Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 132/2008 - 28Rozsudek MSPH ze dne 24.11.2010


přidejte vlastní popisek

9 Ca 132/2008 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové vprávní věci žalobce: SINO spol. s r.o., se sídlem Praha 3 Roháčova 188/37, IČ: 44846878, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1.2008 č.j. 2007/9309/30

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Celní ředitelství Olomouc rozhodnutím ze dne 5.11.2007 č.j. 6469/07-1301-23/ODN (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) podle § 13 odst. 22 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) a dle § 32 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) odňalo žalobci zvláštní povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně č.j. 11323/06-1301-23 vydané dne 13.2.2007 včetně rozhodnutí o změně zvláštního povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně č.j. 7387/07-1301-23/ZM ze dne 2.10.2007.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že Celní ředitelství Olomouc žalobci na základě žádosti vydalo zvláštní povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně č.j. 11323/06-1301-23 ze dne 13.2.2007 (dále jen „zvláštní povolení“) se jmenovitým určením k přijímání a užívání těžkého plynového oleje kombinované nomenklatury (dále jen „KN“) 2710 19 41, 2710 19 45 a 2710 19 49 za účelem výroby (ředění) základového oleje KN 2710 19 99. Platnost tohoto zvláštního povolení byla stanovena do 31.12.2007 včetně. Na základě oznámení změny sídla žalobce Celní ředitelství Olomouc dne 2.10.2007 vydalo rozhodnutí o změně zvláštního povolení č.j.7387/07-1301-23/ZM, jímž bylo změněn údaj o sídlu žalobce uvedený ve zvláštním povolení. Dne 24.8.2007 Celní ředitelství Olomouc obdrželo podnět Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 23.8.2007 k odejmutí zvláštního povolení žalobci, odůvodněný tím, že laboratorním rozborem vzorků odebraných v červnu 2007 ze žalobcem vyrobeného vybraného výrobku bylo zjištěno, že tento je minerálním olejem KN 2710 19 61, tj. těžkým topným olejem, a nikoli minerálním olejem KN 2710 19 99 uvedeným ve zvláštním povolení. Tím mělo dojít k použití vybraného výrobku osvobozeného od daně pro jiný účel, než který byl uveden ve zvláštním povolení. Tím, že žalobce použil osvobozený vybraný výrobek pro jiný účel, než bylo stanoveno ve zvláštním povolení, mu vznikla povinnost uhradit spotřební daň ve lhůtě dle § 18 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Na základě výše uvedených skutečností zahájilo Celní ředitelství Olomouc řízení o odnětí zvláštního povolení. K zahájenému řízení se žalobce vyjádřil podáním ze dne 3.9.2007. Vzhledem k tomu, že toto podání nebylo podepsáno osobou oprávněnou jednat za žalobce a ten ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu Celního ředitelství Olomouc ze

dne 2.10.2007 k doplnění podání, správní orgán na toto podání hleděl v souladu s § 21 odst. 9 daňového řádu, jako by vůbec nebylo podáno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný dále vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání proti rozhodnutí orgánu prvního stupně. Žalovaný se předně neztotožnil s argumentací žalobce, že z protokolů o zkoušce vystavených Celně technickou laboratoří (dále jen „CTL“) Celního ředitelství Olomouc nelze dovodit, že by nevyráběl olej KN 2710 19 99,

ale těžký topný olej KN 2710 19 61. Žalovaný poukázal na jednání konané dne 10.9.2007, při kterém bylo zástupcům žalobce sděleno, že na základě nově zavedené certifikované zkoušky bylo možné přistoupit i k ověření viskozity a provést tarifní posouzení výrobku bez využití deklarovaných hodnot. Podle pravidel sazebního zařazení bylo zjištěno, že se jedná o topný olej KN 2710 19 61 a nikoli o základový olej KN 2710 19 99. Správce daně tak v souladu s § 31 odst. 8 písm. d) daňového řádu prokázal existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonné sankce. Stanoviska k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007, která se opírají o objektivně a analyticky zjištěné skutečnosti, jsou spolu s protokoly o zkouškách vystavených CTL Celního ředitelství Olomouc dle žalovaného jasným důkazem o porušení právních předpisů, na jejichž základě došlo k odejmutí zvláštního povolení. Tvrzení žalobce, že doposud neproběhlo žádné řízení, ve kterém by bylo prokázáno, že vyrábí těžký topný olej KN 2710 19 61, nemá dle mínění žalovaného z hlediska řízení ve věci podaného odvolání oporu, neboť žalobce v rámci povoleného užití výrobku nezajistil v souladu se zvláštním povolením výrobu základového oleje KN 2710 19 99. Celní ředitelství Olomouc jako věcně příslušný správce daně ve smyslu § 1 odst. 3 zákona o spotřebních daních vede daňové řízení o odnětí příslušných povolení nezávisle na daňovém řízení vyměřovacím či doměřovacím, ke kterému je věcně příslušný Celní úřad Uherské Hradiště. Meritorní rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc tedy není vázáno na rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště, neboť jednak spadá výhradně do kompetence Celního ředitelství Olomouc a v daném případě bylo vydáno na základě podnětu věcně a místně příslušného celního úřadu. Za zavádějící a účelovou označil žalovaný odvolací námitku, že Celní ředitelství Olomouc mělo ve věci odnětí zvláštního povolení vyčkat pravomocného rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště. Konstatoval, že řízení vyměřovací nebo doměřovací je řízením vyplývajícím z obecné povinnosti žalobce vyrobený výrobek zdanit, a to bez ohledu na skutečnost, kde a s jakým záměrem byl vyroben. Uvádění předběžné otázky v těchto souvislostech není v souladu se zněním § 28 daňového řádu, protože rozhodnutí o odnětí zvláštního povolení nezáviselo na řešení žádné otázky, o které by nepříslušelo správnímu orgánu rozhodnout. Žalovaný dále v plném rozsahu odmítl tvrzení žalobce, že Celní úřad Uherské Hradiště nepostupoval při odběru vzorků a jejich analýze v souladu s právními předpisy, což mohlo mít vliv na konečné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil jediný důkaz či indicii pro to, v čem spatřuje nesprávný postup celního úřadu při odběru vzorků, žalovaný konstatoval, že se jedná o účelovou argumentaci a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že pracovníci žalobce byli, a to vždy bez zaznamenaných námitek, přítomni a spolupracovali při každém odběru vzorků do vzorkovnic, jejich zajištění a označení. Způsob odběru vzorků, jejich ztotožnění, zajištění a označení nebylo ze strany žalobce v průběhu jednotlivých odběrů nikdy zpochybněno. Analýza odebraných vzorků pak byla prováděna podle standardizovaných předpisů, které vycházejí z platných ČSN, norem ISO (EN ISO), případně norem ASTM. Vlastní analytické postupy pro posuzování parametrů zboží jsou standardizovány podle norem ČSN EN ISO/IEC 17025 a EN ISO 9001: 2000. Uvedené tvrzení tedy žalovaný odmítl jako nepodložené. Dále konstatoval, že se seznámil i s tou částí podání žalobce, v níž je napadáno rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště – platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období červen 2007, vydané dne 31.10.2007 pod č.j. 6012/05/05-136400-024. K tomu uvedl, že se v odvolacím řízení může zabývat pouze skutečnostmi, které přímo souvisí s předmětnou věcí a mohou mít vliv na výrok napadeného rozhodnutí. Žalovaný v odvolacím řízení nezkoumal skutečnosti související s daňovým řízením vyměřovacím či doměřovacím, neboť tato skutečnost není předmětem řízení o odnětí zvláštního povolení a žalovanému je nepřísluší žádným způsobem hodnotit. Dle názoru žalovaného se žalobce tímto podáním pouze účelově a nestandardně snaží propojit odvolací řízení ve věci odebrání zvláštního povolení s vyměřovacím řízením, které je plně v kompetenci Celního úřadu Uherské Hradiště. Žalovaný uzavřel, že správní orgán prvního stupně v dané věci postupoval způsobem, který je v mezích zákona. Byly zjištěny všechny právně významné skutečnosti a žalovaný nezjistil žádné porušení obecně závazných právních předpisů ze strany věcně a místně příslušných celních orgánů. Žalobce nepředložil důkazy zpochybňující odvoláním napadené rozhodnutí a ani nenavrhl konkrétní důkazní prostředek, který by bylo nutné prověřit. Vzhledem k těmto skutečnostem žalovaný neshledal důvody ke změně nebo zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Pod body I. až IV. žalobce detailně popsal průběh správního řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. Vlastní žalobní námitky (body), ze kterých lze dovodit, proč žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, jsou obsaženy v bodech V. a VI. žaloby. Dle žalobce není pravdivé tvrzení, že skutečnost, že žalobce nevyrábí olej base oil MP 150/80, KN 2710 19 99, ale těžký topný olej KN 2710 19 61, byla zjištěna z analýzy provedené CTL Celního ředitelství Olomouc. Z protokolů o zkoušce vystavených CTL Celního ředitelství Olomouc nic takového nelze vyvodit; takový závěr je obsažen pouze ve stanoviscích k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007, které však nelze použít jako důkazy; důkazem jsou pouze příslušné protokoly o zkoušce vystavené CTL. Není zřejmé, na základě čeho dospěl žalovaný k závěru, že se má za prokázané, že ze strany žalobce došlo k použití vybraného výrobku osvobozeného od daně pro jiný účel, než který byl uveden ve zvláštním povolení. Pro postup celních orgánů v této věci je dle žalobce signifikantní, že správní orgán na jedné straně odmítá stanovisko žalobce ze dne 3.9.2007 k zahájení předmětného řízení a současně se odvolává na společné jednání žalobce a Celního ředitelství, které proběhlo dne 10.9.2007 a kterého se za žalobce zúčastnil jeho jednatel pan Milan Sikora, který je zcela nepochybně oprávněn za žalobce jednat.

Žalovaný se sice v napadeném rozhodnutí neztotožnil s argumentací žalobce, že z protokolů o zkoušce vystavených CTL Celního ředitelství Olomouc nelze dovodit, že by vyráběl těžký topný olej KN 2710 19 61 a nikoli vybraný výrobek KN 2710 19 99, nicméně to, proč se s uvedenou argumentací žalobce neztotožnil, odůvodnil žalovaný tvrzeními nemajícími oporu ve spise ani v právních předpisech či platné judikatuře. Odkaz na jednání žalobce se zástupci Celního ředitelství konané dne 10.9.2007 zcela samoúčelný a pro danou kauzu zcela bezvýznamný. Žalobce nikdy nezpochybňoval kompetentnost Celně technických laboratoří celní zprávy. Podstatou problému je však to, jaké vzorky byly analyzovány a také jaká CTL to konkrétně byla. Stanoviska k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007 důkazem nejsou, neboť důkazem jsou pouze příslušné protokoly o zkoušce vystavené CTL. Na tomto místě žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.3.2006 č.j. 31 Ca 115/2005 - 54, podle něhož jako důkaz pro posouzení sporné věci slouží to, co je výsledkem rozboru vzorků, nikoli až stanovisko k sazebnímu zařazení, byť vypracované žalovaným v souladu s ust. § 4 písm. e/ zákona č. 185/2004 Sb. Rozhodující pro to, zda předmětný vybraný výrobek náleží do KN 2710 19 99 nebo 2710 19 61, je dle mínění žalobce to, zda tento výrobek při určité rozpustné barvě C má tomu odpovídající viskozitu V. Protokoly vypracované CTL Olomouc však žádné údaje o těchto veličinách neobsahují, protože je tato CTL nezkoumala. Údaje o rozpustné barvě C a viskozitě jsou uvedeny v protokole o zkoušce, který vystavila CTL Praha. Otázkou však je, co tato CTL zkoumala. V protokolech o odběru vzorků je uvedeno, že jako vzorkovnice jsou používány skleněné lahve o obsahu jeden litr, nebo 0,5 litru. Na protokolech o zkoušce vyhotovených CTL Olomouc je uvedeno, že „vzorky byly dodány v náhradním obalu. Lahve z tmavého skla 500 ml (případně jeden litr) ....“ Žalobce klade otázku, jaký vzorek byl CTL Olomouc předložen k analýze, když byl dodán v náhradním obalu. Dle jeho názoru lze vážně pochybovat o tom, že se jedná o vzorky, které byly odebrány za přítomnosti zaměstnanců žalobce. Na tom nic nemění skutečnost, že CTL uvádí, že byly přelepené celní páskou a opatřeny plombou. Jestliže u vzorků analyzovaných CTL Olomouc lze vážně pochybovat o tom, zda se jednalo o vzorky odebrané za přítomnosti zaměstnanců žalobce, pak u vzorků analyzovaných CTL Praha již nejde o pochybnost, ale o jistotu, protože v protokolech o zkoušce vyhotovených touto laboratoří je v popisu vzorku obal, ve kterém byl vzorek této laboratoři dodán, označen jako „bezbarvá skleněná láhev o obsahu 250 ml“. Přitom právě CTL Praha prováděla analýzy, které byly rozhodující pro určení, zda žalobcem vyráběný základový olej patří pod KN 2710 19 99 nebo 2710 19 61, tedy zda se jedná o těžký topný olej, protože CTL Praha zjišťovala rozpustnou barvu C, stanovovala kinematickou viskozitu a také číslo zmýdelnění. Žalobce nezpochybňuje správnost údajů uvedených v protokolech o zkoušce vyhotovených CTL Praha, ale zpochybňuje to, že tyto výsledky byly získány ze vzorků odebraných v přítomnosti zaměstnanců žalobce. Právě z těchto důvodů žalobce předpokládal, že Celní ředitelství by mělo při rozhodování o odnětí zvláštního povolení vyčkat rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště, které již vedlo řízení. Celní ředitelství Olomouc ani žalovaný se neobtěžovali žádným dokazováním, ale spokojili se s tím, že byl dán podnět k odnětí zvláštního povolení a také s konstatováním, že bylo možné na základě nově zavedené certifikované zkoušky přistoupit i k ověření viskozity.

Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením, že v daném případě bylo rozhodnutí o odnětí zvláštního povolení vydáno na základě podnětu věcně a místně příslušného celního úřadu. Poukazuje na to, že Celní úřad Uherské Hradiště podal Celnímu ředitelství podnět v dané věci přípisem ze dne 23.8.2007, tedy v době, kdy již nebyl místně příslušným správcem daně. Žalobce totiž ke dni 2.8.2007 změnil své sídlo a tímto dnem se místně příslušným správcem daně stal Celní úřad Praha 1, kterému také Celní úřad Uherské Hradiště postoupil celou kauzu týkající se doměření daně.

Žalobce dále uvedl, že všechny skutečnosti odůvodňující jeho názor, že celní orgány při odběru vzorků a jejich analýze postupovaly v rozporu s právními předpisy, jsou podrobně uvedeny v odvolání ze dne 28.11.2007, které podal proti platebnímu výměru Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 31.10.2007 a o němž rozhodovalo Celní ředitelství Olomouc. Žalobce nedokáže posoudit, proč celní ředitelství tyto skutečnosti, které mu byly v době podání odvolání proti rozhodnutí o odnětí zvláštního povolení známy, nesdělilo žalovanému. Pouze pro dokreslení žalobce uvedl jeden z těchto důvodu, a sice že před vydáním platebního výměru nebyla žalobci ze strany Celního úřadu Uherské Hradiště dána jakákoli možnost uplatnit svá práva a názory, protože proběhlo pouze místní šetření podle § 15 daňového řádu, ve kterém mělo být zjištěno, že žalobce údajně vyrábí těžký topný olej KN 2710 19 61. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu však dodatečným platebním výměrem nelze doměřit daň pouze na základě výsledků získaných při vyhledávací činnosti nebo při místním šetření, aniž by byla zahájena a provedena daňová kontrola.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že zpochybňovat odběr vzorků a jejich analýzu může žalobce pouze s ohledem na neznalost fungování akreditované certifikované CTL, jejíž činnost je pravidelně podrobována nezávislým auditům externích společností vydávajících osvědčení o akreditaci laboratoře a certifikát systému jakosti CTL. Systém práce v CTL je též předmětem každoroční vnitřní kontroly (tzv. interní audit). Při těchto auditech je zvláštní důraz kladen právě na prověření manipulace se vzorkem. Pokud jde o zpochybnění režimu práce se vzorkem v CTL Olomouc při oddělování poměrné části zkušebního vzorku za účelem jeho zaslání na dílčí analýzy na jiné pracoviště CTL, žalovaný k tomu uvedl, že CTL fungují v rámci celní správy jako jedna laboratoř, která je z metodického pohledu vedena jednotným odborným řízením. Jde tedy o jeden subjekt s více pracovišti. Pokud žalobce zpochybňuje výsledky zkoušek vzorků č. 136400-07-06-001 až 004 a 136400-07-06-007 až 010 odebraných Celním úřadem Uherské Hradiště v červnu 2007 za osobní přítomnosti jednatele žalobce, který neměl výhrady ke způsobu odběru vzorků do vzorkovnic, jejich označení a zajištění, které byly následně předmětem zkoušek jednak v CTL Olomouc a jednak v CTL Praha, (v protokolech o zkoušce obou CTL označeny jako č. vzorku OL0212/07, OL0213/07, OL0216/07, OL0223/07, OL0274/07, OL0255/07, OL0256/07 a OL0263/07), žalovaný k tomu uvedl, že z těchto protokolů jednoznačně vyplývá, že všechny vzorky dodané do CTL Olomouc ke zkoušení byly v „náhradních obalech“, tedy nikoliv v originálních maloobchodních baleních, neboť tyto vzorky se odebíraly přímo z cisteren žalobce. Jednalo se o vzorkovnice - láhve z hnědého skla běžně používané k odběru vzorků v celní správě. Vzorky musí být řádně označené evidenčním číslem vzorku. Tak tomu bylo i v daném případě, což vyplývá z protokolů o zkoušce, kde je v kolonce „Evidenční číslo vzorku“ vždy uvedeno číslo vzorku vytvořené celním úřadem. Bez evidenčního štítku vzorku by nebylo možno vzorek ztotožnit s dodanou dokumentací a nebyl by ke zkoušení do CTL vůbec přijat. Z toho dle názoru žalovaného vyplývá, že jak CTL Olomouc, tak CTL Praha prováděly analýzy vždy na stejném vzorku a nemohlo dojít k jakékoli záměně či neoprávněné manipulaci se vzorky. Žalovaný v této souvislosti poznamenal, že Celní úřad Uherské Hradiště ve všech případech odběrů odebral tři vzorky, jeden pro CTL, druhý pro kontrolovaný subjekt (tedy pro žalobce) a třetí tzv. rozhodčí vzorek. V případě pochybností o manipulaci se vzorky v CTL si žalobce mohl nechat provést rozbory v jiné zkušební laboratoři na svém vzorku, čímž by byly jeho v žalobě uváděné pochybnosti jednoznačně vyvráceny či potvrzeny. Této možnosti ověřit si správnost výsledků zkoušek však žalobce nevyužil. Žalovaný dále uvedl, že v případě, kdy je třeba pro zajištění potřebných analytických podkladů pro celní nebo daňové řízení provést na vzorku tzv. „dílčí analýzy“ na jiném pracovišti (CTL Praha), než je pracoviště, které předmětný vzorek eviduje (CTL Olomouc), je ze zkušebního vzorku oddělena potřebná reprezentativní část do „dalšího obalu“ jednoznačně označeného identifikačním štítkem, aby byla ztotožnitelná s původním „zkušebním vzorkem“. Tato reprezentativní část vzorku je pak zaslána na pracoviště, které provádí potřebné analýzy. Příslušné pracoviště obdrží zároveň elektronickou zakázku na provedení požadovaných analýz, která je uplatněna zasláním předvyplněného „Protokolu o zkoušce“, kde je zejména uvedeno, jaké analýzy jsou požadovány, základní vstupní data o „zkušebním vzorku“ (kontrolovaný subjekt, identifikační čísla vzorků, název zboží apod.) a v protokolu o zkoušce je vždy popsán původní obal „zkušebního vzorku“ a stejně tak i „další obal dílčího vzorku“, ve kterém toto pracoviště vzorek obdrželo. Vše je zajištěno tak, aby bylo možno provést jednoznačné ztotožnění vzorku v každém okamžiku jeho zpracování. Z uvedeného popisu zasílání vzorků na dílčí analýzy na jiné pracoviště CTL vyplývá, proč se

popisy obalů vzorků v protokolech o zkoušce vyhotovených CTL Olomouc (láhev z tmavého skla 500 ml nebo 1000 ml) a CTL Praha (bezbarvá skleněná láhev o obsahu 250 nebo 200 ml) vzájemní liší, přestože vzorek uvnitř těchto obalů je stejný. Žalovaný dodal, že při zpracování vzorků v laboratoři je běžné, že se vzorky převádí do jiných obalů, respektive speciálního chemického skla, neboť většina analytických přístrojů je vybavena automatickými podavači vzorků. Tyto podavače pracují pouze s unifikovaným typem obalu, a proto je zpravidla nutné vzorky z původního obalu, do kterého byl vzorek odebrán, v laboratoři pro potřeby provádění zkoušek převést do jiných obalů, přičemž jsou vždy činěna taková opatření, aby nedošlo k záměně vzorků.

Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě uvedl, že z výsledků laboratorních zkoušek, které žalobce nezpochybňuje, vyplynulo, že předmětné vzorky odebrané v červnu 2007 neodpovídají parametrům základového oleje KN 2710 19 99 dle Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, naposledy novelizované Nařízením Komise (ES) č. 1549/2006, Doplňkové poznámky 2d) ke kapitole 27 a Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému.

Žalovaný i nadále trvá na tom, že Celní ředitelství Olomouc přistoupilo k odnětí zvláštního povolení žalobci v souladu s § 13 odst. 22 písm. a) zákona o spotřebních daních, neboť podle podnětu Celního úřadu Uherské Hradiště došlo k porušení zvláštního povolení, když vybraný výrobek byl použit na jiné účely, než které byly ve zvláštním povolení uvedeny. Námitku žalobce vztahující se k předběžné otázce považuje žalovaný za bezpředmětnou, protože se jedná o dvě samostatná řízení. Daňové řízení vyměřovací nebo doměřovací je řízením vyplývajícím z obecné povinnosti vyrobený výrobek zdanit bez ohledu na skutečnost, kde a s jakým záměrem byl vyroben. Rozhodnutí o odnětí zvláštního povolení nezáviselo na řešení žádné otázky, o které by Celnímu ředitelství Olomouc nepříslušelo rozhodnout. Zpochybňuje-li žalobce věcnou a místní příslušnost Celního úřadu Uherské Hradiště, které dalo dne 23.8.2007 podnět k odnětí zvláštního povolení, žalovaný k tomu uvedl, že je pravdou, že žalobce ke dni 2.8.2007 změnil dle výpisu z obchodního rejstříku své sídlo. Tuto změnu však žalobce řádně neoznámil daňovému úřadu a Celní úřad Uherské Hradiště tuto změnu zjistil právě až v souvislosti s podáním podnětu, ve kterém na tuto skutečnost Celní ředitelství Olomouc upozorňuje. Přestože bylo povinnosti žalobce tuto změnu oznámit nejpozději do 17.8.2007, žalobce tak učinil až dne 28.8.2007, a to ústně při jednání u Celního ředitelství Olomouc již v rámci probíhajícího řízení o odnětí zvláštního povolení. Celní orgány i v tomto případě postupovaly v souladu se zákonem. Poté, co se dozvěděly o změně sídla žalobce, učinily příslušné kroky, pokud jde o příslušnost daňového úřadu a změnu údaje o sídle žalobce ve zvláštním povolení.

Při ústním jednání před soudem zástupkyně žalovaného správního orgánu s poukazem na rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 22.5.2008 č.j. 493/08-1301-21, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí celního úřadu ve věci vyměření spotřební daně, uvedla, že v dané věci nemohlo dojít k záměně vzorků, jak tvrdí žalobce. Nakládání se vzorky se děje podle příslušných norem. Při odběru jsou odebírány vždy tři vzorky, jeden z nich je tzv. rozhodčí vzorek, který zůstává celnímu úřadu a jeden vzorek se ponechává kontrolovanému subjektu. Žalobce tedy měl možnost domáhat se analýzy tohoto vzorku a vyvrátit tak závěry analýzy CTL, což však neudělal. Zástupkyně žalovaného dodala, že proti rozhodnutí o doměření spotřební daně žalobce nepodal správní žalobu a tuto daň zaplatil. Žalobce ničím neprokázal, že by došlo k nesprávné manipulaci se vzorky a že by analýza byla provedena na jiném výrobku než na tom, který byl odebrán z jeho cisterny. Nebylo důvodu, aby žalovaný vyčkával na výsledek řízení o doměření spotřební daně žalobci, neboť se jednalo o zcela samostatné řízení. Z uvedených důvodů zástupkyně žalovaného navrhla, aby soud žalobu zamítl. Žalobce, ač řádně obeslán prostřednictvím datové schránky, se k jednání nedostavil.

Soud při jednání provedl důkaz listinou – rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc ze dne 22.5.2008 č.j. 493/08-1301-21. V žalobě uplatněný návrh žalobce na provedení důkazu napadeným rozhodnutím a rozhodnutím správního orgánu prvního stupně soud zamítl, neboť uvedená rozhodnutí jsou předmětem soudního přezkumu, nikoli předmětem dokazování. To, že zmíněná rozhodnutí byla vydána, není mezi stranami sporné.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Rozhodnutím ze dne 13.2.2007 č.j. 11323/06-1301-23 Celní ředitelství Olomouc udělilo žalobci zvláštní povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, jímž žalobci povolilo přijímání a užívání těžkého plynového oleje KN 2710 19 41, 2710 19 45 a 2710 19 49 v celkovém množství 5.925.000 litrů za rok. Platnost povolení byla stanovena do 31.12.2007 včetně. Povolení bylo vázáno k dodavateli – obchodní společnosti FAU s.r.o. a bylo uděleno pro výrobu (ředění) základového oleje KN 2710 19 99. V rozhodnutí byl žalobce mj. vyrozuměn o tom, že v případě, že nebude plnit podmínky stanovené zvláštním povolením nebo nepovede řádně účetnictví nebo evidenci podle zákona o spotřebních daních, celní ředitelství toto povolení odejme.

Dne 2.10.2007 vydalo Celní ředitelství Olomouc pod č.j. 7387/07-1301-23/ZM rozhodnutí o změně zvláštního povolení, kterým změnilo údaj o sídle žalobce uvedený ve zvláštním povolení ze dne 13.2.2007 č.j. 11323/06-1301-23 z původního Český Těšín, Jablunkovská 581/40 PSČ 73701 na nový Praha, Žižkov, Havlíčkovo náměstí 189/2, PSČ 130 00.

Dne 23.8.2007 podal Celní úřad Uherské Hradiště Celnímu ředitelství Olomouc podnět k odejmutí zvláštního povolení vydaného žalobci dle § 13 odst. 22 zákona o spotřebních daní. V podnětu celní úřad uvedl, že 23.8.2007 obdržel stanoviska k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007 týkající se hotového výrobku – základového oleje vyráběného žalobcem. Tyto výsledky konstatují, že žalobce nevyrobil základový olej s povoleným sazebním zařazením 2710 19 99, ale vybraný výrobek se sazebním zařazením 2710 19 61, čímž bylo porušeno žalobci vydané zvláštní povolení, neboť vybraný výrobek byl použit pro jiný účel než ten, který byl uveden ve zvláštním povolení a žalobce z tohoto vybraného výrobku do dnešního dne nezaplatil daň. Celní úřad Uherské Hradiště současně oznámil Celnímu ředitelství Olomouc, že při kontrole internetové aplikace výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobce změnil dne 2.8.2007 sídlo a tuto změnu Celnímu úřadu Uherské Hradiště nenahlásil.

Obsahem spisového materiálu jsou stanoviska Celního ředitelství Olomouc k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007, která sumarizují výsledky zkoušek provedených CTL Olomouc a CTL Praha ohledně analýzy vzorků označených jako „základový olej base oil MP 150/80“. Vzorky byly přijaty k analýze v červenu 2007. Podle Celního ředitelství je třeba zboží, jehož vzorky byly analyzovány, vzhledem ke zjištěným vlastnostem zařadit do podpoložky 2710 19 61 kombinované nomenklatury jako těžký topný olej.

Sdělením ze dne 24.8.2007 Celní ředitelství Olomouc vyrozumělo žalobce o zahájení řízení o odnětí zvláštního povolení.

Při ústním jednání konaném dne 28.8.2007 žalobce správnímu orgánu popsal důvody, které jej vedly ke změně sídla a dále uvedl, že jejich receptura se od ledna nezměnila. Proto se domnívá, že k odklonu od technologie nedošlo a je otázkou, proč celní orgány považují jeho produkt za topný olej. Na dotaz, zda by mohl dostat výsledky analýz, na základě kterých celní úřad takto postupoval, bylo žalobci sděleno, že Celní ředitelství Olomouc nemá tyto analýzy k dispozici a že tyto jsou k dispozici na Celním úřadu Uherské Hradiště.

Dne 5.9.2007 bylo Celnímu ředitelství Olomouc doručeno vyjádření k zahájení řízení o odnětí zvláštního povolení datované dnem 3.9.2007, které bylo za žalobce podepsáno manažerem společnosti Mgr. M. W. Výzvou ze dne 2.10.2007 Celní ředitelství Olomouc vyzvalo žalobce k odstranění zřejmých vad tohoto podání. Celní ředitelství ve výzvě konstatovalo, že podání žalobce má vady, pro které není způsobilé k projednání, neboť k němu nebyl připojen podpis statutárního orgánu žalobce nebo jím zmocněného zástupce. Celní ředitelství proto vyzvalo žalobce, aby výše uvedené vady odstranil, a to písemně nebo ústně do protokolu nejdéle do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Současně byl žalobce poučen o tom, že nebude-li výzvě správce daně vyhověno, bude se na toto podání hledět, jako by vůbec nebylo podáno (§ 21 odst. 9 daňového řádu). Žalobce na uvedenou výzvu nijak nereagoval.

Při jednání konaném dne 10.9.2007 zástupci žalobce vznesli dotaz, na základě jakých kritérií byl jimi vyráběný olej zařazen jako topný olej a nikoliv jako jimi deklarovaný základový olej. Zástupci Celního ředitelství Olomouc žalobci na tento dotaz sdělili, že na základě nově zavedené certifikované zkoušky bylo možné přistoupit i kověření viskozity a provést tarifní posouzení výrobku bez využití deklarovaných hodnot. Podle pravidel sazebního zařazování bylo zjištěno, že se jedná o topný olej KN 2710 19 61 a ne o základový olej KN 2710 19 99. Zástupci žalobce při jednání dále uvedli, že neměli v úmyslu vyrábět topný olej a že si nebyli vědomi toho, že kvůli viskozitě se vybraný výrobek dostane do jiného sazebního zařazení a bude nutné zaplatit daň za všechny takto vyrobené vybrané výrobky. Dále vznesli dotaz, zda se sazební zařazení odvíjí jen podle viskozity. Bylo jim odpovězeno, že při posouzení sazebního zařazení vzorků minerálních olejů se sleduje prvotně destilační křivka a následně viskozita a další fyzikální a chemické vlastnosti oleje, např. rozpustná barva, bod tuhnutí či zbytkový popel. Podle výsledných parametrů se minerální olej zařadí do příslušné položky celního sazebníku v souladu s interpretačními pravidly a poznámkami k dané kapitole.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobci podle § 13 odst. 22 písm. a) zákona o spotřebních daních a podle § 32 daňového řádu odňato zvláštní povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně č.j. 11323/06-1301-23 vydané dne 13.2.2007 včetně rozhodnutí o změně zvláštního povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně č.j. 7387/07-1301-23/ZM ze dne 2.10.2007. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně konstatoval, že dne 24.8.2007 obdržel podnět Celního úřadu Uherské Hradiště k odejmutí zvláštního povolení žalobci, neboť laboratorním rozborem vzorků odebraných v průběhu června 2007 z vyrobeného vybraného výrobku bylo zjištěno, že tento je minerálním olejem KN 2710 19 61, tj. těžkým topným olejem a nikoli minerálním olejem KN 2710 19 99 uvedeným ve zvláštním povolení. Na základě uvedených skutečností bylo zahájeno řízení ve věci odnětí zvláštního povolení žalobci. Ten v rámci řízení namítl, že nedošlo k žádné změně výrobního postupu (receptury) pro výrobu základového oleje a má za to, že jím vyráběný minerální olej je kódu nomenklatury 2710 19 99. Správní orgán prvního stupně dále uvedl, že žalobce ve lhůtě stanovené ve výzvě nedoplnil své podání – vyjádření k zahájenému řízení o odnětí zvláštního povolení doručené Celnímu ředitelství Olomouc dne 5.9.2007, a proto se v souladu s § 21 odst. 9 daňového řádu na toto podání hledí, jako by vůbec nebylo podáno. Správní orgán prvního stupně poté uvedl, že jednou z obligatorních náležitostí vydaného zvláštního povolení je ve smyslu § 13 odst. 9 zákona o spotřebních daních uvedení účelu použití, pro který je vybraný výrobek osvobozený od daně. V případě, že dojde k užití vybraného výrobku k jiným účelům, než které jsou uvedeny ve zvláštním povolení, je tím splněna jedna ze dvou kumulativních podmínek pro odnětí zvláštního povolení podle § 13 odst. 22 písm. a) zákona o spotřebních daní. CTL Celního ředitelství Olomouc provedla laboratorní rozbor vzorků vyrobeného minerálního oleje, ze kterého vyplynulo, že kód nomenklatury tohoto oleje je 2710 19 61. Ve zvláštním povolení je však jako účel použití minerálního oleje osvobozeného od daně uvedena výroba minerálního oleje kódu nomenklatury 2710 19 99, což znamená, že ze strany žalobce došlo k použití osvobozeného minerálního oleje pro jiné účely, než je uvedeno ve zvláštním povolení. Správní orgán prvního stupně dále konstatoval, že žalobce splnil povinnost uvedenou v § 13 odst. 17 zákona o spotřebních daních, tj. povinnost oznámit změnu sídla celnímu ředitelství do 15 kalendářních dnů od jejího vzniku, neboť v rámci ústního jednání konaného dne 28.8.2007 doložil své námitky notářsky ověřeným výpisem z obchodního rejstříku ze dne 27.8.2007 a současně do protokolu požádal o změnu předmětných zvláštních povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně.

Odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o odnětí zvláštního povolení, bylo napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle ust. § 13 odst. 1 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, s výjimkou případů podle § 11 odst. 3, § 32, § 53 odst. 3 až 7, § 73 odst. 2, § 87 a 98 lze vybrané výrobky přijímat a užívat pouze na základě zvláštního povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně (dále jen "zvláštní povolení"). O vydání zvláštního povolení rozhoduje celní ředitelství na návrh podaný prostřednictvím celního úřadu.

Podle ust. § 13 odst. 22 písm. a/ zákona o spotřebních daních celní ředitelství odejme zvláštní povolení, jestliže vybraný výrobek byl použit na jiné účely, než které byly ve zvláštním povolení uvedeny, a uživatel z tohoto vybraného výrobku nezaplatil daň.

Podle § 21 odst. 8 daňového řádu má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, vyzve správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu zúčastněnou na řízení, aby je podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou správce daně stanoví, odstranil. Současně ho poučí o následcích spojených s jejich neodstraněním. Pokud je den zahájení řízení dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle tohoto odstavce přerušuje a nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy dojde k odstranění vad.

Podle § 21 odst. 9 daňového řádu bude-li podání opraveno ve stanovené lhůtě, hledí se na ně tak, jako by bylo předloženo bez vady v den původního podání. Bude-li opravené podání předloženo až po uplynutí lhůty, považuje se za podané dnem, kdy bylo podáno po opravě. Nebude-li vyhověno výzvě správce daně, hledí se na toto podání, jako by vůbec nebylo podáno.

Podle § 28 odst. 1 daňového řádu vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. Jinak si může správce daně o takové otázce učinit úsudek nebo dát příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci uvážil takto:

Skutečnost, že některé z dílčích zkoušek vzorků minerálního oleje odebraných u žalobce v červnu 2007 byly prováděny v CTL Praha a nikoliv v CTL Olomouc, je z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí nepodstatná. Celní ředitelství Olomouc při zpracování Stanovisek k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007 nepochybně vycházelo i z výsledků dílčích zkoušek vzorků provedených v CTL Praha, o čemž svědčí to, že v rámci sumarizace výsledků zkoušek jednotlivých vzorků ve stanoviscích k sazebnímu zařazení zboží jsou uvedeny též zjištěné výsledky hodnot, které byly zkoumány při zkouškách prováděných v CTL Praha (hodnoty „rozpustné barvy“, kinematické viskozity a číslo zmýdelnění). Právě tyto hodnoty byly i dle samotného žalobce relevantní pro rozlišení, zda předmětný vybraný výrobek náleží do KN 2710 19 99 nebo 2710 19 61. Je třeba zdůraznit, že žalobce, jak sám v podané žalobě výslovně uvedl, správnost hodnot naměřených CTL Praha při zkouškách (analýzách) předmětných vzorků nezpochybňuje. K tomu je nutno dodat, že žalobce stejně tak ničím nezpochybnil ani klíčový závěr správních orgánů obou stupňů, že na základě výsledků provedených zkoušek, které byly sumarizovány právě ve zmíněných stanoviscích Celního ředitelství Olomouc k sazebnímu zařazení zboží, je nutné žalobcem vyráběný olej zařadit do KN 2710 19 61.

Není pravdou, že závěr o sazebním zařazení žalobcem vyráběného oleje učinil žalovaný pouze na základě stanovisek Celního ředitelství Olomouc k sazebnímu zařazení zboží. Jak již bylo uvedeno, tato stanoviska obsahují též sumarizaci výsledků zkoušek předmětných vzorků provedených jak v CTL Praha, tak i v CTL Olomouc, které jsou zachyceny v jednotlivých protokolech o zkoušce. Protokoly jsou součástí spisového materiálu v dané věci a žalovaný i správní orgán prvního stupně je při rozhodování měli rovněž k dispozici. Vzhledem k tomu, že sumarizace výsledků zkoušek vzorků ve stanoviscích Celního ředitelství Olomouc k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007 koresponduje s výsledky zachycenými v jednotlivých protokolech o zkoušce, nelze než dovodit, že správní orgány obou stupňů k závěru o sazebním zařazení žalobcem vyráběného oleje dospěly též na základě výsledků zjištěných při zkouškách předmětných vzorků uvedených v příslušných protokolech o zkoušce. Jinými slovy řečeno, v projednávané věci nebyla jako důkaz, který prokazuje, že ze strany žalobce došlo k použití vybraného výrobku osvobozeného od daně pro jiný účel než ten, který byl uveden ve zvláštním povolení, použita pouze zmíněná stanoviska k sazebnímu zařazení zboží č. 614/2007 až 621/2007, ale též výsledky analýzy vzorků zachycené v protokolech o zkoušce, které byly následně sumarizovány ve zmíněných stanoviscích k sazebnímu zařazení zboží. Poukaz žalobce na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.3.2006 č. j. 31 Ca 115/2005-54 je tedy v projednávané věci nepřípadný.

Z výše popsaných důvodů shledal soud nedůvodnou žalobní námitku, v níž je Celnímu ředitelství Olomouc i žalovanému vytýkáno, že se neobtěžovali žádným dokazováním, ale spokojili se s tím, že byl dán podnět k odnětí zvláštního povolení a také s konstatováním, že bylo možné na základě nově zavedené certifikované zkoušky přistoupit i k ověření viskozity. Soud má za to, že správní orgány obou stupňů při svém rozhodování zohlednily výsledky zkoušek předmětných vzorků žalobcem vyráběného oleje (které žalobce ničím nezpochybnil), a rozhodovaly tak na základě spolehlivě zjištěného stavu věci.

Soud se neztotožnil ani s námitkami, v nichž žalobce s poukazem na rozdílnost označení vzorkovnic v protokolech o odběru vzorků a v protokolech o zkouškách vzorků zpochybňuje, zda se v případě vzorků analyzovaných CTL Olomouc a CTL Praha skutečně jednalo o vzorky, které byly dříve odebrány v přítomnosti zaměstnanců žalobce. Soud dospěl k závěru, že žalobcem zdůrazňovaná rozdílnost v popisu obalu vzorků není způsobilá zpochybnit totožnost odebraných a zkoumaných vzorků, ani totožnost vzorků analyzovaných v CTL Olomouc a v CTL Praha. Za směrodatné v tomto směru soud považuje údaje uvedené v jednotlivých protokolech o zkoušce, které jsou součástí spisového materiálu, především pak

shodu údajů o číslu vzorku a evidečním číslu vzorku, z níž je patrno, že CTL Olomouc i CTL Praha posuzovaly totožné vzorky zboží (oleje). Důvody, které vedly k uvedení odlišného údaje o obalu vzorku v protokolech vyhotovených oběma CTL, žalovaný dle náhledu soudu věrohodným způsobem vysvětlil ve vyjádření k žalobě. Je zcela logické, že obaly vzorkovnic zasílané na dílčí analýzu do CTL Praha byly odlišné od obalů použitých při odběru a předaných žalobci a dodaných CTL Olomouc, neboť část vzorku musela být před odesláním do CTL Praha oddělena, tj. přelita z jedné vzorkovnice do jiné. Ve vztahu k této námitce soud pro stručnost odkazuje rovněž na závěry Celního ředitelství Olomouc obsažené v rozhodnutí ze dne 22.5.2008 č.j. 493/08-1301-21 vydaném ve věci vyměření spotřební daně žalobci, jimiž jmenovaný správní orgán spolehlivě vyvrátil námitky žalobce zpochybňující správnost postupu celních orgánů při odběru a následné manipulaci s odebranými vzorky. Ze zmíněného rozhodnutí je patrno, že:

- žalobce v protokolech o odběru vzorků stvrdil svým podpisem, že souhlasí s použitým způsobem odběru vzorků, - na způsobu dynamického odběru vzorku kapalin k získání reprezentativního vzorku z kontrolovaného výrobku se vzorkař dohodl s jednatelem žalobce, - technologický postup při odběru vzorku byl v souladu s normou ČSN EN 31710 upravující postup při odběru vzorků ropy a ropných produktů, - odebrané vzorky byly po vzájemné dohodě se žalobcem označeny datem odběru, popř. číslem odebraného vzorku, - jednotlivý vzorek v počtu tří vzorkovnic byl bezprostředně po provedení odběru rozdělen, jedna vzorkovnice byla předána žalobci a další dvě si pracovníci celního úřadu převezli na celní úřad,

- po zapsání a vytisknutí štítku vzorku z počítačového programu k tomu určeného byl evidenční štítek vzorku předložen k potvrzení správnosti a nezaměnitelnosti daného vzorku jednateli žalobce panu Sikorovi a na místě bezprostředně připevněn na jednotlivé prozatímně označené vzorkovnice, tj. jak na vzorkovnici uskladněnou u žalobce, tak na zbývající dvě v držení celního úřadu. Tato činnost se prováděla v přítomnosti pracovníků žalobce a evidenční štítek vzorku byl před nalepením na vzorkovnici vždy opatřen razítkem a podpisem žalobce, z jehož strany nikdy nebyla vznesena námitka proti uvedenému postupu.

Z výše uvedeného dle názoru soudu jednoznačně vyplývá, že předmětem zkoušek v CTL Olomouc a CTL Praha byly vzorky zboží (oleje) odebraného v přítomnosti žalobce v červnu 2007 a že CTL Praha analyzovala tytéž vzorky, které byly předmětem zkoumání v CTL Olomouc (resp. analyzovala část, která z byla z těchto vzorků oddělena).

Bylo věcí žalobce, aby reagoval na výzvu správního orgánu I. stupně učiněnou podle § 21 odst. 8 daňového řádu a aby ve stanovené lhůtě prokázal, že podání ze dne 3.9.2007 (vyjádření k zahájenému řízení) učinila osoba oprávněná jednat jménem žalobce. Žalobce tak ale neučinil, a správní orgán proto zcela v souladu s § 21 odst. 9 daňového řádu na uvedené podání hleděl, jako by vůbec nebylo podáno.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně dovodil, že řízení o odnětí zvláštního povolení a řízení ve věci vyměření spotřební daně jsou samostatná a na sobě nezávislá řízení a že rozhodnutí o odnětí zvláštního povolení vydaného dříve žalobci nezáviselo na řešení žádné (předběžné) otázky, o které by nepříslušelo rozhodnout Celnímu ředitelství Olomouc. Posouzení splnění zákonem stanovených podmínek pro odnětí zvláštního povolení, tj. posouzení toho, zda byl vybraný výrobek žalobcem použit na jiné účely, než které byly uvedeny ve zvláštním povolení, spadá podle § 13 odst. 22 písm. a/ zákona o spotřebních daních plně do pravomoci celního ředitelství. Nebylo proto důvodu k tomu, aby Celní ředitelství Olomouc při rozhodování o odnětí zvláštního povolení žalobci vyčkávalo na rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště ve věci vyměření spotřební daně. Z téhož důvodu, to jest vzhledem k samostatnosti obou řízení, nebylo Celní ředitelství Olomouc jakožto odvolací orgán ve věci vyměření spotřební daně žalobci povinno sdělovat Generálnímu ředitelství cel v rámci řízení o odnětí zvláštního povolení, jaké odvolací důvody uplatnil žalobce v odvolání proti platebnímu výměru Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 31.10.2007, kterým mu byla vyměřena spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období červen 2007. Považoval-li žalobce tyto odvolací důvody za významné i pro rozhodnutí ve věci odnětí zvláštního povolení, měl je sám uplatnit také v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým mu bylo zvláštní povolení odňato.

Doplňující argumentace žalobce o tom, že mu před vydáním platebního výměru nebyla ze strany Celního úřadu Uherské Hradiště dána jakákoli možnost uplatnit svá práva a názory, protože proběhlo pouze místní šetření podle § 15 daňového řádu, se týká výlučně (samostatného) řízení ve věci vyměření spotřební daně žalobci. Případné procesní pochybení celních orgánů v daňovém řízení, i kdyby k němu skutečně došlo, nemůže mít vliv na zákonnost postupu správních orgánů v jiném řízení (ve věci odnětí zvláštního povolení žalobci) a na rozhodnutí v tomto řízení vydaná, která byla předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci.

Skutečnost, že podnět k zahájení řízení o odnětí zvláštního povolení žalobci učinil podáním ze dne 23.8.2007 Celní úřad Uherské Hradiště, ačkoliv žalobce v té době měl již (21 dní) své sídlo v Praze, je z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí zcela irelevantní. Zákon o spotřebních daních ani daňový řád nestanoví, že by podnět k zahájení řízení mohl učinit toliko místně příslušný správní orgán, z čehož nutno dovodit, že tak může učinit v podstatě kdokoliv. Žalobce navíc uvedenou žalobní námitkou upozorňuje na vlastní liknavost, neboť podle § 13 odst. 17 zákona o spotřebních daních byl sám povinen oznámit celnímu ředitelství změnu svého sídla do 15 kalendářních dnů ode dne jejího vzniku, což neučinil.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou
týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává
u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu
správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo
člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.

V Praze dne 24. listopadu 2010

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Koláček

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru