Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 180/2009 - 71Rozsudek MSPH ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 180/2009 - 71-75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce : Občanské sdružení Záchrana krajiny se sídlem U zeleného ptáka 12, Praha 4 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení : 1) Walpesa s.r.o., IČ: 27419452 se sídlem Žalovská 89/7, Praha 8, Čimice, 2) Ing. Z. V., bytem M., P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.5.2009, č.j. : S-MHMP 687067/2008/OST/Cř/Vč,

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15.5.2009, č.j. : S-MHMP 687067/2008/OST/Cř/Vč se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy, odboru stavebního ze dne 11.5.2009 č.j. : S-MHMP 687067/2008/OST/Cř/Vč, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce a Ing. Z. V. proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 č.j. P10-104817/2008 sp.zn. OST 039983/2008/Hask ze dne 10.9.2008 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla umístěna stavba nazvaná ,,Bytový dům při ulici Michelangelova“ na pozemcích parc.č. 4045/34, 4049/15, 4530 v katastrálním území S. v P.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, že zveřejněné rozhodnutí o umístění stavby vyvěšené na úřední desce je téměř nečitelné, navrhovaná stavba je masivní a nešetrná k výstavbě v dané lokalitě a narušuje krajinný ráz, postrádá posouzení a rozhodnutí podle § 12 odst.2 zákona č. 114/1992Sb., přičemž stavební úřad neumožnil žalobci seznámit se v plném rozsahu se správním spisem, znemožnil mu pořídit si kopie technické zprávy, výkresů, průvodky spisu a koordinační situace. Žalobce nebyl vyzván k seznámení se s podklady pro rozhodnutí podle § 36 správního řádu. V odvolání žalobce dále žádal o přezkum závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy, a to odboru životního prostředí Úřadu městské části Praha 10, odboru ochrany prostředí MHMP, Hygienické stanice hl.m. Prahy a odboru dopravy Úřadu městské části Praha 10.

K námitce žalobce, že navrhovaná stavba je příliš vysoká a vyžaduje revizi stanoviska odboru životního prostředí Úřadu Městské části Praha 10 a odboru ochrany prostředí MHMP, přičemž žalobcem i druhým odvolatelem Ing. Z. V. byl také vysloven nesouhlas se stanoviskem odboru dopravy Úřadu městské části Praha 10, žalovaný uvedl, že žadatel o umístění stavby nechal zpracovat studii osvětlení, o kterou spisovou dokumentaci doplnil dne 16.12.2008. Zkonstatoval, že předložením této studie nebyla potvrzena obava odvolatelů o zhoršení podmínek osvětlení a oslunění v důsledku realizace navrhované stavby. Žalovaný uvedl, že si vyžádal nové posouzení stanovisek dotčených orgánů státní správy, které jejich původní souhlas nezměnilo. K dalším námitkám žalovaný připomněl, že hlavním posláním žalobce jako občanského sdružení je ochrana přírody a krajiny. Pouze z tohoto titulu může požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byl informován o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Z tohoto hlediska pak stavební úřad posuzuje, zda jsou či nejsou dotčeny veřejné zájmy. Ke konkrétní námitce žalobce, že stavba je označena jako bytový dům, avšak jde o víceúčelový dům, žalovaný uvedl, že v návrhu jsou v souladu s článkem 3 odst.1 písm. c ) vyhlášky č. 26/1999 Sb. Hl.m. Prahy ( vyhláška o OTPP) situovány byty ,pouze ve čtvrtém půdorysně ustoupeném podlaží je ateliér, tedy nebytový prostor. V daném případě se proto v souladu s citovaným ustanovením vyhlášky jedná o bytový dům. Z návrhu také jednoznačně vyplývá i kapacita stavby. Základním zdrojem informací je odborně zpracovaná dokumentace, do které měli možnost účastníci řízení nahlédnout. K námitce žalobce, že stavba není vybavena normových počtem odstavných a parkovacích stání, potřebným počtem stání pro zdravotně postižené osoby a invalidy a chybí potřebný počet parkovacích stání dle zvláštních předpisů, žalovaný uvedl, že v navrženém domě je situováno 7 bytů do 100 m, jeden byt o jedné obytné místnosti a ateliér s kancelářskou plochou 30,35 m. Dům je umístěn v zóně 4 mimo spádové území stanice metra. Proto pro tuto kapacitu je dle citované vyhlášky zapotřebí 7,5 stání v garáži pro byty, jedno stání pro ateliér a jedno stání pro návštěvníky bytů. Podle vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, musí být při počtu menší než 20 stání minimálně jedno vyhrazeno pro vozidla zdravotně postižených osob. V návrhu je v hromadné garáži umístěno 8 stání, z toho je jedno určené pro automobily zdravotně postižených osob. V terénu je také jedno veřejné přístupné stání se stejným určením.

K absenci studii hluku a jeho vlivu na životní prostředí žalovaný uvedl, že hluková studie není dle prováděcí vyhlášky č. 503/2006 Sb., povinnou součástí dokumentace pro územní řízení. V návrhu však byla doložena hluková studie zpracovaná firmou Akustika Praha v listopadu 2007. Tento návrh byl kladně projednán orgány hygieny a životního prostředí. Žalovaný se dále vyjadřoval k námitce žalobce, že čtyřpatrový dům není vybaven výtahem s odkazem na projednání vstupu se Sdružením pro životní prostředí zdravotně postižených osob v ČR ze dne 6.10.2007.

K zásadní námitce žalobce, která odpovídá jeho procesnímu postavení, tj., že stavba negativně narušuje krajinný ráz, závazné stanovisko se krajinným rázem nezabývá, návrh neobsahuje údaje o barvě fasády, chybí pohledy a orgán ochrany přírody a krajiny se ke krajinnému rázu vůbec nevyjádřil,žalovaný poukázal na to, že návrh byl kladně projednán z hlediska životního prostředí, bylo vydáno závazné stanovisko odboru ochrany prostředí ( OOP) MHMP dne 6.11.2007 se závěrem, že umístěním stavby nemůže být snížen krajinný ráz. V dalším stanovisku ze dne 13.11.2007 tento orgán uvedl, že předmětný závěr je podlimitní a nepodléhá proto zjišťovacímu řízení. Ministerstvo životního prostředí pak ve svém stanovisku ze dne 16.2.2009 potvrdilo platnost závazného stanoviska OOP MHMP ze dne 6.11.2007 vydané podle zákona č. 114/1992 Sb. Žalovaný uvedl, že dle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu s účinností od 1.1.2006 orgány ochrany přírody vydávají stanovisko podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle žalovaného barva fasády a použitý materiál na stavbu nemohou být posuzovány jako porušení krajinného rázu.

K námitce, že umístění objektu je v rozporu s článkem 4 odst.1 vyhlášky OTPP a zastavění pozemků neodpovídá urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na pohodu bydlení, žalovaný odkázal na obecnost této námitky opírající se toliko o ustanovení vyhlášky OTPP, aniž by byl uveden konkrétní důvod pochybení.

K námitce odstupu stavby od okolních staveb, který nerespektuje článek 8 vyhlášky OTPP, v důsledku čehož budou obytné místnosti vedlejšího bytového domu v ulici Michelangelova zastíněny nad přípustnou míru a bude obtěžováno okolí, žalovaný uvedl, že odstupová vzdálenost v tomto případě byla řešena v samostatném řízení o povolení výjimky z vyhlášky OTPP. Rovněž tuto námitku považuje žalovaný za obecnou, neboť se v ní neuvádí, které byty by mohly být zastíněny. V otázce vlivu stavby na osvětlení a oslunění bylo reagováno doložením studie oslunění a denního osvětlení.

K námitce absence prostoru pro umístění staveniště a k požadavku na vypracování studie dopravy, žalovaný odkázal na to, že hranice staveniště jsou zakresleny v koordinačním situačním výkrese.

K nesouhlasu žalobce se závaznými stanovisky dotčených orgánů státní správy zaslal žalovaný odboru dopravy MHMP, Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu životního prostředí žádost o potvrzení či změnu původního závazného stanoviska k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby předmětného bytového domu. Nedošlo ke změně stanovisek a původní závazná stanoviska byla potvrzena.

Žalovaný dále uvedl, že v průběhu odvolacího řízení požádal navrhovatel stavby o povolení výjimky z článku 8 odst. 2 vyhlášky o OTPP. Jednalo se o výjimku z odstupové vzdálenosti mezi sousedními stavbami pro bydlení, když u severovýchodní stěny sousedního bytového domu na pozemku par. č. 4049/18 byla okna obytných místností a vzdálenost od nadzemní části jihozápadní stěny prvního podzemního podlaží navržené budovy jen cca. 5,8 m. O této výjimce vydal stavební úřad dne 9.1.2009 rozhodnutí, kterým požadovanou výjimku povolil.

Žalovaný shrnul, že z hlediska územního plánu hl. m. Prahy ve verzích před i po změně plánu Z 1000/00 se pozemek stavby nachází v polyfunkčním území čistě obytném ve stanovené prostorové regulaci, ve které je umístění staveb pro bydlení možné. V budově je situován ateliér, jehož nerušící služba je rovněž v souladu s územním plánem. Původně na tomto území byla v r. 1997 vyhlášena stavební uzávěra, avšak v roce 2007 byla z této uzávěry povolena výjimka pro umístnění předmětného bytového domu. Po povolení uvedených výjimek tak návrh respektuje ustanovení vyhlášky o OTPP i ustanovení správního řádu.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí zejména v tom, že až po vydání rozhodnutí o umístění stavby dne 10.9.2008 bylo po podání odvolání žalobce v průběhu odvolacího řízení zahájeno správní řízení o povolení výjimky z ustanovení článku 8 odst. 2 vyhlášky o OTPP, které se týkalo odstupové vzdálenosti mezi sousedícími stavbami pro bydlení, a to na návrh společnosti Walpesa, s.r.o.-navrhovatele stavby, které bylo ukončeno rozhodnutím o výjimce ze dne 9.1.2009. Žalobce namítal, že řízení o výjimce z OTPP je třeba považovat za podmiňující řízení k řízení o umístění stavby a toto pravomocné rozhodnutí o výjimce by mělo předcházet rozhodnutí o umístění stavby. Protože zákonem požadované rozhodnutí o výjimce časově nepředchází a není podmiňujícím rozhodnutím pro rozhodnutí o umístění stavby, pak rozhodnutí o umístění stavby, včetně napadeného rozhodnutí trpí vadou a nezákonností a je tedy neplatné.

V další části žaloby žalobce k této námitce konkrétně uvedl, že jestliže dle žalovaného žádost o povolení této výjimky vyplynula ze situace, kdy u severovýchodní stěny sousedního bytového domu na pozemku parc. č. 4049/18 nebylo umístění oken v souladu s podmínkami OTPP, pak nutnost povolení výjimky zde pro stavbu nevyplynula náhle, ale byla zde od počátku řízení o umístěn stavby. Rozhodnutí o umístění stavby však bylo vydáno bez toho, aniž by bylo uděleno podmiňující rozhodnutí o výjimce a je tak nezákonné. Žalobce dále namítal, že pro výjimku z článku 8 OTPP musí existoval veřejný zájem. Ten nebyl uveden a nebyl uveden ani dostatečně důvod udělení výjimky. Udělení výjimek nemůže vycházet z libovůle správních orgánů a takovým důvodem není pouze výstavba bytového domu s nedodržením zákonné odstupové vzdálenosti. V daném případě bytový dům slouží pouze omezenému počtu subjektů, neslouží veřejnému zájmu a dle článku 63 OTPP lze pouze v odůvodněných případech povolit výjimku z ustanovení, do kterých spadají i odstupové vzdálenosti dle článku 8 odst. 2 vyhlášky. Na povolení výjimky není právní nárok a k povolování výjimek by mohlo docházet pouze výjimečně ve zvlášť odůvodněných případech, které neodporují veřejnému zájmu a jsou většině subjektů prospěšné.

Žalobce namítal, že v průběhu řízení byla opakovaně namítána podjatost úřední osoby- architektky Haškové, která vedla jak řízení o umístění stavby, tak řízení o výjimce s OTPP. Uvedl, že paní arch. Hašková nezákonným způsobem doplňovala správní spis, ve spise panoval chaos, nacházely se v něm rozhodnutí a dokumenty z jiných řízení, dle § 17 správního řádu nebyl řádně veden soupis součástí spisu a nebylo možné zpětně dohledat, jaký dokument byl do spisu vložen. Ve spise chyběly plné moci navrhovatele i místních obyvatel, kteří občanské sdružení žalobce zplnomocnili k zastupování v řízení. Postupem úřední osoby architekty Haškové se také zabývaly orgány činné v trestní řízení.

Žalobce namítal, že vydáním napadeného rozhodnutí byl hrubě zkrácen na svých právech, neboť umístění stavby je závažným zásahem do dané lokality a životního prostředí, který spočívá v masivní a nešetrné výstavbě v lokalitě. Ta znemožňuje pohodu bydlení a drasticky zasahuje do životního prostředí kácením stromů a ničením odpočinkové plochy.

Žalobce následně v podané žalobě koncipoval jednotlivé konkrétní žalobní body.

I.Žalobce namítal nedostatečné vypořádání se námitka žalobce uplatněními v odvolání. Konkrétně vytkl, že žalovaný velmi stručně shrnul obsah odvolání žalobce a jeho uplatněné námitky pak vypořádával podrobněji v další části rozhodnutí, nicméně k procesním otázkám, které v odvolání žalobce namítal z hlediska vedení řízení, zejména k námitce nemožnosti seznámit se řádně se spisem, se žalovaný vůbec nevyjádřil a touto námitkou se nezabýval. Žalobce uvedl, jaká konkrétní tvrzení v odvolání ohledně seznámení se spisem uplatnil, že namítal znemožnění učinit si kopie technické zprávy výkresů, průvodky spisu a dokonce i koordinační situace, přičemž o částečném znemožnění seznámení se žalobce se spisem nevydal stavební úřad usnesení podle § 38 odst. 5 správního řádu. Stavební úřad nevydal ani usnesení o tom, že znemožnil žalobci činit si kopie části spisu. Žalovaný se nezabýval odvolací námitkou, že ve smyslu § 17 správního řádu není vedena průvodka spisu, že nelze přezkoumat, kdy a jaké doklady byly do spisu vloženy, že ve spisu panuje naprostý chaos. Žalovaný se nevyjádřil k namítanému stavu plných mocí navrhovatele. Nezabýval se námitkou žalobce o nezveřejnění informace o plánovaném záměru navrhovatelem na místě dle § 87 stavebního zákona. Žalobce totiž během nahlížení do spisu 17.6.2009 zjistil, že do spisu byly dodatečně vloženy 2 fotografie místa s vyvěšením záměru. Dle výpovědi místních obyvatel dokumentace před ústním jednání řádně vyvěšena nebyla. U dvou vyvěšených fotografií došlo k fotomontáži a antidataci, neboť v uvedených dnech 8.7.2009 a 4.8.2009 nemohly být tyto fotografie pořízeny. Protože stavební úřad nevedl řádně správní spis, nebylo možné zjistit, kdy a jaký dokument byl do spisu vložen, a průběh řízení poznamenal naprostý chaos ve spise. Žalovaný se vůbec nezabýval ani námitkou žalobce k tomu, kdo je vlastně ohledně umístění stavby navrhovatelem. Žalovaný se nezabýval přezkoumáním souladu navrhované stavby s článkem 50 odst. 2 OTPP a s článkem 56 OTPP týkajících se vnitřních zařízení domu, schodiště a úklidové komory.

II.Žalobce namítal, že předmětná stavba bytového domu je příliš vysoká, způsobuje zhoršení oslunění a osvětlení sousedního bytového domu, jehož vlastníkem je pan Želvička. Žalobce namítal, že studie oslunění zpracovaná firmou Dalea, v. o. s. v srpnu 2007 je nepravdivá a účelová. Jestliže žalovaný uvedl, že navrhovatel nechal zpracovat novou studii oslunění, kterou doplnil do spisové dokumentace 16.12.2008, pak tato studie ovšem při nahlížení do spisu zástupcem žalobce dne 17.6.2009 ve spisu nebyla a nebylo možné do ní nahlédnout. Žalovaný sice uvedl, že si vyžádal nové posouzení stanovisek dotčených orgánů státní správy, které jejich původní souhlas nezměnilo, není však zřejmé, jakých stanovisek dotčených orgánů se tato revize měla týkat. Ve spise se dne 17.6.2009 nacházelo pouze nové stanovisko odboru dopravy MHMP ze dne 5.11.2008. Kromě tohoto stanoviska odboru dopravy nebylo žádné jiné stanovisko přezkoumáváno a žalovaný se pouze omezil na tvrzení, že i ostatní stanoviska zůstala nezměněna. Údajně přezkoumaná stanoviska OŽP ÚMČ Praha 10 a OOP MHMP se při nahlížení do spisu dne 17.6.2009 ve spisu nenacházela. V přístupu k odvolacím důvodům žalobce je proto napadené rozhodnutí nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé a tím způsobuje jeho nezákonnost.

III. Žalobce namítal zhoršení technické stavu sousedních domů, zhušťování zástavby, snížení pohody bydlení. V tomto směru žalobce v odvolání namítal umístění objektu v rozporu s článkem 4 odst. 1 a OTPP neodpovídající urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachováním pohody bydlení a zdravého životního prostředí. Žalovaný nesmyslně zkombinoval námitky žalobce a dalšího odvolatele Ing. V. při konstatování, že je-li budova ve špatném technickém stavu, nelze jeho nápravu požadovat po navrhovateli. Žalovaný se vůbec nezabýval námitkou žalobce, že umístěním stavby a jejím provozem bude nad přípustnou míru obtěžováno okolí a bude snížena pohoda bydlení.

IV. Žalobce namítal, že stavba není vybavena normovým počtem odstavných a parkovacích stání, předepsaným počtem stání pro vozidla zdravotně postižených osob a invalidů, chybí potřebný počet parkovacích stání dle zvláštních předpisů. V tomto směru žalobce namítal nesprávné zhodnocení stavu parkovacích míst v napadeném rozhodnutí s tím, že stávající zhodnocení stání nepostačí pro parkování v předmětné budově a situace bude neúnosná.

V. Žalobce namítal porušení práva na příznivé životní prostředí a rozpor s urbanistickým a architektonickým charakterem prostředí a okolní zástavby. Žalobce žalovanému vytýkal nedostatek skutkových a právních úvah žalovaného k namítanému zachování zdravého životního prostředí.

VI.Žalobce namítal, že čtyřpatrový dům není vybaven výtahem a nepřítomnost výtahu je v dané věci závažným nedostatkem. VII .Žalobce namítal, že stavba negativně narušuje krajinný ráz, závazné stanovisko příslušného orgánu se krajinným rázem nezabývá, návrh neobsahuje údaje o barvě fasády, chybí pohledy, orgán ochrany přírody a krajiny se ke krajinnému rázu vůbec nevyjádřil. Žalobce namítal, že v rámci vedeného řízení nebylo vydáno rozhodnutí podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., proto žalobce dne 5.9.2008 podal podnět k zahájení řízení podle citovaného zákonného ustanovení s tím, že i dle judikatury Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6A 97/2001 musí být posouzení změny či snížení krajinného rázu provedeno v rámci správního řízení. K postupu podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. žalobce namítal, že žalovaný sice argumentoval stanoviskem ze dne 16.2.2009, které mělo potvrdit platnost závazného stanoviska OOP MHMP ze dne 6.11.2007 vydané podle zákona č. 114/1992 Sb., avšak stanovisko ze dne 16.2.2009 se dne 17.6.2009 rovněž nenacházelo ve spise. Žalobce tedy nemohl posoudit, zda takové stanovisko opravdu existuje. Podle názoru žalobce na vydání takového stanoviska nemá vliv ani nový správní řád, neboť judikatura soudu týkající se snížení krajinného rázu se na danou situaci stále vztahuje. I z těchto důvodů žalobce namítal nesrozumitelnost, nepřezkoumatelnost a nepřesvědčivost napadeného rozhodnutí.

VIII. Žalobce namítal rozpor s článkem 4 odst. 1 vyhlášky OTPP. Žalobce vytýkal, že plánovanou zástavbou dojde k masivnímu zastavění, předimenzování a zahuštění lokality, ve které byla původně stavební uzávěra, ale z této uzávěry byla za velmi podivných okolností udělena navrhovateli výjimka. Tím bude trvale snížena pohoda bydlení místních obyvatel nárůstem nových obyvatel a trvale zvýšenou dopravou v lokalitě způsobenou výstavbou a následně i provozem předmětného domu.

IX.Žalobce namítal neprovedení revize stanovisek orgánů Hygienické stanice hl.m. Prahy, OOP MHMP a ÚMČ Praha 10, porušení ustanovení § 149 správního řádu s tím, že při nahlížení do spisu dne 17.6.2009 žalobce zjistil, že přezkumná stanoviska nejsou ve spise a nebyla provedena.

Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V podané žalobě žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. K této žádosti soud usnesením ze dne 29.3.2010 č.j. 9 Ca 180/2009-36 žalobě odkladný účinek nepřiznal.

V dalším podání žalobce změnil petit žaloby, tj. návrh rozsudečného výroku soudu tak, že navrhl, aby soud zrušil nejen napadené odvolací rozhodnutí, ale i rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o umístění předmětné stavby s odůvodněním, že ustálená praxe žalovaného je taková, že ani po zrušení jeho odvolacího rozhodnutí žalovaný nepokračuje v řádném projednání věci, ale řízení zastaví, protože se toto řízení stane bezpředmětným. Tato bolestná praxe dle žalobce nepřispívá ke zlepšení práce odvolacích správních orgánů s tím, že soudní rozhodnutí je pozdější a na předmět řízení už nemá žádný vliv. Jediným způsobem, jak zajistit nové a řádné projednání žádosti je proto i zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že se ve svém rozhodnutí podrobně nezabýval žalobcem namítaným znemožněním seznámení se s obsahem správního spisu, neboť tato námitka byla žalobcem vznesena opakovaně v souvisejících řízení, např. ve stížnosti žalobce a byla vypořádána částečně i v odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že se žalovaný ztotožnil s vyjádřením zástupce navrhovatele stavby, že část projektové dokumentace je chráněna autorským zákonem. Náležitosti vedení spisu uvedené v § 17 správního řádu pak nelze považovat za závažný přestupek. Žalovaný je toho názoru, že v řízení nelze prokázal neoprávněnou manipulaci s plnými mocemi stejně tak jako nelze prokázat dodatečné vložení dvou fotografií místa vyvěšení záměru do správního spisu. Žalovaný popřel, že by se nezabýval námitkou žalobce o nezveřejněné informaci navrhovatele o plánovaném záměru na realizaci předmětné stavby ani námitkami, kdo je v řízení navrhovatelem, neboť v odvolacím řízení a v souvisejících řízení nebyly uváděné nedostatky potvrzeny. Žalovaný připustil, že v době nahlížení zástupce žalobce do správního spisu nebyl tento správní spis z hlediska administrativního uspořádání veden v souladu s požadavky ustanovení § 17 správního řádu pravděpodobně z důvodu průběžného doplňování písemnostmi. Nicméně námitky žalobce v tomto směru mohou mít spekulativní charakter. K ostatním žalobním námitkám žalovaný pouze uvedl, že na odvolací námitky bylo žalovaným reagováno, že žalovaný není oprávněn komentovat způsob a vyřízení stanovisek dotčených orgánů státní správy, že dotčené orgány státní správy se k námitkám provozu a hluku stavby vyjádřily kladně, přičemž otázky potřeby případného zpracování studie hluku je věcí projednávání v řízení o povolení stavby. Poukázal na stanovisko silničního správního orgánu, závazné stanovisko správního orgánu na úseku ochrany životního prostředí s tím, že tato stanoviska byla souhlasná. Stanovisko dotčeného orgánu ochrany přírody a krajiny bylo předmětem posouzení a přezkoumání žalovaným, tak i příslušným pracovištěm Ministerstva životního prostředí, které potvrdilo závazné stanovisko odboru ochrany prostředí MHMP v celém rozsahu. Žalovaný považoval za neoprávněnou námitku neprovedení revize stanovisek orgánu Hygienické stanice hl. m. Prahy, odboru ochrany prostředí MHMP a ÚMČ Praha 10, neboť uvedená revize byla provedena a napadená závazná stanoviska byla ve všech případech potvrzena jako správná a zůstávají proto v platnosti. K námitce nezákonného postupu při rozhodování o výjimce, žalovaný uvedl, že žalobce tímto rozhodováním nebyl přímo dotčen na svých právech, neboť nebyl účastníkem uvedeného řízení o výjimce z OTPP. Pro účely rozhodnutí o výjimce bylo odvolací řízení přerušeno a napadené rozhodnutí bylo vydáno až poté, kdy příslušný stavební úřad výjimku povolil. Žalovaný je přesvědčen, že se s rozhodnutím o umístění stavby vypořádal v rozsahu působnosti, který mu ze zákona přísluší a navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

V řízení uplatnili práva osob zúčastněných na řízení společnost Walpesa, s. r. o. jako navrhovatel stavby a dále Ing. Z. V., který jako fyzická osoba podal odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby. Tyto osoby po zaslání žaloby a vyjádření žalovaného k podané žalobě však soudu nepředestřeli žádná stanoviska k předmětu sporu.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu naprosté nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí pro nedostatek důvodů, která byla způsobena bezobsažností a povrchností vypořádání odvolacích námitek žalobce.

Podstata nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí především spočívá v nedostatečném konkrétním vymezení úlohy žalobce v tomto územním řízení a v chaotickém posouzení jednotlivých odvolacích námitek, které byly žalobcem uplatněny v odvolání ze dne 14.10.2008. Žalovaný postupoval nekoncepčně, pokud vypořádání námitek žalobce spojil nejprve s námitkami Ing. Z. V. jako odvolatele č. 1, aniž by např. specifikoval, jak se s námitkou příliš vysoké stavby, nedostatečného osvětlení a oslunění a revize stanovisek OŽP ÚMČ Praha 10 a OOP MHM vypořádal ve vztahu ke každému z odvolatelů, neboť je zřejmé, že žalobci svědčí jiné účastenské postavení v řízení o umístnění stavby než Ing. V. jako spoluvlastníku nemovitosti na pozemku par.č. 4049/11, k němuž zejména argumentace žalovaného směřuje. Bylo proto na žalovaném, aby především oddělil námitky Ing V.jako spoluvlastníka nemovitosti blízké umístění předmětného domu a námitky žalobce jako občanského sdružení, které může zastupovat veřejné zájmy pouze v rozsahu a v mezích daných mu stanovami sdružení a uplatňovat námitky takového charakteru, které odpovídají poslání tohoto občanského sdružení. Žalovaný se ve svém rozhodnutí měl předně vypořádat s relevancí jednotlivých odvolacích námitek žalobce z hlediska základních cílů tohoto sdružení uvedených ve stanovách sdružení, mezi které náleží mimo jiné ochrana přírody, krajiny, spolupráce s dalšími místními lokálními občanskými sdruženími v oblasti ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, veřejného zdraví a památek, účast ve správních i jiných řízení a rozhodovacích procesech, v nichž mohou být dotčeny ochrana životního prostředí, krajiny, veřejného zdraví a památek. To jsou veřejné zájmy, které je žalobce jako občanské sdružení oprávněn hájit a chránit a které jedině byly relevantní a předmětné při vypořádání odvolacích námitek žalobce. Ve vztahu k této úloze žalobce měly být žalovaným vyděleny jako irelevantní ty námitky, které vznášet žalobci jako občanskému sdružení nepřísluší ( např. námitky týkající se vybavení domu, námitky odstupových vzdáleností, pokud by se týkaly práv jiných účastníků řízení než žalobce….) od těch, které se dotýkají předmětu činnosti a cílů sdružení. V mezích žalobních námitek, které žalobce uplatnil a které také byl oprávněni uplatnit, tedy byly námitky týkající se zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí, které jsou dány obecně technickými požadavky na výstavbu spočívajícími v posuzování negativních vlivů a účinků staveb a jejich zařízení na životní prostředí, jimiž jsou dle čl. 13 odst 3 vyhl. č. 26/1999 hl.m. Prahy škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod a pozemních komunikací a zastínění budov , které nesmí překročit limity uvedené v příslušných předpisech. Relevantními námitkami by byly i námitky urbanistického a architektonického nesouladu v místě toliko potud, pokud by tyto námitky vzešly z nesouhlasu s nadměrným objemovým řešením, z likvidace zeleně a dále i z nedostatečných podkladů pro posouzení oslunění a denního osvětlení sousedních objektů, čímž by v podstatě směřovaly k ochraně veřejných práv na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí dle čl. 4 odst. 1 vyhlášky č. 26/1999 Sb. ( dále jen OTPP). V uvedené souvislosti by bylo nezbytné se zabývat i důvodem, pro který byla povolena výjimka z dříve vyslovené stavební uzávěry,tj posoudit udělení výjimky ze stavební uzávěry jako podkladového rozhodnutí a posoudit, zda taková výjimka, byla-li udělena, byla náležitě odůvodněna a veřejně projednána. Zmíněnými hledisky se však žalovaný v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a přezkoumatelným způsobem nezabýval. Žalovaný sice k námitkám žalobce jako odvolatele č. 2 výslovně uvedl, že jeho hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny, nicméně neuvedl, co z tohoto poslání pro práva žalobce v řízení o umístění stavby vyplývá, a to ve vztahu k jednotlivým námitkám ohledně označení stavby jako bytového domu, vybavení stavby normovým počtem odstavných a parkovacích stání, nedostatku studie hluku a jeho vlivu na životní prostředí, nevybavenosti domu výtahem, tvrzeného snížení a narušení krajinnému rázu, umístění objektu z hlediska urbanistického a architektonického charakteru prostředí, odstupu stavby od okolních staveb, nedostatku prostoru pro umístění staveniště, požadavku na revizi stanovisek orgánů státní správy a rozhodování o výjimce z odstupové vzdálenosti mezi sousedními stavbami pro bydlení. Odvolací námitky uvedené v napadeném rozhodnutí nejsou konkrétní a úplné, neodpovídají struktuře odvolání tak, jak jej podal žalobce, chybí vypořádání procesních námitek ohledně úplnosti a vedení spisu a seznámení žalobce s podklady pro rozhodnutí, vypořádání věcných námitek žalovaným je zcela obecné, nevycházející z hodnocení všech podkladů správního řízení a z konkrétního posouzení jednotlivých stanovisek dotčených orgánů státní správy, případně z výsledků revize těchto stanovisek, které ohledně stanoviska odboru dopravy ÚMČ Praha 10, Hygienické stanice hl.m. Prahy a OOP MHMP neměly přinést změnu původních závazných stanovisek těchto orgánů. Žalovaný tedy nejenže nevymezil náležitě všechny konkrétní námitky žalobce a nevypořádal je z hlediska jejich právní relevance, tj. z hlediska základních cílů sdružení, ale z jeho dílčích argumentací týkajících se jednotlivých odvolacích námitek není ani zřejmé, z jakých skutkových zjištění a posouzení obsažených ve stanoviscích dotčených orgánů státní správy vycházel. Přitom je právě na stavebním úřadu, aby si při projednávání konkrétního případu umístění stavby, řídíce se územním plánem a stanovisky příslušných dotčených orgánů státní správy, učinil úsudek o tom, zda jde o stavbu urbanisticky a architektonicky vhodnou pro dané území, co pro to svědčí či nikoliv a zda umístění stavby nemůže ohrozit veřejné zájmy vytýčené ve veřejně projednaném územním plánu. Pro umístění stavby v určitém území je tak na místě obstarání stanovisek odborného orgánu územního plánování, případně i památkové péče a posouzení souladu všech předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy. Tímto postupem je garantováno projednání a hájení veřejného zájmu, jehož se dovolává žalobce. Hodnocení stanovisek dotčených orgánů státní správy v napadeném rozhodnutí chybí a pro neočíslování za sebou jdoucích listin správního spisu nelze k žalobním námitkám žalobce ani přezkoumat, zda a jaká stanoviska a kdy byla skutečně do spisu založena, zda žalobce měl možnost se s nimi seznámit v úplném zařazení a zda se potažmo mohl dle § 36 správního řádu vyjádřit ke všem podkladům správního řízení. Žalovaný ostatně sám ve vyjádření k podané žalobě uvedl zcela nepřijatelné argumenty týkající se procesních námitek žalobce Tvrzení, že projektová dokumentace je chráněna autorským právem nemůže být překážkou pro to, aby se žalobce s takovou dokumentací neseznámil, neboť v územním řízení je dokumentace stavby pramenem pro zjištění a určení, jak bude stavba v lokalitě a v ní daných vztazích umístěna. Tím se dokumentace stavby stala součástí spisového materiálu v průběhu celého územního řízení a každý z účastníků řízení má právo do ní nahlížet. Další nesmyslnou argumentací je tvrzení, že nedodržení náležitostí při vedení spisu dle § 17 správního řádu není závažným přestupkem. Tato argumentace svědčí o tom, že žalovaný si v tomto řízení skutečně neuvědomuje práva žalobce jako účastníka řízení a územní řízení vedl nedbale. Jestliže není náležitě podchyceno ( nejen ve sběrném archu spisu) chronologické zařazování dokumentů do spisu, pak takový postup i v souvztažnosti s nepřezkoumaným udělením výjimky ze stavební uzávěry i s nestandarním udělením výjimky z odstupových vzdáleností dle vyhlášky o OTPP ( až v odvolacím řízení ) se jeví jako velmi neobjektivní způsob vedení územního řízení. Tuto neobjektivitu nadto umocňuje napadené rozhodnutí , které rezignovalo na konkrétní a přesvědčivé vypořádání odvolacích námitek žalobce. Vyjádření žalovaného, že se v „ souvisejících řízeních“ zabýval námitkami žalobce ( o nezveřejněné informaci o plánovaném záměru) , že nelze prokázat neoprávněnou manipulaci s plnými mocemi a zařazování fotografií do spisu, zůstává zcela nevýznamnou argumentací vyhýbající se povinností žalovaného tyto námitky vypořádat. Není na žalobci, aby prokazoval manipulaci s částmi správního spisu, je na žalovaném, aby správní spis vedl v souladu s požadavky na vedení spisu a na evidentní žurnalizaci písemností a příloh tak, jak stanoví § 17 správního řádu. Bez náležitého označení a souvztažné dokumentace listin, neměl soud podmínky k tomu, aby přezkoumal, jaké podklady, stanovisky či revize stanovisek žalovaný kdy opatřil, s jakými se žalobce seznámil a zda toto seznámení či neseznámení mělo vliv na jeho procesní práva jako účastníka řízení.

Protože žalovaný odvolací námitky v úplnosti a s odkazem na konkrétní podklady správního řízení, jejich obsah a hodnocení nevypořádal, není jeho rozhodnutí přezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Úkolem soudu není, aby procházel jednotlivé listinné důkazy a dokumentaci k územnímu řízení, srovnával, jak tyto podklady byly do spisu zařazeny, co vyplývá ze stanovisek dotčených orgánů státní správy, vyvozoval, zda jde v dotčeném místě skutečně o ochranu přírody a krajiny a posuzoval, co z předložených stanovisek vyplývá, jaké závěry jsou pro umístění stavby podstatné a jaké nikoliv a vztahoval je sám k odvolacím námitkám žalobce. Na soudu není, aby dovozoval dopad vady spočívající v opožděném rozhodnutí o výjimce z odstupových vzdáleností dle čl. 8 odst. 2 vyhl. o OTPP až po vydání rozhodnutí o umístění stavby na práva žalobce, tj. aby zjišťoval, zda žalobci v tomto řízení o udělení výjimky svědčilo postavení účastníka řízení. Bylo na žalovaném, aby se v řízení vypořádal se všemi podklady, na základě kterého bylo o umístění stavby rozhodnuto a aby tyto podklady zhodnotil bez jakýchkoliv pochybností a s konkrétními závěry ve vztahu k relevantním odvolacím námitkám žalobce tak, aby tyto závěry nebyly jen obecně vyjádřeným potvrzením závěrů správního orgánu 1. stupně.

Na základě shora uvedených důvodů Městský soud v Praze dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí zásadní a hrubou vadou řízení spočívající v nedostatku odůvodnění umístění stavby ve vztahu k jednotlivým odvolacím námitkám žalobce , v posouzení jejich relevantního významu z hlediska postavení žalobce jako účastníka řízení hájícího zájmy přírody, krajiny a životního prostředí a dále i v nedostatku vypořádání procesních námitek žalobce o neumožnění žalobci seznámit se se spisem v plném rozsahu, o nevydání rozhodnutí podle § 38 odst. 5 správního řádu a neseznámení žalobce s podklady rozhodnutí.

Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Postupoval přitom podle § 78 odst. 4 s.ř.s. a zrušil toliko napadané rozhodnutí, neboť právě z důvodu uvedených vad řízení neměl podstatné důvody pro závěr, aby zrušil i rozhodnutí o umístění stavby. Soud nesdílí obavy žalobce, které jej vedly k návrhu na využití ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s tak, aby soud zrušil i rozhodnutí o umístění stavby. Tyto obavy, spočívající v tom, že žalovaný nebude po zrušení svého rozhodnutí pokračovat v řádném projednání věci a řízení zastaví, nemá oporu ve stavební zákoně ani ve správním řádu. Zrušením napadeného rozhodnutí se věc vrací do stádia nového projednání odvolacích námitek bez ohledu na to, zda stavba je či není umístěna, neboť v důsledku tohoto rozhodnutí se územní řízení nedostává do situace předvídané ustanovením § 94 odst. 5 stavebního zákona, kdy v případě zrušení vlastního územního rozhodnutí se územní rozhodnutí již nevydává a odpadl zde předmět řízení, neboť v případě zrušení toliko odvolacího rozhodnutí je stále situace, kdy je vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně o umístění stavby a proto je o odvolání proti tomu rozhodnutí nezbytné rozhodnout. I výsledek nového rozhodnutí o umístění stavby ve znění odvolacího rozhodnutí může mít vliv na další osud stavby, může mít totiž vliv na odkrytí případných vad stavebního povolení, jestliže se toto řídilo nezákonným územním rozhodnutím a nemusí tedy znamenat rezignaci na posouzení stavby. Pokud se tak, jak naznačuje žalobce, v praxi neděje, lze nápravu hledat v naléhání na respektování nově vydaných rozhodnutí a v požadavku zástupců veřejnosti na provádění náležitého stavebního dohledu stavebními úřady.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku.

Výrok o nákladech řízení osob zúčastěných na řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., když těmto osobám soud v řízení neuložil žádnou povinnost, tudíž jim ani nevznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti, která by byla soudem uložena.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 31. srpna 2011
JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru