Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 118/2009 - 63Rozsudek MSPH ze dne 09.11.2011

Prejudikatura

8 As 28/2010 - 89

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 8/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Ca 118/2009 - 63-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řeháková a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobců: a) H. M., b ) V. M, c) S. M., všichni zastoupeni JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem Praha 3, Tábornická 23, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10.4.2009, č.j. MV-6450/VS-2009, ze dne 10.4.2009, č.j. MV-6446/VS-2009 a ze dne 10.4.2009, č.j. MV-6454/VS-2009,

takto:

I. Žaloby se zamítají

II. Ustanovenému zástupci žalobců advokátu JUDr. Petru
Bokotejovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 12 540 Kč,
která bude vyplacena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu
Městského soudu v Praze k jeho rukám.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného, kterým byly zamítnuty jejich rozklady proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 22.12.2008, č.j. OAM-1129-6/TP-2008, č.j. OAM-1128-6/TP-2008, č.j. OAM-1130-5/TP-2008, ve věci zamítnutí jejich žádosti o povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů v platném znění (dále jen zákon o pobytu cizinců ), podaných podle ustanovení § 67 téhož zákona.

Soud usnesením ze dne 10.7.2009, č.j. 9Ca 118/2009-20 ve výroku I. tohoto usnesení věci vedené pod sp. zn. 9Ca 118/2009, sp. zn. 9Ca 119/2009 a sp. zn. 9Ca 120/2009 spojil ke společnému projednání s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 9Ca 118/2009, neboť žalobci jsou rodinní příslušníci a věci spolu skutkově i právně souvisí, proto soud postupoval podle ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.7.2009.

Žalobci namítali ve svých žalobách nezákonnost žalobou napadených rozhodnutí s tím, že žalovaný porušil v řízení, které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí, své povinnosti, vyplývající z právních předpisů, a nerespektoval práva žalobců zakotvená právním řádem České republiky. Ustanovený advokát žalobu upřesnil tak, že pro žalobce je nesporný obsah spisového materiálu a přisvědčil stanovisku žalovaného, že žalobci jako rodiče nezletilé V.M. měli předvídat uspořádání rodinných vztahů a příslušného druhu pobytu na území ČR. V mezidobí se ale stalo, že bratr otce, respektive manžela, pan V. M., dostal v rámci azylového řízení tzv. doplňkovou ochranu a pobývá na území ČR, tato skutečnost by podle zástupců žalobců mohla hrát roli při případném návratu žalobců do Běloruska. Dále zástupce žalobců konstatoval, že pro žalobce H. a S.M. je obtížné bez trvalého pobytu získat v ČR pracovní místo. Žalobkyně H. M. má pracovní smlouvu od října 2011 do doby, než bude muset vycestovat. Žalobci se snažili etablovat na území ČR, kterou považují za svou vlast. Nezletilé žalobkyni V. M. je nyní již 5 let a nic jiného než poměry v ČR nezná. Žalobkyně H. M. žádala v září 2010 se žalobcem S. M. i s dcerou V. M. o mezinárodní ochranu, všem jim však byla zamítnuta. Pouze žalobce S. M. zatím dostal negativní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a byl mu udělen výjezdní příkaz. Žalobkyně H. M. a nezletilá V. M. dosud rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) neobdržely a jsou zde na vízum za účelem strpění. Žalobkyně H.M. uvedla, že je zdravotní sestrou, pracuje v nemocnici. V České republice je málo zdravotních sester zaměstnaných v nemocnici, snaží se tak na území ČR pracovat a žít a přála by si zde žít s celou rodinou v klidu. Zástupce žalobců žádal, aby soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému kdalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobou napadeným rozhodnutí argumentoval žalovaný obdobně jako v odůvodnění svých rozhodnutí a zdůraznil, že u žalobkyně H. M. nebyla splněna podmínka daná § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tedy dvouletého probíhající řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť trvalo 20 měsíců a dále další podmínka podle § 67 odst. 5 téhož zákona, kdy žádost podala opožděně až dne 4.11.2008, to je po 2 letech a 3 měsících namísto do 2 měsíců od pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Na území ČR žalobkyně H.M. přijela v rámci turistického zájezdu, pak se vrátila zpět. Zdržuje se zde od 20.9.2004. Do azylového řízení vstoupila dne 1.12.2004 a toto trvalo až do 14.8.2006. Žalovaný dále poukázal na to, že je třeba ust. § 67 zákona o pobytu cizinců vnímat jako jeden celek a jednotlivé odstavce interpretovat ve vzájemné návaznosti a souvislostech. Správní orgán postupoval v souladu s příslušnými právními ustanovení zákona o pobytu cizinců i správního řádu a žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech, s žalobními námitkami žalovaný proto nesouhlasil. Dodal, že žalobkyně H. M. žije s manželem S.M.na území ČR od roku 2004, dne 9.7.2006 se jim narodila dcera V. M., následně dne 2.7.2007 uzavřeli sňatek. Žalovaný zdůraznil, že po celou dobu pobytu žalobkyně a její manžel měli mít na zřetel, pro jaký rodinný a soukromí život se rozhodnou, respektive jaký druh pobytu zvolí, aby jednak splnili požadovaný cíl a součastně naplnili stanovené podmínky, a to rovněž s vědomím odpovědnosti za zajištění své budoucnosti i následného založení rodiny.

K žalobě S.M. žalovaný shodně jako v předchozím vyjádření konstatoval, že žalobce nesplnil podmínku § 67 odst. 1, tedy podmínku dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany, které trvalo necelých 16 měsíců, respektive další podmínku podle § 67 odst. 5 téhož zákona, neboť žádost podal opožděně až po 5 měsících namísto do 2 měsíců od ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že azylová rozhodnutí jsou u všech žalobců negativní, žalobce S. M.podal již 3 žádost o azyl, když předtím byl žadatelem v roce 2001 a poté znova v roce 2004, naposledy byl žadatelem o azyl od 26.2.2008 do 12.6.2008. Jinak žalovaný argumentoval obdobně jako ve vyjádření k žalobě žalobkyně H. M..

Ve vyjádření k žalobě nezletilé V.M.žalovaný poukázal na obsah spisového materiálu s tím, že z obou správních rozhodnutí plyne shodně a jednoznačně, že žadatelka nesplnila podmínku § 67 odst. 1, tedy podmínku délky nepřetržitého pobytu v ČR po dobu minimálně 4 let, neboť se narodila 9.7.2006. Oběma rodičům žadatelky byla zamítnuta jejich žádost o udělení povolení k trvalému pobytu a proto tato podmínka nebyla prominuta, neboť by rozhodnutí nebylo v zájmu rodiny.

Žalovaný žádal, aby soud žaloby zamítl.

Soud jednal o žalobách při ústním jednání dne 9.11.2011, na které se zástupce žalovaného správního orgánu nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobců argumentoval obdobně jako v upřesnění žaloby a žádal, aby soud žalobě vyhověl, žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Soud přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí, jakož i řízení, která předcházela jejich vydání, v rozsahu žalobami tvrzených bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadených rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění Ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže v řízení nejsou potvrzeny důvody uvedené v žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 66 nebo nejsou splněny podmínky podle § 67 nebo § 68.

Podle ustanovení § 67 téhož zákona ( 1 ) povolení k trvalému pobytu se po 4 letech nepřetržitého pobytu na území vydá na žádost cizinci, který na území pobývá v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany za podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného řízení o kasační stížnosti.

(2) Povolení k trvalému pobytu se vydá, je-li žadatelem cizinec, který a) je mladší 18 let,

b) se není schopen o sebe sám postarat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebo c) je osamělý a starší 65 let. (3) Povolení k trvalému pobytu se může při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 dále vydat, je-li žadatelem cizinec, a) který je rodičem cizince uvedeného v odstavci 2 písm. a) nebo b), b) kterému byl rozhodnutím příslušného orgánu cizinec uvedený v odstavci 2 písm. a) nebo b) svěřen do péče, nebo c) který je jiným přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii cizince uvedeného v odstavci 2, na jehož osobní péči je cizinec uvedený v odstavci 2 závislý. (4) Žádost je při splnění podmínek v odstavci 1 oprávněn podat i cizinec, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. (5) Žádost lze podat ministerstvu nejpozději do 2 měsíců po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany.

(6) Povolení k trvalému pobytu může být vydáno cizinci uvedenému v odstavci 3 pouze bylo-li toto povolení vydáno cizinci uvedenému v odstavci 2. (7) Splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území lze prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména je-li oprávněným cizincem osoba mladší 15 let nebo nepříznivý zdravotní stav žadatele nastal za pobytu na území.

(8) Splnění podmínky podat žádost nejpozději do 2 měsíců po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany lze prominout cizinci uvedenému v odstavci 3, pokud řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany skončilo dříve než řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany cizince uvedeného v odstavci 2.…

Z obsahu spisových materiálů a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů k žalobním námitkám vyplynulo:

K žalobkyni H. M., že žádost doložila se všemi povinnými náležitostmi dle § 70 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dne 1.12.2004 požádala o udělení mezinárodní ochrany na území ČR (dále též žádost o azyl). Toto řízení skončilo dne 14.8.2006 nabytím právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 36Az 109/2005. Žádost o povolení k trvalému pobytu podala žalobkyně H.M.dne 4.11.2008, to je 2 roky a 3 měsíce od pravomocného skončení jejího azylového řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně H.M.nesplnila podmínku danou ustanovením § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně H.M.však nesplnila ani podmínku danou ustanovením § 67 odst. 5 téhož zákona, neboť žádost o povolení k trvalému pobytu podala až dne 4.11.2008, tedy po 2 letech a 3 měsících od pravomocného ukončení řízení o udělení ochrany (dne 14.8.2006), přitom žádost mohla podle ustanovení § 67 odst. 5 citovaného zákona podat do dvou měsíců od pravomocného ukončení řízení o azyl. Správní orgán ve smyslu § 67 odst. 8 zákona o pobytu cizinců nemohl prominout žalobkyni H.M.splnění podmínky podat žádost nejpozději do 2 měsíců po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť podmínky zde uvedené nebyly splněny. Z průběhu správního řízení se nepodává, že by správní orgán neposkytl žalobkyni H.M.plnou možnost uplatnění jejich procesních práv, žalobkyně konkrétní porušení jejích procesních práv ostatně ani netvrdila, tuto námitku vznesla jen obecně a soud proto jen v této obecné rovině přezkoumal, procesní pochybení správních orgánů však neshledal. Jestliže žalobkyně nesplnila podmínku danou ustanovením § 67 odst. 1, 5, přičemž nesplnění podmínky dané ustanovením § 67 odst. 1 nelze prominout, postupoval žalovaný v souladu se zákonem, pokud její rozklad proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí zamítl.

Ve věci žalobce S.M.s obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplynulo, že žadatel podobně jako žalobkyně H.M.doložil všechny povinné náležitosti žádosti o povolení trvalého pobytu ve smyslu § 70 zákona o pobytu cizinců. Žalobce dne 26.2.2007 požádal o udělení mezinárodní ochrany, toto řízení bylo zakončeno usnesením Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5Azs 49/2008, které nabylo právní moci dne 12.6.2008. U žalobce se jednalo již o 3 azylové řízení, přičemž všechna byla zakončena negativně. Žádost o trvalý pobyt na území ČR podal žalobce až dne 4.11.2008, tedy téměř po 5 měsících od pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil podmínku stanovení § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dvouletého probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany ani podmínku danou ustanovením § 67 odst. 5 téhož zákona, tedy včasné podání žádosti o povolení k trvalému pobytu do 2 měsíců od pravomocného skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Pokud žalobce v rozkladu požádal o prominutí obou těchto podmínek s ohledem na situaci v Bělorusku a možné pronásledování ze strany státních orgánů a z důvodu rodinných vazeb na území ČR, žalovaný k tomu právem poukázal na ustanovení § 67 odst., které nepřipouští možnost správního uvážení a prominutí této podmínky není možné, neboť žalobce nepobýval na území ČR v rámci nepřetržitého pobytu minimálně 4 roky tak, aby nejméně poslední 2 roky probíhalo řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť toto řízení trvalo necelých 16 měsíců. Ani z obsahu spisového materiálu o správním řízení ve věci žalobce S.M.soud nezjistil procesní pochybení správních orgánů obou stupňů a vzhledem k tomu, že žalobce konkrétní procesní pochybení v žalobě ani nenamítal, dospěl soud k závěru, že i v případě žalobce S.M.bylo rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vydáno v souladu se zákonem.

K žalobě nezletilé V.M.soud po přezkoumání průběhu správního řízení a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zjistil, že nezletilá žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany 28.8.2006, toto řízení bylo zakončeno právní mocí usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8Azs 17/2008 dne 15.10.2008. Žalobkyně tak nesplnila podmínku danou ustanovením § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tedy podmínku čtyřletého nepřetržitého pobytu na území ČR, neboť se narodila dne 9.7.2006, přičemž nebyly splněny zákonné důvody pro prominutí splnění této podmínky, neboť pro vydání povolení k trvalému pobytu podle § 67 u nezletilého cizince je nutno, aby bylo splněno ustanovení § 67 odst. 1, 2 téhož zákona, tedy žalobkyně musí žít minimálně 4 roky nepřetržitě na území ČR, přičemž součastně nejméně poslední 2 roky musí probíhal řízení o udělení mezinárodní ochrany a musí se jednat o osobu nezletilou. V projednávané věci nezletilá žalobkyně splňuje podmínku danou ustanovením § 67 odst. 2, neboť je mladší 18 let a podmínku dvouletého pobíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany, nikoliv však podmínku nepřetržitého čtyřletého pobytu na území ČR (§ 67 odst. 1 téhož zákona). Správní orgány však právem nemohly splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR z důvodu zvláštního zřetele hodných prominout ve smyslu § 67 odst. 7 zákona, byť je nezletilá žalobkyně mladší 15 let a právem uvážily, že pokud rodiče nezletilé žalobkyně povolení k trvalému pobytu na území ČR nezískali, nelze tuto podmínku žalobkyni prominout, neboť by to bylo v rozporu s jejími oprávněnými zájmy, respektive nebylo by to v zájmu rodiny žalobců. Ani v případě nezletilé žalobkyně soud nezjistil porušení jejích procesních práv.

Pokud zástupce žalobců poukazoval při ústním jednání na to, že bratr žalobce S.M., pan V. M., dostal v rámci azylového řízení tzv. doplňkovou ochranu a pobývá na území ČR, přičemž tato skutečnost by mohla mít vliv při případném návratu žalobců do Běloruska, soud k tomu uvádí, že ke dni vydání žalobou napadených rozhodnutí byl skutkový stav správními orgány ve všech řízení zjištěn úplně a dostatečně a správní orgány z něj vyvodily zákonné závěry. Soud přitom přezkoumával zákonnost žalobou napadených rozhodnutí ke dni jejich vydání a neshledal žádná pochybení. Soud si je zároveň vědom snahy rodičů, tedy žalobců a), b) etablovat se na území ČR a pracovat zde, jejich žádosti je na povolení k trvalému pobytu však ze shora uvedených důvodů nemohlo být vyhověno, neboť zákonem stanovené podmínky pro jejich vyhovění nebyly splněny.

Soud proto žaloby jako nedůvodné podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci nebyli ve věci úspěšní, žalovanému správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Soud zároveň rozhodl o odměně ustanovené zástupce žalobců ve smyslu ustanovení § 35 odst. 8 s. ř.s., přičemž přihlédl k tomu, že předchozí náklady tohoto ustanoveného zástupce (převzetí zastoupení, porada s klientem a doplnění kasační stížnosti) již vypořádal Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 25.6.2010, č.j. 5As 85/2009. Podle úkonů, které zástupce žalobců v tomto řízení dále učinil a podle jeho předložené specifikace (č.l. 61a soudního spisu) soud přiznal ustanovenému zástupci žalobců odměnu za zastupování v celkové výši 12 540 Kč, přičemž tato odměna je tvořena náklady za právní zastoupení při ústním jednání dne 9.11.2011 za 3 osoby, tj. 1x 2 100 Kč x 3 snížené o 20 % (ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ustanovení § 12 odst. 4 téže vyhlášky), tedy 5 040 Kč, dále 3x hlavní úkon právní služby po 2.100,-( 3x porada s jedním z žalobců ve dnech 10.8.2009, 14.12.2010 a 7.11.2011 dle § 11 odst. 1 písm. b), odst. 3 téže vyhlášky), tj. 3 x 2 100 Kč = 6 300 Kč, a 4 x režijní paušál po 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 1 200 Kč, celkem 12 540 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s., a to ve lhůtě do dvou
týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává
u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu
správnímu soudu.

V Praze dne 9. listopadu 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru