Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 191/2008 - 140Rozsudek MSPH ze dne 27.05.2011

Prejudikatura
1 As 41/2011 - 120
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 115/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 191/2008 - 140-148

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: WIND TECHNOLOGY a.s. se sídlem Kamenický Šenov, Tyršova 593, IČ: 254 68 375 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.3.2008, č.j. : 530/1348 R/07-Abt/UL,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 12.3.2008 č.j.530/1348 R/07-Abt/UL, jimž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce ze dne 1.11.2007 č.j. 02703/LP/2007 Dále také AOPK, CHKO). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně nebyla podle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. žalobkyni povolena výjimka ze základních podmínek ochrany kriticky ohroženého druhu luňák červený a silně ohrožených druhů tetřívek obecný, chřástal polní, křepelka polní, čáp černý, moták pilich, a to konkrétně ze zákazu škodlivého zasahování do přirozeného vývoje dle § 50 odst. 2 citovaného zákona v souvislosti se záměrem realizovat stavbu 2 větrných elektráren ( dále také VTE) na pozemku parc. č. 600 v katastrálním území Větrov, obec Krásný Les.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádával s odvolacími námitkami jak žalobkyně tak i občanského sdružení SPUP o.s., z nichž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí o nepovolení výjimky a rozhodnutí tak, že výjimka se povoluje. Žalobkyně namítala porušení ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, spočívajícího v tom, že správní orgán zcela nekorektně v rozporu se zákonem zhodnotil činnost Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, který jako orgán ochrany přírody vydal k záměru souhlasné stanovisko podle zákona č. 100/2001 Sb., jehož součástí je stanovisko podle § 45i zákona a dále, že správní orgán neprovedl jediný důkaz, který by v době správního řízení výskyt uváděných, zvláště chráněných druhů živočichů potvrdil, přičemž se odvolával na staré, mnohdy neprokázané výskyty. Žalobkyně dále namítala porušení ustanovení § 2 odst. 4 a 3 správního řádu, které spatřovala v tom, že Správa CHKO Labské pískovce v obdobných případech záměru výstavby VTE na lokalitě Habartice – Fojtovice, na lokalitě Větrov a dalších lokalitách s již realizovanými stavbami VTE v Ptačí oblasti, Východní Krušné hory postupovala rozdílně. Nesouhlasila s tvrzením, že realizace stavby 2 větrných elektráren výrazně neovlivní naplňování závazku České republiky na dosažení min. 8% podílu obnovitelných zdrojů v roce 2010, a proto nelze považovat realizaci záměru za veřejný zájem převyšující zájmy ochrany přírody. Žalobkyně namítala, že správní orgán dostatečně nezdůvodnil, proč odmítl názor z posudku „Kočvara „2007“, z posudku č. 54 Motla (2006), z posudku č. 29 Ondráčka, Tejrovského, Motla (2003) a další podklady předložené žalobkyní. Žalobkyně dále namítala porušení ustanovení § 53 odst. 6 správního řádu, které spatřovala v tom, že správní orgán neprováděl žádné jednání a žádné listinné důkazy a pokud prováděl dokazování, porušil ustanovení § 51 odst. 2 správního řádu, neboť o tomto provedení důkazů nebyli účastníci řízení vyrozuměni. K uvedeným odvolacím námitkám žalovaný vyšel z podkladů správního řízení a spis v odvolacím řízení doplnil o dokumenty, které byly zpracovány a předloženy až po vydání prvoinstančního rozhodnutí. Jedná se o „ Kategorizaci území Krušných hor z hlediska jeho významnosti ve vztahu k výskytu tetřívka obecného, listopad 2007“ a „ Veřejný zájem, větrná elektrárna Větrov, leden 2008-02“. Žalovaný uvedl, že s těmito podklady byli účastníci řízení seznámeni a usnesením ze dne 25.1.2008 byla stanovena lhůta k navrhování dalších důkazů. K těmto podkladům se vyjádřila Správa CHKO Labské pískovce dopisem ze dne 4.2.2008, která porovnávala, který veřejný zájem, zda výroba energie z obnovitelných zdrojů či ochrana předmětných druhů převažuje, a dospěla k závěru, že ochrana jedinců zvláště chráněných druhů na této konkrétní lokalitě v kontextu z konkrétním záměrem výrazně převažuje nad záměrem výroby energie pomocí větrných elektráren. Obec Petrovice dopisem ze dne 13.2.2008 vyjádřila podporu výstavby větrných elektráren a žádala udělení výjimky. Občanské sdružení SPUP o.s. podáním ze dne 14.2.2008 vyslovilo žádost o udělení výjimky s tím, že veřejný zájem výstavby větrných elektráren převyšuje zájem ochrany biotopu. Česká společnost ornitologická svým dopisem ze dne 12.2.2008 konstatovala, že se ztotožňuje se závěry studie „Bejček a kol. (2007)“ a uvedla, že v posledních letech byl na lokalitě výskyt tetřívka potvrzen a jakýkoliv rušivý zásah do jeho biotopu by mohl představovat potencionální riziko významného negativního ovlivnění populace tohoto druhu. Seznámení s dokumentem zpracovaným EEM Konsult s.r.o. nenabyla přesvědčení, že by na lokalitě Větrov převažoval veřejný zájem větrné energetiky. Žalovaný se dále v napadeném rozhodnutí rozsáhle vypořádával s námitkami občanského sdružení SPUP o.s. K námitkám žalobkyně uvedl následující argumenty: Poukázal na to, že souhlasné stanovisko k realizaci stavby 2 větrných elektráren, které bylo vydáno Krajským úřadem Ústeckého kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, je podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 100/2004 odborným pokladem pro vydání rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů. Toto stanovisko nenahrazuje povolení nutná podle zákona č. 114/1992 Sb. Přestože skutečnost o výskytu zvláště chráněných druhů byla při vedení procesu EIA známa, nebyla v tomto procesu dostatečně zohledněna.Ta je zohledňována v rámci správního řízení podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., přičemž na udělení výjimky není právní nárok. Udělení výjimky je na místě v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody. To je vyjádřeno v ustanovení § 56 odst. 3 písm. h) zákona, kde je uvedeno, že výjimku lze povolit jen z ostatních naléhavých důvodů s výrazně převažujícím veřejným zájmem, včetně těch, které jsou sociální a ekonomické povahy, jenž mají příznivé důsledky pro životní prostředí. Výjimku lze udělit jen tehdy, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení a pokud populace daného druhu bude udržena v příznivém stavu z hlediska ochrany. Žalovaný podporu obnovitelných zdrojů energie samozřejmě považuje za veřejně prospěšnou činnost z pohledu ochrany klimatu a životního prostředí. Výstavba větrných elektráren však není vždy důvodem pro povolení výjimky ze zákazu škodlivého zasahování do přirozeného vývoje. Žalovaný shledal, že správní orgán se při poměřování veřejných zájmů s otázkou převahy veřejného zájmu ochrany přírody nad veřejných zájmem na výstavbu obnovitelných zdrojů energie a dalšími podmínkami dle § 56 odst. 3 citovaného zákona ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal. Žalovaný konstatoval, že v Ptačí oblasti Východní Krušné hory je vymezeno 40,5% plochy jako klíčové pro udržení populace tetřívka obecného a dalších 28% rozlohy Ptačí oblasti je pro tetřívka významné nebo potencionálně významné. Z hlediska ochrany přírody proto není vhodné lokalizovat větrné elektrárny na místech, kde by došlo k vážnému ohrožení populací jedinců vyjmenovaných druhů. K námitce žalobkyně odkazující na posudek „Kočvara 2007“ žalovaný konstatoval, že autor provedl terénní šetření pouze v březnu až květnu 2007, a to na žádost žalobkyně s cílem zhodnotit dopad provedeného zásahu na ptáky, na jejich biotopy. Zásahem se rozumí terénní úpravy na pozemku č. 600, tj. skrývka ornice a výkopy severovýchodně od Větrova, provedené za účelem vybudování zpevněné komunikace a následné výstavby 2 větrných elektráren. Vlastní krátkodobý terénní průzkum s minimální znalostí místních poměrů a bez kontaktování expertů působících v této oblasti lze pro tak závažný autorem uvedený závěr považovat za pochybný, ne-li účelový. Autor výskyt zvláště chráněných druhů na lokalitě nezpochybňuje, avšak názory na vzdálenost těchto druhů od navrženého záměru stanovené na základě krátkodobého jednorázového průzkumu nemají žádnou vypovídající hodnotu. Žalovaný má za to, že prvoinstanční orgán dostatečně zdůvodnil, proč tyto závěry neakceptoval. Další odvolací námitky ohledně porušení ustanovení správního řádu ohledně dokazování žalovaný považoval za nekonkrétní, neboť nemohl posoudil, o jaké konkrétní listiny a konkrétní dokazování se mělo jednat s tím, že žalobkyně měla možnost se se všemi podklady řízení seznámit. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobkyně v podané žalobě nejprve uvedla, že je podnikající právnickou osobou, která se zabývá stavbou větrných elektráren a dne 22.2.2007 jí bylo vydáno stavební povolení na stavbu dvou větrných elektráren v katastrálním území Větrov u Krásného Lesa na pozemku č. parc. 600. Daná lokalita byla vybrána z důvodu, že zde je ročně pouze 26 bezvětrných dní a ekologická výroba elektrické energie by tak byla na tomto místě vysoce efektivní. Při posuzování záměru stavby z hlediska vlivu na životní prostředí, tzv. EIA bylo vydáno souhlasné stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, jehož součástí bylo biologické hodnocení, které vyloučilo negativní vlivy na jedince zvláště chráněných druhů v navrženém území. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) neměla k Ptačí oblasti žádné připomínky či požadavky. Následně čtyři měsíce po vydání stavebního povolení ČIŽP podle ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb. vydala rozhodnutí ze dne 7.6.2007, kterým zakázala žalobkyni veškerou stavební činnost až do doby pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody o udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Důvodem byl údajný výskyt chráněných živočichů v této oblasti, konkrétně tetřívka obecného, luňáka červeného, chřástala polního, křepelky polní, motáka pilicha a čápa černého. Na to žalobkyně požádala podáním ze dne 18.9.2007 podle § 56 odst. 1 citovaného zákona o udělení výjimky na všechny druhy zvláště chráněných živočichů. Tato výjimka nebyla žalobkyni povolena.

Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon o ochraně přírody a krajiny, neboť správní orgán překročil meze správního uvážení a tyto meze zneužil. Dále také proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, nebyl dostatečně zjištěn, a že správní orgán postupoval ve skutkově podobných případech rozdílným způsobem. Žalobkyně je toho názoru, že splňovala veškeré zákonné podmínky pro udělení výjimky, tedy podmínku existence veřejného zájmu, ale i podmínku neexistence jiného uspokojivého řešení a podmínku, že populace zvláště chráněných druhů by byla udržena z hlediska ochrany v příznivém stavu. Namítala, že správní orgány se nedostatečným způsobem zabývaly posouzením veřejného zájmu na výstavbě větrných elektráren. Uvedla, že zájem obyvatel dané lokality byl vyjádřen v referendu dne 18.2.2006, dále vyjmenovala veškeré dílčí veřejné zájmy dle zvláštních právních předpisů, které spadají pod veřejný zájem. Jimi jsou: a) zájem na příznivém životním prostředí , b) zájem na čistém ovzduší, c) zájem na zdraví obyvatelstva, d) zájem na bezpečné dodávce energie spotřebitelům, e) zájem na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, f) zájem na ochraně přírody a krajiny, g) zájem na snižování závislosti národního hospodářství na dovozech energií, h) zájem na zachování neobnovitelných zdrojů paliv, i) zájem na koncepci udržitelného rozvoje. Podle žalobkyně správní orgán nehledal odpověď na otázku, který zájem výrazně převáží a žalobkyně je toho názoru, že zájem na ochraně přírody by zde byl i částečně naplněn tím, že by výroba energie probíhala šetrnějším způsobem, než u tepelných, jaderných nebo vodních elektráren. Navíc podpora čisté elektrické energie je jedním z politických cílů ČR, neboť do konce roku 2010 by měl podíl elektrické energie z obnovitelných zdrojů činit minimálně 8%. Větrná energetika neprodukuje tuhé či plynné emise a odpadní teplo, nezatěžuje okolí jadernými a jinými odpady, ke svému provozu nepotřebuje vodu, přičemž větrná elektrárna nepřestavuje významný zábor zemědělské půdy. To souvisí i s principem přiměřenosti rozhodnutí o zákazu činnosti, kdy je nutné na problematiku pohlížet ze širších souvislostí s přihlédnutím k ochraně přírody jako celku a s důkladným uvážením všech okolností. Žalobkyně namítala, že se žalovaný údajnou převahou zájmu ochrany přírody zabýval nedostatečně. Pouze uvedl, že ochrana přírody převažuje, přitom tuto úvahu vztáhl na všechny druhy živočichů, které byly v řízení řešeny. Výskyt těchto živočichů však nebyl na předmětném pozemku vůbec prokázán, neboť prokazován nebyl. Žalobkyně uvedla, že v oblasti Větrova u Krásného Lesa byli dle rozhodnutí o neudělení výjimky zaznamenány živočichové požívací ochrany pouze v tomto množství: luňák červený – lze usuzovat na hnízdění jednoho páru v oblasti. tetřívek obecný – 3 kohoutci. chřástal polní – až 5 volacích samců. křepelka polní – 1-2 volající samci. čáp černý – lze usuzovat na hnízdění jednoho páru. moták pilich – lze usuzovat na opakovaný průtah tímto územím, početnost odhadnuta na 0-1 hnízdící pár. Podle žalobkyně tedy není možné ani z hlediska eventuelního počtu živočichů zamítnout udělení výjimky, když stavba trvá cca 1 týden. Provedeným dokazováním nebyl na jisto postaven výskyt předmětných živočichů, jedná se o pouhý předpoklad výskytu. Nebyl prokázán negativní vliv větrných elektráren na tyto živočichy. Žalobkyně namítala, že jejím pozorováním z výpovědi myslivců, místních zemědělců a Mgr. Kočvary a ze studie prof. RNDr. Bejčka, CSc., nevyplývá, že by se v dané lokalitě například tetřívek obecný vůbec vyskytoval. Rozhodnutí tak vycházelo z nedostatečně zjištěného stavu věci. Žalobkyně poukázala na to, že nutnost povolení výjimky podle § 56 ze zákazů v § 50 citovaného zákona uvedených existuje jedině v případě, že výskyt daného živočicha v daném území musí být nutně zjištěn. V tomto směru žalobkyně poukázala na aktuální posudek Mgr. Kočvary, který na základě aktuálního pozorování lokality konstatoval, že záměr v podobě dvou větrných elektráren je realizovatelný, přičemž tento posudek je v časové řadě posudkem nejnovějším, vycházejícím z aktuálního pozorování lokality. Jestliže bylo zpracováno několik posouzení ze strany odborníků AOPK, Správy CHKO Labské pískovce a ČIŽP, které konstatují, že záměr výstavby větrných elektráren není přijatelný, ale naproti tomu posudky Mgr. Kočvary (2007), Motla (2006), Ondráčka (2006), Ondráčka, Tejrovského a Motla (2003), stavebního úřadu a dále Krajský úřadu Ústeckého kraje konstatují, že záměr stavby lze realizovat bez vlivu na zvláště ohrožené druhy živočichů, pak, existují-li takto rozdílné odborné posudky, je povinností správního orgánu se s těmito posudky vypořádat. Nejnovější posudek Mgr. Kočvary s odkazem na nejnovější literaturu v posudku uvádí, že vliv větrných elektráren na tetřívka a další druhy je přinejmenším sporný a nelze mluvit o prokázaném vlivu, ale pouze o potencionálním riziku. Žalobkyně dále rozebírala, jak jakákoliv činnost v dané oblasti, např. zemědělská má větší vliv na biotop tetřívka a jeho mláďat, kteří téměř nelétají a z toho důvodu zpochybnil i možnost kolize tohoto druhu s rotorem větrných elektráren. U druhu motáka pilicha správní orgán jen usuzoval na 0-1 hnízdící pár, ačkoliv nikdy zde tento pár nebyl pozorován. Stejně tak to platí pro čápa černého, kde se odhadují 1-2 páry pro celou Ptačí oblasti Východní Krušného hory. Nadto orba na předmětném pozemku představuje z hlediska populace tetřívka zásah mnohem výraznější, než výstavba větrných elektráren. Jde o otevřenou plochu bez úkrytových možností, kde na jejím okraji je vysoký zapojený les se svažitým terénem, tedy plocha nevhodná pro výskyt tetřívka obecného. Podle názoru žalobkyně jsou výskyt ptáků v lokalitě a možné vlivy větrných elektráren na jejich život naprosto nepodložené a nebyly podloženy i během všech dříve probíhajících správních řízení. Tento fakt přijal i krajský úřad vydávající souhlasné stanovisko. V řízení tak nebyl respektován princip předvídatelnosti státní správy. Žalobkyně dále namítala, že správní orgán I. stupně nerozhodl o všech druzích chráněných živočichů zařazených dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. do kategorie silně a kriticky ohrožených druhů a rozhodl pouze o luňáku červeném, tetřívku obecném, chřástalovi polním, křepelce polní, čápu černém a motáku pilichovi. Nevyčerpal tím tedy celý předmět řízení. Žalobkyně namítala, že v daném případě rozhodování o výjimce nebyl uplatňován jednotný přístup ke všem subjektům, neboť v dané oblasti se vyskytují ještě další větrné elektrárny, u nichž byl ze strany správních orgánů uplatňován zcela odlišný přístup. Správní orgán tak nedbal toho, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly tak, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalovaný uvedl, které případy považuje za skutkově podobné a správní orgán při nich postupoval rozdílně. Jde o tyto větrné elektrárny taktéž na území ptačí oblasti Východní Krušné hory.: Větrná elektrárna Petrovice – funkční na území Ptačí oblasti Východní Krušné hory. Větrná elektrárna Habartice – Fojtovická pláň – Správa CHKO Labské pískovce sdělila, že není třeba vést řízení o udělení výjimky a to přes jednoznačnou podmínku ve stanovisku EIA o tuto výjimku požádat. Golfové hřiště Cínovec – povolena výjimka dle § 56 citovaného zákona. Větrná elektrárna v k.ú.Petrovice ( žadatel SVEP, a.s.) – udělena výjimka podle § 56 zákona pro stejné živočišné druhy. Větrná elektrárna v k.ú. Petrovice (žadatel STALA, a.s.) – udělena výjimka podle § 56 zákona pro tytéž druhy. Správní orgán tak bez zjevných důvodů povolil výjimky dle § 56 zákona, aniž by existovaly relevantní důvody pro odlišný postup, v případech jiných větrných elektráren je argumentace Správy CHKO Labské pískovce zarážející, neboť se taktéž jedná o plochy nacházející se na území Ptačí oblasti Východní Krušné hory, jedná se o stejný předmět žádosti a přesto je rozhodnutí ve všech bodech povolení výjimky vždy opačné. Protože správní orgány vycházely z údajů o počtu jedinců pro celou Ptačí oblast Východní Krušné hory, nemůže správní orgán argumentovat tím, že v případě žalobkyně je situace zcela jiná než u jiných větrných elektráren v okolí, v téže Ptačí oblasti Východních Krušných hor. Žalobkyně namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí také z důvodu, že správní orgán neumožnil žalobkyni nebo odborníkovi nevrženého žalobkyní účastnit se sčítání kusů zvlášť ohrožených druhů ptactva. Žalobkyně spatřovala vadu rozhodnutí také v tom, že žalovaný nesprávně vyložil zákonné ustanovení, když usoudil, že u činnosti mající negativní vliv na silně a kriticky ohrožené druhy se musí jednat o porušení ochranných podmínek dle § 50, ačkoliv toto ustanovení chrání ohrožené živočichy zvláště před chytáním, chovánim v zajetí, zraňováním nebo usmrcováním, přemísťováním jejích hnízd, prodejem, držením, dopravováním nebo výměnou. Jde tedy o nebezpečí jejich likvidace. Pouhou týdenní výstavbou moderní tiché elektrárny vysoké 50 metrů však nemusí vůbec ke škodlivému zásahu do vývoje zvláště chráněných živočichů dojít. Žalobkyně vytýkala, že žalovaný doslova odbyl žalobcem předložený posudek Mg. Kočvary a logické zdůvodnění, proč správní orgán vzal za správný názor prof. RNDr. Bejčka, CSc., v těchto rozhodnutí zcela chybí. Přitom Mgr. Kočvara vycházel ve svých studiích z nejmodernějších poznatků o vlivu větrných elektráren na populaci tetřívka obecného. Žalovaný nevzal v potaz ani stanovisko dalších odborníků, např. biologické hodnocení zpracované v roce 2003 Ing. Čestmírem Ondráčkem, Vítem Tejrovským a Mgr. Lubošem Motlem, kteří učinili závěr, že pokud bude dodrženo vymezené území navržené z důvodu ochrany tetřívka obecného a chřástala polního nemají ve zbývajícím území k navrhované stavbě ze zoologického hlediska žádné připomínky. Z těchto hodnocení tak nikterak nevyplývá, že by výstavbou dvou větrných elektráren došlo k ovlivnění základních podmínek ochrany.

Z uvedených důvodů žalobkyně požadovala, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný správní orgán uvedl, že souhlasné stanovisko EIA, které vydal Krajský úřad Ústeckého kraje nemohlo nahradil obligatorní posouzení orgánu ochrany přírody v rámci řízení o udělení výjimky. Správní orgán při svém rozhodování nevycházel jen z podkladů AOPK ČR, ale také z materiálů jiných subjektů, zejména z celkového shrnutí míry ovlivnění tetřívka obecného. K dokumentu „Hodnocení záměru Farma 3 VTE v katastrálním území Větrov, posouzení podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb.“ Mgr. V. Melichara ze září – listopad 2005 konstatoval, že stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje z tohoto celkového shrnutí nic nepřejímá. Mgr. V Melichar ve sdělení krajskému úřadu upozornil na hodnocení spočívající v tom, že ovlivnění klíčové etapy rozmnožování tetřívka obecného je realizací stavby značné. Tento závěr vychází s kapitoly 4.5.2.5., kde Mgr. Melichar uvedl, že takovou míru ovlivnění toku nelze akceptovat. Tento závěr se vztahuje k celkovému ovlivnění tetřívka obecného po celou dobu případné existence záměru, a to nejen v období výstavby větrných elektráren, a je proto fatální. Ovlivnění tetřívka obecného samotnou výstavbou větrných elektráren je pak řešeno zvlášť v kapitole 4.5.6. Podle Mgr. V. Melichara je doporučení Krajského úřadu Ústeckého kraje, že ovlivnění při výstavbě lze části snížit posunem termínu výstavby či podmínkami výstavby, je interpretací chybnou. Mgr. Melichar zcela jednoznačně ve svém hodnocení nedoporučil záměr k realizaci nejen z toho důvodu, že by byl tetřívek ovlivněn ve fázi toku, ale proto, že ovlivnění ve fázi toku je klíčové pro samotnou existenci druhu v lokalitě, která je Ptačí oblastí. Zpracovatel EIA měl využít a zhodnotit všechny dostupné informace o výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, měl využít i údaje z databáze AOPK ČR tak, aby doporučení a závěry odpovídaly reálnému stavu. Krajský úřad Ústeckého kraje také pominul vyjádření AOPK ČR, střediska Ústí nad Labem ze dne 4.2.2003, v němž je konstatováno, že dotčená lokalita je součástí území s výskytem tetřívka obecného, konkrétně se zde nachází tokaniště, přičemž jde o stabilní populaci, která se zde vyskytuje celoročně, tj. zde hnízdí, zimuje. Stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje je také zcela v rozporu se závěry Mgr. Ondřeje Volfa, autorizované osoby pro hodnocení dle § 45i zákona z března 2007, který v expertním posouzení vlivu záměru na tetřívka obecného a další ptačí druhy charakterizuje výše uvedený záměr jako vliv významně negativní, a to v průběhu stavby, dále při provozu a i jako ztrátu biotopu. Dále uvádí negativní vliv i na navazující Ptačí oblast Fürstenau ve Spolkové republice Německo, kde předmětech ochrany je také tetřívek obecný. Toto tvrzení je potvrzeno vyjádřením Landratsamtu Weiβeritzkreis, který tento negativní vliv na ptačí oblast Füstenau potvrzuje a dále upozorňuje, že budou ovlivněna i další území v rámci navrhované soustavy NATURA 2000 konkrétně FFH Gebiet Müglitztal. Zcela zásadní a negativní vliv na populaci tetřívka obecného uvádí pak ve svém vyjádření ze dne 10.10.2008 i. prof. Karel Šťastný, CSc, který se dlouhodobě věnuje monitoringu tetřívků obecných v oblasti Krušných hor. Ten rovněž ve svém vyjádření nedoporučuje tento záměr k realizaci. Žalovaný uvedl, že řízení o povolení výjimky je řízením návrhovým, a proto jestliže žalobkyně ve své žádosti ze dne 19.9.2007 žádá o výjimku pro všechny druhy silně a kriticky ohrožených druhů, které jsou specifikovány v zákazu činnosti vydaném ČIŽP, pak bylo nutné záměr hodnotit v prvé řadě ve vztahu k ochraně druhu populace tetřívka obecného. Prioritní byla nejen ochrana populace, ale také ochrana jedinců tohoto druhu a Krušné hory patří mezi nejvýznamnější oblast pro výskyt tetřívků, který je v rámci ČR již velmi vzácný. Zachování populace tetřívka obecného na této lokalitě je zcela jednoznačnou prioritou a představuje prvořadý veřejný zájem. To vyplývá z cíle ochrany Ptačí oblasti Východní Krušné hory, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 3 nařízení vlády č. 28/2005 Sb. Je nutné si uvědomit, že se jedná o jádrovou populaci tetřívků v rámci Ptačí oblasti a povolení výstavby větrných elektráren v oblasti tokaniště je zcela zásadní a nekompenzovatelný zásah do přirozeného vývoje tetřívka v Ptačí oblasti, která byla pro něj cíleně vyhlášena. Vzhledem k tomu, že výjimka pro konkrétně v žádosti vyjmenované druhy udělena nebyla, další rozšiřování seznamu chráněných, kriticky a silně ohrožených druhů, tak jak žalobkyně namítá s odkazem na všechny druhy zařazené dle vyhlášky č. 395/92 Sb. by bylo v rozporu s principem hospodárnosti řízení. Žalovaný konstatoval, že měl k dispozici vždy aktuální údaje z relevantních zdrojů. K námitce odmítnutí závěrů Mgr. Kočvary 2007 konstatoval, že Mgr. Kočvara provedl terénní šetření pouze v březnu až květnu 2007 na žádost žalobkyně s cílem zhodnotit dopad provedeného zásahu na ptáky a jejich biotopy. Zásahem se rozuměla terénní úprava pozemku č. 600. Šlo o krátkodobý terénní průzkum s minimální znalostí místních poměrů a bez kontaktování expertů působících v této oblasti. Autor sám výskyt zvláště chráněných druhů na lokalitě vesměs nezpochybnil, avšak názory na vzdálenost těchto druhů od navrženého stavebního záměru na základě krátkodobého jednorázového průzkumu nemají žádnou vypovídající hodnotu. Žalovaný odmítl názor žalobce, že by se nedostatečně zabýval zvažování veřejného zájmu na výstavbě větrných elektráren. Nepopírá, že výstavba větrných elektráren je veřejným zájmem, avšak i alternativní zdroje je třeba rozvíjet tak a v takových lokalitách, aby rozvoj nebyl ve středu se zájmy ochrany přírody. V tomto konkrétním případě žalovaný hodnotil, že negativa převažují nad pozitivy, a tudíž přínos výroby energie z obnovitelných zdrojů je v kontextu dopadů na zvláště chráněné živočichy opravdu zanedbatelný. Umístění a výstavba dvou větrných elektráren by znamenaly vážné ohrožení populací a jejich jedinců vyjmenovaných druhů, které jsou chráněny i v rámci Evropského společenství. Negativní vlivy výstavby jsou popsány v odůvodnění rozhodnutí Správy CHKO Labské pískovce a i dle studie RNDr. V. Bejčka CSc. je předmětná lokalita zařazena do kategorie A, to znamená do pro tetřívka nejvýznamnější zóny, nikoliv do zóny C, jak tvrdí žalobce. Rovněž je zavádějící tvrzení žalobce, že i autoři Motl, Ondráček, Ondráček, Tejrovský a Motl, stavební úřad a Krajský úřad Ústeckého kraje konstatují, že záměr lze realizovat bez vlivu na zvláště chráněné živočichy. Jak vyplývá z předložených posudků, žádný z nich výskyt vyjmenovaných, zvláště chráněných živočichů na lokalitě nezpochybňuje a poukazuje na jejich negativní ovlivňování plánovaným záměrem. Negativní vliv záměru jedině popírá studie Mgr. Kočvary, čerpající ze svých vlastních výsledků z jedné sezóny. Nebere v úvahu mobilitu tetřívků na tokaništi a nemá zkušenosti s vyhodnocením dopadů na tetřívka, neprojevil zájem o výsledky zkoumání ostatních subjektů. Oproti tomu všechny subjekty, které se dlouhodobě a systematicky zabývají monitoringem, populace tetřívka obecného v Krušných horách nedoporučují výstavbu, respektive upozorňují na zcela zásadní negativní vliv na jádrovou populaci tetřívka. Jedná se o Českou zemědělskou univerzitu, AOPK ČR-středisko Ústí nad Labem, Mgr. Ondřeje Volfa (autorizovaná osoba), Správu CHKO Labské pískovce a RNDr. Tomáše Kurase, Ph.D. (autorizovaná osoba). Žalovaný závěrem poukázal i na Zprávu veřejného ochránce práv, který řešil podnět žalobkyně směřující k činnosti orgánu ochrany přírody. Z této zprávy ze dne 10.7.2008 vyplynulo, že v případě záměru výstavby větrných elektráren na předmětné parcele č. 600 v katastrálním území Větrov došlo k pochybení Krajského úřadu Ústeckého kraje při vydání stanoviska v procesu EIA i stavebního úřadu při vydání stavebního povolení. Průběžnou zprávu o výsledku vyšetření podnětu veřejným ochráncem práv, jakož i reakci ministra životního prostředí ze dne 28.8.2008 se souhlasným závěrem žalovaný připojil ke svému vyjádření k podané žalobě.

Ve své replice k vyjádření žalovaného žalobkyně vyslovila názor, že orgán ochrany přírody vytrhává z kontextu určité pasáže dílčích podkladů k dokumentaci EIA, které vzhledem k vývoji kauzy k snížení rozsahu větrných elektráren ze 4 na 2 větrné elektrárny nejsou již aktuální. Data pořízená AOPK, střediskem v Ústí nad Labem jsou zkreslená s cílem zastavit podnikatelský záměr žalobkyně. Poukázala na nevěrohodnost posudku Mgr. Volfa a vytkla, že správní orgán měl zahájit řízení na všechny silně a kriticky ohrožené druhy živočichů v dané lokalitě. Žalobkyně namítala, že hodnocení posudku Mgr. Kočvary není správné, že šlo o znalce, který má autorizaci, a pokud by vypravoval zavádějící a nekvalitní posudek, mělo by být s tímto držitelem autorizace zahájeno kárné řízení. Dále žalobkyně zopakovala námitku nesprávného úsudku o převaze veřejného zájmu, který zaujaly správní orgány. Odmítla jako lživé tvrzení, že RNDr. Kuras tvrdí, že stavbu nelze doporučit k realizaci, když RNDr. Kuras prováděl oponenturu posudku Mgr. Melichara na tři větrné elektrárny a při oponentuře vycházel z dat uvedených v posudku Mgr. Melichara a jeho postup označil za poněkud přísný. Navíc i Mgr. Melichar závěr posudku, že nelze záměr doporučit k realizaci.uvedl tento závěr ve vztahu ke třem větrným elektrárnám. K dalším stanoviskům ve vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že jí byly předloženy četné důkazy konstatující závěr, že výstavba a provoz větrné elektrárny nemá negativní vliv na chráněné druhy, zejména tetřívka obecného. Poukázala na posouzení ze strany odborníků Kočvary (2007), Motla (2006), Ondráčka (2006), Tejrovského a Motla (2003) a na závěry stavebního úřadu a Krajského úřadu Ústeckého kraje. Oproti tomu vytkla, že žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na odlišné a časově starší stanoviska Mgr. V. Melichara z roku 2005 a závěry Mgr. Ondřeje Volfa z roku 2007 a dále poukázala na rozpor mezi existujícími odbornými posudky s tím, že tento rozpor měl správní orgán vypořádat. Žalobkyně trvala na tom, že správní orgán byl povinen rozhodnou o celém předmětu podaného návrhu či žádosti, že se měl při svém rozhodování náležitě zabývat problematikou veřejných zájmů a jejich kolizemi a že měl provedeným dokazováním najisto postavit výskyt chráněných jedinců na předmětném pozemku, neboť jedině při prokázaném výskytu zvláště chráněného živočicha na předmětném území existuje nutnost povolení výjimky podle § 56 zákona ze zákazu v § 50 zákona uvedených. Namítala, že správní orgány neuplatnily jednotný přístup ke všem subjektům při posuzování záměru výstavby větrných elektráren a tím byl porušen princip předvídatelnosti rozhodnutí a princip vydání toho, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Žalobkyně soudu doručila rozhodnutí Krajské úřadu Ústeckého kraje ze dne 11.5.2010 č.j. 3504/ZPZ/2009/ZD-310.3, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o udělení výjimky dle § 56 zákona ze zákazu uvedený v § 50 zákona č. 114/1992 Sb. k zásahům do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů silně a kriticky ohrožených živočichů týkající se následujících živočichů: luňák červený, chřástal polní, křepelka polní, moták pilich, čáp černý, moták lužní, netopýr vousatý, netopýr hvízdavý, netopýr černý, netopýr velký. Z rozhodnutí je zřejmé, že toto řízení byl zahájeno na základě nové žádosti žalobkyně ze dne 1.12.2009. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že řízení ohledně uvedených živočichů bylo zastaveno proto, že hnízdění kteréhokoliv z těchto druhů v zájmovém území nepotvrzuje žádný z expertních posudků ani krátkodobé šetření a záznamy pozorování, které však správní orgán v rozhodnutí neuvádí a pouze odkazuje na čísla jejich zařazení zřejmě ve spisovém materiálu. Aniž by citoval z jednotlivých podkladů, správní orgán učinil závěr, že z nich nevyplývá, že by přítomnost zvláště chráněných druhů v zájmové oblasti přesahovala meze nahodilého výskytu, a že by tudíž tyto druhy mohly být realizací záměru systematicky ovlivňovány, přičemž na druhé straně také vyslovuje, že nelze vyloučit, vzhledem k migračním a teritoriálním zvyklostem, náhodné zranění, usmrcení nebo rušení konkrétních jedinců v souvislosti z provozem větrných elektráren. Přes uvedené rozporné hodnocení správní orgán rozhodující o nové žádosti žalobkyně vyslovil, že nesdílí právní názor ministerstva životního prostředí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správy CHKO ze dne 27.7.2009 a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí ve věci v nově podané žádosti, podle kterého je třeba k úplnému zjištění stavu provést opět biologické hodnocení podle § 67 zákona v rozsahu celé vegetační sezóny. Krajský úřad Ústeckého kraje, který v dané věci byl kompetentní k rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 1.12.2009 zastavil řízení o udělení výjimky dle § 56 zákona, přestože sám uvedl, že podle jeho názoru by v řízení nebylo možné odstranit veškeré nejistoty ve zjištění stavu věci, vyplývají-li s faktu, že skutečné vlivy záměru na konkrétní druh v zásadě není možné předem empiricky ověřit, a že je lze opírat pouze o extrapolaci předchozích pozorování a excerpci literárních pramenů. I při zvážení těchto nejistot tak Krajský úřad Ústeckého kraje učinil neopodstatnění závěr, že z žádných předložených dokladů nevyplývá zvýšená frekvence výskytu v místě stavby a v jejím širším okolí vymezeném půdním blokem, a že nelze předpokládat, že by umístěním předmětného záměru v tomto konkrétním místě mohlo dojít k nedovolenému zásahu do biotopu uvedených druhů nebo do jejich přirozeného vývoje. Uvedený správní orgán tedy své rozhodnutí o zastavení řízení postavil na nejistotě zjištění výskytu chráněných živočichů oproti všem podkladům řízení, které byly v předchozích řízení shromážděny a při této nejistotě tedy fakticky při neprokázaném výskytu či nevýskytu chráněných druhu živočichů učinil závěr, že existence těchto živočichů v dané lokalitě nebyla prokázána. Takové rozhodnutí je naprosto nevypovídající, rozporné a následuje rozhodnutí ministerstva životního prostředí, které zavázalo správní orgán I. stupně, kterým byla správa CHKO k novému projednání a rozhodnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Stěžejní žalobní námitka, že správní orgány při rozhodování o výjimce překročily meze správního uvážení, neboť se nedostatečným způsobem zabývaly posouzení veřejného zájmu na výstavbě větrných elektráren, není důvodná. Nedůvodnost této námitky je dána nedůvodností dílčích námitek v jejím rámci a to: -námitky, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci spočívající ve zjištění existence zvláště chráněných živočichů v dané lokalitě a - námitky, že v důsledku toho správní orgány nesprávně posoudily ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., že výstavba dvou větrných elektráren v Ptačí oblasti není jiným veřejným zájmem, který by výrazně převažoval nad zájmem ochrany přírody.

Podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. výjimky ze zákazu u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů podle § 46 odst. 2, § 49, 50 a § 51 odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody povolit orgán ochrany přírody.

Podle § 50 odst. 1 citovaného zákona zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněné jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynuli, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

Podle § 50 odst. 2 citovaného zákona je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Závěr správního orgánu, že navržené umístění a výstavba dvou větrných elektráren by znamenala vážné ohrožení populací a jedinců živočišných druhů uvedených ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně o nepovolení výjimky, má oporu v podkladech správního řízení, které správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl jako podklady, z nichž při svém rozhodování vycházel a které jsou ve správním spise založeny. Především jde o hodnocení záměru „Farma 3 VTE v katastrálním území Větrov“ V. Melichara ze září až listopadu 2005 ( na č.l. 16 správního spisu), v němž tento autorizovaný zpracovatel učinil posouzení dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. a posuzoval dopady výstavby tří větrných elektráren na lokalitě Větrov v Krušných horách na předměty ochrany v Ptačí oblasti. Tento posudek vychází i z vyhodnocení přítomnosti předmětných živočichů v dotčeném území. Uvádí, že Východní část Krušných hor je jedním z území, kde se udržela stabilní populace tetřívka obecného, že v této lokalitě je tento druh pravidelně pozorován při toku, jde o klíčovou součást jeho biotopu v době rozmnožování a v této lokalitě probíhá i migrace tohoto druhu. Záměr výstavby větrných elektráren je přímo v území, které využívají tetřívci v toku, způsobuje fragmentaci jejich biotopu a představuje migrační bariéru a rozděluje populaci v Ptačí oblasti. U ostatních druhů, jimiž jsou čáp černý, chřástal polní uvedl, že tito se sice přímo na lokalitě výstavby pravidelně nevyskytují, tato lokalita však může sloužit příležitostně jako součást širšího areálu včetně porostů a může sloužit jako příležitostné loviště. Severní a severovýchodní navazující území je biotopem vhodným pro všechny tyto druhy a chřástal polní se zde navíc vyskytuje vcelku pravidelně. V souvislosti s vymezením hodnotící stupnice v rámci vyhodnocení vlivu záměru a jejich významnosti pak zpracovatel posudku Vladimír Melichar učinil celkové shrnutí míry ovlivnění tetřívka obecného, v němž uvedl, že ovlivnění toku tohoto druhu je značné na stupni č. 4 a záměr nelze akceptovat. Pro ovlivnění biotopu a lokálních migrací pak stanovil střední stupeň č. 3, kdy záměr by bylo možné akceptovat jen po jeho úpravě a některých kompenzačních opatřeních. Správní orgán I.stupně také vycházel z „Vyjádření k hodnocení záměru Farma 3 VTE v k.ú. Větrov zpracovaného RNDr. Tomášem Kurasem Ph.D. ze dne 5.1.2006 ( na č.l. 32 správního spisu), který zhodnotil, že předmětem ochrany Ptačí oblasti Východní Krušné hory je především tetřívek obecný a tento druh je znaleckým posudkem Vladimíra Melichara hodnocen ve vztahu k předloženému záměru kvalitně. S uvedeným posudkem a jeho závěrem, že z důvodu značného ovlivnění tetřívka obecného ve fázi toku nelze v současné podobě záměr doporučit k realizaci, se RNDr. Tomáš Kuras Ph.D. ztotožnil. Správní orgán I. stupně vycházel také ze „Stanoviska k udělení výjimky dle § 50 zákona č. 114/1992 Sb. Agentury ochrany přírody a krajiny ČR“ ze dne 13.2.2006 ( na č.l. 18 správního spisu), které upozornilo, že vliv větrných elektráren nelze omezovat pouze na výstavbu a provoz, ale je nutno vzít v úvahu i negativní vliv samotné přítomnosti výškových staveb na zájmové druhy ptáků a to z předmětných živočichů na tetřívka obecného, křepelky polní, luňáka červeného a motáka pilicha. Toto stanovisko pak bylo aktualizováno sdělením Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 10.5.2006 ( na č.l. 18 správního spisu) s tím, že v řešené lokalitě bylo prokázán tok 3 kohoutků tetřívka obecného a byla pozorována i jedna slepička. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR následně ve „ Stanovisku k plánovanému záměru“ ze dne 15.10.2007 ( na č.l. 31 správního spisu) poukázala na ovlivnění citlivých druhů ptáků do vzdálenosti 500 až 800 metrů od elektráren a uvedla, že v roce 2007 byl v rámci celostátního sčítání tetřívků potvrzeno tokaniště ve vzdálenosti nepřesahující 300 metrů od plánovaných VE. Ohledně výskytu ostatních, zvláště chráněných druhů živočichů, pak agentura poukázala na průkaznost existence těchto živočichů na základě pozorování místních ornitologů, např. pana Vondráčka, Mgr. Volfa a Ing. Bendy Ph.D. Agentura tak nedoporučila povolení výjimky. Mgr. Vladimír Melichar ve svém sdělení označeném jako „Ujasnění Vám nesrozumitelné pasáže mého posudku dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. na záměr VTE Větrov“ ( na č.l. 17 správního spisu) a zaslaném Krajskému úřadu v Ústí nad Labem upozornil, že jeho závěry v kapitole 5 na str. 26 jsou rozhodující z hlediska ovlivnění klíčové etapy rozmnožování tetřívka obecného, které hodnotí jako značné a doplnil, že tento závěr se vztahuje k celkovému ovlivnění tetřívka obecného po celou dobu existence záměru, nejen v období výstavby, a je proto fatální. Zdůraznil, že v součastné době nelze záměr výstavby elektráren doporučit k realizaci. Správní orgán I. stupně také vycházel z „ Vyjádření k problematice výstavby tří větrných elektráren v katastrálním území Větrov“( č.l. 34 správního spisu) profesora RNDr. Karla Šťastného, CSc., který ve svém sdělení ze dne 15.6.2006 uvedl, že se dlouhodobě zabývá výzkumem a monitoringem populace tetřívka obecného v oblasti Krušných hor a jednoznačně prohlásil, že význam tokaniště má zásadní význam nejen pro hnízdění, ale i pro pohnízdní výskyt. Výstavba, ale větrných elektráren na tokaništi tak má zásadní negativní vliv na populaci tetřívka obecného a může znamenat zánik místní populace. Mgr. Ondřej Volf jako autorizovaná osoba pro hodnocení dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., ve svém expertním posouzení vlivů záměru na tetřívka obecného a další ptačí druhy z března 2007 ( na č.l. 15 správního spisu) vycházel z pravidelného jarního monitoringu výskytu tetřívka obecného a dalších druhů ptáků v dotčené lokalitě, z jehož výsledků vyplývá, že ptáci ke svému toku v této Ptačí oblasti využívají oba nezalesněné vrcholy a svahy a lesní okraje u zbytku podmáčených ploch. Typickým prvkem tokaniště je přehlednost terénu. Autor uvedl, že sleduje plochu pravidelně od roku 2004, kdy bylo zaznamenáno obdobné druhové spektrum jako v biologickém posouzení Ondráčka z roku 2003. Lokalita je místem výskytu chřástala polního 1-2 páry, ťuhýka obecného 1 pár a od roku 2005 je lokalita tokaništěm 2-3 samců tetřívka obecného. V blízkosti lokality toká minimálně 16 dalších tetřívků. Z hlediska početnosti se jedná o jednu z nejdůležitějších lokalit Ptačí oblasti i na území České republiky. Další tokaniště se nacházejí na sousedních oblých vrcholech. Hlasové projevy se nesou na vzdálenost stovek metrů pro vzdálenější jedince obou pohlaví se jedná o důležitý způsob intraspecifické komunikace. Dopady rušení vlivem zvuku je nutno brát v potaz, v případě realizace záměru počítat s přerušením těchto komunikačních kanálů. Rušení zahrnující hluk, stroboskopický efekt a přítomnost výrazně vertikální dominanty tak významně negativně ovlivňuje podmínky biotopu tetřívka. Přímo nebo nepřímo je záměrem ovlivněno více než 19 tokajících tetřívků. K vlivu na další ptačí druhy, autor uvedl, že u chřástala polního je hlasová frekvence na stejné úrovni jako zvuk vydávaný rotujícími listy VTE. Dochází k interferenci s jeho teritoriálním hlasem, a proto umístění záměru do biotopu chřástala polního může vést k opuštění dotčené lokality. Autor uvedl, že realizace zmírňujících opatření v blízkosti cenné části stanoviště tetřívka je velmi problematická. Jediným opatřením v tomto případě je upuštění od výstavby, případně razantní posun stožárů VTE. V závěru autor vyhodnotil, že Farma větrných elektráren v katastrálním území Větrov ve své aktuální podobě má významně negativní vliv na předmět ochrany tetřívka obecného a mírně negativní vliv má tento záměr na Ptačí oblast Füstenau. Z odborného znaleckého posudku č. 29/2003 „Biologické hodnocení základní inventarizační průzkum území pro výstavbu větrných elektráren mezi obcemi Adolfov-Větrov“ z listopadu 2003 autorů Ing. Čestmíra Ondráčka, Víta Tejrovského a Mgr. Luboše Motla ( č.l. 8 správního spisu) vyplývá, že z hlediska výskytu obratlovců je nejvýznamnější severovýchodní část území, kde byl zjištěn výskyt tetřívka obecného, chřástala polního, bramborníčka hnědého a ťuhýka obecného. Tyto druhy zde přímo hnízdí nebo jsou zde jejich tokaniště. Z tohoto důvodu nedoporučují v této oblasti výstavbu větrných elektráren. Správní orgán I. stupně měl také k dispozici „ Odborné posouzení vybraných studií spojených se záměrem výstavby větrných elektráren v katastrálním území Větrov“ zpracované Mgr. Pavlem Marhoulem v září 2008 ( č.l. 13 správního spisu). Mgr. Marhoul posuzoval studie Mgr. Vladimíra Melichara, Mgr. Ondřeje Volfa z roku 2007 a rovněž Mgr. Radima Kočvary, které se dovolává žalobkyně a která je označena jako „ Větrný park Větrov – hodnocení významnosti zásahu do biotopu zájmových druhů ptáků v souvislosti s uvažovanou výstavbou dvou větrných elektráren“ , a to včetně jejího doplnění a tyto studie porovnával. Mgr. Pavel Marhoul ke studii Mgr. Melichara dokonce uvedl, že Mgr. Vladimír Melichar ve svém hodnocení nezohlednil biologii tetřívků. Stanovil sice druhý nejvyšší stupeň negativního ovlivnění - stupeň č. 4 pro dobu jarního toku tetřívků, opominul však podzimní tok, který je rovněž pro reprodukční úspěšnost jedinců velmi významný a který by byl VTE ovlivněn stejným způsobem jako jarní tok. Mgr. Pavel Marhoul ke studii Mgr. Ondřeje Volfa uvedl, že autor je dobře obeznámen s biologií hodnoceného druhu a s publikovanými výsledky výzkumu prováděného na území Krušných hor, provedl hodnověrné hodnocení předpokládaných negativních vlivů VTE na populaci tetřívků obecných v oblasti dotčené záměrem. V rámci posouzení studie Mgr. Radima Kočvary, kterou předložila žalobkyně Mgr. Pavel Marhoul uvedl, že tato studie neprovádí žádné rigorózní hodnocení vlivů VTE na tetřívka obecného, které by vycházelo z kritického posouzení všech aspektů biologie a ekologie druhu, místo toho předkládá jednoznačná tvrzení, která buď opírá o vybrané publikované práce nebo je ponechává nepodložené. Podle autora je argumentace Mgr. Kočvary založena na tvrzení, že tetřívci se v dotčeném území vyskytují dostatečně daleko od plánovaných VTE a nemohou jimi být ohroženi. Základním problémem této argumentace je skutečnost, že předchozí studie, o které je tato argumentace opírána, tj. studie Ondráček at al. 2003, Motl 2006, Ondřáček 2006 pokrývají pouze krátké období roku a jsou zaměřeny na zjišťování výskytu tokajících kohoutků v době jarního toku. Ostatní fáze životního cyklu jsou poznány nedostatečně. Dostatečné výsledky může přinést pouze dlouhodobý výzkum pokrývající širší území v oblasti plánovaného záměru. Závěr Mgr. Radima Kočvara, že VTE jsou umístěny mimo migrační a únikový prostor tetřívků v oblasti a nemohou být VTE negativně ovlivněni, není tak dle autora ničím podložen. Autor uvedl, že realistické zhodnocení vlivu VTE na tetřívky velmi limituje nedostatek publikovaných zkušeností z jiných států. Na jedné straně, např. v práci Zejlera a Bergerové z roku 2004 je zřejmé, že tito autoři v letech 2002-2003 sledovali vývoj o početnosti tokajících tetřívků v lokalitě, kde bylo vystaveno 11 větrných elektráren. Zjistili sice, že tetřívci se nevyhýbají stožárům VTE a tokají i v jejich bezprostřední blízkosti, avšak součastně pozorovali pokles počtu tokajících kohoutků téměř o polovinu z roku na rok a úplné vymizení jedno až dvouletých kohoutů. Autor dále hodnotil, že závěry Mgr. Kočvary, že vizuální rušení tokajících tetřívků je nepravděpodobné, protože tito tokají za tmy a po rozednění plochu rychle opouštějí, neodpovídá realitě. Poukázal nato, že i další hodnocené vlivy jsou předloženy Mgr. Kočvarou jako jednoznačná tvrzení bez jakéhokoliv rozboru postupu, jak tento autor k závěru došel. Závěrečná tvrzení Mgr. Kočvary, že výstavba VTE neznamená zásah do přirozeného vývoje tetřívka obecného je zavádějící. Tetřívci tokaniště využívají téměř po celý rok a podzimní toky je pro reprodukční úspěch ptáků v následující sezóně velmi důležitý. Autor shledal zavádějící i argumentaci Mgr. Radima Kočvary v doplnění jeho studie z června 2007, když konstatoval, že místo, kde hromadně tokají tři kohouti v žádném případě nelze považovat za plochu s nejnižším významem pro druh a odkázal i na Mgr. Kočvarou citovanou studii Motla z roku 2006. Překvapením pro autora je hodnocení Mgr. Kočvary, že dle Mgr. Melichara uvažované VTE nemohou představovat migrační bariéru v rámci Ptačí oblasti. V naturovém hodnocení Mg. Melichara je však identifikován a na mapě znázorněn střed mezi vymezenou lokální migrační trasou a stožárem VTE hodnoceným Mgr. Melicharem jako významné ovlivnění migračních cest. I přes skutečnost, že stanovení migračních tras Mgr. Melicharem nemusí být z odborného hlediska odpovídat realitě, jedná se ze strany Mgr. Kočvary o nepřípustné překrucování převzatých údajů a bylo by nezbytné provést mnohem podrobnější sběr dat. Při porovnání hodnocení jednotlivých vlivů VTE na další druhy ptáků, které učinili Mgr. Vladimír Melichar, Mgr. Ondřej Volf, Mgr. Radim Kočvara pak autor tohoto porovnání - Mgr. Pavel Marhoul považoval za nedostatečné ty formulace uvedených autorů, které konstatují, že jsou ovlivněna pouze stanoviště druhů, která jsou součásti širšího areálu, pro druhy podstatě akceptovatelná, ale nedůležitá a že vliv na migraci těchto druhů je vyloučen. Stejně tak posuzoval hodnocení možných vlivů VTE na čápa černého autora Mgr. Radima Kočvary. Uvedl, že čáp černý je velmi citlivým druhem z hlediska rušení VTE, který za potravou zaletuje až na vzdálenost 6 km. Nelze tedy vyloučit ovlivnění hnízdících jedinců větrnými elektrárnami s argumentem, že druh nehnízdí do vzdálenosti 1,5 km a možnou hranici ovlivnění sanovit na 3 km. Pří hodnocení vlivů na luňáka červeného pak dle Mgr. Pavla Marhoula Mgr. Kočvara diskutuje vliv elektráren pouze na migrující jedince a dochází k závěru, že k negativnímu ovlivnění nedochází a že většina dravců není z hlediska akustického a vizuálního rušení téměř ovlivněna, přičemž odkazuje na práce, která dle Mgr. Pavla Marhoula tato tvrzení vůbec neobsahují. Podobné tvrzení nepodložené se objevuje i u hodnocení motáka pilicha. Mgr. Kočvara odkazuje na práci Motla 2006 s tvrzením, že v jeho studii jsou vymezeny migrační trasy obou druhů ptáků - luňáka červeného a motáka pilicha 300 m od plánovaných VTE, což neodpovídá skutečnosti, neboť autor Motl pouze vyjmenovával lokality, na kterých byly oba druhy zastiženi. Vymezování migrační trasy dravců s přesností na stovky metrů je dle Mgr. Pavla Marhoula z odborného hlediska nesmyslné. V závěru svého odborného posouzení vybraných studií pak Mgr. Pavel Marhoul hodnotí, že autoři studií měli k dispozici shodná a srovnatelná data a přes některé zjištěné nedostatky je naturové hodnocení Mgr. Melichara snahou o komplexní hodnocení předpokládaných negativních vlivů VTE na populaci tetřívka obecného v Ptačí oblasti a studie Mgr. Volfa je hodnověrným posouzením předpokládaných vlivů VTE na tetřívka obecného v lokalitě Větrov. Oproti tomu obě studie Mgr. Kočvary považuje Mgr. Pavel Marhoul z odborného hlediska ze nevěrohodné. Správní spis obsahuje i studii profesora RNDr. Vladimíra Bejčka, CSc., a kolektiv z listopadu 2007 označenou jako„Kategorizace území Krušných hor z hlediska jeho významnosti ve vztahu k výskytu tetřívka obecného“( založenou v další složce správního spisu na č.l. 5), která potvrzuje, že v Ptačí oblasti Východní Krušné hory, která vymezuje, že
2, z území o ploše více než 112 kmje 68,5% této rozlohy Ptačí oblasti pro tetřívka obecného významné nebo potencionálně významné. Autor potvrzuje aktuální výskyt tetřívka obecného, který byl potvrzen na základě výsledků celorepublikového mapování výskytu druhu v letech 2005-2007.

Uvedená skutková zjištění nasvědčují dostatečným podkladům řízení v otázce posouzení výskytu zvláště chráněných druhů ptactva v lokalitě Ptačí oblasti, proto nebylo důvodu, aby tato četná a dlouhodobá odborná pozorování byla nahrazena novým , jednorázovým sčítáním ptactva za přítomnosti žalobkyně a neuskutečnění takového šetření nezakládá vadu řízení.

Uvedené odborné podklady správního řízení dokládají, že správní orgány obou stupňů při svém správním uvážení o prioritě veřejného zájmu na ochraně kriticky a silně ohrožených druhů ptáků oproti veřejnému zájmu na výstavbě větrných elektráren nevybočily z mezí logického usuzování přiměřenosti chráněného zájmu. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí v souladu s citovanými podklady správního řízení vymezil výskyt a hnízdění posuzovaných druhů ptáků na místě stavebního záměru a posoudil vliv výstavby větrných elektráren na biotop těchto jednotlivých druhů živočichů. V souladu s uvedenými podklady a se závěry uvedených posudků konstatoval, že zejména zachování populace tetřívka obecného je na této lokalitě zcela jednoznačnou prioritou a představuje prvořadý veřejný zájem. To ostatně vyplývá také z cíle ochrany Ptačí oblasti Východní Krušné hory tak, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 3 nařízení vlády č. 28/2005 Sb. Takto je i právně vymezen předmět ochrany této Ptačí oblasti, jímž je populace tetřívka obecného, neboť jde o důležitou jádrovou populaci tetřívků v rámci této oblasti. Soud proto správní uvážení správních orgánů, že je bezpodmínečně nutné zabezpečit ochranu především této jádrové populace, považuje za zcela legitimní, skutkově a odborně podložené a za zásadní oproti veřejnému zájmu na výstavbě větrných elektráren v katastrálním území Větrov. Jestliže uvedené odborné posudky náležitým způsobem zhodnotily výskyt jednotlivých druhů živočichů, zejména tetřívka obecného a jestliže také shodně oproti závěrům Mgr. Kočvary potvrzují negativní vlivy výstavby, ale i existence a provozu větrných elektráren a jejich působení na chráněné druhy v jejich vývojových stádiích , pak úvaha, že ochrana zvláště chráněných druhů živočichů převažuje nad veřejným zájmem na využívání alternativních zdrojů energie, není libovůlí správních orgánů, ale logickým úsudkem v situaci, kdy odborná stanoviska a posudky nepodporují, že výstavba větrných elektráren výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. Je totiž třeba vzít v úvahu, že podle § 50 odst. 1 zákona není na udělení výjimky ze zákazu zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů právní nárok a udělení výjimky je dle slovní dikce zákona vyjádřené slovem „ může“ toliko na posouzení správních orgánů, a to ještě za situace, kdy jiný veřejný zájem výrazně převáží nad zájmem ochrany přírody. Soud nepovažuje za prokázané, že by v této věci stavební záměr převážil, a to ještě výrazně, zájem na ochraně přírody.

Není proto důvodná námitka žalobce, že se správní orgány nedostatečně vypořádaly s odmítnutím posudku Mgr. Kočvary a s jeho závěrem, že vliv větrných elektráren na tetřívka a další druhy je přinejmenším sporný a nelze mluvit o prokázaném vlivu, ale pouze o potencionálním riziku. Uvedená argumentace žalobce naopak podporuje rozhodnutí o neudělení výjimky. Jestliže totiž vliv větrných elektráren na chráněné druhy živočichů je minimálně sporný a i dle žalobce nelze hovořit o prokázaném vlivu, ale spíše potencionálním riziku, pak nelze vzít za prokázané, že zde existuje výrazně převažující zájem na výstavbě větrných elektráren. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že jak správní orgán I. stupně tak i žalovaný se posudkem Mgr. Kočvary ve spojení s dalšími posudky, z nichž čerpali zjištění pro svůj úsudek zabývali. Správní orgán I. stupně výslovně ve svém rozhodnutí zhodnotil, že není relevantní tvrzení, které žalobce dokládá prací Mgr. R. Kočvary ze dne 4.6.2007, že nedojde k negativnímu ovlivnění druhů, jenž jsou předmětem žádosti, když se evidentně zabýval tím, že Mgr. Kočvara vychází pouze z několika dílčích terénních návštěv v jedné sezóně, aniž by si vyžádal aktuální údaje od AOPK ČR, případně od dalších osob, které se zabývají dlouhodobě monitoringem této oblasti. Žalovaný správně zhodnotil, že tímto autorem zjištěná data jsou jen dílčí , nemají patřičnou vypovídající hodnotu a jsou v rozporu se zjištěními jiných ornitologů. Posoudil, že Mgr. Kočvara opomíjí mobilitu druhu na stanovišti, a tudíž jím vypočtené vzdálenosti a tvrzený negativní vliv jsou zkresleny. Uvedené hodnocení žalovaného má oporu v tom, jak posudek Mgr. Kočvary zhodnotil také Mgr. Pavel Marhoul při srovnávání odborných posouzení jiných autorů ohledně vlivu stavebního záměru na vývojová stádia zvláště chráněných druhů živočichů. Žalovaný správní orgán pak při vypořádání s odvolací námitkou, týkající se názoru Mgr. Kočvary, měl proto důvod vycházet ze skutečnosti, že tento autor provedl terénní šetření pouze v březnu až v květnu 2007 na žádost žalobce a že šlo o krátkodobý terénní průzkum s minimální znalostí místních poměrů a bez kontaktování expertů působících v této oblasti. Žalovaný objektivně přisvědčil tomu, že Mgr. Kočvara výskyt zvláště chráněných druhů na lokalitě vesměs nezpochybňuje, avšak jeho názory na vzdálenost těchto druhů od navrženého záměru zhodnotil tak, že, pokud vycházejí z krátkodobého jednorázového průzkumu, nemají žádnou vypovídající hodnotu. Takové hodnocení posudku Mgr. Kočvary je v souladu i s posudky dalších autorů a zejména s porovnáním, které učinil Mgr. Pavel Marhoul ve svém odborném posouzení. Ostatně z posudku Mgr. Radima Kočvary „ Větrný park Větrov“ ze 4.6.2007 vyplývá, že tento autor skutečně provedl terénní průzkum ve dnech měsíce března, dubna, května roku 2007, vždy ve večerních, nočních hodinách a kromě tohoto aktuálního průzkumu vycházel z poznatků získaných z prací Ondráčka, Tejrovského a Motla z roku 2003, autora Melichara z roku 2005, Ondráčka z roku 2006 a Motla z roku 2006, které však správní orgán naopak a správně vzal za podklad svého úsudku ve prospěch ochrany veřejného zájmu, jimž je zájem na ochraně zvlášť chráněných druhů živočichů.

Soud nepovažuje za důvodnou žalobní námitku procesního charakteru, že správní orgány při svém rozhodování nevyčerpaly celý předmět řízení, neboť měly rozhodnou o všech druzích chráněných živočichů zařazených dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. do kategorie silně a kriticky ohrožených druhů. V žádosti žalobce ze dne 18.9.2007 o udělení výjimky na všechny druhy zařazené dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. do kategorie silně a kriticky ohrožené druhy je výslovně uvedeno, že v současnosti jedinou překážkou výstavby větrných elektráren je chybějící rozhodnutí o výjimce pro silně a kriticky ohrožené druhy, konkrétně chřástala polního, křepelky polní, tetřívka obecného, motáka pilicha, čápa černého a luňáka červeného a toto je důvod žádosti o výjimku. Z podané žádosti tedy jednoznačně vyplývá, jde-li o řízení návrhové, že předmět řízení je dán tímto návrhem na tyto konkrétní silně a kriticky ohrožené druhy. Soud proto přisvědčuje žalovanému v tom, že žádal-li žalobce o udělení výjimky na tyto konkrétní druhy ptáků, které byly také důvodem pro zákaz jeho činnosti dle § 66 vydanému rozhodnutím ČIŽP, pak by bylo v rozporu se zásady hospodárnosti řízení, aby orgán ochrany přírody rozhodoval o všech druzích zařazených do této kategorie dle vyhlášky č. 395/92 Sb. a předmět řízení v této věci byl žádostí náležitě vyčerpán. Z hlediska předmětu řízení soud podotýká, že závěry biologického hodnocení, které bylo zpracováno v roce 2003 Ing. Čestmírem Ondráčkem, Vítem Tejrovkým a Mgr. Lubošem Motlem nemůže být redukováno pouze na závěr vyzdvižený v podané žalobě, totiž že pokud bude dodrženo vymezené území navržené z důvodu ochrany tetřívka obecného a chřástala polního, nemají tito autoři ve zbývajícím území k navrhované stavbě ze zoologického hlediska žádné připomínky. Soud je toho názoru, že důvod ochrany tetřívka obecného, která je v dané věci zásadní a klíčová a je právně zakotvena i v nařízení vlády č. 28/2005 Sb. právě v Ptačí oblasti Východní Krušné hory, je důvodem postačujícím pro neudělení výjimky a stavební záměr nelze realizovat bez rozhodnutí o udělení výjimky, byť by se toto nepovolení vztahovalo pouze na silně ohrožený druh, kterým je tetřívek obecný.

Na zákonnosti rozhodnutí správních orgánů nemůže nic změnit ani žalobkyní doložené rozhodnutí Krajské úřadu Ústeckého kraje ze dne 11.5.2010 č.j. 3504/ZPZ/2009/ZD-310.3, kterým bylo zastaveno řízení o nové žádosti žalobkyně ze dne 1.12.2009 o udělení výjimky dle § 56 zákona a které se týká živočichů: luňák červený, chřástal polní, křepelka polní, moták pilich, čáp černý, moták lužní, netopýr vousatý, netopýr hvízdavý, netopýr černý, netopýr velký. Toto rozhodnutí nevydala Správa CHKO podle § 78 odst. 2 zákona jako orgán příslušný k udělení výjimky zvláště chráněných a silně kriticky ohrožených druhů živočichů jako v předchozích řízeních ( rozhodnutí Správy CHKO také ze dne 27.7.2009), nýbrž krajský úřad podle § 77a odst. 5 písm h) zákona a tento úřad v řízení nerespektoval názor Ministerstva životního prostředí ze dne 7.12.2009, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Správy CHKO ze ne 27.7.2009, ačkoliv v době rozhodování o nové žádosti již bylo rozhodnutí ministerstva krajskému úřadu známo. Z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu vyplývá, že řízení ohledně uvedených živočichů bylo zastaveno proto, že hnízdění kteréhokoliv z těchto druhů v zájmovém území nepotvrzuje žádný z expertních posudků ani krátkodobé šetření a záznamy pozorování, tato konkrétní šetření však správní orgán v rozhodnutí neuvádí a pouze odkazuje na čísla jejich zařazení zřejmě ve spisovém materiálu. Aniž by citoval z jednotlivých podkladů, správní orgán učinil závěr, že z těchto podkladů nevyplývá, že by přítomnost zvláště chráněných druhů živočichů v zájmové oblasti přesahovala meze nahodilého výskytu a že by tudíž tyto druhy mohly být realizací záměru systematicky ovlivňovány, přičemž na druhé straně také vyslovuje, že nelze vyloučit, vzhledem k migračním a teritoriálním zvyklostem, náhodné zranění, usmrcení nebo rušení konkrétních jedinců v souvislosti z provozem větrných elektráren. Přes uvedené rozporné hodnocení však krajský úřad rozhodující o nové žádosti žalobkyně vyslovil, že nesdílí právní názor ministerstva životního prostředí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správy CHKO ze dne 27.7.2009 a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí , že k úplnému zjištění výskytu chráněných živočichů je třeba provést opět biologické hodnocení podle § 67 zákona v rozsahu celé vegetační sezóny. Krajský úřad Ústeckého kraje tak zastavil řízení o udělení výjimky dle § 56 zákona, přestože sám uvedl, že podle jeho názoru by v řízení nebylo možné odstranit veškeré nejistoty ve zjištění stavu věci, vyplývají-li s faktu, že skutečné vlivy záměru na konkrétní druh v zásadě není možné předem empiricky ověřit a že je lze opírat pouze o extrapolaci předchozích pozorování a excerpci literárních pramenů. Při zvážení těchto nejistot tak Krajský úřad Ústeckého kraje absurdně učinil zcela neopodstatněný závěr, že z žádných předložených dokladů nevyplývá zvýšená frekvence výskytu v místě stavby a v jejím širším okolí vymezeném půdním blokem a že nelze předpokládat, že by umístěním předmětného záměru v tomto konkrétním místě mohlo dojít k nedovolenému zásahu do biotopu uvedených druhů nebo do jejich přirozeného vývoje. Uvedený správní orgán tedy své rozhodnutí o zastavení řízení postavil na nejistotě zjištění výskytu chráněných živočichů oproti všem podkladům řízení, které byly v předchozích řízení shromážděny a při této nejistotě faktického výskytu chráněných druhu živočichů přesto učinil rozporný závěr, že existence těchto živočichů v dané lokalitě nebyla prokázána. Takové rozhodnutí se jeví jako účelové, neboť je naprosto nevypovídající, rozporné a také odporuje rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, které zavázalo jiný správní orgán I. stupně – Správu CHKO rozhodující o výjimce v dané lokalitě.

Soud nepřisvědčuje žalobkyni ani v její námitce nesprávného výkladu zákona, když žalobce dovozuje, že porušení ochranných podmínek dle ustanovení § 50 zákona č. 114/1992 Sb. spočívá v porušení ochrany ohrožených živočichů pouze před nebezpečím jejich likvidace. Soud poukazuje na dikci ustanovení § 50 odst. 2 citovaného zákona s tím, že v tomto ustanovení jsou pouze demonstrativně uvedeny činnosti, kterými je škodlivě zasahováno do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů. Toto ustanovení demonstrativně uvádí i pojetí škodlivého zásahu spočívajícího v rušení těchto zvláště chráněných živočichů a dále konkrétně stanoví zákaz poškozování jejich vývojových stádií nebo jimi užívaných sídel. Toto ustanovení je tak třeba vykládat ve smyslu ochrany celého biotopu ve všech jeho vývojových stádiích, tj. ve smyslu § 50 odst. 1 citovaného zákona, které stanoví, že tito zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích a že jsou chráněna jimi užívaná přirozená umělá sídla a i jejich celý biotop.

Soud nepřisvědčil ani žalobkyni v její námitce nejednotného rozhodování správních orgánů s tím, že v konkrétních případech, které žalobkyně uvedla a které jsou skutkově obdobné, byla přesto výjimka podle § 56 zákona udělena. To, že v jiných případech byla předmětná výjimka udělena, nelze zvláště v tak závažné, sledované a choulostivé otázce , jakou je ochrana silně a kriticky ohrožených druhů živočichů, považovat za vytvořenou správní praxi. Tvrzení, že výjimky byly v jiných případech a na jiných lokalitách i Ptačí oblasti uděleny, může vzcházet z různých důvodů, např. i z takového důvodu, že udělení těchto výjimek nebylo předmětem sporu v řízení před soudem. Buď takové udělení výjimky bylo na místě z důvodu určitého názoru na danou lokalitu nebo mu nebyla věnována dostatečná pozornost či šetření.V tomto řízení, které je předmětem přezkumu soudem, však žalovanému nelze „ vnucovat“ stejné posuzování a názor na to, že i v dané věci měly správní orgány udělit výjimku a dovozovat jednotnost rozhodování na různých lokalitách jako výsledek správní praxe, která nemusela být v jiných případech způsobena oprávněnými důvody. Pokud by tomu tak bylo, mohl by každý, jehož stavební záměr z hlediska ochrany přírody např. unikl náležité a důkladné pozornosti správního orgánu, při své další činnosti poukazovat na „již vytvořenou a pro správní orgán závaznou“ správní praxi, což soud považuje za nepřijatelné. Požadavek, aby každému bylo „měřeno stejným metrem“ ve shodných či velmi podobných případech je sice legitimní a žádoucí, není však realizovatelný cestou nároku na rovné zacházení, není-li postaveno na jisto, že správní orgány v jiných případech postupovaly důsledně, nikoliv nedbale a že rozhodovaly v souladu se zákonem. Rozhodnutí o jiných výjimkách nezakládá povinnost správních orgánů v jiném konkrétním případě rozhodnout stejným způsobem, došlo-li by tím k ohrožení chráněného druhu a k rozhodnutí v rozporu s ustanovení § 56 odst. 1 ve spojení s § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1999 Sb.

Na základě všech shora uvedených skutečností a důvodů Městský soud v Praze podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl, neboť dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily ve svém skutkovém a právním posouzení věci, tj. jak ve shromáždění podkladů, které prokazují výskyty chráněných druhů živočichů v dané lokalitě, tak i v náležitě odůvodněném právním úsudku, že výstavba větrných elektráren není jiným veřejným zájmem, který by výrazně převažoval nad zájmem ochrany přírody.

Soud rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 s.ř.s., když účastníci řízení k výzvě soudu nepožadovali projednání žaloby a rozhodnutí ve věci při nařízeném soudním jednání.

Výrok o nákladech řízení je dán ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch. Soud jí proto nepřiznal náhradu nákladů řízení a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 27. května 2011

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru