Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 139/2009 - 169Rozsudek MSPH ze dne 27.09.2011

Prejudikatura

2 As 25/2007 - 118


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 139/2009 - 169-175

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: SPAR Česká obchodní společnost s.r.o, se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, IČ: 27207048, zast. Mgr. Danielem Čekalem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 750/34, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, za účasti těchto osob zúčastněných na řízení: 1) EKOLAMP s.r.o., se sídlem Praha 2, I.P.Pavlova 1789/5, IČ: 27248801, zast. Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Kateřinská 40/466, 2) ELEKTROWIN, a.s., se sídlem Praha 4, Michelská 300/60, IČ: 27257843, zast. Mgr. Hanou Žatečkovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Na Pecích 23, 3) RETELA s.r.o., se sídlem Praha 2, Neklanova 152/44, IČ: 27243753, zast. JUDr. Šárkou Šafránkovou, bytem Praha 1, U Obecního dvora 7 jako obecným zmocněncem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 26.3.2009 č.j.: 1291/M/09 20711/ENV/09, sp.zn.: R/2103

takto:

I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 26.3.2009 č.j.: 1291/M/09 20711/ENV/09, sp.zn.: R/2103 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.520,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Daniela Čekala.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra životního prostředí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl jako nepřípustný zamítnut jeho rozklad proti části výroku rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 13.12.2005, č.j. 5139/ENV/720/05, kterým bylo rozhodnuto o zápisu společnosti EKOLAMP s.r.o., jako provozovatele kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 5 – Osvětlovací zařízení dle přílohy č. 7 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), a to pod evidenčním číslem provozovatele kolektivního systému KH002/05-ECZ.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný správní orgán uvedl, že společnost EKOLAMP s.r.o. (dále jen zkráceně „EKOLAMP“) byla zapsána jako provozovatel kolektivního systému a výrobců ji zastoupených do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen „Seznam“), a to na základě návrhu této společnosti podaného podle § 37i odst. 2 zákona o odpadech. Proti tomuto rozhodnutí o zápisu podal žalobce rozklad ze dne 28.5.2008, v němž namítl, že měl být účastníkem předmětného řízení, a to s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006, podle něhož měly být všechny osoby, které podaly návrh na zápis do seznamu pro stejnou skupinu elektrozařízení, účastníky společného řízení, aby měly možnost prokázat, že disponují největším podílem na trhu. K tomu by měly mít prostor pro uplatnění procesních prostředků. Podle žalobce nezákonnost vydaného rozhodnutí způsobuje ta skutečnost, že byl jako účastník řízení opomenut, čímž mu byla odepřena možnost prokázat, že kolektivní systém provozovaný společností RETELA s.r.o. (dále jen zkráceně „RETELA“), v jehož rámci se žalobce rozhodl plnit své elektroodpadové povinnosti ve vztahu k historickému elektrozařízení skupiny 5, sdružuje výrobce elektrozařízení, kteří v dané skupině uvádějí na trh majoritní podíl elektrozařízení, což je zákonný předpoklad pro zápis kolektivního systému do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pro danou skupinu elektrozařízení. Tím, že mu nebylo přiznáno postavení účastníka řízení, neměl žalobce možnost prokázat své tvrzení, že je to právě kolektivní systém provozovaný společností RETELA, který sdružuje výrobce elektrozařízení s největším podílem na trhu, a nikoliv kolektivní systém provozovaný společností EKOLAMP. V průběhu rozkladového řízení žalobce upozornil na to, že řízení se řídí „původním správním řádem,“ tj. zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení, nikoliv „novým“ správním řádem. Za irelevantní pak označil tvrzení ministerstva, že se s předmětným rozhodnutím prokazatelně seznámil v informačních dopisech ze dne 22.3.2006 a ze dne 28.4.2006, ve kterých byl ministerstvem upozorněn na neplnění elekroodpadových povinností ve vztahu k historickému elektrozařízení. Podle žalobce je relevantní pouze to, že mu rozkladem napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Žalobce dovozoval své účastenství v předmětném řízení s poukazem na judikaturu správních soudů. Setrval na názoru, že pokud mu jako opomenutému účastníkovi řízení nebylo správní rozhodnutí doručeno, má právo bez ohledu na dobu uplynulou od vydání rozhodnutí podat proti němu řádný opravný prostředek.

Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí zmínil vyjádření společnosti EKOLAMP, která nesouhlasila s názorem žalobce, že tento měl postavení účastníka řízení ve věci jejího zápisu jako provozovatele kolektivního systému a jí zastoupených výrobců elektrozařízení do Seznamu. Jednání žalobce jmenovaná společnost označila za zneužití práva, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Nesouhlasila ani s názorem žalobce, že opomenutý účastník řízení měl podle předchozí právní úpravy obsažené ve správním řádu možnost napadnout správní rozhodnutí opravným prostředkem třeba po sto letech od jeho vydání. Takový výklad je v rozporu se zásadami demokratického právního státu, především se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře.

Žalovaný konstatoval, že rozkladové řízení bylo přerušeno z důvodu rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasačních stížnostech podaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006. V důsledku rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2008, č..j. 3 As 21/2007-305, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006 vydaný ve věci zápisu společnosti ASEKOL, s.r.o. (dále jen zkráceně „ASEKOL“), nabylo opět právní moci rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 10.3.2006, jímž byly zamítnuty rozklady společnosti REMA Systém, a.s., a výrobců jí zastoupených proti rozhodnutí ministerstva ze dne 22.12.2005 jako nepřípustné s odůvodněním, že byly podány osobami, které nebyly účastníky správního řízení o zápisu kolektivního systému společnosti ASEKOL a výrobců jí zastoupených. V důsledku uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadl důvod přerušení řízení o rozkladu žalobce. Orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že po zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšším správním soudem neexistuje žádný závazný výklad rozsahu účastníků řízení o návrhu na zápis do Seznamu podle § 37i odst. 1 zákona o odpadech. l. Otázkou účastenství žalobce v předmětném řízení se proto zabýval pouze s odkazem na ustanovení relevantních právních předpisů s ohledem na charakter a účel daného řízení. Orgán rozhodující o rozkladu následně zmínil § 14 zákona č. 71/1967 Sb., § 37i odst. 1 zákona o odpadech a § 5 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (dále jen „vyhláška č. 352/2005 Sb.“) a uvedl, že řízení o zápisu do Seznamu je řízením návrhovým a rozsah jeho účastníků je jednoznačně vymezen navrhovatelem na zápis. Podle ustanovení § 5 odst. 9 vyhlášky č. 352/2005 Sb., se zápis provozovatele kolektivního systému, který zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními s největším podílem na trhu pro danou skupinu elektrozařízení do Seznamu provádí podle odstavce 7, tedy tak, že zápis provozovatele kolektivního systému je součástí zápisu jednotlivých výrobců. Z těchto ustanovení dle orgánu rozhodujícího o rozkladu vyplývá, že v řízení, jehož součástí je i zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu, jsou účastníky řízení pouze výrobci elektrozařízení, kteří návrh na zápis prostřednictvím provozovatele kolektivního systému podali, a pro společenství práv a povinností také provozovatel kolektivního systému, jehož zápis je součástí zápisu těchto výrobců. Povinnost výrobců mít zajištěno financování nakládání s historickým elektrozařízením prostřednictvím kolektivního systému, do něhož jsou zapojeni výrobci s nejvyšším podílem na trhu, vyplývá pro všechny výrobce přímo z ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech a příslušných ustanovení vyhlášky č. 352/2005 Sb., nikoliv z jednotlivých rozhodnutí ministerstva o zápisech do Seznamu, která tak nezakládají výrobcům žádné nové povinnosti, ale pouze deklarují splnění zákonných podmínek pro zápis jednotlivými výrobci, potažmo provozovatelem kolektivního systému. Rozkladem napadeným rozhodnutím o zápisu společnosti EKOLAMP nebyla žalobci stanovena žádná povinnost ani mu nebylo odebráno žádné právo; to, jakým způsobem jsou výrobci povinni podílet se na financování nakládání s historickým elektrozařízením z domácností, stanoví přímo zákon o odpadech a vyhláška č. 352/2005 Sb.

Orgán rozhodující o rozkladu odmítl názor žalobce, že z důvodu jeho opomenutí jako účastníka řízení neměl žádné procesní prostředky k tomu, aby prokázal své tvrzení, že provozovatel kolektivního systému RETELA, do jehož systému zpětného odběru se žalobce rozhodl zapojit a který prostřednictvím „svých“ výrobců také požádal o zápis do Seznamu mj. pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 5, disponoval největším podílem na trhu. Žalobce byl účastníkem řízení o zápisu společnosti RETELA a jí zastoupených výrobců do Seznamu, ukončeného rozhodnutím ministerstva ze dne 19.12.2005, č.j. 4671/ENV/720/05, kterým byl návrh jmenované společnosti zamítnut. Pokud měl žalobce důkazy o tom, že kolektivní systém společnosti RETELA sdružuje výrobce s největším podílem na trhu, mohl jej předkládat v řízení o svém návrhu na zápis. Na základě návrhů na zápis společnosti EKOLAMP a společnosti RETELA proběhla dvě samostatná paralelně probíhající řízení s tím, že účastníci řízení měli dostatek procesních prostředků k tomu, aby v rámci toho správního řízení, jehož byli účastníky, prokázali splnění podmínek pro zápis podle § 5 odst. 9 vyhlášky č. 352/2005 Sb., a tím zároveň zpochybnili věcně související rozhodnutí o zápisu jiného, na zápis v téže věci aspirujícího provozovatele kolektivního systému. Tohoto práva žalobce ani společnost RETELA v rámci správního řízení vedeného pod č.j. 4671/ENV/720/05 nevyužili.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V ní žalobce uvedl, že je výrobcem elektrozařízení, který se pro účely plnění povinností výrobců vyplývajících ze zákona o odpadech zapojil do kolektivního systému provozovaného společnosti RETELA, se kterou uzavřel dne 10.10.2005 smlouvu o zajištění kolektivního plnění, a to ve vztahu ke všem skupinám, ve kterých žalobce působil, tj. skupinám 2-7 elektrozařízení ve smyslu přílohy č. 7 zákona o odpadech. Žalobce následně popsal, jaká správní řízení probíhala před Ministerstvem životního prostředí o zápisu kolektivních systémů EKOLAMP, RETELA a ASEKOL a zmínil též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 21/2007-305, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006. Přestože Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozsudku vytkl Městskému soudu v Praze pouze procesní pochybení spočívající v tom, že s určitými osobami soud nejednal jako s osobami zúčastněnými na řízení. Žalovaný přesto vydal napadené rozhodnutí, jímž rozklad žalobce zamítl jako nepřípustný.

Žalobce odkázal na závěry obsažené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006, v němž soud označil za nezákonný postup, kdy žalovaný s kolektivními systémy, které ve skupinách 3, 4 a 7 stejně jako ASEKOL žádaly o zápis do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními a s výrobci zastoupenými těmito kolektivními systémy nezacházel jako s účastníky řízení. Skutečnost, že uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen z formálních, resp. procesních důvodů, podle žalobce nevylučuje důvodné očekávání, že po odstranění procesních pochybení by Městský soud v Praze vydal nové rozhodnutí, které bude z hlediska meritorního posouzení obdobné jako jeho původní zrušené rozhodnutí. Správní orgán byl proto povinen v napadeném rozhodnutí při rozhodování o rozkladu žalobce přihlížet k argumentům uvedeným v původním rozsudku Městského soudu v Praze, a pokud se s nimi neztotožnil, měl se s těmito argumenty řádně vypořádat, což však neučinil.

Žalobce konstatoval, že jeho rozklad byl založen na obdobných právních argumentech, jaké již byly uvedeny Městským soudem v Praze v jeho původním rozhodnutí ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006. Následně uvedl důvody, ze kterých dle jeho názoru vyplývá, že žalovaný jej měl považovat za účastníka správního řízení:

1) Žalobce se na základě smlouvy uzavřené dne 10.10.2005 se společností RETELA rozhodl plnit své povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech prostřednictvím kolektivního systému provozovaného společností RETELA, a to ve vztahu ke všem skupinám, ve kterých působil (skupiny 2-7).

2) Na základě rozhodnutí žalovaného však byla společnost RETELA pověřena zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními pouze ve vztahu ke skupině 9. V ostatních skupinách byly zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními pověřeny kolektivní systémy provozované jinými společnostmi - EKOLAMP ve skupině 5, ELEKTROWIN ve skupině 1, 2 a 6, ASEKOL ve skupině 3, 4, 7 a REMA ve skupině 8.

3) To, že rozhodnutím ministerstva zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními byly pověřeny kolektivní systémy provozované jinými společnostmi než společností RETELA, mělo na žalobce velmi závažný dopad. Rozhodnutí ministerstva o pověření systémů EKOLAMP, ELEKTROWIN, ASEKOL a REMA ve skupinách 2-7 de facto znamenalo, že by žalobce měl s těmito systémy uzavřít nové smlouvy a povinnosti, které původně hodlal plnit prostřednictvím jediného systému RETELA, plnit prostřednictvím kolektivním systémů čtyř. Ohledně skupin 2 - 7 by tak dle názoru ministerstva měl žalobce ve vztahu k historickým elektrozařízením přejít k jiným kolektivním systémům. Negativní dopad na žalobce lze demonstrovat i tím, že žalovaný odmítá provést zápis žalobce do Seznamu, dokud žalobce nebude mít uzavřenu smlouvu s příslušným pověřeným kolektivním systémem.

4) Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006 také uvedl, že zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu je zápisem konstitutivním, neboť do Seznamu může být zapsán pouze kolektivní systém s největším podílem na trhu, nikoliv každý kolektivní systém, který v dané skupině hodlá působit. V případě, že o zápis v téže skupině usiluje více kolektivních systémů, je proto nezbytné, aby všechny tyto kolektivní systémy, ale i výrobci do nich zapojení, měli postavení účastníků daného správního řízení.

5) Tím, že žalovaný upřel žalobci, resp. též společnostem RETELA a ostatním výrobcům jí zastupovaným postavení účastníka správního řízení, ve kterém se rozhodovalo o pověření společnosti EKOLAMP zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině 5, byl žalobce dotčen na svých právech domáhat se toho, aby zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními v této skupině nebyl pověřen EKOLAMP, nýbrž RETELA.

6) Postup žalovaného správního orgánu v dané věci dle žalobce představuje závažné procesní porušení zákona, které je samo o sobě dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že při svém rozhodování si byl vědom existence rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/20006 a byl seznámen s jeho právními argumenty. V době rozhodování žalovaného však byl tento rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a nebyl zde žádný závazný výklad ohledně právních předpisů aplikovaných na daný případ. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně uvedl, proč žalobce nebyl účastníkem řízení ukončeného rozhodnutím o zápisu společnosti EKOLAMP. Žalovaný se dále ve vyjádření k žalobě zabýval způsobem fungování kolektivních systémů zajišťujících financování nakládání s historickými elektrozařízeními a průběhem řízení o návrhu na zápis provozovatele kolektivního systému a jím zastoupených výrobců do Seznamu. Poukázal na to, že zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení neobsahoval institut společného řízení a ke spojení řízení (o jednotlivých návrzích na zápis provozovatelů kolektivních systémů do Seznamu) by správní orgán mohl přistoupit pouze tehdy, pokud by mu to umožňovala zvláštní právní úprava. Zákon o odpadech však společné řízení neupravuje. Řízení o zápisu na zápis do Seznamu je v souladu s § 18 zákona č. 71/1967 Sb., návrhovým řízením. Pokud více provozovatelů kolektivních systémů podalo prostřednictvím svým výrobců více návrhů na zápis, jednalo se o samostatná správní řízení.

Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že z důvodu jeho opomenutí jako účastníka řízení neměl žalobce žádné procesní prostředky k prokázání svého tvrzení, že provozovatel kolektivního systému RETELA disponoval největším podílem na trhu. Má za to, že žalobce měl v rámci toho správního řízení, jehož účastníkem byl, dostatek procesních prostředků k tomu, aby prokázal splnění podmínek pro zápis podle § 5 odst. 9 vyhlášky č. 352/2005 Sb., popř. aby zpochybnil věcně související rozhodnutí o zápisu jiného provozovatele kolektivního systému. V souladu se zákonem o odpadech a vyhláškou č. 352/2005 Sb., mohly být závazným podkladem pro rozhodování pouze návrhy na zápis do Seznamu podané za výrobce provozovateli kolektivních systémů. Žalobce jako výrobce měl povinnost „svému“ provozovateli kolektivního systému za účelem podání návrhu na zápis uvést pravdivý údaj o množství a struktuře elektrozařízení uváděných na trh. Žalobce principiálně nemohl disponovat informací o množství a druhu elektrozařízení uváděných na trh jinými výrobci. Pouze vedení samostatných správních řízení, jejichž účastníky byli vždy jen výrobci, kteří podali návrh na zápis do Seznamu, a příslušný provozovatel kolektivního systému, umožnilo žalovanému nejspolehlivějším a nejobjektivnějším možným způsobem získat od výrobců pravdivé údaje. O právu žalobce být zapsán do Seznamu bylo na základě jeho návrhu podaného prostřednictvím společnosti RETELA rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 19.12.2005 č.j. 4671/ENV/720/05. Jestliže žalobce s výsledkem řízení zakončeného tímto rozhodnutím nesouhlasil, mohla se proti tomuto rozhodnutí odvolat, popřípadě podat správní žalobu, což však neučinil. Namísto toho se nyní domáhá zrušení zápisu jiných výrobců a jiného kolektivního systému.

Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce podal rozklad opožděně, po marném uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku od tzv. fikce doručení. Konkrétně uvedl, že po právní moci rozhodnutí o návrhu na zápis společnosti RETELA do Seznamu (16.1.2006) byl stejnopis tohoto rozhodnutí zaslán všem výrobcům uvedeným v jeho příloze na vědomí. Následně Ministerstvo životního prostředí dopisem ze dne 22.3.2006, který byl dle doručenky žalobci doručen dne 4.4.2006, žalobci sdělil, že dosud nesplnil svou povinnost přispívat na zajištění nakládání s historickými elektrozařízeními podle ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech. V dopise byl též internetový odkaz s kontakty na určené kolektivní systémy, které financování nakládání s historickými elektrozařízeními zajišťují. Ve spisu je založena odpověď žalobce ze dne 11.4.2006, ve které žalobce ministerstvu sděluje, že kolektivní systém společnosti RETELA činí vše proto, aby za něj plnil všechny elektroodpadové povinnosti dle uzavřené smlouvy. Přípisem Ministerstva životního prostředí ze dne 28.4.2006, který byl žalobci doručen dne 26.5.2006, ministerstvo žalobce jednoznačně informovalo o tom, že povinnost přispívat na zajištění nakládání s historickými elektrozařízeními podle ustanovení § 37 odst. 3 zákona o odpadech nemůže plnit prostřednictvím provozovatele kolektivního systému společnosti RETELA. V tomto přípise bylo výslovně uvedeno, že provozovatelem kolektivního systému určeného pro zajištění financování historického elektrozařízení pocházejícího z domácností pro skupinu 5 je na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 13.12.2005 č.j. 5139/720/05 společnost EKOLAMP. Žalovaný v této souvislosti poukázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č.j. 2 As 25/2007, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda opravný prostředek podaný opomenutým účastníkem správního řízení, který se dozví o pravomocném rozhodnutí, jenž zasahuje do jeho správní sféry a nebylo mu formálně doručeno, má být považován za odvolání podle ustanovení § 54 odst. 3 starého správního řádu, resp. zabýval se tím, kdy opomenutým účastníkům řízení začínají běžet lhůty pro podání opravných prostředků. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i rozhodnutí správního orgánu, které nebylo formálně řádně doručeno (oznámeno) účastníku řízení, může nabýt právní moci, nastane-li fikce oznámení rozhodnutí. Při opomenutí účastníka řízení nastane fikce oznámení rozhodnutí k okamžiku, k němuž je bezpečně a bez rozumných pochyb zjištěno, že opomenutý účastník seznal úplný obsah rozhodnutí co do jeho identifikačních znaků i věcného obsahu, zásadně tedy rovnocenně tomu, jak mu by bylo rozhodnutí řádně oznámeno. Žalobce dle žalovaného prokazatelně nejpozději dne 26.5.2006 získal dostatečný a věrohodný poznatek o vydání a obsahu rozhodnutí EKOLAMP, tedy i o tom, jakým způsobem a v jakém rozsahu toto rozhodnutí zasahuje do jeho práv a povinností. Rozklad proti rozhodnuti EKOLAMP žalobce podal až 30.5.2008. Žalovaný má vzhledem k výše uvedenému za to, že i kdyby žalobce v řízení ukončeném rozhodnutím EKOLAMP byl jako účastník řízení opomenut a jeho rozklad byl nesprávně zamítnut jako nepřípustný, pak by soud měl žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu sám zamítnout s tím, že od fikce oznámení rozhodnutí marně uplynula lhůta pro podání rozkladu.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce upozornil na další rozsudky Městského soudu v Praze vydané po podání žaloby, v nichž soud označil za nezákonný postup, kdy žalovaný ve správních řízeních ve věci určení kolektivního systému pověřeného zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními nejednal se všemi dotčenými subjekty jako s účastníky řízení. Podle názoru soudu měli být účastníky každého takového řízení nejen kolektivní systém a jeho výrobci, kteří zahájení řízení iniciovali, ale též ostatní subjekty, které se domáhaly obdobných zápisů do Seznamu ve stejných skupinách. Ve vztahu k nové argumentaci žalovaného o tom, že rozklad žalobcem byl podán opožděně, žalobce v replice uvedl, že oproti názoru žalovaného, jenž se opírá o nový rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č.j. 2 As 25/2007 – 118, žalobce legitimně vycházel z dosavadní judikatury, ve které Nejvyšší správní soud potvrdil, že pokud správní orgán nedoručil své rozhodnutí všem účastníkům řízení, nemohlo takové rozhodnutí nabýt právní moci a opomenutý účastník byl oprávněn podal proti rozhodnutí odvolání, a to do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., se oznámením rozhodnutí rozumělo doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí účastníku řízení. Pokud tedy předmětné rozhodnutí nebylo doručeno všem účastníkům řízení, nemohlo podle dříve platného správního řádu vůbec nabýt právní moci. Tento právní závěr byl stvrzen i rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2008, č.j. 4 As 30/2007-161, vydaným necelé 4 měsíce před podáním rozkladu. Použití nové judikatury Nejvyššího správního soudu, která se od jeho dosavadní judikatury podstatně liší, je dle žalobce nepřípadné a nesprávné. Jakoukoliv změnu rozhodovací praxe soudů totiž nelze klást k tíži osob, které na dosavadní praxi spoléhají. Změnu interpretace právních předpisů lze aplikovat pouze do budoucna, v žádném případně jí nelze aplikovat zpětně. Pokud Nejvyšší správní soud rozhodl autoritativně nově a konstatoval, že ustanovení § 54 odst. 3 starého správního řádu o běhu tříměsíční lhůty pro podání odvolání se aplikuje i na případy, kdy účastníku řízení nebylo správní rozhodnutí vůbec doručeno, pak dle názoru žalobce počátek běhu takové tříměsíční lhůty lze klást až k okamžiku, kdy byl nový judikát Nejvyššího správního soudu veřejně publikován. K publikaci uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu došlo až v červnu 2009, kdy bylo zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 6/2009. Teoreticky teprve od tohoto okamžiku mohla začít běžet tříměsíční lhůta pro podání rozkladu, nicméně ten byl podán již 28.5.2008. Proto jej nelze v žádném případě považovat za opožděný.

V podání ze dne 1.12.2010 žalobce upozornil na opakující se judikaturu Nejvyššího správního soudu, jež se vztahuje k dané problematice, a sice na rozsudek ze dne 26.8.2010 č.j. 1 As 17/2010 – 294 a na rozsudek ze dne 27.10.2010 č.j. 5 As 56/2010 - 128, v nichž Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že pokud žalovaný nevedl společné řízení o všech žádostech o zápis určitého kolektivního systému do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu historických elektrozařízení, dopustil se těžké vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

V dalších podáních pak žalobce upozornil na rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2011 č.j. 41/550/11 2607/ENV/11, v němž měl žalovaný akceptovat závěr, že všechna řízení o určení kolektivních systémů pověřených zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními z přelomu let 2005-2006 byla stižena zásadními pochybeními, a dále na rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2011 č.j. 1392/530/11/Hen 64790/ENV/11, v němž měl žalovaný potvrdit, že jeho rozhodnutí týkající se kolektivního systému EKOLAMP je z důvodu vážné procesní chyby spočívající v nesprávném určení okruhu účastníků řízení nepravomocné. Z uvedených rozhodnutí lze dle mínění žalobce dovodit změnu v postoji žalovaného k otázce, která je předmětem soudního řízení, což rovněž potvrzuje důvodnost podané žaloby.

Na základě vyrozumění soudu o probíhajícím řízení uplatnili v řízení práva osob zúčastněných na řízení společnosti EKOLAMP, RETELA a společnost ELEKTROWIN, a.s.

Společnost EKOLAMP ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že je stejně jako žalovaný toho názoru, že žalobce nebyl účastníkem řízení o zápisu společnosti EKOLAMP a jí zastoupených výrobců do Seznamu, neboť v tomto řízení nebylo jednáno o jeho právech, právech chráněných zájmech či povinnostech a tyto ani nemohly být rozhodnutím přímo dotčeny. Pokud právní postavení žalobce mohlo být rozhodnutím o zápisu společnosti EKOLAMP dotčeno, pak pouze nepřímo. Společnost EKOLAMP se shodně jako žalovaný domnívá, že žalobce podal rozklad opožděně. Ve světle rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č.j. 2 As 25/2007 – 118 je nutno případnou tříměsíční lhůtu pro podání rozkladu počítat ode dne 26.5.2006, kdy nastala fikce oznámení rozhodnutí žalobci. Společnost EKOLAMP má dále za to, že žalobce v daném případě zneužil institut rozkladu a správní žaloby. Podání rozkladu žalobcem po dvou letech totiž nelze odůvodnit jinak než jako pokus vyhnout se citelným sankcím za dlouhodobé porušování zákona.

V podání ze dne se společnost EKOLAMP domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud vyslovil, že společnosti RETELA nepřísluší postavení osoby zúčastněné na řízení. Dále poukázala na to, že není pravdou, že by Nejvyšší správní soud před vydáním sjednocujícího rozhodnutí ze dne 17.2.2009, č.j. 2 As 25/2007 – 118 konstantně rozhodoval tak, že rozhodnutí správního orgánu nenabude právní moci před jeho doručením opomenutému účastníkovi. Předchozí rozhodovací praxe nebyla zdaleka tak jednoznačná, jak tvrdí žalobce. V podání ze dne 15.2.2011 pak společnost EKOLAMP poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 5.8.2010 sp. zn. II. ÚS 3168/09 zabývající se problematikou změny rozhodovací praxe soudů a na článek Doc. JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., LL.M., publikovaný v časopise Jurisprudence č. 8/2010 pod názvem „Ústavní soud k intertemporalitě judikatorních změn.“

Společnost RETELA ani společnost ELEKTROWIN, a.s., svého práva vyjádřit se k věci samé nevyužily.

Výzvou ze dne 28.7.2011 soud žalobce vyzval, aby soudu sdělil, kdy se dozvěděl o vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.12.2005 č.j. 5139/ENV/720/05, kterým bylo rozhodnuto o zápisu společnosti EKOLAMP jako provozovatele kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině 5, a o obsahu tohoto rozhodnutí. V odpovědi na tuto výzvu žalobce soudu sdělil, že mu není známo, k jakému přesnému okamžiku se dozvěděl o vydání uvedeného rozhodnutí žalovaného. Zopakoval, že mu uvedené rozhodnutí nebylo nikdy doručeno, neboť žalovaný se žalobcem nikdy nejednal jako s účastníkem správního řízení.

Podáním ze dne 25.8.2011 žalovaný soudu sdělil, že i nadále trvá na svých původních závěrech a je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Předně je třeba zdůraznit, že napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o tom, zda společnost EKOLAMP byla jako provozovatel kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině 5 zapsána do Seznamu oprávněně, ale o tom, zda v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 13.12.2005 č.j. 5139/ENV/720/05 o zápisu společnosti EKOLAMP do Seznamu, žalobci příslušelo postavení účastníka řízení a zda byl žalobce z tohoto titulu oprávněn podat proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí ministerstva rozklad, resp. zda je jím podaný rozklad přípustný či nikoliv. Předmětem soudního přezkumu iniciovaného žalobou v této věci tudíž mohlo být pouze posouzení zákonnosti těch závěrů, které orgán rozhodující o rozkladu v napadeném rozhodnutí zaujal při posouzení otázky účastenství žalobce v uvedeném správním řízení a přípustnosti jím podaného rozkladu.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 37i odst. 1 zákona o odpadech ve znění účinném do 21.6.2006 výrobce elektrozařízení, na kterého se vztahují povinnosti podle tohoto dílu zákona, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen "Seznam") v rozsahu podle odstavce 3. Podle § 37i odst. 7 zákona o odpadech pro účely zápisu do Seznamu ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění financování podle odstavce 3 písm. d) a e).

Podle § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 352/2005 Sb., za výrobce elektrozařízení, kteří jsou zapojeni do kolektivního systému, podává návrh na zápis provozovatel kolektivního systému na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze č. 3 této vyhlášky. Obdobně se postupuje i při ohlašování změn údajů. Podle § 5 odst. 7 téže vyhlášky zápis provozovatele kolektivního systému je součástí zápisu jednotlivých výrobců do Seznamu. Podle § 5 odst. 9 téže vyhlášky zápis provozovatele kolektivního systému, který zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními, s největším podílem na trhu pro danou skupinu elektrozařízení do Seznamu se provádí podle odstavce 7.

Podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb., pro každou skupinu elektrozařízení zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickými elektrozařízeními jeden kolektivní systém.

Podle § 13 odst. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb., výrobci odvádějí příspěvky na historické elektrozařízení do kolektivního systému způsobem stanoveným provozovatelem kolektivního systému podle § 5, který posuzuje ministerstvo před zápisem do Seznamu.

Podle § 15 odst. 4 vyhlášky č. 352/2005 Sb., na výrobce, kteří nejdéle do dne 12. října 2005 plní své povinnosti prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, který nebyl do tohoto dne do Seznamu zapsán, se do tohoto dne hledí stejně jako na výrobce, kteří plní své povinnosti prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, který do Seznamu ke dni 12. října 2005 zapsán je. Po dni 12. října 2005 již výrobce podle věty první plní své povinnosti prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, který je zapsán do Seznamu.

Na základě výše uvedené právní úpravy Městský soud v Praze v projednávané věci posoudil charakter zápisů do Seznamu shodně, jako to již dříve učinil ve rozsudku ze dne 5.12.2006 sp. zn. 11 Ca 132/2006 a následně též v dalších rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 15.4.2009 č.j. 5 Ca 187/2006 – 113).

Je třeba rozlišovat zápis výrobců elektrozařízení do Seznamu na straně jedné a zápis provozovatele kolektivního systému k financování nakládání s historickým elektrozařízením na straně druhé. Zatímco povinností každého výrobce elektrozařízení je být zapsán do Seznamu (ustanovení § 37i odst. 1 zákona o odpadech), v případě zápisu provozovatele kolektivního systému k financování nakládání s historickým elektrozařízením je situace jiná. Nelze nepřihlédnout k určitým specifikům zápisu provozovatele kolektivního systému k financování nakládání s historickými elektrozařízeními. Z ustanovení § 5 odst. 7, 8 a 9 vyhlášky č. 352/2005 Sb., vyplývá, že v těchto případech může být do Seznamu zapsán pouze ten provozovatel kolektivního systému nakládání s historickými elektrozařízeními, který zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními s největším podílem na trhu pro danou skupinu elektrozařízení. Do seznamu tedy nemohou být zapsání všichni provozovatelé takového kolektivního systému, ale pouze provozovatel kolektivního systému „s největším podílem na trhu.“ Právě okolnost, že zapsán může být pouze jeden subjekt s největším podílem na trhu a nikoli každý, kdo hodlá kolektivní systém nakládání s historickými elektrozařízeními provozovat, činí ze zápisu provozovatele kolektivního systému do Seznamu zápis konstitutivní v tom smyslu, že tento zápis zakládá nejen oprávnění zapsaného subjektu kolektivní systém provozovat, ale současně i povinnost výrobců elektrozařízení plnit své právní povinnosti právě a pouze prostřednictvím zapsaného subjektu. Zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu tak má na rozdíl od zápisu jednotlivého výrobce elektrozařízení charakter nikoli evidenční, ale charakter konstitutivní, neboť pouze prostřednictvím toho provozovatele kolektivního systému, který byl po 12.10.2005 zapsán do Seznamu, mohou výrobci elektrozařízení plnit zákonné povinnosti (§ 15 odst. 4 vyhlášky č. 352/2005 Sb.). Práva a povinnosti provozovatele kolektivního systému, který zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními, nevznikají bez dalšího pouze tím, že tak stanoví právní předpis, ale je nezbytné, aby došlo k vydání správního aktu – zápisu toho kterého provozovatele kolektivního systému do Seznamu, a to po posouzení, zda splňuje podmínku největšího podílu na trhu. Bez uvedeného zápisu práva a povinnosti nevznikají ani samotnému provozovateli kolektivního systému, ani jednotlivým výrobcům elektrozařízení, jak lze s pomocí výkladu a contrario dovodit z § 15 odst. 4 vyhlášky č. 352/2005 Sb. Další specifikum pak spočívá v tom, že podle § 13 odst. 1 téže vyhlášky pro každou skupinu elektrozařízení zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickými elektrozařízeními jeden kolektivní systém.

Základním kritériem pro závěr o tom, který subjekt má být zapsán do Seznamu jako provozovatel jediného kolektivního systému nakládání s historickými elektrozařízeními, je výše podílu na trhu, který se určuje podle množství elektrozařízení uvedených v České republice na trh za předcházející kalendářní rok všemi výrobci, kteří plní své povinnosti prostřednictvím tohoto systému (§ 5 odst. 8 vyhlášky č. 352/2005 Sb.). Jestliže je více subjektů, kteří souběžně usilují o takový zápis provozovatele pro shodnou skupinu historických elektrozařízení, je nezbytné jim poskytnout prostor nejen pro to, aby mohli prokázat své tvrzení, že právě oni disponují největším podílem na trhu, ale též prostor pro uplatnění procesních prostředků k tomu, aby mohli činit podíl ostatních subjektů na trhu předmětem dokazování a zpochybňovat ho. Aby mohl určitý subjekt svých procesních práv využít, aby se mohl vyjádřit k rozhodným skutečnostem, jež jsou předmětem řízení a předmětem dokazování, musí mít nezbytně postavení účastníka řízení.

Z výše uvedených důvodů má soud za to, že rozhodnutí žalovaného ze dne 13.12.2005 č.j. 5139/ENV/720/05, jímž bylo rozhodnuto o zápisu společnosti EKOLAMP jako provozovatele kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině 5, se přímo dotýkalo jak práv společnosti RETELA, která usilovala o to, aby jako provozovatel téhož kolektivního systému byla zapsána právě ona, tak i právního postavení žalobce jakožto výrobce elektrozařízení, který projevil vůli být začleněn do systému RETELA. V důsledku zápisu společnosti EKOLAMP právní postavení žalobce nepochybně doznalo změny (viz např. povinnost žalobce odvádět příspěvky do kolektivního systému způsobem stanoveným provozovatelem kolektivního systému, plynoucí z § 13 odst. 2 vyhlášky č. 325/2005 Sb.), aniž by měl žalobce možnost uplatnit případné námitky k výši podílu společnosti EKOLAMP na trhu. Přitom nelze vyloučit, že i žalobce jako výrobce může disponovat informacemi, které se k této otázce vztahují.

Není tedy pravdou, že rozhodnutí žalovaného o zápisu společnosti EKOLAMP jako provozovatele kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině 5 se netýkalo společnosti RETELA, jak namítla společnost EKOLAMP ve svém vyjádření k žalobě. Soud proto i se společností RETELA jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení, neboť shledal, že i ona, stejně jako společnost EKOLAMP a ELEKTROWIN, a.s., může být přímo dotčena zrušením napadeného rozhodnutí, takže splňuje podmínky stanovené v § 34 s.ř.s.

Přímé dotčení na právech a povinnostech všech subjektů, kteří souběžně usilují o to, aby byli zapsáni jako provozovatel kolektivního systému pro shodnou skupinu historických elektrozařízení, jakož i výrobců elektrozařízení zastoupených těmito provozovateli, dovozuje i nejnovější judikatura Nejvyššího správního soudu. V rozsudcích ze dne 26.8.2010 č.j. 1 As 17/2010 - 294 a ze dne 27.10.2010 č.j. 5 As 56/2010 - 128, které byly vydány ve věci přezkumu zápisů kolektivních systémů do Seznamu na základě rozkladů podaných společnostmi REMA systém, a.s., eD systém CZECH, a.s., a ASEKOL, s.r.o., Nejvyšší správní soud dospěl při posouzení otázky okruhu účastníků řízení a vedení společného řízení k závěru, že zápis provozovatelů kolektivních systémů do Seznamu má konstitutivní charakter a že přinejmenším provozovatelé kolektivních systémů, kteří podali žádost o zápis do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu elektrozařízení, a výrobci elektrozařízení, kteří jsou zastoupeni těmito provozovateli, musí být účastníky (společného) správního řízení o takovém zápisu do Seznamu. Jelikož žalovaný nevedl společné řízení o všech žádostech o zápis určitého kolektivního systému do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu historických elektrozařízení, dopustil se dle Nejvyššího správního soudu těžké vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce byl rozhodnutím žalovaného ze dne 13.12.2005 č.j. 5139/ENV/720/05 o zápisu společnosti EKOLAMP jako provozovatele kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině 5 přímo dotčen na svých právech a povinnostech. Ministerstvo proto postupovalo v rozporu se zákonem, když se žalobcem v řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, nejednalo jako s účastníkem řízení, a pochybil též orgán rozhodující o rozkladu, když žalobcův rozklad jako nepřípustný zamítl s odůvodněním, že žalobce nebyl oprávněn podat rozklad proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, protože nebyl účastníkem předmětného řízení. Soud vzhledem k vytčenému pochybení správního orgánu napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a v souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

V dalším řízení bude žalovaný vázán právním názorem soudu odvíjejícím se od výše zmíněné judikatury Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu řešící otázku okruhu účastníků řízení a vedení společného řízení. Jeho úkolem však bude i posouzení toho, zda rozklad proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl žalobcem podán včas. Otázka včasnosti podaného rozkladu nebyla orgánem rozhodujícím o rozkladu v napadeném rozhodnutí řešena a soudu nepřísluší, aby v přezkumném řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí z podnětu podané žaloby, tuto otázku řešil jako první, neboť by tak nepřípustným způsobem zasahoval do činnosti správního orgánu. Lze však uvést, že zhodnocení toho, zda žalobce jako opomenutý účastník řízení podal rozklad v zákonem stanovené lhůtě, závisí na právním výkladu, zda účinky předmětného rozhodnutí o zápisu EKOLAMP do Seznamu mohly vůči žalobci nastat, a to při pouhé vědomosti o obsahu tohoto rozhodnutí, jestliže žalobce nemohl vykonávat práva účastníka řízení a rozhodnutí mu nebylo doručeno. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17.2.2009 č.j. 2 As 25/2007 - 118 totiž vyslovil, že na jedné straně rozhodnutí vydané veřejnou mocí nemůže být jen pouhým během času účinné vůči tomu, kdo neznal obsah tohoto rozhodnutí, nicméně na druhé straně nelze ani na újmu ostatních účastníků řízení zvrátit právní moc takového rozhodnutí jen proto, že některému (opomenutému) účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně oznámeno (doručeno), jestliže přitom obsah rozhodnutí znal buď fakticky nebo proto, že si takovou vědomost zjednal z jiného zdroje. Pro takový případ Nejvyšší správní soud dovodil fikci oznámení, od níž se odvíjí běh lhůt stejně tak, jako by došlo k oznámení řádnému. Zároveň však konstatoval, že je zapotřebí, aby toto faktické oznámení mělo pro opomenutého účastníka řízení zásadně stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné, tzn. aby bylo zjištěno a byl určen den, ve kterém opomenutý účastník zcela jasně nabyl potřebné vědomosti o obsahu rozhodnutí, přičemž pochybnost prospívá tomu, kdo byl opomenut. Vzhledem k tomu, že takto vyslovený právní náhled na fikci oznámení rozhodnutí byl Nejvyšším správním soudem zaujat až dne 17.2.2009, přičemž žalobce podal v předmětné věci rozklad již dne 28.5.2008, bude na žalovaném, aby se vyrovnal také s argumentací žalobce ohledně účinku změny rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu a dopadu této změny na procesní práva žalobce. Žalovaný se proto při posouzení včasnosti žalobcova rozkladu bude muset tím, zda lze aplikovat změnu interpretace právních předpisů v judikatuře Nejvyššího správního soudu v době, kdy tato judikatura ještě nebyla žalobci při podání opravného prostředku známa, avšak když ve své závaznosti jako stanovisko rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu platila v době vydání napadeného rozhodnutí a je závazná do budoucna i pro vydání nového rozhodnutí žalovaného v této věci. Při těchto okolnostech bude zapotřebí, aby žalovaný zvážil i právní náhled společnosti EKOLAMP obsažený v jejím vyjádření k žalobě, v němž tato společnost argumentuje tím, že ze strany žalobce došlo k účelovému zneužití práva. Půjde o posouzení toho, zda podání opravného prostředku představuje dovolený výkon práva, jestliže tu jsou dány tyto okolnosti:

- žalobce podal rozklad po více než 2 letech od vydání rozhodnutí o zápisu společnosti EKOLAMP do Seznamu, ačkoliv se nejpozději z dopisu Ministerstva životního prostředí ze dne 28.4.2006 dozvěděl, že jmenovaná společnost byla na základě rozhodnutí ministerstva ze dne 13.12.2005 zapsána do Seznamu. V této souvislosti je třeba odpovědět na otázku, zda obdržení informace o rozhodnutí o zápisu EKOLAMP do Seznamu je potřebnou a postačující vědomostí pro možnost podání rozkladu i z hlediska procesní možnosti podat rozklad i blanketní formou.

- žalobce byl v rámci řízení o návrhu společnosti RETELA po doručení tohoto rozhodnutí oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, pokud nesouhlasil s výsledkem řízení v podobě zamítnutí návrhu na zápis společnosti RETELA do Seznamu, což neučinil a namísto toho se se značným časovým odstupem domáhá zrušení rozhodnutí o zápisu jiného kolektivního systému.

Stručně řečeno, úkolem žalovaného bude, aby posoudil nejen dopad nové judikatury Nejvyššího správního soudu na běh lhůty pro podání opravného prostředku žalobce, ale aby posoudil veškeré skutkové okolnosti, které nevedly žalobce k hájení jeho práv v původním řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o návrhu společnosti RETELA, a současně aby zvážil opodstatněnost opožděné reakce žalobce na dopis ministerstva ze dne 28.4.2006, jímž byl žalobce vyrozuměn o zápisech kolektivních systémů včetně kolektivního systému EKOLAMP do Seznamu, a to, zda uvedené sdělení postačovalo k tomu, aby žalobce mohl podat opravný prostředek.

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika, podání ve věci samé ze dne 12.8.2011), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny čtyřmi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 1.920,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 13.520,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Daniela Čekala (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jim mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 27. září 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru