Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 198/2008 - 53Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

4 As 51/2007 - 68


přidejte vlastní popisek

9 Ca 198/2008 - 53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, IČ: 25110161, zast. JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 29.4.2008 č.j.: ČOI 3007/2008/0100/1000/2008/Vo/Št

takto:

I. Rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 29.4.2008 č.j.: ČOI 3007/2008/0100/1000/2008/Vo/Št se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ing. Igora Kremly.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České obchodní inspekce ze dne 6.2.2008 č.j. 3037-10-08 (dále jen ,,rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla žalobci uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč pro porušení § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že informoval spotřebitele o ceně prodávaného výrobku (balený výrobek – vepřový steak gyros krkovice, 2 ks) způsobem, že informace o ceně vzbuzovala zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Výrobky byly označeny přeškrtnutou původní cenou 114,- Kč/kg a byla na nich ponechána původní cena za kus 35,60 Kč/0,312 kg a 28,20 Kč/0,247 kg. Nová, vyšší cena 129,- Kč/kg byla uvedena pouze na regálové cenovce a nová cena za kus nebyla vypočtena. Spotřebiteli však bylo následně účtováno 40,20 Kč/0,312 kg a 31,90 Kč/0,247 kg, jak bylo zjištěno při kontrole provedené dne 15.8.2007 v provozovně žalobce na adrese Blansko, Na Řadech 3.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen ,,napadené rozhodnutí“) ústřední ředitelka České obchodní inspekce zamítla odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán shrnul obsah námitek uplatněných v odvolání. V něm žalobce, namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemá náležitosti stanovené zákonem, je nepřezkoumatelné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že v důsledku těchto nedostatků byla žalobci uložena zcela nepřiměřená pokuta. Žalobce považuje za podstatné, že nová cena výrobku byla uvedena na regálové cenovce, takže je mu vytýkáno pouze to, že nebyla vypočtena nová cena za kus. Připouští, že by bylo správné, aby byla uvedena i vypočtena nová cena za kus, nicméně má za to, že s ohledem na uvedení ceny za kg nemohla informace o ceně vzbuzovat u průměrného spotřebitele zdání, že cena je nižší, než jaká byla ve skutečnosti. Dle mínění žalobce je uloženou pokutu nutno považovat za zcela nepřiměřenou. Navíc se jednalo pouze o dva kusy výrobků, přičemž celkový rozdíl ceny, která nebyla nově vypočtena, činil 8,30 Kč. Uložená pokuta je pak takřka 1200 x vyšší než zjištěný rozdíl. Výše pokuty navíc v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není nijak odůvodněna. Správní orgán pouze popisuje jednání a v zásadě opisuje dikci zákonných ustanovení, absentuje však jakékoliv hodnotící hledisko. V dané části tedy jeho rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné. Žalobce proto nemohl uplatnit své právo brojit proti konkrétním a úplným závěrům správního orgánu I. stupně řádným opravným prostředkem. Dodal, že za přiměřenou by považoval pokutu nepřevyšující částku 2.000,- Kč. Odvolací orgán po přezkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že porušení citovaného ustanovení zákona žalobcem je spolehlivě zdokumentováno sepsaným protokolem z provedené kontroly ze dne 15.8.2007. Konstatoval, že na základě spotřebitelské stížnosti bylo dne 15.8.2007 provedeno šetření orgánem I. stupně v provozovně Kaufland v Blansku. Bylo zjištěno a kontrolním protokolem z uvedené kontroly zdokumentováno, že žalobce jako prodávající informoval spotřebitele o ceně prodávaného baleného výrobku – vepřový steak gyros krkovice, 2 ks, takovým způsobem, že informace o ceně vzbuzovala zdání, že cena je nižší, než jaká byla ve skutečnosti. Předmětné výrobky byly označeny přeškrtnutou původní cenou 114,- Kč/kg a byla na nich ponechána cena za ks 35,60 Kč/0,312 kg a 28,20 Kč/0,247 kg. Nová, vyšší cena 129,- Kč/kg byla uvedena pouze na regálové cenovce a nová cena za kus nebyla vypočtena. Spotřebiteli však bylo podle dokladu tvořícího přílohu č. 2 kontrolního protokolu účtováno 40,20 Kč/0,312 kg a 31,90 Kč/0,247 kg. Tímto jednáním žalobce porušil § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná nebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti.

K jednotlivým odvolacím námitkám pak odvolací orgán v napadeném rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je přezkoumatelné, a to s ohledem na sepsaný kontrolní protokol z provedené kontroly, na který odkazuje. Rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení věci a má náležitosti stanovené zákonem. Pokuta nebyla uložena z důvodu vad rozhodnutí, ale za porušení právních povinností žalobcem jakožto prodávajícím. Odvolací orgán se neztotožnil s názorem žalobce, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není nijak odůvodněna výše pokuty. Nezohlednil ani žalobcovu argumentaci, že se jednalo o dva kusy výrobků a že celkový rozdíl ceny, která nebyla nově vypočítána, činil 8,30 Kč. Žalobce dle názoru odvolacího orgánu zcela opomněl skutečnost, že kontrola byla provedena na základě spotřebitelské stížnosti s tím, že výše uvedené jednání se podle dokladu – pokladního bloku stalo již dne 28.7.2007, tedy nikoliv v den kontroly, kdy předmětné výrobky ani nebyly podle uskutečněného kontrolního nákupu v prodeji. Žalobcem uváděná skutečnost ve spojitosti se dvěma kusy výrobků se proto jeví jako účelová, a to s ohledem na velikost prodejen a četnost spotřebitelů v provozovnách žalobce. Odvolacímu orgánu se jeví jako účelové i tvrzení žalobce, že nemohl uplatnit své právo brojit proti konkrétním závěrům správního orgánu I. stupně. Odvolací orgán se neztotožnil s žalobcem ani v tom, že pokuta je zcela zjevně nepřiměřená. V této souvislosti uvedl, že žalobce opomněl skutečnost, že jím uváděný finanční rozdíl 8,30 Kč odpovídal součtu celkové váhy předmětných výrobků 0,559 kg. Uvedený a spotřebiteli účtovaný rozdíl při celkové váze předmětných výrobků odvolací orgán nepovažuje za zjevně nepřiměřený, a to hlavně s ohledem na ekonomicky a sociálně slabší skupiny spotřebitelů, jakož i v návaznosti na právní povinnosti žalobce, které jsou mu jako prodávajícímu stanoveny zákonem o ochraně spotřebitele. Skutečnosti uváděné žalobcem v odvolání jsou proto podle odvolacího orgánu právně bezvýznamné a nemají vliv na zjištěný a prokázaný stav věci v den kontroly. Odvolací orgán se plně ztotožnil jak s právní kvalifikací jednání žalobce, tak i s výší uložené pokuty. Uvedl, že výši uložené pokuty považuje za přiměřenou s ohledem na shora uvedené rozdíly ve finančním vyjádření, s ohledem na povahu zjištěného protiprávního jednání, s ohledem na rozsah jeho možných následků, s ohledem na zásadu přiměřenosti při porušení právní povinnosti, a stejně tak i s ohledem na zákonné rozpětí uvedené v § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého lze uložit pokutu až do výše 50.000.000,- Kč. V daném případě byla pokuta uložena v dolní hranici zákonného rozpětí a má účel sankční i preventivní.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce v tom, že:

- napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí, aniž by pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky, - žádné z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nemá náležitosti stanovené zákonem a obě tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, - napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, - napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a je nesrozumitelné, - napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena nepřiměřená pokuta,

- žalovaný řádně nepřezkoumal prvoinstanční rozhodnutí.

Dle názoru žalobce došlo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí v důsledku zkrácení žalobce na jeho právech účastníka řízení, a to zejména na právu moci rozhodnutí správního orgánu řádně a úplně přezkoumat a na základě takového přezkoumání brojit proti postupu správních orgánů řádnými opravnými prostředky. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť jím bylo v rozporu se zákonem potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky stanovené v § 90 odst. 5 správního řádu. Žalobce ve svém odvolání namítal, že výše uložené pokuty není v rozhodnutí správního orgánu I. stupně nijak odůvodněna, neboť správní orgán pouze popisuje jednání a v zásadě opisuje dikci zákonných ustanovení. V této části tedy nemá rozhodnutí správního orgánu I. stupně náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné, a v důsledku toho nemohl žalobce brojit proti konkrétním a úplným závěrům správního orgánu řádným opravným prostředkem. Pokud jde o otázku odůvodnění pokuty a její výše, žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2008 č.j. 4 As 51/2007-68, v němž se mj. uvádí, že řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. V dané věci bylo v rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedeno pouze obecné a rekapitulační odůvodnění, když jsou zde citována pouze označená ustanovení zákona o ochraně spotřebitele a popisováno žalobcovo jednání. Žalobce považuje za podstatné, že cena výrobku, respektive nová cena výrobku, byla uvedena na regálové cenovce a že mu je vytýkáno pouze to, že nebyla vypočtena nová cena za kus. S ohledem na skutečnost, že byla uvedena cena za kg, nemohla tato informace o ceně vzbuzovat u průměrného spotřebitele zdání, že cena je nižší, než jaká byla ve skutečnosti. Uložená pokuta je dle názoru žalobce zcela zjevně nepřiměřená, a to již s ohledem na charakter vytýkaného nedostatku. Navíc se jednalo pouze o dva kusy výrobků, kdy celkový rozdíl ceny činil 8,30 Kč. Uložená pokuta je pak takřka 1200 x vyšší než uvedený rozdíl, a i z tohoto důvodu je pokuta zcela zjevně nepřiměřená. Vzhledem k výše uvedenému nebylo možné rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdit, neboť byly splněny pouze podmínky pro jeho zrušení a vrácení. Pokud odvolací orgán toto rozhodnutí potvrdil, postupoval v rozporu se zákonem, a porušil tak i zásadu dvouinstančnosti správního řízení.

Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci, spočívá na nesprávném právním posouzení, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Napadené rozhodnutí trpí stejnými vadami jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, pokud jde o nedostatek jeho náležitostí a nepřezkoumatelnost. I orgán rozhodující o rozkladu uvedl totiž pouze obecné a rekapitulační odůvodnění a pouze konstatoval skutková zjištění. Také on odůvodnil výši pokuty pouze splněním zákonných podmínek skutkové podstaty správního deliktu, což je však základní předpoklad pro vyvození sankční odpovědnosti a předpoklad pro uložení sankce, který nevypovídá nic o její výši. Jestliže žalovaný při svém rozhodování přičítal k tíži žalobce skutečnosti, které jsou zákonnými podmínkami skutkové podstaty správního deliktu, porušil zásadu zákazu dvojího přičítání a věc nesprávně právně posoudil. Co se týče nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí, žalobce poukazuje na tu část jeho odůvodnění, kde se uvádí, že pokuta nebyla uložena z důvodu vad rozhodnutí tak, jak uvádí žalobce v opravném prostředku, ale byla uložena za porušení právních povinností jmenovanou společností jako prodávajícím. Žalobce ale nikdy netvrdil, že by pokuta měla být uložena z důvodu vad rozhodnutí, ani mu není zřejmé, jak by z důvodu vad rozhodnutí měla být pokuta uložena. Tuto část odůvodnění proto považuje za zcela nesrozumitelnou. Jestliže žalovaný v následujícím odstavci uvádí, že žalobce zcela opomněl skutečnost, že kontrola byla provedena na základně spotřebitelské stížnosti s tím, že vytýkané jednání se stalo již dne 28.7.2007, tedy nikoliv v den kontroly, a že uváděná skutečnost ve spojitosti se dvěma kusy výrobků se proto jeví jako účelová, a to s ohledem na velikost prodejen a četnost spotřebitelů v provozovnách žalobce, není žalobci zřejmé, k čemu toto tvrzení žalovaného směřuje. Žalobce nikdy netvrdil, že předmětné výrobky měly být v den kontroly v prodeji. Za podstatné považuje to, že rozdíl cen byl zjištěn u dvou kusů výrobků a činil toliko 8,30 Kč. Nerozumí tomu, že tyto skutečnosti nebyly žalovaným zohledněny. Pokud žalovaný tvrdí, že k tomu nemohl přihlédnout s ohledem na velikost prodejen a četnost spotřebitelů v provozovnách žalobce, je takovýto závěr zcela nesprávný a je v rozporu se skutečným stavem věci, jakož i v rozporu se spisy. V řízení totiž nebylo prokazováno, že by celkový cenový rozdíl měl činit více než 8,30 Kč a že by se měl týkat více než dvou výrobků. Tato skutečnost je ostatně uvedena i ve výroku rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Velikost prodejen a četnost spotřebitelů v provozovnách žalobce nemůže být žalobci přičítána k tíži. Naopak pokud při velikosti prodejen a četnosti spotřebitelů v provozovnách žalobce došlo ke zjištění cenového rozdílu pouze u dvou kusů výrobků o celkovém rozdílu 8,30 Kč, potom tato skutečnost nepochybně svědčí ve prospěch žalobce. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že cenový rozdíl lze posuzovat pouze ve vztahu ke dvěma kusům výrobků, a že lze posuzovat pouze cenový rozdíl ve výši 8,30 Kč. Pokud tedy žalovaný nezohlednil odvolací důvody poukazující na to, že se jednalo o 2 kusy výrobků a že celkový rozdíl ceny, která nebyla nově vypočítána, činil 8,30 Kč, postupoval v rozporu se zákonem.

Žalobci není zřejmé, v čem žalovaný spatřuje účelovost jeho tvrzení, že nemohl uplatnit své právo brojit proti konkrétním závěrům správního orgánu I. stupně ohledně výše uvedené pokuty. Žalovaný k tomu neuvádí žádné skutečnosti a jeho rozhodnutí je i v této části nepřezkoumatelné. Pokud žalovaný odůvodnil výši pokuty rovněž poukazem na právní povinnosti žalobce, které jsou mu jako prodávajícímu stanoveny zákonem o ochraně spotřebitele, jedná se opět o skutečnost, která je obsažena ve znacích skutkové podstaty příslušného deliktu a která je podmínkou pro to, aby se vůbec mohlo jednat o správní delikt. Tvrzení žalovaného o finančním rozdílu a součtu celkové váhy je žalobci nesrozumitelné. Žalobce tento rozdíl logicky vyčíslil jako součet hmotnosti dvou předmětných výrobků, a není mu zřejmé, jakou celkovou váhu předmětných výrobků měl žalovaný na mysli. Žalobce rovněž nerozumí argumentaci žalovaného ohledně ekonomicky a sociálně slabších skupin spotřebitelů a v této části považuje napadené rozhodnutí rovněž za nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Dále má za to, že žalovaný řádně nepřezkoumal rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a postupoval tak v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaný se totiž vůbec nezabýval odvolací námitkou, že s ohledem na skutečnost, že byla uvedena cena za kg, nemohla informace o ceně vzbuzovat u průměrného spotřebitele zdání, že cena je nižší, než jaká byla ve skutečnosti. Hledisko průměrného spotřebitele je výslovně zmiňováno i v § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí. Dle mínění žalobce nemohla u průměrného spotřebitele informace o ceně vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká byla ve skutečnosti, neboť cena výrobku, respektive nová cena výrobku, byla uvedena na regálové cenovce a nebyla uvedena toliko nová cena za kus.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. V písemném vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů s tím, že žalobce v podané žalobě neuvádí žádné nové skutečnosti. Za rozporné označil tvrzení žalobce, který na jednu stranu označuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, a zároveň tvrdí, že uložená pokuta je nepřiměřená. Dle názoru žalovaného správní orgán v dané věci posoudil hlediska uvedená v § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a na základě těchto hledisek stanovil výši pokuty. Výše pokuty odpovídá pokutám ukládaným dozorovým orgánem v obdobných případech porušení § 12 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaný zároveň odůvodnil výši pokuty počtem a velikostí prodejen a celkovým počtem spotřebitelů, kteří následkem jednání prodávajícího mohli být poškozeni, a to zvláště s přihlédnutím k délce období, v jakém k porušení právní povinnosti ze strany prodávajícího mohlo docházet. Nelze tedy přijmout námitku žalobce, že uložená pokuta je téměř 1200 x vyšší než částka jež byla účtována v neprospěch spotřebitele při kontrolním nákupu. Kontrolní nákup je dozorovým orgánem prováděn za účelem zjištění skutkového stavu věci, přičemž míru zavinění a následky takového jednání správní orgán uváží na základně výše uvedených hledisek. Uložená pokuta má mít funkci jak preventivní, tak represivní, a nelze se tedy odvolávat na zjištění ohledně rozdílu účtování při kontrolním nákupu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalovaného plně v souladu se zásadou přihlédnutí k povaze protiprávního jednání a rozsahu jeho následků, jak v daném období při určení výše pokuty stanovil § 24 odst.1 zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaný proto nesouhlasí s tvrzením žalobce, že odůvodnění výroku této části rozhodnutí je nesrozumitelné. Rovněž nemůže akceptovat tvrzení žalobce, že rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech. Správní orgán vycházel ze stavu věci, který byl spolehlivě zjištěn při kontrole provedené dne 15.8.2007 v provozovně žalobce a který je řádně zdokumentován a sepsán v kontrolním protokolu. Žalovaný nemůže souhlasit ani s tvrzením, že jednání žalobce nemohlo poškodit průměrného spotřebitele, když v daném případě pouze nebyla vypočtena nová cena za kus zboží, přičemž byla vypočtena cena za kg. Toto tvrzení zjevně není průkazné, což dokládá i samotný podnět spotřebitele, řádně zdokumentovaný v kontrolním protokolu. Již z podstaty uvedeného jednání prodávajícího je zřejmé, že spotřebitel může být poškozen, neboť od průměrného spotřebitele nelze předpokládat, že bude vypočítávat platnou cenu za kus dle nové ceny zboží za kg a zároveň bude zcela ignorovat uvedenou cenu za kus, když není zjevné, že ta již neplatí. Správní orgán ve svém rozhodnutí navíc uvážil, že prodejní řetězec provozovaný žalobcem je do jisté míry zaměřen na ekonomicky a sociálně slabší skupiny spotřebitelů, a že v důsledku toho je jednání žalobce společensky nebezpečnější.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Podle kontrolního protokolu sepsaného Českou obchodní inspekcí dne 15.8.2007 byla provedena kontrola provozovny žalobce na adrese Blansko, Na Řadech 3. Podle kontrolního zjištění uvedeného pod bodem 3 (podnět spotřebitele) byly výrobky ,,vepřový steak gyros krkovice“ v době prodeje dne 28.7.2007 označeny přeškrtnutou původní cenou 114,- Kč/kg a byla ponechána původní cena za kus. Nová, zvýšená cena 129,- Kč/kg na výrobcích uvedena nebyla a nebyla vypočtena nová cena za kus. Podle sdělení zaměstnance žalobce Radka Hajného byla nová cena 129,- Kč/kg uvedena na regálové cenovce. Foto výrobků zakoupených spotřebitelem a kopie dokladu o jejich zakoupení tvoří přílohu č. 2 kontrolního protokolu. V kontrolním protokolu dále je uvedeno, že tímto jednáním žalobce porušil § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Přílohu č. 3 kontrolního protokolu tvoří vyjádření zaměstnance žalobce p. Hajného, který uvedl, že „na balíčku byla škrtnuta cena za kg a cena nebyla opravena a byla ponechána. Nová zvýšená cena byla uvedena na regálovce. Zákazníkovi jsme se omluvili a rozdíl na balíčkách mu byl vyplacen.“

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč za porušení § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že informoval spotřebitele o ceně prodávaného výrobku (balený výrobek – vepřový steak gyros krkovice, 2 ks) takovým způsobem, že informace o ceně vzbuzovala zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že po vyhodnocení kontrolního protokolu ze dne 15.8.2007, se kterým byl žalobce prokazatelně seznámen dne 21.8.2007, dospěl k závěru, že žalobce v postavení prodávajícího informoval spotřebitele o ceně prodávaného výrobku (balený výrobek – vepřový steak gyros krkovice, 2 ks) takovým způsobem, který byl způsobilý vyvolat ve spotřebiteli klamavou představu, že cena tohoto výrobku bude nižší, než jaká je ve skutečnosti. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že při stanovení výše pokuty, kterou je orgán dozoru oprávněn uložit až do výše 50.000.000,- Kč, přihlížel ke všem skutečnostem uvedeným v § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Přihlížel k povaze zjištěného protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků, spočívající v omezení spotřebitelova práva na jednoznačnou informaci o ceně prodávaných výrobků, kdy informace o ceně vzbuzovala nutně ve spotřebiteli dojem, že je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Na obalu výrobku byla uvedena přeškrtnutá původní cena 114,- Kč/kg, ale na regálové cenovce již byla uvedena cena vyšší, a to 129,- Kč/kg. Rozdíl mezi cenou původní a cenou novou tak pro spotřebitele činil 15,- Kč (za kg). Při vyměřování výše pokuty správní orgán přihlédl rovněž k tomu, že žalobce souhlasil s výše uvedeným porušením a protiprávní stav napravil. Po zvážení všech zjištěných skutečností správní orgán I. stupně přistoupil k uložení pokuty při spodní hranici zákonného rozpětí, která je dle jeho názoru vzhledem k povaze a rozsahu následků zjištěného správního deliktu v souladu se zásadou přiměřenosti uplatňovanou ve správním řízení. Výši pokuty považuje správní orgán za dostatečnou z hlediska represe i prevence.

Odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a toto rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31.12.2009, je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.

Podle § 12 odst. 2 písm. a/ zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31.12.2009, informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti.

Podle § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 11.2.2008, za porušení povinností stanovených v § 3, 6, 7a, § 7b, § 8 odst. 1, 2, 3 a 4, § 8a odst. 1, § 9 až 19 tohoto zákona uloží orgány uvedené v § 23 pokutu až do výše 50 000 000 Kč; při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků.

Podle § 24 odst. 7 písm. h/ zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 3.9.2009, se prodávající dopustí správního deliktu tím, že informaci o ceně poskytuje v rozporu s § 12.

Podle § 24 odst. 9 písm. c/ zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 3.9.2009, se za správní delikt uloží pokuta do 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 písm. a), e), h) a odstavce 8.

Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Podle § 90 odst. 5 správního řádu neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.

Podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

Soud se plně ztotožňuje s názorem žalovaného, jakož i správního orgánu I. stupně, že žalobce se jednáním, které je mu kladeno za vinu ve výroku prvostupňového rozhodnutí, skutečně dopustil správního deliktu spočívajícího v porušení § 12 odst. 2 písm. a/ zákona o ochraně spotřebitele. Jednání žalobce, který jako prodávající ponechal dne 28.7.2007 na předmětných výrobcích (dvou kusech baleného vepřového steaku gyros krkovice) uvedenou původní cenu za kus 35,60 Kč/0,312 kg a 28,20 Kč/0,247 kg, která korespondovala původní nižší ceně těchto výrobků 114,- Kč/kg, a toliko na regálové cenovce uvedl novou, vyšší cenu 129,- Kč/kg, mohlo v průměrném spotřebiteli vzbudit zdání, že cena těchto výrobků je nižší, než jaká byla ve skutečnosti. Průměrný spotřebitel má zajisté důvěru v informaci o ceně, která je uvedena prodávajícím přímo na výrobku, a není povinen tuto cenu porovnávat s případnými jinými cenami uváděnými prodávajícím, ať již v provozovně, v propagačních materiálech (letácích) či jinde. Stejně tak na průměrném spotřebiteli není možné oprávněně požadovat, aby v případě balených výrobků, u nichž se cena stanoví podle jejich hmotnosti, přepočítával a kontroloval, zda výsledná cena za výrobek o určité hmotnosti, která je uvedena přímo na balení, odpovídá ceně, kterou prodávající na jiném místě v prodejně (zde na regálu) uvádí jako cenu za kilogram výrobku. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, že podstatné v posuzované věci je to, že na regálové cenovce byla uvedena správná cena (za 1 kg výrobku). Tato skutečnost nemění nic na tom, že průměrný spotřebitel se zcela logicky spoléhá na správnost informace o ceně jím zvoleného kusu výrobku určité hmotnosti, uvedené prodávajícím přímo na balení.

Žalobce nemůže důvodně namítat, že byl postupem správních orgánů zbaven svého práva moci rozhodnutí správního orgánu řádně a úplně přezkoumat a na základě takového přezkoumání brojit proti postupu správních orgánů řádnými opravnými prostředky. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce řádně doručeno a žalobce mohl v odvolání namítat všechny důvody, pro které považoval rozhodnutí o uložení pokuty za nesprávné a nezákonné, což také učinil. O jeho odvolání pak v druhé instanci rozhodl žalovaný jakožto věcně příslušný odvolací orgán, takže i zásada dvojinstančnosti řízení byla zachována.

Žalobce však žalovanému oprávněně vytýká nepřezkoumatelnost, a v určitém směru též nesrozumitelnost úvah, jimž žalovaný zdůvodnil výši uložené pokuty. Není sice pravdou, že by žalovaný (či správní orgán prvního stupně) při zdůvodnění výše sankce toliko opisoval dikci zákonných ustanovení a hodnotil pouze ty skutečnosti, které tvoří znaky skutkové podstaty daného správního deliktu. Správní orgán prvního stupně v rozhodnutí správně konstatoval, že povaha žalobcova protiprávního jednání spočívá v omezení spotřebitelova práva na jednoznačnou informaci o ceně prodávaných výrobků, při stanovení výše pokuty pak vzal v úvahu i zjištěný rozdíl mezi původní, nižší cenou za 1 kg předmětného zboží a cenou novou (vyšší), která byla spotřebiteli při koupi účtována, a přihlédl taktéž k tomu, že žalobce protiprávní stav napravil. Tato zjištění lze nepochybně považovat za okolnosti významné pro posouzení rozsahu následků protiprávního jednání žalobce. Stejně tak i žalovaný v napadeném rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám brojícím proti výši pokuty přihlédl ke konkrétnímu zjištění týkajícímu se rozsahu následků žalobcova jednání, když poukázal na to, že částka 8,30 Kč tvořící rozdíl mezi cenou účtovanou zákazníkovi při koupi předmětných výrobků a cenou uvedenou na těchto výrobcích připadá na 0,559 kg celkové hmotnosti předmětných výrobků. I přes výše uvedené má však soud ve shodě s názorem žalobce za to, že žalovaný, a stejně tak ani správní orgán I. stupně, nesplnili povinnost výši ukládané pokuty řádně a přesvědčivě odůvodnit. Žalobce v této souvislosti oprávněně poukazuje na závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.3.2008 č.j. 4 As 51/2007 – 68 týkajícím se týchž účastníků řízení a které lze plně vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Ve zmiňovaném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že správní orgán je povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které mu zákon předkládá, podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Uvede-li správní orgán pouze tolik, že k nějakému aspektu přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil, stává se takové tvrzení do značné míry neurčitým, a v důsledku toho i nepřezkoumatelným. Tohoto pochybení se správní orgány obou stupňů dopustily i v nyní projednávané věci, neboť ohledně těch okolností, k nimž při zvažování výše pokuty přihlédly, přezkoumatelným způsobem neuvedly, zda je považují za přitěžující či polehčující, ani to, jaký vliv měly tyto okolnosti na konečnou výši pokuty.

Žalobce právem namítá, že argumentace, s jejíž pomocí se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal s jeho odvolacími námitkami, je do značné míry nesrozumitelná. Žalobce rozhodně v odvolání nenamítal, že mu pokuta byla „uložena z důvodu vad rozhodnutí“, a ani soud si nedovede představit, že by tento důvod, tj. vady rozhodnutí správního orgánu, mohly být důvodem pro uložení pokuty. Žalobce rovněž v odvolání nezpochybňoval, že k vytýkanému jednání došlo 28.7.2007, takže žalovaný mu zcela neopodstatněně vytýká opomenutí této skutečnosti. Za zásadní argumentační pochybení žalovaného, které zatížilo napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, pak soud považuje poukaz na velikost prodejen, četnost spotřebitelů v provozovnách žalobce a na (blíže nespecifikované) ekonomicky a sociálně slabší skupiny spotřebitelů. Soud se domnívá, že žalovaný se tímto způsobem zřejmě pokusil vyjádřit, že žalobci vytýkané protiprávní jednání mělo či mohlo mít negativní následky nejen při prodeji dvou kusů předmětných výrobků zdokumentovaném ve správním spise, ale i při prodeji téhož zboží v jiných provozovnách žalobce. Tato konstrukce však nemá naprosto žádnou oporu ve správním spise, nebyla v průběhu správního řízení předmětem dokazování a navíc je v příkrém rozporu se zněním výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž je žalobci výslovně kladeno za vinu „pouze“ to protiprávní jednání, ke kterému prokazatelně došlo dne 28.7.2007 v provozovně žalobce v Blansku a které spočívá v informování spotřebitele o ceně dvou kusů prodávaného výrobku (vepřový steak gyros krkovice) takovým způsobem, že informace o ceně výrobku vzbuzovala zdání, že cena je nižší, než jaká byla ve skutečnosti. K žalovaným zmiňované velikosti prodejen, četnosti spotřebitelů v provozovnách žalobce či tomu, že prodejní řetězec provozovaný žalobcem je do jisté míry zaměřen na ekonomicky a sociálně slabší skupiny spotřebitelů (jak žalovaný rozvedl až ve vyjádření k žalobě), proto v daném případě nelze při zvažování výše pokuty vůbec přihlížet.

Žalovanému je rovněž třeba vytknout, že se v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal s tím, že v mezidobí došlo k novelizaci zákonných ustanovení týkajících se výše pokuty, která byla na danou věc aplikována. V důsledku novelizace zákona o ochraně spotřebitele provedené s účinností od 12.2.2008 zákonem č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, došlo mj. ke snížení maximální výše pokuty, kterou lze podle § 24 zákona o ochraně spotřebitele za daný správní delikt uložit, a to z částky 50.000.000,- Kč na částku 5.000.000,- Kč. Podle obecně platné trestněprávní zásady zakotvené v článku 40 odst. 6 Ústavy se trestnost činu posuzuje a trest ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Tuto ústavněprávní zásadu je nutno aplikovat nejen na ukládání trestů za trestné činy, ale i na ukládání trestů za protiprávní jednání mající povahu přestupku či správního deliktu. Dle náhledu soudu byl proto žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí povinen zohlednit i to, že maximální výše pokuty, kterou lze žalobci za vytýkané protiprávní jednání uložit, byla ke dni jeho rozhodování snížena na částku 5.000.000,- Kč, neboť pozdější úprava provedená zákonem č. 36/2008 Sb., je v tomto směru pro pachatele (žalobce) nepochybně příznivější.

Z výše popsaných důvodů soudu nezbylo než napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. rozsudkem bez jednání zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Bude na žalovaném, aby se v dalším řízení řádně vypořádal se zákonem stanovenými kritérii, která jsou rozhodná pro určení výše pokuty za protiprávní jednání spáchané žalobcem, a aby úvahy, k nimž v tomto směru dospěje, v novém rozhodnutí podrobně zdůvodnil v souladu se závěry obsaženými ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2008 č.j. 4 As 51/2007 – 68.

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny dvěma paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 7.760,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ing. Igora Kremly (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru