Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 270/2009 - 78Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 270/2009 - 78-79

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/4, IČ: 649 49 681, zast. JUDr. Petrem Hromkem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 30, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, o žalobě na ochranu proti nečinnosti předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu v řízení o rozkladu žalobce ze dne 22.4.2009 proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6.4.2009, č.j.: 14 198/2009-634/III.vyř.,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o rozkladu žalobce ze dne 22.4.2009 podaného proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6.4.2009, č.j.: 14 198/2009-634/III.vyř. Uvedl, že žalovaný je nečinný , protože nedodržel povinnost stanovenou mu správním řádem rozhodnout o podaném návrhu (rozkladu) bez zbytečných průtahů, nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Zákonná lhůta 30 dnů od zahájení řízení již uplynula a ke dni podání žaloby, tj. ke dni 4.9. 2009 byla překročena více než čtyřnásobně. Žalobci nebylo oznámeno, že by lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaného byla přiměřeně prodloužena. Pro úplnost žalobce uvedl, že správní řád jako platný procesní předpis pro řízení u žalovaného nestanoví žádné prostředky k ochraně žalobce proti nečinnosti správního orgánu.

Z uvedených důvodů žalobce požadoval vydání rozsudku, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o rozkladu žalobce ze dne 22.4.2009 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný správní orgán namítl, že pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti nebyla splněna podmínka stanovená v § 79 odst. 1 s.ř.s., podle které žalobu proti nečinnosti může podat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které mu procesní předpis na ochranu proti nečinnosti správního orgánu poskytuje. Žalobce před podáním předmětné žaloby nevyužil zákonné možnosti ke zjednání nápravy k zajištění ochrany proti nečinnosti dané ust. § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V této souvislosti žalovaný konstatoval, že nadřízeným správním orgánem, který učiní opatření proti nečinnosti, je v tomto případě Rada Českého telekomunikačního úřadu, což vyplývá z ust. § 178 odst. 1 věty druhé správního řádu a z ust. § 107 odst.8 písm. b) bod 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, neboť předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu, který by měl rozhodnout o rozkladu, je nadřízena Rada Českého telekomunikačního úřadu ( § 107 odst. 8 písm. b) bod 1. zákona). Oproti tomu ust. § 178 odst. 2 věta poslední správního řádu se uplatní jen u standardně organizovaných ústředních správních úřadů, které mají v čele pouze ministra nebo jinou osobu. Bylo by nelogické, aby v některých případech byla nadřízeným správním orgánem předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Rada Českého telekomunikačního úřadu ( při rozhodování o opravných prostředcích) a v jiných případech ( v případě ochrany proti nečinnosti) by byl nadřízeným správním orgánem předseda Českého telekomunikačního úřadu sám sobě. Ust. § 178 odst. 2 správního řádu se uplatní jen v těch případech, kdy už žádný jiný nadřízený orgán podle zvláštního zákona neexistuje. Proto měl žalobce nejprve podat opatření proti nečinnosti předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu jeho nadřízenému orgánu – Radě Českého telekomunikačního úřadu. Protože tuto procesní podmínku nesplnil, jsou dle žalovaného dány důvody pro odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

Žalobce následně ve své replice k vyjádření žalovaného vyvracel názor žalovaného, že žalobce měl možnost uplatnit prostředek k ochraně proti nečinnému správnímu orgánu, a to u Rady Českého telekomunikačního úřadu, neboť tvrdil, že v řízení o rozkladu již není žádného nadřízeného správního orgánu, který by mohl vydat či přijmout opatření proti nečinnosti žalovaného. V tomto směru odkázal na judikaturu Krajského soudu v Brně ( č.j. 62 Ca 39/2008-102) a ve svém dalším podání i na judikaturu Nejvyššího správního soudu ( č.j. 3 Ans 8/2010-114), která vyslovila, že před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s.ř.s. není nutné využít ochranu proti nečinnosti podle § 80 správního řádu v případech, kdy správní orgán, který má rozhodnout o opravném prostředku a je v tomto směru nečinný , nemá nadřízený správní orgán. Nejvyšší správní soud již ve výše citovaném rozsudku pak z ust. § 3,§ 107 odst. 1 a § 123 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a potažmo z ust. § 178 odst. 2 správního řádu učinil závěr, že v řízení o rozkladu proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu nelze využít opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, neboť nadřízeným správním orgánem vedoucího ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí ústředního správního úřadu , a proto by se uplatněním opatření proti nečinnosti požadovalo pouze formální naplnění zákona. Žalovaný následně setrval na své argumentaci o nezbytnosti uplatnění opatření proti nečinnosti a tuto argumentaci doplnil odkazem na závěr zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 12.6.2006, který se jednoznačně přiklonil k závěru, že Rada Českého telekomunikačního úřadu představuje pro předsedu Rady Českého telekomunikačního úřad nadřízený orgán , a to i v jiných řízeních než podle zákona o elektronických komunikacích. Podle názoru žalovaného při respektování názoru Krajského soudu v Brně uvedeného žalobcem by o opatřeních proti nečinnosti rozhodovala stejná osoba, která vede řízení.

Městský soud v Praze při posouzení oprávněnosti podané správní žaloby na ochranu proti nečinnosti vyšel z nesporných skutečností vyplývajících i ze spisového materiálu žalovaného, že žalobce podal dne 22.4.2009 rozklad proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6.4.2009, č.j.: 14 198/2009-634/III.vyř., o kterém nebylo žalovaným do dne podání žaloby, tj. ke dni 4.9.2009 rozhodnuto a že neuplatnil opatření proti nečinnosti. Žalovaný nevyvracel tvrzení žalobce o tom, že po dobu delší než 4 x 30 dní žalovaný o podaném rozkladu nerozhodl a překročil tak zákonnou lhůtu k vydání rozhodnutí, nýbrž svou obhajobu postavil toliko na námitkách, že žalobce nesplnil základní předpoklad pro podání uvedené správní žaloby , a to uplatnění prostředku na ochranu proti nečinnosti dle § 80 správního řádu.

Uvedená argumentace žalovaného je v rozporu s náhledem Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku ze dne 9.10.2010, č.j. 3 Ans 8/2010 a také v rozporu s již žalobcem citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně, podle kterých v případě, kdy rozhodnutí vydá předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu, není již nadřízeného správního orgánu, který by ve smyslu § 80 správního řádu rozhodoval o opatření proti nečinnosti, a tedy, že v případě, kdy rozklad směřuje proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, nelze již opatření proti nečinnosti pro nedostatek nadřízeného správního orgánu jako procesní podmínky pro podání žaloby dle § 79 odst. 1 s.ř.s. požadovat .

Vzhledem k uvedenému vzal soud za prokázané, že žalovaný byl ke dni podání žaloby skutečně nečinný, neboť nedodržel zákonnou lhůtu k rozhodnutí o rozkladu žalobce , přičemž žalobce v tomto případě neměl dány procesní podmínky k uplatnění opatření proti nečinnosti. Soud však nemohl vycházet pouze ze skutečnosti, že žalovaný byl nečinný v době podání žaloby, neboť ust. § 81 odst. 1 s.ř.s. soudu ukládá, aby při vydání rozsudku ve věci ochrany proti nečinnosti rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Za tímto účelem soud v průběhu řízení ověřoval, zda žalovaný zůstal nečinný i v době po podání žaloby. K dotazu soudu ze dne 6.9.2011 žalovaný v podání ze dne 15.9.2011 soudu sdělil, že ve věci sporu o zaplacení ceny za poskytnuté veřejné dostupné služby elektronických komunikací vedeném mezi žalobcem a paní A. Ha.vydal rozhodnutí o rozkladu žalobce ze dne 22.4.2009 podaného proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6.4.2009, č.j.: 14 198/2009-634/III.vyř. Tímto rozkladovým rozhodnutím, které také žalovaný soudu předložil, je rozhodnutí ze dne 17.12.2010, č.j. 57 784/2009-603, jímž bylo rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.12.2010.

Na základě uvedeného skutkového stavu věci, který existuje v době rozhodování soudu, soud vzal za prokázané, že vydáním pravomocného rozhodnutí o rozkladu žalobce přestal být žalovaný nečinným a podaná žaloba na ochranu proti nečinnosti tak pozbyla své důvodnosti. Proto soud výzvou ze dne 31.5.2011 a její urgencí ze dne 6.9.2011 požadoval od žalobce sdělení, zda v případě, kdy pominula nečinnost žalovaného, žalobce trvá na podané žalobě. Protože na tyto výzvy žalobce nikterak nereagoval, soud přistoupil k posouzení věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný k rozkladu žalobce vydal požadované rozhodnutí, soud neshledal důvod k poskytnutí ochrany proti nečinnosti žalovaného výrokem, v němž by stanovil povinnost žalovanému vydat ve věci ( o rozkladu) rozhodnutí. V důsledku uvedeného skutkového stavu věci ke dni rozhodnutí soudu tak důvodnost podané žaloby pominula

Soud v dané věci rozhodoval bez jednání, neboť účastníci řízení k výzvě soudu ve smyslu § 51 s.ř.s. ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci ve výsledku procesní úspěch, soud mu proto nepřiznal náhradu nákladů řízení. Soud přes počáteční důvodnost žaloby při jejím podání, která však pominula, nemohl ve věci, ve které žalobce nevzal podanou žalobu zpět, přihlédnout k pozdějšímu chování žalovaného, neboť tato možnost se váže k rozhodnutí soudu o zastavení řízení, nikoliv k věcnému rozhodnutí o důvodnosti žaloby.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 27. září 2011

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru