Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 158/2008 - 26Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

2 As 78/2006 - 64


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 158/2008 - 26-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: H. V. H., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4 - Nusle, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 6.3.2008, č. j.: SCPP-4135/C-218-2007

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Brno ze dne 15.10.2007, č. j.: SCPP-011081-21/BR-I-CI-2007 (dále jen „ rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla podle ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podaná dne 1.8.2007 dle ust. § 87h odst. 1 písm. b) téhož zákona. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.

Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. V žalobě v souladu s § 69 s.ř.s. jako žalovaného označil Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie. Namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě závěrů správních orgánů, které nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Tvrdil, že žalovaný nesprávně aplikoval ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, v řízení vycházel z podkladů, které nelze považovat za důkaz ve smyslu ust. § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a že z podnětu podaného odvolání neodstranil vady prvoinstančního řízení. Konkrétně namítl, že z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně není zřejmé, na základě jakých zjištění správní orgán dospěl k závěru, že žalobce není otcem nezletilého občana České republiky, či že jeho otcovství je účelové. Tato skutečnost dle názoru žalobce nevyplývá ze žádného důkazu, který by byl proveden v souladu se zákonem. Dovozovat účelovost otcovství žalobce ze skutečnosti, že se v rámci vyjádření k podkladům pro rozhodnutí účastníci neshodují v otázce četnosti jeho návštěv u nezletilého dítěte, je deformováním důkazního prostředku v rozporu s § 3 a § 51 správního řádu. Správní orgán I. stupně se opírá o zprávu Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky ze dne 5.9.2007, která popisuje jisté skutečnosti týkající se narození nezletilé M. H., přičemž ve zbytku se jedná o subjektivní hodnocení úřední osoby, která jej vyhotovila. Zcela zarážející je pak skutečnost, že závěry v této zprávě nejsou nijak podloženy v protokolech k ní přiložených, kdy není ani nijak zřejmé, zda jsou tyto protokoly prováděny v rámci správního řízení. Oba protokoly ze dne 23.4.2007 a ze dne 11.4.2007 obsahují jakési poučení o obsahu právních předpisů z oblasti sociálního zabezpečení a ve zbytku se jedná o deklaraci paní Polákové nebo paní Hruškové. V druhém případně není z protokolu identifikovatelné jméno, příjmení a funkce oprávněné úřední osoby. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze obecným způsobem konstatuje, že v tomto případě nedošlo k pochybení a že o namítaných pochybnostech nejsou pochybnosti, když je jednoznačné, o jaké řízení se jedná a kdo jej vedl. Žalobce ale trvá na konkrétním odůvodnění odmítnutí jeho námitek. Má za to, že za dané situace napadené rozhodnutí nebylo odůvodněno a je nepřezkoumatelné, nezákonné a v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobci není zřejmé, proč správní orgány odkazují na úzce vymezený okruh zjištění, přičemž se nijak nezaobíraly zprávou Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu Vítkovice ze dne 16.8.2007, z níž vyplývá, že „o účelovém zapsání cizince do rodného listu občana ČR nemají žádné potvrzené skutečnosti“. Je tak zřejmé, že správní orgán nepostupoval v souladu s ust. § 2 a § 3 správního řádu a vzal v úvahu jen ty důkazy, které mohou poškodit účastníky řízení. Dle žalobce z dokazování před správními orgány nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tzv. účelovosti jednání či chování účastníků řízení; naopak způsob vedení řízení nasvědčuje tomu, že účelově jednal správní orgán I. stupně. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů podle žalobce postrádají odůvodnění, které by alespoň vzdáleně naplňovalo podmínky ust. § 68 odst. 3 správního řádu, když v odůvodnění se odkazuje na subjektivní a nepodložené názory úředních osob v jiných blíže neurčených řízeních, které nelze z listin založených ve správním spise identifikovat podle jména a příjmení, služebního či jiného označení, ani identifikovat řízení, v němž byly provedeny. Správní orgán I. stupně v rámci dokazování nezjistil nic relevantního, co by mohlo nasvědčovat splnění podmínky pro zamítnutí žádosti žalobce a žalovaný se kromě obecných deklarací o správnosti svého počínání a výčtu zájmů státu a společnosti nepokusil vytýkané vady odstranit či jinak zhojit. Za nesmysl považuje žalobce závěr, že údajnou „neochotou a nevolí dostát svým rodičovským povinnostem“ dokládá účelovost prohlášení o otcovství k nezletilé. Dovozovat účelovost rodičovství z faktu, že rodič nejeví dostatečný zájem o svého potomka, je z právního a z věcného hlediska neudržitelný názor popírající podstatu racionálního uvažování. Správní orgán překročil zákonný rámec vymezující jeho rozhodování, když došel ke zjištěním, která nemají oporu v provedeném dokazování a tato zjištění zcela iracionálně věcně hodnotil, a to mimo svou působnost vyplývající z ust. § 2 a § 164 zákona o pobytu cizinců. Cizinecká policie nemá zákonnou pravomoc a působnost k hodnocení míry plnění rodičovských povinností účastníků řízení, neboť k tomu postrádá odborné a kvalifikační předpoklady.

Dle žalobce takto deformovaný skutkový stav nelze právně kvalifikovat nebo z něj dovozovat splnění podmínek pro užití § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Skrytá citace rozhodnutí soudů bez toho, aby tyto soudem učiněné závěry byly přiléhavé na správním orgánem zjištěný skutkový stav, nemůže zásadní věcné vady správního rozhodnutí napravit, zvláště při absenci jakýchkoliv relevantních skutkových zjištění, o něž by bylo možné závěry správního orgánu opřít. Žalovaný dovedl aplikaci soudních rozhodnutí ad absurdum, když z něj dovodil, že i do budoucna dané nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem je důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce.

Žalobce dále namítl, že v řízení v prvním stupni byly provedeny jakési úkony, které však neodpovídají nárokům správního řádu na jejich provádění. Správní orgán I. stupně dožaduje ke „sdělení informací“ (usnesení ze dne 16.8.2007) odbor sociálně právní ochrany dětí města Ostravy, aniž by dožadoval provedení úkonu, jak vyžaduje ust. § 13 odst. 1 správního řádu. Kromě toho není orgán sociálně právní ochrany dítěte věcně příslušný ve věcech cizinců na území České republiky, a tedy jej v souladu s uvedeným ustanovením nelze dožádat. Navíc institut dožádání nelze zaměňovat s předáním řízení, jak je zde fakticky činěno. Dožádání je právní nástroj, kterým nelze volnou formou dožádat věcně a místně nepříslušný správní orgán k provedení úkonu, aniž by dožadující správní orgán přesně definoval jeho průběh, např. položením otázek. Dožádaný správní orgán neprovedl žádný úkon a zaslal správnímu orgánu I. stupně jakýsi dopis s přiloženými listinami označenými jako protokoly. Tyto protokoly nebyly sepsány v souladu s ust. § 18 správního řádu, neboť zcela postrádají vylíčení předmětných úkonů a v jednom případě i identifikaci úřední osoby a řízení samotného. Obsahem protokolu má být popis průběhu daného úkonu a nikoliv názor úřední osoby. K těmto důkazům proto nelze v řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu nijak přihlédnout. Žalovaný také zaměňuje institut vyjádření účastníka řízení s výslechem svědka. Tomuto názoru nasvědčuje fakt, že druhá účastnice řízení R. H. byla předvolávána k vyjádření účastníka k podkladům pro rozhodnutí opakovaně, přestože se jednalo o právo účastníka, které je čistě jen v její dispozici. Přestože z jejích vyjádření nevyplynula žádná zjištění, o která by bylo možné rozhodnutí opřít, žalovaný toto „nic“ hodnotí. Správní orgány tak postupovaly v rozporu s ust. § 2 odst. 3 a § 3 správního řádu.

Ze způsobu vedení řízení a hodnocení důkazů se podle žalobce jeví jako nejpravděpodobnější to, že správní orgán I. stupně přizpůsobuje dokazování své předem vykonstruované a ničím nepodložené představě skutkového stavu věci, a nikoliv že na základě dokazování skutkový stav zjišťuje. Žalobce v tom spatřuje porušení zásad správního řízení, ledabylost způsobu vedení správního řízení a svévoli s tím, že na takto provedené řízení a zjištěné důkazy nelze aplikovat žádnou hmotněprávní normu a vydat rozhodnutí.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k podané žalobě zcela odkázal na napadené rozhodnutí.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto, pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

Dne 1.8.2007 žalobce podal žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky o povolení k trvalému pobytu. Jako účel pobytu uvedl sloučení s občanem České republiky. K podané žádosti přiložil mj. osvědčení o státním občanství České republiky M. H., a rodný list M. H., podle kterého je jejím otcem žalobce a matkou R. H.

Usnesením ze dne 16.8.2007, č.j.: SCPP-011081-4/BR-I-CI-2007 byla podle § 13 správního řádu dožádána Policie České republiky, Oddělení cizinecké policie Ostrava o provedení místního šetření v místě bydliště nezl. M. H. a její matky R. H., a to za účelem prověření, zda žalobce byl či nebyl do rodného listu nezletilé zapsán účelově, popř. za úplatu, jestli žalobce dítě navštěvuje, jak často, zda na něj finančně přispívá, zda se vídá s matkou, proč se nechal zapsat do rodného listu, zda matka již nepodala žalobu o popření otcovství, a prověření dalších skutečností vedoucích k závěru, zda žalobce byl či nebyl zapsán do rodného listu z důvodu získání povolení k trvalému pobytu.

Na základě této výzvy správní orgán I. stupně obdržel protokoly o vyjádření účastníka správního řízení sepsané Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělením cizinecké policie Ostrava dne 23.5.2007 se žalobcem a rovněž s R. Houbovou a dále protokol o vyjádření účastníka správního řízení sepsaný týmž správním orgánem s R. H. dne 15.6.2007.

Do protokolu o vyjádření účastníka správního řízení sepsaného Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělením cizinecké policie Ostrava dne 23.5.2007, č.j.: SCPP-2576/OV-X-CI-2007 žalobce mj. uvedl, že se v únoru 2006 seznámil s matkou dítěte p. H., která přijela společně se svojí kamarádkou nakupovat do haly, ve které pracoval. Paní H. částečně umí vietnamsky, a proto se trochu domluvili. V sedmém měsíci roku 2006 se od ní dozvěděl, že je těhotná. V průběhu těhotenství za ní byl 3 x v Ostravě, na ulici Železného 12. Dvakrát byl u ní doma, jedenkrát na hotelu Hlubina. V únoru 2007 se přestěhoval do Ostravy, kde pomáhá na Šenovské burze. U matky dítěte nemůže spát, jelikož má hodně dětí. Přesně neví kolik, ví jen, že nejmenší z dětí se narodilo v roce 2005. Matce dítěte přispívá finančně na dítě někdy 500,- Kč, jindy 1.000,-Kč, podle toho, kolik si vydělá. Na dítě občas donese nějaké věci na oblečení a taky matce nějaký dárek. Se svým dítětem je někdy dvakrát za týden, jindy jednou, podle toho, jak má práci. Matka dítěte ho nebyla navštívit, jelikož má malé dítě. S paní H.u se učí hovořit česky, ona s ním hovoří trochu vietnamsky. Není to moc, ale domluví se na věcech, které potřebují. O trvalý pobyt žádá, neboť se chce podílet na výchově svého dítěte.

Do protokolu sepsaného Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělením cizinecké policie Ostrava dne 23.5.2007 R. H. uvedla, že se žalobcem se seznámila v únoru 2006. Sblížila se s ním a došlo ke styku. Žalobce se od ní dozvěděl, že je těhotná, v šestém nebo sedmém měsíci jejího těhotenství. Třikrát v průběhu těhotenství za ní byl v Ostravě na ulici Železná 12. Dvakrát byl u ní doma, jednou byli společně na hotelu Hlubina. Žalobce jako otec si povinností plní svědomitě. Přispívá finančně na dítě někdy 500,- Kč, jindy 1.000,-Kč, občas donese nějaké věci na oblečení, a taky jí nějaký dárek. Se svým dítětem se vídá někdy dvakrát za týden, jindy jednou, podle toho, jak má práci. Ví, že pracuje na Šenovské burze, ale nebyla tam, jelikož má hodně dětí. Taky by to sama nenašla. Společně se snaží mluvit česky, ona vietnamsky neumí. Není to moc, ale domluví se na věcech, které potřebují. Otec dítěte jí pomáhá s domácností finančně a stará se o dítě. Chce, aby se spolupodílel na výchově její dcery a taky aby jí finančně vypomáhal. V současné době se chtějí přestěhovat do nového podnájmu, aby byli všichni společně.

Do protokolu sepsaného Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělením cizinecké policie Ostrava dne 15.6.2007 R. H. uvedla, že se žalobcem se poprvé seznámila v červenci roku 2006 v Praze v hale na burze, přesné místo si nepamatuje. Žalobce s ní navázal ústní kontakt tím, že se na ní usmíval. Ona toto opětovala. Po dobu čtrnácti dnů se stále vídali a během pobytu se spolu vyspali. Ona neumí vietnamsky a žalobce neumí česky, natož rómsky. Domlouvali se rukama. Po čtrnácti dnech se vrátila zpět do Ostravy. Asi po měsíci a půl za ní žalobce přijel do Ostravy, a přitom mu ukázala, že je v jiném stavu. Dal jí 1.000,- Kč. Během roku 2006 za ní přicestoval dvakrát, vždy jí dal 1.500,- Kč. Poté ho viděla až po porodu. Do rodného listu žalobce neuvedla proto, že se jí na to nikdo neptal. Jak byla doma, přijel za ní žalobce a ona jej požádala o zapsání do rodného listu dcery. Po zápisu na matrice žalobce ihned odešel. Po čtrnácti dnech za ní opět přijel a předal jí 6.000,- Kč jako alimenty na jeden rok na její dceru. Dal jí číslo na jeho kamaráda a od té doby už ho neviděla. R. H. žije od roku 1996 ve společné domácnosti s A. B., se kterým má 5 dětí. Žili spolu do doby, než se seznámila se žalobcem, poté následovala krátká pauza po dobu těhotenství s dcerou. Znovu spolu začali žít od května 2007. Se žalobcem se může kontaktovat kdykoliv prostřednictvím jeho kamaráda. On za ní přijede, dá jí nějaké peníze, ale o M. moc valný zájem nemá.

Usnesením ze dne 16.8.2007, č.j.: SCPP-011081-5/BR-I-CI-2007 byl podle § 13 správního řádu dožádán Úřad městské části města Ostrava, Úřad městského obvodu Vítkovice, matrika, o prověření, zda kopie rodného listu M. H.byla vystavena tímto úřadem. Z důvodu hromadění případů, kdy se cizinec do rodného listu státního občana České republiky nechá zapsat účelově, byl tento úřad zároveň požádán o sdělení skutečností, které by mohly vést k závěru, že se jedná o tzv. účelové zapsání do rodného listu. Na základě uvedené výzvy Statutární město Ostrava, Úřad městského obvodu Vítkovice sdělil podáním ze dne 4.9.2007 správnímu orgánu I. stupně, že rodný list M. H., jehož kopie byla předložena, byl vystaven Úřadem městského obvodu Vítkovice. K případům účelového zapsání cizince do rodného listu k občanu České republiky úřad sdělil pouze to, že nemá žádné potvrzené skutečnosti.

Usnesením ze dne 16.8.2007, č.j.: SCPP-011081-8/BR-I-CI-2007 byl Magistrát města Ostravy, odbor sociálně právní ochrany dětí, odbor sociální péče podle ust. § 13 správního řádu dožádán o sdělení informací, zda R. H. nenechala zapsat žalobce do rodného listu M. H. za úplatu proto, aby cizinec získal trvalý pobytový status na území České republiky, a dále o provedení dalších úkonů dle vlastního uvážení, které přispějí ke zjištění důvodů a okolností zapsání otce do rodného listu. Zároveň byl požádán o kopie protokolů o ústním jednání k žádosti o sociální dávky na dítě za předpokladu, že z nich vyplývá skutečnost, že cizinec byl do rodného listu zapsán z důvodu získání trvalého pobytu na území ČR.

Statutární město Ostrava, Úřad městské části Mariánské Hory a Hulváky ve sdělení ze dne 5.9.2007 adresovaném správnímu orgánu I. stupně uvedl, že nezl. M. H. se narodila jako šesté dítě matky R. H. Otcem prvních pěti dětí je druh matky A. B., který s rodinou žije doposud. Během těhotenství se matka nikdy nezmínila, že otcem očekávaného dítěte je někdo jiný než její druh. Dne 11.4.2007 se dostavila s rodným listem dcery, ze kterého vyplynulo, že otcem dítěte je žalobce. Paní H. uvedla, že se s otcem dítěte seznámila na diskotéce. Nevěděla, kde žalobce bydlí, měla na něho pouze telefonický kontakt. Při sepisování souhlasného prohlášení o určení otcovství se dohodli tak, že ona bude i nadále pečovat o dítě a otec bude přispívat na jeho výživu. Při žádosti o sociální dávku vyvstal problém s výživným, kdy matka do protokolu u dávkové pracovnice prohlásila, že od žalobce obdržela 10.000,- na výbavičku pro dítě a další výživné již nedostala. S matkou byl sepsán návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezl. M. H., který podala k soudu. Okresní soud v Ostravě zahájil řízení ve věci. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo zjistit pobyt otce, ustanovil mu opatrovníka pro řízení. Matka dítěte se k soudnímu jednání nedostavila. Soud vynesl rozsudek, ve kterém se nezl. M. svěřuje do výchovy matce, otci se výživné nestanoví. Úřad v závěru sdělení uvedl, že je zřejmé, že matka nikdy s otcem nezl. M. nežila, otec o dítě neprojevil žádný zájem, s matkou přerušil veškerý kontakt. Takovéto jednání se jeví jako účelové. K uvedenému sdělení byly jako příloha připojeny protokoly ze dne 11.4.2007 a ze dne 23.4.2007, oba sepsané Statutárním městem Ostrava, Úřadem městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odborem sociálních věcí.

Protokol ze dne 11.4.2007 byl sepsaný sociální pracovnicí Polákovou z důvodu, že v rodném listě M. H., je uveden jako otec žalobce, přestože matka po celou dobu těhotenství tvrdila, že otcem očekávaného dítěte je pan B.. Úřad tak měl podezření, že se jedná o případ zneužití institutu rodičovství. R. H. do protokolu uvedla, že se žalobcem se seznámila na diskotéce, ale nezná jeho bydliště. Na žalobce má pouze telefon, bydlí někde v Ostravě. Při sepisování souhlasného prohlášení o určení otcovství se dohodli se žalobcem tak, že o dítě bude pečovat ona a žalobce bude přispívat na jeho výživu. Doposud žalobce na výživu dítěte ničím nepřispěl. Uvedený protokol je opatřen podpisem R. H. a rovněž podpisem sociální pracovnice Polákové.

Protokol ze dne 23.4.2007 byl sepsán Radkou Hruškovou jako oprávněnou úřední osobou. Podle tohoto protokolu se dne 23.4.2007 dostavila R. H.s rodným listem nezl. M.H., ve kterém byl jako otec uveden žalobce. Do protokolu uvedla, že od žalobce obdržela částku 10.000,-Kč na výbavičku dítěte. Dále byli dohodnuti na výživném, které měl začít platit od narození dítěte, ale doposud žádné výživné neposlal. R. H. ho kontaktovala, ale momentálně je v Praze a neví, kdy se vrátí. R. H.byla seznámena s tím, že částka 10.000,- Kč bude započtena do příjmu rodiny pro výpočet dávky příspěvku na živobytí. Uvedený protokol je opatřen podpisem R. H. a Radky Hruškové.

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců zamítnuta. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že na základě zjištěných skutečností má za potvrzené, že určení otcovství k nezletilé M. H. ze strany žalobce bylo účelové, motivované snahou získat povolení k trvalému pobytu. K tomuto závěru dospěl správní orgán po vyhodnocení skutečností zjištěných v průběhu řízení. Zejména po sepsání protokolů s R. H. vyvstaly z jejích vyjádření zásadní rozpory. Do protokolu ze dne 15.6.2007 paní H. uvedla, že se žalobcem se seznámila v červenci roku 2006, do protokolu ze dne 23.5.2007 však uvedla, že se seznámili v únoru roku 2006. Také její vyjádření ke skutečnosti, kdy žalobci oznámila, že je těhotná, obsahuje zcela zásadní nesrovnalosti, neboť do protokolu ze dne 15.6.2007 uvedla, že to bylo asi měsíc a půl po jejich vzájemném seznámení, zatímco do protokolu ze dne 23.5.2007 uvedla, že se o jejím těhotenství žalobce dozvěděl až v šestém nebo sedmém měsíci její gravidity. Správní orgán dále poukázal na to, že zatímco žalobce do protokolu sepsaného dne 23.5.2007 uvedl, že R. H.umí částečně vietnamsky, ta to v protokolu ze dne 15.6.2007 popřela a uvedla, že se domlouvali pouze rukama. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 23.5.2007 uvedl, že rodinu navštěvuje až dvakrát týdně, přičemž paní H. dne 15.6.2007 uvedla, že žalobce o nezletilou M. valný zájem nemá. Další rozpor správní orgán spatřuje ve vyjádření paní H. k otázce společné domácnosti, kdy dne 23.5.2007 uvedla, že chce se žalobcem žít ve společné domácnosti, přestěhovat se do nového podnájmu, aby žili všichni společně. Přitom z protokolu sepsaného dne 15.6.2007 plyne, že paní H. od května 2007 žije opět s otcem svých pěti dětí A. B. V neposlední řadě v protokolu sepsaném dne 11.4.2007 s R.H. Odborem sociálních věcí Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky je jednoznačně uvedeno, že tato v průběhu těhotenství tvrdila orgánům sociální péče, že otcem očekávaného dítěte je A. B. a také to, že se s žalobcem seznámila na diskotéce, což zcela odporuje jejím pozdějším vyjádřením v rámci správního řízení o žádosti žalobce. Vzhledem ke zjištěným rozporům má správní orgán za prokázané, že zájmem žalobce v žádném případě není ani nebyla výchova a péče o nezletilou M., ale snaha o zneužití zákona o pobytu cizinců. Žalobce se o nezletilou M. H. nezajímá, nenavštěvuje jí, nijak se na výchově a péči o ní nepodílí. Toto je potvrzeno sdělením orgánu péče o dítě Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, ze kterého vyplývá, že žalobce na výživu dítěte nijak nepřispívá, pouze od něj R. H. obdržela jednorázově částku 10.000,- Kč, údajně na výbavičku. Z toho je patrné, že účel pobytu na území České republiky, uvedený žalobcem v tiskopise žádosti, je sice na základě rodného listu formálně pravdivý, ale obsahově nenaplněný, zejména s odkazem na zákon o rodině. Dle správního orgánu I. stupně nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce mínil nějakým způsobem pečovat o nezletilou M. H. Prvotní a skutečnou pohnutkou pro podání žádosti žalobce bylo zajistit si nejvýhodnější pobytový status na území České republiky, nikoliv výchova a péče o nezletilou M.H. K takovému jednání žalobce zneužil institutu rodinného příslušníka státního občana České republiky. V takovém jednání, spočívajícím v obcházení zákonů, jejich nerespektování nebo porušování, správní orgán I. stupně spatřuje závažné narušení veřejného pořádku. Správní orgán I. stupně má za prokázané, že žalobce uznal své otcovství k nezletilé M. H. účelově, s cílem získat oprávnění k trvalému pobytu na území České republiky a nikoliv z pohnutek tvorby fungujícího rodinného společenství. Otcovství žalobce k nezletilé je za daných okolností v přímém rozporu s rodičovskou zodpovědností při péči o dítě, jejíž definici správní orgán dovodil ze zákona o rodině. Charakteristika a cíle rodičovské zodpovědnosti vychází zejména z ust. § 31 zákona o rodině. Otcovství žalobce k nezletilé M. H. nebylo ze strany žalobce prohlášeno s motivem naplnění funkce rodičovské zodpovědnosti, ale bylo provedeno pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Takové jednání nelze akceptovat, neboť je v přímém rozporu nejen s morálkou a slušností, ale zneužívá a obchází i zákon o pobytu cizinců a narušuje snahu státu o naplnění politiky legální migrace a integrace cizinců do společnosti. Cizinec, který neváhá pro svůj prospěch porušit nejen pravidla morálky a slušnosti, ale obcházet, porušovat či zneužívat platný zákon, svým jednáním závažným způsobem narušuje veřejný pořádek.

Jednání žalobce správní orgán posoudil jako zjevnou snahu přesvědčit správní orgán o existenci své rodičovské role, která fakticky neexistuje, a označil je za zavrženíhodné jednání porušující pravidla slušnosti a morálky, a to proto, že žalobce pro získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky zneužívá nezletilé dítě. Správní orgán nezjistil žádné skutečnosti, které by opravňovaly k domněnce, že žalobce svým jednání naplňuje ustanovení zákona o rodině týkající se péče o dítě. Péčí o dítě je třeba rozumět souhrn mnoha specifických činností, které jsou nejen zjevné, ale také společností vyžadované. Přestože žalobce poskytl R. H. finanční příspěvek na výbavičku, nelze toto gesto považovat za plnění rodičovských povinností tak, jak ho definoval zákonodárce. Pokud chce žalobce příležitostně finančně podporovat rodinu R. H. i v budoucnu, může tak činit, ať už ze země svého státního občanství nebo i s přiznanou jinou formou pobytu na území České republiky, a nikoliv jen s uděleným povolením k trvalému pobytu. Správní orgán pro úplnost doplnil, že nezpochybňuje legálnost samotného aktu – zápisu otcovství žalobce do rodného listu nezletilé, který byl proveden na základě souhlasného prohlášení obou účastníků řízení a neodporuje žádnému platnému zákonu, ale vzhledem ke zjištěným skutečnostem poukázal na to, že žalobce svým jednáním nenaplňuje obsah rodičovských povinností k nezletilé. Z této nevole a neochoty žalobce dostát rodičovským povinnostem k nezletilému dítěti správní orgán dovozuje jednoznačnou účelovost prohlášení žalobce o otcovství k nezletilé M. H. Fakt, že se žalobce nechal zapsat jako otec nezletilé M. H. do jejího rodného listu pouze proto, aby si opatřil doklad potvrzující splnění podmínky dle ust. § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jen potvrzuje, že žalobce zneužívá zákona o pobytu cizinců k legalizaci svého pobytu na území České republiky. V zájmu státu a společnosti ale není tolerovat jednání ze strany cizinců, jehož jediným cílem je zneužívat platné právní normy České republiky. Úmyslem zákonodárce je zjednodušit podmínky pro získávání povolení k trvalému pobytu na území České republiky občanům třetích států, kteří se stanou rodinným příslušníkem občana České republiky, respektive občana Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Nelze však mít za to, že úmyslem zákonodárce bylo vytvořit podmínky pro pobyt cizincům, kteří mají v úmyslu opatřit si nekalým způsobem doklad potvrzující splnění podmínky podle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců a jejichž jediným cílem je zneužít zákon o pobytu cizinců na území České republiky, konkrétně ust. § 87h téhož zákona, k získání trvalého pobytového statusu.

Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že žalobce již v minulosti porušil zákon o pobytu cizinců, když pobýval na území České republiky bez platného víza. Svým jednáním se nepochybně dopustil přestupku dle ust. § 157 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců a za tento přestupek mu byla uložena sankce ve formě blokové pokuty. Dále žalobce naplnil skutkovou podstatu ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Správní řízení o vyhoštění však bylo dne 18.5.2007 zastaveno s odkazem na ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

Dle správního orgánu I. stupně je třeba vůči žalobci uplatnit zákonnou výhradu, že bude narušovat veřejný pořádek i do budoucna, a to nejen v situaci, kdy porušuje veřejný pořádek již způsobem, jakým se snaží domoci povolení k trvalému pobytu. Již tímto popsaným obcházením a zneužíváním zákona dává najevo svou neúctu k veřejnému právu České republiky, jež je sama o sobě u jedince jevem obvykle spíše trvalým než jednorázovým. Není ostatně úkolem správního orgánu prokazovat, že se cizinec jistě dopustí opakování porušení veřejného pořádku, neboť není jeho úkolem předvídat budoucí události.

Dále se správní orgán I. stupně v rozhodnutí zabýval výkladem pojmu veřejný pořádek, když uvedl, že tento pojem není definován v žádném právním předpisu, ale obecně je definován jako stav, kdy je dodržována soustava pravidel chování lidí obsažených jak v právních normách, tak i pravidel právem neupravených, jejichž zachování je dle obecného názoru v místě a čase nezbytnou podmínkou pokojného stavu. Je v obecném zájmu, aby platné právní předpisy byly ze strany cizinců dodržovány. Na území České republiky se mohou zdržovat pouze cizinci, kteří tyto normy dodržují. Mezi pravidla chování, jejichž dodržování je obecně vyžadováno, aniž by byla výslovně právními předpisy stanovena, lze považovat základní pravidla slušnosti, morálky, respektování práv druhých a podobně. O to víc je třeba za taková pravidla chování považovat to, že se každý chová v souladu s právním předpisem, práva a povinnosti zde stanovené dodržuje a nechová se tak, že svým jednáním právní předpisy obchází. Dosáhne-li určité jednání takové intenzity, že ho lze kvalifikovat jako porušení či obcházení zákona, je nutno takové jednání považovat za porušení veřejného pořádku, a to závažným způsobem, neboť nejen že nerespektuje základní pravidla chování a morálky právně sice neupravené, ale společností vyžadované, ale dosahuje takové intenzity, že porušuje či obchází pravidla chování v právním předpise vyjádřená. Žalobce svým jednáním obcházel a zneužíval zákon o pobytu cizinců, a jeho jednání tak závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Správní orgán I. stupně poukázal na to, že respektoval směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 29.4.2004 (kapitola VI. čl. 27 odst. 2), podle které opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Uzavřel, že osobní chování žalobce přestavuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení zájmů společnosti, a to především zájmu veřejného. Ve veřejném zájmu České republiky není, aby bylo vydáno povolení k trvalému pobytu cizinci, který svým účelovým jednáním obchází, zneužívá nebo porušuje zákon o pobytu cizinců, a to s jediným cílem, kterým je získání nejvyšší formy pobytu na území tohoto státu. Pokud se postaví jednání žalobce do řady, je zřejmé, že žalobce již od svého vstupu na území České republiky nerespektuje a porušuje právní normy tohoto státu, když na jeho území neoprávněně pobýval bez platného víza a nyní se zavrženíhodným jednáním snaží získat i povolení k trvalému pobytu. Žalobce s úmyslem získat oprávnění k trvalému pobytu na území České republiky vědomě porušuje pravidla slušnosti a morálky a obchází a zneužívá zákona o pobytu cizinců, když se nechal účelově zapsat do rodného listu nezletilé M. H. jako otec. Ze způsobu jednání žalobce je tedy zřejmé, že nebezpečí narušení veřejného pořádku do budoucna je skutečně dáno.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce dne 1.11.2007 blanketní odvolání, které dne 6.11.2007 doplnil. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgán je podle § 3 správního řádu povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejdou důvodné pochybnosti. V rámci správního řízení ve věci žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky byly sepsány protokoly o vyjádření účastníků správního řízení podle § 18 odst. 1 správního řádu. Následně žalovaný popsal, a to v postatě shodně, jako je tomu v prvostupňovém rozhodnutí, rozpory mezi výpověďmi R.H. a žalobce, když toliko doplnil, že zpráva sepsaná Statutárním městem Ostrava, Úřadem městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odborem sociálních věcí ze dne 5.9.2007, byla dožádána usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 16.8.2007, a to jako podklad rozhodnutí dle ust. § 13 odst. 1 správního řádu. Z této zprávy je jasné, kdo jí sepisoval. Správní orgán I. stupně k protokolům přihlédl jako k podkladům pro rozhodnutí dle § 50 správního řádu. Protokoly sepsané Úřadem městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odborem sociálních věcí ze dne 23.4.2007 a 11.4.2007 s paní R. H. jmenovaná podepsala a taktéž je jasné, kdo je sepisoval. Dožádaný správní orgán nepostupoval nad rámec svých oprávnění, když předvolal účastnici řízení a sepsal s ní protokol o vyjádření účastníka správního řízení, neboť dle usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 16.8.2007, č.j.: SCPP-011081-8/BR-I-CI-2007 měl provést i další úkony dle vlastního uvážení, které přispějí ke zjištění důvodů a okolností zapsání žalobce do rodného listu dítěte. Usnesení ze dne 16.8.2007 bylo vydáno v souladu s ust. § 68 správního řádu. V jeho výroku je uvedeno právní ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, věc, která je předmětem řízení, i účastníci řízení a je zde uveden také účel dožádání. V odůvodnění usnesení pak dožadující správní orgán popsal důvody, které jej k dožádání vedly.

Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále konstatoval, že správní orgán I. stupně při rozhodování o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu přihlédl k tomu, co matka nezletilé M. H. uvedla do protokolu o vyjádření účastníka správního řízení a k důkazům a okolnostem zapsání žalobce do rodného listu dítěte, které svědčí o tom, že žalobce uznal své otcovství účelově. Důkazem je, že žalobce se s nezletilou nestýká, nemá o ní žádný zájem, nenavštěvuje jí, nijak se nepodílí na její výchově a ani ona o něm nic neví. Správní orgán si tedy učinil úsudek o vztahu žalobce k nezletilému dítěti a jeho matce.

Při hodnocení dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce vzal odvolací orgán v úvahu, že povolení k trvalému pobytu není jediným druhem pobytu, na základě kterého se cizinec může v ČR zdržovat. Zamítnutím žádosti o trvalý pobyt není žalobci bráněno v opětovném přicestování na území. Osobní chování žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení zájmů společnosti, a to především zájmu veřejného. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně není v rozporu s článkem 27 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29.4.2004. K tomu odvolací orgán poukázal na čl. 35 této Směrnice a uvedl, že v účelovém zapsání žalobce do rodného listu nezletilé M. H. lze shledat i naplnění tohoto článku směrnice. Odvolací orgán dále poznamenal, že dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.10.2006, sp. zn.: 8 Ca 348/2005 je veřejný pořádek neurčitý právní pojem, jehož obsah je naplňován především praxí příslušných orgánů. Správní orgány mají možnost chránit zájmy státu a společnosti proti nežádoucímu jednání ze strany cizinců. Správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy, jak vyplývá z ust. § 2 odst. 1 správního řádu, a jsou povinny chránit zájmy státu a společnosti. Obecný zájem spočívá v ochraně České republiky před povolováním trvalých pobytů cizincům, kteří porušili a porušují platné právní normy tohoto státu. Podle dalšího rozsudku téhož soudu ze dne 21.9.2006, sp. zn.: 11 Ca 51/2006 jsou podmínky pro zamítnutí žádosti z důvodu, že hrozí důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, splněny nejen v případě, že je zjištěno, že žadatel závažným způsobem narušil veřejný pořádek, ale i tehdy, jestliže jsou zjištěny skutečnosti odůvodňující závěr o tom, že je dáno důvodné nebezpečí, že by k narušení veřejného pořádku mohlo dojít.

Po posouzení odvoláním napadeného rozhodnutí tak odvolací orgán dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně výrok rozhodnutí řádně odůvodnil, uvedl relevantní listinné důkazy, které obsahuje spisový materiál a které byly k žádosti o trvalý pobyt dodány, stejně jako sdělil skutečnosti, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je dostatečně uvedeno, na základě jakých podkladů správní orgán rozhodoval. Účastníci řízení byli v souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu seznámeni se všemi podklady, přičemž se k nim nevyjádřili. Žalovaný dospěl ke shodnému závěru jako správní orgán I. stupně, že byly dány dostatečné důvody pro zamítnutí žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu dle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy.

Podle ust. § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců (v jeho znění účinném v rozhodné době) policie vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu, jestliže je rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území.

Podle ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců policie nebo ministerstvo žádost o povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

Podle ust. § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle ust. § 13 odst. 1 správního řádu příslušný správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo nadřízený správní orgán anebo jiný věcně příslušný správní orgán (dále jen "dožádaný správní orgán") o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady anebo který by nemohl provést vůbec. Toto usnesení se doručuje pouze dožádanému správnímu orgánu a nelze se proti němu odvolat.

Podle ust. § 18 odst. 2 správního řádu protokol obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob, vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno, příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která úkony provedla. Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.

Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Soud o věci uvážil takto:

Námitka žalobce, že závěry správních orgánů nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu, není opodstatněná. Odvolací orgán v napadeném rozhodnutí uvedl úplný výčet všech podkladů, z nichž při svém rozhodování vycházel. Skutková zjištění, na jejichž základě správní orgány obou stupňů v posuzované věci dospěly k závěru o účelovosti uznání otcovství žalobce k nezl. M. H., mají jednoznačnou oporu především ve výpovědích R. H. a žalobce, které jsou zachyceny v jednotlivých protokolech citovaných shora.

Závěr o účelovosti uznání otcovství žalobce správní orgány postavily na zřejmých a zásadních rozporech v jednotlivých výpovědích R. H. a žalobce. Tyto rozpory se netýkají pouze otázky četnosti návštěv žalobce u nezl. M. H., jak namítá žalobce, ale vztahují se k základním otázkám vztahu žalobce s R. H. a též jeho vztahu k nezl. M. H. Jedná se zejména o otázku, kdy a kde se žalobce seznámil s R. H., kdy R. H. oznámila žalobci, že je těhotná, zda R. H. umí vietnamsky, zda žalobce jeví zájem o nezl. M. H., a zda a v jakém rozsahu přispívá na její výživu. Vzhledem k rozporům ve výpovědích R. H. a žalobce o těchto zásadních otázkách, na které přiléhavě poukázal správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, soudu nezbylo než přisvědčit názoru správních orgánů obou stupňů, že prohlášení o otcovství k nezl. M. H. bylo ze strany žalobce ryze účelovým krokem, jehož jediným cílem bylo získat postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie a následně i povolení k trvalému pobytu. Dle náhledu soudu není důvodu pochybovat o pravdivosti informací, které R. H. uvedla do protokolů sepsaných odborem sociálních věcí Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky dne 11.4.2007 a dne 23.4.2007, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že uvedením nepravdivých informací by se R. H. vystavila nebezpečí odejmutí dávek státní sociální podpory. Jestliže tedy žalobce dle výpovědi samotné R. H. nemá valný zájem o nezl. M. H. a nepřispívá ani na její výživu (s výjimkou poskytnutí částky 10.000,- Kč určené na výbavičku), je nutno jeho vztah k nezl. M. H. hodnotit jako ryze formální. I na základě těchto zjištění, týkajících se faktického plnění rodičovských povinností žalobcem, lze bezpochyby usuzovat na motiv, který žalobce vedl k prohlášení o otcovství k nezletilému dítěti.

Soud za podstatnou považuje i tu skutečnost, že R. H. trvale žije ve společné domácnosti s otcem svých pěti dětí A. B., se kterým evidentně hodlala do budoucna sdílet společnou domácnost i v době, kdy do protokolu sepsaného dne 23.5.2007 deklarovala svůj úmysl přestěhovat se do nového podnájmu, aby mohla být společně se žalobcem. O nepravdivosti tohoto prohlášení jednoznačně vypovídá fakt, že již dne 15.6.2007 R. H. do protokolu vypověděla, že s A. B. znovu začali žít od května 2007, přičemž o úmyslu žít v budoucnu se žalobcem a vychovávat spolu s ním nezl. M. už nepadlo ani slovo.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se tvrzení žalobce o jeho úsilí o sloučení s občanem České republiky (nezl. M. H.) a o jeho úmyslu podílet se na výchově svého dítěte jeví jako krajně nevěrohodné.

Na výše uvedeném nemůže nic změnit sdělení Statutárního města Ostravy, Úřadu městské části Mariánské Hory a Hulváky, odboru organizačního, vnitřních věcí a kultury ze dne 4.9.2007, že (tento úřad) nemá žádné potvrzené skutečnosti k případům účelového zapsání cizince do rodného listu k občanu České republiky. Uvedeným sdělením správní orgán toliko informoval policii o tom, že mu není známa žádná relevantní informace ohledně zapsání žalobce jako otce do rodného listu nezl. M. H.. Takovéto oznámení nemá pro rozhodnutí o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu naprosto žádnou vypovídací hodnotu, neboť z něj nevyplývá žádná skutečnost, kterou by bylo možné jakkoliv (ať již ve prospěch či v neprospěch žalobce) posoudit.

Soud se zcela ztotožňuje s výkladem neurčitého právního pojmu veřejný pořádek, který v dané věci zaujal správní orgán. Soud na tomto místě pro stručnost odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, č.j.: 2 As 78/2006 – 64, podle něhož je veřejný pořádek „normativní systém, na němž je založeno fungování společnosti v daném místě a čase a jenž v sobě zahrnuje ty normy právní, politické, mravní, morální a v některých společnostech i náboženské, které jsou pro fungování dané společnosti nezbytné“. K otázce výkladu pojmu „veřejný pořádek“ jako k důvodu zamítnutí žádosti o povolení trvalého pobytu se pak Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 16. 5. 2007, č.j.: 2 As 78/2006 - 64, v němž mj. uvedl, že „při hledání odpovědi na otázku, zda posuzované jednání může „závažným způsobem narušit veřejný pořádek“, je potřeba souběžně zvažovat, jednak do jaké míry je toto jednání obecně závažné ve smyslu společenské nebezpečnosti a jednak do jaké míry narušuje právě zájmy chráněné zákonem o pobytu cizinců, tedy fungování takového režimu pobytu vstupu cizinců na českém území a jejich pobytu zde, který bude jak v souladu se zájmy ČR jako celku, tak bude respektovat lidská práva těchto cizinců“. V posledně uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že účelové uzavření manželství lze označit za odpovídající pojmu osobnostního chování narušujícího veřejný pořádek. Přestože se uvedený rozsudek zabýval posouzením účelového uzavření manželství, lze jeho závěry vztáhnout i na projednávaný případ, neboť i účelové uznání otcovství je dozajista osobním chováním cizince, které závažným způsobem narušuje veřejný pořádek.

Určení otcovství žalobce k nezl. M. H. bylo právním úkonem, který byl sice formálně dokonalý, otcovství jím založené však je, a evidentně mělo zůstat i do budoucna ryze formálním vztahem, jehož existence měla žalobci usnadnit získání povolení k trvalému pobytu. Soud nemá vzhledem ke shora popsaným okolnostem případu nejmenší pochybnost o tom, že snaha získat povolení k trvalému pobytu v ČR byla jediným účelem určení otcovství ze strany žalobce. Posouzení toho, zda byla snaha obejít předpisy o pobytu cizinců prvotním účelem určení otcovství, je legitimním rozhodovacím hlediskem, jak dosvědčuje i aplikace pravidla prvotního účelu („primary purpose rule“) například v britské judikatuře k imigračním zákonům [viz R v. Immigration Appeal Tribunal, ex parte Hoque and Singh (1988) Imm AR 216]. Ve shodě se žalovaným tak soud dospěl k závěru, že prokázané účelové určení otcovství k nezletilému dítěti – občanu České republiky, učiněné žalobcem ve snaze obejít zákon o pobytu cizinců, byť není přímo znemožněno zákonem o rodině, je činem nemorálním a nemravným a v tomto směru je jistě závažným porušením veřejného pořádku. Uvedené jednání představuje porušení veřejného pořádku přímo v té části tohoto výše vymezeného heterogenního normativního systému, která má chránit zájmy, na nichž je postavena zákonná úprava pobytu cizinců v ČR. Ze dvou kritérií, jež mají být při zvažování narušení veřejného pořádku brány v potaz, tak bylo kritérium blízkosti porušené normy k zájmům chráněným zákonem o pobytu cizinců v případě žalobci vytýkaného jednání splněno, a to dokonce ve značné míře, přestože se žalobce nedopustil přímo protizákonného jednání, ale pouhé „nemravnosti” in fraudem legis.

Správní orgány v řízení posuzovaly v souladu s ust. § 3 správního řádu, zda určení otcovství žalobce k nezl. M. H. nebylo motivováno jinou pohnutkou, než snahou reálně naplnit rodičovské poslání. Za tímto účelem byly oprávněny a zároveň povinny zjistit a posoudit všechny relevantní skutečnosti, zejména pak skutečnosti vypovídající o tom, zda vůbec a jakým způsobem se žalobce podílí na plnění svých rodičovských práv a povinností k nezl. M. H.. Dle náhledu soudu správní orgány v předmětném řízení v tomto směru náležitě zjistily stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a postupovaly tak v souladu s § 3 správního řádu. Zjištěný skutkový stav pak následně po právní stránce správně posoudily z hlediska ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, přičemž ve správní úvaze nepřekročily meze stanovené jim zákonem o pobytu cizinců. Obsah správního spisu neobsahuje žádný podklad nasvědčující tvrzení žalobce, že by správní orgány přizpůsobovaly provedené dokazování předem zformulovanému závěru. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně určitě a srozumitelně popsal úvahy, jimiž se řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí, a náležitě se vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami žalobce; jeho rozhodnutí tedy obsahuje náležitosti stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu a nelze jej označit za nepřezkoumatelné.

Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že závěry obsažené ve sdělení Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odboru sociálních věcí ze dne 5.9.2007 jsou toliko subjektivním hodnocením úřední osoby a nejsou nijak podloženy v přiložených protokolech. Z uvedeného sdělení správní orgány rozhodující ve věci samé využily tři podstatné informace, a sice že R. H. po celou dobu těhotenství tvrdila, že otcem jejího očekávaného dítěte je A. B., že se žalobcem se seznámila na diskotéce a dále že od žalobce obdržela částku 10.000,- Kč na výbavičku dítěte a další výživné od něj již nedostala. Tyto informace mají podklad v protokolech ze dne 11.4.2007 a dne 23.4.2007, které sepsal Úřad městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odbor sociálních věcí, v prvém případě při prověřování podezření ze zneužití institutu rodičovství a ve druhém případě v řízení o dávce státní sociální podpory, konkrétně příspěvku na živobytí.

Protokoly ze dne 11.4.2007 a ze dne 23.4.2007 plně vyhovují požadavkům § 18 odst. 2 správního řádu. Oba protokoly obsahují označení správního orgánu, který je vyhotovil (Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odboru sociálních věcí), místo jejich sepsání (sídlo uvedeného správního orgánu na adrese Přemyslova 63, Ostrava), čas provedení úkonů a úkon, který je předmětem zápisu, včetně jeho vylíčení. Z protokolu ze dne 11.4.2007 jednoznačně vyplývá, že se R. H. dostavila na předvolání za účelem prověření podezření ze zneužití institutu rodičovství a následně odpovídala na otázky pracovnice správního orgánu. Protokol ze dne 23.4.2007 byl sepsán poté, co se R. H. dostavila ke správnímu orgánu za účelem podání žádosti o dávku státní sociální podpory (příspěvku na živobytí), a to v důsledku toho, že žalobce nedostál své povinnosti platit výživné. Oba protokoly jsou pak podepsány R. H., která je v obou případech identifikována datem narození a místem trvalého bydliště, a též odpovědnou pracovnicí sociálního odboru. V prvém případě se jednalo o pracovnici Polákovou, ve druhém pak o Radku Hruškovou. Nedostatek prvního protokolu tak spočívá pouze v tom, že v něm není uvedeno křestní jméno sociální pracovnice; tento formální nedostatek nicméně nemohl mít na zákonnost protokolu vliv.

Žalobce nemohl být dotčen na svých právech ani způsobem, jakým správní orgán I. stupně získal sdělení Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odboru sociálních věcí ze dne 5.9.2007. V daném případě bylo sice dle náhledu soudu na místě, aby správní orgán namísto dožádání podle ust. § 13 správního řádu požádal Statutární město Ostravu, Úřad městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, odbor sociálních věcí o poskytnutí součinnosti (spolupráci) spočívající ve sdělení informací významných pro rozhodnutí, a to s odkazem na § 8 odst. 2 správního řádu, podle kterého správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy. Nedostatkem spočívajícím v provedení tohoto úkonu formou „dožádání“ žalobce nicméně nemohl být nijak zkrácen na svých právech účastníka řízení. Skutečnosti, které správní orgán I. stupně tímto způsobem, tj. formou dožádání, zjistil, žalobce také v průběhu správního řízení ani v podané žalobě ničím nerozporoval. Se žádostí o poskytnutí součinnosti při sdělení informací se lze obrátit na kterýkoliv věcně příslušný správní orgán. Vzhledem k tomu, že sociální odbor zajišťuje výkon státní správy na úseku sociální péče o rodinu a děti, je tento orgán věcně příslušný také k vyřízení žádosti o poskytnutí součinnosti při sdělení informací vztahujících se k okolnostem zápisu určité fyzické osoby jako otce do rodného listu dítěte.

Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, podle níž správní orgány zaměnily institut vyjádření účastníka správního řízení s výslechem svědka. Vzhledem k tomu, že výpovědi žalobce a R. H. zachycené v protokolech ze dne 23.5.2007 se nápadně shodovaly při líčení dějové linie popisující jejich seznámení, přičemž formulace jednotlivých vět ve výpovědích obou osob byla do značné míry identická, správní orgán oprávněně shledal potřebným ověřit pravdivost výpovědi R. H. provedením jejího opakovaného účastnického výslechu, což také dne 15.6.2007 učinil. Správní řád opakované provedení výslechu účastníka řízení nikterak neomezuje ani nezakazuje. Z protokolu o vyjádření R. H. sepsaného dne 15.6.2007 rovněž vyplývá, že správní orgán R. H. náležitě poučil o jejích právech a povinnostech, jmenovaná tomuto poučení rozuměla a následně ve věci samé znovu a dobrovolně vypovídala. Jak již bylo konstatováno shora, její výpověď zaznamenaná v protokolu ze dne 15.6.2007 byla ve zřejmém rozporu nejen s její předchozí výpovědí ze dne 23.5.2007, ale též s výpovědí žalobce.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady v řízení nevznikly.

Závěrem soud uvádí, že podle novely zákona o pobytu cizinců provedené zákonem č. 427/2010 Sb., přešla s účinností od 1.1.2011 působnost ve věcech povolování dlouhodobého pobytu cizinců na ministerstvo vnitra, přičemž podle § 170a odst. 1 a § 170b odst. 1 je nadřízeným správním orgánem ministerstva ve věcech, v nichž ministerstvo rozhoduje v prvním stupni, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, která je organizační součástí ministerstva. Od uvedeného data je tedy v souladu s § 69 s.ř.s. v projednávané věci žalovaným Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru