Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 266/2008 - 46Rozsudek MSPH ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

8 Afs 66/2008 - 71


přidejte vlastní popisek

9 Ca 266/2008-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: Bc. I.M., proti žalované: Vysoká škola ekonomická v Praze, se sídlem Praha 3, nám. W. Churchilla 1938/4, o žalobě proti rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008 a proti rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008,

takto:

I. Rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 se odmítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobo domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.8.2007, č.j.: 1519-9018/F3/2007 a ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 o vyměření poplatku spojeného se studiem.

I.Rozhodnutím ze dne 30.8.2007, č.j.: 1519-9018/F3/2007 byl žalobkyni v souladu s ust. § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“), stanoven poplatek za studium delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok ve studovaném studijním programu, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia 19.800,-Kč. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že dle záznamů v databázi Sdružených informací matrik studentů je žalobkyně od 30.8.2007 studentem, studujícím ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok. Do této doby studia jsou započteny i doby všech předchozích studií, která byla ukončena jinak než řádně.

Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně v souladu s poučením žádost o přezkoumání rozhodnutí. O uvedené žádosti rozhodl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze napadeným rozhodnutím ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008 tak, že rozhodnutí ze dne 30.8.2007 č.j.: 1519-9018/F3/2007 potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zjistil, že nedošlo k porušení zákona o vysokých školách ani vnitřních předpisů žalované pro stanovení poplatků spojených se studiem za období od 1.9.2007 do 29.2.2008. Uzavřel, že důvody, které žalobkyně uvedla na podporu své žádosti, nejsou pro něj důvody pro změnu rozhodnutí.

II. Napadeným rozhodnutím ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 byl žalobkyni v souladu s ust. § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, stanoven poplatek za studium delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok ve studovaném studijním programu, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia, tj. období od 29.2.2008 do 30.8.2008, 19.800,-Kč. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že dle záznamu v databázi Sdružených informací matrik studentů je žalobkyně od 31.8.2007 studentem, studujícím ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok. Do této doby studia jsou započteny i doby všech předchozích studií, která byla ukončena jinak než řádně.

Závěrem žalovaná poučila žalobkyni o možnosti podat žádost o přezkoumání rozhodnutí k rektorovi Vysoké školy ekonomické v Praze do 30 dnů od doručení.

Proti uvedeným rozhodnutím směřuje podaná žaloba.

V podané žalobě žalobkyně tvrdila, že poplatek za studium jí byl žalovanou vyměřen na základě údajů ve Sdružené matrice studentů, ve které je nesprávně vedeno, kromě současného studia žalobkyně na Vysoké škole ekonomické v Praze, i předchozí studium žalobkyně na Univerzitě Palackého Olomouc v letech 1996-2000. Oprávnění započítat doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech odvodila žalovaná dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách. Žalobkyně namítala nesprávné právní posouzení věci, které mělo za důsledek neoprávněné vyměření poplatku za studium. K neoprávněnému uplatnění poplatku za studium došlo dle žalobkyně v důsledku nesprávné aplikace právní normy, jejímž důsledkem byl Univerzitou Palackého Olomouc (dále jen „UP“) proveden nesprávný záznam o studiu žalobkyně do Sdružené matriky studentů. K tomu žalobkyně uvedla, že dne 1.9.1996 zahájila studium na UP. Na základě žádosti bylo žalobkyni dne 1.9.1998 její studium přerušeno na dobu 1 roku, tj. do 31.8.1999. Na základě další žádosti žalobkyně bylo studium opětovně přerušen o od 1.9.1999 do 31.8.2000. Ke dni 15.9.2000 bylo studium žalobkyně ukončeno. Podle zákona se však nemělo jednat o ukončení studia, ale o zánik práva na opětovný zápis do studia.

Žalobkyně uvedla, že povinnost hradit poplatek spojený se studiem podle § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách nastává ze zákona při naplnění skutkové podstaty vymezené v § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách. Tato skutečnost je zjištěna na základě skutečností majících původ ve vlastním chování studenta a úředně evidovaných ve veřejnoprávní evidenci – matrice studentů, vůči jejímuž obsahu může kdykoliv student uplatnit námitky a prokázat příslušné vysoké škole opak. Vysoké školy byly povinny zápis studentů do matriky studentů provést do 1.3.1999. Z kontextu ust. § 101 odst. 2 zákona o vysokých školách vyplývá dle žalobkyně, že znakem pro zapsání do matriky studentů byla skutečnost, zda předmětná osoba byla k 1.1.1999 studentem či nikoliv, a to dle příslušného ustanovení zákona. Zákon o vysokých školách v ust. § 61 odst. 2 jednoznačně říká, kdo je studentem – pouze studující na příslušné vysoké škole je považován za studenta. Uvedený zákon rozeznává dvě rozdílné situace, kdy osoba není studentem. První je ukončení studia, kdy dnem ukončení studia dle § 55 odst. 1, anebo § 56 odst. 1 a 2 zákona o vysokých školách přestává být daná osoba studentem. Druhou situací je přerušení studia podle § 54 zákona o vysokých školách, kdy rovněž zákon jednoznačně stanoví, že v době přerušení studia není osoba studentem a tedy studujícím studentem. Rozhodující pro posouzení oprávněnosti zápisu do matriky studentů je skutečnost, zda se na danou dobu pohlíží jako na studenta a nikoliv, zda studium bylo či nebylo ukončeno k 1.1.1999. Žalobkyně ke dni 1.1.1999 nebyla studentem UP, ani se jí po tomto datu na jediný den opětovně nestala. Zápis do Sdružené matriky studentů, na jehož základě byl žalovanou poplatek vyměřen, tedy nebyl oprávněný. Uplynutím doby, na kterou bylo studium přerušeno, vzniká osobě právo na opětovný zápis do studia. Obnovení studia tak není po uplynutí doby přerušení studia automatické. Osoba, které bylo studium přerušeno, se tedy stává studentem až dnem opětovného zápisu do studia– respektive. bez řádného provedení zápisu nelze osobu, která přerušila studium, za studenta považovat. Rovněž lze dovodit, že opětovný zápis není jednostranným rozhodnutím školy, ale musí s ním souhlasit i druhá strana, tedy student. Je tedy právně ireleventní, pokud by příslušná vysoká škola po uplynutí doby přerušení studia bez opětovného zápisu opět začala na danou osobu nahlížet jako na studenta. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že na počátku stojí pochybení UP. UP žalobkyni přerušila studium na její žádost rozhodnutím ze dne 29.1.1999 a podle zákona o vysokých školách tak ukončila studium žalobkyně. Žalobkyni vzniklo právo na opětovný zápis do studia po uplynutí doby přerušení. Žalobkyně však svého práva nevyužila a nepožádala o opětovný zápis, ani neučinila jiný právní úkon směřující k opětovnému zápisu do studia. Ke dni 15.10.2000 tak UP neměla žalobkyni studium ukončit, ale pouze oznámit zánik práva na opětovný zápis. Podle ust. § 101 odst. 4 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy povinny provést zápis do Sdružené matriky studentů pouze těch osob, jež jsou za studenty zákonem považovány, a tedy není možné vykonat zápisy osoby, která byla za studenta považována dle předešlého vysokoškolského zákona, ale podle ustanovení zákona o vysokých školách se studentem nikdy nestala. Žalobkyně nebyla ke dni 1.1.1999 studentem UP, ani se jí po uplynutí přerušení studia od 1.9.1998 do 31.8.2000 nikdy nestala, a nemohla tak být ani jeden den považována za studenta dle zákona o vysokých školách, a to až do zahájení studia u žalované. Dle žalobkyně, jestliže se do doby studia započítávají pouze všechna nedokončená studia akreditovaných studijních oborů, která se uskutečnila od 1.1.1999, je z výše uvedeného zřejmé, že studium žalobkyně na UP bylo do Sdružené matriky studentů zapsáno neoprávněně a nemělo být do celkové doby studia započítáno. Uzavřela, že potřebné důkazy byly straně žalované předloženy. Přestože žalovaná není vázána stavem zápisu o studiu žalobkyně ve veřejném registru - Sdružené matrice studentů, doložené námitky žalovaná nevzala v úvahu, ani své rozhodnutí o zamítnutí odvolání řádně nezdůvodnila. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí žalované ze dne 30.8.2007 č.j.: 1519-9018/F3/2007 a ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008. Zároveň žalobkyně žádala, aby soud rozhodl o tom, že zápis do Sdružené matriky studentů není učiněn v souladu se zákonem o vysokých školách a žalovaná je povinna při stanovení limitní doby studia k záznamu učiněného UP nepřihlížet.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná uvedla, že obě rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem byla vydána ze strany žalované v souladu se zákonem, tj. v souladu s ust. § 58 odst. 3 a 6 a § 68 odst. 3 písm. f) zákona o vysokých školách. Podkladem pro vydání rozhodnutí byl zjištění ze Sdružené matriky studentů, že žalobkyně studovala v době od 1.9.1996 do 15.9.2000 Filosofickou fakultu UP, v rámci tohoto studia měla žalobkyně v době od 1.9.1998 do 15.9.2000 přerušené studium. Studium na UP bylo ukončeno podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, a proto jeho doba od 1.9.1996 do 31.8.1998, tj. 730 dnů se plně započítává do doby studia ve smyslu ust. § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách. Dále pak žalobkyně studovala od 1.9.2006 do 17.9.2008 na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze v navazujícím studijním programu, jehož standardní doba studia činí 2 roky, kde studium řádně podle § 55 zákona o vysokých školách ukončila. V rámci studia u žalované žalobkyně překročila standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok dnem 31.8.2007, tj. 730 dnů, započteno z předchozího studia a 365 dnů ze stávajícího studia. Na základě těchto skutečností pak žalovaná vydala v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o vysokých školách a svými vnitřními předpisy tato rozhodnutí.

Závěrem vyjádření žalovaná nesouhlasil s tvrzením žalobkyně o možnosti uplatnit námitky proti zápisu v matrice kdykoliv, a to přinejmenším ve věci vydávání rozhodnutí podle § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách. Uvedla, že ve věcech taxativně uvedených v § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách je vysoká škola povinna vydávat rozhodnutí, která se doručují studentovi do vlastních rukou, student má pak právo podat do 30 dnů ve smyslu ust. § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách žádost o přezkoumání takového rozhodnutí. Nevyužije-li student této možnosti, stává se rozhodnutí pravomocné uplynutím 30-ti denní lhůty, která počíná běžet od doručení rozhodnutí nebo podal-li do tohoto rozhodnutí žádost o přezkoumání, stává se přezkumné rozhodnutí pravomocné dnem jeho doručení. Doručením se stává rozhodnutí i vykonatelným, nebyla-li stanovena lhůta k plnění později než nastala jeho právní moc.

Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K žádosti soudu o sdělení, zda žalobkyně podala proti rozhodnutí ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 v souladu s poučením žádost o jeho přezkoumání k rektorovi Vysoké školy ekonomické v Praze, žalobkyně v podání ze dne 2.3.2011 sdělila, že nepovažovala za nutné podat proti rozhodnutí odvolání.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu a u každého z napadených rozhodnutí dospěl k odlišným závěrům.

Žalobkyně se totiž podanou žalobou domáhá přezkoumání dvou rozhodnutí žalované o vyměření poplatku spojeného se studiem, jenž byla vydána podle ust. § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, avšak toliko jedno rozhodnutí bylo vydáno jako rozhodnutí druhostupňové po vyčerpání opravného prostředku.

Podle ust. § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách lze proti rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem podat žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě 30 dnů. Z obsahu spisového materiálu, předloženého žalovanou, a dále z podání žalobkyně ze dne 2.3.2011 vyplývá, že žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 30.8.2007, č.j.: 1519-9018/F3/2007, podala v souladu s poučením žádost o přezkoumání, o níž rozhodl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze rozhodnutím ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008 tak, že potvrdil rozhodnutí žalované ze dne 30.8.2007, č.j.: 1519-9018/F3/2007. Proti rozhodnutí ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 žalobkyně přes poučení, uvedené v tomto rozhodnutí, a rovněž i v rozporu s jejím předchozím postupem, žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí nepodala.

Před posouzením žaloby z věcného hlediska je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky soudního přezkumu a zda tak jde o žalobu z hlediska ustanovení s.ř.s. přípustnou. Ve smyslu ust. § 68 písm. a) s.ř.s. je žaloba nepřípustná, jestliže žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky, připouští-li je zvláštní zákon. Podle ust. § 69 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.

Protože žalobkyně u rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, přestože byla o možnosti podat takový prostředek poučena a nesplnila tak podmínky nutné pro soudní přezkum, je tato žaloba podle 68 písm. a) s.ř.s. nepřípustná. Soud proto tuto žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2008, č.j.: 3090-9018/F3/2008 vydaného v 1. stupni podle § 46 odst. 1 písm. d) odmítl.

Při posouzení zákonnosti druhého rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008, ohledně něhož žaloba splňuje procesní podmínky přezkumu, soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ust. § 53 odst. 3 zákona o vysokých školách studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou.

Podle ust. § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách rozhodnutí ve věcech a) povolení mimořádného opravného termínu zkoušky, pokud takovou možnost připouští studijní a zkušební řád,

b) povolení opakovat část studia uvedenou v § 52 odst. 1, pokud takovou možnost připouští studijní a zkušební řád, c) povolení přerušit studium, d) uznání zkoušek a předepsání rozdílových zkoušek, e) přiznání stipendia,

f) vyměření poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4, g) nesplnění požadavků podle § 56 odst. 1 písm. b),

h) disciplinárního přestupku,

i) vyloučení ze studia podle § 67 musí být vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkoumání a musí být studentovi doručeno do vlastních rukou. Případný způsob náhradního doručení ve věcech uvedených v písmenech a) až f) může stanovit vnitřní předpis vysoké školy nebo její součásti.

Podle ust. § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách student může do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 3 doručeno, požádat o přezkoumání rozhodnutí; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti pouze vyhovět a rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní nebo zruší rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti. Rozhodnutí o disciplinárním přestupku a o vyloučení ze studia podle

§ 67 zruší i v případě, že dodatečně vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení. Žádost o přezkoumání rozhodnutí vydaného podle odstavce 3 písm. f) má vždy odkladný účinek.

Na základě uvedených právních předpisů soud uvážil o podané žalobě proti rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008, jímž bylo rozhodnutí ze dne 30.8.2007, č.j.: 1519-9018/F3/2007 potvrzeno,

takto :

Uvedené rozhodnutí je dle náhledu soudu nepřezkoumatelné, neboť z něho, obdobně jako z rozhodnutí žalované ze dne 30.8.2007, č.j.: 1519-9018/F3/2007, nevyplývají důvody, které vedly správní orgán k vydání daného rozhodnutí, zejména pak, z čeho správní orgán při jeho vydání vycházel a jakými skutkovými a právními úvahami se řídil a rovněž i na základě jakých podkladů neshledal námitky žalobkyně, uplatněnými v žádosti o přezkoumání rozhodnutí, důvodnými. Z uvedeného rozhodnutí je sice patrné ustanovení zákona o vysokých školách, podle kterého bylo rozhodnutí vydáno (§ 68 odst. 4 zákona o vysokých školách) a rovněž i stanovisko žalované v dané věci. Nejsou z něho však již zřejmé skutečnosti a důvody, které by nasvědčovaly tomu, že správní orgán dostál zákonným podmínkám pro jeho vydání a rovněž i skutečnosti a důvody, pro které rektor Vysoké školy ekonomické neshledal

námitky žalobkyně oprávněnými. Doslovný opis zákonného ustanovení, či pouhé konstatování rektora Vysoké školy ekonomické, že nedošlo k porušení zákona o vysokých školách ani vnitřních předpisů pro stanovení poplatku spojených se studiem, je v tomto ohledu naprosto nedostatečné, stejně jako sdělení, že důvody, které žalobkyně uvedla na podporu své žádosti, nejsou důvody pro změnu rozhodnutí. Takovéto konstatování je předně naprosto bezobsažné, neboť z něho není patrno na podkladě jakých skutečností a jakou úvahou dospěl rektor Vysoké školy ekonomické k těmto závěrům. K tomu soud připomíná, že je-li umožněn soudní přezkum správního rozhodnutí, jak je tomu i v tomto případě, musí správní rozhodnutí především skýtat dostatečný podklad, umožňující soudu tento přezkum. Způsobilým podkladem soudního přezkumu je předně řádné a přezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí. Až ve vyjádření k podané žalobě žalovaná podrobněji uvedla úvahy, které jej vedly k vydání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem. Tímto vyjádřením však v žádném případě nemohlo dojít k zhojení vad napadeného rozhodnutí, neboť předmětem soudního přezkumu není vyjádření žalované k podané žalobě, ale napadené rozhodnutí správního orgánu.

S ohledem na shora uvedené soud podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. ve spojení s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 2.6.2008, č.j.: P1519-9018/F3/2008 pro vady řízení, a to pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů a zároveň podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na žalované, aby ve věci znovu rozhodla a aby své rozhodnutí v souladu se shora uvedeným názorem řádně odůvodnila, a skutkově i právně vypořádala námitky žalobkyně uplatněné v žádosti o přezkoumání.

K návrhu žalobkyně, aby soud rozhodl, že zápis do Sdružené matriky studentů není učiněn v souladu se zákonem o vysokých školách a žalovaná je povinna při stanovení limitní doby studia k záznamu učiněného UP nepřihlížet, soud sděluje, že k takovému rozhodnutí není podle s.ř.s. oprávněn, když podle ust. § 78 s.ř.s. soud může toliko žalobou napadené rozhodnutí zrušit (pro nezákonnost nebo vady řízení), shledá-li námitky žalobce oprávněnými, případně žalobu zamítnout, není-li důvodná.

Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobkyně ani žalovaná nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná toliko z části, když poměr jejího úspěchu ku neúspěchu je stejně velký. Stejně tak v případě žalované. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 30. března 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Aneta Petrlíková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru