Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 258/2008 - 46Rozsudek MSPH ze dne 18.05.2011

Prejudikatura

1 As 69/2010 - 62


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 285/2008 - 46-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: N. T. N., zastoupen Mgr. Jiří Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalovanému: Krajské ředitelství police hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie, se sídlem Praha 8, Křižíkova 12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.7.2008, č.j. CPR-7803-1/ČJ-2008-9CPR-V221,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 29.7.2008 č.j. CPR-7803-1/ČJ-2008-9CPR-V221, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 243,60 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dříve Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecká a pohraniční policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Přerov, ze dne 8.4.2008 č.j. CPOV-4622/ČJ-2008-4066, jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen zákon o pobytu cizinců) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území. Dále bylo rozhodnuto, že nebyly shledány důvody znemožňující vycestování cizince a byl vyloučen odkladný účinek odvolání. Žalovaný zároveň prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci a žalovaný tak postupoval v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád) s tím, že pokud žalobce v odvolání uvedl, že žádost o zrušení povolení k pobytu nepodal, neboť se nejednalo o projev jeho řádně projevené, svobodné a vážné vůle, a že tento úkon byl učiněn v rozporu s § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), tak by se měl žalovaný s danou okolností vypořádat jinak, než jen tím, že konstatoval spisový materiál a uvedl, že „účastník podal žádost o zrušení pobytu“. Zásadní námitka, z níž vyplývá, že mohlo dokonce dojít ke spáchání trestného činu, nebyla žalovaným vůbec hodnocena. Žalobce k tomu poukazoval na zjevnou nedůvěryhodnost úkonu nazvaného „žádost o zrušení pobytu z důvodu zániku účelu pobytu“, když účel pobytu nezanikl. Žalovaný dokonce tvrdil, že provádění důkazů na podporu tvrzení žalobce je zdržováním řízení. Místo toho, aby se žalovaný a správní orgán I. stupně zabývaly zákonnými náležitostmi žádosti o zrušení pobytu, hovoří o zániku účelu pobytu a v tomto hodnocení dochází k nesprávným závěrům, pokud usuzují z jakéhosi sdělení zaměstnavatele žalobce splnění podmínky takového zániku. Zánik účelu pobytu v případě zaměstnanců zanikne jen z důvodu ukončení pracovního poměru ve smyslu § 48 a následující zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) a nikoliv pro zaměstnavatelem tvrzenou absenci žalobce jako zaměstnance v zaměstnání. Žalovaný zcela pominul fakt, že ve věci žalobce je vedeno trestní řízení Policií České republiky, obvodní oddělení Přerov II. pod spis. zn. ORPR-1260/TČ-2008 pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizích práv, spočívající v tom, že žalobce byl pracovníky zaměstnavatele za přítomnosti příslušníků cizinecké policie výhružkami donucen podepsat žádost o zrušení pobytu. Na tuto dobu mělo být řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušeno po dobu, než bude v trestní věci rozhodnuto. Žalovaný postupoval tak, že se žalobce domnívá, že se snaží zakrýt možné pochybení úředních osob správního orgánu I. stupně, které lze za jistých okolností považovat za trestné. Z uvedeného je podle žalobce zjevně, že pobýval na území ČR na základě platného povolení k dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání, které, vzhledem k neplatnosti právního úkonu žalobce ve věci žádosti o zrušení pobytu, nebylo nikdy zrušeno.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce žalobce, že správní orgán I. stupně posuzoval žádost cizince o zrušení platnosti dlouhodobého víza (dále jen žádost) podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, aniž by se zabýval okolnostmi, které cizince k tomuto kroku vedly, žalovaný uvedl, že předmětem řízení ve věci správního vyhoštění žalobce je skutečnost, že cizinec nerespektoval vydaný výjezdní příkaz č. GA0039660 (dále jen výjezdní příkaz) a prokazatelně se na území ČR zdržoval v době od 3.2.2008 do 8.4.2008 bez víza, to je neoprávněně. Posuzování oprávněnosti zrušení platnosti dlouhodobého víza bylo již předmětem jiného řízení, kdy Ředitelství služby cizinecké policie v souvislosti s přezkoumáním nepřípustného odvolání proti rozhodnutí inspektorátu cizinecké policie pod č.j. CPR-4551-1/ČJ-2008-9CPR-C216 neshledalo důvod pro přezkumném řízení či obnovu řízení. K námitce, že žalovaný pominul fakt, že je ve věci vedeno trestní řízení, pročež mělo být v řízení o správním vyhoštění žalobce přerušeno, žalovaný konstatoval, že pro tento postup nebyl dán důvod, neboť správním orgánem I. stupně bylo dostatečně prokázáno, že se žalobce zdržoval na území ČR bez víza a naplnil tak podmínky § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. S ohledem na § 171 odst. 1 písm. c) téhož zákona, žalovaný navrhl odmítnutí žaloby.

Při ústním jednání, které se konalo v nepřítomnosti žalovaného správního orgánu, žalobce setrval na svém stanovisku a poukázal nato, že žalovaný pochybil obdobně jako ve věci, kterou se senát 9Ca již zabýval, a sice ve věci sp. zn. 9Ca 353/2008.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobu napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy :

Podle ustanovení § 171 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve znění k 31.12.2008 z přezkoumání soudem jsou vyloučena rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění zdržoval cizinec na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně.

Podle ust. § 171 písm. c) téhož zákona v platném znění bylo ust. písm. c) zrušeno.

Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 téhož zákona v rozhodném znění, to je 31.12.2010, Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. c) téhož zákona Policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec o zrušení platnosti víza požádá.

Podle ustanovení § 3 správního řádu v rozhodném znění Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Podle ustanovení § 68 odst. 3 téhož zákona v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle ust. § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podstatou sporu je posouzení, zda rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána v souladu se zákonem na podkladě žádosti žalobce o zrušení platnosti dlouhodobého víza posouzené správními orgány podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. c), či nikoliv.

Žalobce v podané žalobě tvrdil, že v době vydání rozhodnutí o správním vyhoštění pobýval na území ČR na základě platného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, které vzhledem k neplatnosti právního úkonu žalobce ve věci žádosti o zrušení pobytu nebylo nikdy zrušeno a namítal, že žalovaný v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu nezjistil řádně skutkový stav věci. Poukazoval nato, že se žalovaný řádně nevypořádal s jeho odvolací námitkou, že žádost o zrušení povolení k pobytu nepodal, neboť se nejednalo o jeho svobodnou a vážnou vůli, a že tento úkol byl učiněn v rozporu s § 38 odst. 1 občanského zákoníku. Místo toho, aby si správní orgán I. a žalovaný zabývaly zákonnými náležitostmi žádosti o zrušení pobytu, hovoří o zániku účelu pobytu a dochází tak k nesprávnými závěrům.

K tomu z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že žalobce přicestoval do ČR dne 25.11.2007 s platným cestovním dokladem a vízem za účelem zaměstnání s platností do 17.11.2007 do 14.7.2008. Součástí žádosti žalobce o povolení k pobytu bylo rozhodnutí Úřadu práce v Přerově ze dne 7.5.2007 č.j. PRA-303/2007 o povolení k zaměstnání u společnosti ENERGO IPT, s.r.o. s platností od 15.7.2007 do 14.7.2008. s místem výkonu práce v Medovicích nad Hanou č.p. 230 a místem pobytu v Kojetíně, ulice Závodní 333. Dne 25.1.2008 byla žalobci Inspektorátem cizinecké policie Přerov na jeho vlastní žádost pod č.j. SCPP-2287-OV-VII-CI2007 zrušena platnosti víza k pobytu na 90 dnů z důvodu zániku účelu pobytu a byl mu vydán výjezdní příkaz s dobou platnosti do 3.2.2008 č. GA0039658. Dne 29.1.2008 byla na SPP Přerov doručena žalobcova žádost o obnovu řízení ve věci povolení pobytu žalobce, která byla dne 30.1.2008 zamítnuta. Dne 1.2.2008 bylo podáno žalobcem odvolání proti rozhodnutí o ukončení povolení k pobytu a proti rozhodnutí o vydání výjezdního příkazu. O tomto odvolání bylo rozhodnuto Policii ČR, Ředitelstvím služby cizinecké policie dne 18.6.2008 č.j. CPR-4551/ČJ-2008-9CPR-C216 tak, že bylo odvolání zamítnuto s tím, že žalobce podal osobně žádost o ukončení svého pobytu na území ČR dne 25.1.2008 u cizinecké policie a proto mu byl pobyt téhož dne pod č.j. SCPP-243-OV-VII-CI-2008 ukončen a byl vydán výjezdní příkaz s platností do 3.2.2008. Podle § 168 zákona o pobytu cizinců se na řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) nevztahují ustanovení o správním řízení, proto bylo žalobcovo odvolání zamítnuto jako nepřípustné. Po vydání výjezdního příkazu s platností do 3.2.2008 žalobce s území nevycestoval a po tomto zjištění cizinecká policie oznámila žalobci zahájení správního řízení (dne 8.4.2008 č.j. CPOV-4622/ČJ-2008/4066) podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Téhož dne byl se žalobcem sepsán protokol o jeho vyjádření v řízení (č.j. CPOV-4622/ČJ-2008-4066), kde žalobce odkázal na své vyjádření ze dne 6.2.2008, které k protokolu přiložil a uváděl, že jeho pracovní vízum je nadále platné a že vše bude v dalším řízení uvedeno na pravou míru. Obsahem tohoto vyjádření ze dne 6.2.2008 je popis okolností, za kterých žalobce požádal dne 25.1.2008 cizineckou policie o ukončení víza k pobytu na 90 dnů, kde žalobce uváděl, že byl donucen k podpisu dokumentů, kterým nerozuměl, protože neuměl česky, posléze nějaký Vietnamec přeložil, že dokument obsahuje text zrušení smlouvy s firmou, která jej zaměstnávala s ostatními. Bylo mu řečeno, že to není důležité, ať podepíše s tím, že pokud tak neučiní, policie si nechá pasy a bude ihned s ostatními zatčen do doby odjezdu. Ze strachu proto postupně žalobce a ostatní lidé podepsali. Rozhodnutím ze dne 8.4.2008 č.j. CPOV-4622/ČJ-2008-4066 (dále jen prvoinstanční rozhodnutí) bylo žalobci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s území ČR na jeden rok podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců a stanovena doba k vycestování s území ČR do 12.5.2008. Podkladem pro vydání rozhodnutí byl protokol o vyjádření žalobce ze dne 8.4.2008, záznamy s cizineckého informačního systému, úřední záznamy v cestovním pase žalobce, výjezdní příkaz GA0039658 s platností do 3.2.2008, překlad vyjádření žalobce ze dne 6.2.2008 a materiály Cizinecké evidence USPPICP Přerov. Podle správního orgánu I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobce nevycestoval z území ČR v době povoleného pobytu a pobýval zde neoprávněně po uplynutí doby platnosti výjezdního příkazu od 4.2.2008 do 8.4.2008. Skutečnostmi uvedenými ve vyjádření žalobce ze dne 6.2.2008 se správní orgán I. stupně konkrétně nezabýval. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce argumentoval obdobně jako podané v žalobě, kdy zejména zdůrazňoval nesvobodu projevu vůle při podpisu žádosti o zrušení víza k pobytu nad 90 dnů a nezákonnost posouzení tohoto projevu vůle podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, s tím, že tento projev vůle je podle § 38 odst. 1 občanského zákoníku neplatný. S ohledem na neplatnost tohoto projevu vůle pak nejsou splněny podmínky pro jeho správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm.c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce v odvolání rovněž namítal, že se správní orgán I. stupně jeho námitkami nezabýval, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu a to i přesto, že vyšly najevo okolnosti nasvědčující tomu, že důvody, pro které je rozhodnutí vydáno, mají příčinnou souvislost s jednáním možných pachatelů trestného činu. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, v němž poukázal na § 3 správního řádu s tím, že není povinen provádět nadbytečné důkazy, které nejsou bezpodmínečně nutné a zdržovat tím správní řízení. Uvedl, že prvoinstanční správní orgán žádost o ukončení pobytu ze strany žalobce ze dne 25.1.2008 důvodně posoudil podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, vydal žalobci výjezdní příkaz a do cestovního dokladu vylepil vízový štítek č. GA0039658 s platností do 3.2.2008. Vzhledem k tomu, že žalobce z území nevycestoval a zdržoval se zde od 4.2.2008 do 8.4. neoprávněně, byly splněny důvody pro rozhodnutí o jeho správním vyhoštění. Jestliže měl pochybnosti o legálnosti ukončení pobytu, mohl toto neprodleně sdělit správnímu orgánu, který mu vydával výjezdní příkaz a rušil v cestovním dokladu záznam o povolení k dlouhodobému pobytu na území. Stejně tak mohl případné námitky řešit v době platnosti výjezdního příkazu a nikoliv až v 2 měsíce po uplynutí doby jeho platnosti. K námitce žalobce k otázce neplatnosti jeho cestovního dokladu žalovaný uvedl, že se nejedná o nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny, když změna byla provedena podle § 164 odst. 1 písm. h) i) zákona o pobytu cizinců, tj. došlo ke zrušení platnosti víza a vylepení výjezdního štítku.

Soud se předně zabýval návrhem žalovaného na odmítnutí žaloby z důvodu výluky z přezkoumání soudem dle § 171 písm. c) zákona o pobytu cizinců. K tomu soud poukazuje na znění tohoto zákonného ustanovení ke dni vydání jeho rozhodnutí o žalobě, které bylo v mezidobí zrušeno, proto důvod pro odmítnutí žaloby neshledal.

Ve věci samé soud považuje žalobní námitky žalobce za důvodné. Je tomu tak proto, že podkladem pro rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce byla jeho žádost ze dne 25.1.2008 na Cizinecké policie v Přerově o zrušení platnosti víza k pobytu na 90 dnů z důvodu zániku účelu u pobytu, na základě které mu platnost víza byla zrušena a byl vydán výjezdní příkaz č. GA0039658 s platností do 3.2.2008. Žádost žalobce o zrušení platnosti víza byla posouzena podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, podle kterého policie zruší platnost víza k pobytu na 90 dnů, jestliže cizinec o zrušení platnosti víza požádá. Cizinecká policie přitom vyšla ze znění ustanovení § 168 téhož zákona, podle kterého se na řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) nevztahují ustanovení správního řádu. Ač se žalobce proti vydání výjezdního příkazu a ukončení pobytu odvolal, bylo jeho odovolání pro nepřípustnost zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 18.6.2008, č.j. CPR-4551-ČJ-2008-9CPR-C216, právě s poukazem na ustanovení § 168 a zákona o pobytu cizinců s tím, že se na řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) nevztahují ustanovení správního řádu o správním řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce z území ČR nevycestoval ve stanovené lhůtě, tj. do 3.2.2008, a pobýval zde i nadále, byl jeho pobyt s ohledem na zrušení platnosti víza k pobytu a udělení výjezdního příkazu považován za nezákonný v době od 4.2.2008 do 8.4.2008, tj. ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí. Obranou žalobce stran neplatnosti jeho žádosti o zrušení platnosti k pobytu na 90 dnů se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí v projednávané věci zabýval jen v tom rozsahu, že žádost žalobce posoudil ve smyslu § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve shodě se správním orgánem I. stupně. K okolnostem, za nichž žalobce zrušení platnosti víza požádal, více pozornost nevěnoval a učinil stejné právní závěry, jako správní orgán I. stupně o nelegálnosti pobytu žalobce pro uplynutí lhůty pro vycestování stanovené výjezdním příkazem. Podle stanoviska soudu je takový postup v rozporu se zákonem. K tomu soud poukazuje na právní názor, který již zaujal ve svém rozsudku věci téhož žalobce sp. zn. 9Ca 353/2008 a v němž se již připojil k argumentaci Nejvyššího správního souduv rozsudku ze dne 11.11.2010, č.j. 1As 69/2010-62, týkající se totožného postupu Inspektorátu cizinecké policie v Přerově, jaký byl zvolen i v případě žalobce. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku konstatoval, že ze skutečnosti, že pro řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců se nepoužijí ustanovení správního řádu správním řízení, nelze dovozovat, že správní orgán není povinen vydat rozhodnutí. Povinnost policie rozhodnout o zrušení platnosti víza ve formě rozhodnutí vyplývá z ustanovení § 37 odst. 3 téhož zákona, které upravuje obligatorní náležitosti rozhodnutí o zrušení platnosti víza a stanoví další postupy policie po vydání takového rozhodnutí. Systematickým výkladem ustanovení § 37 jednoznačnému závěru, že rozhodnutí o zrušení platnosti víza se vydává ve všech případech, kdy je dán některý z důvodů vyjmenovaných v odstavci 1 a 2 citovaného ustanovení. Třetí odstavec ustanovení § 37 neobsahuje zvláštní úpravu procesního postupu správního orgánu v případě naplnění důvodu pro zrušení platnosti víza podle § 37 odst. 1 písm. c). Pokud by bylo úmyslem zákonodárce zvoliv v případě podání žádosti o zrušení víza cizincem jiný procesní postup a nevydávat v takové situaci rozhodnutí, musel by tak učinit jasným způsobem a výslovně to v zákoně stanovit. Pouhé vyloučení aplikace ustanovení správního řádu o správním řízení v § 168 zákona o pobytu cizinců nařízení podle § 37 odst. 1 písm. c) téhož zákona tedy neznamená absenci povinnosti správního orgánu vydat také v tomto řízení rozhodnutí o zrušení víza. Právě rozhodnutí o zrušení platnosti víza slouží jako zákonný podklad pro možnost udělení výjezdního příkazu do cestovního dokladu cizince (§ 50 zákona o pobytu cizinců). V případě, že by rozhodnutí o zrušení platnosti víza v řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nebylo vydáno, nemělo by správní orgán žádný legální podklad (ve smyslu § 50 odst. 1, 2 zákona) pro udělení výjezdního příkazu. Z tohoto stanoviska Nejvyššího správního soudu, respektive stanoviska senátu 9Ca Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. 9Ca 353/2008, je zřejmé, že i v nyní projednávané věci nebylo vydáno rozhodnutí o zrušení platnosti žalobcova víza, které by mohlo sloužit jako zákonný podklad pro udělení výjezdního příkazu. Řízení o správním vyhoštění žalobce bylo zahájeno a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána bez zákonného podkladu a jsou proto nezákonná.

Žalobce tedy důvodně namítal rozpor postupu žalovaného s ust. § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, neboť jak ze shora uvedeného vyplývá, žalovaný tím, že nerozhodl o žádosti žalobce o zrušení víza k dlouhodobému pobytu ve správním řízení a formou správního rozhodnutí a neumožnil mu tak důsledně realizovat svá procesní práva v tomto řízení, nemohl ani řádně zjistit skutkový stav. Zároveň je rozhodnutí žalovaného v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu, neboť důsledně a v plném rozsahu nereagoval na námitky žalobce uplatněné v odvolání, v nichž žalobce poukazoval na neplatnost úkonu označeného jako „žádost o zrušení dlouhodobého víza“ a na probíhající trestní řízení, jehož předmětem je možný nezákonný postup příslušníků Cizinecké policie v Přerově v řízení o zrušení žalobcova víza a následném řízení o uložení správního vyhoštění. Oprávněností těchto námitek se žalovaný, ale ani správní orgán I. stupně, ač byly uplatněny již v protokolu o zahájení správního řízení dne 8.4.2008, nezabývali, ač jim to ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu výslovně ukládá.

Za tohoto stavu je pak předčasný závěr správního orgánu I. stupně a žalovaného o splnění podmínek pro správní vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců.

Soud proto žalobou napadené rozhodnutí rozsudkem podle ustanovení § 78 odst. 1,4 s.ř.s. ve spojení s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil pro nezákonnost a podstatou vadu řízení spočívají v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu, kterým ve zrušujícím rozsudku vyslovil (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

S ohledem na tyto právní závěry se soud již nezabýval námitkou přerušení správního řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádem, neboť je za tohoto stavu irelevantní.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jsou s ohledem nato, že žalobce byl od zaplacení soudního poplatku osvobozen, tvořeny pouze náklady právního zastoupení a to za 3 hlavní úkony po 2 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u ústního jednání u soudu dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dále 3 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), cestovné advokáta ve výši 2 203 Kč ( za jízdu z Brna do Prahy a zpět, celkem 400 km vozidlem Škoda Octavia, registrační značka 3B10606, při náhradě 3,70 Kč na 1 litr a kilometr, průměrná spotřeba vozidla na 100 km dle technického průkazu ve výši 5,87 l motorové nafty při průměrné ceně pohonných hmot 3,80 Kč za litr - vyhláška č. 377/2010 Sb., § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas advokáta za cestu k jednání u soudu a zpět v trvání 8 půl hodin po 100 Kč, celkem tedy 800 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/96 Sb.) a částka 2 040,60 Kč za DPH, tedy celkem za náklady řízení 12 243,60 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 18. května 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, Dis.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru