Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 160/2009 - 44Rozsudek MSPH ze dne 29.06.2012


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 160/2009 - 44-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: D. J., zast. JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Praha 4, Urbánkova 3360, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.4.2009 č.j.: 46/2009-190-TAXI/3

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24.2.2009, č.j.: MHMP 143622/2009/DOP-T/Do bylo ve výroku A) rozhodnuto, že provozovatel taxislužby D. J. porušil dne 17.9.2008 ust. § 21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), v návaznosti na ust. § 15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen „prováděcí vyhláška“) tím, že po poskytnuté přepravě ze Smetanova nábřeží u Novotného lávky, Praha 1, do ulice Teplická č. 17, Praha 9, hotel Duo vozidlem Š-Roomster, SPZ: 8A5 8148 jako řidič cestujícím, zaměstnancům hl.m. Prahy nevydal stvrzenku z tiskárny taxametru, ale ručně psaný doklad s falešnými údaji. Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu uvedeného v ust. § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 150.000,- Kč. Zároveň byla žalobci podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč. Výrokem B) téhož rozhodnutí správní orgán I. stupně rozhodl, že provozovatel taxislužby D. J. naplnil zákonné důvody uvedené v ustanovení:

- § 21 odst. 13 písm. a) zákona o silniční dopravě tím, že jako řidič vozidla Škoda Roomster, SPZ: 8A5 8148, evidenční číslo vozidla taxislužby: 8A5 8141, po poskytnutí zpoplatněné přepravy formou taxislužby ze Smetanova nábřeží u Novotného lávky, Praha 1, do ulice Teplická č. 17, Praha 9, hotel Duo, cestujícím, zaměstnancům hl.m. Prahy účtoval jízdné ve výši 650,-Kč, ačkoliv byl podle vyhlášky č. 24/2000 Sb.hl.m.Prahy, o maximálních cenách v osobní taxislužbě, oprávněn účtovat jízdné v maximální výši 320,- Kč, čímž poškodil cestujícího na ceně jízdného o 330,- Kč.

- § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě tím, že po ukončení této přepravy nevydal cestujícím nepoškozený a čitelný doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru doplněný o předepsané údaje podle ust. § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky

Za naplnění skutkových podstat shora uvedených správních deliktů byl žalobci odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby č. 035542 na dobu dvou let.

Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně takto:

I. Provozovatel taxislužby D. J. porušil ust. § 21 odst. 3 zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky tím, že dne 17.9.2008 nezajistil, aby jako řidič vozidla taxislužby evid. č. 8A5 8148 po ukončení přepravy ze Smetanova nábřeží u Novotného lávky, Praha 1, do hotelu Duo v ulici Teplická 17, Praha 9, bez vyzvání vydal cestujícím nepoškozený a čitelný doklad o výši jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, ručně doplněný o další údaje stanovené v § 15 odst. 2 prováděcí vyhlášky. Za uvedené jednání byla žalobci podle ust. § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě uložena pokuta 70.000,- Kč. Zároveň byla žalobci podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč.

II. Provozovateli taxislužby D. J. se podle ust. § 21 odst. 9 věty čtvrté odebírá průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby č. 036136 na dobu dvou let, neboť tím, že dne 17.9.2008 po ukončení přepravy ze Smetanova nábřeží u Novotného lávky, Praha 1 do hotelu Duo v ulici Teplická 17, Praha 9, nevydal cestujícím doklad o výši jízdného, naplnil důvod pro odebrání tohoto průkazu dle ust. § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že rozhodující skutečnosti prokazující protiprávní jednání žalobce jednoznačně vyplývají z kontrolního protokolu, z oznámení cestujících o poskytnuté jízdě, která jsou jeho přílohami, i z výpovědí svědků. Všechny tyto důkazní prostředky obsahují shodné informace o tom, že místo vydání řádné stvrzenky vydal žalobce cestujícím ručně vyplněný doklad na částku 650,- Kč s falešnými údaji o SPZ vozidla a datu a čase přepravy. Tento doklad - „voucher pro fakturaci“, byl cestujícími předán kontrolnímu pracovníkovi v době kontroly, která se za asistence příslušníka Policie ČR uskutečnila v bezprostřední časové návaznosti na ukončenou jízdu. V době prováděné kontroly nepředložil žalobce žádný důkaz a nevznesl do protokolu žádné námitky, které by předmětné zjištění o porušení právních předpisů zpochybňovaly. Ačkoliv měl dle ust. § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky povinnost mít v kontrolovaném vozidle i kopii dokladu o výši jízdného za poskytnutou jízdu a nic mu nebránilo tento doklad kontrolnímu pracovníkovi předložit, čímž by mohl uplatnit nejúčinnější důkaz na svojí obranu proti kontrolnímu zjištění o nevydání řádné stvrzenky o zaplaceném jízdném a účinně ho zpochybnit, neučinil tak. Bezdůvodně též odmítl vytisknout kontrolní stvrzenku z taxametru kontrolovaného vozidla, ačkoliv byl o to kontrolním pracovníkem požádán. Skutečnost, že žalobce nebránil svá práva v době prováděné kontroly, ačkoliv mu v tom nic nebránilo a mohl k tomu využit zmíněné účinné nástroje, dle žalovaného přispívá k názoru o přesvědčivosti a objektivitě kontrolního zjištění a pozdější obranu žalobce naopak činí nepřesvědčivou a výrazně nedůvěryhodnou. Tvrzení zaznamenané kontrolním pracovníkem do protokolu, které žalobce učinil v reakci na konfrontaci s cestujícími, že si na ně nemohl vzpomenout, tak bez jakýchkoliv důkazů nemá váhu ke zpochybnění předmětného kontrolního zjištění. Toto tvrzení nevyvrací ani skutečnost, že se v případě cestujících jednalo o spolupracovníky správního orgánu I. stupně, ani kontrolní zjištění o tom, že po ukončení jízdy jim žalobce nevydal řádný doklad o výši jízdného. Žalovaný proto neměl důvod pochybovat o relevanci a pravdivosti obsahu zmíněných důkazních prostředků a na jejich základě shledal za prokázané, že žalobce porušil ustanovení právních předpisů uvedených ve výroku napadeného rozhodnutí a dopustil se tím správního deliktu dle ust. § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě. Dle ust. § 35 odst. 3 zákona o silniční dopravě lze za zmíněný delikt uložit pokutu až do výše 750.000 Kč. Uložení pokuty správním úřadem I. stupně ve výši 150.000 Kč je tak v souladu se zákonem stanovenou sazbou. Žalovaný však shledal nedostatečným odůvodnění uložené pokuty z hlediska naplnění kritérií dle ust. § 36 odst. 2 zákona o silniční dopravě, jimiž jsou závažnost, význam, doba trvání protiprávního jednání a rozsah způsobené škody, a proto ho dále doplnil následujícími úvahami.

Nejprve upozornil na to, že výše uložené pokuty za porušení ust. § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě může podle § 35 odst. 3 písm. h) dosáhnout až 750.000 Kč. Co se týče závažnosti a významu protiprávního jednání žalobce, shledal je žalovaný v tom, že byl porušen důležitý zájem na dodržování povinností stanovených pro provozování taxislužby, neboť žalobce nezajistil, aby byl cestujícím po ukončení jízdy bez vyzvání vydán doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, čímž byl porušen i zájem na ochraně cestujících. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.2.2005, č.j.: A 6/2003 - 44, podle kterého „doklad o zaplacení jízdného není samoúčelný, ale slouží především cestujícímu, aby mohl sám překontrolovat, zda mu taxislužba byla poskytnuta řádně. Nevydání dokladu o zaplacení jízdného se stanovenými náležitostmi má pro cestujícího stejné důsledky, jako jeho nevydání vůbec, a dle názoru Nejvyššího správního soudu představuje jedno z vůbec nejzávažnějších porušení, jakého se může provozovatel taxislužby dopustit“. Závažnost takového protiprávního jednání Nejvyšší správní soud shledává ve snaze zamaskovat jiné protiprávní jednání (předražení jízdného) a ve znemožnění cestujícím uplatňovat jejich případné nároky plynoucí z tohoto jednání. Žalovaný konstatoval, že s uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu souhlasí. Poté uvedl, že závažnost protiprávního jednání žalobce dále zvyšuje skutečnost, že předmětné porušení právních předpisů nebylo náhodné, neboť v kontrolovaném vozidle byl dopředu pro účely vydání stvrzenky připraven příjmový doklad, jakož i to, že v tomto dokladu předaném cestujícím po zaplacení ceny jízdného uvedl žalobce nepravdivé údaje o státní poznávací značce kontrolovaného vozidla a o datu a čase přepravy, což mohlo znemožnit nebo velmi zkomplikovat jeho případné dohledání a uplatnění nároků cestujícími. Došlo i k porušení veřejného zájmu na ochraně dobré pověsti hlavního města Prahy, neboť situace, kdy řidič taxislužby po ukončení přepravní služby na území Prahy nevydá cestujícímu řádnou stvrzenku na jím zaplacenou peněžní částku, jsou zdrojem nespokojenosti zákazníků, často zahraničních návštěvníků města, s kvalitou taxislužby na území hlavního města Prahy. Míru závažnosti protiprávního jednání žalobce na druhou stranu snižuje skutečnost, že se porušení zákona o silniční dopravě dopustil poprvé, a tedy lze očekávat, že i nižší sankce může účinně přispět k jeho nápravě. K uvedené skutečnosti nebylo správním orgánem I. stupně přihlédnuto. Dobu trvání protiprávního jednání žalobce nelze dle žalovaného hodnotit, neboť vzhledem k charakteru kontroly bylo prokázáno pouze jednorázové porušení zákona. Ani výše způsobené škody není v daném případě relevantním hlediskem, neboť se jedná o ohrožovací delikt, kdy ke škodlivému následku nemusí dojít, jak vyplývá ze zákona o silniční dopravě, který k naplnění skutkové podstaty vznik škody nepředpokládá, neboť následek u tohoto deliktu spočívá v ohrožení chráněných zájmů a hodnot tak, jak je uvedeno výše. K výši pokuty uložené správním orgánem I. stupně žalovaný dále uvedl, že přesahuje výši pokut běžně ukládaných za nevydání dokladu o výši jízdného, přičemž běžnou praxí správního orgánu I. stupně v obdobných případech je ukládání pokut ve výši pohybující se mezi 50.000 Kč a 100.000 Kč. Žalovaný na tomto místě poukázal na zásadu uvedenou v § 2 odst. 4 správního řádu s tím, že odůvodnění výše pokuty neobsahuje úvahy správního orgánu o příčinách odůvodňujících uložení vyšší pokuty než v jiných obdobných případech. S ohledem na zmíněnou správní zásadu a skutečnost, že se v případě žalobce jednalo o jednorázové porušení právních předpisů o silniční dopravě, rozhodl žalovaný o snížení uložené pokuty ze 150.000 Kč na 70.000 Kč s tím, že pokuta v této výši odpovídá závažnosti předmětného protiprávního jednání a je v souladu s běžnou rozhodovací praxi správního orgánu I. stupně v obdobných případech.

S ohledem na prokázaný skutkový stav týkající se nevydání řádného dokladu o výši jízdného měl žalovaný též za prokázané, že předmětným protiprávním jednáním žalobce současně naplnil důvod dle ust. § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě pro odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby dle ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě. Žalovaný zjistil, že se ve výroku rozhodnutí o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby žalobce na dobu dvou let dopustil správní orgán I. stupně několika pochybení. Ve výroku nesprávně označil číslo průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, neuvedl ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě, na jehož základě rozhodoval, vymezil dva důvody odebrání průkazu - dle písmena a) a b) ust. § 21 odst. 13 zákona o silniční dopravě a oba tyto důvody nesprávně označil jako správní delikty. Z centrálního registru dopravců dle žalovaného jednoznačně vyplývá, že číslo průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, který byl žalobci vydán, je 036136. Z kontrolního protokolu pak vyplývá, že zmíněný průkaz byl žalobci zadržen při prováděné kontrole a že při ústním jednání dne 21.10.2008 mu byl vrácen. Je tedy zřejmé, že žalobce je držitelem průkazu č. 036136 a nikoliv průkazu č. 035542. Označení průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby číslem 035542 ve výroku prvostupňového rozhodnutí lze podle žalovaného považovat za chybu v psaní. K důvodu odebrání průkazu podle písmene a) zmíněného ustanovení žalovaný sdělil, že nebyl v oznámení o zahájení řízení ze dne 22.10.2008 vymezen. Nebyl tak z formálního hlediska ve správním řízení projednáván, a proto příslušné ustanovení nelze aplikovat. Ust. § 21 odst. 13 zákona o silniční dopravě nevymezuje správní delikty, ale jednání, která jsou důvodem k zadržení průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby na místě, popřípadě důvodem k odebrání průkazu dle ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě. Dle § 68 odst. 2 správního řádu mají být ve výrokové části rozhodnutí uvedena mimo jiné právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno. Rozhodnout o odebrání průkazu o způsobilosti řidičů taxislužby lze pouze na základě ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě. S ohledem na to žalovaný upravil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, aby byl v souladu se skutečným stavem i s právními předpisy.

K odvolací námitce žalobce, že se správní orgán přiklonil k výpovědi cestujících a nepřihlédl k tvrzením žalobce a jím předloženému důkazu, žalovaný vedl, že je nedůvodná, neboť nepřihlédnutí k tvrzením žalobce a jím předloženému důkazu bylo správním orgánem I. stupně odůvodněno a tento postup správního úřadu I. stupně byl v souladu s právními předpisy. Žalovaný souhlasil s argumentací správního orgánu I. stupně, v níž bylo vysvětleno, proč správní orgán přisoudil větší důvěryhodnost výpovědím cestujících a jimi na místě kontroly předloženému dokladu o zaplaceném jízdném 650,- Kč oproti tvrzením žalobce a jím později předloženému důkazu - „fotokopii kopie stvrzenky“. Žalovaný má stejně jako správní orgán I. stupně za to, že zvolená preference vypovědí cestujících a jimi předloženého důkazu je založena na skutečnosti, že jakožto svědci jsou na rozdíl od žalobce povinni vypovídat pravdivě a nic nezamlčet, a dále že na výsledku kontroly nejsou finančně ani jinak zainteresováni. S ohledem na tyto skutečnosti neměl žalovaný důvod pochybovat o pravdivosti jejich výpovědí včetně pravosti dokladu o zaplaceném jízdném označeném jako „voucher pro fakturaci“, který předložili kontrolnímu pracovníkovi při prováděné kontrole. Podstatnou skutečností, jež výrazně zpochybňuje důvěryhodnost obrany žalobce, je dle žalovaného to, že žalobci nic nebránilo, aby předložil kopii stvrzenky již v době prováděné kontroly, když k vytištění kopie stvrzenky z taxametru kontrolovaného vozidla byl dokonce vyzván kontrolním pracovníkem, což žalobce zcela bezdůvodně odmítnul. Nepředložení kopie stvrzenky na místě nesvědčí o tom, že by takový doklad v době kontroly existoval. Důvodné pochybnosti o existenci tohoto dokladu v době prováděné kontroly vyvolává i skutečnost, že se v té době ke zjištění o nevydání stvrzenky o výši jízdného žalobce nevyjádřil, ačkoliv se vyjádřil k osobám cestujících. Míru těchto pochybností dále zvyšuje i fakt, že přestože dopisem ze dne 26.9.2008 požádal žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření k protokolu o kontrole, neuvedl v tomto dopise ani zmínku o případné existenci důkazu, který by hodlal předložit v zájmu své obrany. Pozdější předložení kopie záznamu o provozu vozidla i pozdější vyjádření žalobce, že doklad o výši jízdného měl vydat jiným zákazníkům, proto nepůsobí přesvědčivě. Žalovaný je s ohledem na informace, které jsou mu známy z úřední činnosti týkající se možností manipulace s taxametry, toho názoru, že kopii dokladu o výši jízdného předloženou nikoliv na místě při kontrole, ale bez zřejmých a relevantních důvodů až po provedené kontrole, nelze bez dalšího považovat za nevyvratitelný důkaz vydání dokladu po ukončení jízdy. Ještě ve větší míře tento závěr platí v posuzovaném případě, neboť žalobcem byla předložena nikoliv kopie dokladu o výši jízdného, která by byla vytištěna z tiskárny taxametru, ale kopie takového dokladu zkopírovaná na papír formátu A 4. Skutečnost, že časové údaje jízdy od 19:20 hod. do 19:41 hod. obsažené v tomto dokladu se kříží s časem zahájení kontroly - 19:30 hod., vyvolává výrazné pochybnosti o jeho původu a době vzniku. Je zcela vyloučeno, aby v 19:30 hod. byl žalobce kontrolovanou osobou a aby současně řídil kontrolované vozidlo.

K odvolacím námitkám žalobce týkajícím se místa kontroly a okolností jejího provedení včetně sepsání kontrolního protokolu a jeho obsahu žalovaný uvedl, že správní spis neobsahuje žádný relevantní důkaz, který by zpochybňoval kontrolní zjištění a naopak obsahuje dostatek důkazních prostředků, které prokazují skutkový stav bez důvodných pochybností. Ze správního spisu nevyplývá žádný relevantní důkaz, který by svědčil o nedůvěryhodnosti cestujících a který by zpochybňoval pravdivost jejich informací o předmětné přepravní službě. Cestující žalobce poznali při konfrontaci provedené v bezprostřední časové návaznosti na uskutečněnou přepravní službu a předložili kontrolnímu pracovníkovi „voucher pro fakturaci“ jakožto doklad o zaplaceném jízdném 650,- Kč, který jim žalobce vydal po ukončení jízdy místo řádného dokladu o výši jízdného. Případná špatná viditelnost na místo dojezdu kontrolovaného vozidla, jakož i případné uskutečnění kontroly na místě, které bylo vzdálené cca 100 metrů od místa dojezdu, na které poukazuje žalobce, samy o sobě nijak nezpochybňují zjištěný skutkový stav. Kontrola byla řádně zahájena a provedena u hotelu Duo v bezprostřední časové návaznosti na přepravní službu poskytnutou žalobcem cestujícím. Byla provedena pověřeným pracovníkem dopravního úřadu za přítomnosti příslušníka Policie ČR. Kontrolní zjištění uvedená v protokolu jsou stvrzena nejenom podpisem pověřeného kontrolního pracovníka, ale i příslušníka Policie ČR. Přílohami kontrolního protokolu jsou i oznámení cestujících o poskytnuté přepravě s popisem jízdy, jmény cestujících a jejich podpisy. K odvolací námitce žalobce týkající se jeho interpretace snahy kontrolního pracovníka zajistit záznam z hotelové videokamery žalovaný poznamenal, že se s takovou interpretací neztotožnil. Upozornil na vyjádření žalobce ze dne 29.1.2009 učiněném po provedeném výslechu svědků, ve kterém žalobce poprvé ve správním řízení uvedl, že hotel Duo má hotelovou kameru, ve které by mohl být uložen záznam o tom, že z jeho vozidla vystupovali zcela jiní lidé a taktéž poprvé tyto zákazníky popsal jakožto dva mladé muže ve věku cca 25 - 30 let. Pokud správní orgán I. stupně následně, tj. s ohledem na datum vyjádření žalobce nejdříve v únoru roku 2009, provedl příslušné šetření a zjistil, že záznamy z hotelové videokamery se uchovávají pouze po dobu tří týdnů, byl takový postup zcela standardní, neboť případné zajištění příslušného záznamu by zásadně zjednodušilo dokazování. Žalovaný na tomto místě podotkl, že ve vyjádřeních předcházejících vyjádření z 29.1.2009 nebyl žalobce ve vztahu k osobám cestujících tak konkrétní. Při provádění kontroly pouze uvedl, že cestující, se kterými byl konfrontován, nepoznává. Ve vyjádření k protokolu ze dne 25.9.2008 uvedl, že skutečnost, že cestující při konfrontaci nepoznal, prokazuje, že vezl jiné zákazníky. V dopise ze dne 5.11.2008 uvedl, že jelikož „cestující-figuranti mluvili po celou dobu jízdy cizím jazykem“ a osoby, se kterými byl konfrontován po jízdě, mluvily česky, domnívá se, že „došlo k omylu (záměně) po dojezdu a že osobám ... byla poskytnuta přepravní služba jiným vozidlem“, a také, že „originál stvrzenky o zaplaceném jízdném předal cestujícím, které skutečně vezl. Pokud těmito cestujícími byli zaměstnanci hl. m. Prahy, ... je smutné, že vám tento doklad nepředali“. Konkretizace popisu zákazníků a odkaz na záznam z hotelové kamery byl žalobcem učiněn v době, kdy bylo jisté, že příslušný záznam z hotelové kamery se již nedá získat, neboť záznamy k hotelové videokamery jsou zásadně uchovávány po dobu tří týdnů. S ohledem na uvedené, jakož i na skutečnost, že k předmětnému vyjádření žalobce došlo v době, kdy již bylo zřejmé, že příslušný záznam neexistuje, lze mít dle žalovaného pochybnosti o tom, zda o jeho opatření měl žalobce skutečně zájem.

K odvolací námitce žalobce, že kontrolní pracovník ho jmenoval před svědky ještě před provedením jejich výslechů, žalovaný sdělil, že o její pravdivosti má pochybnosti, jelikož nebyla žalobcem vznesena již při výslechu svědků, kterých se účastnil. Pokud by případně ke jmenování žalobce před svědky skutečně došlo, nezpochybnilo by to zjištěný skutkový stav, neboť ten vyplývá i z jiných již zmíněných důkazních prostředků. Výpovědi svědků jsou zcela v souladu s kontrolním protokolem i s jejich oznámeními o poskytnuté přepravě, a proto případné oznámení jména žalobce výpovědi svědků nijak neovlivnilo. Navíc otázky, které byly svědkům pokládány, se týkaly hlavně údajů o předmětné jízdě, kdy shodné odpovědi o jejich detailech byly důkazem toho, že se jednalo o jízdu poskytnutou žalobcem.

Žalovaný uzavřel, že správní orgán I. stupně v rozhodnutí vycházel z dostatečných skutkových zjištění a vyvodil z nich odpovídající právní závěry s výjimkou výše zmíněných pochybení ve výroku o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a odůvodnění výše uložené pokuty. Tyto nedostatky žalovaný napravil ve výroku a odůvodnění svého rozhodnutí. V řízení nebyly shledány procesní nedostatky, které by mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení s tím, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem a neodůvodněné a že žalobce byl zkrácen na svých právech tímto rozhodnutím i v důsledku porušení jeho práv v řízení, které jeho vydání předcházelo. Uvedl, že dne 4.11.2008 si převzal doporučený dopis z Magistrátu hlavního města Prahy zaslaný na adresu B. 97, 130 00, Praha 3 - Žižkov, tedy na adresu jeho trvalého bydliště a místa podnikání. V obálce byla listina - oznámení o zahájení správního řízení, kterou byl informován o tom, že se zahajuje správní řízení s fyzickou osobou, jejíž místo trvalého pobytu je K. 52, 110 00 Praha 1 - Nové Město. V takto vadně zahájeném správním řízení bylo následně vydáno napadené rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí bylo dle mínění žalobce vydáno v rozporu s ust. § 90 odst. 1 správního řádu, neboť tímto rozhodnutím byl celý výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně v plném rozsahu nahrazen zcela novým výrokem žalovaného. Výrok byl přitom zcela zásadním způsobem změněn od změny subjektu povinnosti až po změnu skutku. Proti takto změněnému výroku již není přípustný žádný řádný opravný prostředek, a žalobce tak byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svém právu odvolat se.

Správní řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je dle žalobce stiženo závažnou procesní vadou, neboť nebylo zahájeno s žalobcem, případně s ním sice zahájeno bylo, ale v rozporu se zákonem. Z úkonů prvoinstančního správního orgánu je patrné, že správní řízení mělo být zahájeno s osobou uvedenou v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 22.10.2008, tedy s panem D. J., jehož místo trvalého pobytu je na adrese K. 52, Praha 1 - Nové Město. Veškeré právní úkony, které správní orgán I. stupně v řízení učinil, včetně rozhodnutí ve věci samé, směřovaly k takto označenému účastníkovi, z čehož je patrné, že skutečným účastníkem řízení byl někdo jiný než žalobce, neboť ten měl po celou dobu správního řízení trvalé bydliště na adrese B. 97, Praha 3 - Žižkov. Rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu byla pokuta ve výši 150.000,- Kč uložena subjektu s trvalým pobytem na adrese K. 52, Praha 1, tedy jinému subjektu než žalobci. Rovněž bylo rozhodnuto o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 035542 na dobu dvou let, přitom žalobce nebyl držitelem tohoto průkazu, což nasvědčuje tomu, že správní řízení skutečně nebylo vedeno proti žalobci a že se tedy nejednalo o zřejmou nesprávnost v označení subjektu. Ve správním řízení mohou být povinnosti ukládány jen účastníkům řízení, tedy osobám, se kterými bylo správní řízení zahájeno a proti kterým bylo řízení vedeno. V konkrétním případě byly povinnosti uloženy subjektu, se kterým bylo zahájeno správní řízení, nejednalo se však o žalobce, ale o subjekt od něj odlišný. Žalovaný přitom rozhodnutí správního orgánu změnil, a aniž by tuto změnu jakkoli odůvodnil, rozhodl o tom, že povinnosti se ukládají žalobci. Takový postup je dle názoru žalobce v rozporu se zákazem reformace in peius. Žalovaný nemohl takovou změnu provést i s ohledem na meze přezkoumání rozhodnutí, neboť žalobce tuto vadu nenamítal. V důsledku žalovaným provedené nezákonné a neodůvodněné změny rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl žalobce zkrácen na svých právech.

Žalobce dále uvedl, že i v případě, že by se jednalo o zřejmou nesprávnost na straně správního orgánu I. stupně a správní řízení bylo vedeno proti žalobci, pak měl být výrok prvoinstančního orgánu opraven v souladu s ust. § 70 správního řádu. Opravu zřejmých nesprávností je oprávněn provést pouze orgán, který vadné rozhodnutí vydal. Přitom je zaručeno právo účastníka, který může být opravným rozhodnutím přímo dotčen, podat proti opravnému rozhodnutí odvolání. Pokud o opravě nesprávnosti rozhodl žalovaný, byl tím žalobce zkrácen na svém právu podat proti opravě výroku odvolání. Dále pak žalovaný překročil meze přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumá správnost napadeného rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Žalobce tuto námitku v odvolání neuvedl a podle jeho názoru změnu nevyžaduje ani veřejný zájem. Zásadní vadou napadeného rozhodnutí je také skutečnost, že žalovaný změnu rozhodnutí správního orgánu I. stupně nijak neodůvodnil. Postupoval tak v rozporu se zákonem a napadeným rozhodnutím zkrátil žalobce na jeho právech.

Žalobce konstatoval, že žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu tak, že namísto odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 035542 rozhodl o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 036136. O této změně žalovaný rozhodl v rozporu se zákonem, a to ze stejných důvodů, které jsou uvedeny výše. V tomto případě je zcela nesporné, že žalovaný opravoval zřejmou nesprávnost ve výroku rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu. K tomu ovšem není podle ust. § 70 správního řádu oprávněn žalovaný, ale pouze správní orgán, který rozhodnutí vydal, neboť pokud by o opravě rozhodoval odvolací správní orgán, byl by účastník řízení zkrácen na svém právu odvolat se proti opravnému rozhodnutí. Navíc žalobce jako odvolatel tuto námitku v odvolání neuvedl, a žalovaný proto překročil meze přezkoumání napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby odebírá na dobu dvou let pouze z důvodu údajného naplnění podmínek podle ust. § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silničním provozu, přestože prvoinstanční orgán rozhodl o odebrání průkazu na dobu dvou let pro údajné naplnění podmínek ust. § 21 odst. 13 písm. a) i b) tohoto zákona. Žalobce namítl, že jeho odvolání k této změně nesměřovalo. I v tomto případě tedy žalovaný překročil meze přezkoumání správního rozhodnutí, neboť žalobce tuto námitku v odvolání neuvedl a uvedenou změnu nevyžaduje ani veřejný zájem.

Žalobce má za to, že správní orgány rozhodly na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Zjištěný skutkový stav nebyl prokázán a existují důvodné pochybnosti o tom, že se stal tak, jak je správními orgány tvrzeno. V celém správním řízení trval žalobce na tom, že cestujícím, které dovezl před hotel Duo, vydal doklad o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru plně v souladu s právními předpisy. Poté, co cestující vystoupili z vozidla a žalobce od hotelu odjížděl, byl zastaven hlídkou policie. Následně k jeho vozu přišel kontrolní pracovník Magistrátu hl.m. Prahy se dvěma osobami, které žalobce nepoznával. Tyto osoby uvedly, že žalobce poznávají, on však vůbec nevěděl, o koho se jedná. Podle rozhodnutí správních orgánů měl žalobce po kontrolní jízdě vydat doklad označený jako „voucher pro fakturaci - neslouží jako daňový doklad - voucher pro fakturaci“, který měl vyplnit nepravdivými údaji o SPZ kontrolovaného vozidla, datu i čase přepravy. Tuto skutečnost žalobce rezolutně popíral a tvrdil, že cestujícím předal doklad o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru. Cestujícími ovšem nebyly osoby, které k němu přistoupily spolu s kontrolním pracovníkem poté, co byl zastaven policejní hlídkou. Pokud tyto osoby tvrdí, že se žalobcem jeli, pak se jedná o nepravdivé a neprokazatelné tvrzení. Správní orgány zcela neodůvodněně nabyly přesvědčení, že skutečnosti uváděné těmito osobami jsou pravdivé a pouze na základě tvrzení těchto osob uložily žalobci pokutu ve výši 150.000,- Kč, následně sníženou na 70.000,- Kč, a odebraly mu průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby na dobu dvou let. Všechny důkazní prostředky, které podle žalovaného prokazují skutkový stav bez důvodných pochybností, jako je kontrolní protokol, oznámení cestujících o poskytnuté jízdě a výpovědi svědků, mají svůj společný základ, kterým je tvrzení osob - zaměstnanců Magistrátu hl. m. Prahy, údajných cestujících. Jejich tvrzení jsou považována za důvěryhodnější než tvrzení žalobce zejména z důvodu jejich údajného finančního nezainteresování na prokázání, že žalobce porušil právní předpisy. Žalobce v této souvislosti namítl, že výše uvedené osoby jsou jako zaměstnanci Magistrátu hl. m. Prahy finančně odměňovány zvláštními bonusy za „odhalení“ protiprávních jednání řidičů taxislužby. Na prokázání provinění žalobce tedy mají zcela přímý zájem. Tato skutečnost uvedené osoby činí značně nedůvěryhodnými. Přesto pouze na základě jejich tvrzení byla žalobci uložena pokuta ve značné výši a byla mu odebrána možnost vykonávat svou výdělečnou činnost.

Správní orgány shodně tvrdí, že výpověď údajných cestujících je podepřena jakýmsi dokladem, který jim měl žalobce po jízdě předat. Na uvedeném dokladu je však zcela jiné datum jízdy i jiný čas, a ani registrační značka vozidla neodpovídá vozidlu žalobce. Podle tvrzení údajných cestujících jim tento doklad vydal žalobce. Ten však tuto skutečnost popírá, neboť tyto osoby jako cestující nevezl a svým cestujícím vydal po jízdě doklad o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru. Doklad předložený zaměstnanci Magistrátu hl. m. Prahy tak podle žalobce pouze dokládá pravdivost jeho tvrzení, že buď došlo k záměně jeho osoby, nebo byla celá jízda zaměstnanci Magistrátu úplně vymyšlena. Žalobce trvá na tom, že cestujícím vydal doklad o zaplacení jízdného, který vytiskl po jízdě z taxametru. Tento doklad správnímu orgánu předložil, ale správní orgány jej hodnotily jako nedůvěryhodný důkazní prostředek, neboť tento doklad žalobce nepředal kontrolnímu pracovníkovi ihned při kontrole, ani v tomto směru neučinil námitky proti protokolu. Žalobce přitom podal námitky proti protokolu svým podáním ze dne 25.9.2008, v kterém existenci skutečného dokladu o zaplacení jízdného deklaroval. Nemůže být k jeho tíži, že doklad o zaplacení správnímu orgánu předal později, neboť jako účastník řízení má právo označovat podklady pro rozhodnutí v průběhu celého správního řízení. Správní řád ani zákon o silniční dopravě nezná takovou koncentraci řízení, podle níž by později předložené dokumenty měly mít menší důkazní hodnotu než dokumenty předložené dříve, resp. přímo při kontrole.

Žalobce uzavřel, že skutkový stav v dané věci byl zjištěn na základě výpovědí nevěrohodných svědků (údajných cestujících) a na základě dokladu pochybného původu. Zároveň bylo jako nevěrohodné odmítnuto tvrzení žalobce, které je minimálně stejně věrohodné jako tvrzení údajných cestujících a je podpořeno existencí dokladu o zaplacení jízdného vytištěného z taxametru. Skutkový stav byl tedy zjištěn v rozporu s požadavkem správního řádu tak, že o něm jsou důvodné pochybnosti, respektive nebyl prokázán vůbec. Tím byl žalobce přímo zkrácen na svých právech.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě předně odkázal na napadené rozhodnutí a vyjádřil názor, že námitky žalobce jsou zcela účelové. Ze správního spisu podle něj jednoznačně vyplývá, že obě dvě adresy: K. 52, Praha 1, i B. 97, Praha 3, se vztahují k žalobci. Na těchto adresách postupně za sebou měl žalobce místo podnikání i místo trvalého pobytu. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 17.9.2009 vyplývá, že na adrese v K. ulici v Praze 1 měl žalobce od roku 1999 zapsán trvalý pobyt a místo podnikání, a to až do 2.10.2008, kdy došlo ke změně zápisu na B. 97, 130 00 Praha 3. Tuto změnu místa podnikání a místa trvalého pobytu byl žalobce jakožto provozovatel taxislužby dle ust. § 21 odst. 7 zákona o silniční dopravě povinen oznámit dopravnímu úřadu. Tím, že tuto povinnost nesplnil, způsobil stav, kdy dopravní úřad i nadále ve svých písemnostech používal neaktuální údaje z příslušné databáze. Adresa v K. 52, Praha 1, nebyla pro žalobce v době správního řízení neznámou adresou, neboť je jakožto místo jeho podnikání uvedena i v kopiích záznamů o provozu vozidla a v měsíčních uzávěrkách taxametru. Tyto podklady předložil sám žalobce v průběhu správního řízení. Stejnou adresu spolu se svým jménem žalobce uvedl i ve vyjádření ke kontrolnímu protokolu ze dne 25.9.2008 a obsahuje jí i kopie záznamu o provozu vozidla č. 1516, kterou ke svému vyjádření přiložil. Z podkladů správního spisu tedy jednoznačně vyplývá, že žalobce po celou dobu správního řízení nepochyboval o tom, že je účastníkem správního řízení a z této pozice i jednal. To dokazuje i skutečnost, že v průběhu správního řízení podal několik vyjádření, předkládal důkazní prostředky a účastnil se i výslechu svědků.

V odvolacím řízení žalovaný odstranil zmíněnou nesrovnalost v žalobcově adrese tím, že ve výroku svého rozhodnutí nahradil údaj o jeho předchozí adrese místa trvalého pobytu a místa podnikání aktuální adresou dle zápisu v živnostenském rejstříku. Doplnil, že se v případě tohoto aktualizovaného údaje jednalo o adresu, na kterou byly žalobci doručovány všechny písemnosti ve správním řízení a která jakožto adresa jeho trvalého pobytu byla uvedena v jeho občanském průkazu. Jednalo se tak pouze o uvedení předmětného údaje do souladu se skutečným stavem a takový postup nemohl nijak poškodit práva žalobce ani zhoršit jeho pozici účastníka řízení. Rozhodnutí žalovaného mu bylo doručeno na aktuální adresu jeho trvalého pobytu a místa podnikání uvedenou ve výroku, tedy na tutéž adresu, na kterou mu byly doručovány i všechny písemnosti ve správním řízení. Totožnost subjektu řízení a i totožnost skutku vůbec nebyly dotčeny. V žádném případě nedošlo ani k porušeni zásady reformace in peius. Naopak postavení žalobce bylo v odvolacím řízení zvýhodněno tím, že prvoinstančním orgánem uložená pokuta byla žalovaným výrazně snížena. Skutečnost, že žalobce v odvolání ohledně neaktuálnosti adresy místa podnikání a místa trvalého pobytu nic nenamítal, nemůže bránit ve zmíněném postupu, neboť je v souladu správními předpisy i ve veřejném zájmu, aby všechny údaje v rozhodnutích správních orgánů odpovídaly skutečnému stavu.

Žalovaný má za to, že se dopustil pochybení jedině v tom, že v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl důvod změny údaje o adrese žalobce. Tímto důvodem byla neaktuálnost zmíněného údaje v rozhodnutí dopravního úřadu, kterou mohl zapříčinit žalobce, pokud nesplnil povinnost nahlásit dopravnímu úřadu změnu adresy místa svého trvalého pobytu a místa podnikání dle ust. § 21 odst. 7 zákona o silniční dopravě. Identifikace žalobce ve správním řízení nicméně obsahovala celý soubor jiných nezaměnitelných údajů, tj. jméno a příjmení, datum narození a identifikační číslo živnostenského oprávnění, proto uvedení jeho neaktuální adresy místa podnikání a trvalého pobytu na písemnostech není nedostatkem, který by způsobil rozpor v jeho totožnosti jakožto účastníka řízení. Totožnost žalobce tak byla po celou dobu správního řízení zachována. Dle žalovaného za daných okolností nezpůsobuje absence odůvodnění změny adresy místa podnikání a místa trvalého pobytu v odůvodnění napadeného rozhodnutí jeho nezákonnost. Postup podle § 70 správního řádu by se uplatnil v případě, pokud by žalobce požádal prvoinstanční správní orgán o provedení opravy, případně kdyby si svou chybu prvoinstanční správní orgán uvědomil před předáním rozhodnutí odvolacímu orgánu. Žalovaný nemohl postupovat podle § 70 správního řádu, neboť není správním orgánem, který rozhodnutí vydal, a proto při nápravě zmíněné vady rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu postupoval podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Napravením nesprávností v označení adresy žalobce v rozhodnutí dopravního úřadu nebyl žalobce krácen o možnost se odvolat, neboť se nejedná o nesprávnosti ve věcném řešení předmětu řízení a rozsahu povinností uložených rozhodnutím se změna provedená žalovaným nedotkla.

Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že žalobce byl držitelem průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 036136 a nikoliv průkazu č. 035542. Tato skutečnost vyplývá z centrálního registru dopravců i z kontrolního protokolu č. T/l70908/1/De. V oznámení o zahájení řízení ze dne 22.10.2008 bylo žalobci sděleno, že součástí zahájeného správního řízení je i řízení o odebrání průkazu č. 036136. Z uvedeného je zřejmé, že se ve správním řízení jednalo o odebrání průkazu č. 036136, nikoliv průkazu č. 035542. Označení průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby číslem 035542 ve výroku rozhodnutí dopravního úřadu tak bylo v rozporu se zjištěným skutečným stavem. V průběhu správního řízení i v samotném odůvodnění rozhodnutí prvoinstančního orgánu bylo číslo průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby uváděno správně, tj. č. 036136. Tento rozpor žalovaný odstranil ve výroku napadeného rozhodnutí tak, že změnil údaj o číslu průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, aby odpovídal zjištěnému skutečnému stavu Tímto postupem nepřekročil předmět správního řízení, naopak rozhodl striktně v jeho rámci tak, jak byl vymezen oznámením o zahájení řízení. To platí i pro právní kvalifikaci důvodu odebrání předmětného průkazu. Dle oznámení o zahájení řízení byl prvoinstančním orgánem vymezen důvod odebrání průkazu dle ustanovení § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě. Ve výroku rozhodnutí o odebrání průkazu však prvoinstanční orgán kromě zmíněného ustanovení uvedl navíc i důvod dle písmena a) tohoto ustanovení, čímž se z formálního hlediska dopustil nepřípustného rozšíření jím stanovených mezí předmětu řízení. S ohledem na to upravil žalovaný výrok rozhodnutí dopravního úřadu tak, aby byl v souladu se skutečným stavem i s právními předpisy. Ani v tomto případě nedošlo k žádnému krácení práv žalobce, neboť pozice účastníka řízení ani předmět řízení nebyly žalovaným dotčeny. Žalobce ostatně nekonkretizoval žádnou újmu, která by mu vznikla tím, že se proti zmíněné změně výroku nemohl odvolat.

Ke skutkovým zjištěním žalovaný uvedl, že správní spis neobsahuje žádný relevantní důkaz, který by zpochybňoval kontrolní zjištění a podporoval by verzi žalobce. Správní spis naopak obsahuje dostatek důkazních prostředků, které prokazují skutkový stav bez důvodných pochybností, tedy že žalobce místo vydání řádné stvrzenky vydal cestujícím ručně vyplněný doklad na částku 650,- Kč s falešnými údaji o SPZ vozidla a datu a čase přepravy. Ze správního spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly důvěryhodnost cestujících, pravdivost jejich informací o předmětné přepravní službě, jakož i pravost jimi předloženého důkazu. Cestující žalobce poznali při konfrontaci provedené v bezprostřední časové návaznosti na uskutečněnou přepravní službu a předložili kontrolnímu pracovníkovi „voucher pro fakturaci“ jakožto doklad o zaplaceném jízdném 650,- Kč, který jim vydal žalobce po ukončení jízdy místo řádného dokladu o výši jízdného. Kontrolní zjištění uvedená v protokolu jsou stvrzena podpisem pověřeného kontrolního pracovníka a příslušníka Policie ČR. Oznámení cestujících o poskytnuté přepravě s popisem jízdy, jejich jmény a podpisy jsou přílohami kontrolního protokolu. Oba zákazníci při jednání dne 29.1.2009 za přítomnosti žalobce do protokolů popsali průběh kontrolní jízdy a potvrdili svá předchozí svědectví. Vyslýchané osoby byly předem řádně poučeny o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat, jakož i o následcích uvedení nepravdivých údajů. Žalovanému nejsou známy žádné důvody, proč by zákazníci poskytli nepravdivé informace o vydání, resp. nevydání dokladu z taxametru a o ceně účtované žalobcem za přepravu. Nezná ani žádný důvod, který by zpochybňoval pravost jimi předloženého důkazu - ručně vypsaného dokladu na částku 650,- Kč. Skutečnost, že se v případě cestujících jednalo o spolupracovníky dopravního úřadu, jejich důvěryhodnost nesnižuje. Tvrzení žalobce, že jsou odměňováni zvláštními bonusy za „odhalení“ protiprávních jednání provozovatelů taxislužby, není ničím podložené.

Žalovaný zdůraznil, že žalobci nic nebránilo v tom, aby při kontrole doklad předložený cestujícími i jejich svědectví zpochybnil vytištěním kontrolní stvrzenky z taxametru. Ačkoliv byl k tomuto postupu kontrolním pracovníkem vyzván, tuto výzvu odmítl splnit, aniž by uvedl jakékoliv důvody. Nepředložení kopie stvrzenky žalobcem na místě za okolností, kdy se jednalo o nejúčinnější a nejjednodušší postup ke zpochybnění kontrolního zjištění o nevydání stvrzenky a kdy mu za takové zjištění jinak hrozil postih, nesvědčí o tom, že by takový doklad v době kontroly existoval. Kopii záznamu o provozu vozidla č. 1516 - „fotokopii kopie stvrzenky“, kterou žalobce předložil později, nemá dle názoru žalovaného váhu, která by mohla zpochybnit zjištěný skutkový stav. Kopii dokladu o výši jízdného předloženou nikoliv na místě při kontrole, ale bez zřejmých a relevantních důvodů až po provedené kontrole, nelze bez dalšího považovat za jednoznačný důkazní prostředek, který by vyvracel zjištění dopravního úřadu o nevydání dokladu z tiskárny taxametru. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že při nastavení sazeb v servisních střediscích taxametrů lze v paměti taxametru naprogramovat jakékoli údaje. Míru pochybností o předloženém důkazu dále zvyšuje skutečnost, že žalobcem byla předložena nikoliv kopie dokladu o výši jízdného, která by byla vytištěna z tiskárny taxametru, ale kopie takového dokladu zkopírovaná na papír formátu A4. Další podstatnou skutečností neumožňující přiznat přeloženému dokladu důkazní význam, vyvolávající výrazné pochybnosti o jeho původu a době vzniku, jsou odlišné časové údaje jízdy od 19:20 hod. do 19:41 hod. obsažené v tomto dokladu, které se navíc kříží s časem zahájení kontroly - 19:30 hod. Je zcela vyloučeno, aby v 19:30 hod. byl žalobce kontrolovanou osobou a současně řídil kontrolované vozidlo. S ohledem na výše uvedené je žalovaný toho názoru, že skutkový stav byl správními orgány prokázán bez důvodných pochybností a že na jeho základě správní orgány dospěly k odpovídajícím právním závěrům.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé:

Podle protokolu č. T/170908/1/DE, č.j.: 565724/2008 sepsaného Magistrátem hl. m. Prahy, odborem dopravy byla dne 17.9.2008 v 19.30 hod. provedena kontrola v místě Teplická 17, Praha 9, Hotel Duo, týkající se vozidla Škoda Roomster, SPZ 8A5 8148 modré barvy, řízeného žalobcem s trvalým pobytem Praha 3, B. 97, doručovací adresou tamtéž, číslo průkazu 036136. Při kontrole bylo zjištěno, že řidič vydal cestujícím ručně psanou stvrzenku na částku 650,- Kč, obsahující smyšlené datum jízdy, smyšlený čas a registrační značku. Částka 650,- Kč je z centra do hotelu Duo předražená. Mezi řidičem a cestujícími proběhla konfrontace, při které cestující řidiče konfrontovali s pozitivním výsledkem; řidič si na cestující nemohl vzpomenout. Kontrolní protokol odmítl žalobce převzít i podepsat. Ke kontrolnímu protokolu je připojen doklad vydaný cestujícím, označený jako „voucher pro fakturaci - neslouží jako daňový doklad - voucher pro fakturaci“, podle kterého bylo výchozím místem přepravy centrum, cílové místo přepravy Hotel Duo, SPZ vozidla AKL 2736, datum přepravy 19.9.2008 od 19.00 do 19:50, částka 650,- Kč. Při kontrole byla pořízena fotodokumentace zachycující vozidlo Škoda Roomster SPZ 8A5 8148 modré barvy, dále fotokopie výše zmíněného „voucheru pro fakturaci“ a průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 036136 náležejícího žalobci.

Podle oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 17.9.2008 sepsaného P. Š. byla jmenovanému poskytnuta dne 17.9.2008 přeprava. Nástupní čas 19.10 hod., Novotného lávka, výstupní čas 19.25 hod. hotel Duo, vozidlo SPZ: 8A5 8148, Škoda Roomster modré barvy. Za jízdu řidič požadoval částku 650,-Kč. K průběhu jízdy P. Š. v oznámení o poskytnuté přepravě uvedl, že oslovili řidiče Taxi Praha p. J. u Novotného lávky do Hotelu Duo. Řidič souhlasil a jízda započala, probíhala standardně. Po dojezdu jim řidič sdělil sumu 650,-Kč, která byla uvedená na taxametru. Požadovanou sumu zaplatili. Řidič na částku vydal ručně psaný doklad.

Podle oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 17.9.2008 sepsaného T. M. byla jmenovanému poskytnuta dne 17.9.2008 přeprava. Nástupní čas 19.10 hod., Novotného lávka, výstupní čas 19.25 hod. hotel Duo, vozidlo SPZ: 8A5 8148, Škoda Roomster modré barvy. Za jízdu řidič požadoval částku 650,-Kč. K průběhu jízdy T. M. uvedl, že oslovili řidiče u Novotného lávky a sdělili mu cílovou lokalitu. Řidič souhlasil s přepravou, nastoupili a jízda započala. Probíhala plynule. Po dojezdu k hotelu Duo řidič sdělil výslednou částku, kterou viděli i na taxametru (650 Kč). Zaplatili, řidič jim vydal ručně psaný doklad o zaplacení jízdného, poté vystoupili z vozidla.

Ve vyjádření ze dne 25.9.2008 k protokolu o kontrole vozidla taxislužby žalobce uvedl, že správnímu orgánu zasílá stvrzenku č. 1516 ze dne 17.9.2008 z poskytnuté přepravní služby na trase Smetanovo nábřeží – Teplická 17. Dle žalobce se jedná o fotokopii stvrzenky, kterou je povinen uchovávat. S přihlédnutím k zaslané stvrzence je dle žalobce záznam v protokolu o kontrole, který se opírá o výpovědi cestujících v tom smyslu, že jízda byla předražená a cestujícím nebyla vydána stvrzenka z taxametru, respektive že jim byla vydána ručně psaná stvrzenka se smyšlenými údaji, ničím nepodloženým důkazem. I výpověď žalobce, že cestující nepoznal, prokazuje, že vezl jiné zákazníky, než správní orgán uvedl, kteří od něj stvrzenku z taxametru obdrželi. Jelikož cestující, se kterými byl žalobce konfrontován, tvrdili opak a tyto nepravdivé údaje byl zaprotokolovány, se žalobce odmítl k celé situaci na místě jakkoliv vyjádřit a protokol ve stresu podepsat. Žalobce v závěru vyjádření požádal o navrácení zadrženého průkazu o spolehlivosti řidiče taxislužby č. 036136.

Podle fotokopie stvrzenky č. 1516, ev.č. vozidla 8A5 8148, ev.č. taxametru 001861, připojené k vyjádření žalobce ze dne 25.9.2008, byla dne 17.9.2008 v době od 19.20 do 19.41 hod. provedena přeprava ze Smetanova nábřeží do Teplické ulice č. 17; za přepravu bylo účtováno jízdné 382,-Kč.

Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 22.10.2008, č.j.: MHMP 702149/2008/DOP-T/Do správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o tom, že s ním jako provozovatelem a řidičem taxislužby - fyzickou osobou: D. J. podle ust. § 46 odst. 1 správního řádu zahajuje správní řízení ve věci:

A/ porušení zákona o silniční dopravě v návaznosti na prováděcí vyhláška, které spatřoval v tom, že žalobce dne 17. 9. 2008 porušil ust. § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě, v návaznosti na ustanovení § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky tím, že po poskytnuté přepravě vozidlem Š-Roomster, SPZ: 8A5 8148 jako řidič cestujícím nevydal stvrzenku z tiskárny taxametru, ale ručně psaný doklad. Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu uvedeného v ust. § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě.

B/ odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 036136 vydaného dopravním úřadem žalobci, a to na základě ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě a z důvodu uvedených v ust. § 21 odst. 13 písm. b) tohoto zákona.

Oznámení o zahájení řízení bylo žalobci zasláno poštou na adresu Bořivojova 97, Praha 3 – Žižkov a bylo mu doručeno dne 4.11.2008.

Ve vyjádření ze dne 5.11.2008 k oznámení o zahájení správního řízení žalobce uvedl, že se zahájením tohoto správního řízení nesouhlasí. Žalobce argumentoval tím, že údaje uvedené v kontrolním protokolu vychází z tvrzení zaměstnanců hl. m. Prahy, jejichž jména by měla být uvedena v protokolu. Poukázal na to, že „cestující-figuranti“ mluvili po celou dobu jízdy cizím jazykem. Oproti tomu osoby, se kterými byl žalobce konfrontován po jízdě a které nepoznal, mluvily česky. Žalobce se tedy domnívá, že došlo k omylu (záměně) po dojezdu a že osobám, jejichž jména správní orgán neuvedl, byla poskytnuta přepravní služba jiným vozidlem. K případné komunikaci v cizím jazyce, pokud by skutečně vezl zaměstnance hl. m. Prahy, žalobce uvedl, že by takové počínání mohlo být kvalifikováno jako provokace s cílem klamat, což je v rozporu s Ústavou České republiky. Pokud by se jednalo skutečně o zákonnou kontrolu, jedná se o úřední úkon, a to včetně provedené jízdy, úředním jazykem je v tomto případě dle Ústavy ČR čeština. Dále žalobce tvrdil, že nikdy nikomu nevydal stvrzenku v podobě „voucheru pro fakturaci“ se zcela smyšlenými údaji, a to ani v den provedené kontroly. K tomu podotkl, že jako přílohu vyjádření k protokolu zaslal kopii stvrzenky č. 1516 ze dne 17.9.2008 z poskytnuté přepravní služby na trase Smetanovo nábř. - Teplická 17. Jednalo se o fotokopii kopie stvrzenky, kterou je žalobce povinen uchovávat. Originál této stvrzenky předal cestujícím, které skutečně vezl. Zopakoval, že osoby, se kterými byl konfrontován po jízdě, nepoznal.

P. Š. jako svědek do protokolu o výslechu svědka sp.zn.: S-MHMP 565724/2008 sepsaného dne 29.1.2009, uvedl, že dne 17.9.2008 od 19.10 jel vozidlem taxi spolu s panem M. a taxikářem. P. Š. poznal v žalobci, který byl jeho výslechu přítomen, osobu taxikáře. Jízda započala u Novotného lávky a byla do hotelu DUO na Proseku. Po ukončení jízdy taxikář ukázal na taxametr, kde byla cena kolem 650,- Kč, kterou mu zaplatili. Na požádání jim taxikář vypsal ručně psaný doklad o zaplacení částky. Po výstupu z vozidla předali doklad od taxikáře o zaplacení kontrolnímu pracovníku MHMP panu D. Po ukončení jízdy proběhla za asistence policie ČR a pana D. konfrontace. Taxikář při ní řekl, že je nepoznává, oni ho jednoznačně poznali.

T. M. jako svědek do protokolu o výslechu svědka sp.zn.: S-MHMP 565724/2008 ze dne 29.1.2009 uvedl, že dne 17.9.2008 od 19.10 hod jel vozidlem taxi spolu s kolegou Š. Jízda trvala cca 15 minut, jelo se od Novotného lávky k hotelu DUO na Prosek. Po ukončení jízdy jim řidič oznámil a ukázal na částku na taxametru, kterou zaplatili, částka byla 650,- Kč. Řidič jim na požádání vydal ručně psaný doklad. Po vystoupení z vozidla se odebrali do hotelu DUO, kde kontaktovali kontrolního pracovníka. O jízdě sepsali záznam. Pravdivost údajů v něm uvedených svědek potvrdil.Po jízdě proběhla konfrontace, při které svědek řidiče jednoznačně poznal, ale řidič prohlašoval, že ho nezná. Dále svědek uvedl, že poznává v osobě přítomného žalobce řidiče, se kterým jízdu absolvoval.

Bc. J. D. jako svědek do protokolu o výslechu svědka ze dne 29.1.2009, sp.zn.: S-MHMP 565724/2008 uvedl, že dne 17.9.2008 prováděl kontrolní činnost jízd vozidel taxi. O žalobci přítomném při svědeckém výslechu svědek uvedl, že jej zná z kontroly ze dne 17.9.2008 před hotelem DUO, kdy seděl ve vozidle modré barvy, Škoda Roomster, SPZ 8A5 8148 na místě řidiče. J. D. poznal též ostatní svědky (P. Š. a T. M.) jako osoby, které vystupovaly z vozidla řízeného žalobcem. Poté, co je viděl z vozidla vystupovat, následně vozidlo zastavila Policie ČR, která si od řidiče vyžádala OP, ŘP, OTP od vozidla. Po zahájení kontroly si svědek doklady od policistů převzal a vyplnil kontrolní protokol o jízdě. Žalobce byl s protokolem seznámen, avšak odmítl ho podepsat a převzít; kontrola byla poté ukončena.

V podání ze dne 29.1.2009 označeném jako „Vyjádření účastníka řízení po provedeném výslechů svědků“ žalobce uvedl, že svědky, kteří byli dne 29.1.2009 vyslechnuti, nezná. V uvedený den jel pouze dvě jízdy a lidi, které vezl, si pamatuje. Prvně vezl jednoho pána z autoservisu Auto Jíša a poté vezl dvě anglicky mluvící osoby kolem 19.00 hod., do hotelu DUO ze Smetanova nábřeží. Částka, kterou tito lidé uhradili, byla 360,- Kč, tak jak to doložil. Žalobce dále uvedl, že se domnívá, že u hotelu DUO mají hotelovou kameru, ve které by mohl být uložen záznam o tom, že z jeho vozidla vystupovali zcela jiní lidé. Jednalo se o dva mladé může ve věku cca 25-30 let.

O odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím s odůvodněním, jak bylo popsáno shora. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle ust. § 70 správního řádu opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen.

Podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 90 odst. 1 správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví, b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo

c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti.

Podle ust. § 21 odst. 3 věta prvá zákona o silniční dopravě provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při výkonu taxislužby používal taxametr uvedený v odstavci 2 a po ukončení jízdy bez vyzvání vydal cestujícímu nepoškozený a čitelný doklad o výši jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru.

Podle ust. § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky v taxislužbě se záznamem o provozu vozidla rozumí měsíční uzávěrka z běžného měsíce, která je pořízena tiskem obsahu součtových počítadel a paměťové jednotky taxametru, a posloupně zakládané kopie dokladů o výši jízdného podle § 15 odst. 2. Provozovatel taxislužby zajistí, aby při výkonu taxislužby byly ve vozidle k dispozici měsíční uzávěrky za poslední 3 měsíce a kopie dokladů o výši jízdného za jízdy uskutečněné v den, kdy je taxislužba vozidlem vykonávána.

Podle ust. § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič používal taxametr v souladu se zvláštním právním předpisem a aby při zahájení přepravy přepnul taxametr do provozní polohy "OBSAZENO" a ihned po ukončení přepravy přepnul taxametr z provozní polohy "OBSAZENO" do provozní polohy "JÍZDNÉ". Taxametr musí být nastaven na okamžitý automatický tisk dokladu o výši jízdného při přepnutí do provozní polohy "JÍZDNÉ". Výše úhrady za poskytnutou přepravní službu se stanoví výhradně z údajů odečtených po ukončení jízdy ze zobrazovače taxametru na základě sjednané ceny za přepravu. Provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič doplnil doklad o výši jízdného o údaje stanovené v odstavci 2 písm. h) a n).

Podle ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě dopravní úřad příslušný podle odstavce 5 rozhodne o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, jestliže zjistí, že osoba řidiče nesplňuje podmínku bezúhonnosti či spolehlivosti. Za účelem zjištění, zda osoba řidiče splňuje podmínku bezúhonnosti, si dopravní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dopravní úřad příslušný podle odstavce 5 rozhodne dále o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby z důvodů podle odstavce 13; v tomto případě dopravní úřad průkaz o způsobilosti řidiče odebere na dobu dvou let.

Podle ust. § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě kontrolní orgán je oprávněn zadržet průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby na místě samém z důvodů nevydání cestujícímu dokladu o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru.

Soud o věci uvážil takto:

Námitku žalobce, podle které bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s ust. § 90 odst. 1 správního řádu, neboť žalovaný v plném rozsahu nahradil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně novým výrokem, když změnil subjekt povinnosti i skutek, neshledal soud důvodnou. Z ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu jednoznačně vyplývá oprávnění odvolacího orgánu (žalovaného) změnit odvoláním napadené rozhodnutí, případně jeho část, jestliže je toto rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávné. Žalovaný v souzené věci využil tohoto oprávnění a napadeným rozhodnutím napravil nepřesnosti obsažené ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, spočívající v uvedené neaktuální adresy místa trvalého bydliště žalobce a čísla jeho průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a zároveň v návaznosti na ust. § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě zpřesnil popis skutku, jímž se žalobce deliktního jednání dopustil. Žalovaný však v žádném případě v napadeném rozhodnutí nezměnil označení subjektu správního deliktu, kterým od počátku řízení byl a i nadále jím zůstal žalobce. O tom, že řízení bylo od počátku vedeno s osobou žalobce, svědčí řada identifikačních znaků, kterými byl žalobce označen jak v oznámení o zahájení řízení, tak v rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jako je jméno a příjmení, datum narození a identifikační číslo. Z pouhého uvedení neaktuální adresy místa trvalého pobytu rozhodně nelze dovozovat, že řízení bylo vedeno s jinou osobou než se žalobcem (k tomu viz dále). Soud pouze pro úplnost dodává, že žalobce si byl od zahájení řízení dobře vědom toho, že řízení je vedeno právě s ním, což vyplývá ze skutečnosti, že se z pozice účastníka řízení vyjadřoval k zahájenému řízení, účastnil se prováděného výslechu svědků a činil další procesní úkony týkající se věci samé. Subjektem správního deliktu, se kterým bylo předmětné správní řízení vedeno, je tedy bezpochyby žalobce. Žalovaný stejně tak napadeným rozhodnutím nezměnil skutek, ve kterém správní orgány shledaly naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě. Jak již bylo řečeno, žalovaný v rámci svého oprávnění vyplývajícího z § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu toliko upřesnil popis skutku ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, aby korespondoval dikci § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě ve spojení s ust. § 15 odst. 2 prováděcí vyhlášky. O totožnosti skutku uvedeného v napadeném rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně svědčí mj. stejný den, kdy se měl žalobce vytýkaného jednání dopustit (17.9.2008), stejná trasa přepravy (ze Smetanova nábřeží u Novotného lávky, Praha 1, do hotelu Duo, Teplická 17, Praha 9) a totožná podstata deliktního jednání (nevydání dokladu z tiskárny taxametru po ukončení přepravy). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nikterak nepochybil, když v rámci oprávnění daného mu ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Neoprávněným shledal soud tvrzení žalobce, že řízení nebylo zahájeno s ním, ale s osobou uvedenou v oznámení o zahájení řízení, tj. s D. J., jehož místo trvalého pobytu je adresa K. 52, Praha 1 - Nové Město, a že veškeré úkony správního orgánu nutně směřovaly proti této osobě a nikoliv proti žalobci, který měl po celou dobu řízení bydliště na adrese B. 97, Praha 3 - Žižkov. K uvedené námitce soud uvádí, že správní orgán I. stupně pochybil, jestliže v oznámení o zahájení řízení ze dne 22.10.2008, č.j.: MHMP 702149/2008/DOP-T/Do a v prvostupňovém rozhodnutí namísto aktuální adresy místa trvalého bydliště žalobce (B. 97, Praha 3) uvedl předchozí adresu místa jeho trvalého bydliště (K. 52, Praha 1). Správnímu orgánu I. stupně musela být aktuální adresa trvalého pobytu žalobce známa, neboť na tuto adresu žalobci doručoval oznámení o zahájení řízení i prvostupňové rozhodnutí. Z tohoto pochybení však nelze dovozovat, že by řízení ve věci porušení ust. § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě v návaznosti na ust. § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky a ve věci odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby bylo zahájeno a vedeno s jinou osobou než se žalobcem. Žalobce byl již v oznámení o zahájení řízení nezaměnitelně označen celou řadou dalších identifikačních údajů vztahujících se jednoznačně k jeho osobě, a sice jménem a příjmením, datem narození a identifikačním číslem. Ze souboru uvedených údajů vyplývá, že osobou, se kterou správní orgán I. stupně zahájil a vedl předmětné řízení, byl právě žalobce. Konečně i neaktuální adresa K. 52, Praha 1 do jisté míry identifikuje osobu žalobce, neboť se jedná o předchozí adresu místa jeho trvalého pobytu. Jak již bylo konstatováno shora, žalobce v průběhu správního řízení nezpochybňoval, že řízení je vedeno s jeho osobou a že adresátem prvostupňového rozhodnutí je právě on. V řízení naopak vystupoval jako jeho účastník, k věci samé se několikrát vyjádřil (viz jeho vyjádření ze dne 5.11.2008, ze dne 29.1.2009 a ze dne 16.2.2009) a proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal odvolání, ve kterém rovněž nezpochybňoval, že by byl osobou odlišnou od osoby, se kterou bylo vedeno správní řízení. Z uvedených důvodů soud tuto žalobní námitku považuje za ryze účelovou a neopodstatněnou.

Uvedení nesprávného čísla žalobcova průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby v rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemohlo vyvolat oprávněné pochybnosti o totožnosti subjektu, se kterým bylo předmětné správní řízení vedeno. Ten byl jednoznačně identifikován jménem a příjmením, datem narození a identifikačním číslem. Z obsahu správního spisu navíc vyplývá, že správní orgán I. stupně uvedl nesprávné číslo žalobcova průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby pouze v prvostupňovém rozhodnutí. V kontrolním protokolu č. T/170908/1/DE, a stejně tak i v oznámení o zahájení řízení ze dne 22.10.2008, č.j.: MHMP 702149/2008/DOP-T/Do správní orgán I. stupně uvedl správné číslo žalobcova průkazu způsobilosti řidiče taxislužby, tj. č. 036136.

Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí namísto neaktuální adresy žalobcova místa trvalého pobytu uvedl současnou adresu jeho místa trvalého pobytu, která je i adresou místa jeho podnikání, postupoval zcela v intencích ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, které mu umožňuje napravit nesprávnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Totéž platí i pro uvedení správného čísla žalobcova průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby. Uvedené nesprávnosti mohl žalovaný napravit i bez výslovné odvolací námitky žalobce, neboť ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu je ve veřejném zájmu, aby veškeré údaje identifikující účastníka řízení a jeho předmět, jež jsou obsaženy v rozhodnutí správních orgánů, odpovídaly skutečnosti.

Vzhledem k tomu, že po celou dobu řízení před správními orgány bylo zcela zřejmé a nezpochybnitelné, že subjektem řízení je výlučně žalobce, nelze mít za to, že by uvedením aktuální adresy žalobce došlo ani k porušení zásady reformace in peius. Z pohledu této zásady je podstatné, že napadeným rozhodnutím došlo ke snížení výše původně uložené pokuty, takže rozhodně nelze konstatovat, že by v odvolacím řízení došlo ke změně rozhodnutí v neprospěch žalobce.

Soud považuje za nesprávnou argumentaci žalobce, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně měl být opraven postupem podle ust. § 70 správního řádu. Postup podle zmíněného ustanovení by se mohl uplatnit pouze v tom případě, kdyby zřejmou nesprávnost spočívající v uvedení neaktuální adresy místa trvalého bydliště žalobce a nesprávného čísla jeho průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby odhalil (a hodlal napravit) správní orgán I. stupně před předložením věci odvolacímu orgánu. Jedinou možností, jak tuto nesprávnost napravit v odvolacím řízení, byl postup podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, tj. změna napadeného rozhodnutí. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s ust. § 89 odst. 2 správního řádu změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, aby adresa místa trvalého bydliště žalobce a číslo jeho průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby odpovídaly skutečnosti. Provedenou změnou nemohla žalobci vzniknout žádná újma a dle náhledu soudu také neexistuje žádný, tím méně rozumný důvod, proč by se měl žalobce odvolávat proti provedení této změny. V souzené věci tedy nedošlo k tomu, že by v důsledku změny rozhodnutí správního orgánu I. stupně provedenou žalovaným, spočívající v uvedení aktuální adresy místa trvalého bydliště žalobce a správného čísla jeho průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, hrozila žalobci újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se, což by podle § 90 odst. 1 písm. c/ správního řádu provedení takové změny znemožňovalo.

Zajisté by bylo vhodné, kdyby žalovaný důvod změny žalobcovy adresy uváděné v rozhodnutí osvětlil. V předmětném řízení byl žalobce nicméně jediným subjektem řízení, který byl po celou dobu řízení jednoznačně určen; uvedení správné adresy místa jeho trvalého bydliště a místa podnikání v napadeném rozhodnutí tudíž nemohlo mít žádný negativní dopad do právní sféry žalobce. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že změnou prvostupňového rozhodnutí spočívající v uvedení aktuální adresy místa trvalého bydliště žalobce a správného čísla jeho průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby nebyl žalobce nikterak zkrácen na svých právech.

Pokud jde o změnu prvostupňového rozhodnutí spočívající v tom, že žalobci byl průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby odebrán pouze z důvodu uvedeného v ust. § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě a nikoliv také z důvodu uvedeného v ust. § 21 odst. 13 písm. a) tohoto zákona, důvodem této změny bylo zjištění žalovaného, že v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 22.10.2008, č.j.: MHMP 702149/2008/DOP-T/Do nebyl vymezen důvod uvedený v ust. § 21 odst. 13 písm. a) zákona o silniční dopravě, který tak z formálního hlediska nemohl být předmětem řízení, nebyl v průběhu řízení projednáván, a nemohl tak vést k odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby. Uvedené zjištění žalovaného plně opravňovalo ke změně rozhodnutí podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s ust. § 89 odst. 2 tohoto zákona, kterou došlo k nápravě nezákonnosti (nikoliv nesprávnosti) v postupu správního orgánu I. stupně. Podle zákona musí být rozhodnutí správního orgánu v souladu s obsahem spisového materiálu. Subjekt, kterému je kladeno za vinu deliktní jednání, lze činit odpovědným výlučně za ta jednání, která byla správním orgánem v řízení náležitě projednána a k nimž měl daný subjekt jako účastník řízení možnost se vyjádřit. V souzené věci bylo dle oznámení o zahájení řízení ze dne 22.10.2008, č.j.: MHMP 702149/2008/DOP-T/Do se žalobcem vedeno správní řízení o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby z důvodu uvedeného v ust. § 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě a nikoliv též z důvodu uvedeného v ust. § 21 odst. 13 písm. a) téhož zákona. Správní orgán I. stupně proto nebyl oprávněn žalobci odebrat průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby z důvodu uvedeného v ust. § 21 odst. 13 písm. a) zákona o silniční dopravě, neboť tento důvod nebyl v předmětném řízení projednáván. Jestliže žalovaný uvedený nedostatek v rámci odvolacího řízení zjistil, postupoval v souladu se zákonem, když napadeným rozhodnutím i bez výslovné odvolací námitky změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, aby odpovídalo skutečnostem uvedeným v oznámení o zahájení řízení ze dne 22.10.2008, č.j.: MHMP 702149/2008/DOP-T/Do. Uvedeným postupem nemohl žalobce být zkrácen na svých právech.

Soud neshledal oprávněnými ani námitky, v nichž žalobce správnímu orgánu vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Dle náhledu soudu byl správními orgány skutkový stav zjištěn řádně a poté správně právně posouzen. Žalobce v projednávaném případě naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 21 odst. 3 správního řádu ve spojení s ust. § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky a zároveň podmínky pro odebrání řidičského podle ust. § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě ve spojení s ust. § 21 odst. 13 písm. b) tohoto zákona. Se závěry žalovaného stran právního posouzení deliktního jednání žalobce se tedy soud zcela ztotožňuje.

Námitka žalobce, že cestujícím, které dovezl před hotel Duo, vydal doklad o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru v souladu s právními předpisy, přičemž cestujícími nebyly osoby, které k němu přistoupily spolu s kontrolním pracovníkem poté, co byl zastaven policejní hlídkou, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Žalobce v průběhu správního řízení a ani v podané žalobě nepředložil žádný důkaz, který by byl schopen zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při rozhodování vycházel, jakkoliv zpochybnit. Z předloženého spisového materiálu, konkrétně z kontrolního protokolu č. T/170908/1/DE, z oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 17.9.2008 sepsaného P. Š. a T. M. a dále z výpovědi všech v řízení slyšených svědků zcela jednoznačně vyplynulo, že žalobce dne 17.9.2008 poskytl přepravu právě P. Š. a T. M. ze Smetanova nábřeží u Novotného lávky, Praha 1 do hotelu Duo Teplická 17, Praha 9, přičemž po ukončení přepravy těmto osobám nevydal doklad o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru, nýbrž předtištěný doklad označený „voucher pro fakturaci - neslouží jako daňový doklad - voucher pro fakturaci“ s ručně vepsanými (a zcela nesprávnými) údaji.

Tvrzení žalobce, že cestujícím vydal doklad o zaplacení jízdného z tiskárny, je zásadně zpochybněno skutečností, že žalobce dle kontrolního protokolu č. T/170908/1/DE na žádost kontrolního pracovníka nevytiskl z taxametru kontrolní stvrzenku, přestože mu v tom nic nebránilo. Žalovaný v této souvislosti právem poukazuje na to, žalobce má dle § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky mít v kontrolovaném vozidle kopii dokladu o výši jízdného za poskytnutou jízdu, a nic mu tedy nebránilo tento doklad kontrolnímu pracovníkovi předložit. Ačkoliv byl k vytištění kontrolní stvrzenky z taxametru kontrolovaného vozidla kontrolním pracovníkem vyzván, neučinil tak. Věrohodnost dokladu č. 1516 je zpochybněna nejen tím, že tento doklad žalobce nepředložil ihned při kontrole, ačkoliv jej měl mít podle výše citovaného ustanovení prováděcí vyhlášky k dispozici, ale i tím, že se jedná o pouhou fotokopii a nikoliv originál stvrzenky. Podle dokladu č. 1516 se navíc jízda ze Smetanova nábřeží do ulice Teplická 17 měla uskutečnit dne 17.9.2008 mezi 19.20 hod a 19.41 hod., což je nemožné, neboť v uvedený časový okamžik již podle kontrolního protokolu č. T/170908/1/DE probíhala samotná kontrola. Je zřejmé, že žalobce nemohl být účastníkem kontroly a zároveň řídit vozidlo, které bylo předmětem kontroly. K této nesrovnalosti se žalobce v průběhu celého řízení a v podané žalobě nikterak nevyjádřil.

Námitka žalobce o tom, že správní orgány neoprávněně hodnotily jím předložený důkazní prostředek v podobě dokladu o zaplacení jízdného jako nedůvěryhodný, protože jej nepředložil ihned při kontrole, není oprávněná. Důvodem, pro který k žalobcem následně předloženému dokladu o výši jízdného nebylo správními orgány přihlédnuto, byla nejen skutečnost, že byl předložen později, ale především to, že se jednalo pouze o fotokopii dokladu, která se dá po manipulaci s taxametrem získat i dodatečně, jakož i skutečnost, že časové údaje o jízdě uváděné v tomto dokladu se kříží s časem kontroly, což vylučuje, aby k takové jízdě skutečně došlo. Ze souhrnu těchto pochybností, jakož i v důsledku jednoznačných zjištění učiněných na základě jiných důkazních prostředků (protokolu o kontrole, svědeckých výpovědí), a tedy nikoliv pouze na základě skutečnosti, že doklad č. 1516 byl žalobcem předložen později, dospěly správní orgány k závěru, že uvedený doklad je nevěrohodný. Tomuto závěru soud plně přisvědčuje.

Pokud se týká osob, které žalobce přepravoval, jednalo se dle náhledu soudu zcela jednoznačně o P. Š. a T. M. Tyto osoby bez jakýchkoliv pochyb žalobce poznaly, a to bezprostředně po poskytnuté přepravě (viz kontrolní protokol č. T/170908/1/DE, oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 17.9.2008), a dále dne 29.1.2009 (viz výpovědi svědků ze dne 29.1.2009). Naopak tvrzení žalobce o tom, že vezl jiné osoby, není podloženo žádným relevantním důkazem.

Námitku, podle které tvrzení výše jmenovaných cestujících, kteří jsou zaměstnanci Magistrátu hl.m. Prahy, není důvěryhodné, neboť jsou odměňováni zvláštními bonusy za odhalení protiprávních jednání řidičů taxislužby a na prokázání provinění žalobce tak mají zcela přímý zájem, soud rovněž neshledal důvodnou. Tvrzení žalobce o nedůvěryhodnosti uvedených svědků je předně zcela obecné a ničím nedoložené. Žalobce ve správním řízení a v podané žalobě nepředložil žádný důkaz, který by byl způsobilý zpochybnit zjištění vyplývající z výpovědí svědků. S ohledem na to, že svědci – na rozdíl od účastníků řízení - mají ve správním řízení povinnost vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat, jinak se vystavují nebezpečí stíhání za přestupek, a především protože v daném případě nebylo zjištěno nic, co by zpochybňovalo věrohodnost a pravdivost zjištění vyplývajících z výpovědí slyšených svědků, soud této námitce žalobce nepřisvědčil.

Žalobce nemůže s úspěchem poukazovat na to, že na dokladu, který byl cestujícím předán po ukončení přepravy, jsou uvedeny smyšlené údaje (jiné datum jízdy a čas, jiná registrační značka vozu), když tuto skutečnost sám způsobil tím, že cestujícím namísto řádného dokladu z taxametru vydal tento ručně vyplněný doklad s falešnými údaji. O tom, že se tak skutečně stalo, nemá soud na základě důkazů zdokumentovaných ve správním spise nejmenších pochyb. Pokud jde o závažnost tohoto žalobcova protiprávního jednání, postačí pro stručnost odkázat na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.2.2005 č.j. A 6/2003 – 44.

Lze uzavřít, že správní orgán v dané věci postupoval v souladu s § 3 správního řádu a z provedených důkazů zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zjištěný skutkový stav pak žalovaný přiléhavě právně posoudil.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobce ani žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. června 2012

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru