Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 138/2009 - 162Rozsudek MSPH ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

2 As 25/2007 - 118


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 138/2009 - 162-167

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně : SPAR Česká obchodní společnost s.r.o se sídlem Nákupní 389/1, Praha 10, IČ : 27207048, zastoupena Janem Krákorou, advokátem se sídlem Jungmannova 34, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení : 1) ELEKTROWIN, a.s. se sídlem Michelská 300/60, Praha 4, IČ : 27257843, zastoupena Mg. Hanou Žatečkovou , advokátkou se sídlem Na Pecích 23, Praha 8, 2) RETELA s.r.o. se sídlem Neklanova 152/44, Praha 2, IČ : 27243753, zastoupena JUDr. Šárkou Šafránkovou, obecným zmocněncem, bytem U obecního dvora 7, Praha 1,3) REMA Systém, a.s. se sídlem Budějovická 1667/64, Praha 4, IČ: 64510263, zastoupena JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 26.3.2009, č.j. 1290/M/09 20687/ENV/09, sp. zn. R/2102

takto:

I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 23.6.2009, č.j. 1290/M/09 20687/ENV/09, sp. zn. R/2102 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo životního prostředí je povinno zaplatit žalobci náklady řízení v částce 19.200,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Jana Krákory, advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Ministra životního prostředí ze dne 26.3.2009, č.j. 1290/M/09 20687/ENV/09, sp. zn. R/2102, jímž byl jako nepřípustný zamítnut její rozklad proti části výroku rozhodnutí Ministra životního prostředí ze dne 1.12.2005, č.j. 4803/ENV/720/05, kterým bylo rozhodnuto o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s. jako provozovatele kolektivního systému zajišťujícího financování, nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 2 - malé domácí spotřebiče a skupiny 6- elektrické a elektronické nástroje dle přílohy č. 7 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) a to pod evidenčním číslem zápisu KH001/05-ECZ.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný správní orgán uvedl, že společnost ELEKTROWIN, a.s. byla zapsána jako provozovatel kolektivního systému a výrobců ji zastoupených do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen Seznam), na základě návrhu této společnosti podaného podle § 37i odst. 2 zákona o odpadech. Proti tomuto rozhodnutí o zápisu podala žalobkyně rozklad, v němž namítala, že měla být účastníkem předmětného řízení, a to s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 132/2006, podle něhož měly být všechny osoby, které podaly návrh na zápis do seznamu pro stejnou skupinu elektrozařízení účastníky společného řízení ,a to proto, aby měly možnost prokázat, že disponují největším podílem na trhu. K tomu by měly mít prostor pro uplatnění procesních prostředků. Dle žalobkyně nezákonnost vydaného rozhodnutí způsobuje skutečnost, že tato byla jako účastník řízení opomenuta, byla jí odepřena možnost prokázat, že kolektivní systém provozovaný společností RETELA s.r.o, v jehož rámci se žalobkyně rozhodla plnit své elektroodpadové povinnosti, sdružuje výrobce elektrozařízení, kteří v dané skupině uvádějí na trh majoritní podíl, což je zákonný předpoklad pro zápis kolektivního systému do seznamu pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pro danou skupinu elektrozařízení. Žalobkyně svou neúčastí v řízení tak neměla možnost prokázat své tvrzení, že je to právě kolektivní systém provozovaný společností RETELA s.r.o., který sdružuje výrobce elektrozařízení s největším podílem na trhu, a nikoliv kolektivní systém provozovaný společností ELEKTROWIN, a.s. V rozkladu žalobkyně namítala, že řízení se řídí předchozím správním řádem, tj. zákonem č. 71/1967 Sb. a považovala za irelevantní tvrzení ministerstva, že se s předmětným rozhodnutím prokazatelně seznámila v informačních dopisech ze dne 22.3.2006 a ze dne 28.4.2006, ve kterých byla ministerstvem upozorněna na neplnění elekroodpadových povinností. Podle žalobkyně bylo relevantní, že jí nebylo řádně doručeno napadené rozhodnutí, a z judikatury správních soudů dovozovala své účastenství v předmětném řízení. Trvala na názoru, že pokud jí nebylo správní rozhodnutí, jako opomenutému účastníkovi doručeno, má právo bez ohledu na plynutí doby od vydání rozhodnutí proti němu podat řádný opravný prostředek.

Žalovaný ve svém rozhodnutí zmínil vyjádření společnosti ELEKTROWIN, a.s, která nesouhlasila s názorem žalobce, že tento měl postavení účastníka řízení ve věci jejího zápisu jako provozovatele kolektivního systému a jí zastoupených výrobců elekrozařízení do Seznamu. Poukázala nato, že žalobkyně se mohla své věci domáhat v řízení o vlastním návrhu na zápis a nikoliv v rámci ukončeného správního řízení tak, že po dva a půl roce od vydání rozkladem napadeného rozhodnutí podala rozklad do rozhodnutí o zápisu.

Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodoval poté, kdy rozkladové řízení bylo přerušeno z důvodu rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasačních stížnostech ve věci zápisu jiného kolektivního systému ASEKOL.

V důsledku rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2008, č..j. 3As 21/2007-305, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 pod sp. zn. 11 Ca 132/2006 ( zápis společnosti ASEKOL, s.r.o.), nabylo opět právní moci jíné rozhodnutí ministra ze dne 10.3.2006 ( ASEKOL), kterým byly zamítnuty rozklady společnosti REMA Systém, a.s a výrobců jí zastoupených proti rozhodnutí ministerstva ze dne 22.12.2005 jako nepřípustné, neboť i u těch ministr posoudil, že neměli být účastníky správního řízení o zápisu kolektivního systému společnosti ASEKOL s.r.o. a výrobců jí zastoupených. V důsledku uvedených soudních rozhodnutí odpadl důvod přerušení řízení o rozkladu žalobkyně a žalovaný se znovu zabýval rozkladovou námitkou žalobkyně o jejím účastenství v předmětném řízení z hlediska ustanovení § 14 zákona č. 71/1967 a § 37i odst. 1 zákona o odpadech. Uvedl, že řízení o zápisu do seznamu je řízením návrhovým a rozsah účastníků řízení je jednoznačně vymezen navrhovatelem na zápis. I podle ustanovení § 5 odst. 9 vyhlášky č. 352/2005 Sb.,o nakládání s elektrozařízeními a elekroodpady jsou účastníky řízení pouze výrobci elekrozařízení, kteří návrh na zápis prostřednictvím provozovatele kolektivního systému podali a pro společenství práv a povinností také provozovatel kolektivního systému, jehož zápis je součástí zápisu těchto výrobců. Povinnost výrobců mít zajištěno financování nakládání s historickým elekrozařízením prostřednictvím kolektivního systému, do něhož jsou zapojeny výrobci z nejvyšším podílem na trhu, vyplývá pro všechny výrobce přímo z ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech a příslušných ustanovení vyhlášky. Vzhledem k tomu, že z rozhodnutí ministerstva o zápisech do seznamu nevyplývají výrobcům žádné nové povinnosti, ale pouze se jimi deklaruje splnění zákonných podmínek pro zápis, rozhodnutím o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s.o nebyla žalobkyni stanovena žádná povinnost ani jí nebylo odebráno žádné právo, neboť tyto práva a povinnost stanoví přímo zákon o odpadech.

Žalovaný proto odmítl názor žalobkyně, že z důvodu jejího opomenutí jako účastníka řízení, neměla žalobkyně žádné procesní prostředky k tomu, aby prokázala, že provozovatel kolektivního systému RETELA s.r.o. , v jehož systému je žalobkyně zapojena a který také požádal o zápis do seznamu, disponoval největším podílem na trhu. Žalobkyně byla účastníkem řízení o zápisu společnosti RETELA s.r.o. ukončeném rozhodnutím ministerstva ze dne 19.12.2005, č.j. 4671/ENV/720/05 a pokud měla důkazy o tom, že systém této společnosti sdružuje výrobce s největším podílem na trhu, mohla jej předkládat v řízení o svém návrhu na zápis.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že je výrobcem elekrozařízení, který se pro účely plnění povinností výrobců, vyplývající ze zákona o odpadech, zapojil do kolektivního systému provozovaného společnosti RETELA, s.r.o. který vznikl v důsledku zákona o odpadech a vyhlášky č. 352/2005 Sb. k plnění povinností výrobců elekrozařízení, které byly implementovány do české právní úpravy na základě Evropské směrnice č. 2002/96/ES. Žalobce následně v žalobě popsal, jaká správní řízení probíhala před Ministerstvem životního prostředí o zápisu kolektivních systémů ELEKTROWIN, ASEKOL, RETELA a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 3As 21/2007-305, který Městskému soudu v Praze vytkl, že v přezkumném řízení ve věci zápisu kolektivního systému ASEKOL do Seznamu pochybil, když s určitými osobami nejednal jako s osobami zúčastněnými na řízení. Přesto žalovaný vydal napadené rozhodnutí, v němž rozklad žalobce zamítl jako nepřípustný. Žalobkyně poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 132/2006 v němž tento soud označil za nezákonný postup, kdy žalovaný s kolektivními systémy, které ve skupinách 3, 4 a 7 stejně jako ASEKOL, s.r.o. žádali o zápis do seznamu pro zajištění financování nakládání HEEZ a s výrobci zastoupenými těmito kolektivními systémy nezacházel jako s účastníky řízení. Žalobkyně namítala, že skutečnost, že rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen z formálních, procesních důvodů , nevylučuje důvodné očekávání, že po odstranění procesních pochybení by Městský soud v Praze vydal nové rozhodnutí, které z hlediska meritorního posouzení bude obdobné jako jeho původní zrušené rozhodnutí. Žalovaný byl tedy povinen v napadeném rozhodnutí při rozhodování o rozkladu žalobce přihlížet k argumentům uvedeným v původním rozsudku Městského soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že rozklad žalobkyně byl v této věci založen na obdobných právních argumentech, jaké již byly uvedeny Městským soudem v Praze v jeho původním rozhodnutí, žalobkyně koncipovala ty důvody, pro něž měl žalovaný považovat žalobkyni za účastníka tohoto řízení:

1) Žalobkyně se na základě smlouvy uzavřené s RETELOU, s.r.o. dne 10.10.2005 rozhodla plnit své povinnost, vyplývající ze zákona prostřednictvím kolektivního systému provozovaného společností RETELA, s.r.o. Pokud byly rozhodnutím ministerstva pověřeny zajištěním financování HEEZ jiné kolektivní systémy - ELEKTROWIN. ve skupině 1, 2 a 6, ASEKOL ve skupině 3, 4, 7, EKOLAMP ve skupině 5, REMA ve skupině 8 a RETELA nebyla pověřena zajištěním financováním nakládání HEEZ ve skupinách 2 a 7, mělo to pro žalobkyni velmi závažný dopad. Rozhodnutí ministerstva o pověření systémů ELEKTROWIN, ASEKOL, EKOLAMPU ve skupinách 2-7 proto de facto znamenalo, že by žalobkyně měla s těmito systémy uzavřít nové smlouvy o povinnostech, které původně hodlala plnit prostřednictvím jediného systému RETELA. Ohledně skupin 2-7 by tak dle názoru ministerstva měla žalobkyně ve vztahu k HEEZ přejít k těmto kolektivním systémům. Negativní dopad na žalobkyni tak má skutečnost, že žalovaný odmítá provést zápis žalobkyně do Seznamu, dokud žalobkyně nebude mít uzavřenu smlouvu s příslušným pověřeným kolektivním systémem. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí také uvedl, že zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu je zápisem konstitutivním, neboť zapisuje pouze kolektivní systém s největším podílem na trhu, nikoliv každý kolektivní systém, který v dané skupině hodlá působit. Proto je nezbytné, aby všechny tyto kolektivní systémy, ale i výrobci do nich zapojení měli postavení účastníků daného správního řízení. Tím, že žalovaný upřel žalobkyni a též společnostem Retela, s.r.o. Rema systém, a.s., OF a výrobcům jimi zastupovaným postavení účastníka správního řízení, ve kterém se rozhodoval o pověření a zápisu ELEKTROWIN, a.s., pak žalobkyně byla dotčena na svých právech domáhat se, aby v těchto skupinách nebyl pověřen systém ELEKTROWIN, nýbrž RETELA. Opomenutí žalobce představuje závažné procesní porušení zákona, který je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že při svém rozhodování si byl vědom existence rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 132/20006 a byl seznámen s jeho právními argumenty. V době rozhodování žalovaného však byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2006 zrušen a nebyl zde žádný závazný výklad, ohledně vymezení okruhu účastníků řízení. Žalovaný poukázal nato, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně uvedl, proč žalovaný nebyl účastníkem řízení ukončeném rozhodnutím o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s. Žalovaný se dále ve svém vyjádření zabýval způsobem fungováním kolektivních systémů zajišťujících financování nakládání s HEEZ a k otázce účastenství žalobkyně v řízení uvedl, že zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení neobsahoval institut společného řízení a ke spojení řízení o zápisech různých kolektivních systémů do seznamu mohl správní orgán přistoupit pouze tehdy, kdy by mu to umožňovala zvláštní právní úprava. Tu však zákon o odpadech neupravoval a řízení o zápisu do Seznamu bylo návrhovým řízením v souladu s ustanovením § 18 zákona č. 71/1967 Sb. Pokud více provozovatelů kolektivních systémů podalo prostřednictvím svým výrobců více návrhů na zápis, jednalo se o samostatná správní řízení. V souladu se zákonem o odpadech i prováděcí vyhlášky mohly být závazným podkladem k rozhodování pouze návrhy na zápis podané za výrobce provozovateli kolektivních systémů a žalobkyně jako výrobce měla povinnost svému provozovali kolektivního systému za účelem podání návrhů uvést pravdivý údaj o množství a struktuře elektrozařízení uváděných na trh. Žalobkyně principielně nemohla disponovat informací ve vztahu k množství a druhu elektrozařízení uváděných na trh jinými výrobci. Pouze vedení samostatných správních řízení, jejichž účastníky byli vždy jen výrobci, kteří podali návrh na zápis do seznamu a příslušný provozovatel kolektivního systému, tak umožnilo žalovanému nejspolehlivějším a nejobjektivnějším možným způsobem získat od výrobců pravdivé údaje. O právu žalobkyně být zapsána do Seznamu bylo na základě jejího návrhu podaného prostřednictvím společnosti RETELA, s.r.o. rozhodnuto tzv. rozhodnutím RETELA. Jestliže žalobkyně s výsledkem tohoto rozhodnutí ve vztahu ke společnosti RETELA, s.r.o. nesouhlasila, mohla se proti tomuto rozhodnutí odvolat, popřípadě podat správní žalobu, což neučinila a nyní se domáhá zrušení zápisu jiných výrobců a jiného kolektivního systému.

Žalovaný uvedl, že žalobkyně podala rozklad opožděně po marném uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku od tzv. fikce doručení. Konkrétně uvedl, že žalobkyně podala návrh na zápis do seznamu prostřednictvím provozovatele kolektivního systému společnosti RETELA, s.r.o., a to pro elektrozařízení skupin 2 -7. Tzv. . rozhodnutím RETELA byl její návrh na zápis do seznamu zamítnut. Po právní moci rozhodnutí dne 16.1.2006 byl stejnopis rozhodnutí RETELA zaslán všem výrobcům uvedeným v jeho příloze na vědomí s doručením dne 16.2.2006. Následně Ministerstvo životního prostředí dopisem ze dne 22.3.2006, který byl dle doručenky žalobkyni doručen dne 4.4.2006, žalobkyni sdělil, že dosud nesplnila svou povinnost přispívat na zajištění nakládání s HEEZ podle ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech. Ve spisu je dále založena odpověď žalobkyně ze dne 11.4.2006, ve kterém žalobkyně ministerstvu sděluje, že kolektivní systém společnosti RETELA, s.r.o. činí vše proto, aby za něj plnila všechny elektrodpadové povinnosti dle smlouvy. Přípisem Ministerstva životního prostředí ze dne 28.4.2006, který byl žalobkyni doručen dne 26.5.2006, ministerstvo jednoznačně žalobkyni informovalo o tom, že povinnost přispívat na zajištění nakládání s HEEZ podle ustanovení § 37 odst. 3 zákona o odpadech, nemůže plnit prostřednictvím provozovatele kolektivního systému společnosti RETELA, s.r.o. Žalovaný výslovně poukázal na text tohoto přípisu, v němž je uvedeno, že provozovatelem kolektivního systému určeného pro zajištění financování HEEZ pocházejícího z domácnosti pro skupiny 2-6 je na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 1.12.2005 č.j. 4803/ENV/05 společnost ELEKTROWIN, a.s. K těmto skutkovým okolnostem žalovaný poukázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č.j. 2As 25/2007, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda opravný prostředek podaný opomenutým účastníkem správního řízení, který se dozví o pravomocném rozhodnutí, jenž zasahuje do jeho správní sféry a nebylo mu formálně doručeno, má být považován za odvolání podle ustanovení § 54 odst. 3 starého správního řádu, resp. zabýval se tím, kdy opomenutým účastníkům řízení začínají běžet lhůty pro podání opravných prostředků . Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i rozhodnutí správního orgánu, které nebylo formálně řádně doručeno (oznámeno) účastníku řízení, může nabýt právní moci, nastane-li fikce oznámení rozhodnutí. Při opomenutí účastníka řízení nastane fikce oznámení rozhodnutí k okamžiku, k němuž je bezpečně a bez rozumných pochyb zjištěno, že opomenutý účastník seznal úplný obsah rozhodnutí co do jeho identifikační znaků i věcného obsahu, zásadně tedy rovnocenně tomu, jak mu by bylo rozhodnutí řádně oznámeno. Podle žalovaného žalobkyně prokazatelně nejpozději dne 26.5.2006 získala dostatečný a věrohodný poznatek o vydání a obsahu rozhodnutí ELEKTROWIN a především i o tom, jakým způsobem a v jakém rozsahu jí toto rozhodnutí zasahuje do práv a povinností. Žalobkyně rozklad proti rozhodnuti ELEKTROWIN podala až 30.5.2008. Proto žalovaný má za to, že i kdyby žalobkyně v řízení ukončeném rozhodnutím ELEKTROWIN byla jako účastník řízení opomenuta a její rozklad by byl nesprávně zamítnut jako nepřípustný, pak by soud měl žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu sám zamítnout s tím, že od fikce oznámení rozhodnutí. marně uplynula lhůta pro podání rozkladu

Žalobkyně následně v replice k vyjádření žalovaného, zejména k jeho nové argumentaci o tom, že rozklad byl podán opožděně uvedla, že oproti názoru žalovaného opírajícího se o nový rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009, č.j. 2As 25/2007-118 žalobkyně vycházela legitimně z dosavadní judikatury, ve které Nejvyšší správní soud potvrdil, že pokud správní orgán nedoručil své rozhodnutí všem účastníkům řízení, rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci a opomenutý účastník byl oprávněn podal proti rozhodnutí odvolání do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Přitom dle zákona č. 71/1967 se oznámením rozhodnutí podle § 51 odst. 1 tohoto zákona rozumělo doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí účastníkům řízení. Pokud tedy předmětné rozhodnutí nebylo doručeno všem účastníkům řízení, nemohlo podle dříve platného správního řádu vůbec nabýt právní moci. Tento právní závěr je stvrzen i rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2008, č.j. 4As 30/2007-161, tj. rozhodnutím vydaným pouhé necelé 4 měsíce před podáním rozkladu. Použití nové judikatury Nejvyššího správního soudu, která se podstatně liší od jeho dosavadní soudní judikatury, je nepřípadné a nesprávné, jakoukoliv změnu rozhodovací praxe soudu nelze klást k tíži osob, které na dosavadní praxi spoléhají. Změnu interpretace právních předpisů lze aplikovat pouze do budoucna, v žádném případně ji nelze aplikovat zpětně. Pokud Nejvyšší správní soud rozhodl autoritativně nově a konstatoval, že ustanovení § 54 odst. 3 starého správního řádu o běhu tří měsíční lhůty pro podání odvolání se aplikuje i na případy, kdy účastníku řízení nebylo správní rozhodnutí vůbec doručeno, pak dle názoru žalobce počátek běhu takové tříměsíční lhůty lze klást až k okamžiku, kdy byl nový judikát Nejvyššího správního soudu veřejně publikován. Ten byl judikován ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 6/2009, tj. až v červnu 2009. Teoreticky tak tříměsíční lhůta pro podání rozkladu mohla běžet od tohoto okamžiku, avšak rozklad žalobkyně byl již podán 27.5.2008.

Žalobkyně v následném podání upozornila na opakující se judikaturu Nejvyššího správního soudu a to na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 17/2010-294, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že pokud žalovaný nevedl společné řízení o všech žádostech o zápis z určitého kolektivního systému do seznamu pro zajištění financování nakládání z HEEZ pro určitou skupinu historických elektrozařízení, dopustil se těžké vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Žalobkyně v dalším podání upozornila na změnu názoru žalovaného považoval za důvod pro vyhovění žalobě skutečnost, že žalovaný ve svém novém rozhodnutí ze dne 4.2.2011, č.j. 41/550/112607/ENV/11 výslovně akceptoval závěry, že všechna zařízení o určení kolektivních systémů pověřených zajištěním financování nakládání z HEEZ z přelomu let 2005-2006 byla ztížena zásadními pochybeními, spočívajícími v tom, že o všech žádostech o zápis mělo být vedeno společné řízení. Žalobkyně poukázala na to, že tedy dřívější odmítavý přístup žalovaného je již překonaný.

Na základě vyrozumění soudu o probíhajícím řízení uplatnili v řízení práva osob zúčastněných na řízení společnosti RETELA, s.r.o., společnost REMA systém, a.s. a společnosti ELEKTROWIN, a.s.

Společnost REMA systém, a.s. ve svém stanovisku k podané žalobě uvedla, že pokud by soud žalobě vyhověl a ministr by pokračoval v rozkladovém řízení a posuzoval rozhodnutí o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s., pak by v takovém řízení mohla být práva společnosti REMA systém,a.s přímo dotčena, neboť v případném novém prvoinstančním řízení by měli být účastníky řízení všichni žadatelé o zápis do Seznamu pro totéž zařízení.

Společnost ELEKTROWIN, a.s. ve svém vyjádření k podané žalobě ve věcné rovině uvedla, že žalobkyně v zastoupení společností RETELA, s.r.o. nevyužila svého práva. rozhodnutí RETELA zvrátit podáním řádného opravného prostředku a ani společnost RETELA, s.r.o. nepodala opravný prostředek proti rozhodnutí, v němž byl řešen její návrh na zápis do Seznamu. Společnost ELEKTROWIN, a.s. dále namítala, že rozklad žalobkyně byl podán opožděně. Uvedla, že žalobkyně podala rozklad po uplynutí více než 2 let a to v době, kdy s odkazem na soudní rozhodnutí, která žalobkyně cituje ve své žalobě, vznikly pochybnosti o tom, zda v řízeních o zápisu provozovatelů kolektivních systémů a jimi zastoupených výrobců do seznamu koncem roku 2005 a počátkem roku 2006 nedošlo ze strany ministerstva k procesnímu pochybení. Takový postup žalobkyně i ostatních výrobců, kteří využili vzniklé situace k tomu, že napadli rozklady dřívějších rozhodnutí o zápisu společnosti ELEKROWIN, a.s. považuje za účelové zneužití práva, za zamýšlenou šikanu a tedy za jednání, které nemůže požívat právní ochrany. To společnost ELEKTROWIN, a.s. dovozovala z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2Afs 178/2005. Skutkově pak odkázala na zřejmou vědomost žalobkyně o vydaném rozhodnutí ministerstva o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s do Seznamu minimálně ke dni 28.4.2006. Uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2As 25/2007, které sjednotilo dosud rozporuplnou judikaturu v otázce postavení opomenutých účastníků, se tak vyrovnalo s problematikou zneužití práva ze strany opomenutého účastníka řízení a nastavilo běh lhůty od fikce oznámení. V daném případě pak fikce doručení rozhodnutí u žalobce nastala nejpozději dnem 28.4.2006, takže v době podání rozkladu v květnu 2008 lhůta pro podání rozkladu již dávno uplynula.

Žalobkyně v replice k vyjádření společnosti ELEKTROWIN, a.s. setrvala na svých stanoviscích jak k vadnosti postupu žalovaného v předmětném řízení, tak i k otázce včasnosti jí podaného rozkladu a následně v navazujícím podání znovu poukázala na změnu názoru žalovaného ve vztahu k jeho rozhodnutím z let 2005 a 2006 včetně toho, že předmětné rozhodnutí o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s. ze dne 1.12.2005 nikdy nenabylo právní moci.

K výzvě soudu, zda v dané věci s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 3As 21/2007-305 bylo vydáno nové rozhodnutí o rozkladu žalobce, žalovaný sdělil, že ve věci rozkladu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 1.12.2005 nebylo k datu 9.8.2011 vydáno žádné nové rozhodnutí.

K výzvě soudu ke sdělení, na základě jakého zjištění a kterého data žalobkyně podala rozklad proti předmětnému rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 1.12.2005, žalobkyně v odpovědi na dotaz soudu ze dne 12.8.2011 uvedla, že jí není známo, k jakému přesnému okamžiku se dozvěděla o vydání rozhodnutí žalovaného a znovu potvrdila, že jí uvedené rozhodnutí nebylo nikdy doručeno, neboť žalovaný se žalobkyní nikdy nejednala jako s účastníkem správního řízení.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V dané věci není předmětem sporu mezi účastníky řízení věcná otázka, zda společnost ELEKTROWIN, a.s byla zapsána do seznamu jako provozovatel kolektivního systému oprávněně, nybrž zda žalobkyně byla osobou oprávněnou podat rozklad proti rozhodnutí o zápis této společnosti do Seznamu a pro případ, že byla oprávněnou osobou, zda rozklad podala včas.

Soud vyšel z následující právní úpravy :

Podle ustanovení § 37i odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech výrobce elektrozařízení, na kterého se vztahují povinnosti podle tohoto dílu zákona, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen "Seznam"). Podle odst. 7 tohoto ustanovení pro účely zápisu do Seznamu ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění financování podle odstavce 3 písm. d) a e) (tzn. způsob plnění povinností stanovených zákonem a způsob zajištění financování podle § 37n a 37o a doklady o něm).

Prováděcím předpisem je vyhláška 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Podle ustanovení § 5 odst. 1 věta druhá této vyhlášky za výrobce elektrozařízení, kteří jsou zapojeni do kolektivního systému, podává návrh na zápis provozovatel kolektivního systému na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze č. 3 této vyhlášky. Obdobně se postupuje i při ohlašování změn údajů. Podle odst. 7 tohoto ustanovení zápis provozovatele kolektivního systému je součástí zápisu jednotlivých výrobců do Seznamu. Podle odst. 9 tohoto ustanovení zápis provozovatele kolektivního systému, který zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními, s největším podílem na trhu pro danou skupinu elektrozařízení do Seznamu se provádí podle odstavce 7.

Na základě uvedené právní úpravy soud i v této věci posoudil charakter zápisů do Seznamu shodně jako Městský soud v Praze ve svém rozsudku pod sp. zn. 11 Ca 132/2006, když toto věcné posouzení nebylo tomuto soudu rozsudkem Nejvyššího správního soudu vytknuto.

Je třeba rozlišovat zápis výrobců elektrozařízení do Seznamu na straně jedné a zápis provozovatele kolektivního systému k financování nakládání s historickým elektrozařízením na straně druhé. Zatímco totiž povinností každého výrobce elektrozařízení je být zapsán do Seznamu (ustanovení § 37i odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb.), v případě zápisu provozovatele kolektivního systému k financování nakládání s historickým elektrozařízením je situace jiná. Nelze nepřihlédnout k určitým specifikům zápisu provozovatele kolektivního systému k financování nakládání s historickým elektrozařízením. Z ustanovení § 5 odst. 7, 8 a 9 vyhlášky 352/2005 Sb. vyplývá, že v těchto případech může být do Seznamu zapsán pouze ten provozovatel kolektivního systému nakládání s historickým elektrozařízením, který zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními s největším podílem na trhu pro danou skupinu elektrozařízení. Do seznamu v tomto případě nemohou být zapsání všichni provozovatelé takového kolektivního systému, ale pouze ten „ s největším podílem na trhu“. Právě tato okolnost, tzn. to, že zapsán může být pouze ten subjekt s největším podílem na trhu a nikoli každý, kdo hodlá kolektivní systém historických elektrozařízení provozovat, činí zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu nikoli zápisem evidenčním, ale konstitutivním v tom smyslu, že zakládá nejen oprávnění takto zapsaného subjektu kolektivní systém provozovat, ale současně rovněž povinnost výrobců právě a jen prostřednictvím něj své právní povinnosti plnit. Zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu tak má, na rozdíl od zápisu jednotlivého výrobce, charakter nikoli evidenční, ale charakter konstitutivní, neboť pouze prostřednictvím toho provozovatele kolektivního systému, který po 12. 10. 2005 je zapsán do Seznamu, lze zákonné povinnosti plnit (ustanovení § 15 odst. 4 vyhlášky č. 352/2005 Sb.). Práva a povinnosti provozovatele kolektivního systému k nakládání s historickými elektrozařízeními tak nevznikají bez dalšího pouze tím, že tyto stanoví právní předpis, ale je nezbytné, aby předtím došlo k vydání správního aktu – k zápisu toho kterého provozovatele kolektivního systému do Seznamu, a to po posouzení, zda splňuje podmínku největšího podílu na trhu. Bez tohoto zápisu práva a povinnosti nevznikají ani samotnému provozovateli, ani jednotlivým výrobcům elektrozařízení (ustanovení § 15 odst. 4 vyhlášky č. 352/2005 Sb. a contrario). Další specifikum spočívá v tom, že podle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky pro každou skupinu elektrozařízení zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickými elektrozařízeními jeden kolektivní systém.

Základním kritériem pro závěr o tom, který subjekt má být zapsán do Seznamu jako provozovatel jediného kolektivního systému nakládání s historickými elektrozařízeními, je výše podílu na trhu, který se určuje podle množství elektrozařízení uvedených v České republice na trh za předcházející kalendářní rok všemi výrobci, kteří plní své povinnosti prostřednictvím tohoto systému (ustanovení § 5 odst. 8 vyhlášky č. 352/2005 Sb.). Jestliže je více subjektů, kteří souběžně o takový zápis provozovatele usilují pro shodnou skupinu historických elektrozařízení, je nezbytné dát jim prostor nejen pro to, prokázat své tvrzení o tom, že právě oni disponují největším podílem na trhu, ale i prostor pro uplatnění procesních prostředků k tomu, činit podíl ostatních subjektů na trhu předmětem dokazování a zpochybňovat ho.Aby mohl určitý subjekt svých procesních práv využít, musí mít postavení účastníka řízení, aby se mohl vyjádřit k rozhodným skutečnostem, jež jsou předmětem řízení a předmětem dokazování. Dle názoru soudu se rozhodnutí o zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s. jako provozovatele kolektivního systému přímo dotýkalo práv jak společnosti RETELA, s.r.o. tak žalobkyně jako výrobce elektrozařízení, neboť se dotklo jejího právního postavení jako subjektu, který projevil vůli být začleněn do Systému RETELA. V důsledku zápisu společnosti ELEKTROWIN, a.s. se právní postavení žalobkyně změnilo ( viz např. povinnost odvádět příspěvky do kolektivního systému způsobem stanoveným provozovatelem kolektivního systému - § 13 odst. 2 vyhl. č. 325/2005 Sb.), aniž by měla možnost využít případných námitek k výši podílu společnosti ELEKTROWIN, a.s, neboť i žalobkyně jako výrobce může disponovat vědomostmi, které se k této otázce vztahují.

Uvedené dotčení na právech a povinnostech všech subjektů, kteří souběžně o zápis provozovatele usilují pro shodnou skupinu historických elektrozařízení dovozuje i nejnovější judikatura Nejvyššího správního soudu v rozsudcích pod č.j. 1As 17/2010-294 a 5As 56/2010-128, které byly vydány ve věci přezkumu zápisů kolektivních systémů do Seznamu na základě rozkladů podaných společnostmi REMA systém, a.s., eD systém CZECH, a.s. a ASEKOL, s.r.o. V těchto rozsudcích Nejvyšší správní soud vyřešil otázku okruhu účastníků řízení a vedení společného řízení tak, že zápis kolektivních systémů do Seznamu má konstitutivní charakter a že přinejmenším provozovatelé kolektivních systémů, kteří podali žádost o zápisu do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu elektrozařízení, a výrobci elektrozařízení, kteří jsou zastoupeni těmito provozovateli, musí být účastníky správního řízení o takovém zápisu do Seznamu. Tento výklad nelze považovat za extenzivní, neboť jakýkoliv jiný by nutně vedl k porušení práv těch, kteří by se příslušného správního řízení účastnit nemohli. Dle závěru Nejvyššího správního soudu jelikož žalovaný nevedl společné řízení o všech žádostech o zápis určitého kolektivního systému do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu historických elektrozařízení, dopustil se těžké vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a z tohoto důvodu byl Městský soud v Praze oprávněn rozhodnutí o zamítnutí rozkladů opomenutých účastníků řízení zrušit.

V dalším řízení bude tedy žalovaný vázán právním názorem soudů, odvíjejícím se od uvedené judikatury Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu v otázce okruhu účastníků řízení a vedení společného řízení. Nicméně bude také na něm, aby se v důsledku názoru, že žalobkyně byla osobou oprávněnou podat rozklad, dále zabýval i posouzením, zda tento rozklad byl žalobkyní podán včas, neboť otázka včasnosti podaného rozkladu nebyla důvodem pro závěr žalovaného o nepřípustnosti podaného rozkladu. Zhodnocení, zda žalobkyně jako opomenutý účastník řízení podala rozklad jako řádný opravný prostředek v zákonem stanovené lhůtě, však závisí na právním výkladu, zda účinky předmětného rozhodnutí o zápisu ELEKTROWIN,a.s.do Seznamu mohly vůči žalobkyni nastat, a to pří pouhou vědomostí o obsahu tohoto rozhodnutí, jestliže žalobkyně nemohla vykonávat práva účastníka řízení a rozhodnutí jí nebylo doručeno. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku pod č.j. 2 As 25/2007-118 ze dne 17.2.2009 totiž vyslovil, že na jedné straně rozhodnutí vydané veřejnou mocí nemůže být jen pouhým během času účinné vůči tomu, kdo neznal obsah tohoto rozhodnutí, nicméně na druhé straně nelze ani na újmu ostatních účastníků řízení zvrátit právní moc takového rozhodnutí jen proto, že některému (opomenutému) účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně oznámeno (doručeno), jestliže přitom obsah rozhodnutí znal buď fakticky nebo proto, že si takovou vědomost zjednal z jiného zdroje. Pro takový případ Nejvyšší správní soud dovodil fikci oznámení, od níž se odvíjí běh lhůt stejně tak, jako by došlo k oznámení řádnému. Zároveň však konstatoval, že je zapotřebí, aby toto faktické oznámení mělo pro opomenutého účastníka řízení zásadně stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné, tzn. aby bylo zjištěno a byl určen den, ve kterém opomenutý účastník zcela jasně nabyl potřebné vědomosti o obsahu rozhodnutí, přičemž pochybnost prospívá tomu, kdo byl opomenut. Vzhledem k tomu, že takto vyslovený právní náhled na fikci oznámení rozhodnutí byl koncipován soudem až dne 17.2.2009, přičemž žalobkyně podala rozklad v předmětné věci již dne 30.5.2008, bude na žalovaném, aby se vyrovnal s argumentací žalobkyně obsaženou v její replice ze dne 24.2.2010, týkající se změny rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu a dopadu této změny na procesní práva žalobkyně. Žalovaný se proto bude muset zabývat právní otázkou, zda je dovolené a v souladu s právem aplikovat změnu interpretace právních předpisů dle judikatury Nejvyššího správního soudu v době, kdy tato judikatura ještě nebyla žalobkyni při podání opravného prostředku známa, avšak když ve své závaznosti jako stanovisko rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu platila v době vydání napadeného rozhodnutí a je nadále závazná do budoucna i pro vydání nového rozhodnutí žalovaného v této věci. Při těchto okolnostech bude zapotřebí, aby v souvztažnosti s argumentací žalobkyně ohledně aplikace nové judikatury Nejvyššího správního soudu, žalovaný zvážil i právní náhled společnosti ELEKTROWIN, a.s. jako osoby zúčastněné na řízení, obsažený v jejím vyjádření k žalobě, v němž se tato společnost dovolává judikatury Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2Afs 178/2005 a sp. zn. 2 As 25/2007 z hlediska účelového zneužití práva. V uvedených rozsudcích se Nejvyšší správní soud zabývá zneužitím práva za situace, kdy někdo vykonává své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného, resp. se vyjadřuje k tomu, zda je na místě favorizovat účastníka, který - ač prokazatelně a v dostatečném rozsahu věděl, že se mu stala újma na právech vydáním rozhodnutí v řízení, v němž byl opomenut - proti němu včas nezasáhl. Půjde tedy o posouzení, zda podáním opravného prostředku po lhůtě jde o dovolený výkon práva jestliže tu jsou dány tyto okolnosti:

- žalobkyně podala rozklad po více než 2 letech od vydání rozhodnutí o zápisu ELEKTROWIN, a.s. do Seznamu poté, kdy se nejpozději z dopisu Ministerstva životního prostředí ze dne 28.4.2006 dozvěděla, že společnost ELEKTROWIN, a.s. byla na základě rozhodnutí ministerstva ze dne 1.12.2005 zapsána do Seznamu. V této souvislosti je třeba odpovědět na otázku, zda obdržení informace o rozhodnutí o zápisu ELEKTROWINU, a.s. do Seznamu je onou potřebnou a postačující vědomostí pro možnost podání rozkladu i z hlediska procesní možnosti podat rozklad i blanketní formou.

- žalobkyně byla v rámci rozhodnutí RETELA s doručením tohoto rozhodnutí žalobkyni dne 16.2.2006 oprávněna podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek a pokud nesouhlasila s výsledkem řízení zakončeném rozhodnutím RETELA, jímž byl zamítnut její návrh na zápis do seznamu, proč tak neučinila a nyní se domáhá zrušení zápisu jiného kolektivního systému.

Stručně řečeno, bude úkolem žalovaného, aby posoudil nejen dopad nové judikatury Nejvyššího správního soudu na běh lhůty pro podání opravného prostředku žalobkyně, ale aby posoudil veškeré skutkové okolnosti, které nevedly žalobkyni k hájení jejích práv v původním řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí RETELA, a současně aby zvážil opodstatněnost její opožděné reakce po zaslání dopisu ministerstva ze dne 28.4.2006, v němž byla žalobkyně zpravena o zápisech kolektivních systémů včetně kolektivního systému ELEKTROWIN, a.s. do Seznamu a zda toto sdělení bylo dostatečné proto, aby žalobkyně mohla podat opravný prostředek v tomto řízení.

Na základě shora uvedených důvodů Městský soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nesprávné právní posouzení postavení žalobkyně v rozkladovém řízení v důsledku podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí a dle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Soud rozhodl v dané věci bez jednání v souladu s ust. § 51 s.ř.s. , neboť účastníci řízení nevyjádřili v řízení svůj nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí bylo v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně měla ve věci úspěch proto jí soud přiznal náhradu nákladu řízení.

Náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení, a to za 6 úkonů právní služby po 2100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby,replika k vyjádření žalovaného, podání- upozornění na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podání – upozornění na změnu právního náhledu žalovaného v jiných rozhodnutích, replika k vyjádření ELEKTROWIN, a.s.) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky a dále za 6x paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky s připočtením částky DPH ve výši 2.880,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 14.440,- Kč., kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 19.280,- Kč.

Výrok o nákladech řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., když těmto osobám soud v řízení neuložil žádnou povinnost, tudíž jim ani nevznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti, která by byla soudem uložena.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 31. srpna 2011

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru