Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 271/2008 - 30Rozsudek MSPH ze dne 25.01.2011

Prejudikatura
8 Afs 75/2005 - 130

přidejte vlastní popisek

9Ca 271/2008-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: ProInex Coating, s.r.o., se sídlem Ústí nad Labem, U Cukrovaru 509/4, IČO: 272 97 829 zastoupen: Mgr. Darinou Kučerovou advokátkou, se sídlem Ústí nad Labem, Labská 137/17 pro žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.05.2008 č.j. 541/21a/08/444,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n :í

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí Oblastního inspektorátu Liberec ( dále jen ČIŽP, nebo inspekce, nebo prvostupňový správní orgán ) ze dne 10.03.2008 č.j. 51/000/SR01/0801635.003/08/LMK, kterým byla žalobci podle § 40 odst.7 písm.a) zákona č.86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů v platném znění ( dále jen zákon o ochraně ovzduší ), uložena pokuta ve výši 75.000,- Kč za porušení povinnosti provozovatele uvedené v § 11 odst.1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší, to je za neposkytnutí vyžádaných údajů z proměnných údajů provozní evidence o spotřebě organických rozpouštědel od ledna 2007, za nepředložení údajů o prohlídkách a údržbě filtrů a za nepředložení bezpečnostních listů na používané vodou ředitelné barvy, a bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti uhradit náklady správního řízení.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí v žalobě namítal, že výše ukládané sankce musí zohledňovat míru a závažnost porušení zákona o ochraně ovzduší v konkrétním případě a je povinností správního orgánu, aby nestranně a objektivně posoudil všechny skutkové i pokračování
2
9Ca 271/2008

právní okolnosti významné pro samotný fakt uložení pokuty i pro její výši. To se v daném případě nestalo. Žalovaný pouze konstatoval, že závažnost pochybení nepovažuje za odpovídající minimální hranici sankce stanovené zákonem. Uvedl však ale, že samotné jednání žalobce nezpůsobilo škody a hrozící škoda byla minimální. Žalobce dále tvrdil, že při rozhodování mělo být zohledněno i rozhodnutí žalovaného ze dne 30.05.2008, kdy byl žalobce sankcionován za porušení povinnosti uvedené v § 11 odst.1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší, tj. za nezjištěné množství vypouštěných znečisťujících látek a byla mu uložena taktéž pokuta ve výši 75.000,- Kč ( soudu je z úřední činnosti známo, že žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného je vedena u zdejšího soudu pod spisovou značkou 9Ca 272/2008 ).

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V případě, že dojde k závěru, že důvody pro zrušení žalovaného rozhodnutí nejsou dány, aby byla pokuta žalobci snížena, nebo bylo upuštěno od potrestání.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný ke vzneseným žalobním bodům argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitkám stran výše sankce uvedl, že výše sankce za porušení povinnosti podle zákona o ochraně ovzduší je věcí správní úvahy orgánu o ochrany ovzduší, v níž je správní orgán limitován rozmezím příslušných finančních částek náležejícím ke konkrétním porušením zákona uvedených v § 40 a dále v ustanovení § 41 odst.3 zákona o ochraně ovzduší, podle nějž se přihlíží k závažnosti porušení zákonnosti, době trvání protiprávního stavu a k výši vzniklé, nebo hrozící škody a k případným následkům protiprávního stavu. Podle žalovaného bylo ve správním řízení se žalobcem prokázáno, že se dopustil správního deliktu, za který byla uložena pokuta. Rozmezí stanovené zákonem za tento správní delikt je 5.000,- Kč až 1.000.000.,- Kč. Inspekce uložila sankci ve výši 75.000,- Kč tedy ve výši 0,75% maximální zákonem stanovené hranice a tuto částku na straně 3 svého rozhodnutí odůvodnil ze všech hledisek uvedených v § 41 odst.3 zákona o ochraně ovzduší. Žalovaný se ztotožnil se správní úvahou prvoinstančního orgánu, pouze nepřisvědčil formulaci, že nelze posoudit závažnost porušení povinnosti pro absenci údajů, které provozovatel zařízení ani v průběhu správního řízení nepředal. Obsah nepředaných údajů není v přímé souvislosti se samotným správním deliktem, který spočívá v nepředání těchto údajů inspekci. Nepřisvědčil názoru žalobce, že pokuta měla být uložena na spodní hranici, její výše – 0,75% z horní hranice – není nepřiměřená, a to i s ohledem na to, že se žalobce nijak nesnažil o odstranění protiprávního stavu, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. K uložení pokuty za další správní delikt témuž provozovateli nelze přihlížet, neboť by to bylo v rozporu s ust. § 40 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší, podle něhož v případě souběhu porušení povinností u jednoho provozovatele uloží správní orgán pokutu podle ustanovení, v nichž jsou jednotlivá porušení zákona uvedena s tím, že pokuty za tato porušení se sčítají. Uložení pokuty podle zákona je v případě prokázaného správního deliktu obligatorní, v zákoně nejsou uvedeny žádné liberační důvody. Uložení pokuty na samé spodní hranici ve výši 10.000,- Kč se nelze domáhat s odůvodněním, že hrozící škoda byla minimální, neboť to je pouze jedno z hledisek. Z tohoto důvodu považuje žalovaný žalobu za nedůvodnou a navrhl ji zamítnout.

Soud o věci rozhodoval bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst.1 s. ř. s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů na zákonnosti, kterými je vázán, podle pokračování
3
9Ca 271/2008

skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ustanovení § 40 odst.7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který a) porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm. a), b), f), h), o), p), nebo r).

Podle ustanovení § 11 odst.1 písm. f) téhož zákona provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e) a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší.

Podle ustanovení § 41 odst.3 téhož zákona při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k závažnosti porušení zákonné povinnosti, v době trvání protiprávního stavu, k výši vzniklé nebo hrozící škody a k případným následkům protiprávního stavu.

Žalobce v podané žalobě předně namítal, že výše sankce musí zohledňovat míru a závažnost porušení zákona v konkrétním případě a je na správním orgánu, aby nestranně a objektivně posoudil všechny skutkové i právní okolnosti významné pro uložení pokuty a její výši, což v případě žalobce nebylo učiněno. Podle žalobce žalovaný pouze konstatoval, že závažnost pochybení nepovažuje za odpovídající minimální hranici sankce. Uvedl ale, že samotné jednání žalobce nezpůsobilo škody a hrozící škoda byla minimální. K tomu z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že inspekce vykonala u žalobce ve dnech 6.12.2007 a 10.1.2008 kontrolu provozovatele zdroje ( provoz středního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší – průmyslová aplikace nátěrových hmot- lakovna, podle bodu 4. 2. 2. přílohy č.2 vyhlášky ) a tyto kontroly vykonala na základě trvajících podnětů okolních obyvatel na provoz zdrojů znečišťování ovzduší v této provozovně, naposledy ze dne 30.10.2007, když tyto podněty se týkaly především obtěžování zápachem nad přípustnou míru. Při kontrolách bylo zjištěno, že žalobce nemůže doložit splnění některých povinností provozovatele středního zdroje znečišťování ( dále jen provozovatel ) podle § 11 zákona o ochraně ovzduší, mj. měl předložit údaje z provozní evidence týkající se zdroje lakovna. Inspekce na místě při obou kontrolách požadovala předložení proměnných údajů evidence o provozu zařízení zdroje, konkrétně spotřeby organických rozpouštědel ( barev a ředidel ) od ledna 2007 a dále údaje o prohlídkách a údržbě filtrů s aktivním uhlím, taktéž předložení bezpečnostních listů na používané suroviny – vodou ředitelné barvy. Inspekce měla za to, že poskytování uvedených údajů je jednou z povinností provozovatele středního zdroje, zvláště pokud tyto údaje svědčí o provozu zdroje, který je předmětem opakovaných podnětů okolních obyvatel a tyto údaje mohou prokázat případnou souvislost s těmito podněty, konkrétně překročení míry zápachu podle vyhlášky 362/2006 Sb. ( dále jen vyhláška ). Při kontrole 6.12.2007 byl žalobci v záznamu z kontroly stanoven termín předložení údajů do 14.12.2007, při opětovné kontrole dne 10.1.2008 byl stanoven do protokolu termín na předložení stejných údajů do 18.1.2008. ( část C.1, C.3 a C.4 protokolů ). Žalobce údaje osobně nepředložil ani nezaslal. V průběhu správního řízení se žalobce nevyjádřil ani údaje neposkytl. Inspekce proto vydala prvoinstanční správní rozhodnutí dne 10.03.2008 pokračování
4
9Ca 271/2008

pod č.j. 51/000/SR01/0801635.003/08/LMK, kde popsala skutkový stav, který právně posoudila a rozhodla o uložení pokuty za uvedený správní delikt ve výši 75.000,- Kč, své právní závěry odůvodnila. K úvaze o stanovení výše pokuty podle § 40 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší inspekce uvedla, že vycházela ze skutečnosti, že se jedná o střední zdroj znečištění. Za přitěžující považovala skutečnost, že tento zdroj byl již několikrát opakovaně předmětem k podnětů okolních obyvatel v souvislosti s výskytem zápachu, přičemž uvedené jednání žalobce znemožňuje orgánu ochrany ovzduší zhodnocení podílu zdroje na znečišťování ovzduší a obtěžování okolí zápachem. Přihlédla rovněž k tomu, že žalobce ani na opětovnou výzvu požadované údaje nepředložil, a to ani k datu vydání prvostupňového rozhodnutí. Inspekce proto nahlížela na toto jednání jako na vědomé nedodržování zákona. Konkrétně při posouzení kritérií podle § 41 odst.3 zákona o ochraně ovzduší přihlédla k tomu, že nebylo možné prokázat závažnost porušení povinnosti provozovatele, neboť požadované údaje neměla inspekce k dispozici, proto na delikt nahlížela jako na méně závažný charakter porušení povinnosti. Prokázané trvání protiprávního stavu bylo lze časově omezit na dobu od 14.12.2007 do dne vydání prvoinstančního rozhodnutí. Výše vzniklé nebo hrozící škody byla minimální a měla za to, že porušením zákonné povinnosti žalobcem nevznikl na životním prostředí žádný prokazatelný následek protiprávního stavu. Proto zvolila pokutu při spodní hranici zákonného rozmezí od 5.000,- Kč do 1.000.000.,- Kč, ve výši 75.000,- Kč, tedy ve výši 0,75% možného rozpětí. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce obdobně jako v žalobě namítal, že uložená pokuta je neadekvátní danému stavu, porušení povinnosti nebylo svým charakterem závažné a výše hrozící škody byla minimální. Nevznikl tak žádný prokazatelný následek protiprávního stavu. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kde se ztotožnil s posouzením správního orgánu I. stupně, přihlédl k tomu, že žalobce naplnění skutkové podstaty správního deliktu nezpochybnil a k tomu, že uložení pokuty je pro správní orgán podle § 40 zákona o ochraně ovzduší obligaturní, neboť zákon neobsahuje žádné liberační důvody. K výši uložené sankce dospěl k závěru, že její výše je v zákonném stanoveném rozmezí a že prvoinstanční správní orgán při stanovení výše postupoval podle hledisek daným § 41 odst.3 zákona o ochraně ovzduší a tato hlediska odůvodnil. Žalovaný uvedl, že sankce nemůže být uložena na samé spodní hranici zákonem stanoveného rozmezí, byť samotné jednání žalobce nezpůsobilo škodu a hrozící škoda byla dle inspekce minimální. Žalovaný však závažnost pochybení nepovažuje za odpovídající minimální hranici sankce stanovené zákonem, neboť se žalobce jako provozovatel nijak nesnažil o odstranění protiprávního stavu a údaje inspekci nepředal ani ve dvou uložených náhradních termínech ani v průběhu správního řízení. Proto žalovaný nepřisvědčil názoru inspekce, že závažnost porušení povinnosti nelze při absenci údajů zjistit, když požadované údaje musí provozovatel předat inspekci dle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší vždy, když o ně inspekce požádá, bez ohledu na to, co lze z údajů zjistit. Pokud by inspekce z předaných údajů zjistila souvislost mezi provozem zdroje a opakovanými stížnostmi obyvatel na zápach, jednalo by se o případný další správní delikt, za který by byla uložena sankce zvláštní částkou.

Podstatou sporu je posouzení, zda správní orgány posoudily skutkové i právní okolnosti projednávané věci nestranně a objektivně, a zda přihlédly ke všem kritériím rozhodným pro stanovení výše pokuty v projednávané věci.

Podle stanoviska soudu je žalobcova námitka nedůvodná. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů není patrný žádný náznak neobjektivity resp. nestrannosti správních orgánů při posuzování správního pokračování
5
9Ca 271/2008

deliktu žalobce. Soud má zato, že prvoinstanční správní orgán a posléze žalovaný posoudili všechny rozhodné skutkové okolnosti v souladu ze zákonem a právem dospěli k závěru, že se žalobce dopustil správního deliktu a porušení ustanovení § 11 odst.1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší, neboť neposkytl inspekcí požadované údaje, což žalobce ostatně ani netvrdil. Dále soud zdůrazňuje, že na správní řízení je třeba nahlížet jako na jeden celek, a tedy že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalovaného jsou stanoviskem státní správy k věci samé. Z odůvodnění prvoinstančního správního rozhodnutí a žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány přihlédly ke kritériím rozhodným pro výši pokuty ve smyslu ustanovení § 41 odst.3 zákona o ochraně ovzduší, hodnotily závažnost porušení zákonné povinnosti a uvedly, že porušení povinnosti provozovatele sice nezpůsobilo škody a hrozící škoda byla minimální, zároveň však zdůraznily, že závažnost pochybení neodpovídá minimální sankci stanovené zákonem proto, že se žalobce jako provozovatel nesnažil o odstranění protiprávního stavu a údaje inspekci nepředal ve dvou uložených náhradních termínche ani v průběhu sankčního řízení. Správní orgány vzaly rovněž v úvahu dobu trvání protiprávního stavu, kterou vymezily na dobu od 14.12.2007 do dne vydání prvoinstančního rozhodnutí. K těmto závěrům správních orgánů se soud připojuje a dodává, že nemá pochyb o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 11 odst. 1 písm f) zákona o ochraně ovzduší, neboť tomu odpovídají podklady ve spisovém materiálu a mezi účastníky o této otázce není sporu. Byť výše vzniklé nebo hrozící škody byla hodnocena jako minimální, tak i soud shledal za přitěžující okolnost, že žalobce zcela rezignoval na dodržování zákona a po provedených kontrolách, po zahájení správního řízení a v jeho průběhu, po vydání prvostupňového rozhodnutí, v odvolání ani ostatně ani v žalobě netvrdil, že by zjednal nápravu a inspekcí požadované údaje poskytl. Takové očividné nerespektování zákona ze strany žalobce pak bylo právem sankcionováno pokutou, uloženou podle zákonem stanovených kriterií a v zákonem stanovených mezích v dolní hranici sazby. Nelze ani přehlédnout, že z obsahu správního spisu a obou rozhodnutí vyplývá, že činnost žalobce jako provozovatele středního zdroje znečištění byla již v minulosti předmětem podnětů okolních obyvatel v souvislosti s výskytem zápachu a že sankcionované jednání žalobce znemožňuje orgánu o ochraně ovzduší zhodnotit podíl zdroje na znečišťování ovzduší a obtěžování okolí zápachem. Soud oproti žalobci neshledal rozpor v závěru žalovaného, který uvážil, že závažnost pochybení žalobce nepovažuje za odpovídající minimální hranici sankce z důvodů již shora uvedených. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 40 odst.7 zákona o ochraně ovzduší je minimální hranice 10.000,- Kč, maximální 10 000.000,- Kč, přičemž žalobci byla uložena pokuta 75.000,- Kč, tedy ve výši 0,75% možného rozpětí. Soud v této souvislosti zdůrazňuje již shora uvedené, a sice že sankcionované jednání žalobce znemožňuje inspekci zhodnotit podíl zdroje na znečišťování ovzduší a obtěžování okolí zápachem. Lze tak uzavřít, že správní úvaha, kterou správní orgány o výši sankce učinily, odpovídá zákonným hlediskům a je s nimi v souladu.

Žalobní námitku v níž žalobce poukazoval na nutnost zohlednit sankci uloženou mu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 9Ca 272/2008 ( rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2008), soud považuje rovněž za neopodstaněnou. Ve věci žaloby vedené pod sp. zn. 9 Ca 272/2008 je přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného vzešlé ze samostatného správního řízení, zakončené samostatným správním rozhodnutím pro porušení jiné skutkové podstaty správního deliktu, a sice ustanovení § 11 odst.1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší, nikoliv jak je tomu v projednávané věci podle ustanovení § 11 odst.1 písm. f) téhož zákona. Správní orgány mohou nikoli musí spojit věci k společnému projednání. Pokud pro to neshledaly důvody, není jejich postup v rozporu se zákonem. pokračování
6
9Ca 271/2008

Důvodná je rovněž argumentace žalovaného ve vyjádření k žalobě, že s ohledem na ust. § 40 odst. 15 ( žalovaný nesprávně uvedl odst. 16 ) zákona o ochraně ovzduší by se pokuty sečetly. Žalobcova námitka je proti i v tomto směru irelevantní.

Soud nepřistoupil na žalobcův návrh na moderaci, neboť neshledal důvody, pro které by bylo lze považovat trest za uložený ve zjevně nepřiměřené výši.

Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s., zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl ve věci úspěšný však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. , a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 25.ledna 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Aneta Petrlíková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru