Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 236/2008 - 33Rozsudek MSPH ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

4 As 51/2007 - 68


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 236/2008 - 33-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, IČ: 25110161, zast. JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 9.5.2008 č.j.: ČOI 3938/2008/0100/2200/2007/2008/Kr/Št

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňského a Karlovarského se sídlem v Plzni ze dne 25.2.2008, č.j.: 2008/2200/SŘ/15-9 byla žalobci podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) uložena pokuta ve výši 25.000,-Kč za porušení právních povinností uvedených v ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil tím, že dne 5.11.2007 v provozovně Rokycany, Josefa Růžičky 1226, kde podniká, nesprávně účtoval ceny při prodeji výrobků, a to fén Vega model 0664, který účtoval cenou 599,-Kč namísto správně 299,-Kč, 225 g Flora Pro Activ, který účtoval cenou 62,90 Kč namísto správně 53,90 Kč a 109 g sýr Jadel uzený, který účtoval cenou 21,30 Kč namísto správně 19,50 Kč, dále pro porušení právních povinností uvedených v ust. § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil tím, že dne 17.12.2007 v provozovně Mariánské Lázně, Chebská 713/16A, kde podniká, neinformoval spotřebitele v souladu s cenovými předpisy o ceně 7 druhů baleného masa, které byly označeny odlišnými cenami za měrnou jednotku množství na regále a odlišnými cenami za měrnou jednotku množství přímo na výrobku, a dále pro porušení právních povinností uvedených v ust. § 3 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil tím, že dne 21.12.2007 v provozovně Karlovy Vary, Sokolovská, kde podniká, nesplnil povinnost prodávat výrobky, a to sýr Eidam uzený, ve správné hmotnosti 0,158 kg. Zároveň byla žalobci podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) ústřední ředitelka České obchodní inspekce zamítla odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdila.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to z toho důvodu, že jím bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů dle žalobce nemají náležitosti stanovené zákonem a jsou nepřezkoumatelná. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním prosouzení věci, je v rozporu se skutečným stavem věci, je nesrozumitelné a byla jím žalobci uložena nepřiměřená pokuta.

Konkrétně pak žalobce namítl, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aniž by byly splněny podmínky ust. § 90 odst. 5 správního řádu. V odvolání žalobce brojil zejména proti závěru prvoinstančního orgánu, podle kterého měl předražit kontrolní nákup a na úkor spotřebitele mělo dojít k hospodářskému prospěchu žalobce, který má být vyjádřen finanční částkou 311,- Kč. Obě tato tvrzení jsou dle mínění žalobce v rozporu se skutečným stavem věci. V daném případě se totiž nemohlo jednat o předražení. Předražením je nutno rozumět stanovení neúměrné nebo neoprávněně vysoké ceny, k tomu však v daném případě nedošlo. V daném případě došlo v důsledku administrativního nedopatření k nesouladu mezi jednou z cenovek uvedených na předmětném výrobku a cenou uvedenou v pokladním systému, respektive k nesprávnému přiřazení výrobku ke slevě. V žádném případě se nejednalo o úmyslné jednání. Pojem předražení v sobě úmysl implicitně neobsahuje. K výkladu pojmu předražení žalobce poukázal na Slovník spisovné češtiny. V důsledku administrativního pochybení nemohlo v žádném případě dojít k hospodářskému prospěchu žalobce jako prodávajícího, přičemž žalobci není ani zřejmé, z čeho je tento závěr dovozován. Pokud je spatřována závažnost jednání v tom, že mělo dojít k předražení zboží a k hospodářskému prospěchu prodávajícího, potom je takový závěr v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu v provedeném dokazování a je v rozporu se spisy.

K vytýkanému neuvedení měrných cen žalobce sdělil, že povinnost uvádět měrné ceny mu je známa. Ke dni podání odvolání nicméně probíhaly diskuze, podle kterých by tato povinnost měla být zrušena, neboť se neosvědčila. Jestliže by uvedená povinnost měla být zrušena, potom by tato skutečnost měla být zohledněna i při hodnocení povahy a závažnosti předmětného jednání. Vzhledem k uvedenému se žalobci jeví nebezpečnost jeho jednání jako velmi nízká.

Uloženou pokutu žalobce považuje za zjevně nepřiměřenou povaze jednání a jeho následkům. Navíc žádný konkrétní škodlivý následek ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli nebyl zjištěn.

Námitka žalobce ohledně nedostatku náležitostí prvoinstančního rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnosti míří do odůvodnění výše pokuty. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2008, č.j.: 4 As 51/2007-68, podle kterého „řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Zohlednění všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu. Ustanovení § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obsahuje výčet hledisek, ke kterým je správní orgán povinen přihlédnout při stanovení výše pokuty (povaha protiprávního jednání a rozsah jeho následků). Vzhledem k tomu, že se jedná o výčet taxativní, je správní orgán povinen se při svých úvahách o konkrétní výši ukládané pokuty těmito hledisky zabývat a k jiným než v zákoně uvedeným hlediskům by při stanovení výše pokuty neměl přihlížet. Hlediska uvedená v citovaném ustanovení je třeba zohlednit a posoudit vždy. Jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení konkrétní výše pokuty, je přitom třeba formulovat precizně a jednoznačně, aby odůvodnění stanovené výše pokuty bylo přezkoumatelné. Rozhodně nelze výši pokuty odůvodňovat splněním zákonných podmínek skutkové podstaty správního deliktu, tedy skutkových podstat správních deliktů uvedených ve výše označených zákonných ustanoveních. Splnění zákonných podmínek skutkové podstaty správního deliktu je totiž základním předpokladem pro vyvození sankční odpovědnosti, tedy předpokladem pro uložení sankce, ale nevypovídá nic o její výši.“ Žalobce má za to, že v daném případě je v prvoinstančním správním rozhodnutí uvedeno obecné a toliko rekapitulační odůvodnění, když jsou v něm citována pouze označená ustanovení zákona o ochraně spotřebitele a popisováno jeho jednání. Prvoinstanční správní rozhodnutí proto nebylo možné potvrdit, neboť byly splněny podmínky pro jeho zrušení a vrácení. Pokud žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil, potom tak učinil v rozporu se zákonem. Uvedeným postupem byla navíc porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení.

Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci, spočívá na nesprávném právním posouzení, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Pokud jde o námitku nedostatku náležitostí napadeného rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnosti, žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí trpí stejnými vadami jako prvoinstanční rozhodnutí. I v něm žalovaný uvádí toliko obecné a rekapitulační odůvodnění a pouze konstatuje skutková zjištění. Výši pokuty pak žalovaný odůvodňuje splněním zákonných podmínek skutkové podstaty správního deliktu. Splnění zákonných podmínek je však základním předpokladem pro vyvození sankční odpovědnosti a je tedy předpokladem pro uložení sankce, ale nevypovídá nic o její výši. Pokud žalovaný při svém rozhodování přičítal k tíži žalobce skutečnosti, které jsou zákonnými podmínkami skutkových podstat správního deliktu, potom porušil zásadu zákazu dvojího přičítání a věc nesprávně právně posoudil.

Žalobce nerozumí argumentaci žalovaného vztahující se k jeho námitce, že se v žádném případě nemohlo jednat o předražení a nemohlo dojít k hospodářskému prospěchu žalobce na úkor spotřebitele. K těmto námitkám žalovaný uvedl, že tyto pojmy použil orgán I. stupně v rámci právního posouzení a odůvodnění pokuty, že předmětné jednání žalobce je popsáno ve výroku i v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí jako nesprávné účtování ceny při prodeji výrobků, že došlo k rozdílu v účtování v neprospěch spotřebitele a že toto je třeba vykládat jako nedodržení sjednané ceny. Žalobci není zejména zřejmé, zda žalovaný hodnotí stejně jako prvoinstanční správní orgán předmětné jednání jak předražení či nikoliv. V této souvislosti zdůraznil, že prvoinstanční orgán výslovně uvedl, že při rozhodování o pokutě a její výši „přihlédl zejména k částce, o kterou byl nákup předražen“. Pokud žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že se jednalo toliko o administrativní nedopatření, potom je jeho závěr nesprávný a v rozporu se skutečným stavem věci. Tvrzení žalovaného nijak nevyvrací námitku žalobce. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že na předmětné provozovně je prodáváno množství artiklů, tedy cenových položek v řádech tisíců. Pokud došlo ke zjištění pochybení u 3 druhů výrobků, potom je takový postup nutno považovat za administrativní nedopatření. V případě změny cen je totiž nutno provést změnu jak v pokladním systému, tak i na regálových etiketách. Žalobce nezpochybňuje, že za takové nedopatření odpovídá, má však za to, že takové jednání je nutno hodnotit s ohledem na množství artiklů a položek na předmětné provozovně, jakož i množství prováděných cenových změn, jako nedopatření. V řízení pak nebylo prokázáno, že by žalobce jednal úmyslně. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o administrativní chybu, se v žádném případě nemohlo jednat o hospodářských prospěch, neboť cena byla účtována tak, jak byla zadána v systému. S ohledem na výše uvedené je žalobce toho názoru, že tvrzení o předražení a hospodářském prospěchu jsou v rozporu se skutečným stavem věci, jakož i v rozporu s provedeným dokazováním a se spisy. Takovýto závěr je dle žalobce právně nesprávný. Sám žalované v napadeném rozhodnutí připustil existenci diskusí o tom, že by povinnost označovat zboží měrnými cenami měla být zrušena. Dále k této otázce uvedl, že platná právní úprava je závazná a je nutno jí respektovat bez ohledu na takovou diskusi. Žalobce má i nadále za to, že pokud probíhají diskuse o reálném zrušení předmětné povinnosti, která se neosvědčila, měla by tato skutečnost být zohledněna při hodnocení hlediska povahy a závažnosti jednání. Žalobce považuje za nesprávný i názor žalovaného, že pokutu bylo možno uložit až do výše 50.000.000,-Kč, neboť tato výše je vztažena k porušení zákonných ustanovení a nikoliv k jednání jako takovému. Za konkrétní jednání, která jsou předmětem řízení, pokutu ve výši 50.000.000,-Kč uložit nelze.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že povinností žalobce bylo prodávat výrobky za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy, což žalobce neučinil, a v důsledku údajného administrativního nedopatření byl spotřebitel poškozen o částku 311,-Kč. Žalovaný nesouhlasí s tím, že se jednalo o jednu cenovku, když ze zakoupených 17 položek kontrolního nákupu došlo ke stanovení vyšší ceny u 3 položek. Jestliže spotřebitel zaplatí cenu vyšší, než se kterou byl seznámen, tedy cenu vyšší než cenu platnou, rozdíl v ceně tvoří hospodářský prospěch žalobce. Žalovaný se nedomnívá, že by zjištěný stav věci neměl oporu v provedeném dokazování či byl v rozporu se spisy. O tom, zda probíhají nebo neprobíhají diskuze o uvádění měrných cen, nebylo žalovanému nic známo. To však nemění nic na skutečnosti, že je třeba zákonné povinnosti dodržovat. V dalším žalovaný v rámci hospodárnosti a přehlednosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

Z kontrolního protokolu ze dne 5.11.2007, identifikační kód 224270711051 vyplývá, že kontrolní nákup o 17 položkách v provozovně žalobce v Rokycanech, Josefa Růžičky 1226, byl účtován částkou 986,50-Kč namísto správně 675,50,-Kč. Rozdíl v neprospěch spotřebitele činil 311,-Kč. K rozdílu v kontrolním nákupu v neprospěch spotřebitele došlo tím, že u Flory Pro Activ 225 g byla deklarovaná prodejní cena 53,90 Kč, kontrolní pokladna účtovala 62,90 Kč, u uzeného sýru Jadel 109 g byla deklarovaná prodejní cena 179 Kč/kg, kontrolní pokladna účtovala 195 Kč/kg a konečně u dámského fénu Vega, model 0664, byla deklarovaná cena přímo u výrobku s 50% slevou – uvedená cena původní 599,-Kč a cena nová po 5 0% slevě 299,-Kč. Na kontrolní pokladně bylo účtována cena bez 50 % slevy.

Dle kontrolního protokolu ze dne 17.12.2007, identifikační kód 23290712171, při kontrole v provozovně žalobce v Mariánských Lázních, Chebská 713/16A, bylo zjištěno, že u 7 druhů balíčkového masa byla uvedena jiná cena za kg na zboží a jiná na regálové cenovce: konkrétně se jednalo o vepřovou plec cena na balíčku 83,90 Kč, cena na regále 93,90 Kč, vepřová krkovice cena na balíčku 103,- Kč, cena na regále 106,- Kč, vepřová pečeně BK cena na balíčku 152,- Kč, cena na regále 169,- Kč, vepřová kýta cena na balíčku 104,- Kč, cena na regále 109,- Kč, vepřová pečeně SK cena na balíčku 114,- Kč, cena na regále 119,- Kč, hovězí guláš cena na balíčku 129,80 Kč, cena na regále 134,- Kč, hovězí kýta BK cena na balíčku 175,- Kč, cena na regále 179,- Kč.

Dle kontrolního protokolu ze dne 21.12.2007, identifikační kód 23090712211, do kontrolního nákupu čítajícího 12 položek, pořízeného v provozovně žalobce v Karlových Varech, Sokolovská ul., byla zařazena i položka Eidam, uzený sýr, 1 kg á 189,-Kč. Obsluhující sýr zvážila na neseřízených vahách, kdy na těchto vahách byl zjištěn rozdíl v hmotnosti 0,011 kg.. Správně mělo být 0,147 kg a naváženo bylo 0,158 kg.

Oznámením ze dne 28.1.2008 byl žalobce vyrozuměn o zahájení správního řízení o uložení pokuty v návaznosti na kontrolní zjištění učiněná ve dnech 5.11.2007, 17.12.2007 a 21.12.2007.

V odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 25.2.2008 správní orgán prvního stupně odkázal na zjištění zachycená ve shora uvedených kontrolních protokolech. K vytýkanému porušení ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele uvedl, že správným účtováním se ve smyslu citovaného ustanovení mj. rozumí dodržení sjednané ceny při konečném účtování. Sjednanou cenou je cena uvedená v informaci o ceně výrobku či služeb, tato cena je pro prodávajícího závazná a prodávající není oprávněn účtovat cenu jinou. Spotřebitel se rozhodne přijmout nabídku prodávajícího se všemi předem stanovenými podmínkami, a to zejména po seznámení se s cenou výrobků (sjednaná cena), která však při uzavření kupní smlouvy nebyla dodržena. Na úkor spotřebitele v tomto případě došlo k hospodářskému prospěchu prodávajícího vyjádřenému finanční částkou 311,-Kč, kterou správní orgán považuje za vysokou. K rozdílu v účtování došlo účtováním vyšší ceny výrobků, než se kterou byl spotřebitel seznámen. K vytýkanému porušení povinnosti stanovené v § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele správní orgán I. stupně uvedl, že hlavním účelem zákonné úpravy informační povinnosti zakotvené v citovaném ustanovení je zabránit tomu, aby byl spotřebitel uveden v omyl, tj. účelem je, aby spotřebitel získal o ceně pravdivou informaci. Spotřebitel má mít možnost seznámit se s cenou ještě před jednáním o uzavření kupní smlouvy a je mu garantován určitý komfort v možnosti seznámit se s cenou vizuálně ještě předtím, než vejde v jednání o koupi zboží. Zákon o ochraně spotřebitele dále odkazuje na cenové předpisy, jimiž se rozumí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“). Dle ust. § 13 odst. 2 zákona o cenách je prodávající při prodeji spotřebního zboží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníku, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem. Dle ust. § 13 odst. 3 zákona o cenách musí být navíc balené výrobky označeny jednak cenou baleného výrobku a dále cenou za měrnou jednotku množství výrobku, což znamená, že prodávající musí u balených výrobků kromě prodejní ceny uvádět i takzvanou měrnou cenu, tedy cenu za kilogram, litr, metr, metr čtvereční, metr krychlový, dále za 1 kus, 100 g, 100 ml, 100 mm. Spotřebitel nebyl v tomto případě jednoznačně seznámen s měrnou cenou 7 druhů balených potravinářských výrobků. K vytýkanému porušení ust. § 3 písm. a) zákona o ochraně spotřebitel správní orgán I. stupně uvedl, že ve smyslu tohoto ustanovení se správnou hmotností rozumí hmotnost stanovená právními předpisy; pokud právní předpisy hmotnost neupravují, je jí hmotnost požadovaná. Za požadovanou hmotnost je přitom považována především taková, kterou prodávající udává na obalu, v ceníku, v reklamě či v ústní informaci, případně kterou kupující výslovně požaduje. Jedná se o objektivní právní povinnost a taková hmotnost je pro prodávajícího závazná a je povinen jí dodržovat. V daném případě prodávající deklaroval hmotnost 0,158 kg, která však nebyla dodržena, když bylo prodáno o 11 g méně.

Při rozhodování o výši pokuty správní orgán ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele přihlédl k povaze protiprávního jednání žalobce spočívajícího v porušení poctivosti prodeje a v nesplnění informačních povinností a dále k rozsahu jeho následků, které správní orgán spatřuje ve zkrácení práva spotřebitele na řádné účtování, na prodej výrobků ve správné hmotnosti a na to být informován o ceně výrobků. Správní orgán při stanovení výše pokuty přihlédl jako k rozsahu následků protiprávního jednání zejména k částce, o kterou byl kontrolní nákup předražen, dále k množství výrobku, o které bylo v rámci kontrolního nákupu prodáno méně, než bylo deklarováno a účtováno, a dále k množství výrobků, u kterých byly nedostatky v informačních povinnostech zjištěny. Rozdíl v účtování považuje správní orgán za vysoký a rozdíl v nedodrženém množství za nikoliv nepatrný. Pokud šlo o neseznámení se s cenou výrobků, jednalo se pouze o menší množství výrobků, s jejichž cenou nebyl spotřebitel správně seznámen. Výše pokuty dle správního orgánu I. stupně odpovídá závažnosti správního deliktu, která je dána též mírou poškození spotřebitele. Poškození spotřebitele správní orgán hodnotil s ohledem na finanční vyjádření předražení, nedodrženou hmotnost a nesprávné informace o ceně jako vysoké. Správní orgán I. stupně přihlédl též ke skutečnosti, že nedostatky byly zjištěny při třech provedených kontrolách v provozovnách žalobce. Pokuta byla uložena současně za jednání naplňující skutkovou podstatu tří správních deliktů. Byla uložena v dolní hranici zákonného rozpětí uvedeného v ust. § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého orgán dozoru může uložit pokutu až do výše 50.000.000,-Kč. Uložená pokuta je dle správního orgánu v souladu se zákonem, nese v sobě nezbytný preventivní prvek a svojí výší odpovídá zásadě přiměřenosti používané ve správním řízení.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce dne 14.3.2008 odvolání, ve kterém namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je věcně a právně nesprávné, je v rozporu se skutečným stavem věci, nemá oporu v provedeném dokazování, je v rozporu se spis, spočívá na nesprávném právním posouzení, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné. Správní orgán v něm žalobci vyčítá, že měl předražit kontrolní nákup a že mělo na úkor spotřebitele dojít k hospodářskému prospěchu žalobce, který má být vyjádřen částkou 311,-Kč. Obě tato tvrzení jsou dle mínění žalobce v rozporu se skutečným stavem věci. V daném případě se nemohlo jednat o předražení, kterým je nutno rozumět stanovení neúměrné nebo neoprávněně vysoké ceny. K tomu ale v daném případě nedošlo. V daném případě došlo v důsledku administrativního nedopatření k nesouladu mezi jednou z cenovek uvedených na předmětném výrobku a cenou uvedenou v pokladním systému, respektive k nesprávnému přiřazení výrobku ke slevě. V žádném případě se nejednalo o úmyslné jednání. Pojem předražení v sobě úmysl implicitně neobsahuje. V této souvislosti žalobce poukázal na Slovník spisovné češtiny. V důsledku administrativního pochybení nemohlo dojít k hospodářskému prospěchu žalobce jako prodávajícího, přičemž žalobci není zřejmé, z čeho je tento závěr dovozován. K neuvedení měrných cen žalobce v odvolání uvedl, že mu je tato povinnost známa. Ke dni podání odvolání však probíhaly diskuze, podle kterých by tato povinnost měla být zrušena, neboť se neosvědčila. Jestliže by tato povinnost měla být zrušena, potom by tato skutečnost měla být zohledněna i při hodnocení povahy a závažnosti předmětného jednání. Vzhledem k tomu se žalobci jeví nebezpečnost jeho jednání jako velmi nízká. Se zřetelem ke shora uvedenému má žalobce za to, že uložená pokuta je zjevně nepřiměřená, a to i s ohledem na povahu jednání a následky jednání. Navíc žádný konkrétní škodlivý následek ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli zjištěn nebyl. Uzavřel, že za přiměřenou pokutu by považoval pokutu ve výši 5.000,-Kč.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce (dále jen „žalovaný“) napadeným rozhodnutím zamítla odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný k porušení ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele uvedl, že šetřením orgánu prvního stupně dne 5.11.2007 v provozovně žalobce v Rokycanech bylo zjištěno, že žalobce nesprávně účtoval ceny při prodeji výrobků, kdy kontrolní nákup o 17 položkách byl účtován částkou 986,50-Kč namísto správné 675,50,-Kč, tj. s rozdílem v neprospěch spotřebitele o 311,-Kč (po zaokrouhlení). K rozdílu v účtování a tím i k poškození spotřebitele došlo tím, že 3 položky kontrolního nákupu byly nesprávně účtovány (fén Vega model 0664 byl účtován částkou 599,-Kč, přestože spotřebitel byl seznámen s cenou 299,-Kč, 225 g Flora Pro Activ byla účtována částkou 62,90 Kč namísto správně 53,90,-Kč, tj. cenou se kterou byl spotřebitel seznámen a 109 g sýra Jadel uzený byl účtován částkou 21,30 Kč namísto 19,50 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že došlo k rozdílu v účtování v neprospěch spotřebitele o částku 310,80 Kč, po zaokrouhlení 311,-Kč. Uvedený finanční rozdíl vznikl účtováním vyšší ceny výrobků, než se kterými byl spotřebitel seznámen. K odvolacím námitkám, v nichž žalobce nesouhlasil s tím, že měl předražit kontrolní nákup a že mělo dojít na úkor spotřebitele k hospodářskému prospěchu žalobce, žalovaný uvedl, že tyto pojmy použil správní orgán I. stupně v rámci právního posouzení a odůvodnění pokuty. Předmětné jednání žalobce je popsáno jak ve výroku, tak i v odůvodnění rozhodnutí jako nesprávné účtování ceny při prodeji výrobků. V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že jednáním žalobce došlo k rozdílu v účtování v neprospěch spotřebitele, který byl způsoben účtováním vyšší ceny výrobků, než se kterými byl spotřebitel seznámen. Jedná se tedy o nesprávné účtování, které je třeba též vykládat jako nedodržení sjednané ceny při konečném účtování. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že k uvedenému jednání došlo administrativním nedopatřením, neboť jen u jednoho kontrolního nákupu o 17 položkách došlo k pochybení u 3 druhů výrobků. Hospodářským prospěchem je dle žalovaného nutno rozumět částku, o kterou bylo spotřebiteli účtováno více, tedy částku neoprávněně účtovanou a prodávajícím neoprávněně inkasovanou. Škodlivým následkem je pak poškození spotřebitele, které bylo prokázáno kontrolním nákupem. K porušení § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele žalovaný uvedl, že šetřením ze dne 17.12.2007 bylo v provozovně žalobce v Mariánských Lázní zjištěno, že 7 druhů baleného masa bylo označeno odlišnou měrnou cenou za jednotku množství na regále a odlišnou cenou za měrnou jednotku množství přímo na výrobku. Výrobky byly tedy označeny dvěma cenami, a to nižší a vyšší, aniž bylo zřejmé, jaká je cena platná v okamžiku nabídky. V identifikaci předmětných 7 druhů výrobků odkázal žalovaný na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. K námitce žalobce ohledně diskuze, podle kterých by tato povinnost měla být zrušena, pak uvedl že platná právní úprava je závazná a je třeba jí bez ohledu na blíže nespecifikované diskuze respektovat a dodržovat. K porušení § 3 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele pak žalovaný konstatoval, že šetřením správního orgánu prvního stupně ze dne 21.12.2007 bylo zjištěno, že provozovna žalobce v Karlových Varech nedodržela hmotnost prodaného výrobku, jak bylo zjištěno provedeným kontrolním nákupem 12 položek zboží. Do tohoto nákupu byl zakoupen a účtován mj. 0,158 kg sýru Eidam uzený s cenou 189,-Kč/kg. Provedeným převážením výrobku na kontrolním zařízení bylo zjištěno, že účtovaná hmotnost 0,158 kg nebyla dodržena, neboť ve skutečnosti bylo prodáno 0,147 kg výrobku, tj. o 0,011 kg (7%) méně, než bylo deklarováno a účtováno. Žalovaný konstatoval, že k tomuto vytýkanému jednání žalobce v odvolání žádné námitky neuplatnil.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že vzhledem ke shora uvedenému se ztotožnil jak s právní kvalifikací jednání žalobce, tak i s výší uložené pokuty. Stejně jako správní orgán I. stupně, i žalovaný při úvaze o výši pokuty přihlédl jak k povaze protiprávního jednání žalobce, kterým je porušení poctivosti prodeje a nesplnění informačních povinností, tak i k rozsahu jeho následků, které žalovaný spatřuje ve zkrácení práva spotřebitele na řádné účtování, kdy bylo přihlédnuto k poškození spotřebitele o 311,- Kč jen u jednoho nákupu, na prodej výrobků ve správné hmotnosti a na informace o ceně výrobků. Správní orgán I. stupně dle žalovaného vyčerpávajícím způsobem zhodnotil úvahy o výši uložené pokuty, a proto má žalovaný za to, že rozhodnutí o uložení pokuty má náležitosti stanovené zákonem a je přezkoumatelné. Pokuta v uložené výši dle žalovaného dostatečně splňuje represivní i preventivní účinky, a je tudíž přiměřená.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle ust. § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.

Podle ust. § 3 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů.

Podle ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele prodávající je povinen prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat; při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu.

Podle ust. § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.

Podle ust. § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 11.2.2008, za porušení povinností stanovených v § 3, 6, 7a, § 7b, § 8 odst. 1, 2, 3 a 4, § 8a odst. 1, § 9 až 19 tohoto zákona uloží orgány uvedené v § 23 pokutu až do výše 50 000 000 Kč; při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků.

Podle čl. II. zákona č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (poznámka soudu: zákon č. 36/2008 Sb., nabyl účinnosti dne 12.2.2008).

Soud o věci uvážil takto:

Námitka, podle které je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť jím žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přestože nebyly splněny podmínky ust. § 90 odst. 5 správního řádu, není důvodná. Rozhodování o odvolání podaném účastníkem řízení proti prvostupňovému rozhodnutí je ve správním řízení vybudováno na zásadě apelační. Podle § 90 správního řádu odvolací správní orgán může rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit či změnit, jestliže je toto rozhodnutí nezákonné nebo nesprávné anebo došlo k vadám řízení. V opačném případě odvolací správní orgán podle § 90 odst. 5 věta prvá správního řádu odvolání zamítne a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdí. V projednávaném případě žalovaný neshledal odvolací námitky žalobce důvodnými a zcela se ztotožnil se skutkovými i právními závěry správního orgánu I. stupně, a proto v souladu s § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítl a jím napadené rozhodnutí potvrdil. Tímto postupem nijak nepochybil, neboť i soud považuje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za jsoucí v souladu se zákonem.

Skutková zjištění, ze kterých správní orgány obou stupňů v souzené věci vycházely, mají dostatečnou oporu ve spisovém materiálu. Tři výše citované protokoly o kontrole, které jsou ve spise založeny a jejichž pravdivost a věrohodnost žalobce žádným relevantním argumentem nezpochybnil, spolehlivě prokazují, že žalobce se jednání, která jsou mu vytýkána ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, skutečně dopustil. Správní orgán prvního stupně i žalovaný v řízení postupovali v souladu s § 3 správního řádu, neboť zjistili stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro soulad jejich rozhodnutí s požadavky uvedenými v § 2. Námitka, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou v rozporu se skutečným stavem věci a nemají oporu ve spisech, tedy nemůže obstát. K této námitce soud ještě dodává, že žalobce mohl a měl již v řízení před správním orgánem označit důkazy, které podle něj měly být provedeny za účelem řádného objasnění skutkového stav věci; nic takového však neučinil.

Neoprávněnou soud shledal také námitku žalobce, podle které tvrzení, že měl předražit kontrolní nákup a že mělo dojít k hospodářskému prospěchu žalobce vyjádřenému částkou 311,-Kč na úkor spotřebitele, nemá oporu ve skutečném stavu věci. Podstatou uvedené námitky je předně nesouhlas žalobce s použitím slova „předražení.“ Žalobce nijak nezpochybňuje, že dne 5.11.2007 v jeho provozovně v Rokycanech nesprávně účtoval kontrolní nákup v neprospěch spotřebitele, když u 3 výrobků (Flora Pro Activ 225 g, sýr Jadel – uzený 109 g, dámský fén VEGA model 0664) účtoval jinou než deklarovanou (platnou) cenu. Podle ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele má žalobce jako prodávají povinnost prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Celkový rozdíl mezi deklarovanou cenou tří výše uvedených výrobků a cenou účtovanou na pokladně po zaokrouhlení činil 311,- Kč. Bez ohledu na to, co bylo příčinou nesprávného účtování, žalobce v důsledku nesprávného účtování získal neoprávněný hospodářský prospěch ve výši 311,-Kč, a to na úkor spotřebitele (kupujícího), neboť za uvedený kontrolní nákup mu byla kupujícím zaplacena částka o 311,- Kč vyšší, než byla skutečná hodnota tohoto nákupu vycházející z platných, žalobcem deklarovaných cen jeho jednotlivých položek. Tuto částku by spotřebitel oprávněně pociťoval jako nedůvodné snížení hodnoty jeho majetku, protože k jejímu placení v souvislosti s kontrolním nákupem nebyl žádný důvod a žalobce jako prodávající od něj tuto částku inkasoval neoprávněně. Lze proto přisvědčuje závěru správního orgánu I. stupně, že kontrolní nákup byl předražen. Pojem předražení v této souvislosti správní orgán I. stupně použil zcela v rámci vymezení tohoto pojmu ve slovníku spisovné češtiny, jehož se žalobce dovolává v podané žalobě (předražit rovná se stanovit neúměrně nebo neoprávněně vysokou cenu), když jím vyjádřil skutečnost, že žalobce při placení kontrolního nákupu neoprávněně účtoval vyšší ceny výrobků, než které byly deklarovány a sjednány. Použití slova „předražení“ správním orgánem v souzené věci zcela odpovídá významu, který je tomuto slovu v běžné mluvě přisuzován. Navíc je třeba zdůraznit i to, že pojem předražení byl správním orgánem (správně) užit výlučně v souvislosti s úvahami týkajícími se stanovení výše pokuty, nikoliv při vymezení skutku, v němž je spatřováno protiprávní jednání žalobce, či při právní kvalifikaci tohoto jednání. O tom svědčí výroková část rozhodnutí správního orgánu I. stupně, z níž je patrno, že žalobci je vytýkáno jednání spočívající v porušení právních povinností uvedených v ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil tím, že dne 5.11.2007 v provozovně Rokycany nesprávně účtoval ceny při prodeji konkrétních výrobků.

I když lze připustit, že příčinou nesouladu mezi deklarovanými a skutečně účtovanými cenami bylo administrativní nedopatření na straně žalobce, tato skutečnost nic nemění na tom, že v důsledku tohoto nedopatření žalobce jednoznačně porušil povinnost správně účtovat ceny při prodeji výrobků, zakotvenou v § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Tvrzení žalobce, že se v žádném případě nejednalo o úmyslné jednání, je v daném případě irelevantní, neboť uvedená zákonná povinnost tíží prodávajícího bez ohledu na zavinění a ani ustanovení § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele zavinění nevyžaduje. Jedná se tedy o objektivní odpovědnost za porušení povinnosti stanovené zákonem, a proto je nerozhodné i to, zda skutečnou příčinou porušení této povinnosti bylo neúmyslné administrativní pochybení. Jednání žalobce nemůže omluvit ani množství zboží, které zákazníkům ve svých provozovnách nabízí k prodeji. Je totiž pouze na žalobci, aby své vnitřní poměry uspořádal takovým způsobem, který mu umožní dostát povinnostem stanoveným zákonem. Soud, stejně jako správní orgán, na tomto místě považuje za nutné poukázat na to, že při jednom kontrolním nákupu uskutečněném dne 5.11.2007 bylo stejné pochybení spočívající v účtování nesprávné (vyšší) ceny zjištěno dokonce u 3 z celkem 17 položek. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že skutkový stav věci má oporu ve spisovém materiálu a správní orgány posoudily jednání žalobce zcela v mezích ust. § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele.

Soud přisvědčuje závěru žalovaného, že poukaz žalobce na diskuse týkající se povinnosti uvádět měrné ceny je v dané věci zcela bezpředmětný. I kdyby v roce 2008 takové diskuse skutečně probíhaly, což žalobce v řízení před správním orgánem ani v řízení před soudem ničím nedoložil, nic by to neměnilo na povinnosti žalobce dodržovat povinnosti vyplývající z platných a účinných zákonů. Jestliže tedy žalobce porušil povinnost uvádět měrné ceny stanovenou v § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, což v žalobě nijak nezpochybňuje, je povinen nést negativní důsledky s tím spojené, a to tím spíše, že si byl této povinnosti vědom. K tomu soud připomíná, že správní orgány nemohou při stanovení výše pokuty přihlížet k jiným kritériím než těm, které výslovně uvádí § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Debaty o zrušení zákonem stanovené povinnosti mezi tato kritéria nenáleží.

Nedůvodnou shledal soud námitku, podle které napadené rozhodnutí ani prvoinstanční rozhodnutí nemají náležitosti stanovené zákonem a jsou nepřezkoumatelná, pokud jde o zdůvodnění výše uložené pokuty. Soud v této souvislosti uvádí, že ustanovení § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obsahuje taxativní výčet hledisek, k nimž je správní orgán povinen přihlížet při stanovení výše pokuty za porušení povinností zakotvených mj. v ust. § 3 a ust. § 12 zákona o ochraně spotřebitele. Podle citovaného ustanovení je správní orgán při stanovení výše pokuty povinen vždy zohlednit dvě hlediska, a to hledisko povahy protiprávního jednání a hledisko rozsahu jeho následků. Dle náhledu soudu správní orgány obou stupňů v projednávaném případě dostály povinnostem uloženým jim ustanovením § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a při stanovení výše pokuty nepřekročily meze správní úvahy dané jim zákonem, když zcela konkrétně objasnily, které skutečnosti podřadily pod jednotlivá kritéria. Správně uvedly, že povaha protiprávního jednání žalobce spočívá v porušení poctivosti prodeje a nesplnění informačních povinností. U kritéria rozsahu následků protiprávního jednání žalobce pak zhodnotily výši nesprávně účtované částky kontrolního nákupu uskutečněného dne 5.11.2007, množství výrobku, o které bylo při kontrolním nákupu provedeném dne 21.12.2007 spotřebiteli prodáno méně, než bylo deklarováno, a dále množství výrobků, u kterých byly dne 17.12.2007 zjištěny nedostatky při plnění informační povinnosti týkající se uvádění měrných cen. Výši nesprávně účtované částky správní orgány oprávněně považovaly za vysokou, neboť v daném případě tvořil rozdíl v účtování cca 32%. Přisvědčit lze též úvaze správních orgánů, že 7 % rozdíl v prodávané hmotnosti výrobku – sýra Eidam uzený je rozdílem nikoliv nepatrným, a že množství výrobků, u kterých bylo zjištěno pochybení žalobce při uvádění měrných cen, lze označit za menší. Všechna tato zjištění lze nepochybně považovat za okolnosti významné pro posouzení rozsahu následků protiprávního jednání žalobce. Správní orgány rovněž nepochybily, jestliže při stanovení výše pokuty zohlednily tu skutečnost, že pokuta je žalobci ukládána za spáchání tří správních deliktů. I tato skutečnost, tj. zohlednění celkového počtu skutků, jimž žalobce spáchal správní delikt, má nepochybně význam při posouzení přiměřenosti výše ukládané pokuty. Není tedy pravdou, že by žalovaný (či správní orgán prvního stupně) při zdůvodnění výše sankce toliko opisoval dikci zákonných ustanovení a hodnotil pouze ty skutečnosti, které tvoří znaky skutkové podstaty daného správního deliktu. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že správní orgány v dané věci řádně posoudily kritéria významná pro stanovení výše pokuty, a jejich rozhodnutí tak vyhovují požadavkům vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2008 č.j. 4 As 51/2007 – 68. Odůvodnění výše uložené sankce nelze v žádném případě považovat za toliko rekapitulační a popisné, a neobstojí ani námitka porušení zásady zákazu dvojího přičítání.

Soud dodává, že rámci rozhodování o uložení pokuty za spáchání správního deliktu správní orgány posuzují vytýkané jednání daného subjektu vždy ze dvou hledisek. Jednak z hlediska toho, zda jednání subjektu skutečně naplnilo všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu, a dále to, jak zjištěné konkrétní protiprávní jednání sankcionovaného subjektu s ohledem na jeho povahu a závažnost ovlivní výši ukládané sankce. Při úvaze o přiměřenosti ukládané sankce se tak správní orgán nemůže zcela odprostit od posouzení samotného jednání, a to tím spíš, že zákonem vymezená hlediska, k nimž je povinen při ukládání pokuty přihlédnout, zpravidla na znaky tohoto jednání přímo poukazují. V projednávaném případě správní orgány v rozhodnutí nejprve hodnotily, zda jednání žalobce lze podřadit pod jednotlivá ustanovení zákona o ochraně spotřebitele a následně zvažovaly výši uložené sankce z hlediska její přiměřenosti povaze a závažnosti jednání žalobce. Při úvahách o výši uložené pokuty správně zdůraznily ty charakteristiky jednání žalobce, které se zřetelem k zákonem stanoveným kritériím považovaly za rozhodné pro stanovení výše pokuty.

Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tedy obsahují všechny zákonem stanovené náležitosti zakotvené v § 68 správního řádu, a to i pokud jde o úvahy týkající se výše uložené pokuty.

K námitce, v níž žalobce označuje za nesprávný názor žalovaného, že by v daném případě bylo možno uložit pokutu až do výše 50.000.000,- Kč, soud uvádí, že žalovaný nikdy netvrdil, že by za posuzované jednání měla být žalobci uložena pokuta v této výši. Žalovaný toliko upozornil na horní hranici výše pokuty, kterou zákon stanoví pro případ porušení povinností zakotvených (mj.) v ust. § 3 písm. a) a § 12 zákona o ochraně spotřebitele. Je nesporné, že pokud by správní orgán v projednávaném případě skutečně žalobci uložil pokutu v maximální výši, jednalo by se o pokutu zcela zjevně nepřiměřenou povaze jednání a rozsahu jeho následků. K tomu však v souzené věci nedošlo. Pokutu ve výši 25.000,- Kč za spáchání tří výše uvedených správních deliktů soud ve shodě s názorem žalovaného považuje za zcela přiměřenou okolnostem případu, tj. povaze protiprávního jednání žalobce a rozsahu jeho následků.

Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci řádně doručeno a žalobce mohl v odvolání namítat všechny důvody, pro které považoval rozhodnutí o uložení pokuty za nesprávné a nezákonné, což také učinil. O jeho odvolání pak v druhé instanci rozhodl žalovaný jakožto věcně příslušný odvolací orgán, takže zásada dvojinstančnosti řízení byla zachována.

Lze shrnout, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť vychází z náležitě zjištěného skutkového stavu věci, který byl po právní stránce správně posouzen. Obě rozhodnutí mají všechny náležitosti stanovené zákonem, jsou srozumitelná a přezkoumatelná. Pokuta byla v souzené věci žalobci uložena po právu a je přiměřená.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 29. června 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru