Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 264/2009 - 81Rozsudek MSPH ze dne 20.12.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 54/2013

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 264/2009 - 81-96

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: EMILIO PUCCI Int. BV, se sídlem Oude Utrechtseweg 22-24, Baarn, Nizozemí, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: El Corte Ingles, S.A., se sídlem C/Hermosilla, 112, E-28009 Madrid, Španělsko, zast. JUDr. Petrou Korejzovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Korunní 104/objekt E, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 3.7.2009, zn.sp.: O-208635, č.j.: O-208635/12194/2008/ÚPV

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu ze dne 15.1.2008 o zamítnutí námitek žalobce proti přiznání právní ochrany mezinárodní kombinované ochranné známce č. 868994 ve znění „Emidio Tucci“ na území České republiky, jejímž vlastníkem je společnost El Corte Ingles, S.A. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu (dále též jen „žalovaný“) uvedl, že podle rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zamítnutí námitek uplatněných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), b) a e) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“) je napadená mezinárodní kombinovaná ochranná známka „Emidio Tucci" sice podobná s namítanou kombinovanou ochrannou známkou Společenství č. 203570 ve znění „Emilio Pucci“ s dřívějším právem přednosti, avšak výrobky, na které se předmětné ochranné známky vztahují, nejsou shodné ani podobné, a tudíž nejsou splněny všechny podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ. Námitky podané podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) a e) téhož zákona byly rozhodnutím správního orgánu I. stupně zamítnuty, neboť namítající (tj. žalobce) předloženými doklady neprokázal dobré jméno namítané ochranné známky ani v České republice, ani na území členských států Evropských společenství.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce rozklad, v němž uvedl, že souhlasí se závěrem Úřadu o podobnosti porovnávaných ochranných známek, avšak nesouhlasí s porovnáním výrobků, na které se předmětné ochranné známky vztahují. Podobnost a možnost záměny porovnávaných výrobků spatřuje žalobce ve skutečnosti, že jak výrobky chráněné namítanou ochrannou známkou ve třídách 18 a 24 mezinárodního třídění výrobků a služeb, tak kosmetické výrobky ve třídě 3 u napadené ochranné známky budí dojem luxusu, tradice a preciznosti. Pokud jde o porovnání výrobků u namítané ochranné známky s výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky, podle žalobce je dána shodnost materiálu (surovin) u „kůže, imitace kůže, výrobků z těchto materiálů nezařazených v jiných třídách, kůže ze zvířat, kufrů a zavazadel" u namítané ochranné známky a u „oděvů, jakož i holínek, bot a pantoflí" u napadené ochranné známky. Dle názoru žalobce neplatí výlučně, že „kůže, imitace kůže, kůže ze zvířat" se prodává zpracovatelům těchto surovin, zatímco „oděvy, holínky, boty a pantofle" konečným spotřebitelům. Žalobce mezi porovnávanými výrobky spatřuje shodnost co do surovin k jejich výrobě a jejich prodejních míst. Podobnost mezi výrobky „tkaniny a textilní výrobky neobsažené v jiných třídách, ložní pokrývky a ubrusy" ve třídě 24 u namítané ochranné známky a výrobky „bělicí a jiné přípravky pro praní, přípravky čisticí, leštící, odmašťovací a brousící, mýdla, voňavkářské výrobky, esenciální oleje, vlasové vody a zubní pasty“ ve třídě 3 u napadené ochranné známky spatřuje žalobce ve skutečnosti, že některé přípravky obsažené ve třídě 3 slouží k hygieně výrobků obsažených ve třídě 24, a tudíž není vyloučeno, že spotřebitelé je budou připisovat jednomu výrobci - vlastníkovi namítané ochranné známky. Výrobky ve třídě 24 u namítané ochranné známky jsou podle názoru žalobce podobné s výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky, především pokud jde o vztah látek a textilních výrobků na jedné straně a oděvů na straně druhé. Žalobce nesouhlasil s tím, že látky, závěsy, ručníky, ubrusy, povlečení atd. se neprodávají ve stejných prodejních místech jako oděvy, kromě moderních nákupních středisek, a že samotné látky jsou ve většině případů nakupovány odlišnými spotřebiteli než jsou kupující konfekce a hotového ošacení. K tomu uvedl, že vysoká nabídka oblečení v obchodní síti nesnižuje nijak radikálně zájem veřejnosti o látky potřebné k ušití vlastního oblečení. Ve světě módy je obvyklé, že módní návrháři kromě oblečení navrhují také bytové doplňky, jako je prostírání, ubrusy, záclony a ručníky, což měly prokázat předložené doklady, kdy označení „EMILIO PUCCI“ je užíváno na oblečení, ale též na ručnících a ubrusech, které jsou prezentovány v módních časopisech vedle oblečení a kosmetiky. Žalobce se proto domnívá, že výrobky ve třídách 24 a 25 jsou podobné, neboť se jedná o výrobky ze stejných nebo podobných materiálů - látek, přičemž výrobky ve třídě 24 u namítané ochranné známky představují bytový textil, který se může nacházet ve stejných obchodech jako výrobky obsažené ve třídě 25 u napadené ochranné známky. Na základě uvedeného se žalobce domnívá, že Úřad nesprávně posoudil podobnost porovnávaných výrobků, a tudíž nesprávně zamítl námitky podané podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ.

V další části rozkladu žalobce nesouhlasil s posouzením dokladů majících prokázat dobré jméno namítané ochranné známky v České republice a v Evropské unii ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) a e) ZOZ. Je toho názoru, že označení „EMILIO PUCCI“ znamená v očích spotřebitele tradici, preciznost, kvalitu a luxus výrobků, přičemž tyto vlastnosti by spotřebitel mohl očekávat též od kosmetických výrobků a oblečení označených „EMIDIO TUCCI“, čímž by vlastník napadené ochranné známky neoprávněně využíval výhod, které vydobyl jiný subjekt. Dále žalobce konstatoval, že v předložených materiálech se vyskytuje označení „PUCCI“ nebo „EMILIO PUCCI“ jakožto jméno módního návrháře žijícího v letech 1914-1992 a jakožto užívaná značka především oděvů, módních doplňků, nových uměleckých kreací, např. v podobě lahví „La Grande Dame“ společnosti Veuve Cliquot, oděvů pro letušky a stewardy nebo např. sportovních kolekcí a doplňků. Podle názoru žalobce z předložených dokumentů vyplývá rozsah užívání a stupeň známosti namítané ochranné známky u české a evropské spotřebitelské veřejnosti, která ji považuje za ochrannou známku s dobrým jménem. Pokud jde o použití namítané ochranné známky v její registrované podobě, žalobce uvedl, že ukázkou je kopie předsádky knihy Shirley Kennedy. Poznamenal, že je běžné, že především v módních časopisech se ochranné známky používají v běžném písmu a nikoli v podobě, v jaké jsou registrovány, zvláště jedná-li se o obrazové ochranné známky, jako je tomu v případě namítané ochranné známky. Skutečnost, že namítaná ochranná známka existuje na trhu již desítky let a získala dobré jméno, zvyšuje její rozlišovací způsobilost a její ochranu, a proto může snadněji docházet k její asociaci s podobnými známkami, jako např. „EMIDIO TUCCI“. Žalobce je toho názoru, že předložil dostačující doklady o rozsahu užívání namítané ochranné známky v České republice i v Evropské unii, jakož i o masivní reklamě, což vše dohromady svědčí o dobrém jménu této ochranné známky a o tom, že užívání napadené ochranné známky nepoctivě těží z rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky s dobrým jménem. Závěrem žalobce v rozkladu uvedl, že na základě vizuální, fonetické a sémantické podobnosti obou ochranných známek, jakož i na základě podobnosti především výrobků ve třídách 18 a 24 u namítané ochranné známky s výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky v České republice a v Evropské unii existuje značné riziko, že by ochranné známky mohl spotřebitel v praxi zaměnit. Navrhl, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo změněno tak, že se mezinárodní ochranné známce č. 868994 odmítá právní ochrana na území České republiky.

Přihlašovatel (tj. společnost El Corte Ingles, S.A.) ve vyjádření k rozkladu zejména nesouhlasil s tvrzením namítajícího, že výrobky ve třídách 3 a 25 u napadené ochranné známky jsou podobné s výrobky ve třídách 18 a 24 u namítané ochranné známky. K tomu uvedl, že se jedná o výrobky zásadně odlišné co do jejich povahy, účelu využití i míst prodeje, přičemž v podrobnostech odkázal na své vyjádření k námitkám. Dále poukázal na rozhodnutí Soudu prvního stupně ze dne 13.12.2004 a ze dne 28.9.2006 ve sporu Emidio Tucci vs. EMILIO PUCCI, předložená spolu se zmíněným vyjádřením, kde předmětem sporu bylo porovnání podobnosti výrobků ze tříd 3 a 25 s výrobky ve třídách 18 a 24 s tím, že soud konstatoval, že z důvodu nedostatku podobnosti dotčených výrobků může být v projednávané věci vyloučeno nebezpečí záměny. Přihlašovatel rovněž nesouhlasil s tvrzením namítajícího, že namítaná ochranná známka má dobré jméno v České republice nebo v Evropské unii. Předložené materiály podle něj neposkytují dostatečné důkazy, ani v jednom z nich se namítaná ochranná známka nevyskytuje v registrované podobě, doklady neobsahují žádný údaj o rozsahu užívání nebo o stupni známosti namítané ochranné známky, a to jak v České republice, tak v zemích Evropské unie. Na základě uvedených skutečností přihlašovatel navrhl, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

Žalovaný následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval ustanovení § 26 odst. 4, 5 a § 7 odst. 1 písm. a/, b/, e/ ZOZ a poté konstatoval, že napadená mezinárodní kombinovaná ochranná známka č. 868994 „Emidio Tucci" byla zapsána do rejstříku Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví dne 12.5.2005 s právem přednosti k témuž dni a zveřejněna ve věstníku Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen ,,WIPO“) dne 5.1.2006 pro tento seznam výrobků, zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (3) préparations pour blanchir et autres substances pour lessiver; préparations pour nettoyer, polir, dégraisser et abraser; savons; produits de parfumerie, huiles essentielles, cosmétiques, lotions pour les cheveux; dentifrices (bělicí a jiné přípravky pro praní; přípravky čisticí, leštící, odmašťovací a brousicí; mýdla; voňavkářské výrobky, esenciální oleje, vlasové vody; zubní pasty); (25) vétements ainsi que bottes, chaussures et pantoufles (oděvy jakož i holínky, boty a pantofle).

Namítaná kombinovaná ochranná známka Společenství č. 203570 „Emilio Pucci“ byla přihlášena dne 1.4.1996 a do rejstříku Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dále jen ,,OHIM“) zapsána dne 3.2.2005 (s právem přednosti pro Českou republiku ode dne 1.5.2004) pro tento seznam výrobků, zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (18) „cuir et imitations du cuir, produits en ces matiěres non compris dans ďautres classes; peaux ďanimaux; malles et valises; parapluies, parasois et cannes; fouets et sellerie“ (kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty v jiných třídách; kůže ze zvířat; kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky); (24) „tissus et produits textiles non compris dans ďautres classes; couvertures de lit et de table“ (tkaniny a textilní výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách; ložní pokrývky a ubrusy).

Žalovaný konstatoval, že namítaná ochranná známka je starší ochrannou známkou ve smyslu § 3 ZOZ. Pro rozhodnutí o námitkách proti zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek (přiznání právní ochrany mezinárodní ochranné známce na území České republiky) z hlediska ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ je podstatné zjištění, zda existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti z důvodu shodnosti či podobnosti přihlašovaného označení (napadené mezinárodní ochranné známky) s namítanou ochrannou známkou a z důvodu shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení (napadená mezinárodní ochranná známka) a namítaná ochranná známka vztahují. Konstatovat pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti je tedy možné pouze při kumulativním splnění obou podmínek, tj. k takovému konstatování je nutné, aby přihlašované označení bylo s namítanou ochrannou známkou shodné nebo jí podobné, a zároveň aby výrobky či služby, na které se přihlašované označení a namítaná ochranná známka vztahují, byly shodné či podobné.

Pokud se týká porovnání předmětných ochranných známek, namítající k této otázce nevznesl v rozkladu žádné námitky a výslovně uvedl, že souhlasí se závěrem Úřadu o podobnosti porovnávaných ochranných známek. Orgán rozhodující o rozkladu se proto touto otázkou s odvoláním na § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) dále nezabýval. Uvedl, že za podobné výrobky se považují takové, které mají stejné nebo blízké podstatné znaky, spadají do stejné nebo příbuzné oblasti spotřeby a v důsledku toho mohou u průměrného spotřebitele vyvolat představu o tom, že pocházejí od jedné a téže osoby, tedy od stejného výrobce. Současně je třeba vzít v úvahu řadu různých aspektů, povahu výrobků, jejich charakteristiku, vzhled, fyzické vlastnosti nebo jiné shodné vlastnosti. Rovněž je třeba přihlédnout, k jakému účelu či užití jsou určeny. Význam pro posuzování výrobků má také jejich obvyklý původ, spotřebitelské zvyky, obvyklý způsob prodeje apod. Úřad přitom zkoumá výrobky tak, jak jsou uvedeny v seznamu výrobků a služeb, nikoli jak jsou reálně poskytovány. Jelikož mezinárodní třídění výrobků a služeb bylo vytvořeno pouze pro administrativní účely, není při posuzování shodnosti či podobnosti výrobků a služeb rozhodující, zda jsou či nejsou zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb. Ze známkoprávního hlediska je pak nerozhodné, zda k záměně přihlašovaného označení a starší ochranné známky, respektive výrobků takto označených, čili k matení veřejnosti skutečně došlo, jelikož postačuje pouze pravděpodobnost, že by k takové záměně mohlo dojít.

Při konkrétním porovnání výrobků orgán rozhodující o rozkladu potvrdil závěr správního orgánu I. stupně, že výrobky u napadené ochranné známky nejsou shodné s výrobky chráněnými namítanou ochrannou známkou a z hlediska průměrného spotřebitele je nelze ani považovat za podobné. Výrobky ve třídě 3 mezinárodního třídění výrobků a služeb u napadené ochranné známky, tj. „bělicí a jiné přípravky pro praní; přípravky čisticí, lešticí, odmašťovací a brousicí; mýdla; voňavkářské výrobky, esenciální oleje, vlasové vody; zubní pasty“, jsou jednak určeny k údržbě oděvů a dalších textilních výrobků či výrobků z obdobných materiálů, obuvi apod., a jednak slouží k péči o vnější vzhled pleti, vlasů apod. Ve třídě 25 mezinárodního třídění výrobků a služeb jsou pak u napadené ochranné známky uvedeny oděvy a obuv („oděvy, jakož i holínky, boty a pantofle"), které slouží jako ochrana před nepřízní počasí a též k ozdobě. Naproti tomu výrobky chráněné namítanou ochrannou známkou ve třídě 18, tj. „kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty v jiných třídách: kůže ze zvířat; kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky", představují jednak suroviny k výrobě finálních výrobků, a jednak výrobky z kůže a obdobných materiálů (dle mezinárodního třídění výrobků a služeb se však nemůže jednat o oděvní zboží), dále výrobky určené k přenášení věcí (kufry, zavazadla) a speciální druhy výrobků (deštníky, slunečníky a hole), které slouží jako ochrana před deštěm či sluncem (deštníky, slunečníky), resp. napomáhají při chůzi. Výrobky chráněné namítanou ochrannou známkou ve třídě 24, tj. „tkaniny a textilní výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách; ložní pokrývky a ubrusy" pak slouží jako ochrana a ozdoba nábytku a dalšího zařízení bytu či jiného interiéru nebo jsou používány při spánku či odpočinku. Z uvedeného je zřejmé, že porovnávané výrobky slouží k různým účelům, užívají se rozdílným způsobem a také způsob jejich výroby se liší. Porovnávané výrobky tak mají odlišné podstatné znaky, a proto se nejedná o podobné výrobky.

Žalobce jakožto namítající spatřuje podobnost a možnost záměny porovnávaných výrobků ve skutečnosti, že jak výrobky chráněné namítanou ochrannou známkou ve třídách 18 a 24 mezinárodního třídění výrobků a služeb, tak kosmetické výrobky ve třídě 3 u napadené ochranné známky budí dojem luxusu, tradice a preciznosti. Žalovaný k tomu uvedl, že mezi výrobky, které mohou budit dojem luxusu, tradice a preciznosti, spadá mnohem širší sortiment, než co se týká porovnávaných výrobků a pouze na základě této skutečnosti tedy nelze veškerý sortiment takových výrobků označit za podobný. V rámci námitek podaných podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ je možno výrobky, resp. služby, porovnávat pouze tak, jak byly v přihláškách ochranných známek vymezeny, resp. jak byly zapsány do rejstříku ochranných známek, přičemž je nerozhodné, pro jaké výrobky nebo služby jsou označení, resp. ochranné známky, reálně používány. Úřad tedy zkoumá výrobky a služby tak, jak jsou uvedeny v seznamu výrobků a služeb, nikoli jak jsou reálně poskytovány. Ze seznamů výrobků porovnávaných ochranných známek přitom nevyplývá, že by výrobky ve třídách 18 a 24 namítajícího a kosmetické výrobky ve třídě 3 vlastníka napadené ochranné známky představovaly zboží budící dojem luxusu, tradice a preciznosti. Zmíněný argument přihlašovatele (správně namítajícího) není tudíž opodstatněný. Stejně tak skutečnost, že výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky mohou být vyráběny ze stejných materiálů (surovin) jako výrobky „kůže, imitace kůže, výrobků z těchto materiálů nezařazených v jiných třídách, kůže ze zvířat, kufrů a zavazadel" ve třídě 18 u namítané ochranné známky, nemůže být jako jediná rozhodující pro konstatování podobnosti těchto výrobků. Výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky mají odlišné podstatné znaky než výrobky ve třídě 18 u namítané ochranné známky, neboť slouží k jiným účelům, užívají se jiným způsobem a také způsob jejich výroby je jiný. Z těchto důvodů porovnávané výrobky spotřebitel i jiným způsobem užívá, a tudíž při jejich nákupu zohledňuje odlišná hlediska. Proto v daném případě není rozhodné, že v některých případech mohou být prodejní místa zmíněných výrobků shodná. Žalovaný se neztotožnil ani s názorem žalobce, že výrobky „tkaniny a textilní výrobky neobsažené v jiných třídách, ložní pokrývky a ubrusy" ve třídě 24 u namítané ochranné známky a výrobky „bělicí a jiné přípravky pro praní, přípravky čisticí, lešticí, odmašťovací a brousící, mýdla, voňavkářské výrobky, esenciální oleje, vlasové vody a zubní pasty“ ve třídě 3 u napadené ochranné známky jsou podobné, neboť některé přípravky obsažené ve třídě 3 slouží k hygieně výrobků obsažených ve třídě 24, a tudíž není vyloučeno, že spotřebitelé je budou připisovat jednomu výrobci/vlastníkovi ochranné známky. „Bělicí a jiné přípravky pro praní“ ve třídě 3 u napadené ochranné známky se sice používají také k údržbě „tkanin a textilních výrobků, ložních pokrývek a ubrusů" obsažených ve třídě 24 u namítané ochranné známky, avšak pouze v této skutečnosti nelze spatřovat podobnost uvedených výrobků, které nevykazují žádné společné rysy, co se týče jejich povahy, vzhledu, fyzických vlastností. S ohledem na jejich rozdílný charakter i způsob jejich výroby proto průměrný spotřebitel nemá důvod se domnívat, že uvedené výrobky vlastníka napadené ochranné známky pocházejí od namítajícího, byť jsou označeny podobnými ochrannými známkami.

K názoru žalobce, že výrobky ve třídě 24 u namítané ochranné známky jsou podobné s výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky, především pokud jde o vztah látek a textilních výrobků na jedné straně a oděvů na straně druhé, žalovaný uvedl, že z hlediska průměrného spotřebitele nelze považovat „oděvy“ ve třídě 25 u napadené ochranné známky za podobné s „tkaninami a textilními výrobky“ ve třídě 24 u namítané ochranné známky, neboť tkaniny představují výchozí materiál určený pro zhotovení konečných výrobků, zatímco oděvy jsou již konečnými výrobky. Určení těchto výrobků je tudíž rozdílné, stejně jako je rozdílné určení „oděvů“ ze třídy 25 (pokrývky těla sloužící k ochraně před nepřízní počasí a též k ozdobě) a „textilních výrobků" spadajících do třídy 24 (látky, závěsy, ručníky, ubrusy, povlečení atd., tj. bytový textil). Přestože se v některých případech oděvy prodávají společně s textilními výrobky a mohou být kupovány i stejným spotřebitelem, vzhledem k jejich rozdílnému charakteru (konečné výrobky a materiál pro zhotovení konečných výrobků, resp. bytový textil) je nelze považovat za podobné.

Argument žalobce, že ve světě módy je obvyklé, že módní návrháři kromě oblečení navrhují také bytové doplňky jako prostírání, ubrusy, záclony a ručníky, což měly prokázat předložené doklady, kdy označení „EMILIO PUCCI“ je užíváno na oblečení, ale i na ručnících a ubrusech, které jsou prezentovány v módních časopisech vedle oblečení a kosmetiky, je podle žalovaného nutno jako neopodstatněný odmítnout. Při projednávání námitek podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ je nerozhodné, pro jaké výrobky nebo služby jsou označení, resp. ochranné známky, reálně používány. Namítaná ochranná známka není zapsána pro oděvy ani kosmetiku, a tudíž z hlediska námitek podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ není podstatné, zda ve skutečnosti je namítaná ochranná známka pro tyto výrobky užívána. Ani skutečnost, že výrobky ve třídách 24 a 25 mohou být vyrobeny ze stejných nebo podobných materiálů - látek, nemůže být jako jediná rozhodující pro konstatování podobnosti těchto výrobků. Výrobky ve třídě 25 (oděvy, obuv) u napadené ochranné známky mají odlišné podstatné znaky a funkční určení než výrobky ve třídě 24 (tkaniny a textilní výrobky; ložní pokrývky a ubrusy) u namítané ochranné známky, i když mohou být vyráběny ze stejného nebo podobného materiálu, a proto je spotřebitel také jiným způsobem užívá, a tudíž při jejich nákupu zohledňuje odlišná hlediska.

Na základě shora uvedených zjištění orgán rozhodující o rozkladu potvrdil závěr správního orgánu I. stupně, že není důvod pro odmítnutí právní ochrany předmětné mezinárodní ochranné známce na území České republiky na základě námitek podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, neboť přiznáním právní ochrany této ochranné známce v České republice nemůže dojít k zásahu do zákonem chráněných starších práv namítajícího k jeho ochranné známce Společenství č. 203570. Napadená mezinárodní ochranná známky je přihlášena pro výrobky, které nejsou shodné ani podobné výrobkům chráněným namítanou ochrannou známkou Společenství, a tudíž na straně veřejnosti neexistuje pravděpodobnost její záměny s namítanou ochrannou známkou Společenství.

Dále byly uplatněny námitky podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ, na základě kterých se přihlašované označení nezapíše do rejstříku, pokud je namítající vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením (napadenou mezinárodní ochrannou známkou) nebo mu je podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro něž je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

K otázce dobrého jména žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že ochranná známka s dobrým jménem musí získat známost mezi spotřebiteli výrobků a služeb, jichž se týká. Pokud se jedná o rozsah známosti a jeho prokazování, nemůže být stanovena určitá procentuální hranice, od které má ochranná známka dobré jméno; vždy záleží na konkrétních okolnostech daného případu. Jako důkazy mohou sloužit především údaje o výši prodeje výrobků a poskytování služeb označených danou ochrannou známkou, jejich podíl na trhu, průzkumy veřejného mínění týkající se známosti ochranné známky mezi spotřebiteli, rozsah reklamních aktivit a investice vydané na její propagaci, územní rozsah, doba užívání, ocenění výrobků a služeb v různých soutěžích apod.

Namítající spolu s námitkami předložil následující důkazních materiály: 1) arch papíru s informací, že výrobky „EMILIO PUCCI“ prodávají v České republice distributoři MANTERO to DFS „PROSPEKTA MODA CZ A.S.“, ROSSIGNOL a ROSSIMODA;

2) kopie obálek a vybraných stránek ze šesti časopisů o názvech BAZAAR, ELLE, JUlCY a STYLE z let 2000, 2002, 2003, 2004, 2005 a 2006; 3) kopie několika stránek z knihy Shirley Kennedy „PUCCI a Renaissance in Fashion“ vydané v anglickém jazyce v New Yorku v roce 1991; 4) 12 výtisků z českých webových stránek týkajících se návrháře Emilia Pucciho z období let 2004-2006 (zmínky o navrhování obalů na víno, uniforem pro letušky několika leteckých společností, sportovního oblečení, vzorování látek, navrhování šátků a šál, šatů, kompletů, organizování módních přehlídek v 60. letech a zařazení se do řady značek, které jsou synonymem luxusu);

5) 14 stránek z módních katalogů v němčině z období 2000-2002, 10 stránek z módních katalogů ve francouzštině z období 2001-2003 a 40 stránek z módních časopisů v angličtině z období let 2000-2003.

Po přezkoumání uvedených důkazů se orgán rozhodující o rozkladu plně ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že tyto důkazy neprokazují, že se v případě namítané ochranné známky Společenství č. 203570 jedná o známku, která by měla v České republice dobré jméno. Důkaz č. 1 představuje pouze informaci namítajícího, kde v České republice jsou prodávány výrobky „EMILIO PUCCI“, aniž by však tato informace byla řádně doložena, např. fakturami či účtenkami za prodej daných výrobků. Namítající tak neprokázal, jaké množství výrobků označených namítanou ochrannou známkou, resp. zda vůbec byly výrobky označené namítanou ochrannou známkou prodány na území České republiky. Tento důkaz tedy neprokazuje užívání namítané ochranné známky v České republice pro výrobky namítajícího, a tudíž ani nemůže svědčit o jejím dobrém jméně v České republice. V předložených ukázkách z časopisů (důkaz č. 2), dostupných spotřebitelské veřejnosti v České republice, je obsaženo označení „Emilio Pucci“ nebo označení „Pucci“, resp. „PUCCI“, a to jako jméno módního návrháře žijícího v letech 1914-1992, resp. jako značka oděvů a módních doplňků. V těchto časopisech však uvedená označení nejsou spojována s namítajícím, tj. společností EMILIO PUCCI INTERNATIONAL B.V., Nizozemsko, pouze v jednom případě (časopis STYLE ze září 1993) je uvedeno: „MODELY FIRMY PUCCI OVLIVNILY ŘADU DALŠÍCH NÁVRHÁŘŮ." Průměrný spotřebitel tak uvedená označení „Emilio Pucci“ nebo „Pucci", resp. „PUCCI, (která navíc neodpovídají registrované podobě namítané ochranné známky), a tudíž ani výrobky takto označené, nemůže spojovat s namítajícím. Důkaz č. 2 tedy svědčí pouze o užívání zmíněných slovních označení, nikoliv namítané kombinované ochranné známky, ve spojení s oděvy a oděvními doplňky, avšak neprokazuje dobré jméno namítané ochranné známky v České republice. Anglicky psaná kniha Shirley Kennedy „PUCCI a Renaissance in Fashion“ (důkaz č. 3) pojednává o módním návrháři „Emilio Puccim". Na předsádce této knihy je sice obsaženo křestní jméno „Emilio“ v podobném provedení, v jakém tvoří součást namítané kombinované ochranné známky, avšak z obsahu této knihy opět nevyplývá žádná souvislost jména módního návrháře, resp. módní značky, „Emilio Pucci“, resp. „Pucci", s namítajícím. Navíc namítající ani neprokázal přístupnost uvedené knihy, vydané v New Yorku, české veřejnosti. Důkaz č. 3 tudíž neprokazuje dobré jméno namítané ochranné známky v České republice, nesvědčí dokonce ani o užívání namítané ochranné známky v České republice pro výrobky namítajícího. Také na předložených webových stránkách (důkaz č. 4) je zmíněno označení „Emilio Pucci“ jako jméno módního návrháře či značky užívané pro oděvy a oděvní doplňky, avšak z žádné z těchto webových stránek nevyplývá spojení uvedeného označení, které neodpovídá registrované podobě namítané kombinované ochranné známky, s namítajícím. Ani tento důkaz tedy nesvědčí o dobrém jméně namítané ochranné známky v České republice. Důkaz č. 5 se nevztahuje k území České republiky, resp. namítající neprokázal, že tyto cizojazyčné časopisy byly dostupné také spotřebiteli v České republice, přičemž sám označil, že se jedná o doklady ze zahraničí (UK, SRN, Francie). Tento důkaz proto nemůže prokazovat dobré jméno namítané ochranné známky v České republice. Žalovaný konstatoval, že na základě předložených důkazů, a to ani při jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech, nelze usoudit na dobré jméno namítané ochranné známky v České republice. Kromě toho, že v předložených důkazech je obsaženo pouze znění namítané ochranné známky, nikoliv její registrovaná podoba, v žádném z předložených důkazů není obsažen namítající, a tudíž průměrný spotřebitel nemůže spojovat označení „Emilio Pucci“, „Pucci“, resp. „PUCCI“, a tudíž ani namítanou ochranou známku, s namítajícím a s jeho výrobky. Předložené doklady nevypovídají o užívání namítané ochranné známky pro výrobky namítajícího na území České republiky, natož aby na jejich základě byla prokázána její mimořádná známost v takovém rozsahu, že by mezi spotřebiteli v České republice získala dobré jméno. Stejně tak zmíněné doklady nesvědčí o vysoké kvalitě výrobků namítajícího či jiné skutečnosti, ze které by bylo možno dobré jméno této ochranné známky v České republice dovodit. Tím tedy nebylo možné posoudit, jakým způsobem a v jakém rozsahu může zápis přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek a jeho následné užívání v obchodním styku poškodit dobré jméno namítané ochranné známky, těžit z její rozlišovací způsobilosti nebo být těmto vlastnostem na újmu. Námitky podané podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ nejsou proto vzhledem k uvedeným skutečnostem důvodné.

Obdobné závěry dle žalovaného platí i pro posouzení námitek podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) ZOZ, k jejichž podání je oprávněn vlastník starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným označením (napadenou mezinárodní ochrannou známkou) nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, jež má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim byla na újmu. S odvoláním na výše uvedené se i v tomto případě orgán rozhodující o rozkladu ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně a konstatoval, že kromě důkazů č. 1 až 4, které se týkají území České republiky, předložil žalobce jako důkaz č. 5 celkem 64 stránek z různých módních katalogů v němčině, francouzštině a angličtině, z nichž nelze dovodit, že by namítaná ochranná známka získala dobré jméno na území konkrétního státu nebo více států Evropského společenství, neboť z nich není patrný rozsah užívání a známosti této známky v jednom státě nebo ve více státech Evropského společenství včetně České republiky. Obdobně jako v důkazech č. 1 až 4, také v předložených cizojazyčných módních katalozích (důkaz č. 5) je obsaženo pouze slovní označení „Emilio Pucci“, „Pucci", resp. „PUCCI, nikoliv namítaná kombinovaná ochranná známka..Uvedená označení, resp. takto označené výrobky, pak nejsou nijak spojovány s namítajícím, přičemž jsou buď spolu s dalšími označeními, resp. jmény módních návrhářů, obsažena v záhlaví jednotlivých stran katalogů nebo jsou uvedena pod vyobrazeními oděvních modelů. Ani v těchto materiálech nejsou obsaženy žádné zmínky o rozsahu užívání nebo o stupni známosti namítané ochranné známky Společenství č. 203570 u spotřebitelské veřejnosti v jedné nebo více zemích Evropské unie, ani o masivní reklamě, což vše dohromady by mohlo svědčit o dobrém jménu ochranné známky a o tom, že by užívání napadené ochranné známky nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti ochranné známky s dobrým jménem. Orgán rozhodující o rozkladu tudíž potvrdil závěr správního orgánu I. stupně, že žalobce neprokázal, že se v případě namítané ochranné známky Společenství č. 203570 jedná o známku, která by měla na území členských států Evropského společenství dobré jméno. Námitky podané podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) ZOZ nejsou proto důvodné.

Pokud se jedná o výhrady žalobce obsažené v rozkladu, týkající se posouzení dokladů majících prokázat dobré jméno namítané ochranné známky v České republice a v Evropské unii ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) a e) ZOZ, orgán rozhodující o rozkladu se neztotožnil s názorem žalobce, že z předložených dokumentů vyplývá rozsah užívání a stupeň známosti namítané ochranné známky u české a evropské spotřebitelské veřejnosti, která ji považuje za ochrannou známku s dobrým jménem. Z výše uvedeného hodnocení předložených důkazů je dle žalovaného zřejmé, že tento názor žalobce nemá oporu v předložených důkazech, v nichž se namítaná kombinovaná ochranná známka vůbec nevyskytuje, přičemž slovní označení „Emilio Pucci“, „Pucci“, resp. „PUCCI, nejsou v důkazech žádným způsobem spojována s namítajícím, resp. s jeho výrobky. Co se týče názoru žalobce, že označení „EMILIO PUCCI“ znamená v očích spotřebitele tradici, preciznost, kvalitu a luxus výrobků, přičemž tyto vlastnosti by spotřebitel mohl očekávat též od kosmetických výrobků a oblečení označených „EMIDIO TUCCI", čímž by vlastník napadené ochranné známky neoprávněně využíval výhod, které vydobyl jiný subjekt, žalovaný zopakoval, že žalobce neprokázal, že by namítaná ochranná známka měla dobré jméno v České republice či v Evropské unii. Předložené důkazy nesvědčí ani o užívání namítané ochranné známky vlastníkem pro jeho výrobky či ve spojení s nimi, a uvedený názor žalobce proto není opodstatněný.

Argument žalobce, že je běžné, že především v módních časopisech se ochranné známky používají v běžném písmu a nikoli v podobě, v jaké jsou registrovány, zvláště jedná-li se o obrazové ochranné známky jako je tomu v případě namítané ochranné známky, žalované rovněž odmítl jako neopodstatněný. Uvedl, že namítaná ochranná známka je zapsána jako kombinovaná, a proto chce-li její vlastník docílit získání dobrého jména této konkrétní ochranné známky ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) či e) ZOZ, je nutno, aby jí užíval v té podobě, v jaké je zapsána v rejstříku ochranných známek. Žalovaný neshledal žádný relevantní důvod, pro který by v módních časopisech nemohla či neměla být kombinovaná ochranná známka vyobrazena v její registrované podobě. Podle žalovaného je naopak obvyklé, že výrobci vyobrazení svých oděvů, obuvi či módních doplňků v módních časopisech doplňují svými ochrannými známkami, a to z důvodu propagace a reklamy těchto ochranných známek. Skutečnost, že namítaná ochranná známka není v dokladech obsažena v té podobě, v jaké je zapsána, v daném případě navíc nebyla rozhodná pro závěr, že nebylo prokázáno dobré jméno namítané ochranné známky. V daném případě je podstatné především to, že v předložených důkazech není obsažena žádná informace o namítajícím jako vlastníkovi namítané ochranné známky, a tudíž označení vyskytující se v předložených důkazech, resp. výrobky takto označené, nebude průměrný spotřebitel spojovat s namítajícím. Významná je dle žalovaného také skutečnost, že nebyl prokázán prodej ani jednoho výrobku namítajícího, který by byl označen namítanou ochrannou známkou. Nebyla tudíž doložena výše prodeje výrobků označených namítanou ochrannou známkou ani jejich podíl na trhu, nebyl předložen žádný průzkum veřejného mínění týkající se známosti této ochranné známky mezi spotřebiteli, rozsah reklamních aktivit či investic vydaných žalobcem na její propagaci či jiný důkaz svědčící o dobrém jménu namítané ochranné známky.

Orgán rozhodující o rozkladu uzavřel, že rozkladem napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně je po stránce věcné i formální v souladu s právními předpisy a není důvod pro jeho zrušení nebo změnu.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí je podle něj v rozporu se zákonem, protože není dostatečně a správně odůvodněno, nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a žalovaný (při jeho vydání) překročil meze správního uvážení, což je v rozporu se správním řádem. Tyto skutečnosti vedly k nesprávnému výroku, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno, ačkoli mělo změněno a napadená ochranná známka měla být zamítnuta. Napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo žalobce k jeho ochranné známce č. 203570, neboť do rejstříku ochranných známek byla zapsána zaměnitelná ochranná známka pro podobné výrobky, která by neoprávněně těžila z dobrého jména žalobcovy starší známky. Žalobce byl napadeným rozhodnutím dále zkrácen na svém právu výhradně užívat namítanou ochrannou známku bez neoprávněného zásahu třetích osob. Žalovaný rozhodl v rozporu s § 7 odst. 1 písm. a), b) a e) ZOZ a § 50 správního řádu.

Žalobce předně namítl, že žalovaný nesprávné posoudil doklady předložené za účelem prokázání dobrého jména namítané známky Emilio Pucci a dále za účelem prokázání skutečnosti, že napadená známka by z tohoto dobrého jména neoprávněné těžila. Na základě nesprávného posouzení dospěl k nesprávnému závěru, že namítaná ochranná známka Emilio Pucci nemá dobré jméno na území České republiky a Evropského společenství. Důvody uvedené v napadeném rozhodnutí, které žalovaného vedly k tomu, že neuznal doklady prokazující dobré jméno namítané ochranné známky Emilio Pucci na území ČR a Evropského společenství, jsou především tyto:

1) Namítající neprokázal, jaké množství výrobků se prodalo, nebyl předložen průzkum veřejného mínění, rozsah reklamních aktivit či investic. 2) Užívání jména Emilio Pucci v časopisech a na internetu není spojováno s majitelem známky Emilio Pucci International B.V., a spotřebitel si tedy výrobky takto označené nebude spojovat s namítajícím.

3) Doklady nevypovídají o užívání namítané známky, natož aby na jejich základě byla prokázána mimořádná známost mezi spotřebiteli. 4) Doklady nesvědčí o vysoké kvalitě výrobků či jiné skutečnosti, ze které by bylo možno dobré jméno dovodit. Nebylo tedy možné posoudit, v jakém rozsahu a jakým způsobem může zápis napadené známky poškodit dobré jméno namítané známky a těžit z její rozlišovací způsobilosti.

5) Známka v (předložených) dokladech není užívána tak, jak je zapsána.

ad 1) Žalobce má za to, že k prokázání dobrého jména ochranné známky není bezpodmínečně nutné prokazovat, kolik výrobků se prodalo. Doložení skutečného užívání na příslušném území se nesmí považovat za nutnou podmínku pro získání dobrého jména - nejdůležitější je znalost ochranné známky a nikoli to, jak k ní došlo. Veřejnost se může s ochrannou známkou seznámit např. na základě intenzivní inzertní kampaně před uvedením nového produktu na trh nebo článků v časopisech apod. V případě výrobků EMILIO PUCCI se jedná o drahé a luxusní zboží, které si nemůže většina spotřebitelů dovolit kupovat často případně vůbec. Neznamená to však, že spotřebitelé ochrannou známku a její výrobky neznají, přestože si je nikdy nekoupili. Nejedná se o výrobky běžné denní spotřeby, u kterých by mohl být rozsah prodeje zásadním ukazatelem dobrého jména. Například v dobách socialismu nebyly v tehdejším Československu běžně na trhu automobily BMW, Rolls Royce případně výrobky CHANEL, DIOR, a přesto je spotřebitelé znali ze zahraničních i českých časopisů, literatury případně televize a tyto značky byly mezi spotřebiteli známé a měly dobré jméno, ačkoli se na trhu v ČR neprodávaly. Pro dobré jméno je požadována pouze dostatečná známost mezi spotřebiteli, nikoli užívání. Důvod, že nebyl prokázáno skutečné užívání a prodej výrobků EMILIO PUCCI, proto nemůže být důvodem k neprokázání dobrého jména známky na území České republiky. Zákon neupravuje, jaké doklady musí být předloženy pro uznání dobrého jména mezi spotřebiteli. Přestože žalobce nepředložil průzkum mínění nebo rozsah reklamních aktivit, doložil, že i bez těchto dokladů může mít ochranná známka dobré jméno mezi spotřebiteli.

ad 2) ZOZ v ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) a e) neklade podmínku, že doklady prokazující dobré jméno musí také ukazovat spojení mezi označením a jeho majitelem. Jediná podmínka je, že se musí jednat o známku s dobrým jménem. Je tedy nutno prokázat dobré jméno známky mezi spotřebiteli, nikoli vztah mezi známkou a jejím vlastníkem. V současné době existence nadnárodních společností je velice běžné, že jediný nadnárodní koncem vlastní více různých značek, které dříve patřily rozdílným subjektům (konkurentům). Průměrný spotřebitel tyto skutečnosti většinou ani nezná. Důležité je, že rozpoznává jednotlivé výrobky těmito značkami označené, nikoli jejich majitele. K prokázání dobrého jména byly Úřadu předloženy časopisy s ukázkami výrobků označených EMILIO PUCCI. Je obvyklé, že časopisy informují o nových kolekcích nebo výrobcích návrhářů a značek, včetně fotografií a základních trendů na jednotlivá roční období, aniž by podávaly informace, kdo tyto značky skutečně vlastní. Tyto skutečnosti totiž v první řadě spotřebitele (čtenáře) nezajímají.

ad 3) a 4) Jak už žalobce vysvětlil pod bodem 1), pro posuzování dobrého jména není nutné a zásadní dokládat skutečné užívání známky. Kromě toho není pravdou, že předloženými doklady nebyla prokázána mimořádná známost mezi spotřebiteli. Žalobce doložil ukázky výrobků s názvem EMILIO PUCCI v módních časopisech, které jsou na trhu v papírové podobě či na internetu. Tyto časopisy mají jednak vysoký náklad, jednak jsou distribuovány na celém území ČR a také v dalších státech Evropského společenství, má k nim přístup velké množství průměrných spotřebitelů. Kromě toho je v mnoha článcích výslovně zmíněno, že se jedná o renomovanou a světovou značku, tedy značku s dobrým jménem, např.:

- www.jednoutydne.cz z 30.3.2005 článek jak se chystá změna „Emilio Pucci okouzlil svět výraznými textilními tisky ve svěžích barvách na nových druzích textilních materiálů. právě on začal výrazně vzorovat barevné lyžařské bundy a doplnil je zipy ...

- www.nasetelevize.cz z 30.12.2005 Rossignol představil kolekci 2006. „ na český trh se ve větší míře dostává kolekce, na níž se podíleli módní návrháři světových jmen jako Emilio Pucci.

- www.vyrobky-roku.cz MAPIC 2001 „výrazný byl i vstup značek, které jsou synonymem luxusu ....Emilio Pucci“

- www.clanky.vzdelani.cz Příběh Renáty Kostelníkové „Do Florencie se jezdí i za studiem mody, která se zde narodila v 60. letech s prvními módními přehlídkami, které pořádal známý módní návrhář a šlechtic Emilio Pucci.

- www.moda.dama.cz Módní slovníček pro léto 2005 Pucciho vzory : Emilio Pucci okouzlil módní svět svými oděvy s výraznými dodnes nezaměnitelnými textilními tisky.

- časopis STYLE září 2003 „modely firmy PUCCI ovlivnily řadu dalších návrhářů“ - www.vino.cz „výrobce šampaňského společnost Veuve Clicquot se spojila s renomovaným návrhářem Emilio Pucci (březen 2005)“

Pokud časopisy či jiné internetové servery informují české spotřebitele o výrobcích nebo návrháři jménem EMILIO PUCCI jako o světovém, významném, renomovaném, slavném, vyplývá z toho, že tento návrhář a výrobky nesoucí toto jméno (ochrannou známku) jsou známé a mají dobré jméno. Tyto doklady svědčí také o vysoké kvalitě výrobků. Skutečnost, že třetí významné společnosti, jako jsou Veuve Clicquot a Rossignol mají zájem o spojení svých výrobků se jménem a výrobky EMILIO PUCCI, je silným ukazatelem atraktivnosti a ekonomické hodnoty známky. Tato skutečnost je důležitým ukazatelem jak dobrého jména známky, tak jeho hodnoty a kvality výrobků EMILIO PUCCI. Žalobce též Úřadu předložil knihu, která byla o slavném návrháři napsána, kde se hovoří o jeho významu a kvalitě jeho výrobků a o tom, jak.ovlivnil další návrháře. I tato kniha ve spojení s ostatními doklady je důkazem dobré pověsti a kvality výrobků označených EMILIO PUCCI bez ohledu na prokázání, zda se dostala k českému spotřebiteli nebo nikoli.

ad 5) Přestože tento argument nebyl pro rozhodnutí zásadní, žalobce považuje za nutné zmínit, že fakt, že známka je užívána v běžném písmu, nijak zásadně nemění rozlišovací způsobilost zapsané známky. Pokud je na známku odkazováno ve slovnících nebo časopisech či novinových článcích, zde skutečně není obvyklé vyobrazovat známku tak, jak je zapsána, ale známka se vždy píše v běžném písmu.

Z výše uvedeného dle názoru žalobce vyplývá, že předložené doklady žalovaný zhodnotil a posoudil nesprávně. Neposuzoval doklady ve vzájemné souvislosti, požadoval doklady, které nejsou pro dobré jméno nutné a tvrdil, že z (předložených) dokladů nevyplývá dobré jméno a kvalita výrobků EMILIO PUCCI, což není pravdou. Žalobce prokázal, že toto označení je v České republice a Evropském společenství užíváno dlouhodobě (2000-2006), v časopisech a na internetu a že v těchto článcích je o značce EMILIO PUCCI hovořeno jako o značce luxusní, známé, věhlasné a kvalitní.

Žalobce prokázal, že se jedná o známé označení s dobrým jménem jak v České republice, tak na území Evropského společenství. Vzhledem k tomu, že namítaná známka EMILIO PUCCI a napadená známka EMIDIO TUCCI jsou na první pohled zaměnitelné, a to takovým způsobem, že tato zaměnitelnost musela být vytvořena záměrně, je zjevné, že užívání takto zaměnitelné známky pro výrobky jako je kosmetika a oblečení, které úzce souvisí s kabelkami a látkami, bude těžit z dobrého jména namítané známky. Kromě toho měl žalovaný vzít též v úvahu existenci mezinárodní ochranné známky č. 868991 Emidio Tucci, která byla přihlášena pro výrobky ve třídě 18 a byla na základě žalobcových námitek odmítnuta. Pokud si osoba zúčastněná na řízení přihlásí dvě výrazně podobné známky, z toho jednu pro shodné výrobky, jako je starší namítaná známka žalobce, je zjevné, že muselo jít o záměr a že tato známka hodlá těžit z dobrého jména známky EMILIO PUCCI.

Žalobce dále namítl, že žalovaný nesprávně posoudil podobnost seznamu výrobků a služeb napadené a namítané známky, nevzal v úvahu podobnost označení, a dospěl tak k nesprávnému závěru, že nemůže dojít k nebezpečí záměny. Dle názoru žalobce je při porovnávání seznamu výrobků v případě známek EMIDIO TUCCI a EMILIO PUCCI třeba vzít v úvahu vysokou podobnost známek, což žalovaný neudělal. Konstatoval sice, že porovnávané známky jsou zaměnitelné, aniž by ovšem posoudil, že tato skutečnost může mít též vliv při porovnávání seznamu výrobků a služeb a při stanovení, zda takto označené výrobky a služby mohou vést spotřebitele k záměně. Výrobky mohou mít nižší stupeň podobnosti, který však ve spojení s faktem, že označení jsou téměř identická, může vést k záměně. Žalobce na tomto místě odkázal na rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ve věci T-443/05, který v bodu 40 stanoví: „Nicméně v případě podobnosti dotčených výrobků, byť nízké, je odvolací senát povinen ověřit, zda případný vysoký stupeň podobnosti označení nemůže u spotřebitele vyvolat nebezpečí záměny ohledně původu výrobků.“ Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci CANON ys. Metro Goldwyn Mayer C-39/97, který stanoví, že mladší známka musí být zamítnuta, i když seznam výrobků a služeb má nižší podobnost, za předpokladu, že známky jsou velice podobné a starší známka má dobrou pověst, případně má vysokou rozlišovací způsobilost.

Žalobce je toho názoru, že podobnost a blízkost výrobků ve třídě 18 (výrobky z kůže a imitace kůže patřící do této třídy, což jsou především kabelky, pásky, dále deštníky, hole, zavazadla) a 25 (oblečení, obuv) je zjevná na první pohled. Výrobky ve třídě 18 se považují za oděvní doplňky, kromě toho obuv a kabelky jsou doplňky velmi blízké a jsou prodávány společně. Výrobky jako kabelky, pásky, deštníky nebo zavazadla jsou spotřebiteli považovány za doplňky oblečení, které spolu úzce souvisejí a jsou spotřebiteli při oblékání koordinovány, případně nakupovány společně tak, aby se k sobě hodily - doplňovaly se. Je obvyklé, že prodejce oblečení prodává také kabelky a další doplňky. Výrobky ve třídě 18 a 25 spadají do stejné oblasti spotřeby, a proto mohou u spotřebitele vyvolat představu o tom, že pocházejí od stejné osoby. Žalobce (správně žalovaný) v rozhodnutí tvrdí, že výrobky ve třídě 18 slouží k přenášení věcí (kabelky, kufry) nebo ochraně před deštěm či podpírání. To však není jediná funkce těchto výrobků. Skutečnost, že tyto výrobky jsou doplňky oblečení, je obecně známá a nelze ji pominout. V tomto směru žalobce znovu odkázal na rozsudek soudu prvního stupně Evropských společenství ve věci T-443/05, který v bodu 45 a násl. stanoví:

„Na druhé straně, pokud jde o první skupinu výrobků třídy 18, a sice výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedené v jiných třídách, jako jsou například kabelky, peněženky nebo náprsní tašky, je třeba zdůraznit, že tyto výrobky jsou často uváděny na trh s výrobky třídy 25, v prodejních místech, jež nepředstavují pouze zařízení, která jsou součástí velké distribuční sítě, nýbrž rovněž specializovanější obchody. Jedná se tedy o faktor, k němuž se musí při posuzování podobnosti těchto výrobků přihlédnout. Je na místě připomenout, že Soud ostatně potvrdil existenci nízké podobnosti mezi výrobky „dámské kabelky a „dámská obuv“ (rozsudek SISSI ROSSI, bod 42 výše, bod 68). Tento závěr se musí použít na vztahy mezi veškerými výrobky označenými ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, spadajícími do třídy 25, a výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedenými v jiných třídách, spadajícími do třídy 18, označenými starší ochrannou známkou. S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že mezi výrobky třídy 25 a první skupinou výrobků třídy 18 existuje nízká podobnost. Odvolací senát tedy nemohl dojít k závěru, že u relevantní veřejnosti neexistuje žádné nebezpečí záměny pouze na základě srovnání dotčených výrobků.

Takové výrobky, jakými jsou obuv, oděvy, klobouky nebo kabelky, mohou splňovat kromě své primární funkce, společnou estetickou funkci tím, že společně přispějí k vnějšímu obrazu dotyčného spotřebitele. Vnímání vazeb, které je pojí, je tedy třeba posuzovat s přihlédnutím k případné snaze o soulad při vytváření tohoto vnějšího obrazu, což zahrnuje vzájemné sladění jednotlivých složek při jejich vytváření či jejich nákupu. K tomuto sladění může docházet zejména mezi oděvy, obuví a pokrývkami hlavy, spadajícími do třídy 25, a jednotlivými oděvními doplňky, jež je doplňují, jako jsou kabelky, spadající do třídy 18. Toto případné sladění závisí na dotyčném spotřebiteli, na druhu činnosti, pro níž je tento vnější obraz tvořen (zejména pracovní, sportovní nebo rekreační činnosti), nebo marketingovém úsilí hospodářských činitelů v daném odvětví. Krom toho skutečnost, že jsou tyto výrobky často prodávány ve stejných specializovaných prodejních místech, může usnadnit vnímání dotyčným spotřebitelem úzkých vazeb mezi nimi a posílit dojem, že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik. Z toho vyplývá, že někteří spotřebitelé vnímají existenci úzké vazby mezi oděvy, obuví a pokrývkami hlavy, spadajícími do třídy 25, a oděvními doplňky, což jsou některé „ výrobky z kůže a imitace kůže neuvedené v jiných třídách“, spadající do třídy 18, a mohou se tak domnívat, že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik. Výrobky označené ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, spadající do třídy 25, vykazují tedy stupeň podobnosti, který není možné považovat za nízký, s oděvními doplňky patřícími mezi „výrobky z kůže a imitace kůže neuvedené v jiných třídách“, spadajícími do třídy 18.

Odvolací senát tedy nesprávně usoudil, že v projednávaném případě neexistuje nebezpečí záměny, aniž by předtím provedl analýzu případné podobnosti označení.“

Podobná argumentace dle žalobce platí též pro výrobky ve třídě 25 a 24. Žalovaný v napadeném rozhodnutí usoudil, že tkaniny a textil představují výchozí materiál určený pro zhotovení konečných výrobků, kterými jsou oděvy. Tato skutečnost ve spojení s faktem, že ochranné známky EMILIO PUCCI a EMIDIO TUCCI mají vysokou míru podobnosti, musí dle názoru žalobce vést jednoznačně k závěru, že výrobky ve třídě 24 a 25 takto označené povedou průměrného spotřebitele k záměně. Co se týče porovnání výrobků ve třídě 3, i tyto souvisí s výrobky ve třídě 18. Žalobce poukázal na rozhodnutí OHIM č. 2489/2003, ve kterém jsou výrobky ve třídě 18 a 3 považovány za podobné, neboť zavazadla či kabelky nebo malé taštičky mohou sloužit k převážení kosmetiky. Cestovní balení kosmetiky bývá často prodáváno v cestovních pouzdrech, proto je nutno považovat mýdla a kosmetiku za podobnou výrobkům ve třídě 18, též ve spojení se skutečností, že známky jsou téměř shodné.

Z výše uvedeného dle žalobce vyplývá, že žalovaný nevzal v úvahu podobnost označení EMILIO PUCCI a EMIDIO TUCCI, a dospěl tak k nesprávnému závěru, že nemůže dojít k nebezpečí záměny v případě výrobků ve třídě 3 a 25 na straně jedné a 18 a 24 na straně druhé.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že dobré jméno ochranné známky vyjadřuje vztah spotřebitelské veřejnosti k ochranné známce. Spotřebitelé takovou ochrannou známku znají, spojují s ní dobré vlastnosti výrobků nebo služeb touto známkou označených a z toho důvodu jí věnují svou důvěru. Žalobce jako namítající ve správním řízení předložil doklady, v nichž se vyskytuje označení „PUCCI‘ nebo „EMILIO PUCCI“ jako jméno módního návrháře žijícího v letech 1914-1992 a jako dosud užívaná značka oděvů a módních doplňků, z nichž vyplývá, že takto označené výrobky byly v období let 2000-2006 vystavovány nebo prodávány v České republice, přičemž však nebyly dodány žádné důkazy o rozsahu užívání tohoto označení a o stupni známosti ochranné známky „EMILIO PUCCI‘ u české spotřebitelské veřejnosti, které by jí mohly charakterizovat jako ochrannou známku s dobrým jménem. Ani v jednom z předložených dokladů se kromě toho namítaná ochranná známka nevyskytuje ve své registrované podobě, tedy jako rukou psaný podpis, nýbrž je ve všech případech uváděno jen příjmení „PUCCI“ nebo celé jméno „EMILIO PUCCI“ v běžném písmu a není nikde patrné spojení této známky právě s namítajícím jako jejím vlastníkem. Žalobce sice tvrdí, že slovo „PUCCI“ a slovní spojení „EMILIO PUCCI“ představuje tradici, kvalitu a luxus zboží z dílny návrháře, avšak nepředložil jediný důkaz o tom, že by spotřebitelská veřejnost v České republice s tímto slovem/slovním spojením spojovala dobré vlastnosti výrobků označených ochrannou známkou. Z těchto důvodů Úřad konstatoval, že namítající neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by namítaná ochranná známka Společenství č. 203570 měla v České republice dobré jméno. Úřad tedy nemohl podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ přistoupit na předpoklad, že by užívání napadené ochranné známky mohlo nepoctivě těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména namítané ochranné známky nebo jí být na újmu.

Pro zamítnutí přihlášky na základě námitek podle § 7 odst. 1 písm. e) ZOZ musí namítající prokázat, že jeho ochranná známka má dobré jméno na území Evropských společenství. Mimo dokladů, jež byly zkoumány již k prokázání dobrého jména na území České republiky, byly dále posouzeny doklady o užívání ochranné známky v jiných členských státech Evropské unie. Žalobce spolu s námitkami předložil celkem 64 stránek z různých módních katalogů v němčině, francouzštině a angličtině, v nichž se slovní spojení „EMILIO PUCCI“, respektive „PUCCI“ vyskytuje ve stejné podobě jako u dokladů týkajících se České republiky. Stejně jako v případě prokazování dobrého jména v České republice se žalobci ani při prokazování dobrého jména v Evropském společenství nepodařilo prokázat, že by namítaná ochranná známka měla dobré jméno v jiném členském státě nebo v Evropském společenství jako takovém, a nikde není patrné spojení této známky právě s namítajícím jako jejím vlastníkem. Jméno návrháře v běžném tiskacím písmu se vyskytuje buď ve výčtu jiných jmen v záhlaví jednotlivých stran, nebo pod některými z obrázků oděvních modelů. I když žalovaný připustí shodu jména návrháře s fonetickou a významovou stránkou grafické ochranné známky, šedesátičtyřnásobné užití daného označení nemůže založit úvahu o dobrém jménu ochranné známky v rámci Evropských společenství. Pokud tedy žalobce ve správním řízení neunesl svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, nebylo možné takovéto námitce přisvědčit a vést úvahu, zda by užívání napadené ochranné známky nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky nebo jí bylo na škodu.

Tvrzení žalobce, že zákon nevyžaduje, aby veřejnost měla povědomí o vlastníku ochranné známky, a že veřejnost nezajímá, kdo je vlastníkem ochranné známky, nemůže popřít společenský význam ochranné známky a jejího užívání v obchodním styku, kterým je rozlišení výrobků pocházejících od různých producentů. Pokud by tomu tak nebylo, byla by na místě otázka, proč žalobce brojí proti poskytnutí ochrany napadené ochranné známce.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uvedl, že pod bodem 3 a 4 rozvíjí žalobce úvahu, že ochranná známka nezíská dobré jméno v důsledku jejího užívání, na straně druhé však tvrdí, že namítaná známka byla užívána dostatečně. Dobré jméno ochranné známky je vyjádření dobré pověsti vlastníka ochranné známky, které vyplývá z užívání ochranné známky, v jehož důsledku veřejnost známku zná a přikládá výrobkům opatřeným ochrannou známkou dobré vlastnosti. Žalobce v žalobě uvádí odkazy na publikace; nahlédnutím do nich však nelze hodnotit, že by ochranná známka měla dobré jméno. Publikace obecně obsahují tvrzení, že návrhář Emilio Pucci má světové jméno... okouzlil svět výraznými tisky ... pořádal v 60. létech módní přehlídky apod. Okolnost, že dnes již zesnulý módní návrhář je v publikacích označován jako významná osobnost „světového“ jména, však má vliv na okolnost, zda známka - byť foneticky a významově shodná s jeho jménem - má dobré jméno, jen zprostředkovaně. Dle nálezu Soudu I. stupně ve věci T-8/03 „ke splnění podmínky týkající se dobrého jména ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, který rozšiřuje ochranu zapsané ochranné známky na výrobky nebo služby, které nejsou podobné, musí být starší národní ochranná známka nebo starší ochranná známka Společenství známá podstatné části veřejnosti, která je dotčena výrobky nebo službami, na něž se ochranná známka vztahuje. V rámci zkoumání této podmínky je třeba zohlednit všechny rozhodné skutečnosti daného případu, tedy zejména podíl ochranné známky na trhu, intenzitu, geografický rozsah a dobu jejího užívání, jakož i rozsah investic vynaložených podnikem na její propagaci.

Tvrzení žalobce, že okolnost, že známka je užívána v běžném písmu, nemění nic na její rozlišovací způsobilosti, je dle žalovaného v rozporu se skutečností. Namítaná ochranná

známka je zapsána jako:

Slova „Emilio“ a „Pucci“ nejsou ochrannou známkou, ale znaky, z nichž je ochranná známka vytvořena za pomoci určité grafické podoby ručně psaného textu, který má vzhled podpisu. Jakkoli odkazy na značku EMILIO PUCCI jsou s to prokázat užívání dané ochranné známky a nemění nic na rozlišovací způsobilosti ochranné známky, samy o sobě nemohou být průkazem dobrého jména dané ochranné známky.

Ve vztahu ke druhému žalobnímu bodu žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při posuzování shody či podoby výrobků chráněných namítanou a napadenou ochrannou známkou, což je podmínka sine qua non pro konstatování pravděpodobnosti záměny označení na straně veřejnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, měl na paměti skutečnost, že mezinárodní třídění výrobků a služeb podle Niceské dohody z 15.6.1957 bylo vytvořeno pro administrativní účely zápisu ochranných známek, a nelze proto shledávat zcela odlišnými a nepodobnými výrobky zařazené podle tohoto třídění do odlišných tříd; a vice versa výrobky zařazené do stejných tříd nelze považovat za shodné nebo podobné. Průměrný spotřebitel takové třídění nezná a řídí se podle své zkušenosti a běžného pozorování. Po posouzení jednotlivých kritérií pro hodnocení podobnosti konkrétních skupin výrobků Úřad shledal, že výrobky chráněné namítanou ochrannou známkou a zařazené do tříd 18 a 24 nejsou podobné výrobkům obsaženým v seznamu přihlašovaného označení zařazeným do tříd 3 a 25, a nejsou tak splněny všechny podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ k tomu, aby Úřad mohl vyhovět námitkám a odmítnout ochranu přihlašované ochranné známce. Žalobce vyžaduje, aby se Úřad při posuzování podobnosti výrobků, pro něž je požadována ochrana napadenou a namítanou ochrannou známkou, řídil rozsudkem Soudu I. stupně T-443/05, avšak neuvádí, že tentýž soud (druhý senát) již dne 13. 12. 2004 ve věci T-8/03 (Sbírka rozhodnutí 2004, strana II - 04297) posoudil zaměnitelnost výrobků nárokovaných oběma známkami, a to při tehdy projednávané kolizi starší španělské ochranné známky „EMIDIO TUCCI,“ zapsané pro „bělicí přípravky a jiné prací prostředky; čisticí, leštící, cídící a brusné přípravky; mýdla, voňavkářské výrobky, éterické oleje, kosmetika, vlasové vody; zubní pasty“ a „oděvy, včetně vysoké obuvi, obuvi a pantoflí“, náležející do tříd 3 a 25, která je identická s nyní přihlašovanou mezinárodní známkou, a tehdy teprve přihlašovanou - mladší známkou Společenství „EMILIO PUCCI“. Soud prvního stupně v daném případě dospěl k závěru, že ,,ačkoli je vskutku pravda, že sporná označení jsou podobná ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, může být vyloučeno nebezpečí záměny z důvodu nedostatku podobnosti dotčených výrobků, jelikož se tyto výrobky liší v několika aspektech, jako je jejich povaha, jejich účel, jejich původ a jejich distribuční kanály, a jelikož též neexistuje konkurenční vztah mezi těmito výrobky.“

V replice žalobce uvedl, že žalovaný ve vyjádření k žalobě argumentuje především tím, že předložené doklady se týkají pouze jména módního návrháře EMILIO PUCCI a nikoli kombinované ochranné známky EMILIO PUCCI. Žalovaný by měl dle mínění žalobce pochopit, že jméno návrháře a známka jsou velmi úzce propojeny a jsou v podstatě jedno a totéž. Návrhář svým jménem - ochranou známkou prezentuje své služby a výrobky spotřebitelům a spotřebitelé výrobky a služby podle jeho jména - známky identifikují. Ochranná známka je sice kombinovaná, ale je tvořena podpisem módního návrháře EMILIO PUCCI, kdy provedení podpisu není natolik fantazijní a originální, aby užívání v běžném písmu nemohlo prokázat dobré jméno ochranné známky, které je tvořena podpisem bez dalších grafických nebo obrazových prvků. Známka a užití této známky je foneticky a významově zcela shodné. Žalobce tak nevidí důvod, proč užití známky EMILIO PUCCI v běžném písmu nemůže prokázat dobré jméno známky kombinované. Tato skutečnost platí jak pro doklady předložené pro dobré jméno této známky v České republice, tak pro dobré jméno na území Evropského Společenství. Pokud jde o žalovaným tvrzené „šedesátičtyřnásobné užití“ známky na území Evropského společenství, které dle žalovaného neprokazuje dobré jméno, nejedná se o pouhé doklady o užívání. V těchto dokladech se také hovoří o známce EMILIO PUCCI pochvalně, což právě prokazuje dobré jméno známky. Jak už bylo zmíněno v žalobě, v zahraničních časopisech se o značce EMILIO PUCCI hovoří jako o známé a kvalitní značce.

K poukazu žalovaného na rozhodnutí Soudu I. stupně T-8/03 žalobce v replice poznamenal, že se domnívá, že doklady, které byly předloženy k prokázání dobrého jména, danému rozhodnutí vyhovují. Známka musí být známa podstatné části veřejnosti, která je výrobky dotčena. Pokud je známka zmiňována a propagována v několika různých módních časopisech v rozmezí několika let a tyto časopisy jsou určeny právě spotřebitelům, kteří jsou výrobky dotčeni, přičemž tyto časopisy mají vysoký náklad, je zřejmé a logické, že tímto je známka známa podstatné části veřejnosti, která je výrobky dotčena. Časopisy, které byly předloženy, se netýkají jen jednoho státu Společenství ale několika, užívání má tedy velký geografický rozsah. Pokud se v současnosti stále hovoří o jménu návrháře - známce, jehož počátky spadají až do 60. let, lze předpokládat, že doba užívání známky EMILIO PUCCI (celkem téměř 50 let) také není zanedbatelná.

K poukazu žalovaného na rozhodnutí soudu I. stupně T-8/03 žalobce uvedl, že toto rozhodnutí je žalovaným vytrženo z kontextu. Jednalo se o námitkové řízení, kdy (opačně než je tomu v tomto případě) byla napadena ochranná známka EMILIO PUCCI na základě starších národních španělských známek EMIDIO TUCCI zapsaných pro třídy 3 a 25. Soud rozhodl, že za normálních okolností výrobky ve třídě 24, 18 a 3, 25 podobné nejsou, ale pokud by (viz odstavec 28-31 a 44 tohoto rozhodnutí) namítatel prokázal, že kromě výroby textilu se začíná též zabývat výrobou oblečení a užívá známku jak pro textil, tak pro oblečení, je možné výrobky posoudit jako podobné. Tuto skutečnost však namítatel (El Corte Inglés, SA) v tomto konkrétním řízení nedoložil. Naopak v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví žalobce doložil, že užívá označení EMILIO PUCCI jak pro samotný textil (látky s barevnými potisky), tak pro konečné výrobky jako je oblečení.

Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k věci samé uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a rozhodovací praxí žalovaného. Žalobu v této věci považuje osoba zúčastněná na řízení za zcela účelovou a nedůvodnou. Žalobce v žalobě opakovaně zdůrazňuje, že žalovaný zakládá svůj závěr o nesplnění podmínek § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ mj. na tom, že žalobce neprokázal skutečné užívání namítané ochranné známky v ČR, a dále dovozuje, že skutečné užívání není nutnou podmínkou pro získání dobrého jména. Tato interpretace napadeného rozhodnutí však zdaleka není přesná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že „předložené doklady nevypovídají o užívání ochranné známky pro výrobky namítajícího na území České republiky, natož, aby na jejich základě byla prokázána její mimořádná známost v takovém rozsahu, že by mezi spotřebiteli v České republice získala dobré jméno." Je nepochybné, že pro získání statutu dobrého jména ochranné známky je běžným průvodním jevem její užívání, a také, že je to právě skutečné užívání (intenzivní, dlouhodobé), které je často dokládáno v námitkovém řízení při průkazu právního titulu dle § 7 odst. 1 písm. b) či e) ZOZ. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že o získání dobrého jména ochranné známky mohou svědčit i doklady, které se neopírají přímo o užívání, ale svědčí o širokém povědomí o označení na relevantním území (např. průzkum veřejného mínění, intenzivní reklamní kampaň atp.). I s tímto argumentem se však žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal, když konstatoval, že žalobcem předložené doklady nesvědčí o tom, že by na jejich základě byla prokázána její mimořádná známost v takovém rozsahu, že by mezi spotřebiteli v České republice získala dobré jméno. Žalobce předložil toliko jakýsi nepodepsaný arch papíru s informací o distributorech výrobků EMILIO PUCCI v ČR, dále výtisky internetových stránek (12), kopie z módních časopisů (6), kopii části knihy vydané v USA a kopie stránek zahraničních katalogů (64).

Dle osoby zúčastněné na řízení je nesporné, že dobré jméno ochranné známky je nutno v každém řízení pozitivně prokázat. V daném řízení žalovaný správně vyhodnotil doklady předložené žalobcem tak, že dobré jméno nebylo prokázáno. Je zřejmé, že dokladů je velmi málo a nesvědčí o zvýšeném povědomí o značce EMILIO PUCCI na relevantním území. Kromě toho je v řadě dokladů prokázáno pouze užívání označení PUCCI {tj. nikoli ochranné známky EMILIO PUCCI), v žádném z dokladů není uvedena ochranná známka tak, jak je zapsána, většina dokladů se rovněž vztahuje k osobě Emilia Pucciho jako takové a nikoli k průkazu reputace značky EMILIO PUCCI pro výrobky ze seznamu. Doklady, které namítající předložil, se navíc v naprosté většině nevztahují na výrobky ve třídách 18 a 24, které jsou uvedeny v seznamu, ale na výrobky ve třídě 25. To nelze přijmout, neboť má-li být prokazováno dobré jméno ochranné známky, musí být prokázáno pro výrobky (či služby), které jsou v seznamu této ochranné známky a které tím vymezují její předmět.

Ve vztahu k argumentaci žalobce, že v námitkovém řízení dle § 7 odst. 1 písm. b) či e) ZOZ není nutné prokázat spojení mezi označením a jeho majitelem, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že v uvedené věci nejde ani tak o to, co je nutné v námitkovém řízení dle § 7 odst. 1 písm. b) či e) ZOZ prokazovat, jako spíše o to, jaké doklady žalobce jako namítající předložil. Jestliže je totiž v dokladech hovořeno o tom, že existuje (existoval) návrhář Emilio Pucci, není tím prokázáno dobré jméno ochranné známky zapsané pro nizozemskou společnost. Stejně tak jestliže je hovořeno o značce Emilio Pucci (Pucci) užívané pro oděvy, není tím prokázáno dobré jméno ochranné známky, která je zapsána ve tř. 18 a 24. Závěr žalovaného o tom, že se žalobci nepodařilo prokázat spojení mezi ním a označením, jehož dobré jméno prokazuje, je tedy zcela správný a z hlediska aplikace ZOZ také logický.

Osoba zúčastněná na řízení má ve shodě se žalovaným za to, že žalobci se v řízení před správním orgánem nepodařilo prokázat, že by užívání napadeného označení těžilo z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména namítaného označení či jim bylo na újmu, jak předepisuje dikce ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) či e) ZOZ. Poukaz na to, že v minulosti byla odmítnuta mezinárodní ochranná známka č. 868991 „Emidio Tucci“ ve tř. 18 na základě námitek žalobce je v tomto ohledu zcela irelevantní a tvrzení, že další přihláška napadeného označení ve tř. 25 byla vedena záměrem těžit z rozlišovací způsobilosti namítaného označení, je nutno považovat za absurdní. Osoba zúčastněná na řízení Úřadu předložila rozhodnutí Soudu první instance, které se týkalo přezkumu rozhodnutí OHIM o jejích námitkách založených na španělských ochranných známkách Emidio Tucci (ve třídě 3 priorita z r. 1994, ve třídě 25 priorita z r. 1984). Je tedy nepochybné, že osoba zúčastněná na řízení užívá označení Emidio Tucci zcela nezávisle na žalobci a došlo toliko k běžné známkové kolizi, jejímž výsledkem je, že žalobce prosadil svou registraci ve tř. 18 a 24 a osoba zúčastněná na řízení obhájila svá práva ve tř. 25 a 3.

Kompenzační princip, poprvé uvedený v rozhodnutí ESD ve věci C-39/97 Canon, žalovaný v dané věci uplatnil a vyhodnotil podobnost výrobků a služeb i ve vztahu k tomu, jak intenzivní je v daném případě podobnost označení samotných. Samotná označení se v důležitých prvcích poměrně výrazně liší (písmo, ohraničení, odlišné ztvárnění ochranných známek, prvek Tucci v napadeném označení není zcela zřejmý - výrazné je „T“, které je odlišné od písmen užitých v namítaném označení atp.). I po aplikaci kompenzačního principu lze tak velmi stěží dojít k jinému závěru, než který učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí. K poukazu žalobce na rozhodnutí Soudu první instance ve věci T-443/05 osoba zúčastněná na řízení uvedla, že toto rozhodnutí bylo vydáno ve zcela odlišné věci. Osoba zúčastněná na řízení Úřadu naopak předložila rozhodnutí stejného soudu č. T-8/03, které se věcně projednávané věci přímo týká, neboť jde o kolizi totožných označení na totožné platformě výrobků. S odkazem na princip bezprostřední závaznosti a aplikační přednosti evropského práva považuje osoba zúčastněná na řízení toto rozhodnutí, ve kterém Soud první instance Evropských společenství dospěl k závěru o neexistenci pravděpodobnosti záměny ve vztahu k výrobkům ve tř. 18 a 24 mezi napadeným (nyní namítaným) a namítaným (nyní napadeným) označením, za závazné jak pro české správní orgány, tak pro české soudy. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že rozhodnutí Soudu první instance ve věci T-8/03 je pravomocné, bylo podáno odvolání jen co do výroku o náhradě nákladů řízení. I ve světle této skutečnosti je nutno rozhodnutí žalovaného považovat za vydané v souladu se zákonem.

Věcně k podobnosti dotčených výrobků osoba zúčastněná na řízení uvedla, že se jedná o výrobky, které se zcela zásadně liší svou povahou i účelem, jsou nezastupitelné, jsou veskrze (kromě nákupních center) prodávány na jiných prodejních místech a mají odlišné distribuční toky. K tvrzení žalobce o údajné podobnosti výrobků ve tř. 3 a výrobků ve tř. 18, založeném na tom, že výrobky jsou podobné, neboť zavazadla, kabelky apod. mohou sloužit k převážení kosmetiky a že cestovní balení kosmetiky je prodáváno v cestovních pouzdrech, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že tento pohled je poněkud zarážející až bizarní. Z pouhé skutečnosti, že jeden výrobek může sloužit k přepravě jiného (menšího), nepochybně nelze dovodit jejich podobnost ve smyslu známkového porovnávání, a stejně tak nelze tuto podobnost dovodit z toho, že určité výrobky bývají prodávány v pouzdrech (takto je prodáváno i nářadí, psací potřeby, malířské stojany, kulečníková tága apod.).

Osoba zúčastněná na řízení v závěru svého vyjádření k věci samé uvedla, již bylo mnohokráte judikováno, že posouzení zaměnitelnosti je v odvětví správního práva tradičně otázkou skutkovou. Proto je tato otázka - shodně jako jiné skutkové otázky vyskytující se v rozmanitých typech správních řízení - věcí volného hodnocení důkazů správním orgánem. Namítá-li proto žalobce nesprávnost hodnocení zaměnitelnosti známky správním orgánem, může soud rozhodnutí žalovaného o této otázce zkoumat v mezích žalobních bodů jen z hlediska hodnocení důkazů provedeného správním orgánem s ohledem na to, zda se jednalo o hodnocení úplné a z hlediska aplikované právní normy také logické. Stejně tak je správní soud oprávněn přezkoumávat korektnost výkladu neurčitých právních pojmů provedených správním orgánem, v kontextu ochranných známek pak klíčového pojmu „zaměnitelnosti". Zde se však činnost správního soudu omezuje na zjištění, zda rozhodnutí správního orgánu je s ohledem na zákonnou úpravu, vyloženou ustálenou judikaturou soudní, argumentačně udržitelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Gorbatschow Wodka KG, č.j. 5 As 25/2007 - 96 ze dne 12.6.2008). Uvedené nepochybně analogicky platí rovněž ve vztahu k posouzení dobrého jména ochranné známky a posouzení dokladů prokazujících jeho získání. S ohledem na shora uvedené osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalobce v podání ze dne 9.8.2010, jímž reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení, uvedl, že ZOZ nikde nestanoví, jakými doklady musí být prokázáno dobré jméno známky. Nikde není stanoveno, že známka musí být skutečně užívána a že toto užívání musí být prokázáno například fakturami. Pokud se jedná o luxusní a drahé zboží, může být spotřebitelům známo a může mít dobré jméno, aniž by si toto zboží průměrný spotřebitel běžně kupoval. Kromě toho bylo prokázáno, že výrobky EMILIO PUCCI jsou prodávány v České republice několika distributory a zboží zde skutečně prodáváno je. Otázka počtu dokumentů je dle mínění žalobce velice subjektivní. V tomto případě byl počet překonán tím, že se jedná o užívání známky EMILIO PUCCI v časopisech, které mají vysoký náklad a se kterými se seznámí mnoho spotřebitelů. Pokud je známka zmiňována a propagována v několika různých módních časopisech v rozmezí několika let a tyto časopisy jsou určeny právě spotřebitelům, kteří jsou výrobky dotčeni (například ochranná známka pro časopis ELLE je známka s dobrým jménem, neboť tento časopis má vysoký náklad a je znám velké části spotřebitelské veřejnosti), je zřejmé a logické, že tímto je známka známa podstatné části veřejnosti, jenž je výrobky dotčena. Časopisy, které byly předloženy, se netýkají jen jednoho státu Společenství ale několika, užívání má tedy velký geografický rozsah. V těchto dokladech se také hovoří o známce EMILIO PUCCI pochvalně, což prokazuje dobré jméno této známky. Kromě toho se žalobce domnívá, že dokladů bylo předloženo kvantitativně i kvalitativně takové množství, aby dostatečně prokázaly dobré jméno namítaní známky.

Žalobce dále uvedl, že ochranná známka je sice kombinovaná, ale je tvořena podpisem módního návrháře EMILIO PUCCI, kdy provedení podpisu není natolik fantazijní a originální, aby užívání v běžném písmu nemohlo prokázat dobré jméno ochranné známky, které je tvořena podpisem bez dalších grafickým nebo obrazových prvků. Známka a užití této známky je foneticky, a významově zcela shodné. Žalobce tedy nevidí důvod, proč užití známky EMILIO PUCCI v běžném písmu nemůže prokázat dobré jméno známky kombinované.

K argumentu osoby zúčastněné na řízení, že se doklady nevztahují na výrobky ve třídě 18 a 24, žalobce poznamenal, že ve většině dokladů je uvedeno, že jméno EMILIO PUCCI je známé především díky ojedinělým, výjimečným a originálním látkám. Dále bylo prokázáno, že označení je užíváno také například na kabelkách a taškách (třída 18) a na ručnících (třída 24). Z tohoto důvodu se dokumenty vztahují nejen k výrobkům ve třídě 25, ale také 24 a 18. Jedná se o výrobky vzájemně spojené a blízké. Tuto skutečnost nevzal žalovaný v rozhodnutí vůbec v úvahu, což je další skutečnost, proč byla tato žaloba podána.

K argumentu, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by užívání napadeného označení těžilo z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména namítané známky či jí bylo na újmu, žalobce zopakoval, že označení EMILIO PUCCI existuje již od 60. let minulého století. Jedná se o původem italskou značku a jméno návrháře. Díky kvalitě a originalitě výrobků se toto jméno stalo symbolem originality, kvality a luxusu a spotřebitel tuto značku takto vnímá. Výrobky EMILIO PUCCI jsou kvalitní a oblíbené, takže označení, které je velice podobné a je zapsané pro podobné výrobky, které souvisí s textilem a doplňky a vůbec s oblastí módy, by neoprávněně těžilo z této známosti a popularity výrobků. V této souvislosti žalobce zmínil rozsudek ESD C-408/01 ve věci „ADIDAS“, ve kterém je konstatováno, že ochrana poskytovaná ochranné známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem existuje takový stupeň podobnosti, že by v příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi přihlašovaným označením a ochrannou známkou s dobrým jménem je postačující, že si příslušná veřejnost vytvoří spojení mezi přihlašovaným označením a ochrannou známkou.

Žalobce nesouhlasí s tvrzením osoby zúčastněné na řízení, že žalovaný uplatnil kompenzační princip uvedený v rozhodnutí ESD C-39/97 Canon. Odmítá tvrzení, že označení EMILIO PUCCI a EMIDIO TUCCI jsou dostatečně odlišná v důležitých prvcích. V napadeném rozhodnutí i dalších rozhodnutích ÚPV nebo OHIM byla tato označení posouzena jako zaměnitelná. Posobnost mezi označeními je tedy vysoká, a proto měly být posouzeny výrobky ve třídách 18, 24 a 25 v tomto konkrétním případě jako podobné, protože spolu úzce souvisejí. Návrháři produkují jak oblečení, tak doplňky, jakými jsou kabelky, kufry, pásky, látky jako takové, ručníky a další textilie. Není pravdou, že výrobky ve třídě 18 a 25 mají odlišné distribuční toky a jsou prodávány v odlišných obchodech. Například boty (třída 25) a kabelky, či kufry (třída 18) jsou prodávány společně ve stejných obchodech. Výrobky ve třídě 18 jsou považovány za nezbytné doplňky oblečení a nebo bot. Žalobce v tomto směru odkázal na rozhodnutí žalovaného 0-183513 ve věci KLIMAX, ve kterém sám žalovaný stanovil, že výrobky ve třídě 24 a 25 jsou výrobky podobnými, a dále na rozhodnutí OHIM z roku 2010 ve věci VALENTINO proti Maria Valentina č. B 1522278, které dle něj potvrzuje, že výrobky ve třídě 18 a 25 jsou výrobky podobné. Také z dokladů, které byly předloženy jako důkaz dobrého jména EMILIO PUCCI, podle žalobce jednoznačně vyplývá, že výrobky ve třídě 18 a 24 souvisí s výrobky ve třídě 25. Módní značky a návrháři vyrábí a nabízí nejen oblečení, ale společně s ním též kabelky, pásky, boty a případně též ručníky společně s plavkami. Výrobky jsou nejen vyráběny stejným výrobcem, ale jsou společně též nabízeny (například ve zmíněných módních časopisech, v reklamách) a také společně prodávány. Spotřebitel vnímá tyto výrobky tak, že spolu souvisí. V této věci, pokud označení EMILIO PUCCI a EMIDIO TUCCI, kdy jsou označení velmi podobná a zaměnitelná, je nutno dle výše zmíněného kompenzačního principu výrobky ve třídách 18 a 24 úzce související s oblečením ve třídě 25 považovat za podobné. K argumentu osoby zúčastněné na řízení, že posouzení zaměnitelnosti je otázkou skutkovou, žalobce dodal, že žaloba se netýká posouzení zaměnitelnosti označení, neboť tato otázka již byla vyřešena, ale posouzení dokladů a výrobků a služeb. Toto je sice také věcí volného hodnocení důkazů, ale jak vyplývá z napadeného rozhodnutí a ze žaloby, žalovaný při volném rozhodnutí důkazů překročil meze správního uvážení, jeho hodnocení není logické a argumentačně udržitelné.

Osoba zúčastněná na řízení v doplňujícím vyjádření ze dne 18.8.2010 zopakovala, že skutkově totožná záležitost byla již řešena soudem první instance (rozhodnutí T-8/03), který dospěl k závěru, že uvedené výrobky nejsou podobné, neboť mají obecně odlišnou povahu, účel, způsob užívání i distribuční kanály. Žalobce v replice poukázal na body 29 a 44 citovaného rozhodnutí Soudu první instance, v nichž soud relativizuje shora uvedený závěr o nepodobnosti porovnávaných výrobků, a to tak, že ve zvláštních případech, tedy když výrobce tkanin těží z proslulosti své vlastní ochranné známky a rozhodne se rozšířit svou činnost na výrobu oděvů, je stejná ochranná známka užívána k označení konečných výrobků (oděvy) a polotovarů (tkaniny pro oděvy). Tuto argumentaci, kterou se žalobce zřejmě snaží vyvrátit závěr žalovaného o nepodobnosti předmětných výrobků v části rozhodnutí věnované námitkám dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. ZOZ, však osoba zúčastněná na řízení považuje za zjevně nesprávnou. Bez ohledu na to, že právě body 29 a 44 zmíněného rozhodnutí Soudu první instance, které jsou de facto převzaty z rozhodnutí Odvolacího senátu OHIM, nejsou v kontextu celého rozhodnutí výrazně přesvědčivé, je nepochybné, že tyto body se netýkají posouzení podobnosti výrobků ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ (resp. ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. a/ CTMR), ale toliko hypotetické situace, kdy by se spotřebitelé na trhu mohli domnívat, že jsou tyto výrobky podobné (tj. jestliže by jedna firma s proslulou ochrannou známkou vyráběla jak tkaniny, tak oděvy). Žalobce ale v řízení před žalovaným proslulost (či dobré jméno) neprokázal a dále je nade vší pochybnost, že v řízení o námitkách dle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ není z hlediska porovnání výrobků a služeb zkoumáno skutečné užívání předmětných ochranných známek na trhu, ani jejich proslulost, ale toliko porovnání položek uvedených v seznamu výrobků a služeb. Jedná se tedy o otázku čistě teoretickou a není jednoduše možné argumentovat tím, že uvedená ochranná známka je na trhu užívána i pro oděvy. I kdyby tedy Soud první instance hovořil o zohlednění proslulosti a skutečného užívání při aplikaci ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. a/ CTMR, což z kontextu rozhodnutí T-8/03 nelze dovozovat, nelze toto zohlednění aplikovat na posouzení výrobků a služeb ve smyslu dikce ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, které vychází čistě z porovnání položek seznamů.

Na vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 18.8.2010 reagoval žalobce podáním ze dne 22.10.2010, v němž uvedl, že osoba zúčastněná na řízení zakládá své vyjádření především na tom, že body 29-31 a 44 rozhodnutí Soudu první instance T-8/03 se netýkají ustanovení čl. 8/l/a, které je obdobné s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, na kterém byly námitky žalobce také založeny. Osoba zúčastněná na řízení dle názoru žalobce zakládá své tvrzení na nesprávných skutečnostech a cituje špatná ustanovení v době vydání rozsudku platného nařízení o Evropské známce společenství CTMR č. 40/94, ze kterého zmíněný rozsudek vycházel. Ze zmíněného rozsudku jasně vyplývá, že jeho odůvodnění se skládá ze dvou částí. První část se týká ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b/ nařízení, které odpovídá ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ a z této části také pochází citované body 29-31 a 44. Druhá část rozhodnutí (konkrétně body 60-77 rozsudku) se týká ustanovení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94, které odpovídá ustanovení § 7 odst. 1 b) ZOZ. Ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. a/ nařízení se týká zcela jiné situace, kdy namítaná a napadená známka jsou totožné a jsou zapsány pro shodné výrobky a služby. Body 29 až 31 a bod 44 rozhodnutí T-8/03 se tedy netýkají dobrého jména ochranné známky, ale situace, kdy je posuzována podobnost a shoda výrobků a služeb známek. V tomto případě především v bodu 44 Soud první instance, stejně jako předtím OHIM, zhodnotil, že podobnost výrobků a služeb by přicházela v úvahu pouze ve výjimečných případech, jako například pokud výrobce textilií rozhodne využít známosti své známky a rozšíří svou činnost i na výrobu oblečení. Soud tedy neposuzoval situaci, kdy má známka dobré jméno, ale posuzoval shodu a podobnost seznamů známek, která se posuzuje případ od případu a také z hlediska reálné situace v oblasti módy, textilu a doplňků. Vzhledem k tomu, že v tomto konkrétním případě namítatel žádnými doklady nedoložil, proč by měly být výrobky považované za podobné, rozhodl OHIM a poté i Soud první instance, že výrobky ve třídě 24 a 25 respektive 18 a 25 podobné nejsou. Rozsudek T-8/03 se tedy týká odlišné situace, než která nastala v námitkovém řízení proti ochranné známce EMIDIO TUCCI v nyní projednávané věci. Žalobce v tomto případě totiž kromě dobrého jména známky prokázal předloženými doklady, že je výrobcem látek (textilu) a současně také výrobcem oblečení a výrobků ve třídě 18, jako jsou například kabelky.

Osoba zúčastněná na řízení v dalším vyjádření ze dne 18.2.2011 uvedla, že při komentování inkriminovaného rozhodnutí Soudu první instance T-8/03 a jeho výkladu jde o aplikaci ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b/ CTMR a dále o aplikaci čl. 8 odst. 5 CTMR, nikoli o aplikaci čl. 8 odst. 1 písm. a/ CTMR (shodnost označení a výrobků/služeb), který s uvedeným rozhodnutím vůbec nesouvisí. Chybné uvedení čl. 8 odst. 1 písm. a/ CTMR (osobou zúčastněnou na řízení) bylo evidentním překlepem. Argumentaci žalobce, že body 29-31 a 44 uvedeného rozhodnutí se týkají právě aplikace čl. 8 odst. 1 písm. b/ CTMR, nelze přijmout, neboť v předmětných bodech se výslovně hovoří o proslulosti ochranné známky, tj. je zohledňován faktor typický pro aplikaci čl. 8 odst. 5 CTMR týkajícího se dobrého jména ochranné známky. Rozdělování jednotlivých bodů tohoto rozhodnutí na body vztahující se čistě k ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b/ CTMR a k čl. 8 odst. 5 CTMR, provedené žalobcem, považuje tedy osoba zúčastněná na řízení za ryze účelové. Navíc, i kdyby se inkriminované body rozhodnutí T-8/03 vztahovaly k výkladu čl. 8 odst. 1 písm. b/ CTMR, jak uvádí žalobce, nelze bez dalšího tento výklad přijmout ve vztahu k ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, které standardně vychází toliko z rejstříkového stavu.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

Podle § 7 odst. 1 písm. b/ ZOZ přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

Podle § 7 odst. 1 písm. e/ ZOZ přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu.

Podle § 25 odst. 1 ZOZ osoby uvedené v § 7 mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout.

Podle § 25 odst. 2 ZOZ námitky musejí být podány písemně a musejí být odůvodněny a doloženy důkazy. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Spolu s námitkami je namítající povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu; není-li správní poplatek zaplacen, považují se námitky za nepodané.

Podle § 26 odst. 4 ZOZ zjistí-li Úřad, že přihlašovaná ochranná známka nezasahuje do zákonem chráněných starších práv třetích osob uvedených v § 7, námitky zamítne.

Podle § 26 odst. 5 ZOZ zjistí-li Úřad v průběhu řízení o námitkách, že přihlašovaná ochranná známka nesplňuje podmínky pro zápis jen pro některé výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška, přihlášku zamítne v rozsahu výrobků nebo služeb, pro které přihláška nesplňuje podmínky zápisu.

Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Vyhovět námitkám podaným žalobcem podle § 7 odst. 1 písm. b/ a e/ ZOZ by Úřad mohl pouze v tom případě, pokud by namítající (žalobce) prokázal, že jeho namítaná starší ochranná známka má v České republice, popř. na území Evropských společenství, dobré jméno. Důkazní břemeno v tomto směru nese výlučně namítající. Soud přisvědčuje závěru žalovaného, že žalobce v řízení před Úřadem důkazní břemeno ohledně prokázání dobrého jména namítané ochranné známky Emilio Pucci neunesl, a zcela se ztotožňuje s úvahami žalovaného, které se týkají posouzení jednotlivých důkazních prostředků, jimiž žalobce dobré jméno namítané ochranné známky prokazoval.

Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná, spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označených očekává, a věnuje jí svou důvěru. Tato skutečnost má za následek zvýšení hodnoty takové známky. Známka s dobrým jménem je známkou natolik silnou, že odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2006 č.j. 1 As 28/2006 – 97).

Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že doložení skutečného užívání ochranné známky na příslušném území nemůže být považováno za podmínku nutnou k prokázání dobrého jména takové ochranné známky, protože nejdůležitější je znalost ochranné známky a nikoliv to, jak k ní došlo. Tato žalobcova argumentace zcela pomíjí účel, ke kterému ochranné známky slouží a kterým je odlišení výrobků nebo služeb jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby (§ 1 ZOZ). Není-li ochranná známka svým vlastníkem na daném území v dostatečném rozsahu užívána k označování jeho výrobků či služeb, nebude si jí veřejnost s těmito výrobky či službami a jejich vlastnostmi vůbec spojovat. V takovém případě je zásadně vyloučeno, aby taková (neužívaná) ochranná známka získala u veřejnosti dobré jméno. Samotná znalost ochranné známky spotřebitelskou veřejností automaticky neznamená, že ochranná známka u veřejnosti zároveň požívá dobrého jména.

Soud jako nepřípadný odmítá odkaz žalobce na období socialismu, kdy v důsledku tehdy panujících politických a hospodářských poměrů nebyly v Československu spotřebitelům dostupné výrobky proslulých značek „kapitalistických“ výrobců. Tato doba je naštěstí dávno za námi a nejen žalobcem zmiňované výrobky nesoucí označení Chanel, Dior či BMW, ale i další výrobky věhlasných zahraničních výrobců jsou nyní v České republice běžně na trhu a spotřebitelé s nimi, jakož i s ochrannými známkami, jimiž jsou tyto výrobky označeny, přichází do styku. Ani žalobci nic nebrání v tom, aby namítanou ochrannou známku v souladu s jejím účelem užíval na území České republiky či na území Evropských společenství k označování svých výrobků, a budoval tak její dobré jméno.

Žádná ochranná známka nemůže získat a udržet si dobré jméno u spotřebitelské veřejnosti pouze na základě ojedinělého prodeje několika výrobků nesoucích takové označení. Podmínkou prokázání existujícího dobrého jména ochranné známky je proto rovněž prokázání prodeje výrobků označených předmětnou ochrannou známkou v takovém rozsahu, z něhož bude možné usuzovat na to, že spotřebitelská veřejnost mohla získat povědomí o dobrých vlastnostech výrobků nesoucích tuto ochrannou známku. Žalobce sice v řízení před Úřadem uvedl jména distributorů svých výrobků, žádným relevantním důkazem však neprokázal rozsah prodeje výrobků označených namítanou ochrannou známkou. Neprokázal tak, zda vůbec, a pokud ano, v jakém rozsahu namítanou ochrannou známku na území České republiky, popř. na území Evropských společenství užívá ve spojení s výrobky těch tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána. Vzhledem k neprokázání této skutečnosti nelze dovodit, že spotřebitelská veřejnost na relevantním území zná výrobky žalobce označené namítanou ochrannou známkou, má na základě jejich užívání povědomí o dobrých vlastnostech těchto výrobků, a v důsledku toho věnuje namítané ochranné známce svou důvěru při rozhodování o koupi výrobků téhož druhu, tj. přisuzuje namítané ochranné známce dobré jméno. Již z tohoto důvodu nemohl žalovaný přisvědčit tvrzení žalobce o dobrém jménu namítané ochranné známky.

Soud nevidí žádný důvod, proč by žalobcem namítaná ochranná známka Emilio Pucci měla být v současné době výjimkou, která dobré jméno u spotřebitelské veřejnosti získá nikoliv v důsledku jejího řádného užívání, ale pouze na základě zmínek o této známce, popřípadě o osobě módního návrháře, jehož jméno tvoří slovní prvek namítané ochranné známky, v časopisech, internetových článcích či knihách.

Lze souhlasit se žalobcem, že řada spotřebitelů ani neví, který konkrétní subjekt je aktuálním majitelem ochranné známky s dobrým jménem, a přesto výrobkům označeným takovou ochrannou známkou na základě svých předchozích zkušeností s jejich užíváním důvěřuje, přisuzuje jim určitou kvalitu a upřednostňuje je při svém výběru. Tuto žalobcovu argumentaci však nelze vztahovat na spotřebitelskou veřejnost jako celek, neboť ve svém důsledku popírá výše zmíněnou funkci a účel ochranných známek, jímž je odlišení výrobků nebo služeb jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby (§ 1 ZOZ). Pokud by si spotřebitelská veřejnost vůbec nebyla vědoma toho, že výrobky označené namítanou ochrannou známkou pochází od určitého konkrétního výrobce, jehož nelze zaměňovat s jinými producenty výrobků téhož druhu, tj. pokud by si namítanou ochrannou známku nespojovala se žalobcem, znamenalo by to, že jí v podstatě nezajímá, který subjekt výrobky označené touto známkou produkuje. V takovém případě by ochranná známka vůbec neplnila svou základní funkci, neboť by neodlišovala výrobky žalobce od výrobků téhož druhu, pocházejících od jeho konkurentů. Uvedené platí tím spíše, jedná-li se o luxusní a drahé výrobky symbolizující preciznost, tradici a kvalitu a nikoliv o výrobky běžné denní spotřeby, jak žalobce opakovaně zdůrazňuje. Spotřebitele – zájemce o koupi takového luxusního výrobku nepochybně zajímá též informace o osobě jeho výrobce, která je jedním z hlavních údajů, z nichž lze usuzovat na míru kvality a „luxusu“ daného výrobku.

ZOZ skutečně nestanoví, jaké konkrétní doklady musí být Úřadu v řízení o námitkách podle § 7 odst. 1 písm. b/ a e/ ZOZ předloženy k prokázání dobrého jména namítané ochranné známky mezi spotřebiteli. Je pouze na úvaze namítajícího, který v tomto směru nese důkazní břemeno, jaké důkazní prostředky zvolí a Úřadu za tímto účelem předloží. Soud plně přisvědčuje závěru žalovaného, že ty důkazní prostředky, které Úřadu předložil žalobce, dobré jméno namítané ochranné známky na území České republiky, popř. na území Evropských společenství, neprokazují.

Jak bylo soudem uvedeno shora, žalobcem předložené důkazní prostředky (specifikované na straně 7 tohoto rozsudku pod čísly 1 – 5) předně vůbec nedokládají užívání namítané ochranné známky pro výrobky namítajícího na relevantním území, a již z tohoto důvodu neprokazují její dobré jméno. To, že v žalobcem předložených důkazních prostředcích (v časopisech věnujících se módě, módních katalozích, článcích zveřejněných na internetu či v knize Shirley Kennedy „PUCCI a Renaissance in Fashion“) je Emilio Pucci označován za renomovaného módního návrháře světového jména, který svým dílem ovlivnil řadu dalších návrhářů, rovněž neprokazuje, že česká či evropská veřejnost namítanou ochrannou známku zná a přisuzuje jí dobré jméno. V žalobcem předložených listinných důkazech je označení „Emilio Pucci“ nebo označení „Pucci“, resp. „PUCCI“ užíváno převážně jako jméno módního návrháře žijícího v letech 1914-1992, popř. též jako značka oděvů a módních doplňků. Toto označení však v žádném listinném důkazu není uváděno ve spojení se žalobcem a jeho výrobky, pro které je namítaná ochranná známka zapsána. Žalovaný proto právem dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že si průměrný spotřebitel označení „Emilio Pucci“, „Pucci“, resp. „PUCCI“, a tudíž i namítanou ochrannou známku, spojuje právě se žalobcem a jeho výrobky.

Soud rovněž považuje za podstatné, že žalobcem předložené důkazy neobsahují registrovanou podobu namítané ochranné známky. Je třeba zdůraznit, že namítaná ochranná známka je známkou kombinovanou, což znamená, že žalobce není oprávněn užívat označení „Emilio Pucci“ k odlišení svých výrobků od výrobků jiných soutěžitelů v jakékoliv podobě, ale výlučně v té podobě, v jaké byla namítaná ochranná známka zapsána. Jméno a příjmení módního návrháře tvoří toliko slovní prvek namítané ochranné známky, která je dále charakterizována grafickým prvkem, spočívajícím ve stylizovaném provedení jejího slovního prvku připomínajícím rukou psaný podpis. Samotné uvedení slovního spojení „Emilio Pucci“ či pouze „Pucci“, resp. „PUCCI“ v žalobcem předložených listinných důkazech nelze vůbec považovat za důkaz existence namítané kombinované ochranné známky, tím méně za důkaz jejího dobrého jména, neboť namítaná ochranná známka se ve své skutečné, registrované podobě, v těchto dokumentech vůbec nevyskytuje. Autorům předložených článků či knihy přitom nic nebránilo, aby ve svých dílech uvedli přesné vyobrazení namítané kombinované ochranné známky, pokud by se o ní chtěli jakýmkoliv způsobem zmínit. K prokázání dobrého jména namítané ochranné známky bylo zapotřebí, aby žalobce prokázal, že podstatné části veřejnosti je tato známka známá v její skutečné (registrované) podobě, protože jí v této podobě na relevantním území skutečně užívá. Nic z toho ale žalobce předloženými důkazy neprokázal. Žalovaný v tomto směru v napadeném rozhodnutí přiléhavě konstatoval, že v řízení před Úřadem nebyl prokázán prodej ani jednoho výrobku, který by byl označen namítanou ochrannou známkou. Nebyla tak doložena výše prodeje výrobků označených namítanou ochrannou známkou ani jejich podíl na trhu, rovněž nebyl předložen žádný průzkum veřejného mínění týkající se známosti této ochranné známky mezi spotřebiteli, rozsah reklamních aktivit žalobce či investic vydaných na její propagaci.

Dobré jméno namítané ochranné známky nadto dle náhledu soudu nelze prokázat pouze předloženou knihou či články z módních časopisů, módních katalogů či z internetu, které se pochvalně vyjadřují o kvalitě díla módního návrháře Emilia Pucciho či „modelech firmy Pucci.“ Tato kniha či články vyjadřují toliko subjektivní názor jejich autorů a nelze z nich automaticky dovozovat, že spotřebitelská veřejnost se s těmito názory ztotožňuje, že na relevantním území skutečně namítanou ochrannou známku podstatná část spotřebitelské veřejnosti zná a spojuje si jí právě s výrobky žalobce, jimž přičítá nevšední kvalitu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě přiléhavě poukazuje na rozhodnutí Soudu I. stupně ve věci T-8/03, podle kterého „ke splnění podmínky týkající se dobrého jména ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, který rozšiřuje ochranu zapsané ochranné známky na výrobky nebo služby, které nejsou podobné, musí být starší národní ochranná známka nebo starší ochranná známka Společenství známá podstatné části veřejnosti, která je dotčena výrobky nebo službami, na něž se ochranná známka vztahuje. V rámci zkoumání této podmínky je třeba zohlednit všechny rozhodné skutečnosti daného případu, tedy zejména podíl ochranné známky na trhu, intenzitu, geografický rozsah a dobu jejího užívání, jakož i rozsah investic vynaložených podnikem na její propagaci.“ To, že namítaná ochranná známka je skutečně známá podstatné části veřejnosti na relevantním území, žalobcem předložené listinné důkazní prostředky zkrátka neprokazují, stejně jako neprokazují podíl této ochranné známky na trhu, intenzitu, geografický rozsah a dobu jejího užívání (její faktické užívání žalobce ničím neprokázal), či rozsah investic vynaložených podnikem na její propagaci.

Nelze pominout ani tu skutečnost, že listinné doklady, které žalobce Úřadu předložil za účelem prokázání dobrého jména namítané ochranné známky, se v naprosté většině nevztahují k výrobkům tříd 18 a 24, pro které je namítaná ochranná známka zapsána, ale k oděvům, tj. výrobkům ve třídě 25. Zmínky o značce Emilio Pucci (či pouze Pucci) užívané pro oděvy, které jsou v těchto listinách obsaženy, nemohou prokázat dobré jméno namítané ochranné známky, která k označování oděvů nebyla zapsána.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soudu nezbylo než přisvědčit závěru žalovaného, že žalobcem předložené doklady nevypovídají o rozsahu užívání namítané ochranné známky pro výrobky namítajícího na území České republiky či na území Evropských společenství, natož aby na jejich základě byla prokázána její mimořádná známost v takovém rozsahu, že by mezi spotřebiteli na relevantním území získala dobré jméno. Stejně tak zmíněné doklady neprokazují, že by spotřebitelská veřejnost přičítala výrobkům namítajícího označeným namítanou ochrannou známkou vysokou kvalitu, či jiné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné dovodit dobré jméno této ochranné známky.

Aby námitky podané podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b/ a e) ZOZ byly úspěšné, musel by žalobce prokázat, že namítaná ochranná známka má v České republice či v Evropské unii dobré jméno. Protože tuto skutečnost žalobce v řízení před Úřadem neprokázal, je nadbytečné zabývat se splněním dalších podmínek zakotvených v těchto zákonných ustanoveních. K žalobním námitkám, podle nichž by užívání napadené ochranné známky nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména namítané starší ochranné známky žalobce nebo jim bylo na újmu (žalobce v této souvislosti dovozuje záměr osoby zúčastněné na řízení těžit z dobrého jména jeho ochranné známky z přihlášky mezinárodní ochranné známky č. 868991 Emidio Tucci), soud z uvedeného důvodu nepřihlížel a nezabýval se jimi, neboť jejich posouzení by nemohlo mít žádný vliv na závěr o zákonnosti napadeného rozhodnutí. Tyto námitky jsou pro rozhodnutí soudu ve věci samé irelevantní.

Soud nepřisvědčil ani druhému okruhu žalobních námitek, jimiž žalobce brojí proti závěru žalovaného o nepodobnosti výrobků, pro které jsou porovnávané ochranné známky zapsány. Soud má ve shodě s názorem žalovaného za to, že výrobky, pro které byla zapsána napadená ochranná známka (tř. 3 - bělicí a jiné přípravky pro praní; přípravky čisticí, leštící, odmašťovací a brousicí; mýdla; voňavkářské výrobky, esenciální oleje, vlasové vody; zubní pasty a tř. 25 - oděvy, jakož i holínky, boty a pantofle), nelze považovat za podobné výrobkům, pro které byla zapsána namítaná ochranná známka žalobce (tř. 18 - kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty v jiných třídách; kůže ze zvířat; kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky; tř. 24 - tkaniny a textilní výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách; ložní pokrývky a ubrusy.

Jak žalovaný zcela správně uvedl v napadeném rozhodnutí, porovnávané výrobky slouží k různým účelům, užívají se rozdílným způsobem a také způsob jejich výroby se liší. Vykazují tak odlišné podstatné znaky, a proto se nejedná o podobné výrobky. Soud na tomto místě pro stručnost odkazuje jednak na podrobný popis účelu použití jednotlivých výrobků podaný žalovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, k němuž nemá co dodat, a dále na následující závěry žalovaného, z nichž je patrná nepodobnost porovnávaných výrobků:

- Skutečnost, že výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky mohou být vyráběny ze stejných materiálů jako výrobky „kůže, imitace kůže, výrobků z těchto materiálů nezařazených v jiných třídách, kůže ze zvířat, kufrů a zavazadel" ve třídě 18 u namítané ochranné známky, nemůže být jako jediná rozhodující pro konstatování podobnosti těchto výrobků. Výrobky ve třídě 25 u napadené ochranné známky mají odlišné podstatné znaky než výrobky ve třídě 18 u namítané ochranné známky, neboť slouží k jiným účelům, užívají se jiným způsobem a také způsob jejich výroby je jiný.

- Je pravdou, že „bělicí a jiné přípravky pro praní“ ve třídě 3 u napadené ochranné známky se používají také k údržbě „tkanin a textilních výrobků, ložních pokrývek a ubrusů" obsažených ve třídě 24 u namítané ochranné známky, avšak pouze v této skutečnosti nelze spatřovat podobnost uvedených výrobků, které nevykazují žádné společné rysy, co se týče jejich povahy, vzhledu, fyzických vlastností. S ohledem na jejich rozdílný charakter i způsob jejich výroby nemá průměrný spotřebitel důvod se domnívat, že uvedené výrobky vlastníka napadené ochranné známky pocházejí od namítajícího, byť jsou označeny podobnými ochrannými známkami.

- „oděvy“ ve třídě 25 u napadené ochranné známky nelze považovat za podobné s „tkaninami a textilními výrobky“ ve třídě 24 u namítané ochranné známky, neboť tkaniny představují výchozí materiál určený pro zhotovení konečných výrobků, zatímco oděvy jsou již konečnými výrobky. Určení těchto výrobků je tudíž rozdílné, stejně jako je rozdílné určení „oděvů“ ze třídy 25 (pokrývky těla sloužící k ochraně před nepřízní počasí a též k ozdobě) a „textilních výrobků" spadajících do třídy 24 (látky, závěsy, ručníky, ubrusy, povlečení atd., tj. bytový textil). Přestože se v některých případech oděvy prodávají společně s textilními výrobky a mohou být kupovány i stejným spotřebitelem, vzhledem k jejich rozdílnému charakteru (konečné výrobky a materiál pro zhotovení konečných výrobků, resp. bytový textil) je nelze považovat za podobné.

- skutečnost, že výrobky ve třídách 24 a 25 mohou být vyrobeny ze stejných nebo podobných materiálů - látek, nemůže být jako jediná rozhodující pro konstatování podobnosti těchto výrobků. Výrobky ve třídě 25 „oděvy, obuv“ u napadené ochranné známky mají odlišné podstatné znaky a funkční určení než výrobky ve třídě 24 „tkaniny a textilní výrobky; ložní pokrývky a ubrusy“ u namítané ochranné známky, i když mohou být vyráběny ze stejného nebo podobného materiálu. Proto je spotřebitel také jiným způsobem užívá, a při jejich nákupu tudíž zohledňuje odlišná hlediska. Skutečnost, že tkaniny a textil představují výchozí materiál pro zhotovení oděvů jakožto konečných výrobků, tedy ke konstatování podobnosti těchto výrobků rozhodně nepostačuje.

Žalobce opakovaně zdůrazňoval, že ve světě módy je obvyklé, že módní návrháři kromě oblečení navrhují také bytové doplňky jako prostírání, ubrusy, záclony a ručníky, a že označení „EMILIO PUCCI“ je užíváno nejen na oblečení, ale i na ručnících a ubrusech, které jsou v módních časopisech prezentovány vedle oblečení a kosmetiky. Tyto argumenty jsou pro posouzení podobnosti porovnávaných výrobků zcela irelevantní již z toho důvodu, že namítaná ochranná známka není pro oděvy vůbec zapsána, a k jejímu případnému užívání pro označení tohoto druhu výrobků tudíž nelze jakkoliv přihlížet. Uvedená tvrzení navíc nemají žádnou vypovídací hodnotu, pokud jde o vlastní posouzení podobnosti jednotlivých porovnávaných výrobků. Samotný fakt, že módní návrháři kromě oblečení navrhují také bytové doplňky jako prostírání, ubrusy, záclony a ručníky, nezakládá podobnost těchto výrobků, neboť oděvy na straně jedné a zmíněné bytové doplňky na straně druhé mají zcela odlišný účel použití, užívají se jiným způsobem, způsob jejich výroby je zcela odlišný a ve valné většině případů jsou spotřebitelům nabízeny prostřednictvím jiných distribučních míst.

Pokud jde o otázku (ne)podobnosti porovnávaných výrobků tříd 18 a 25, Městský soud v Praze se naprosto ztotožňuje i se závěry, které při posuzování shodné otázky zaujal Soud I. stupně v rozsudku ze dne 13.12.2004 ve věci T-8/03. Osoba zúčastněná na řízení právem zdůrazňuje, že uvedené rozhodnutí se přímo týká i nyní projednávané věci, neboť je v něm posuzována kolize totožných označení na totožné platformě výrobků. Rovněž Městský soud v Praze má za to, že výrobky třídy 18 mají jinou povahu a účel než výrobky třídy 25. Výrobky třídy 25 slouží k pokrytí a ošacení částí lidského těla, zatímco výrobky třídy 18 slouží k přenášení předmětů, k výzdobě míst nebo k poskytnutí suroviny výrobcům zboží z kůže a imitace kůže. Tyto výrobky jsou obvykle vyráběny různými výrobci, jsou prodávány prostřednictvím různých distribučních kanálů a rovněž mezi nimi neexistuje konkurenční vztah. Případná estetická, a tudíž subjektivní komplementárnost mezi některými výrobky třídy 18, jako jsou například žalobcem zmiňované kabelky, pásky, deštníky nebo zavazadla, s oděvy a obuví třídy 25, která je dána zvyky nebo preferencemi spotřebitelů, jež mohou být vyvolány marketingem výrobců nebo módními trendy, k vyslovení závěru o podobnosti těchto výrobků nepostačuje. To, že spotřebitelé a zejména spotřebitelky považují některé výrobky třídy 18, zejména pak kabelky, za doplňky oblečení či obuvi a při nákupu usilují o jejich vzájemné „sladění“, ještě neznamená, že by se spotřebitelům tyto výrobky jevily natolik podobné, že by si mohli myslet, že odpovědnost za jejich výrobu nese jeden podnik. V žádném případě se pak nejedná o nezbytné doplňky oblečení či obuvi, jak tvrdí žalobce. Oděvy či obuv mohou plnit všechny své funkce nezávisle na tom, zda spotřebitel současně s nimi užívá doplňkové výrobky třídy 18. Také koupě těchto výrobků není vzájemně podmíněná - spotřebitel si nutně nemusí opatřit zároveň oděv a kabelku, obuv a opasek či oděv a peněženku. Také tak zpravidla nečiní, ale kupuje si tyto výrobky samostatně. I tato skutečnost svědčí o tom, že se nejedná o nezbytné doplňky, bez kterých by užívání oblečení či obuvi nepřicházelo v úvahu.

I v těch případech, kdy jsou tyto výrobky nabízeny prostřednictvím stejných distribučních míst, spotřebitelé tyto výrobky vzhledem k jejich rozdílným znakům rozlišují a nepředpokládají, že by výše uvedené „doplňky oblečení či obuvi“ nutně pocházely od stejného výrobce jako oděvy či obuv, takže nebezpečí záměny, pokud jde o jejich obchodní původ, nehrozí.

Z výše uvedeného je patrno, že Městský soud v Praze nesouhlasí s opačnými závěry obsaženými v rozsudku Soudu I. stupně ze dne 11.7.2007 ve věci T-443/05, jichž se dovolává žalobce. V těchto závěrech je podobnost porovnávaných výrobků tříd 18 a 25 dovozována s poukazem na jejich „společnou estetickou funkci“, s čímž zdejší soud z výše uvedených důvodů nesouhlasí.

Žalobcův odkaz na odstavce 29 a 44 rozsudku Soudu I. stupně ze dne 11.7.2007 ve věci T-8/03 nelze akceptovat. Zmíněné odstavce pojednávají o „zvláštních případech,“ kdy výrobce tkanin těží z proslulosti své vlastní ochranné známky a rozhodne se rozšířit svou činnost též na výrobu oděvů, takže stejná ochranná známka je užívána k označení konečných výrobků (oděvy) a polotovarů (tkaniny pro oděvy). V souzené věci se však o takový případ nejedná. Žalobce nejenže v řízení před Úřadem neprokázal dobré jméno či dokonce proslulost namítané ochranné známky, ale tato známka navíc vůbec není pro oděvy zapsána, a proto nemůže být k jejich označování žalobcem užívána.

Soud shledal neopodstatněným též tvrzení žalobce, že porovnávané výrobky tříd 3 a 18 jsou si podobné, protože zavazadla či kabelky nebo malé taštičky mohou sloužit k převážení kosmetiky a cestovní balení kosmetiky bývají často prodávána v cestovních pouzdrech. Akceptování této argumentace by vedlo k absurdnímu závěru o podobnosti kufru, zavazadla, tašky či přepravního (cestovního) obalu s jakýmkoliv jejich obsahem. Fotoaparát, potápěčské brýle, a stejně tak ani kosmetiku není možné považovat za výrobky podobné kufru, jinému zavazadlu či obalu, ve kterém spotřebitel tyto výrobky přepravuje.

Žalovaným zjištěný nedostatek podobnosti dotčených výrobků v projednávané věci vylučuje nebezpečí záměny porovnávaných ochranných známek na straně veřejnosti a je důvodem pro zamítnutí námitek uplatněných žalobcem podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ. Vzhledem ke zjištěné nepodobnosti dotčených výrobků nebylo důvodu, aby se žalovaný zabýval mírou podobnosti porovnávaných ochranných známek ve smyslu žalobcem namítaného rozhodnutí ESD ve věci C-39/97 Canon či rozhodnutí Soudu I. stupně ve věci T-443/05. Takový postup by byl na místě pouze v tom případě, pokud by Úřad dospěl k závěru, že dotčené výrobky vykazují určitý, třebas i nižší, stupeň podobnosti. Ze zmíněných rozhodnutí vyplývá možnost kompenzovat menší podobnost mezi výrobky a službami větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak, nelze z nich však dovozovat možnost kompenzovat správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných výrobků či služeb větší podobností ochranných známek. Také z dikce § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ plyne, že překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek je existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění (viz spojka „a“) dvou zákonem stanovených podmínek: 1. shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a 2. shodnost nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují. Dospěje-li tedy správní orgán k závěru, že porovnávané výrobky si nejsou podobné, jak tomu bylo i v nyní projednávané věci, nemusí se již zabývat zkoumáním shodnosti či míry podobnosti označení, protože ani jejich případně zjištěná shodnost či podobnost by nepostačovala k tomu, aby námitkám podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ vyhověl.

Napadené rozhodnutí soud považuje za dostatečně a řádně odůvodněné. Z jeho odůvodnění lze seznat, na základě jakých úvah žalovaný dospěl k závěru o neopodstatněnosti žalobcem uplatněných námitek. Ze strany žalovaného při rozhodování v dané věci nedošlo k překročení mezí správního uvážení ani ke zkrácení práv žalobce. Hodnocení předložených důkazů provedené správním orgánem považuje soud za úplné, logické a argumentačně udržitelné.

Žaloba tedy není důvodná, a soud jí proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobce ani žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 20. prosince 2012

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru