem, kdy účastí na konkrétní akci (sportovní nebo kulturní) dochází k jeho konzumování…“. S uvedeným názorem žalovaného žalobce nesouhlasil. Dle žalobce je prodej vstupenek poskytováním služeb zákazníkům (spotřebitelům). Navíc dle žalobce není možné, aby držitel vstupenky, který se z jakéhokoliv důvodu akce nezúčastní, mohl dále v zákonné dvouleté lhůtě uplatňovat práva z odpovědnosti za vady zboží, přestože ke konání akce již došlo. Uvedený názor žalovaný částečně koriguje v následujícím odstavci, kdy uvádí, že možnost uplatnit reklamaci bude časově limitována datem konání akce.

K poukazu žalovaného na právo spotřebitele odstoupit od smlouvy uzavřené za použití prostředků komunikace na dálku do 14 dnů od převzetí plnění, žalobce uvedl, že je v rozporu s názorem žalovaného, podle kterého je vstupenka specifické zboží, kdy účastí na konkrétní akci dochází k jeho konzumování a že možnost uplatnit reklamaci bude časově limitována datem konání akce. Při respektování výše uvedeného názoru nelze totiž čtrnáctidenní lhůtu k odstoupení od smlouvy ze strany dodavatele vždy dodržet, zejména s ohledem na dobu objednání a dodání vstupenek a termín konání akce. Velká část spotřebitelů nakupuje vstupenky na konkrétní akci teprve několik dní před jejím začátkem. Striktní aplikace ust. § 53 odst. 7 občanského zákoníku by tedy znamenala, že zákazník by v mnoha případech byl oprávněn od smlouvy odstoupit i několik dní po konání akce. Považuje-li tak žalovaný vstupenku za specifické zboží, měla by tedy být dle žalobce podřízena režimu ust. § 53 odst. 7 písm. c) občanského zákoníku, které vylučuje možnost spotřebitele odstoupit od smlouvy, jestliže předmětem takové smlouvy je zboží podléhající rychlé zkáze nebo opotřebení. Účelem ust. § 53 odst. 7 občanského zákoníku je chránit zákazníka, který neměl možnost si zboží před koupí prohlédnout a vyzkoušet. U vstupenky, která je dle žalobce dokladem o tom, že spotřebiteli bude poskytnuta služba ze strany pořadatele, tedy bude po něj uskutečněno určité představení, není možné, aby si spotřebitel dopředu představení vyzkoušel nebo prohlédl. Z uvedeného důvodu by ust. § 53 odst. 7 občanského zákoníku nemělo být v případě prodeje vstupenek použito, respektive je na místě aplikovat na tento případ ust. § 53 odst. 7 písm. c) občanského zákoníku.

Uzavřel, že prodej vstupenek na kulturní či sportovní akce je poskytnutím (prodejem) služeb a že žádné ustanovení reklamačního řásu a obchodních podmínek není v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku ani jiného právního předpisu. Žalobci tak byla správním orgánem uložena sankce, aniž by zde byly dány skutkové důvody pro její uložení. To že správní orgán neuvedl žádné konkrétní zákonné ustanovení, s kterým by reklamační řád a obchodní podmínky byly v rozporu, tento názor potvrzuje.

Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně učinil ve věci všechna potřebná skutková zjištění ve smyslu ust. § 3 správního řádu a nepochybil ani při svém hodnocení předmětné věci závěrem, že se žalobce dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný shledal, že správní delikt byl dostatečně konkretizován pokud jde o místo, čas i způsob a personifikován, pokud jde o odpovědnou osobu, to vše tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Rovněž právní kvalifikace – porušení § 13 zákona o ochraně spotřebitele, odpovídá kontrolou zjištěnému a v rozhodnutí popsanému skutku. Tyto skutečnosti žalovaný akcentoval s ohledem na přechodné období a také proto, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala. Dále žalovaný přisvědčil žalobci v podřazení smluvního vztahu pod spotřebitelské smlouvy. Má-li žalobce s pořadatelem uzavřenou smlouvu o zprostředkování, je tato skutečnost při posuzování vztahu spotřebitele a dodavatele bez významu. Podstatné je, zda nedochází ke krácení spotřebitele na jeho právech.

Dle žalovaného je vstupenka zbožím (tedy ve své podstatě výrobkem určeným ke směně), byť se jedná o zboží se specifickým charakterem, kdy účastí na konkrétní akci dochází k jeho konzumování. Tato skutečnost sama o sobě nemůže být překážkou pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady spotřebitele, a s tím související odpovědností prodávajícího. Tvrdil, že prodej vstupenek není nabídkou služeb, jak se o tom snaží žalobce přesvědčit spotřebitele i správní orgán, tím, že se odvolává na publikované obchodní podmínky. Protože se jedná o svým charakterem specifické zboží, bude mít svá specifika i případné uplatnění práv z odpovědnosti za vady. Možnost uplatnit reklamaci bude časově limitována datem konkrétní akce a svým obsahem bude omezena na důvody mající původ v uplatněné objednávce.

Na druhé straně stanovení lhůty „případnou reklamaci postoupit SAZKA, a.s. v průběhu 3 pracovních dnů písemně poštou, elektronickou poštou (e-mailem), faxem…“ provedené prodávajícím a dostatečně popsané i v prvostupňovém rozhodnutí v době provádění kontroly platných „obchodních podmínek“ pro uplatnění reklamace při prodeji vstupenek prostřednictvím Call centra SAZKA, a.s. spolu s dalším omezením, vyhodnotil správní orgán správně jako nepřípustné zúžení práv spotřebitele, nemající oporu v platné právní úpravě.

Žalovaný nemohl nechat bez povšimnutí skutečnost, že obchodní podmínky a reklamační řád, které nabyly účinnosti dnem 10.6.2005, dostatečně zřetelně nereflektují fakt, že dochází-li k uzavírání smluv za použití prostředků komunikace na dálku, stanoví občanský zákoník dodavateli (§ 52 odst. 2 občanského zákoníku) řadu dalších povinností, vztahujících se k řádnému informování spotřebitele, a to včetně jeho práva na odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění (srov. § 52 a násl. občanského zákoníku). Žalovaný neměl pochyb, že jak prodej vstupenek prostřednictvím webového portálu www.sazkaticket.cz, tak prostřednictvím Call centra SAZKA, a.s., jsou formy smluv uzavíraných s použitím prostředků komunikace na dálku, kdy má dodavatel vůči spotřebiteli řadu dalších povinností, zejména pak řádné informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady. V neposlední řádě pak rovněž o specifikách, vážících se k těmto smlouvám, a to včetně práva odstoupit od uzavřené smlouvy bez udání důvodů ve lhůtách výše uvedených. Nerespektování těchto skutečností ze strany žalobce správní orgán I stupně správně zhodnotil.

Ve světle uvedených skutečností se žalovanému nejevila výše uložené sankce nepřiměřenou, a to ani za situace, kdy rozhodnutí ve správním řízení bylo vydáno až po novele zákona o ochraně spotřebitele, která ke správním deliktům přiřadila diferencované sankce. Uložil-li správní orgán I. stupně za prokázaný správní delikt pokutu ve výši 20.000,-Kč, pohybuje se tato pokuta při spodní hranici zákonného rozpětí nezávisle na tom, zda byla v minulosti jeho horní hranice stanovena částkou 50.000.000,-Kč nebo nově částkou 3.000.000,-Kč. Pro snížení uložené sankce neshledal žalovaný relevantní důvody.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a dále doplnil, že žalobce opomíjí, co uvedl správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí, a to, že řádné informování spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb nemůže znamenat omezení práv, respektive zúžení jejich zákonného rámce v neprospěch spotřebitele. Žalovaný neměl pochyby o tom, že prodej vstupenek prostřednictvím Call-centra nebo prostřednictvím webového portálu žalobce je jednou z forem uzavírání smluv s použitím prostředků komunikace na dálku, z něhož žalobci plynou konkrétní povinnosti. Protože žalobce je, ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, v postavení prodávajícího, musí plnit povinnosti prodávajícího bez ohledu na to, zda vstupenku považuje za službu či zboží. Žalobce se neuvědomuje, že spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 52 a násl. občanského zákoníku mohou být i smlouvy nepojmenované (§ 51 občanského zákoníku), a bude-li docházet k jejich sjednávání na dálku, potom jsou s nimi svázány další povinnosti prodávajícího (resp. dodavatele). Pokud tedy žalobce v jím vydaných obchodních podmínkách časově limituje možnost reklamovat dodávku zakoupených vstupenek na 3 pracovní dny, omezuje nepřípustným způsobem právo spotřebitele na uplatnění odpovědnosti za vady. Žalobce sice ve svých podáních formálně deklaruje vědomí povinností vyplývajících z ust. § 55 odst. 1 občanského zákoníku, ale v praxi zákaz odchylek v neprospěch spotřebitele už nerespektuje. Žalobce tak porušil povinnost uloženou v § 13 zákona o ochraně spotřebitele, protože v režimu spotřebitelských smluv je možno spotřebiteli nad rámec zákona nabídnout pouze výhodnější podmínky uplatnění odpovědnosti za vady.

Dle žalovaného se v daném případě nemůže jednat o pokutu nepřiměřenou, neboť žalovaný při úvaze o výši pokuty přihlédl k závažnosti správního deliktu, současně vzal v úvahu i možný rozsah jeho následků vzhledem k četnosti nabízených akcí i počtu tímto způsobem prodávaných vstupenek.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V replice ze dne 25.11.2008 žalobce toliko sdělil, že považuje-li žalovaný vstupenku za specifické zboží, měl by je podřadit režimu ust. § 53 odst. 8 písm. c) občanského zákoníku, které vylučuje možnost spotřebitele odstoupit od smlouvy uzavřené prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, jestliže je předmětem takové smlouvy dodání zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání.

Soud rozhodoval ve věci bez nařízení ústního jednání podle ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), neboť účastníci vyjádřili s takovým postupem soudu souhlas.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu tvrzených žalobních bodů, kterými je vázán, vycházeje ze skutkového a právního stavu platného v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ust. § 263 odst. 1 insolvenčního zákona není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 266 insolvenčního zákona prohlášením konkursu se nepřerušují a) trestní řízení, b) řízení o přestupcích a jiných správních deliktech, c) daňové řízení,

d) dědické řízení, e) řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, f) řízení o výživném nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm dlužník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná, g) řízení ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, není-li dlužník podnikatelem nebo není-li požadováno peněžité plnění, h) řízení ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, není-li dlužník podnikatelem nebo není-li požadováno peněžité plnění, i) řízení ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, v těchto řízeních však nelze po prohlášení konkursu vydat rozhodnutí o změně obchodní firmy nebo názvu dlužníka,

j) řízení ve věcech kapitálového trhu, k) řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce, l) řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem, m) řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem; vklady do katastru nemovitostí však mohou být po prohlášení konkursu povoleny a zapsány, jen řídí-li se pořadí zápisu dnem, který předchází prohlášení konkursu, nebo jde-li o zajištění poskytnuté podle § 41,

n) řízení u krajské pobočky Úřadu práce o dlužných mzdových nárocích zaměstnanců dlužníka podle zvláštního právního předpisu, o) řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, účastníkem řízení uvedených v odstavci 1 je i nadále dlužník.

Podle ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen "reklamace") spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav.

Podle ust. § 68 odst. 1 – 3 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků {odst. 1 }. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení { odst. 2 }. V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí { odst. 3 }.

Podle ust. § 90 odst. 5 téhož zákona neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.

Soud věc právně posoudil takto:

Předně soud při zkoumání podmínek řízení zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2011, č.j.: MSPH 60 INS 628/2011-B-244 bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V souladu s ust. § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), tak soud považoval předmětné řízení ze zákona za přerušené a činil úkony, směřující k pokračování řízení ve věci. Nejvyšší správní soud však v rozsudku ze dne 14.10.2010, č.j.: 5 As 64/2009-68 (blíže viz na www.nssoud.cz) dospěl na základě ust. § 266 odst. 1 insolvenčního zákona k závěru, že „v konkursu nemohou být uspokojovány veřejnoprávní pohledávky z udělených pokut za správní delikty“. Za této situace a v souladu s uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, soud dospěl k závěru, že prohlášením konkurzu na majetek žalobce nedošlo k přerušení předmětného řízení. Řízení, v němž se žalobce domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného, se ve smyslu ust. § 263 odst. 1 insolvenčního zákona totiž žádným způsobem nedotýká majetkové podstaty žalobce v rámci probíhajícího konkurzu a ani nároků, které mají být z této majetkové podstaty uspokojeny. Žalobce je tak i nadále účastníkem řízení (§ 266 odst. 2 insolvenčního zákona). S ohledem na shora uvedené soud ve věci vydal rozhodnutí.

Soud v projednávaném případě shledal vadu řízení, k níž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Tato vada řízení spočívá v postupu žalovaného správního orgánu při rozhodování o odvolání žalobce. Žalovaný napadeným rozhodnutím v souladu s ust. § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dle výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000,-Kč za „porušení ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, kdy v reklamačním řádu prodejní sítě SAZKA TIKET ze dne 5.11.2007 byly uvedeny následující informace …“. „Takto poskytnutá informace, týkající se podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady nabízených služeb není v souladu s obecně platnými právními předpisy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platné znění a zákon o ochraně spotřebitele) a je způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě“. Tedy dle výroku prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta za to, že náležitě neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady nabízených služeb. Rovněž i v odůvodnění rozhodnutí dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že žalobce nesplnil řádně informační povinnost, týkající se rozsahu, podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb. Naproti tomu žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdil, že žalobce řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady zboží, když považoval vstupenku za zboží se specifickým charakterem, kdy účastí na konkrétní akci dochází k jeho konzumování. V projednávaném případě tak došlo k situaci, kdy výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je v rozporu s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí ( druhostupňového ), přestože svým zamítavým výrokem žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost (ust. § 76 odst1 psím. a) s.ř.s.), neboť trpí vnitřním rozporem, který nelze výkladem odstranit.

Žalobce v podané žalobě tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje žádné konkrétní ustanovení, které žalobce porušil (kromě § 13 zákona o ochraně spotřebitele) a se kterým je reklamační řád a obchodní podmínky v rozporu, a to přestože k tomu byl žalobcem vyzván. Namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť rozhodnutí správního orgánu I. stupně postrádá rozvedení úvah, kterými se správní orgán řídil a rovněž chybí i právní argumentace a hodnocení při vypořádání se s návrhy a námitkami. Žalovaný tak měl zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Rovněž ani napadené rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní zákonné ustanovení (vyjma § 52 odst. 2 občanského zákoníku), které by bylo s vytčenými částmi reklamačního řádu a obchodních podmínek v rozporu.

K uvedené námitce ze správního spisu vyplynulo pro posouzení věci tyto rozhodné skutečnosti: Dle kontrolního protokolu ze dne 5.11.2007, identifikační kód 461057/860711052 byla u žalobce provedena kontrola, zaměřená na šetření podání od spotřebitelů, kteří uvedli, že žalobce po zrušení představení, na které si zakoupili vstupenky, vracel vstupné snížené o servisní poplatek ve výši 120,-Kč.

Dle oznámení o provedení kontroly ze dne 16.11.2007, č.j.: ČOI/4614/2007/1000/TK, byl při kontrole mj. předložen dokument „obchodní podmínky“. Kontrolou tohoto dokumentu bylo zjištěno, že žalobce řádně neinformuje spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění za vady poskytovaných služeb, neboť v Reklamačním řádu uvádí informace, které nemají oporu v žádném platném právním předpisu (občanský zákoník). Toto zjištění lze kvalifikovat jako porušení ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele.

V podání ze dne 22.11.2007, označeném jako námitky proti oznámení o provedené kontrole, žalobce nesouhlasil s tvrzeními správního orgánu I. stupně uvedenými v oznámení o provedení kontroly ze dne 16.11.2007, č.j.: ČOI/4614/2007/1000/TK. Tvrdil, že reklamační řád je plně ve shodě s platnými právními předpisy. Správní orgán I. stupně nepoukazuje na žádné konkrétní ustanovení reklamačního řádu, které by mělo být v rozporu se zákonem. Rovněž zdůvodnění, podle kterého ustanovení obsažená v reklamačním řádu nemají oporu v žádném platném právním předpisu, je velmi vágní, bez uvedení konkrétních ustanovení postrádá smysl a nelze na něj odpovídajícím způsobem reagovat.

Rozhodnutím ze dne 1.12.2007, č.j.: ČOI/4858/2007/1000/TK ředitel správního orgánu I. stupně námitky žalobce pro opožděnost podání žalobce ze dne 22.11.2007 zamítl. Oznámením ze dne 7.2.2008, č.j.: 3069-10-8 správní orgán I. stupně zahájil s žalobcem řízení ve věci vydání rozhodnutí o uložení pokuty pro porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, neboť při kontrole provedené dne 5.11.2007 bylo zjištěno, že žalobce v postavení prodávajícího řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, kdy v Reklamačním řádu prodejní sítě sazka ticket ze dne 5.11.2007 byly uvedeny následující informace: v článku II. bod 2. „Reklama se uplatňuje bezprostředně po nákupu vstupenek u terminálu ve sběrně SAZKA, a.s., kde byl prodej realizován.“, v bodě 5. „Zákazník je povinen bezprostředně po převzetí vstupenky (vstupenek), voucheru zkontrolovat správnost vytištěných údajů…Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“, v článku IV. bod 2. „Zákazník je povinen v případě zaslání vstupenky (vstupenek) poštou zkontrolovat neprodleně po dodání vstupenek jejich správnost a úplnost (především název akce, místo a čas konání akce, cenu a počet vstupenek) a případnou reklamaci postoupit SAZKA, a.s., v průběhu 3 pracovních dnů písemně poštou, elektronickou poštou (e-mail), faxem. Zákazník je povinen bezprostředně při osobním převzetí vstupenek zkontrolovat jejich správnost a úplnost (především název akce, místo a čas konání akce, cenu a počet vstupenek). Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“ Takto poskytnutá informace, týkající se podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady nabízených služeb není v souladu s obecně platnými právními předpisy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platné znění a zákon o ochraně spotřebitele) a je způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě. Výše popsané jednání lze kvalifikovat jako porušení ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele.

Ve vyjádření k oznámení o zahájení řízení ze dne 14.2.2008 žalobce namítal, že zaslané oznámení nepoukazuje na žádné konkrétní ustanovení občanského zákoníku, se kterými by měla být ustanovení reklamačního řádu v rozporu. Uvedené zdůvodnění je vágní, bez uvedení konkrétních ustanovení postrádá smysl a nemůže být důvodem pro udělení jakékoliv sankce. Dle žalobce jsou ustanovení reklamačního řádu plně v souladu s ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele.

Rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14.3.2008, č.j.: 3069-10-08 byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000,-Kč pro porušení ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, kdy v reklamačním řádu prodejní sítě sazka tiket ze dne 5.11.2007 byly uvedeny následující informace: v článku III. bod 2. „Reklama se uplatňuje bezprostředně po nákupu vstupenek u terminálu ve sběrně SAZKA, a.s., kde byl prodej realizován.“, v bodě 5. „Zákazník je povinen bezprostředně po převzetí vstupenky (vstupenek), voucheru zkontrolovat správnost vytištěných údajů…Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“, v článku IV. bod 2. „Zákazník je povinen v případě zaslání vstupenky (vstupenek) poštou zkontrolovat neprodleně po dodání vstupenek jejich správnost a úplnost (především název akce, místo a čas konání akce, cenu a počet vstupenek) a případnou reklamaci postoupit SAZKA, a.s., v průběhu 3 pracovních dnů písemně poštou, elektronickou poštou (e-mail), faxem. Zákazník je povinen bezprostředně při osobním převzetí vstupenek zkontrolovat jejich správnost a úplnost (především název akce, místo a čas konání akce, cenu a počet vstupenek). Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“ Takto poskytnutá informace, týkající se podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady nabízených služeb není v souladu s obecně platnými právními předpisy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění a zákon o ochraně spotřebitele) a je způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě, jak bylo zjištěno při kontrole provedené dne 5.11.2007 v sídle společnosti. Žalobci byla rovněž uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu.

V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že výše popsaným jednáním porušil žalobce v postavení prodávajícího ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele, které stanoví prodávajícímu povinnost řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Informace o rozsahu podmínkách a způsobu uplatnění reklamace jsou veškeré údaje, vyplývající z právních předpisů a v režimu spotřebitelských smluv se od nich podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku nelze v neprospěch spotřebitele odchýlit. Předmětnými ustanoveními vytváří zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník důležitý předpoklad pro případné uplatnění reklamace. Odpovědnost prodávajícího za vady nemůže být omezen ani smluvně, ani jeho jednostranným prohlášením. Prodávající může nabídnout zákazníkovi pouze výhodnější podmínky např. nabídku nadstandardní služby, ale tím nesmí zužovat zákonný rámec pro uplatnění odpovědnosti za vady v neprospěch spotřebitele. Za takové zúžení práv spotřebitele vyplývajících z právních předpisů je třeba považovat právě podmínku uplatnit reklamaci bezprostředně po nákupu vstupenek nebo postoupit případnou reklamaci žalobci v průběhu 3 pracovních dnů písmeně poštou, elektronickou poštou (e-mail), faxem. Ve vztahu k těmto podmínkám nelze přijmout ani další podmínku, a to že na pozdější reklamace nebude brán zřetel.

K námitkám uvedeným ve vyjádření k oznámení o zahájení řízení správní orgán I.stupně sdělil, že při zahájení řízení postupuje podle zásady oficiality, tedy podle ust. § 46 odst. 1 správního řádu. Zahájení řízení předchází kontrola určitého subjektu a na základě ní je vytvořený kontrolní protokol, který je v případě shledání protiprávního jednání subjektu důležitým podkladem pro zahájení správního řízení a správní orgán z něj vychází. Oznámení o zahájení řízení je právním úkonem správního orgánu, jehož náležitosti jsou stanoveny správní řádem. Podle ust. § 46 odst. 1 posl. věta správního řádu musí oznámení obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Dle názoru správního orgánu I. stupně oznámení o zahájení správního řízení všechny tyto náležitosti splňuje. Není povinností správního orgánu v oznámení právně rozebírat danou problematiku, či jí odůvodňovat. Kontrolovaná osoba má navíc k dispozici kontrolní protokol či jeho dodatek, kde je skutek dále specifikován. V oznámení o zahájení řízení jsou příslušná ustanovení reklamačního řádu citována a je vždy zdůrazněna ta část, která není v souladu se zákonem. Po vyhodnocení kontrolního protokolu a ostatního spisového materiálu dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že žalobce v postavení prodávajícího nesplnil řádně informační povinnost, týkající se rozsahu, podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou. Správní orgán měl za to, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a odpovědnost žalobce plně prokázána. V podrobnostech správní orgán poukázal na obsah kontrolního protokolu ze dne 5.11.2007.

Při stanovení výše pokuty správní orgán I. stupně přihlížel ke všem skutečnostem uvedeným v ust. § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. K povaze zjištěného protiprávního jednání a rozsahu jeho možných následků, spočívajícího ve zkrácení práva spotřebitele na řádné informace o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků, kdy spotřebitel mohl být informací nikoliv řádnou znevýhodněn a omezen ve svých právech oproti zákonné úpravě. Znevýhodněn a omezen tím, že informace vyvolávala nesprávnou představu spotřebitele o uplatnění jeho zákonného práva a mohla tak spotřebiteli znemožnit či jej odradit od uplatnění jeho práv plynoucích z odpovědnosti za vady poskytovaných služeb. Nesprávná představa spotřebitele mohla tak v tomto případě spočívat např. v tom, že v případě, že obdrží vstupenky poštou, lze je reklamovat pouze do 3 pracovních dnů a pouze písemnou formou. Spotřebitel mohl být odrazen i informací, že na pozdější reklamaci nebude brán zřetel. Po zvážení všech zjištěných skutečností správní orgán I. stupně uložil pokutu při samé spodní hranici zákonného rozpětí ve výši, která odpovídá povaze a rozsahu možných následků zjištěného protiprávního jednání a je dle správního orgánu I. stupně v souladu se zásadou přiměřenosti uplatňovanou ve správním řízení. Výši pokuty považoval správní orgán I. stupně za dostatečnou z hlediska represe i prevence.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. V podaném odvolání žalobce konstatoval, že smluvní vtah, který při prodeji vstupenek mezi žalobcem a zákazníkem vzniká je vztahem mezi dodavatelem a spotřebitelem ve smyslu ust. § 52 odst. 2 a 3 občanského zákoníku. Smlouva, která je mezi těmito subjekty uzavírána, je tedy spotřebitelskou smlouvou podle ust. § 52 odst. 1 občanského zákoníku. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že prodej vstupenek prostřednictvím SAZKA TICKET byl posouzen jako služba poskytovaná potřebitelům. Na základě toho je možné posuzovat smlouvu uzavíranou mezi žalobcem a spotřebitelem při prodeji vstupenek jako smlouvu o poskytování služeb ve smyslu ust. § 51 občanského zákoníku, případně jako smlouvu o dílo. V uvedeném případě se tedy nejedná o prodej zboží a nelze na uvedený případ použít ustanovení o kupní smlouvě a další ustanovení občanského zákoníku s tím související. Občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o záruční době za poskytnuté služby, respektive o době, ve které by odpovědnost za vady služeb měla být spotřebitelem u dodavatele uplatněna. Namítal, že správní orgán I.stupně v průběhu celého řízení o uložení pokuty neuvedl, žádná konkrétní ustanovení občanského zákoníku, se kterým by měl být dle jejího tvrzení reklamační řád v rozporu. Žalobce však již ve vyjádření k zahájení řízení upozornil správní orgán I. stupně, že oznámení o zahájení řízení neuvádí tato konkrétní ustanovení a je neopodstatněné. Ani odůvodnění správního orgánu I. stupně na žádné konkrétní ustanovení nepoukazuje. K tomu žalobce obdobně jako v podané žalobě poukázal na ust. § 68 odst. 3 správního řádu a tvrdil, že absence náležitostí uvedených v § 68 odst. správního řádu zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a takové rozhodnutí je nezákonné.

Dále žalobce tvrdil, že čl. III. bod 2 reklamačního řádu není v rozporu s žádným ustanovením občanského zákoníku, neboť ten neobsahuje ustanovení aplikovatelné na lhůtu pro uplatnění nároku z odpovědnosti za vady poskytnuté služby. Žalobce stanovením lhůty pro uplatnění odpovědnosti za vady služeb neporušil platnou právní úpravu a zároveň naplnil ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele. Uvedená lhůta zcela odpovídá charakteru poskytované služby. Prodej vstupenek je zcela specifickou činností, a je i zájmem zákazníka, uplatnit vadu takové služby co nejdříve po jejím poskytnutí tak, aby mohla být k jeho maximální spokojenosti, co nejdříve vyřízena. Reklamace oprávněná, avšak uplatněná po termínu konání akce, již zcela jistě zákazníka neupokojí. Ze zcela obdobných důvodů měl žalobce za to, že i čl. IV. odst. 2 reklamačního řádu je v souladu s občanským zákoníkem

Závěrem žalobce uvedl, že represivní opatření uložené pokuty je zcela bezdůvodné a případná preventivní funkce opatření pak zcela postrádá smysl, jestliže chybí odkaz na jakékoliv konkrétní zákonné ustanovení, s nímž by měl být reklamační řád uveden do souladu.

O podaném odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Uvedenou námitku shledal soud oprávněnou. Předně soud poukazuje na skutečnost, že žalobce od samého počátku správního řízení namítal, že rozhodnutí správních orgánů neobsahuje žádné konkrétní ustanovení (s výjimkou § 13 zákona o ochraně spotřebitele), které žalobce porušil a se kterými je obchodní podmínky a reklamační řád v rozporu. Na uvedenou námitku se žalobci v průběhu celého správního řízení nedostala náležitá odpověď, přestože tuto námitku žalobce opakoval. Žalobce již ve vyjádření k oznámení o zahájení řízení ze dne 14.2.2008 označil zdůvodnění správního orgánu I. stupně za vágní z důvodu, že neobsahuje žádné konkrétní zákonné ustanovení. Na uvedenou námitku bylo žalobci v rozhodnutí správního orgánu I. stupně sděleno, že oznámení o zahájení řízení obsahuje všechny náležitosti ust. § 46 odst. 1 posl. věta správního řádu a není povinností správního orgánu v oznámení rozebírat danou problematiku či ji odůvodňovat. K tomu soud uvádí, že v oznámení o zahájení správního řízení by měl být předmět řízení identifikován dostatečně určitě tak, aby bylo účastníkovi řízení zcela zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a z hlediska jakých ustanovení zákona se tak bude dít. Jen tak bude zaručeno, že se účastník řízení bude moci ve správním řízení účinně bránit. Shledal-li pak správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí, že žalobcem „poskytnutá informace, týkající se podmínek a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb není v souladu s obecně platnými právními předpisy (občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele)“, bylo výlučně na něm, aby uvedl, na základě jakých ustanovení obecně platných právních předpisů k takovému závěru dospěl. Neučinil-li tak, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodu (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). Za této situace bylo na odvolacím správním orgánu (žalovaném), aby k námitce žalobce, uvedené v podaném odvolání, rozhodnutí správního orgánu I. stupně doplnil a uvedl konkrétní ustanovení obecně platných právních předpisů, se kterými byl obchodní podmínky a reklamační řád prodejní sítě SAZKA TICKET v rozporu. Uvedené povinnosti dle náhledu soudu žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostál. Ponechá-li soud stranou skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí v rozporu s hodnocením správního orgánu prvního stupně označil vstupenku za zboží, pak žalovaný k námitce žalobce pouze konstatoval, že stanovení lhůty pro případnou reklamaci je nepřípustné zúžení práv spotřebitele, nemající oporu v platné právní úpravě, a že obchodní podmínky žalobce dostatečně zřetelně nereflektují fakt, že při uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku stanoví občanský zákoník dodavateli řadu dalších povinností, včetně práva na odstoupení od smlouvy bez udání důvodů do 14 dnů. Takovéto konstatování je zcela obecné a neurčité a nelze jej tudíž považovat za náležité vypořádání se s námitkou žalobce, podle které správní orgán I. stupně neuvedl, žádná konkrétní ustanovení občanského zákoníku, se kterými by měl být obchodní podmínky a reklamační řád v rozporu. Na výše uvedeném nemůže nic změnit všeobecný poukaz žalovaného na ust. § 52 a násl. občanského zákoníku. Ust. § 52 a násl. občanského zákoníku obsahuje úpravu spotřebitelských smluv. O tom, že smlouva, kterou žalobce uzavíral se zákazníkem při prodeji vstupenek, je spotřebitelskou smlouvou, však nebylo mezi žalobcem a žalovaným sporu. S ohledem na výše uvedené shledal soud námitku žalobce oprávněnou.

Za situace, kdy soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí, se nezabýval ostatními námitkami žalobce, neboť tyto lze posoudit, až v okamžiku, kdy bude najisto postaveno, jakým jednáním žalobce porušil ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele a se kterými ustanoveními obecně platných právních předpisů jsou žalobcem poskytnuté údaje v obchodních podmínkách a reklamačním řádu prodejní sítě SAZKA TICKET v rozporu.

Vzhledem ke shora uvedenému Městský soud v Praze podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil napadená rozhodnutí pro vady řízení, pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. pak soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude vázán právními názory soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají toliko v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 29. listopadu 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru