Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Ca 102/2009 - 30Rozsudek MSPH ze dne 14.04.2011

Prejudikatura

54 Ca 1/2008 - 30


přidejte vlastní popisek

9 Ca 102/2009 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: D. T. H., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4 - Nusle, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 25.2.2009 č.j. CPR-17163-1/ČJ-2008-9CPR-C249

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 25.2.2009 č.j. CPR-17163-1/ČJ-2008-9CPR-C249 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Jiřího Hladíka.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Ředitelství služby cizinecké policie zamítlo její odvolání a potvrdilo rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Zlín ze dne 13.10.2008 č.j. CPBR-00301/ČJ-2008-63PZ-CI o zastavení řízení ve věci žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu. V žalobě předně namítla, že Ředitelství služby cizinecké policie jí ve smyslu § 93 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) nevyzvalo k odstranění nedostatků, které spočívaly v absenci odůvodnění podaného odvolání tak, jak je stanoveno v § 82 odst. 2 správního řádu. Odvolací správní orgán tak rozhodl o podaném odvolání, aniž by zjistil skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu ust. § 3 správního řádu.

Žalobkyně rovněž namítla, že odvolací správní orgán rozhodl o odvolání, kterým se ani nemohl zabývat, neboť neobsahovalo rozsah, v němž bylo (rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) napadáno a konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu či nedostatky v dokazování.

Žalobkyně dále namítla, že svojí žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podala v zákonem stanovené lhůtě dne 17.3.2008. Správní orgán prvního stupně porušil § 6 odst. 1 správního řádu, neboť tuto žádost nevyřídil bez zbytečných průtahů. Porušil též zásadu veřejné správy jako služby zakotvenou v § 4 odst. 1 správního řádu. V této zásadě je zabudována zásada zákazu odepření spravedlnosti, z níž vyplývá povinnost správního orgánu řešenou věc určitým způsobem rozhodnout, tj. neponechat jí nerozhodnutou. S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ředitelství služby cizinecké policie v písemném vyjádření k podané žalobě odkázalo na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázalo na to, že žalobkyně v odvolání sama uvedla, že jej odůvodní v přiměřené lhůtě, avšak neučinila tak. Odvolací orgán proto dospěl k závěru, že žalobkyně je záměrně nečinná. O odvolání bylo rozhodnuto za použití fikce obsažené v § 82 odst. 2 správního řádu, podle níž není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Ve vztahu k námitce vytýkající správnímu orgánu prvního stupně nevyřízení žádosti bez zbytečných průtahů odvolací orgán ve vyjádření uvedl, že řízení o žádosti žalobkyně bylo přerušeno vzhledem k probíhajícímu řízení o předběžné otázce (zrušení platnosti víza k pobytu). Odvolací orgán nesouhlasí s tím, že správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu s § 4 odst. 1 správního řádu, neboť v průběhu celého řízení nebylo zjištěno, že by ze strany správního orgánu došlo k porušení norem slušného chování či etických nebo jiných zásad.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Při posouzení věci soud vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 82 odst. 2 správního řádu (ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí) odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.

Podle § 37 odst. 2 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle § 93 odst. 1 správního řádu jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Zlín ze dne 13.10.2008 č.j. CPBR-00301/ČJ-2008-63PZ-CI, kterým bylo zastaveno řízení ve věci její žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, dne 21.10.2008 blanketní odvolání s tím, že jej odůvodní v přiměřené lhůtě, což však neučinila. O uvedeném odvolání rozhodlo Ředitelství služby cizinecké policie napadeným rozhodnutím, a to způsobem uvedeným shora.

Žalobkyně v podané žalobě namítla, že odvolací správní orgán nezjistil stav věci bez důvodných pochybností, neboť jí nevyzval k odstranění nedostatků podaného odvolání spočívajících v absenci jeho odůvodnění, a rozhodl tak o odvolání, kterým se ani nemohl zabývat, neboť odvolání neobsahovalo rozsah, v němž bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadáno a konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu či nedostatky v dokazování.

Tuto námitku shledal soud oprávněnou. Vyšel přtiom z ust. § 82 odst. 2 správního řádu, které explicitně upravuje náležitosti odvolání a z něhož vyplývá, že každé odvolání musí mít předně náležitosti uvedené v ust. § 37 odst. 2 správního řádu a dále musí obsahovat údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve správním řádu explicitně vyjádřeny. To znamená, že každé podání, které má být posouzeno jako odvolání, je správní orgán povinen posuzovat podle jeho obsahu ve smyslu § 37 odst. 1 věty druhé správního řádu. Takové podání musí obsahovat specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej odvolatel napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž odvolatel dovozuje nesprávnost právního posouzení věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu věci či nedostatky v dokazování. Nepostačuje proto, obsahuje-li podané odvolání pouze náležitosti stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu a specifikaci rozhodnutí, proti němuž směřuje jako celku (napadá je v celém rozsahu), neboť právě toliko v případě nevymezení „rozsahu“ (právě jen u této chybějící náležitosti) platí, že se odvolatel domáhá zrušení celého rozhodnutí. Na rozdíl od „rozsahu,“ v němž je rozhodnutí napadáno, správní řád v ustanovení § 82 odst. 2 ohledně odvolacích důvodů („v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo“) nestanoví žádný způsob (zákonnou fikci), jíž by bylo lze tuto chybějící náležitost nahradit, neboť tato tvrzení jsou ponechána v dispozici odvolatele. To ostatně vyplývá i z ust. § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.

Nemá-li podané odvolání všechny uvedené náležitosti, je na místě, aby správní orgán uplatnil postup podle § 32 odst. 3 správního řádu, tj. aby vyzval odvolatele k jeho doplnění a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. O správnosti uvedeného postupu ostatně svědčí i ust. § 93 odst. 1 správního řádu, jenž zakotvuje mj. subsidiární použití ustanovení druhé části, hlavy II (tj. včetně ustanovení § 37) na odvolací řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán v souzené věci nevyzval žalobkyni k doplnění blanketního odvolání o uvedení skutečnosti, v čem žalobkyně spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, postupoval v rozporu se správním řádem. Tato procesní vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebyly najisto postaveny odvolací důvody.

Ohledně skutečnosti, že žalobkyně sama v odvolání uvedla, že jej odůvodní dodatečně, avšak neučinila tak, platí, že odvolací správní orgán byl povinen zachovat zákonem stanovený postup a žalobkyni vyzvat, aby tak učinila, a stanovit jí lhůtu k doplnění náležitostí odvolání. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek o odvolání meritorně rozhodl, nemůže být zhojena ani tím, že žalobkyně byla v dané věci zastoupena zástupcem z řad advokátů. Tato skutečnost na výše uvedené zákonné povinnosti správního orgánu vyzvat žalobkyni k odstranění nedostatků jejího odvolání a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu nic nemění, naopak z formulace odvolání jednoznačně vyplývá, že žalobkyně hodlala odvolání doplnit o odvolací důvody, a proto byl postup dle § 37 odst. 3 správního řádu zcela na místě.

Soud na tomto místě odkazuje na judikaturu uveřejněnou ve Sbírce Nejvyššího správního soudu pod č. 1578/2008 Sb. NSS a č. 1580/2008 Sb. NSS (oba v čísle 6/2008 Sb.NSS) a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 4/2009-53 ze dne 6.3.2009.

Jestliže tedy odvolací správní orgán rozhodl o podaném odvolání, aniž by znal konkrétní odvolací námitky žalobkyně, postupoval v rozporu s procesními pravidly stanovenými ve shora citovaných ustanoveních správního řádu.S ohledem na to, že se jedná o takovou procesní vadu, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, se soud dalšími žalobními námitkami nezabýval, neboť za daného stavu, kdy nebyly najisto postaveny odvolací důvody a závěry žalovaného k nim, by posouzení ostatních žalobních bodů bylo předčasné.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soudu nezbylo než napadené rozhodnutí rozsudkem bez jednání zrušit pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobkyni v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobkyně advokátem, které jsou tvořeny jednak odměnou za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., částku 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky), dále dvěma paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky) a konečně částkou 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, tedy činí 7.760,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmneík
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou
týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává
u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu
správnímu soudu.

V Praze dne 14. dubna 2011

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Petrlíková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru