Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 203/2009 - 64Rozsudek MSPH ze dne 17.10.2012Právo průmyslového vlastnictví: řízení o výmazu užitného vzoru

Publikováno2792/2013 Sb. NSS

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 203/2009 - 64-77

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: UNEX a.s., se sídlem Uničov, Brníčko 1032, IČ: 45192049, zast. JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem Brno, Hlinky 118, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Ant. Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: VÍTKOVICE GEARWORKS a.s., se sídlem Ostrava – Vítkovice, Ruská 83/24, zast. JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Preslova 9, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5.5.2009 zn.sp.: PUV 2004-15232, č.j.: PUV 2004-15232/76056/2007/ÚPV

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 15.11.2007 o zamítnutí návrhu na výmaz užitného vzoru č. 14468 s názvem „Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu", jehož majitelem je společnost VÍTKOVICE GEARWORKS a.s. Orgán rozhodující o rozkladu v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že dne 21.6.2004 zapsal Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) užitný vzor č. 14468 s názvem „Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu" s právem přednosti ode dne 26.3.2004, jehož majitelem se s účinností ode dne 18.7.2006 z původního majitele Antonína Matyáše stala společnost VÍTKOVICE GEARWORKS a.s. Návrhem doručeným Úřadu dne 25.6.2007 se navrhovatel (žalobce) domáhal výmazu tohoto užitného vzoru s odůvodněním, že jím chráněné technické řešení nebylo v době jeho přihlášení způsobilé k ochraně podle ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 478/1992 Sb.“), protože není nové, neboť řešení popsané v napadeném užitném vzoru bylo zveřejněno přede dnem práva přednosti (26.3.2004), a to právě navrhovatelem výmazu, tj. žalobcem. Dne 15.11.2007 bylo s odvoláním na ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., Úřadem vydáno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz užitného vzoru č. 14468 s odůvodněním, že předloženými dokumenty se navrhovateli nepodařilo prokázat, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru není nové, a nesplňuje tak podmínky ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce jakožto navrhovatel výmazu rozklad, v němž namítl nepřesné a neúplné vyhodnocení důkazních materiálů. Tvrzení správního orgánu I. stupně, že důkazní materiály D1 a D2 neobsahují popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, označil žalobce za pouhou subjektivní spekulaci bez jakýchkoliv objektivních argumentů. Jak je uvedeno v předložených důkazních materiálech, předmětem sporu je „kuželočelní převodová skříň s jedním vstupem a děleným tokem výkonu na dva pastorky prostřednictvím plovoucího pastorku". V této věci žalobce zastává názor, že již tento popis prokazuje přítomnost přinejmenším znaků 1 a 2 prvého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, které zákonitě vyplývají ze statických poměrů v převodovce s větvením toku výkonu. Ve vztahu ke znaku 3 napadeného užitného vzoru, kterým je podle navrhovatele znak „spojení ozubených kol s hřídelí pomocí svěrných kroužků,“ je v rozkladu konstatováno, že se jedná o zcela běžné svěrné spojení hřídele s jakoukoli nasazenou součástí, používané řadou výrobců. Téměř totožná situace se podle navrhovatele týká znaku 4 napadeného užitného vzoru, jak dokládá přiloženým CD. Za obecně známé řešení, kterým je připojení pomocí kruhového klínu (spárového kolíku), je považován i znak 6 napadeného užitného vzoru. Pokud se týká znaku 6 napadeného užitného vzoru, kterým je „směry dělících rovin“, žalobce v rozkladu uvedl, že tento znak je dán technologickými podmínkami montáže v konkrétní společnosti ze své podstaty nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti. V další části rozkladu žalobce nesouhlasil s posouzením dokumentu D10. K tomu uvedl, že z polohy vík ložisek hřídelů jednotlivých předloh, která jsou na obrázku zřetelně vyznačena, je toto uspořádání zcela jednoznačné a odpovídá přesně uspořádání soukolí na obr. 2 napadeného užitného vzoru. Rovněž dokumenty D3, D4 a D6 podle navrhovatele prokazují, že obsahují stejné řešení převodovky jako v napadeném užitném vzoru. Co se týče dokumentu D5, je v něm zřetelně znázorněna převodovka se shodnými znaky, přičemž navrhovatel odmítá tvrzení Úřadu, podle kterého tento dokument nelze považovat za veřejně dostupnou tiskovinu, tj. tiskovinu přístupnou neomezenému okruhu osob, neboť přednesením na semináři se toto řešení stalo zveřejněným, a tudíž i stavem techniky. V závěru rozkladu žalobce navrhl, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zrušeno a užitný vzor č. 14468 byl vymazán z rejstříku užitných vzorů.

Majitel napadeného užitného vzoru ve vyjádření k rozkladu konstatoval, že navrhovatel se v rozkladu pokouší doplnit svá skutková tvrzení nově předloženými důkazy, aniž by prokázal, že tyto nemohl uplatnit dříve, což majitel napadeného užitného vzoru pokládá za nepřípustné. Majitel napadeného užitného vzoru dále uvedl, že považuje za nadbytečné vyjadřovat se k obecným námitkám navrhovatele. I nadále zastává názor, že dokumenty D1 a D2 neobsahují dostatečné znaky, které jsou předmětem alespoň některého z nároků napadeného užitného vzoru. Navrhovatel se též dostatečně nevypořádal s tvrzením Úřadu, že tyto dokumenty nelze považovat za veřejně dostupnou tiskovinu. Za neopodstatněnou považuje rovněž námitku navrhovatele, že spojení ozubených kol s hřídelí pomocí je novým prvkem v aplikaci těchto dílů a umožňuje dokonalé axiální umístění převodovky na hřídeli kolesa. Pokud se týká argumentů obsažených v rozkladu, které se vztahují k dokumentu D5, tyto obsahují skutečnosti, které navrhovatel v rámci návrhu na výmaz napadeného užitného vzoru neuvedl. Doplnění skutkových tvrzení ve fázi rozkladu majitel napadeného užitného vzoru považuje za nepřípustné. Majitel napadeného užitného vzoru i nadále zastává názor, že navrhovateli výmazu se nepodařilo prokázat, že technické řešení chráněné užitným vzorem č. 14468 bylo před podáním přihlášky součástí stavu techniky, a proto navrhl, aby byl rozklad jako nedůvodný zamítnut a předmětný užitný vzor byl ponechán v platnosti v plném rozsahu.

Při přezkoumání souladu rozhodnutí správního orgánu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy orgán rozhodující o rozkladu zjistil, že užitný vzor č. 14468 s právem přednosti ode dne 26.3.2004 byl do rejstříku užitných vzorů zapsán se šesti nároky na ochranu tohoto znění:

1. Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu, vyznačená tím, že výkon je přenášený kuželovým pastorkem (13) na kuželové kolo (14), hřídel (12) kuželového kola (14) a na ní upravený pastorek (11) s přímým ozubením, zabírající do čelního kola (7), které je uloženo na axiálně volné pastorkové hřídeli (5) společně s pastorkem s levým šikmým ozubením (6) a pastorkem s pravým šikmým ozubením (8), a přes tyto pastorky se rozděluje na čelní kolo s levým šikmým ozubením (9) a čelní kolo s pravým šikmým ozubením (4), přičemž čelní kolo s levým šikmým ozubením (9) je nasazeno na společné hřídeli (16) s pastorkem výstupního kola (3/1) a čelní kolo s pravým šikmým ozubením (4) je nasazeno na společné hřídeli (18) s pastorkem výstupního kola (3/2) a tyto oba pastorky současně zabírají do výstupního kola (2).

2. Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu podle nároku 1, vyznačená tím, že má axiálně volnou pastorkovou hřídel (5) uloženou v radiálních ložiskách (10), pro axiální posuvy hřídele (5) společně s pastorkem s pravým šikmým ozubením (8) i pastorkem s levým šikmým ozubením (6), přičemž spoluzabírající čelní kolo s levým šikmým ozubením (9) na hřídeli (18) jsou uložena v radiálních ložiskách bez axiální vůle (17).

3. Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu podle nároku 1, vyznačená tím, že čelní kolo (7) je na náboji axiálně volné pastorkové hřídele (5), čelní kolo s pravým šikmým ozubením (4) je nasazeno a upnuto na hřídel (18) stejně tak jako čelní kolo s levým šikmým ozubením (9) na hřídeli (16) pomocí kuželových kroužků (22), sevřených objímkami (35) prostřednictvím stahovacích šroubů (36) a stejně je upnut výstupní dutý hřídel (1) na hřídel korečkového kolesa (29) kuželovým upínáním (23), objímkou (24), stahovacími šrouby (37) na obou stranách výstupního dutého hřídele (1).

4. Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu podle nároku 1, vyznačená tím, že na hřídeli (12) čelního pastorku (11) je otočně uloženo na jehlových ložiskách (40) kuželové kolo (14), přičemž spojení hřídele (12) a kuželového kola (14) tvoří lamelová spojka (33).

5. Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu podle nároku 1, vyznačená tím, že k náboji výstupního kola (2) je připojen ozubený věnec (38) pomocí přenosových čepů (34).

6. Kuželočelní převodovka s rozvětveným tokem výkonu podle nároku 1, vyznačená tím, že těleso převodovky (19) se šikmou dělící rovinou (27), předním víkem (20) s příčnou dělící rovinou (28) tvoří stykovou část se zadním víkem (31), jsou spolu spojeny obvodovými šrouby (25) a spojovacími šrouby (26) ložiskového tělesa (39), přičemž se šikmou dělící rovinou (27) je zadní víko (31) spojeno spojovacími šrouby (30)."

Orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že technickým řešením podle prvního nároku na ochranu je tedy převodovka s rozvětveným tokem výkonu, tj. převodovka, u níž je vstupní kroutící moment na kuželovém pastorku přenášen přes další soukolí s přímým ozubením na dvě soukolí s pravým a levým šikmým ozubením, na nichž dochází k větvení kroutícího momentu. Ten je dále přenášen soukolím s přímým ozubením, jehož výstupní ozubené kolo je opatřeno výstupní hřídelí, na níž je napojeno koleso rypadla.

V návrhu na výmaz napadeného užitného vzoru byly jako důkazní prostředky svědčící proti novosti žalobcem uplatněny následující dokumenty:

D1 - technická specifikace nabídky č. KT/1017/N společnosti UNEX a.s., týkající se kolesového rýpadla KU 300/30, společnosti Severočeské doly a.s., Doly Bílina ze dne 11.11.2002;

D2 - technická specifikace nabídky č. KT/1021/N společnosti UNEX a.s., týkající se kolesového rýpadla KU 300/30, společnosti Severočeské doly a.s., Doly Bílina ze dne 27.11.2002;

D3 - dopis společnosti Severočeské doly a.s., Doly Bílina ze dne 14.11.2002, obsahující připomínky k nabídce č. KT/1017/N společnosti UNEX a.s.; D4 - dopis společnosti UNEX a.s., ze dne 28.11.2002, kterým bylo reagováno na dopis společnosti Severočeské doly a.s., Doly Bílina ze dne 14.11.2002, na základě kterého byla společností UNEX a.s., zpracována nová technická specifikace č. KT/1021/N, uvedená výše jako D2 ;

D5 - výtah ze Sborníku přednášek ze semináře konaného ve Sloupu v Čechách ve dnech 28. a 29.11.2002, obsahující text přednášky Ing. Jana Marka, CSc., ze společnosti UNEX a.s., o názvu „Studie rekonstrukce špičky a předního kolesového výložníku rýpadla KU 300“;

D6 - e-mailová korespondence mezi Ing. Jiřím Židlickým a panem Petrem Sedlářem, obsahující připomínky k technické specifikaci č. KZ/1021/N a e-mailová korespondence mezi panem Vítem Kostečkou a Ing. Janem Zderčíkem datovaná koncem roku 2002;

D7 - výkres společnosti UNEX, obsahující technické řešení „Plášť převodovky pohonu kolesa“ opatřený datem 9/02; D8 - výkres společnosti UNEX, obsahující technické řešení „Převodovka pohonu kolesa" opatřený datem 6/2003; D9 - kopie (bez příloh) „Zadávací dokumentace obchodní veřejné soutěže“ zadavatele společnosti Severočeské doly a.s., Chomutov, na veřejnou zakázku „Rekonstrukce špičky rýpadla KU 300/K 91“ ze dne 26.01.2004;

D10 - technická specifikace nabídky č. KT/1069/N společnosti UNEX a.s., ze dne 20.1.2004, týkající se rekonstrukce kolesového rýpadla KU 300/30, adresovaná společnosti Severočeské doly a.s., Doly Bílina;

D11 - výpočet převodovky pohonu kolesa KU - 300 zpracovaný Ing. A. Rottenbergem datovaný 15.03.2004; D12 - daňový doklad č. 2004015 ze dne 17.03.2004 (faktura) na úhradu nákladů za vypracování výpočtu převodovky pohonu kolesa KU - 300 dle dokumentu D11; D13 - záznam z jednání s pracovníky společnosti UNEX a.s., o strojích KU 300, K2000, ZPD 8000 a KU 800, konaného v sídle společnosti PRODECO a.s., v Teplicích dne 10.05.2004.

Orgán rozhodující o rozkladu před vlastním přezkoumáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně považoval za nutné nejprve uvést, že navrhovatel v návrhu na výmaz napadeného užitného vzoru uplatnil toliko nesplnění podmínky novosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Protože Úřad může rozhodnout pouze o tom, co je v návrhu na výmaz uvedeno, ponechal stranou otázku, zda předmětné technické řešení ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., splňuje i další podmínky pro ochranu užitným vzorem, tj. podmínku přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti a průmyslové využitelnosti. Z hlediska splnění podmínky novosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem orgán rozhodující o rozkladu přezkoumal, zda v prvém stupni řízení byly ve všech souvislostech řádně zhodnoceny důkazní prostředky předložené navrhovatelem výmazu, a dospěl přitom k následujícím závěrům:

Obsahem namítaných dokumentů D1 a D2 předložených navrhovatelem je technická specifikace nabídky pro rekonstrukci kolesového rýpadla KU 300/30, vypracovaná společností UNEX a.s., Uničov, pro Severočeské doly a.s., Bílina, a to na základě podmínek uvedených v obchodní veřejné soutěží (dokument D9). V této technické specifikaci je uvedeno, že zadavatel požaduje, aby k pohonu kolesa byla použita kuželočelní převodová skříň s jedním výstupem a s děleným tokem výkonu na dva pastorky prostřednictvím plovoucího pastorku, připomínající technické provedení aplikované na kolesových rýpadlech KU 800 a zejména na K2000. Požadavkem dále je, aby všechna ozubená kola byla kalená a broušená, osazená soudečkovými a kuželíkovými ložisky, případně ložisky válečkovými nebo CARB. Z uvedeného výčtu podmínek zadaných zadavatelem, obsažených v dokumentech D1 a D2 vyplývá, že neobsahují takový popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, který by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Navíc tyto dokumenty nelze považovat za veřejně dostupné tiskoviny ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., tj. za dokumenty přístupné neomezenému okruhu osob, neboť se jedná o technickou specifikaci nabídky vypracovanou na základě výběrového řízení, adresovanou výhradně zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly a.s., Bílina. Z uvedených důvodů je tedy nelze připustit jako důkazy o stavu techniky před podáním přihlášky užitného vzoru.

Obsahem dokumentu D3 předloženého navrhovatelem výmazu je vyjádření zadavatele výběrového řízení k technické specifikaci obsažené v dokumentech D1 a D2. V tomto vyjádření je ze strany společnosti Severočeské doly a.s., Bílina, uvedeno, v čem by měla být technická specifikace ještě upřesněna. V uvedeném vyjádření chybí jakákoli zmínka týkající se kuželočelní převodovky, a proto není možno ani tento dokument považovat za důkaz o nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem. Navíc tento dokument, označený jako „INTERNÍ SDĚLENÍ“ nelze považovat za veřejně dostupnou tiskovinu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb.

Dokumentem D4 je dopis společnosti UNEX a.s., v němž je zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly a.s., Bílina, sděleno, že na základě připomínek uvedených v dokumentu D3 byla zpracována nová technická specifikace pro rekonstrukci kolesového rýpadla KU 300/30. Rovněž v tomto dokumentu chybí jakákoli zmínka týkající se kuželočelní převodovky, a proto není možno ani tento dokument považovat za důkaz o nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem. Stejně tak jako v předchozím případě, ani tento dokument nelze považovat za veřejně dostupnou tiskovinu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., neboť se jedná o interní korespondenci mezi dvěma subjekty.

Dokumentem D5 je „SBORNÍK" ze semináře zaměřeného na závažné problémy provozu, údržby a oprav strojního zařízení používaného při povrchovém dobývání, konaného v listopadu 2002 ve Sloupu v Čechách. V něm je v tištěné formě obsažena přednáška Ing. Jana Marka, CSc., ze společnosti UNEX a.s., na téma „Studie rekonstrukce špičky a předního kolesového výložníku rýpadla KU 300.“ V ní je kromě jiného uvedeno, že pohon hřídele kolesa rýpadla obstarává převodovka s asynchronním nízkonapěťovým motorem napájeným frekvenčním měničem. Pohon je chráněn lamelovou spojkou umístěnou na první předloze převodovky. Je rovněž zmíněno, že vzorem pro novou převodovku by měla být převodovka pohonu kolesa K 2000. Jak vyplývá z velmi obecné specifikace pohonu kolesa rýpadla, ani tento dokument D5 neobsahuje takový popis konstrukčního provedení kuželočelní převodovky, které by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Přestože dokumentem D5 nebyla prokázána nenovost technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem, orgán rozhodující o rozkladu se na základě argumentů obsažených v rozkladu zabýval otázkou, zda výše zmíněný seminář či „SBORNÍK" z tohoto semináře se staly stavem techniky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb. Uvedl, že stavem techniky je takové zveřejnění technických poznatků, které je přístupné neomezenému okruhu osob. Semináře zaměřené na závažné technické problémy, pokud není prokázán opak, jsou obvykle konány pro úzce vymezený okruh osob, tj. pro odborníky v daném oboru techniky, a podléhají evidenční povinnosti přítomných. Rovněž „SBORNÍKY“ z těchto seminářů jsou obvykle určeny pouze pro účastníky. Protože navrhovatel v návrhu na výmaz napadeného užitného vzoru ničím nedoložil, že tento seminář byl přístupný neomezenému okruhu osob, ani neprokázal, že „SBORNÍK" z tohoto semináře byl veřejně přístupný široké veřejnosti, například že byl uložen v některé z knihoven, orgán rozhodující o rozkladu shodně s rozhodnutím orgánu prvého stupně dospěl k závěru, že dokument D5 se nestal stavem techniky. Neztotožnil se s argumentem žalobce, že tohoto semináře se mohl zúčastnit každý, kdo zaplatil „konferenční" poplatek a že počet účastníků byl omezen pouze kapacitou zařízení, tj. počtem míst. Aby toto tvrzení navrhovatele, vztahující se k podmínce přístupnosti neomezeného okruhu osob, mohlo být akceptováno, musel by navrhovatel prokázat, že s konáním semináře byla seznámena široká veřejnost, například inzercí v tisku či jiných mediálních prostředcích, což však navrhovatel v návrhu na výmaz neučinil.

Dokumentem D6 je e-mailová korespondence obsahující připomínky k technické specifikaci KT1021/N (dokument D2). V této korespondenci nejsou obsaženy žádné údaje o převodovce, které by byly porovnatelné s technickým řešením chráněným napadeným užitným vzorem. Navíc se jedná o interní komunikaci mezi dvěma subjekty, a tudíž o neveřejné listiny, a proto je nutno tento dokument směřující proti novosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem označit jako neprůkazný.

Dokumenty D7 a D8 jsou technické výkresy „Převodovka pohonu kolesa" a „Plášť převodovky pohonu kolesa", vypracované společností UNEX a.s., obsahující poznámku v rohovém razítku „Tento dokument je duševním vlastnictvím UNEX a.s., Uničov, bez jejího souhlasu nesmí být poskytnut třetí osobě". Jedná se tak o neveřejné dokumenty, které nejsou přístupné neomezenému okruhu osob, a nelze je tudíž považovat za stav techniky, který by mohl být námitkou proti novosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem.

Naopak za dokument přístupný neomezenému okruhu osob ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., je možno považovat dokument D9, kterým je zadávací dokumentace obchodní veřejné soutěže na rekonstrukci špičky rýpadla KU 300/K91, zveřejněný v lednu roku 2004. V tomto dokumentu, pokud se týká pohonu kolesa s převodovkou, zadavatel požaduje, aby kuželočelní převodová skříň s jedním vstupem a s děleným tokem výkonu na dva pastorky prostřednictvím plovoucího pastorku vycházela z technického provedení a provozních zkušeností, aplikovaného na kolesových rýpadlech KU 800 a zejména na K2000 na dolech Bílina. Jiný popis konstrukčního provedení převodovky, popřípadě výkresovou dokumentaci, které by bylo lze porovnat s konstrukčními prvky technického řešení obsaženého alespoň v prvním nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, dokument D9 neobsahuje. Z uvedených důvodů proto ani tento dokument není dostatečným důkazním prostředkem o nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem.

Dokumentem D10 je přepracovaná technická specifikace nabídky rekonstrukce kolesového rýpadla KU 300/30, vypracovaná společností UNEX a.s., Uničov, v níž byly zohledněny připomínky zadavatele, společnosti Severočeské doly a.s., Bílina (dokument D3). V dokumentu D10 je oproti dokumentům D1 a D2, které jsou stejného charakteru, navíc uvedeno pouze to, že všechna ozubená kola budou cementovaná s broušeným povrchem zubů, že uložení pastorků a ozubených kol na hřídelích bude navrženo dle zkušeností z provozu podobných převodových skříní, používaných na KU 800 a K 2000 a bude vycházet z dynamického řešení pohonu při rázovém zastavení kolesa, přičemž připojení převodovky k dutému hřídeli kolesa je provedeno pomocí vícedrážky dostatečně dimenzované na přenos požadovaného kroutícího momentu a jeho rázů. Současně je na str. 8 dokumentu D10 navíc znázorněn pohon kolesa, představovaný v daném případě bočním pohledem na skříň převodovky, jejíž vstup je spojen s hnacím elektromotorem, z něhož lze pouze seznat shodně s napadeným užitným vzorem, uložení hnacího elektromotoru. V dalším dokument D10 neobsahuje takový popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, který by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Rovněž z výše zmíněného vyobrazení vnějšího tvaru pláště převodovky nelze dovodit vnitřní uspořádání ozubených kol definované alespoň v prvním nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, a namítat jej tak proti novosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Vzhledem k tomu, že namítaný dokument D10 má stejný charakter jako namítané dokumenty D1 a D2, nelze jej považovat za veřejně dostupnou tiskovinu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., neboť se jedná o technickou specifikaci nabídky vypracovanou na základě výběrového řízení, adresovanou výhradně zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly a.s., Bílina. Z uvedených důvodů proto ani dokument D10 nelze uplatnit jako důkaz o stavu techniky před podáním přihlášky užitného vzoru.

Za veřejně dostupnou tiskovinu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., nelze považovat ani dokumenty D11 a D12 uplatněné navrhovatelem výmazu, neboť dokumentem D11 je „Výpočet převodovky pohonu kolesa KU-300“ vypracovaný Ing. A. Rottenbergem, zřejmě na základě zadání společnosti UNEX a.s., Uničov. Tento dokument ani nelze brát v úvahu jako důkaz o stavu techniky před podáním přihlášky napadeného užitného vzoru, neboť obsahuje pouze matematické výpočty kroutících momentů, sil v ozubení, zatížení ložisek apod., avšak není z něj patrné uspořádání ozubených kol převodovky, definované alespoň v prvním nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, a nelze jej tak namítat proti novosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Dokumentem D12 je faktura za vypracování výpočtu převodovky, tj. tiskovina, která není dostupná veřejnosti a která ani nic nevypovídá o konstrukčním provedení převodovky.

Dokumentem D12 (správně D13) je záznam z jednání mezi společností UNEX a.s., a společností PRODECO a.s., konaného 10.5.2004 v Teplicích. Tento dokument rovněž nemá charakter veřejně dostupné tiskoviny, ani nevypovídá o konstrukčním provedení převodovky, a proto není relevantním důkazem proti novosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem.

Orgán rozhodující o rozkladu shrnul, že v souladu s rozhodnutím správního orgánu I. stupně neshledal důvod, aby postupoval podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., a provedl výmaz užitného vzoru z důvodu, že technické řešení podle prvního nároku nebylo v době podání přihlášky vzhledem ke stavu techniky, doloženému výše uvedenými dokumenty, nové. Neztotožnil se tak s argumenty obsaženými v rozkladu, podle kterých jsou jednotlivé znaky technického řešení chráněného v prvém nároku na ochranu seznatelné zejména z namítaných dokumentů D1, D2, D5 a D10. Pokud jde o k rozkladu přiložený důkazní prostředek, kterým je CD, jehož obsahem jsou katalogové listy náhradních dílů, nijak neoznačené ani nedatované výkresy vnitřku a vnějšku převodovky, náčrty spojky apod., orgán rozhodující o rozkladu tento důkazní prostředek směřující k prokázání nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem nemohl vzít v úvahu, neboť ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., musí být návrh na výmaz věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá, přičemž důvody, včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny. Orgán rozhodující o rozkladu uzavřel, že navrhovateli se ani v rozkladu nepodařilo prokázat, že technické řešení chráněné užitným vzorem č. 14468 nesplňovalo v době jeho zápisu podmínku novosti zakotvenou v § 1 zákona č. 478/1992 Sb.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě předně namítl, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech v důsledku porušení práv v předcházejícím řízení, tj. došlo k porušení pravidel procesního práva správního. Předně se jedná o porušení zásady rovnosti stran, jelikož veškeré navržené důkazy byly vyloženy zcela jednostranně v neprospěch žalobce. Odůvodnění rozhodnutí přisvědčuje bez jakýchkoliv objektivních důvodů majiteli napadeného užitného vzoru, tj. společnosti VÍTKOVICE GEARWORKS a.s. Není tak možné ani spolehlivě zjistit, jaké důvody vedly orgán rozhodující o rozkladu k vydání napadeného rozhodnutí, ani úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení dle § 68 odst. 3 správního řádu. Jako příklad žalobce citoval str. 8 napadeného rozhodnutí, kde správní orgán uvedl, že „z uvedeného výčtu podmínek zadaných zadavatelem, obsažených v dokumentech D1 a D2 vyplývá, že neobsahují takový popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, který by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru.“ Žalobce je přesvědčen, že zde chybí alespoň jediný argument o tom, co správní orgán vedlo k tomuto závěru a z uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Majiteli užitného vzoru tak stačilo pouze opakovat svá ničím nepodložená tvrzení o tom, že dokumenty označené jako Dl a D2 neobsahují dostatečné znaky, aniž by tato tvrzení jakkoliv zdůvodnil, rozvedl a především prokázal. Správní orgán tato tvrzení bez dalšího přejal, aniž by se zabýval podstatou věci a zkoumal problematiku užitného vzoru jako takového, především však jeho „novostí“, stavu techniky atp.

Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí se nezabývalo všemi námitkami a důkazy uplatněnými žalobcem v rozkladu. Na straně 9 napadeného rozhodnutí správní orgán uvedl, že „dokumentem D4 je dopis společnosti UNEX a.s., v němž je zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly a.s., Bílina, sděleno, že na základě připomínek uvedených v dokumentu D3 byla zpracována nová technická specifikace pro rekonstrukci kolesového rýpadla KU 300/30. Rovněž v tomto dokumentu chybí jakákoli zmínka týkající se kuželočelní převodovky, a proto není možno ani tento dokument považovat za důkaz o nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem.“ Žalobce ale v rozkladu netvrdil, že popis převodovky je uveden přímo v textu dopisu, nýbrž v jeho příloze, která je jeho součástí. Vzhledem k tomu, že se správní orgán touto přílohou evidentně vůbec nezabýval, je zřejmé, že se nezabýval ani touto částí důkazu navrženého žalobcem, jakož ani námitkami z této části důkazu vyplývajícími a pouze je opětovně bez uvedení jakýchkoliv bližších důvodů a úvah nepřijal. Na straně 10 napadeného rozhodnutí správní orgán uvedl, že „jak vyplývá z velmi obecné specifikace pohonu kolesa rýpadla, ani tento dokument D5 neobsahuje takový popis konstrukčního provedení kuželočelní převodovky, které by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru.“ Žalobce ale netvrdil, že popis pohonu kolesa rýpadla je uveden přímo v textu dopisu, nýbrž zcela evidentně vyplývá z obrázku převodovky obsažené v tomtéž dokumentu D5. Vzhledem k tomu, že se správní orgán tímto obrázkem převodovky evidentně vůbec nezabýval (jinak by zjistil, že se jedná o totožnou převodovku), je zřejmé, že se nezabýval ani touto částí důkazu navrženého žalobcem, jakož ani námitkami z této části důkazu vyplývajícími a pouze je opětovně bez uvedení jakýchkoliv bližších důvodů a úvah nepřijal. Na straně 11 napadeného rozhodnutí správní orgán uvedl, že „dokumentem D6 je e-mailová korespondence obsahující připomínky k technické specifikaci KT1021 /N (dokument D2). V této korespondenci nejsou obsaženy žádné údaje o převodovce, které by byly porovnatelné s technickým řešením chráněným napadeným užitným vzorem.“ Žalobce ale v rozkladu netvrdil, že popis převodovky je uveden přímo v textu dopisu, nýbrž

v jeho příloze, která je jeho součástí. Vzhledem k tomu, že se správní orgán touto přílohou evidentně vůbec nezabýval, je zřejmé, že se nezabýval ani touto částí důkazu navrženého žalobcem, jakož ani námitkami z této části důkazu vyplývajícími a pouze je opětovně bez uvedení jakýchkoliv bližších důvodů a úvah nepřijal.

Za zásadní žalobce považuje skutečnost, že již v rozkladu namítal porušení zásady rovnosti účastníků řízení, jakož i nedostatky v odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, avšak správní orgán se těmito námitkami vůbec nezabýval a namísto toho ve stejném duchu (započatém správním orgánem I. stupně) pokračoval a opětovně porušil zásadu rovnosti účastníků řízení, neodůvodnil řádně své rozhodnutí, neuvedl ani úvahy, jimiž se řídil a nevypořádal se se všemi uplatněnými námitkami.

Další porušení procesních pravidel spatřuje žalobce v tom, že správní orgán nepostupoval dle rozsahu uplatněného v návrhu na výmaz užitného vzoru podaném žalobcem, jelikož na str. 8 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl: „Protože Úřad může rozhodnout pouze o tom, co je v návrhu na výmaz uvedeno, stranou ponechal otázku, zda předmětné technické řešení ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., splňuje i další podmínky pro ochranu užitným vzorem, tj. podmínku přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti a průmyslové využitelnosti.“ Správní orgán si však zaměnil povahu „pouhé odborné dovednosti" a podstatu pojmu „stav techniky", jelikož námitky uplatněné žalobcem směřují především vůči tomu, že řešení obsažená v užitném vzoru byla součástí stavu techniky již před vznikem práva přednosti a nesplňovala v důsledku toho požadavek na novost řešení. Pokud nikoliv nezanedbatelné množství různých firem využívala před vznikem práva přednosti řešení obsažená v užitném vzoru, nejedená se o povahu „pouhé odborné dovednosti," nýbrž o skutečnost, že řešení již bylo součástí stavu techniky. Je tak zřejmé, že napadenému rozhodnutí chybí podstatná část vypořádání se s námitkami podanými žalobcem, které se týkají této skutečnosti, tj. toho, že řešení obsažené v užitném vzoru bylo součástí stavu techniky před vznikem práva přednosti (zejména se jedná o námitky uplatněné např. v bodu 7. a bodu 8. rozkladu, které byly uplatněny i v návrhu na výmaz užitného vzoru).

Žalobce dále uvedl, že se nemůže v žádném případě ztotožnit se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí, která jej přímo zkracují na jeho právech. Zapsání užitného vzoru totiž žalobci znemožňuje rozumně využívat řešení, která byla součástí stavu techniky před podáním přihlášky užitného vzoru (a která většinou sám vynalezl). Žalobce má i nadále za to, že řešení obsažené v užitném vzoru není způsobilé k ochraně dle § 1 a § 3 zákona č. 478/1992 Sb., a že před okamžikem vzniku práva přednosti bylo toto řešení zveřejněno široké veřejnosti. Důkazy k těmto tvrzením žalobce Úřadu poskytl, tyto důkazy jsou označeny pod písmeny Dl až Dl3, avšak Úřad se jimi obsahově nezabýval.

Žalobce následně v žalobě popsal, s jakými šesti nároky na ochranu byl předmětný užitný vzor zapsán do rejstříku užitných vzorů, a poté namítl, že z vyjádření majitele užitného vzoru k rozkladu neplyne jediný hodnověrný argument, který by zpochybňoval, že řešení obsažená v užitném vzoru nebyla součástí „stavu techniky.“ Majitel užitného vzoru pouze velmi obecně tvrdí, že dokumenty Dl a D2 neobsahují dostatečné znaky, čemuž správní orgán bez jakéhokoliv zdůvodnění přisvědčil. Žalobce však má za to, že se důkazy mají posuzovat v celé své komplexnosti, nikoliv jenom vytržením určité informace či vlastnosti z kontextu s uvedením, že určitému důkazu chybí charakteristika zveřejnění a jinému charakteristika totožného řešení, to vše ještě za situace, kdy je zjevné, že se správní orgán nezabýval ani přílohami některých důkazů, případně obrazovým znázorněním technického řešení důkazů Hodnocení těchto důkazů ze strany správního orgánu tak navozuje dojem, že jsou účelově vykládány pouze ve prospěch společnosti VÍTKOVICE GEARWORKS a.s. V případě, že důkazy jednoznačně prokazují, že řešení užitného vzoru není novým, jelikož totožným disponoval žalobce před datem vzniku práva přednosti společnosti VÍTKOVICE GEARWORKS a.s., a toto řešení bylo známo široké odborné veřejnosti - bylo zveřejněno, je dle názoru žalobce klíčové, aby se správní orgán objektivně vyjádřil k jednotlivým důkazům, což se nestalo. Hodnocení důkazů obsahuje toliko zcela subjektivní odůvodnění bez zřetele k faktickému stavu důkazů.

Tvrzení správního orgánu na str. 8 napadeného rozhodnutí o tom, že důkazy Dl a D2 „neobsahují takový popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, který by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru,“ je dle žalobce pouze subjektivní spekulací bez jakýchkoliv objektivních argumentů, navíc zcela nepokrytě převzatou z rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Popis řešení uvedeného v důkazu Dl a D2 dokazuje přinejmenším znaky 1 a 2 užitného vzoru, jak jsou uvedeny na str. 5 napadeného rozhodnutí, které mj. zákonitě vyplývají ze statických poměrů v převodovce s větvením toku výkonu. Žalobce na tomto místě poznamenal, že pokud by snad jiné řešení vůbec fungovalo, pak by doba životnosti takové převodovky byla řádově jednotky, maximálně desítky hodin, přičemž by měla velmi nízký koeficient účinnosti (brzdila by celý pohon). Pokud tedy někdo jiný (zde žalobce) nabízel převodovku s jedním vstupem a děleným tokem výkonu, musela by zákonitě nést minimálně tyto dva stejné znaky (znak 1 a znak 2). Navíc svěrné hřídelové pojení s kuželovými prstenci slouží obecně ke spojení hřídele s nábojem jakékoli součásti, tedy i nábojem ozubeného kola nebo výstupním nábojem z převodovky. Toto spojení ozubených kol s hřídeli používali běžně i jiní výrobci před podáním předmětného užitného vzoru. Spojení převodovky s hřídelem kolesa lze najít např. i na veřejně přístupné stránce http://www.bikon.com/english/anwendung/index .html.

Řešení obsažené ve znaku 3 je pak zcela běžné svěrné spojení hřídele s jakoukoli nasazenou součástí. Toto spojení dodávají různí výrobci, jako např. Bikon, Stuve, Tollok, SKF, Rexnord, MAV, Campex atd. Podobná svěrná spojení používá v současné době většina výrobců převodovek. Je tak již dávno součástí stavu techniky a nemůže v žádném případě splňovat požadavek novosti. Např. sborník, označovaný jako důkaz D5, obsahuje na prostorovém obrázku „špičky“ kolesového výložníku převodovku s totožným uspořádáním vnitřku jako u znaku 3 užitného vzoru. Totéž se týká znaku 4. Způsob použití lamelové prokluzové spojky je opět zcela běžným řešením a je součástí současného stavu techniky. Například použití již na starší převodovce kolesa rypadla KU300, tedy na podobném místě jako u převodovky specifikované v zapsaném užitném vzoru. Totéž se týká znaku 5, jehož podstatou je „připojení ozubeného věnce pomocí přenosových čepů.“ Opětovně se jedná o obecně známé řešení, které je součástí stavu techniky. Žalobce má za to, že Úřad, natožpak jeho předseda, by měl být obeznámen se stavem techniky, který alespoň vyplývá z běžných vysokoškolských skript a že není zapotřebí prokazovat obecně známé, za což se považuje stav vědění obsažený mimo jiné ve vysokoškolských skriptech. Poukazuje v této souvislosti na skripta VUT Brno Boháček, F. a kol.: Části a mechanismy strojů I - Zásady konstruování, spoje. Brno, VUT Brno 1997 - úvodní list, jakož i na stránku 230 s tím, že se jedná o základní skripta a literaturu oboru. Tato skripta dle žalobce obsahují vymezení znaku 5, tj. připojení ozubeného věnce pomocí přenosových čepů. Z toho žalobce dovozuje, že stav vědění obsahoval dávno před vznikem předmětného práva přednosti řešení obsažené ve znaku 5. Správní orgán se navíc touto skutečností vůbec nezabýval, v žádné části napadeného rozhodnutí není uvedeno vypořádání se s touto námitkou, což toto rozhodnutí opětovně činí nepřezkoumatelné.

Znak 6, jehož obsahem jsou směry dělících rovin, je dle žalobce opětovně zcela běžným řešením, které bylo součástí stavu techniky ještě před vznikem předmětného práva přednosti. Tento znak je ze své podstaty a logiky dán technologickými podmínkami montáže v konkrétní společnosti. Nijak tedy nepřesahuje, a ze své podstaty ani nemůže přesahovat rámec běžné dovednosti. Navíc tvrzení o odlišnosti tvaru nosného ramene a skříně je irelevantní, protože se z hlediska funkčního jedná o zcela totožné řešení dávno známé a obsažené ve stavu techniky ještě před vznikem práva přednosti.

Žalobce dále orgánu rozhodujícímu o rozkladu vytkl chybnou interpretaci důkazů. Ve vztahu k dokumentu D5 uvedl, že je zcela evidentní a obecně známé, že vědecké semináře jsou organizovány za účelem zveřejnění poznaného, tj. pochlubení se s novými záměry před kolegy v oboru. Závěry z těchto seminářů jsou publikovány ve sbornících, které jsou běžně zveřejňovány na internetu, poskytovány knihovnám atp. Uspořádání prezentovaných příspěvků v publikaci - sborníku, vytištění a vydání není ničím jiným než zveřejněním vědeckých poznatků obsažených ve sborníku veřejnosti. Notorietou je samozřejmě i skutečnost, že jakýkoliv přednes na takovémto semináři je považován za publikační činnost, a tudíž v okamžiku jeho přednesu je obsah příspěvku zveřejěnn a je jednoznačně připsáno jeho autorství. Nebylo a není povinností žalobce prokazovat, že sborník je obsažen v konkrétní knihovně; navíc samotná představa soukromého sborníku vědeckých prací se žalobci jeví jako absurdní.

Argumentace orgánu rozhodujícího o rozkladu vztahující se k dokumentu D9 dle žalobce opětovně konstruuje pouze a jen subjektivní spekulaci, nepodloženou žádnými objektivními závěry. Popis konstrukčního provedení převodovky je zcela totožný s popisem uvedeným v užitném vzoru a vyplývá již ze statických poměrů v převodovce s větvením toku výkonu. Jelikož o důkazu D9 předseda Úřadu str. 11 napadeného rozhodnutí výslovně uvádí, že se jedná o „dokument přístupný neomezenému okruhu osob ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb.“ je evidentní, že důkaz D9 osvědčuje nejenom stav techniky, nýbrž i obecné zveřejnění řešení široké veřejnosti. O to podstatnější je zabývat se jeho podstatou, nikoliv je odbýt na základě nepodložených, nepravdivých a zcela subjektivních tvrzení.

Argumentace orgánu rozhodujícího o rozkladu vztahující se k dokumentu D10 je toliko subjektivním názorem bez jakékoliv kritiky převzatým z rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Navíc toto tvrzení není podloženo žádnými objektivními skutečnostmi, které by tento názor osvědčovaly. Již z polohy vík ložisek hřídelů jednotlivých předloh, která jsou na obrázku zřetelně vyznačena, je toto uspořádání zcela jednoznačné a odpovídá přesně uspořádání soukolí na obrázku č. 2 registrovaného užitného vzoru.

Ve vztahu k dokumentům D11 a D12 žalobce již dříve uvedl, že tyto nemají prokazovat samotný akt zveřejnění, nýbrž skutečnost, že se jednalo a jedná o stav techniky známý již před vznikem předmětného práva přednosti. Ze silových poměrů řešených ve výpočtu opět vyplývá, že jde o stejnou převodovku. Pro popis řešení je zde jen použito jiných prostředků než obvyklého textu a obrázků. Tento výpočet je taktéž uveden jako reference Ing. Augustina Rottenberga na veřejně přístupných webových stránkách http://www.volny.cz/a.rotten/konstr.htm.

Dokument D13 (nesprávně označený jako D12) byl Úřadu poskytnut pro vysvětlení časových posloupností, nikoli novosti řešení a veřejné dostupnosti. Časová posloupnost událostí je dle mínění žalobce velmi významná, jelikož:

1) Žalobce předal koncem roku 2003 společnosti PRODECO, a.s., se sídlem Teplice, ul. Masarykova 51, (dále jen ,,Prodeco“) informaci o projektu specifického řešení převodovky,

2) Prodeco posléze zadalo řešení této převodovky zcela bez informace společnosti UNEX a.s., panu Matyášovi a 3) pan Matyáš (původce užitného vzoru) si v březnu 2004 podal na stejné řešení přihlášku užitného vzoru. Žalobce byl přitom až do jednání, které se konalo dne 10.5.2007 přesvědčen o tom, že bude sám převodovku vyrábět, a proto nechal provést tzv. přepočet (viz důkazy označované jako D11 a D12). Ze všech těchto okolností má žalobce za to, že význam důkazu Dl3 nebyl správním orgánem vůbec pochopen. Záznam jednání prokazuje skutečnost, že žalobce nemohl do data konání schůzky uhlídat podání užitného vzoru na svoje řešení ze strany jiné osoby, jelikož nemohl počítat s tím, že jeho řešení bude panu Matyášovi ze strany společnosti Prodeco protiprávně poskytnuto. O postoupení řešení převodovky na registrovaného původce se žalobce dozvěděl až na tomto jednání.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcova tvrzení o porušení zásady rovnosti stran a o tom, že z napadeného rozhodnutí není možné zjistit, jaké důvody vedly žalovaného k jeho vydání, jsou zcela obecného rázu, ničím nepodložená, subjektivní a účelová. Ze znění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se žalobcem navrženými důkazy podrobně zabýval, velmi pečlivě je hodnotil a vyčerpávajícím způsobem uvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že napadené technické řešení je nové. Žalovaný nikterak neporušil zásadu rovnosti stran zakotvenou v § 7 správního řádu. Postupoval nestranně, vycházel z důkazů předložených žalobcem, na kterém v řízení o výmazu užitného vzoru ze zákona leží důkazní břemeno a kterému se nepodařilo prokázat, že technické řešení chráněné napadeným užitným vzorem je součástí stavu techniky. Není pravdou, že by žalovaný převzal tvrzení osoby zúčastněné na řízení a žalovanému není jasné, z čeho tak žalobce usuzuje.

Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou, že se v rozhodnutí nezabýval všemi námitkami a důkazy uplatněnými žalobcem v rozkladu. Návrh na výmaz předmětného užitného vzoru se opíral pouze o nesplnění podmínky novosti. Na základě návrhu tedy nebylo možno se zabývat jinou podmínkou zápisné způsobilosti než novostí. Pro vyhovění návrhu na výmaz by bylo nutné, aby napadené technické řešení definované znaky prvního nároku na ochranu bylo známé ke dni práva přednosti z jediného, a to kteréhokoliv namítaného dokumentu. Za účelem posuzování podmínky novosti technického řešení nelze dle žalovaného kombinovat dva nebo více namítaných dokumentů. Pokud jde o přílohu, která podle žaloby byla součástí dokumentu D4, žalovaný konstatoval, že k návrhu na výmaz byl tento dokument připojen bez příloh. V dokumentu D5 žalobce na str. 49 zvýraznil, že pohon děleného kolesového hřídele obstarává převodovka s asynchronním nízkonapěťovým motorem napájeným frekvenčním měničem, přičemž pohon je chráněn lamelovou spojkou umístěnou na první předloze převodovky. Vzorem pro novou převodovku byla převodovka pohonu kolesa K 2000. Ani tento dokument neuvádí všechny znaky chráněného technického řešení, není tudíž na závadu jeho novosti. Součástí dopisu D6 je příloha „Připomínky k technické specifikaci č. KT/1021/N44, která obsahuje 19 bodů k upřesnění specifikace, avšak kuželočelní převodovky se v zásadě netýká žádný bod.

Žalobní tvrzení, podle kterého žalovaný nepostupoval dle rozsahu uplatněného v návrhu na výmaz užitného vzoru a zaměnil povahu „pouhé odborné dovednosti“ a podstatu pojmu „stav techniky,“ dle žalovaného svědčí o zřejmém nepochopení rozlišování podmínek zápisné způsobilosti ze strany žalobce. Jeho návrh na výmaz se opírá o nesplnění podmínky novosti, nesplnění podmínky přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti není nikde v návrhu na výmaz zmíněno. Na základě návrhu tedy nebylo možno se zabývat jinou podmínkou zápisné způsobilosti než novostí. Argumentace obsažená v bodu VIII. a IX. žaloby je často vedena v tom smyslu, že ve stavu techniky byla známa část znaků chráněného řešení (např. svěrné hřídelové spojení, lamelová prokluzová spojka). Takto vedená žalobní argumentace nezpochybňuje novost, ale mohla by směřovat ke zpochybňování splnění podmínky přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti, kterou však žalobce v návrhu na výmaz neuplatnil. Hodnocením této podmínky zápisné způsobilosti se proto žalovaný nezabýval. Z čeho žalobce usoudil, že žalovaný tyto podmínky zápisné způsobilosti zaměňuje, není žalovanému jasné.

K námitce žalobce, že z vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu neplyne jediný hodnověrný argument, který by zpochybňoval, že řešení obsažená v užitném vzoru nebyla součástí „stavu techniky,“ žalovaný podotkl, že není povinností osoby zúčastněné na řízení vyvracet tvrzení žalobce. Dokumenty označené jako D1 a D2 nebyly zveřejněny ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., neboť byly dostupné jen omezenému počtu osob, případně jen adresátovi. Tyto dokumenty jsou technickou specifikací nabídky vypracovanou na základě výběrového řízení, adresovanou výhradně zadavateli výběrového řízení. Pokud žalobce napadá závěr žalovaného, že důkazy D1 a D2 neobsahují takový popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, který by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, a označuje jej za „subjektivní spekulaci bez jakýchkoliv objektivních argumentů převzatou z rozhodnutí orgánu I. stupně řízení,“, žalovaný toto tvrzení považuje za účelové, ničím nepodložené a postrádající věrohodnou argumentaci. Tyto dokumenty navíc, jak již žalovaný uvedl, nelze považovat za veřejně dostupné tiskoviny ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., tj. dokumenty přístupné neomezenému okruhu osob, neboť se jedná o technickou specifikaci nabídky vypracovanou na základě výběrového řízení, adresovanou výhradně zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly a.s., Bílina, a nelze ke proto připustit jako důkazy o stavu techniky před podáním přihlášky užitného vzoru. Žádný z dokumentů D1 až D13 dle žalovaného neprokazuje, že chráněné technické řešení nebylo ke dni práva přednosti užitného vzoru nové. Z důkazů vyplývá, že kuželočelní převodovky známé z rypadel KU 800 a K 2000 zřejmě vykazovaly v aktuálních těžebních podmínkách konstrukční nedostatky, jejichž odstranění bylo cílem veřejné zakázky v dokumentu D9. Z dokumentů D1, D2, D7, D8 a pravděpodobně i D11 vyplývá, jakým způsobem žalobce při odstraňování těchto nedostatků postupoval, tyto a ani ostatní dokumenty, o které se návrh opírá, však neprokazují, že ke zveřejnění došlo před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru. Zamítnutí návrhu na výmaz proto není subjektivní spekulací bez jakýchkoliv objektivních argumentů, jak tvrdí žalobce. Za situace, kdy ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., je na navrhovateli výmazu, aby označil důkazy prokazující nenovost technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem, tj. věcně relevantní důkazy prokazatelně zveřejněné před datem práva přednosti užitného vzoru, je zřejmé, že žalobce v dané věci důkazní břemeno svědčící o nenovosti chráněného technického řešení neunesl.

K žalobní argumentaci, v níž žalobce zpochybňuje nároky č. 3, 4, 5, a 6, které nazývá v žalobě znaky, neboť se podle jeho názoru jedná o zcela běžná řešení, která jsou součástí současného stavu techniky, s čímž by měl být žalovaný obeznámen, a dále k tvrzení žalobce, že není zapotřebí prokazovat skutečnosti obecně známé, jako je stav vědění obsažený mimo jiné ve vysokoškolských skriptech, žalovaný uvedl, že první nárok na ochranu předmětného užitného vzoru zahrnuje kombinaci řady jednotlivých konstrukčních znaků kuželočelní převodovky ve vzájemné kombinaci a závislé nároky na ochranu 2 až 6 další konstrukční znaky chráněného řešení. Pojem „nároky na ochranu“ nelze pro účely posuzování podmínky novosti zaměňovat za pojem „znaky“, jak je učiněno v žalobě. Argumentace v bodu VIII. a IX. žaloby je vedena v tom smyslu, že ve stavu techniky byla známa část znaků chráněného řešení (např. svěrné hřídelové spojení, lamelová prokluzová spojka). Takto vedená argumentace nezpochybňuje novost, ale směřuje ke zpochybňování splnění podmínky přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti, kterou však navrhovatel v návrhu na výmaz neuplatnil.

K žalobním námitkám stran chybné interpretace důkazů žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dokument D5, jímž je sborník ze semináře, v napadeném rozhodnutí velmi podrobně posoudil. Tento sborník by bylo možno pokládat za přístupný veřejnosti za předpokladu, že přístup na seminář nebyl omezen jen na zvané účastníky, což však žalobce nedoložil a rovněž neprokázal, že „sborník“ z tohoto semináře byl veřejně přístupný široké veřejnosti. Žalovaný shodně s rozhodnutím orgánu I. stupně dospěl k závěru, že dokument D5 se nestal stavem techniky. V této věci se žalovaný neztotožnil s argumentem rozkladu, že tohoto semináře se mohl zúčastnit každý, kdo zaplatil „konferenční“ poplatek, a že počet účastníků byl omezen pouze kapacitou zařízení, tj. počtem míst. Aby toto tvrzení žalobce, vztahující se k podmínce přístupnosti neomezeného okruhu osob, mohlo být akceptováno, musel by žalobce prokázat, že s konáním semináře byla seznámena široká veřejnost, například inzercí v tisku či jiných mediálních prostředcích, což však v návrhu na výmaz neučinil. Žalovaný připouští, že za přístupnou veřejnosti lze pokládat zadávací dokumentaci obchodní veřejné soutěže obsaženou v dokumentu D9. Co se týká novosti chráněného technického řešení, jsou v dokumentu D9 formulovány požadavky zadavatele, přičemž žalobce na str. 3 tohoto dokumentu zvýraznil požadavek, aby převodovka pohonu kolesa vycházela z technického provedení a provozních zkušeností aplikovaných na rýpadlech KU 800 a K 2000, u nichž je zmíněn jeden vstup převodové skříně s děleným tokem výkonu na dva pastorky prostřednictvím plovoucího pastorku. Jiný popis konstrukce převodovky známé z rýpadel KU 800 a K 2000 dokument D9 neobsahuje, přičemž užitným vzorem chráněné technické řešení zahrnuje mimoto znaky uspořádání pastorků na hřídelích a jejich postavení vzhledem k ozubení kuželových nebo čelních kol, uložení a typ ložisek kol, uspořádání spojky nebo uspořádání předního a zadního víka vzhledem k tělesu převodovky se šikmou dělicí rovinou. Dokument D 9 proto není na závadu novosti chráněného technického řešení. co se týče dokumentu D10, ten má stejný charakter jako dokumenty D1 a D2, nelze jej tedy považovat za veřejně dostupnou tiskovinu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb. Také dokumenty D11 a D12 neprokazují, že chráněné technické řešení chráněné napadeným užitným vzorem nebylo ke dni práva přednosti užitného vzoru nové. Vzhledem k tomu, že žalobce sám uvádí, že dokument D13 neměl prokazovat nenovost technického řešení chráněného užitným vzorem, žalovaný se nehodlá vyjadřovat k žalobnímu bodu, který se týká tohoto dokumentu.

Žalobce v žalobě navrhl nový důkazní prostředek, a to svědeckou výpověď Ing. Víta Kostečky, zaměstnance žalobce, a to z důvodu vysvětlení odborných otázek, především pak skutečností prokazujících rozdíl mezi subjektivními závěry žalovaného a objektivní skutečností. K navrženému důkaznímu prostředku žalovaný poznamenal, že řízení o výmaz užitného vzoru je striktně založeno na zásadě koncentrační. Ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., bylo povinností žalobce návrh na výmaz řádně odůvodnit a současně předložit důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá, přičemž důvody a důkazy, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny, tudíž ani rozšiřovány. Žalobce se při podání návrhu na výmaz užitného vzoru nedovolával svědecké výpovědi Ing. Kostečky a tento důkaz nemůže navrhovat ani v žalobě. Žalovaný řádně provedl dokazování v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu, a proto odmítá rozšiřování dokazování v soudním řízení, neboť tento důkaz by musel žalobce uplatnit již v řízení před správním orgánem I. stupně. Má za to, že provedení takového důkazu soudem by bylo v rozporu s § 77 odst. 2 s.ř.s.

Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k věci samé navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně označila za věcně správné a uvedla, že se plně ztotožňuje se skutkovými a právními závěry, která jsou v těchto rozhodnutích obsažena. Namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání správní žaloby s tím, že žalobce netvrdí, že by byl dotčen na svých veřejných subjektivních právech ve smyslu § 2 a § 65 s.ř.s., ani takové dotčení nevyplývá z obsahu žaloby. Podle osoby zúčastněné na řízení žalobce důvodnost žaloby opírá spíše o poškození jeho postavení v oblasti obchodní, tj. soukromoprávní, které však nespadá do oblasti ochrany v rámci správního soudnictví. Osoba zúčastněná na řízení souhlasí se závěry správních orgánů, podle kterých se žalobci v řízení nepodařilo prokázat, že technické řešení chráněné užitným vzorem č. 14468 v době jeho zápisu nesplňovalo podmínku novosti zakotvenou v § 1 zákona č. 478/1992 Sb. Zdůraznila, že řízení o výmazu užitného vzoru je řízením návrhovým s přísnou zásadou koncentrace, která je dána již k okamžiku podání návrhu. Na důvody a důkazy uvedené, resp. navržené v průběhu řízení, tj. po podání návrhu, již nelze v průběhu řízení brát zřetel a nemají místo ani ve správní žalobě, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů je žalobce při podání návrhu neuvedl. Je na navrhovateli, aby zahájil správní řízení náležitě připraven a procesně vybaven. Navrhovatel tak musí nést nepříznivé důsledky toho, že v řízení neprokáže skutečnosti významné pro navrhovaný výmaz užitného vzoru.

Protože žalobce v návrhu ze dne 20.6.2007 uvedl jako důvod pro výmaz pouze nesplnění podmínky novosti technického řešení chráněného užitným vzorem, správní orgán se zcela správně nezabýval jinými podmínkami zápisné způsobilosti, tedy tím, zda předmětné technické řešení ve smyslu § 1 zákona č. 478/1992 Sb., splňuje i další podmínky pro ochranu užitným vzorem, tj. podmínku přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti a průmyslové využitelnosti. Podle § 4 zákona č. 478/1992 Sb., je technické řešení nové, není-li součástí stavu techniky, kterým se rozumí vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti, zveřejněno. Pod pojmem zveřejnění se všeobecně rozumí zpřístupnění předmětného technického řešení způsobem, který umožňuje seznámit se s ním blíže neomezenému počtu osob. Žalobce v návrhu na výmaz žádné takové skutečnosti netvrdil, když pouze popisoval obchodní jednání se společnostmi Severočeské doly a.s., a PRODECO a.s., což podmínku zveřejnění zcela jistě nesplňuje. Pokud navrhoval k důkazu sborník přednášek ze semináře ve Sloupu v Čechách ze dne 28. a 29.11.2002, pak k tomuto důkazu neučinil žádná skutková tvrzení, a není tak zřejmé, co mělo být tímto důkazem prokázáno. Pro návrhová řízení, při kterých se uplatňuje zásada projednací, má důkazní návrh význam pouze ve spojení s příslušným tvrzením, které má být tímto důkazním návrhem prokázáno. Není na správním orgánu, aby nedostatek tvrzení navrhovatele nahrazoval vlastní úvahou a vyhledáváním relevantních skutečností z navržené listiny. Osoba zúčastněná na řízení má rovněž za to, že nad rámec svých procesních povinností a bez ohledu na vadnost žalobcova návrhu v řízení dostatečným způsobem prokázala, že nabídky žalobce z doby před přihlášením užitného vzoru neobsahovaly dostatečné znaky, které jsou předmětem alespoň některého z nároků na ochranu užitného vzoru .

Při ústním jednání před soudem setrval žalbcoe na podané žalobě. Zopakoval, že se neztotožňuje se stanovisky správních orgánů obou stupňů stran posouzení důkazů, zejména pak důkazu D5, kterým je záznam z odborného semináře. Tento seminář byl určen pro odbornou veřejnost, přičemž se jednalo o cca 100 lidí. Výklad správního orgánu, že stanovisko z odborného semináře by muselo být publikováno v tisku či v knihách, nelze dle názoru žalobce přijmout. Protože technický stav prezentovaný na uvedeném odborném semináři byl znám v době, která předchází přihlášení užitného vzoru panem Matyášem, neměl být užitný vzor zaregistrován. K důkazu D9, tzv. zadávací dokumentaci, žalobce poznamenal, že zde shoduje se správním orgánem, že se jedná o dokumentaci, která vykazuje prvek zveřejnění ve smyslu zákona. Nesouhlasí ale s tím, že by technické řešení zde uvedené nebylo shodné s technickým řešením zachyceným v užitném vzoru. Žalobce má za to, že Úřad průmyslového vlastnictví i jeho předseda důkazy, které jim předložil, hodnotili pouze formálně. Důvody, pro které důkazy nepřijali, jsou formulovány jen obecně. Zejména u důkazu D5 není zřejmé a dostatečně odůvodněné, proč jej správní orgány obou stupňů nepovažují za důkaz, který by splňoval prvek veřejnosti ve smyslu zákona. Žalobci není zřejmé, jak by měl prokázat, že seminář byl veřejně přístupný a navštěvovaný odbornou veřejností. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tedy trpí vadami, a to jednak vadami procesními, zejména nedostatkem odůvodnění, proč důkazy nebyly považovány za dostatečně veřejné, a chybí i posouzení vzájemných souvislostí důkazů. Žalobce považuje posouzení žalovaného za vadné i z hlediska hmotněprávního, a to zejména pokud jde o výklad pojmu zveřejnění. Dle mínění žalobce postačuje, že určitá informace je zpřístupněna na odborném semináři, kde je zpřístupněna minimálně pro odbornou veřejnost. Seminář ve Sloupu je organizován každoročně, je hojně navštěvován odbornou veřejností a minimálně tímto důkazem bylo prokázáno, že stav technického řešení chráněného užitným vzorem byl znám předtím, než pan Matyáš toto technické řešení přihlásil jako užitný vzor.

Žalovaný při jednání před soudem poukázal na judikaturu správních soudů ve věcech užitných vzorů, z níž vyplývá, že v řízení o výmazu užitného vzoru má přihlašovatel užitného vzoru prostor pro obranu proti vymazání předmětného vzoru, avšak rozsah jeho argumentů je vymezen jeho vlastní přihláškou užitného vzoru. Jinými slovy nemůže uvádět skutečnosti jiné, nové či činit návrhy týkající se vlastní přihlášky užitného vzoru. K tomuto závěru NSS dospěl v rozsudku sp. zn. 7 A 105/2002 ze dne 1.12.2005. Řízení o výmazu užitného vzoru je ex lege řízení přísně koncentrovaným, v němž leží břemeno důkazu plně na navrhovali výmazu ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb. Návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí bý tpředloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny, jak konstatoval NSS v rozsudku sp. zn. 6 As 2/2009 ze dne 15.7.2009 a Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 8 Ca 301/2008 ze dne 19.1.2010. Úřad není oprávněn konstruovat nové důvody výmazu užitného vzoru, jak plyne z rozsudku NSS sp. zn. 5 A 130/2001 ze dne 19.7.2007. Novost a přesah rámce pouhé odborné dovednosti jsou samostatně zkoumanými znaky užitných vzorů, jak plyne z rozsudku NSS sp. zn. 6 A 72/2001 ze dne 16.12.2009. K věci samé žalovaný uvedl, že při zkoumání zápisné způsobilosti se zjišťuje jednak novost, dále průmyslová využitelnost a také překročení vynálezecké úrovně. U všech těchto komponent platí konkrétní procedurální pravidla. V projednávané věci Úřad k žádosti žalobce zkoumal novost, respektive nenovost technického řešení chráněného užitným vzorem a důkazy, které byly k prokázání této skutečnosti žalobcem navrženy. K tomu, aby se jednalo o technické řešení, které není nové, musí být technické řešení zpřístupněno veřejnosti a dále musí být ve zveřejňovaném dokumentu obsaženo celé. Žalovaný poukázal na závěry uvedené v prvostupňovém rozhodnutí na str. 10, kde je konkrétní stanovisko prvoinstančního správního orgánu k důkazu D5 - sborníku ze semináře a dále na odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 9 a 10 ohledně téhož důkazu D5, kde je nejprve zachycena úvaha správního orgánu o tom, zda technické řešení chráněné užitným vzorem bylo předmětem semináře ve Sloupu a až v dalších odstavcích je pojednáváno o splnění požadavku zveřejnění tohoto důkazu, tj. sborníku z odborného semináře. Na základě hodnocení tohoto důkazu správní orgány obou stupňů dospěly k závěru, že technické řešení chráněné užitným vzorem na semináři prezentováno nebylo a že převodovka ve sborníku popsána není. Žalovaný zdůraznil, že správní orgány obou stupňů vycházely výlučně z těch důkazů, které byly předloženy žalobcem. Žádným z předložených důkazů však nenovost technického řešení prokázána nebyla. V řízení o užitných vzorech neplatí zásada materiální pravdy, ale zásada formální, což znamená, že Úřad nemůže návrh překročit a důkazní břemeno spočívá výlučně na navrhovateli výmazu.

Osoba zúčastněná na řízení se při jednání před soudem připojila ke stanovisku žalovaného. Má za to, že by nemělo být tvrzeno něco, co není nikterak doloženo, čímž má na mysli sborník z odborného semináře. Žalobce měl předložit nejméně seznam účastníků tohoto semináře a dále doložit, že těmto účastníkům bylo prezentováno technické řešení v té podobě, jak je popsáno v užitném vzoru. Neunesení důkazního břemene navrhovatelem výmazu v průběhu správního řízení nemůže být zhojeno v průběhu přezkumného řízení před soudem. Osoba zúčastněná na řízení nesdílí názor žalobce, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, naopak jejich odůvodnění považuje za velmi precizní, a to zejména z hlediska posouzení jednotlivých důkazů. Ve shodě se žalovaným má za to, že žaloba by měla být jako nedůvodná zamítnuta.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 1 zákona č. 478/1992 Sb., technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se chrání užitnými vzory.

Podle § 4 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., technické řešení je nové, není-li součástí stavu techniky.

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., stavem techniky pro účely tohoto zákona je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti (§ 9), zveřejněno.

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., právo na ochranu užitným vzorem má původce nebo jeho právní nástupce.

Podle § 6 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., původcem užitného vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvořivou prací.

Podle § 8 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., o zápis do rejstříku se žádá přihláškou užitného vzoru (dále jen "přihláška") podanou písemně u Úřadu.

Podle § 9 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., podáním přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti.

Podle § 11 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., zápisem užitného vzoru do rejstříku vzniká jeho ochrana podle tohoto zákona. Přihlašovateli, který se zápisem užitného vzoru do rejstříku stává majitelem užitného vzoru, vydá Úřad osvědčení o zápisu užitného vzoru do rejstříku a zápis užitného vzoru do rejstříku oznámí ve Věstníku. Po zápisu užitného vzoru do rejstříku Úřad zveřejní podklady uvedené v § 8 odst. 3 písm. b) a c).

Podle § 17 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., na návrh kohokoliv Úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku a) není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle § 1 a 3, b) je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti, c) jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru.

Podle § 17 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., výmaz užitného vzoru z rejstříku má účinky, jako by užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán.

Podle § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.

Podle § 19 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., Úřad na návrh odejme užitný vzor majiteli, jestliže z rozhodnutí soudu zjistí, že mu právo na užitný vzor podle § 6 nepříslušelo.

Podle § 19 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., návrh na odnětí ochrany podle odstavce 1 je oprávněna podat pouze osoba, které podle rozhodnutí soudu přísluší právo na ochranu užitným vzorem, nebo její právní nástupce.

Podle § 19 odst. 3 zákona č. 478/1992 Sb., na návrh osoby, které přísluší právo na ochranu užitným vzorem, podaný do jednoho měsíce od pravomocného rozhodnutí soudu, Úřad zapíše tuto osobu jako majitele užitného vzoru.

Soud nesdílí názor osoby zúčastněné na řízení, že žalobce není legitimován k podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti se v souladu s § 65 odst. 1 s.ř.s. může žalobou domáhat ten, kdo tvrdí, že byl tímto úkonem správního orgánu zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Napadeným rozhodnutím (ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně) bylo nesporně zasaženo do právní sféry žalobce jakožto navrhovatele výmazu předmětného užitného vzoru, neboť jeho návrh na výmaz byl žalovaným zamítnut. Žalobce v žalobě namítl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, a to jednak na svých procesních právech účastníka správního řízení (porušení zásady rovnosti stran, nedostatek důvodů rozhodnutí, nevypořádání námitek uvedených v rozkladu aj.), a dále na právu na výmaz předmětného užitného vzoru, které mu bylo upřeno v důsledku chybné interpretace provedených důkazů a nesprávného právního názoru žalovaného. Jeho žalobní legitimace, založená na samotném tvrzení o zkrácení na právech, je tedy dána. Soud proto žalobu neodmítl, ale na jejím základě přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení však soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Na rozdíl od žalobce nepovažuje soud napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Orgán rozhodující o rozkladu v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasným a srozumitelným způsobem vylíčil, jaké důvody jej vedly k zamítnutí rozkladu, a dostatečně určité jsou i jeho úvahy ohledně hodnocení jednotlivých důkazů, o které žalobce opíral svůj návrh na výmaz užitného vzoru. Samotná skutečnost, že správní orgán neshledal žalobcem předložené důkazy dostatečnými k tomu, aby návrhu na výmaz užitného vzoru vyhověl, a rozhodnutí proto vyznělo v neprospěch žalobce, ještě neznamená, že správní orgán porušil zásadu rovnosti stran, tedy že nebyl v řízení nestranný. V souzené věci z ničeho nevyplývá, že by na straně žalovaného v řízení jednaly osoby, u nichž by byly dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu § 14 správního řádu. Pouhá nespokojenost žalobce s tím, jakým způsobem správní orgán vyhodnotil předložené důkazy a jakým způsobem ve věci samé rozhodl, není způsobilým argumentem, na jehož základě by bylo možné usuzovat na podjatost úředních osob podílejících se na výkonu pravomoci správního orgánu.

Také není pravdou, že by žalovaný v napadeném rozhodnutí bez dalšího přejal ničím nepodložená tvrzení majitele užitného vzoru, aniž by se zabýval podstatou věci a aniž by své závěry odůvodnil. Z napadeného rozhodnutí, a stejně tak i z rozhodnutí správního orgánu I. stupně lze bez obtíží seznat, že správní orgány obou stupňů se zabývaly jednotlivě veškerými žalobcem předloženými důkazy a řádně zdůvodnily, proč jednotlivé dokumenty nelze považovat za důkazy, které by prokazovaly, že technické řešení chráněné užitným vzorem není nové (§ 4 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb.). Jak bude dále rozvedeno, s klíčovými závěry žalovaného ohledně hodnocení jednotlivých důkazů D1 – D13 se soud plně ztotožňuje.

Ze žalobcem příkladmo citovaného závěru správního orgánu, podle něhož „z uvedeného výčtu podmínek zadaných zadavatelem, obsažených v dokumentech D1 a D2, vyplývá, že neobsahují takový popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky, který by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru“ je dle náhledu soudu jednoznačně patrno, z jakého důvodu správní orgán tyto dokumenty nepovažoval za důkaz prokazující nenovost technického řešení chráněného užitným vzorem. Tímto zřetelně vyjádřeným důvodem je právě zjištění správního orgánu, že ani v jednom z dokumentů není uveden popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky odpovídající podstatným znakům technického řešení chráněného předmětným užitným vzorem. Soud k tomu dodává, že uvedený důvod není jediným, pro který správní orgán tyto dokumenty neakceptoval jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Dalším důvodem byl závěr správního orgánu, že tyto dokumenty nelze považovat za veřejně dostupné tiskoviny, tj. za dokumenty přístupné neomezenému okruhu osob, protože jde o technickou specifikaci nabídky adresovanou výhradně zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly a.s.

Dříve, než soud přikročí k dalšímu vypořádání žalobních námitek, považuje za potřebné poukázat na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se vztahuje k řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru. V rozsudku ze dne 15.7.2009 č.j. 6 As 2/2009 – 112 Nejvyšší správní soud dovodil, že „řízení o výmazu užitného vzoru je totiž ex lege řízením přísně koncentrovaným, v němž leží břemeno důkazu plně na navrhovateli výmazu – podle § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.“ V témže rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval též otázkou, zda absence výslovné zmínky o některé z námitek účastníka řízení bez posouzení kontextu celého rozhodnutí eo ipso může založit nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí, nebo nikoliv. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomenul, že „správní soudnictví neslouží k tomu, aby zajistilo formálně dokonalá správní rozhodnutí, ale aby poskytlo efektivní ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Konstatoval, že právě při vědomí základního účelu správního soudnictví správní soudy již před reformou správního soudnictví provedenou zákonem č. 150/2002 Sb. vymezily základní limity pro hodnocení nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí s cílem, aby nedocházelo k rušení rozhodnutí více méně z formálních důvodů. Pokud pak jde o vady řízení, judikatura se shoduje na tom, že vždy je namístě ex officio zrušit správní rozhodnutí pro vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti, a to proto, že takové rozhodnutí není schopno pro svou nesrozumitelnost jakéhokoliv přezkumu v rámci případných žalobních bodů (byť se i účastníci mohou domnívat, že srozumitelné pro ně je). Na druhou stranu však nelze chápat za nepřezkoumatelné rozhodnutí jen pro absenci výslovného vyjádření v odůvodnění rozhodnutí. Je na místě být pamětliv zásady definované již v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 1996, č. j. 6 A 825/95 – 7, a to, že soud může jako překlenutelnou procesní chybu posoudit to, když i přes nedostatečné odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí jsou skutkové údaje, z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu, a skutkové a právní úvahy správního orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu alespoň v základních rysech bez pochyb rekonstruovatelné. Jinak řečeno, nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž se opírají rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.“

V rozsudku ze dne 30.9.2011 č.j. 4 As 12/2011 – 100 Nejvyšší správní soud poukázal na svůj předchozí rozsudek ze dne 19.7.2007 č.j. 5 A 130/2001 – 59, ve kterém konstatoval, že „... navrhovatel výmazu musí již v návrhu uvést veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody musí podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Za důvod výmazu přitom nelze považovat pouze příslušné ustanovení zákona, tj. důvod ve formálním slova smyslu, neboť pojem důvod výmazu zahrnuje současně též tvrzení konkrétních skutečností, které naplnění zákonného důvodu výmazu způsobují. ... Nemůže-li žalovaný v průběhu správního řízení brát zřetel na další důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly uplatněny v původním návrhu, tím spíše není oprávněn konstruovat vlastní důvody výmazu navrhovatelem neuplatněné. V návrhovém řízení o výmaz užitného vzoru z rejstříku je totiž správní orgán limitován obsahem návrhu na výmaz, který představuje vymezení předmětu řízení, jež nelze překročit.“ V rozsudku ze dne 30.9.2011 č.j. 4 As 12/2011 – 100 Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „ustanovení § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech zcela jednoznačně stanovuje povinnost navrhovatele výmazu svůj návrh věcně odůvodnit, což rozhodně neznamená, že by postačil odkaz na příslušné zákonné ustanovení. Vyžaduje se formulace konkrétních důvodů právních i skutkových, pro které by měl být užitný vzor vymazán z rejstříku. Tyto důvody pak navrhovatel výmaz není oprávněn dodatečně měnit.“ V další části odůvodnění téhož rozsudku pak Nejvyšší správní soud připomenul, že „jakékoliv doplňování argumentace osoby, která podala návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku, o důvody, jež tato osoba neuplatnila, je naprosto nepřípustné, neboť se jedná o neoprávněné zvýhodnění jednoho účastníka správního řízení oproti jinému. Obsahem návrhu na výmaz užitného vzoru musí být kompletní argumentace navrhovatele, proč má být užitný vzor z rejstříku vymazán, a k důvodům později uplatněným nemůže správní orgán přihlížet, natožpak si sám vlastní důvody domýšlet.“

Výše citované závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu jsou plně aplikovatelné i v nyní projednávané věci.

Žalobci je nutno přisvědčit v tom, že orgán rozhodující o rozkladu se v napadeném rozhodnutí nezabýval přílohami dokumentů D4 a D6 ani obrázkem obsaženým v dokumentu D5. V této skutečnosti však soud nespatřuje pochybení ze strany správního orgánu, které by mělo za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z výše citované judikatury NSS vyplývá, že řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru platí přísná koncentrační zásada, zakotvená v § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb. Navrhovatel musí veškeré důvody právní i skutkové, pro které by měl být užitný vzor vymazán z rejstříku, konkrétně formulovat již v návrhu na výmaz; k jakémukoliv jejich pozdějšímu doplňování nemůže správní orgán přihlížet. Totéž platí i pro důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá – také ty musí navrhovatel připojit již k návrhu a nemůže je dodatečně doplňovat či měnit.

V souzené věci žalobce v návrhu ze dne 20.6.2007 na výmaz užitného vzoru netvrdil, že by popis technického řešení chráněného užitným vzorem byl uveden v příloze jeho dopisu ze dne 28.11.2002 (dokument D4); o existenci takové přílohy se v návrhu vůbec nezmínil a ani jí jako důkazní prostředek k návrhu na výmaz nepřipojil. Soud podotýká, že tvrzení, že by popis technického řešení chráněného užitným vzorem byl uveden nikoliv v dopisu ze dne 28.11.2002 (dokument D4), ale v jeho příloze, nenalezl ani v rozkladu ze dne 17.12.2007 podaném žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Totéž platí i pro údajnou přílohu e-mailové korespondence, která je důkazním prostředkem označovaným jako D6. O tom, že popis převodovky je uveden v příloze této korespondence, se žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru ani slovem nezmínil a k návrhu také žádnou takovou přílohu jako důkazní prostředek nepřipojil. Až v rozkladu pak v bodě 11 poukázal na „zmínku o projektu převodovky PK 4057 (jejíž řešení předkládá na přiloženém CD)“ s tím, že se jedná o stejné řešení převodovky jako v užitném vzoru. Pokud jde o žalobcem namítaný obrázek převodovky obsažený v dokumentu D5, jímž je výtah ze sborníku přednášek ze semináře konaného ve Sloupu v Čechách, žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru ve vztahu k tomuto důkaznímu prostředku uvedl pouze to, že „zde došlo k prezentaci kuželočelní převodovky navrhovatelem – viz např. čl. 1.7.“ Rozhodně tedy netvrdil, že popis pohonu kolesa rýpadla evidentně vyplývá z obrázku převodovky obsažené v dokumentu D5. Ve „Studii rekonstrukce špičky a předního kolesového výložníku rýpadla KU 300“, jejímž autorem je Ing. Jan Marek, CSc., a která je pod č. 1.7. publikována v dokumentu označovaném jako D5, je, pokud jde o převodovku, uvedeno pouze to, že „pohon hřídele obstarává převodovka s asynchronním nízkonapěťovým motorem napájeným frekvenčním měničem. Pohon je chráněn lamelovou spojkou umístěnou na první předloze převodovky.“ Studie neobsahuje žádný další popis technického řešení převodovky, a žalovaný proto právem dovodil, že ani dokument D5 neobsahuje takový popis konstrukčního provedení kuželočelní převodovky, které by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani obrázek na str. 49 dokumentu D5, jehož se nyní žalobce nově dovolává. Z tohoto ilustrativního obrázku špičky kolesového rýpadla (nikoliv samotné převodovky) rozhodně nelze zjistit, zda se jedná o totéž technické řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. Argument žalobce uplatněný poprvé až v rozkladu, že na prostorovém obrázku špičky kolesového výložníku je zřetelně znázorněna převodovka, na které je zřejmé totožné uspořádání vnitřku ze stejných znaků jako u znaku 3 užitného vzoru, je nutno odmítnout i z toho důvodu, že předmětný obrázek je vzhledem ke špatné kvalitě kopie výňatku ze sborníku (dokument D5), kterou žalobce předložil Úřadu jako důkazní prostředek, pro rozpoznání jakýchkoliv technických parametrů převodovky zcela nepoužitelný. Se zřetelem k výše uvedenému nebylo důvodu, aby se orgán rozhodující o rozkladu v odůvodnění napadeného rozhodnutí předmětným obrázkem jakkoliv zabýval. Za zcela postačující považuje soud to, jakým způsobem se orgán rozhodující o rozkladu vypořádal s dokumentem D5 jako celkem.

Protože k novým skutkovým tvrzením a dodatečně předkládaným důkazním prostředkům není ve smyslu shora uvedeného správní orgán v řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru oprávněn jakkoliv přihlížet, nelze považovat za pochybení orgánu rozhodujícího o rozkladu, že se těmito dodatečnými tvrzeními žalobce, která nebyla uplatněna v návrhu na výmaz užitného vzoru, a nově předkládanými důkazními prostředky v napadeném rozhodnutí nezabýval. Nevypořádání argumentů a důkazních prostředků uplatněných žalobcem poprvé až v rozkladu nelze označit za vadu řízení, která by měla za následek jeho

nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Opačný závěr by byl v rozporu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 15.7.2009 č.j. 6 As 2/2009 – 112, podle kterého absence výslovné zmínky o některé z námitek účastníka řízení sama o sobě, bez posouzení kontextu celého rozhodnutí, nezakládá nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění rozhodnutí. Skutkové důvody, na kterých má spočívat rozhodnutí žalovaného o návrhu na výmaz užitného vzoru, nemohou vzhledem ke koncentrační zásadě ovládající toto řízení vycházet z dodatečně uplatněných skutkových tvrzení navrhovatele výmazu, prokazovaných dodatečně předloženými důkazními prostředky. Pokud orgán rozhodující o rozkladu k takovým dodatečně uplatněným skutkovým tvrzením navrhovatele výmazu a dodatečně předloženým důkazním prostředkům nepřihlížel a nezabýval se jimi v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a namísto toho se v souladu se zákonem zabýval a vypořádal „pouze“ se skutkovými tvrzeními a důkazními prostředky, které žalobce uplatnil v návrhu na výmaz, které jedině jsou pro rozhodnutí ve věci samé relevantní, je jeho rozhodnutí založeno na řádně zjištěném skutkovém stavu, a netrpí tedy vadou spočívající v nedostatku skutkových důvodů.

Žalobce sice v rozkladu namítal, že ze strany správního orgánu I. stupně došlo k porušení zásady rovnosti stran, porušení této zásady však spatřoval výhradně v tom, že „navržené důkazy byly vyloženy zcela jednostranně v neprospěch navrhovatele.“ Orgán rozhodující o rozkladu se s uvedenou námitkou v dostatečném rozsahu vypořádal tím, že přezkoumal závěry, k nimž správní orgán I. stupně dospěl při posouzení jednotlivých důkazů, jež mu byly žalobcem předloženy. Skutečnost, že se s těmito závěry správního orgánu I. stupně ztotožnil, neznamená, že se uvedenou námitkou nezabýval nebo že sám porušil žalobcem namítanou zásadu. Jak již bylo soudem konstatováno shora, v tom, že správní orgán neshledal žalobcem předložené důkazy dostatečnými a jeho návrhu na výmaz užitného vzoru proto nevyhověl, nelze spatřovat porušení zásady rovnosti stran, zvláště když žalobce v řízení před správním orgánem (a ani v žalobě) neuváděl žádné důvody nasvědčující tomu, že by za žalovaného v řízení vystupovaly osoby, u nichž by byly dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu § 14 správního řádu. Jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i napadené rozhodnutí bylo dle náhledu soudu odůvodněno v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť z odůvodnění obou rozhodnutí jsou zřejmé důvody výroků rozhodnutí, podklady, na jejichž základě správní orgán rozhodnutí vydal, jakož i úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Správní orgány obou stupňů se v odůvodnění rozhodnutí taktéž v dostatečném rozsahu (viz výše) vypořádaly s relevantními námitkami účastníků řízení.

Nedůvodnou shledal soud námitku žalobce, že správní orgán „nepostupoval dle rozsahu uplatněného v návrhu na výmaz užitného vzoru podaném žalobcem.“ Mezi stranami řízení není sporu o tom, že žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru uplatnil toliko námitku nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem, neboť tvrdil (a činí tak i v žalobě), že řešení obsažená v užitném vzoru byla součástí stavu techniky již před vznikem práva přednosti a v důsledku toho nesplňovala požadavek na novost řešení. Správní orgány obou stupňů plně respektovaly žalobcem vymezené skutkové důvody výmazu a zabývaly se pouze jeho námitkami nenovosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem. Jiné, žalobcem neuplatněné důvody pro výmaz užitného vzoru, které zákon rovněž připouští (např. to, zda se jedná o technické řešení, které přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti nebo zda jde o průmyslově využitelné technické řešení), žalovaný vůbec nezkoumal, o čemž svědčí i odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém orgán rozhodující o rozkladu výslovně konstatoval, že Úřad může rozhodnout pouze o tom, co je v návrhu na výmaz uvedeno, a proto ponechal stranou otázku, zda předmětné technické řešení ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., splňuje i další podmínky pro ochranu užitným vzorem, tj. podmínku přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti a průmyslové využitelnosti. Argumentace žalobce, že správní orgán zaměnil povahu „pouhé odborné dovednosti" a podstatu pojmu „stav techniky", je vzhledem k výše uvedenému neopodstatněná, neboť nic neprokazuje, že ze strany správního orgánu k takovému pochybení skutečně došlo.

K žalobní námitce, že v napadeném rozhodnutí absentuje podstatná část vypořádání se s námitkami, které se týkají toho, že řešení obsažené v užitném vzoru bylo součástí stavu techniky před vznikem práva přednosti, přičemž se jedná o námitky uplatněné např. v bodu 7 a v bodu 8 rozkladu, které byly uplatněny i v návrhu na výmaz užitného vzoru, soud považuje za potřebné uvést, že námitky uplatněné žalobcem v bodu 7 a 8 rozkladu, upínající se ke „znaku č. 3, 4 a 5“ užitného vzoru, jsou novými skutkovými tvrzeními žalobce, které v návrhu na výmaz užitného vzoru nezazněly. Nikoliv v návrhu na výmaz, ale až v rámci rozkladových námitek žalobce poukázal na to, že totožné technické řešení odpovídající těmto znakům používá řada konkrétních výrobců a k prokázání těchto tvrzení Úřadu na připojeném CD nově předložil další důkazní prostředky, jako např. listy z katalogu náhradních dílů či výňatek ze skript VÚT Brno. Ze strany žalobce se tak jednalo o nová skutková tvrzení, která nebyla obsažena v původním návrhu na výmaz užitného vzoru, a o nově předkládané důkazní prostředky, ke kterým orgán rozhodující o rozkladu nemohl jakkoliv přihlížet. V tom, že se těmito žalobcem nově uplatněnými, a proto nepřípustnými argumenty či důkazy orgán rozhodující o rozkladu nezabýval, nelze ve světle výše uvedeného spatřovat vadu řízení, která by měla za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

To, že žalobce nemůže využívat řešení chráněné předmětným užitným vzorem, je samozřejmým důsledkem ochrany, kterou zákon poskytuje právům majitele užitného vzoru. K argumentaci žalobce, že řešení chráněná užitným vzorem povětšinou sám vynalezl, může soud uvést pouze to, že žalobci nic nebránilo v tom, aby se sám bez zbytečného odkladu domáhal zápisu užitného vzoru do rejstříku jakožto jeho původce. Pokud tak z jakýchkoliv důvodů neučinil, jdou negativní následky s tím spojené k jeho tíži. Soud na tomto místě považuje za potřebné zdůraznit, že v souzené věci bylo předmětem řízení před Úřadem posouzení oprávněnosti návrhu na výmaz užitného vzoru a nikoliv řešení otázky, kdo je skutečným původcem užitného vzoru. Má-li žalobce za to, že tímto původcem je on a nikoliv Antonín Matyáš, je na něm, aby se domáhal ochrany svých práv vřízení před soudem. V tomto smyslu byl ostatně žalobce správně poučen v závěru rozhodnutí správního orgánu I. stupně, v němž Úřad konstatoval, že se v daném řízení nijak nezabýval otázkou skutečného původce řešení s tím, že spory o původcovství (užitného vzoru) řeší soudy.

Stejně jako Úřad v řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru, ani soud v následně vedeném žalobním řízení nemůže při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlížet k žalobním tvrzením opírajícím se o ty skutkové důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly žalobcem uplatněny již v původním návrhu na výmaz užitného vzoru. Totéž platí i pro důkazní prostředky, které nebyly připojeny k návrhu na výmaz užitného vzoru, ale které žalobce předložil Úřadu až následně, nebo je dokonce předložil či označil až v řízení před soudem. Opačný postup by byl jasným popřením koncentrační zásady zakotvené v § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., na kterou poukazují shora citované rozsudky Nejvyššího správního soudu. Soud z uvedeného důvodu nepřihlížel například k těmto žalobním námitkám:

- že svěrné hřídelové pojení s kuželovými prstenci slouží obecně ke spojení hřídele s nábojem jakékoli součásti, tedy i nábojem ozubeného kola nebo výstupním nábojem z převodovky, a že toto spojení ozubených kol s hřídeli běžně používali i jiní výrobci před podáním předmětného užitného vzoru;

- že řešení obsažené ve znaku 3 (třetím nároku na ochranu předmětného užitného vzoru) je zcela běžné svěrné spojení hřídele s jakoukoli nasazenou součástí, které dodávají různí žalobcem jmenovaní výrobci a že podobná svěrná spojení používá v současné době většina výrobců převodovek;

- že skripta VUT Brno obsahují popis připojení ozubeného věnce pomocí přenosových čepů (na tomto místě soud dodává, že obsah konkrétních vysokoškolských skript nelze považovat za notorietu, tedy skutečnost obecně známou, kterou není třeba vřízení před Úřadem tvrdit ani prokazovat);

- že řešení obsažené ve znaku 6, jehož obsahem jsou směry dělících rovin (šestý nárok na ochranu užitného vzoru) je ze své podstaty a logiky dán technologickými podmínkami montáže v konkrétní společnosti, a nijak tedy nepřesahuje rámec běžné dovednosti, ani jej ze své podstaty přesahovat nemůže;

- že řešení obsažené v napadeném užitném vzoru není způsobilé k ochraně dle § 3 zákona č. 478/1992 Sb. (tuto námitku žalobce v rozkladu nijak blíže nespecifikoval, a neučinil tak ani v žalobě).

Z téhož důvodu, tedy pro rozpor s koncentrační zásadou, jíž je řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru ovládáno, soud nepřikročil k jakémukoliv doplňování důkazů, neboť za relevantní pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je nutno považovat pouze ty důkazy, které žalobce předložil Úřadu zároveň s návrhem na výmaz užitného vzoru. Tyto důkazy byly správním orgánem posouzeny a hodnoceny v napadeném rozhodnutí a jsou obsahem spisového materiálu, který se k dané věci vztahuje. Soud dospěl k závěru, že je nepřípustné, aby přihlížel k jakýmkoliv dalším důkazům, které správní orgán nemohl při svém rozhodování zohlednit. Proto při ústním jednání rozhodl, že nebude provádět žádný ze žalobcem navržených důkazů.

Co se týče námitek vytýkajících žalovanému nesprávné posouzení důkazů předložených žalobcem k prokázání důvodů pro výmaz užitného vzoru uplatněných v návrhu, soud předně uvádí, že tím, kdo nese důkazní břemeno ohledně prokázání tvrzeného důvodu pro výmaz užitného vzoru, je výlučně navrhovatel výmazu, který tak může učinit pouze důkazními prostředky předloženými Úřadu zároveň s návrhem. Argumentace, v níž žalobce poukazuje na to, že z vyjádření majitele užitného vzoru k rozkladu neplyne jediný hodnověrný argument, který by zpochybňoval, že řešení obsažená v užitném vzoru nebyla součástí stavu techniky, je z uvedeného důvodu irelevantní, protože majitel užitného vzoru žádné důkazní břemeno v řízení nenese.

Soud se neztotožnil ani s námitkou, v níž se žalobce dovolává nutnosti posuzovat důkazy v celé jejich komplexnosti. I kdyby totiž určitý důkaz v podobě některého ze žalobcem předložených dokumentů skutečně obsahoval popis totožného technického řešení, které je chráněno předmětným užitným vzorem, avšak zároveň by nešlo o důkaz prokazující zveřejnění tohoto technického řešení, tj. jeho zpřístupnění veřejnosti, nebylo by možné jej akceptovat jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Za takový důkaz pochopitelně nelze akceptovat ani dokument, který sice byl prokazatelně zpřístupněn veřejnosti, avšak žádný popis technického řešení totožného s řešením chráněným užitným vzorem neobsahuje. Důkaz prokazující námitku nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem musí zkrátka zároveň vykazovat oba znaky - jak znak obsahový, tak znak spočívající ve zveřejnění tohoto obsahu. Jak žalovaný správně dovodil, ani jeden z dokumentů D1 až D13 takovým důkazem není.

Námitky, jimiž žalobce brojí proti nesprávnému posouzení důkazů D1, D2, D10, D11 a D12, se týkají pouze obsahu těchto dokumentů, nikterak však nevyvrací druhý závěr správního orgánu, jenž je pro jejich posouzení rovněž klíčový, a sice že se nejedná o dokumenty, které by byly prokazatelně zpřístupněny veřejnosti. Tomuto závěru soud plně přisvědčuje. Dokument D1 - technická specifikace nabídky žalobce č. KT/1017/N ze dne 11.11.2002 týkající se kolesového rýpadla KU 300/30, adresovaná společnosti Severočeské doly a.s., , dokument D2 - technická specifikace nabídky žalobce č. KT/1021/N ze dne 27.11.2002 týkající se kolesového rýpadla KU 300/30, adresovaná společnosti Severočeské doly a.s., ani dokument D10 - technická specifikace nabídky žalobce č. KT/1069/N ze dne 20.1.2004, týkající se rekonstrukce kolesového rýpadla KU 300/30, adresovaná společnosti Severočeské doly a.s., nelze považovat za veřejně dostupné dokumenty, neboť se jedná o listiny určené výlučně společnosti Severočeské doly a.s., jakožto zadavateli výběrového řízení. Dokument D11 - výpočet převodovky pohonu kolesa KU - 300 zpracovaný Ing. A. Rottenbergem ze dne 15.03.2004 a dokument D12 - daňový doklad (faktura) č. 2004015 ze dne 17.03.2004 na úhradu nákladů za vypracování výpočtu převodovky pohonu kolesa KU - 300 rovněž nemají charakter veřejně dostupných listin (žalobce to ostatně ani netvrdí). Ani jeden z těchto dokumentů tedy nelze považovat za důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem, který by prokazoval zveřejnění totožného technického řešení ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 478/1992 před podáním přihlášky užitného vzoru. Soud za tohoto stavu věci považuje za nadbytečné zabývat se žalobními námitkami ohledně obsahu těchto dokumentů, když druhý znak, spočívající ve zveřejnění jejich obsahu (viz výše), není dán. Soud nicméně jako obiter dictum uvádí, že se zcela ztotožňuje i se závěry orgánu rozhodujícího o rozkladu, že tyto dokumenty neobsahují takový popis technického řešení kuželočelní převodovky, který by bylo možné porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného užitným vzorem. Soud považuje za nadbytečné, aby v odůvodnění rozsudku opakoval závěry orgánu rozhodujícího o rozkladu shrnující obsah dokumentů D1, D2, D11 a D12, a proto na ně pro stručnost v plném rozsahu odkazuje, přičemž nemá, co by k nim dodal, s jedinou výjimkou, a sice že na rozdíl od žalobce tyto závěry nepovažuje za „subjektivní spekulace postrádající jakékoliv objektivní argumenty.“

Co se týče námitek týkajících se posouzení dokumentu D5, jímž je výňatek ze sborníku přednášek ze semináře konaného 28.- 29.11.2002 ve Sloupu v Čechách, soud již shora konstatoval, že žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru rozhodně netvrdil, že popis pohonu kolesa rýpadla vyplývá z obrázku převodovky obsažené v dokumentu D5, ale pouze povšechně uváděl, že na tomto semináři došlo k prezentaci kuželočelní převodovky navrhovatelem. Z ilustrativního obrázku špičky kolesového rýpadla (nikoliv samotné převodovky) v nekvalitní kopii výňatku ze sborníku rozhodně nelze zjistit, zda se jedná o totéž technické řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. V textu „Studie rekonstrukce špičky a předního kolesového výložníku rýpadla KU 300“, jejímž autorem je Ing. Jan Marek, CSc., pak není obsažen žádný podrobnější popis technického řešení převodovky, který by bylo možné porovnat s technickým řešením chráněným užitným vzorem. Z výše uvedených důvodů nelze ani tento dokument považovat za důkaz, že technické řešení chráněné užitným vzorem bylo součástí stavu techniky již před podáním přihlášky užitného vzoru.

Soud nicméně souhlasí se žalovaným také v tom, že samotný dokument D5 neprokazuje ani zveřejnění jeho obsahu, tedy jeho zpřístupnění široké veřejnosti. Z pouhého výňatku ze sborníku přednášek ze semináře konaného 28.- 29.11.2002 ve Sloupu v Čechách nemohl Úřad v žádném případě dovodit, zda byl tento seminář přístupný veřejnosti, kolik lidí se jej zúčastnilo a zda byl sborník přednášek ze semináře jakýmkoliv způsobem zveřejněn, nebo zda byl poskytnut toliko účastníkům semináře. Žalobce v tomto směru v návrhu na výmaz užitného vzoru nijak neargumentoval a nepředložil Úřadu žádné důkazní prostředky, které by zpřístupnění předmětného sborníku veřejnosti prokazovaly. Neunesl tak důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že obsah sborníku, jehož výňatek Úřadu předložil, byl skutečně dostupný veřejnosti. Lze shrnout, že dokument D5 neobsahuje popis totožného technického řešení, které je chráněno předmětným užitným vzorem a zároveň v řízení před Úřadem nebylo prokázáno ani zveřejnění jeho obsahu. Z obou těchto důvodů (přičemž by postačoval kterýkoliv z nich) žalovaný tento dokument právem neakceptoval jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem.

Pokud jde o námitku nesprávného posouzení dokumentu D9, soud nemohl přisvědčit tvrzení žalobce, že tento dokument, jímž je Zadávací dokumentace obchodní veřejné soutěže zadavatele - společnosti Severočeské doly a.s., Chomutov, na veřejnou zakázku „Rekonstrukce špičky rýpadla KU 300/K 91“ ze dne 26.01.2004, obsahuje popis konstrukčního provedení převodovky, který je zcela totožný s popisem uvedeným v užitném vzoru. Jak přiléhavě konstatoval orgán rozhodující o rozkladu vnapadeném rozhodnutí, v dokumentu D9, pokud se týká pohonu kolesa s převodovkou, zadavatel v dokumentu D9 (v části 4 – Technická specifikace pod bodem 2.2.) požaduje, „aby kuželočelní převodová skříň s jedním vstupem a s děleným tokem výkonu na dva pastorky prostřednictvím plovoucího pastorku vycházela z technického provedení a provozních zkušeností, aplikovaného na kolesových rýpadlech KU 800 a zejména na K2000 na Dolech Bílina.“ Žádný jiný popis konstrukčního provedení převodovky, popřípadě výkresovou dokumentaci, které by bylo možné porovnat s konstrukčními prvky technického řešení chráněného užitným vzorem, dokument D9 neobsahuje, a soud proto nechápe, z čeho žalobce dovozuje naprostou shodu mezi „popisem konstrukčního provedení převodovky“ v dokumentu D9 a popisem technického řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. Nelze proto než přitakat žalovanému, že ani dokument D9 není důkazem nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem.

O dokumentu D13, jímž je záznam z jednání s pracovníky společnosti UNEX a.s., o strojích KU 300, K2000, ZPD 8000 a KU 800, konaného v sídle společnosti PRODECO a.s., v Teplicích dne 10.05.2004, sám žalobce uvádí, že nebyl Úřadu předložen za účelem prokázání (ne)novosti technického řešení chráněného užitným vzorem, ale za účelem vysvětlení časových souvislostí. Uvedený záznam skutečně neobsahuje ani náznak popisu technického řešení převodovky a vzhledem k jeho povaze se evidentně jedná o listinu, která nebyla zpřístupněna veřejnosti. Ani tento dokument tedy nemůže být považován za důkaz prokazující žalobcovo tvrzení o nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem a žalobní námitky, které se k němu upínají, tudíž nemohou být způsobilé zpochybnit soulad napadeného rozhodnutí se zákonem. Soud k tomu pouze dodává, že v uvedeném záznamu z jednání není ani zmínka o tom, že by společnost PRODECO a.s., cokoliv poskytla Antonínu Matyášovi (toto jméno se v záznamu vůbec nevyskytuje), a předmětný dokument tak těžko může sloužit k vysvětlení „významných časových posloupností“ zmiňovaných žalobcem v žalobě v rámci tohoto žalobního bodu, které se zřejmě vztahují k otázce původcovství užitného vzoru. Tato otázka však nebyla předmětem řízení před správním orgánem, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů říezní.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 17. října 2012

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru