Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Af 71/2015 - 46Rozsudek MSPH ze dne 25.04.2018

Prejudikatura

2 Afs 85/2012 - 40

1 Afs 4/2012 - 37

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 191/2018

přidejte vlastní popisek

9Af 71/2015 - 46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: J. Š., IČO: x, se sídlem B. 702/41, P. 9, zastoupená JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2015, č. j. 35165-2/2015-900000-304.7,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 14. 8. 2015, č. j. 35165-2/2015-900000-304.7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dvě rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „celní úřad“) ze dne 9. 4. 2015, č. j. MRN 15CZ510000120QUF56 a č. j. MRN 15CZ5100001C8HLE28. Těmito rozhodnutími celní úřad na základě celního prohlášení žalobkyně propustil do celního režimu volný oběh zboží produkt popsaný jako „Kokosová voda bez přidaných látek z nezralých kokosů“, zařadil jej do kódu celní nomenklatury 20098999 99 se sazbou cla 17,6 % a vyměřil celní dluh ve výši 100 674 Kč.

2. Proti rozhodnutím celního úřadu podala žalobkyně odvolání, v němž namítala zejména nesprávné celní zařazení zboží do kapitoly 20 kombinované nomenklatury (dále též jen „KN“), tj. jako „přípravek ze zeleniny, ovoce, ořechů nebo jiných částí rostlin“. Dle názoru žalobkyně měla být kokosová voda zařazena do kapitoly 22 KN, konkrétně pod položku 220190, tedy jako „voda, včetně přírodních nebo umělých minerálních vod, bez přídavku cukru nebo jiných sladidel“.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

2 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že po souhlasném rozhodnutí v celním řízení tíží v plném rozsahu důkazní břemeno žalobkyni. Námitku žalobkyně, že celní úřad při sazebním zařazení předmětného zboží nepostupoval správně, považoval žalovaný za zcela nedůvodnou. Z popisu předmětného zboží vyplývá, že se jedná o tekutinu získanou z kokosových ořechů, která se nachází uvnitř nezralých kokosů a není nijak dále upravována. Údaje o předmětném zboží v celních prohlášeních a na faktuře tak žalovaný považoval za bezrozporné. Žalovaný nijak nezpochybnil ani předložené výsledky analýz. Předložený vzorek zboží s označením „100% NATURAL COCONUT WATER“ je předkládán v nápojovém kartonu tzv. „tetrapack“ o objemu 1 litr, s vyobrazením kokosové palmy a rozpůleného kokosu na bílo-modrém pozadí s vyobrazením moře a s anglicko-českým popisem a složením na zadní straně obalu. Dle názoru žalovaného jsou údaje na obalu vzorku v souladu i s popisem předmětného zboží v rozhodnutích celního úřadu. Lze tedy připustit totožnost předmětného zboží a předloženého vzorku, ale vzhledem k předložení vzorků až v průběhu odvolacího řízení nelze přijmout jednoznačný závěr o jejich totožnosti. Žalovaný nesouhlasil se žalobkyní v tom, že by se v kokosovém ořechu nacházela přírodní minerální voda. Žalovaný na základě všech žalobkyní předložených dokladů dospěl k závěru, že předmětné zboží lze charakterizovat jako 100% kokosovou vodu, tedy jako tekutinu nacházející se uvnitř nezralých kokosových ořechů, bez přidaného cukru a jakýchkoli jiných látek, určenou k přímé spotřebě jako nápoj.

4. K sazebnímu zařazení předmětného zboží žalovaný konstatoval, že tekutina z kokosového ořechu (tzv. kokosová voda) musí být zařazena do třídy IV celního sazebníku jako „Výrobky potravinářského průmyslu; nápoje, lihoviny a ocet; tabák a vyrobené tabákové náhražky“, do kapitoly 20 jako „Přípravky ze zeleniny, ovoce, ořechů nebo jiných částí rostlin“ a do čísla 2009 jako „Ovocné šťávy (včetně vinného moštu) a zeleninové šťávy, nezkvašené a bez přídavku alkoholu, též s přídavkem cukru nebo jiných sladidel“. S ohledem na charakteristiku předmětného zboží (čirá tekutina uvnitř mladých, ještě nezralých zelených kokosů) má být předmětné zboží v rámci čísla 2009 HS zařazeno do položky 200989, podpoložky 20098999 celního sazebníku jako „Šťáva z jakéhokoli jednoho druhu ostatního ovoce nebo zeleniny: - - Ostatní: - - - S hodnotou Brix nepřesahující 67: - - - - Ostatní: - - - - - Ostatní: ------ Bez přídavku cukru: - - - - - - - Ostatní“. V rámci podpoložky 20098999 celního sazebníku pak má být předmětné zboží zařazeno do TARIC kódu jako „- - - - - - - -Ostatní“, neboť neodpovídá žádnému jinému znění kódů TARIC. Žalovaný dodal, že v rámci této podpoložky je uveden rovněž TARIC kód 93 ve znění „Nezpracovaná zmrazená kokosová voda, v bezprostředním obalu o objemu 50 litrů nebo více“. Tento TARIC kód je sice určen pro specifikovaný typ kokosové vody, ale výchozí podpoložka musí kokosovou vodu zahrnovat obecně.

5. Dle názoru žalovaného tak má být předmětné zboží správně zařazeno do celní nomenklatury 2009899999 se sazbou cla 17,6 % tak, jak bylo uvedeno v rozhodnutích celního úřadu. Předmětné zboží nelze zařadit do žalobkyní navržené položky 220190 HS, neboť se nejedná o obyčejnou přírodní vodu ve smyslu znění čísla 2201 HS (tj. „Voda, včetně přírodních nebo umělých minerálních vod a sodovek, bez přídavku cukru nebo jiných sladidel, nearomatizovaná; led a sníh“) se sazbou cla 0 %. Ani v obecném smyslu se nejedná o přírodní minerální vodu, neboť předmětná tekutina pochází z vnitřku mladých nezralých (zelených) kokosů. Žalobkyně svá tvrzení o celosvětovém náhledu na sazební zařazení kokosové vody nijak nedoložila a jedná se tak pouze o ničím nepodložené tvrzení. Dle názoru žalovaného není sporu o tom, že předmětné zboží je určeno k přímé konzumaci jako nápoj, avšak to nepředstavuje důvod pro nezařazení zboží jako ovocné šťávy do čísla 2009 HS. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že se jedná o „čirou přírodní minerální vodu uvnitř kokosů“. Žalovaný uvedl, že jeho názor na celní zařazení předmětného zboží podporuje i existence závazných informací o sazebním zařazení zboží (dále jen „ZISZ“) dalších členských států, které obdobné (složením stejné) zboží zařadily do kódu celní nomenklatury 20098999.

6. Žalovaný konstatoval, že pokud žalobkyně chtěla mít jistotu ohledně sazebního zařazení předmětného zboží, mohla k tomuto účelu využít institut ZISZ ještě před uskutečněním prvního

3 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

dovozu. Žalovaný podotkl, že o sazebním zařazení přírodní kokosové vody (šťávy) bez přidaných dalších látek jednalo zasedání Výboru pro celní kodex v roce 2008, přičemž se velká většina přítomných států přiklonila k zařazení kokosové vody právě do čísla 2009 HS.

7. Žalovaný dospěl k závěru, že žádná z žalobkyní předložených skutečností nezakládá důvod pro změnu sazebního zařazení předmětného zboží do položky 220190 HS, kterou žalobkyně požadovala v odvolání. Žalovaný tedy považoval celním úřadem uvedený kód celní nomenklatury, sazbu i výši cla za správné. K žalobkyní požadované změně údajů o zbožovém kódu neshledal žalovaný žádný důvod.

III. Žaloba

8. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 29. 6. 2015 podala Celnímu úřadu pro Olomoucký kraj žádost o ZISZ, však ten ji sdělil, že požadovanou informaci nelze ve stanovené lhůtě sdělit, neboť obdobná otázka je předmětem bilaterálního jednání s členskou zemí EU, přičemž byl zaslán podnět k projednání sazebního zařazení do Výboru pro celní kodex. Dle Celního úřadu pro Olomoucký kraj do ukončení projednávání a publikování příslušného stanoviska či nařízení tedy není možné ZISZ vydat. Z toho je zřejmé, že ani na úrovni Společenství nepanuje shoda o celním zařazení předmětného zboží. V tomto smyslu je tedy zcela nedůvodná argumentace žalovaného, že žalobkyni nic nebránilo, aby požádala o vydání ZISZ. Dřívější podání této žádosti by v jistotě žalobkyně nic nezměnilo, neboť by jí ZISZ stejně nebyla poskytnuta, resp. nebyla by vydána dříve, dokud nedojde k ukončení projednávání ve Výboru pro celní kodex.

9. Žalobkyně byla přesvědčena, že celní orgány nesprávně provedly celní zařazení předmětného zboží. Předmětné zboží lze charakterizovat jako 100% kokosovou vodu, tedy jako tekutinu nacházející se uvnitř nezralých kokosových ořechů, bez přidaného cukru a bez jakýchkoli jiných přidaných látek, určenou k přímé spotřebě jako nápoj. Zařazení do kapitoly 20 KN a do čísla 2009 KN je nesprávné. Předmětná kokosová voda je určena k přímé konzumaci, nijak se již dále nezpracovává, přičemž složením, fyzikálně-chemickými vlastnostmi, hodnotou pH a Brix se od jakýchkoli ovocných šťáv zásadním způsobem liší. Při rozhodování o zařazení zboží do celního sazebníku je nutné přihlédnout nejen k původu zboží, ale rovněž k jeho fyzikální a chemické charakteristice, z níž je zcela evidentní, že kokosová voda svým složením není v žádném případě srovnatelná s jakoukoli ovocnou šťávou (džusem), které se při zpracování téměř vždy upravují (přidáním cukru, sladidel, konzervačních látek, výrobou z koncentrátu apod.).

10. Žalobkyně byla přesvědčena, že nijak neupravovaná kokosová voda měla být správně podřazena pod kapitolu 22 KN „Nápoje, lihoviny a ocet“, konkrétně pod položku 220190 jako „Voda včetně přírodních nebo umělých minerálních vod a sodovek, bez přídavků cukru nebo jiných sladidel, nearomatizovaná; led a sníh“. Z fyzikální a chemické charakteristiky předmětného zboží vyplývá, že je bližší kategorii „voda“ než kategorii „ovocná šťáva“. Pod položku 220190 KN přitom nepatří pouze minerální vody a sodovky, ale také tekutiny obecně nazývané voda. Podmínkou podřazení zboží pod tuto položku tedy není to, aby tekutina vyvěrala z podzemí a obsahovala soli, neboť to lze dovodit pouze u minerálních vod a nikoli u vod obecně. Jelikož pod položku 220190 KN se podřazují nikoli jen přírodní nebo umělé minerální vody, ale také vody obecně, lze pod ní podřadit rovněž kokosovou vodu. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že tekutina z nezralých kokosových ořechů byla vždy chápána jako voda, nazývala se kokosovou vodou, a naopak nebyla nikdy chápána jako kokosová šťáva (džus), ani se tak nenazývala. S ohledem na výše uvedené byla žalobkyně přesvědčena, že sazební zařazení předmětného zboží v napadeném rozhodnutí je nesprávné, neboť mělo být zařazeno dle návrhu žalobkyně. Navíc za současné situace, kdy otázka celního zařazení do celního sazebníku není vyjasněna ani na úrovni Společenství a nedošlo k ukončení projednání ve Výboru pro celní kodex, mělo dojít k takovému zařazení zboží, které by bylo pro žalobkyni příznivější a nedošlo by ke zkrácení jejích práv.

4 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

11. Žalobkyně navrhla, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí i rozhodnutí celního úřadu zrušil.

IV. Obsah podání uplatněných v soudním řízení

12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a konstatoval, že obchodní název zboží nemůže být směrodatný pro určení jeho charakteristických vlastností pro účely zařazení zboží do celního sazebníku. Voda v obecném smyslu je tekutina určitých fyzikálních a chemických vlastností použitelná nejen jako nápoj, ale i jako surovina a prostředek při vaření, k vykonání hygieny, hašení ohně apod. Argumentace použitím kokosové vody jako „vody v obecném smyslu“ je zavádějící. Předmětné zboží v žádném případě nesplňuje definici obyčejné přírodní vody ve smyslu znění 2201 KN s logickou sazbou cla 0 %. ZISZ nemůže být žalobkyni prozatím vydána s ohledem na exces španělské celní správy, naopak žádná z ostatních zemí ES o zařazení kokosové vody do položky 220190 KN neuvažuje. Žalovaný konstatoval, že vydání ZISZ není podmínkou propuštění zboží do volného oběhu a výpočtu dovozních dávek. Žalobkyně nebyla krácena na svých právech, neboť předmětné zboží bylo propuštěno do požadovaného celního režimu souhlasně s jejími celními prohlášeními. Jednání vedená s jednou zemí ES o odvolání jejích ZISZ nemohou způsobit dočasné nepropouštění předmětného zboží do volného oběhu ani nemožnost jeho správného (objektivního) sazebního zařazení. Tato situace rovněž nemůže založit právo žalobkyně na to, aby do doby úplného „vyjasnění situace“ bylo předmětné zboží zařazováno „mírněji“. Žalovaný tedy navrhl, aby Městský soud v Praze žalobu zamítl.

13. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala replikou, v níž namítla, že hlavním důvodem, z něhož dovozuje nesprávné sazební zařazení předmětného zboží, jsou především jeho fyzikální a chemické vlastnosti, nikoli jeho obchodní název. Kokosová voda není v žádném případě srovnatelná s jakoukoli ovocnou šťávou (džusem), když se od všech ovocných šťáv zásadně liší svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Z provedených analýz vyplývá, že předmětné zboží je bližší kategorii „voda“ než „ovocná šťáva“. Žalobkyně poukázala na zprávu potravinářského výzkumného ústavu ze dne 25. 5. 2015, podle které není předmětné zboží ani šťávou ani extraktem šťáv. Právě z důvodů jedinečných fyzikálních a chemických vlastností předmětného zboží, které jsou blízké vodě v obecném smyslu, je kokosová voda v řadě zemí běžně užívána nejen k přímé konzumaci, ale také např. k vaření a k mytí. V zemích původu předmětného zboží je kokosová voda běžně používána jako náhrada podzemní vody či vody dešťové.

14. V podání ze dne 29. 12. 2015, nadepsaném „Doplnění vyjádření žalobkyně“, žalobkyně konstatovala, že kokosový ořech je v kapitole 8 KN zařazen pod položku „Tropické ořechy“ s celní sazbou 0 %. Z tohoto důvodu nemůže být „Kokosová voda“ zařazena pod položku 20098999 jako „Ostatní šťávy z tropického ovoce“ se sazbou 17,6 %, neboť kokosový ořech není tropické ovoce.

15. Žalovaný v podání ze dne 7. 4. 2016 upozornil na to, že 10. 3. 2016 nabyla právní moci ZISZ ve věci sazebního zařazení totožného zboží, která potvrzuje právní závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí. Žalovaný si byl vědom toho, že ZISZ byla vydána po dni dovozu předmětného zboží, avšak v dané věci ji lze považovat za dodatečný důkazní prostředek sui genesis s vysokou vypovídací hodnotou.

V. Jednání před Městským soudem v Praze

16. Zástupce žalobkyně při jednání před soudem setrval na námitce nesprávnosti celního zařazení zboží žalovaným. Uvedl, že voda, se kterou žalobkyně obchoduje, je v podstatě součástí původního plodu, tj. kokosového ořechu. Tento samotný produkt není vyráběn, je sice v přírodní podobě, ale není přislazován, není nijak dále zpracováván. Je zcela evidentní, že není příliš velký rozdíl mezi tím, že voda v podstatě vyvěrá ze země nebo je ze země dostávána vegetací do plodů.

5 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

Žalobkyně se obrátila i na Ministerstvo zemědělství a dostala rovněž stanovisko, které zcela jednoznačně podporuje její názor. Zástupce žalobce předložil soudu žádost žalobkyně ze dne 27. 3. 2018 o stanovisko Ministerstva zemědělství k zařazení kokosové vody s popisem a charakteristikou kokosové vody. Ve stanovisku ze dne 27. 3. 2018 ministerstvo k žádosti žalobkyně sdělilo, že zboží s názvem „kokosová voda“ splňuje definici nealkoholického nápoje dle § 1 písm. a) vyhl. č. 335/1997 Sb. a z hlediska nedostatku pojmového vymezení „kokosová voda“ v evropské i české legislativě jde o nezařazený výrobek, který lze nazvat tzv. popisným názvem. Ministerstvo vyjádřilo domněnku, že kokosovou vodu nelze nazvat výrazem „kokosová šťáva“, neboť není splněna definice pro ovocnou, případně zeleninovou šťávu, jež je uvedena v § 1 písm. d) citované vyhlášky. Zástupce žalobkyně doplnil, že je sice pravda, že jde o jinou normu, než o normu celní, nicméně názvosloví zákonodárce by mělo být přibližně stejné anebo dokonce totožné. Těžko si lze představit, že v jiné normě platí vlastně výklad pojmů jiný než v normě jiné.

17. K uvedenému stanovisku zástupkyně žalovaného poznamenala, že stanovisko Ministerstva zemědělství o tom, zda se jedná či nejedná o nápoj, ve smyslu cit. vyhlášky ČR nemá vliv na sazební zařazení podle celního sazebníku. Poukázala na to, že žalobkyně požaduje zařadit předmětné zboží do položky 2201 jako ostatní, to znamená, že vlastně požaduje zařadit předmětné zboží jako vodu, sníh či led. V daném případě se určitě o sníh či led nejedná, takže představa žalobkyně je taková, že předmětné zboží je vlastně voda. K tomu doplňuje, že pro vodu, jako médium, platí určité fyzikálně chemické konstanty, které jsou všeobecně známé a naměřené hodnoty, které těm hodnotám, které žalobkyně předložila v odvolacím řízení, absolutně neodpovídají. Jedná se jak o pH, které žalobkyně uvedla, o hustotu a dokonce o naměřené stupně cukernatosti stupně Brix, které v čisté vodě činí hodnotu 0. Takže svými hodnotami, i při fyzikálních vlastnostech jako je barva, vůně či chuť, které u předmětného zboží byly též uvedeny, ani jeden z těchto parametrů neodpovídá parametrům pro čistou vodu.

18. Následně zástupce žalobce uvedl, že fyzikální vlastnosti toho, s čím žalobkyně obchoduje, jsou totožné s fyzikálními vlastnostmi, včetně hustoty, vody a poukázal na hodnoty, které předložil také v souvislosti se žádostí o stanovisko Ministerstva zemědělství až v r. 2018. Zástupkyně žalovaného poukázala na hodnoty zjišťované v řízení, zástupce žalobkyně na to zdůraznil, že tím žalující strana potvrzuje, že kokosová tekutina je rovnocenná vodě, nikoli šťávě získávané lisováním.

19. Soud při jednání rozhodl, že nebude provádět dokazování listinou, jíž je Stanovisko Ministerstva zemědělství k zařazení kokosové vody dle vyhl. č. 335/1997 Sb. Předně proto, že jde o stanovisko pozdější, ze dne 27. 3. 2018, které žalobce nepředložil jako podklad v době posuzování vzorků dle celního prohlášení a ke konfrontaci s posuzovanými hodnotami téhož zboží v celním řízení. Dále proto, že pojmové zařazení předmětného zboží dle citované vyhlášky, kterou se provádí zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen zákon o potravinách), není relevantní pro posouzení celního zařazení zboží dle kombinované nomenklatury založené na celosvětovém Harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží pro účely mezinárodního obchodu. Předmětem úpravy zákona o potravinách a tabákových výrobcích je státní dozor nad dodržováním povinností výrobců, distributorů apod. zejména z hlediska kvality potravin. Přitom musí jít o potraviny. Soud jen doplňuje, že je-li žalobkyní tvrzeno a ve zmíněné žádosti o stanovisko i uvedeno, že jde o vodu jako čirou tekutinu srovnatelnou s vodou, určenou k přímé konzumaci (pití), nemůže „ kokosová voda“ ani dle citované vyhlášky pojmově splňovat definici nealkoholického nápoje (jako potraviny), je-li pitná voda vyloučena z předmětu úpravy dle potravinového zákona (§ 1 odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb.).

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

6 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

20. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

21. Dle názoru soudu lze za jádro nyní posuzované věci považovat otázku sazebního zařazení předmětného zboží. Žalovaný sice v úvodu napadeného rozhodnutí poměrně podrobně rozvádí úvahy zpochybňující totožnost propuštěného zboží a předložených vzorků, tyto úvahy jsou ovšem částečně nesrozumitelné (srov. např. větu na str. 5 napadeného rozhodnutí, zvýrazněno soudem: „Dle uvedených údajů lze připustit totožnost předmětného zboží a předloženého vzorku, ale vzhledem k předložení předmětných vzorků až v průběhu odvolacího řízení nelze přijmout jednoznačný závěr o jejich totožnosti“). Žalovaný rovněž nevysvětlil, proč vůbec bylo třeba se touto otázkou zabývat, a v čem jsou takové úvahy významné pro rozhodnutí ve věci samé, když sám žalovaný založil napadené rozhodnutí na závěru, že předmětné zboží lze plně v souladu s tvrzením žalobkyně charakterizovat jako 100% přírodní kokosovou vodu. Z obsahu napadeného rozhodnutí i z obsahu žaloby je přitom zřejmé, že mezi účastníky nevyvstal žádný spor ohledně skutkových okolností případu (žalovaný i žalobkyně se tedy shodují v náhledu na objektivní vlastnosti předmětného zboží, tj. na jeho složení, na jeho fyzikální a chemické vlastnosti apod.). Výše uvedená částečná nesrozumitelnost úvah žalovaného, resp. jejich nadbytečnost, tedy neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť meritem napadeného rozhodnutí bylo až posouzení správnosti sazebního zařazení předmětného zboží. Stejně tak byla nepodstatná otázka, zda žalobkyně před dovozem předmětného zboží podala či nepodala žádost o vydání ZISZ, neboť k odmítnutí zařadit předmětné zboží do žalobkyní požadované kategorie přistoupil žalovaný bez ohledu na tuto okolnost.

22. Soud nejprve považuje za vhodné shrnout obecná východiska pro sazební zařazování zboží (v podrobnostech srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 Afs 141/2017 – 62, a v něm citovanou judikaturu). Základním právním předpisem pro sazební zařazení dováženého zboží je nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, zejména pak jeho příloha I, v níž je uvedena kombinovaná nomenklatura, smluvní celní sazby a doplňkové statistické jednotky. Kombinovaná nomenklatura je založena na celosvětovém Harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, který byl vypracován Radou pro celní spolupráci, nyní Světovou celní organizací (World Customs Organisation). Kombinovaná nomenklatura přejímá čísla a šestimístné položky harmonizovaného systému [čl. 1 odst. 2 písm. a) citovaného nařízení], přičemž případné sedmé a osmé místo číselného kódu představuje její podrobnější třídění [čl. 1 odst. 2 písm. b), čl. 3 odst. 1 nařízení]. Pro poskytnutí širšího vysvětlení k použití harmonizovaného systému zveřejňuje Světová celní organizace pravidelně vysvětlivky k HS. Rovněž Evropská komise vypracovává k zajištění použití kombinované nomenklatury vysvětlivky ke KN, a to na základě čl. 9 odst. 1 písm. a) druhé odrážky citovaného nařízení, a zveřejňuje je pravidelně v Úředním věstníku Evropské unie. Obsah vysvětlivek ke KN, které nenahrazují vysvětlivky k HS, nýbrž jsou považovány za jejich doplněk a mají být konzultovány společně s nimi, musí být v souladu s ustanoveními kombinované nomenklatury a nesmí měnit jejich dosah. Vysvětlivky ke KN tedy představují legitimní prostředek pro výklad kombinované nomenklatury za předpokladu, že jejich znění je v souladu se samotnými ustanoveními celního sazebníku (jeho výše uvedenými závaznými částmi) a nemění jeho význam.

23. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 – 40, poukázal na tři principy zařazování zboží do kódů kombinované nomenklatury, které vyplývají z judikatury Soudního dvora Evropské unie: „První z těchto obecných principů je možné vyjádřit jako nezbytné úsilí hledat (za účelem zajištění právní jistoty a usnadnění kontrol) rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží v objektivních charakteristikách a vlastnostech tohoto zboží, jak jsou definovány zněním položky KN a poznámek k třídám nebo kapitolám [viz např. rozsudky Soudního dvora ze dne 18. 7. 2007 ve věci Olicom (C-142/06), ze dne 20. 5. 2010 ve věci Data I/O (C-370/08) a ze dne 16. 12. 2010 ve věci Skoma-Lux s. r. o. v Celní

7 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

ředitelství Olomouc (C-339/09)]. Dalším (objektivním) kritériem pro sazební zařazení je účel použití výrobku, pokud je inherentní tomuto výrobku, což musí být možné posoudit v závislosti na objektivních charakteristikách a vlastnostech zboží [viz rozsudky Soudního dvora ze dne 1. 6. 1995 ve věci Thyssen Haniel Logistic (C-459/93), ze dne 5. 4. 2001 ve věci Deutsche Nichimen (C-201/99) nebo ze dne 8. 12. 2005 ve věci Possehl Erzkontor (C-445/04)]. Konečně, podle ustálené judikatury platí, že význam a dosah pojmů, které právo Společenství nijak nedefinuje, je třeba určit v souladu s jejich obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém jsou použity, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž jsou součástí [v tomto smyslu hovoří zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 3. 2005 ve věci easyCar (C-336/03), odstavec 21 a v něm citovaná souladná prejudikatura Soudního dvora].

24. Jak již soud konstatoval výše, mezi žalobkyní a žalovaným není sporná objektivní charakteristika předmětného zboží. Žalobkyně jej v žalobě popisuje jako 100% kokosovou vodu, tedy jako tekutinu nacházející se uvnitř nezralých kokosových ořechů, bez přidaného cukru a bez jakýchkoli jiných přidaných látek, určenou k přímé spotřebě jako nápoj. S tímto popisem se plně ztotožnil i žalovaný v napadeném rozhodnutí (srov. str. 5 až 6 napadeného rozhodnutí). Mezi účastníky je však sporná otázka, zda má být kokosová voda zařazena pod položku 2009 KN nebo pod položku 2201 KN.

25. V kombinované nomenklatuře je položka 2009 označena jako „Ovocné šťávy (včetně vinného moštu) a zeleninové šťávy, nezkvašené a bez přídavku alkoholu, též s přídavkem cukru nebo jiných sladidel“ a spadá pod kapitolu 20 nazvanou „Přípravky ze zeleniny, ovoce, ořechů nebo jiných částí rostlin.“

26. Podle vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře zahrnuje kapitola 20 „pochutiny připravené ke spotřebě v podobě např. sušeného hrachu nebo arašídů, které jsou jen částečně obaleny těstem, a jimž tudíž jejich podstatný rys dodává zelenina, ovoce, ořechy nebo jiné části rostlin.“ Podle doplňkové poznámky 5 ke kapitole 20 KN platí:

a) obsah přidaného cukru u výrobků čísla 2009 odpovídá „obsahu cukru“ sníženému o níže uvedená čísla, podle druhu šťávy:

— citronová nebo rajčatová šťáva: 3,

— hroznová šťáva: 15,

— šťávy z ostatního ovoce a zeleniny, včetně směsí šťáv: 13.

b) ovocné šťávy s přídavkem cukru o hodnotě Brix nepřesahující 67 a obsahující méně než 50 % hmotnostních ovocné šťávy ztrácejí svůj původní charakter ovocných šťáv čísla 2009.

Bod b) se nepoužije na koncentrované přírodní ovocné šťávy. Proto nejsou koncentrované přírodní ovocné šťávy vyloučeny z čísla 2009.

27. Položka 2201 je v kombinované nomenklatuře označena jako „Voda, včetně přírodních nebo umělých minerálních vod a sodovek, bez přídavku cukru nebo jiných sladidel, nearomatizovaná; led a sníh“ a spadá pod kapitolu 22 nazvanou „Nápoje, lihoviny a ocet“. Tato kapitola obsahuje též položku 2202 označenou jako „Voda, včetně minerálních vod a sodovek, s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná a jiné nealkoholické nápoje, vyjma ovocné nebo zeleninové šťávy čísla 2009“(zvýrazněno soudem).

28. Podle doplňkové poznámky 1 ke kapitole 22 KN zahrnuje podpoložka 2202 10 00 KN vody, včetně minerálních vod a sodovek, s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo ochucené, za předpokladu, že jsou určeny k přímé spotřebě jako nápoj. Podle vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře se za „Přírodní minerální vody“ (podpoložky 2201 10 11 a 2201 10 19 KN) považují vody, které odpovídají platné verzi směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/54/ES.

8 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

29. Z výše uvedeného je možné dovodit, že pokud lze předmětné zboží kvalifikovat jako ovocnou šťávu čísla 2009 KN, pak současně nepřipadá jeho podřazení pod kapitolu 22 (srov. popis položky 2202 KN). Pojem „voda“ lze zároveň považovat za obecnější pojem než pojem „ovocná šťáva“. Rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží pak spočívá v objektivních charakteristikách a vlastnostech předmětného zboží. Dle názoru soudu lze kokosovou vodu nepochybně objektivně charakterizovat jako „přípravek ze zeleniny, ovoce, ořechů nebo jiných částí rostlin“ ve smyslu kapitoly 20 KN. V případě kokosové vody rovněž platí, že jí „podstatný rys“ (ve smyslu vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře) dodává zelenina, ovoce, ořechy nebo jiné části rostlin, a to tím spíše, že se jedná o 100% kokosovou vodu, tedy o nápoj, jež je z kokosových ořechů připraven zcela.

30. Pokud žalobkyně v žalobě poukazuje na „objektivní fyzikální a chemické charakteristiky“ kokosové vody, pak soud je toho názoru, že pro sazební zařazení kokosové vody není relevantní porovnání jejího chemického složení s jinými druhy ovocných šťáv. Pokud celní sazebník hovoří o „šťávách“, pak je tento pojem třeba chápat nikoli v tom významu, že by tyto šťávy nutně musely být uměle upravovány či dochucovány, ale spíše ve smyslu formy přípravků z ovoce (ořechů). K tomu soud poukazuje i na systematiku kapitoly 20 KN, kde jsou jednotlivé položky uspořádány podle způsobu, jakým jsou zelenina, ovoce či ořechy zpracovány; k tomu srov. např. položky 2001 KN (zelenina, ovoce, ořechy a jiné jedlé části rostlin, připravené nebo konzervované v octě nebo kyselině octové), 2002 KN (Rajčata připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo kyselině octové), 2006 KN [Zelenina, ovoce, ořechy, ovocné kůry a slupky a jiné části rostlin, konzervované cukrem (máčením, glazováním nebo kandováním)], 2007 KN [Džemy, ovocná želé, marmelády, ovocné pomazánky, ovocné nebo ořechové protlaky (pyré) a ovocné nebo ořechové pasty, získané vařením, též s přídavkem cukru nebo jiných sladidel] atd.

31. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že z pojmu „ovocná šťáva“ užitého v položce 2009 KN je možné v intencích dané věci dovodit toliko to, že přípravek z ovoce (ořechů) musí být dovážen v tekuté formě, a nikoli to, že je třeba jej dále upravovat přidáním cukru, sladidel, výrobou z koncentrátu apod. K tomu soud poukazuje i na to, že již název položky 2009 KN kromě pojmu „ovocná šťáva“ obsahuje i výslovný odkaz na „vinný mošt“, tedy na přípravek z ovoce, který zpravidla nemusí být nijak dále dochucován. Ani z konkrétních názvů podpoložek podřazených pod 2009 KN nelze dovozovat, že by k označení produktu za ovocnou šťávu bylo třeba produkt dále dochucovat či jinak upravovat. Pro označení produktu za „ovocnou šťávu“ je dle názoru soudu rovněž nerozhodné, jak bylo konkrétní ovoce (ořech) upraveno do podoby, v níž je dováženo, tedy zda se tekutina vyskytovala pod tvrdou skořápkou plodu (jako v případě nezralých kokosových ořechů) či zda byla tekutina získána např. až lisováním plodu (jak tomu bude zpravidla u šťáv z ostatních druhů ovoce).

32. Soud naopak nemůže přisvědčit žalobkyni v tom, že by bylo možné kokosovou vodu klasifikovat jako „vodu“ ve smyslu položky 2201 KN. Pokud žalobkyně namítla, že podmínkou podřazení pod tuto položku není to, aby předmětná tekutina vyvěrala z podzemí a obsahovala soli, pak lze poukázat na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/54/ES ze dne 18. 6. 2009, o využívání a prodeji přírodních minerálních vod, na kterou odkazují vysvětlivky ke kombinované nomenklatuře. Znění této směrnice výslovně hovoří o „zřídlu“ přírodních minerálních vod (srov. např. čl. 7 či čl. 8 citované směrnice), tedy o jednoznačném a geograficky určitém místě původu těchto vod. Soud pro ilustraci poukazuje i na český zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který rozlišuje toliko povrchové a podzemní vody (srov. § 1 a § 2 odst. 1 a 2), které se vyskytují buď na zemském povrchu (mohou též protékat přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních), anebo pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami. Jakkoli je předmětné zboží označováno jako „přírodní voda“, výše uvedené právní předpisy nepředpokládají, že by „voda“ mohla být získávána z rostlin, resp. že by kromě přírodních a umělých vod existovala nějaká další speciální kategorie vod. Ani z hlediska běžného jazyka nelze

9 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

předpokládat, že by obvyklý význam pojmu „voda“ zahrnoval tekutinu nacházející se uvnitř plodů rostlin, resp. že by tak vodu bylo možné de facto „vypěstovat“.

33. S ohledem na výše uvedené se soud neztotožnil se žalobkyní, že by mělo mít označení produktu za „kokosovou vodu“ právní relevanci. Pro úplnost soud poukazuje i na předložený vzorek předmětného zboží (nápojový karton o objemu 1 litr), v němž je kladen akcent právě na to, že se jedná právě o výrobek z kokosu (srov. vyobrazení kokosové palmy a rozpůleného kokosového ořechu), přičemž je zmiňován jeho příznivý účinek na lidské zdraví (podle popisu produkt představuje např. „bohatý zdroj draslík“) a přírodní charakter produktu (tj. že produkt není nijak dochucován či jinak uměle upravován; srov. např. popis produktu, v němž, je zdůrazněno, že se jedná o „100% přírodní vodu“, na konci popisu je ještě dovětek „Never from concentrate“). Všechny výše uvedené skutečnosti nasvědčují závěru, že podstatný rys předmětného zboží je tvořen právě kokosovým ořechem, a nikoli tomu, že se jedná v obecném smyslu o vodu (a že by tak např. šlo o nápoj určený k běžné každodenní konzumaci). Z výše uvedeného popisu (a i z výše popsaného způsobu balení, tj. do nápojových kartonů) je současně zřejmé, že předmětné zboží je určeno výhradně ke konzumaci, a naopak si nelze představit, že by spotřebitelům mohlo vodu substituovat a sloužit tak k účelům, na které poukazuje žalobkyně (tj. např. k mytí či k vaření).

34. K námitkám žalobkyně, že v jejím případě mělo dojít k jí příznivějšímu sazebnímu zařazení zboží, soud uvádí, že zásada in dubio pro mitius skutečně představuje jednu ze základních zásad správního (a potažmo celého veřejného) práva. Tento princip však nelze vykládat natolik široce, že by jakoukoli odlišnou interpretaci právní normy podanou účastníkem řízení měly správní orgány zohlednit jakožto dvojí výklad. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 11. 2007, III. ÚS 783/06, v tomto smyslu konstatoval, že „v právním státě je třeba tvorbě právních předpisů věnovat nejvyšší péči. Přesto se však nelze vyhnout víceznačnostem, což plyne jak z povahy jazyka samotného, tak z abstraktnosti právních norem, jakož i z omezenosti lidského poznání, stejně jako z dynamické povahy sociální reality. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody.“ Zároveň je však třeba dodat, že tyto víceznačnosti musí dosáhnout obecně přijatelné míry a musí jít o rovnocenný konkurenční výklad práva, ne pouze o výklad obtížně obhajitelný; v takové situaci aplikace zásady in dubio pro mitius nepřipadá v úvahu. Výklad předestřený žalobkyní však z výše uvedených důvodů nelze považovat za rovnocenný výklad s výkladem poskytnutým celními orgány. Soud tedy v postupu celních orgánů porušení zásady in dubio pro mitius neshledal.

35. Žalobkyně se zásady in dubio pro mitius nemůže dovolávat ani s odůvodněním, že shoda na sazebním zařazení předmětného zboží nepanovala ani na úrovni Společenství. K tomu soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2012, č. j. 1 Afs 4/2012 - 37, publ. pod č. 2630/2012 Sb. NSS, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval právní relevancí zahraničních ZISZ, přičemž dospěl k závěru, že nelze dovodit povinnost českých celních orgánů zařadit žalobcem dovážené zboží do té podpoložky kombinované nomenklatury, do které zařadily v ZISZ totožné zboží celní orgány jiného členského státu třetí osobě. Dle názoru soudu tak tím spíše nelze dovodit povinnost celních orgánů zařadit žalobkyní dovážené zboží pod konkrétní podpoložku kombinované nomenklatury z důvodu tvrzené praxe jiného členského státu (v daném případě je přitom třeba zdůraznit i to, že žalobkyně odlišnou ustálenou praxi jiného státu při sazebním zařazování kokosové vody neprokázala). Žalovaný se pak s tímto argumentem dostatečně vyrovnal v napadeném rozhodnutí, když poukázal na to, že v členských zemích Evropské unie je zboží, které je složením shodné se zbožím dováženým žalobkyní, naopak běžně zařazováno pod podpoložku 20098999 KN. Soud pro úplnost z veřejně dostupné databáze vydaných ZISZ (dostupné na webových stránkách Evropské komise z http://ec.europa.eu) ověřil, že vydané ZISZ přisuzovaly zboží, které je obdobné předmětnému zboží, převážně právě kód 20098999 KN.V takovém případě by bylo absurdní dovozovat

10 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

povinnost celních orgánů zařazovat zboží do nižší celní sazby pouze na základě toho, že o sazebním zařazení zboží nepanuje v rámci Evropské unie jednomyslná shoda.

36. K žalobkyní předloženému protokolu a zprávě Výzkumného ústavu potravinářského Praha ze dne 25. 5. 2015 soud konstatuje, že uvedené dokumenty nemají přímou souvislost se sazebním zařazováním předmětného zboží, resp. s kombinovanou nomenklaturou. Pokud tedy žalobkyně namítla, že z výsledků zkoušky mělo vyplynout, že se nejedná o „šťávy“ ani o „extrakty šťáv“, pak soud uvádí, že již jen z označení zprávy (srov. „Věc: Stanovení nutričních faktorů“) vyplývá, že potravinářský ústav se věnoval předmětnému zboží ze zcela jiných hledisek. K námitce žalobkyně, že z provedených analýz vyplývá, že kokosová voda „nesnese srovnání“ s jakoukoli ovocnou šťávou, resp. že kokosová voda je bližší kategorii „voda“ než kategorii „ovocná šťáva“, lze především uvést, že žalobkyně nijak nespecifikovala, o jaké konkrétní naměřené fyzikální či chemické hodnoty tato tvrzení opírá. Ačkoli tedy soud (stejně jako žalovaný) nezpochybňuje samotné výsledky provedených analýz, je zároveň třeba konstatovat, že ani sama žalobkyně nespecifikovala, jaký konkrétní ukazatel považuje za klíčový pro sazební zařazení. Soud je přitom toho názoru, že pro klasifikaci zboží coby „ovocné šťávy“ ve smyslu kombinované nomenklatury je podstatné spíše to, že jde o poživatelnou tekutinu získanou z ovoce, a nikoli její konkrétní fyzikální či chemické parametry. Z analýzy potravinářského ústavu je tak sice zřejmé, že voda se na předmětném zboží podílí z 94,38 % a sušina z 5,62 %, avšak soud nepovažuje tyto hodnoty z hlediska sazebního zařazení za relevantní, když podstatný rys dodává předmětnému zboží nepochybně kokosový ořech (nadto lze dodat, že tyto hodnoty nejsou ve srovnání s jinými ovocnými šťávami nijak zvláště výjimečné, srov. např. poznámku č. 4 ke kapitole 20 kombinované nomenklatury, z níž lze dovodit, že rajčatová šťáva ve smyslu kombinované nomenklatury má obsah sušiny méně než 7 % hmotnostních). Pokud žalobkyně poukázala na hodnoty pH a Brix, pak ani tyto ukazatele nejsou pro klasifikaci zboží jako ovocné šťávy ve smyslu 2009 KN rozhodné (naopak kombinovaná nomenklatura např. výslovně předpokládá, že některé ovocné šťávy mají hodnotu Brix méně než 20, srov. např. ananasová šťáva 2009 41 KN, jablečná šťáva 2009 71 KN atp., přičemž minimální hodnota Brix stanovena není).

37. K námitce žalobkyně Stanoviskem Ministerstva zemědělství ze dne 27. 3. 2018 k zařazení kokosové vody soud poukazuje na své odůvodnění neprovedení dokazování touto listinou v bodě V (Jednání před Městským soudem v Praze) tohoto rozsudku.

38. K námitce žalobkyně uplatněné v podání ze dne 29. 12. 2015, v níž konstatovala, že kokosový ořech je zařazen pod položku „Tropické ořechy“ s celní sazbou 0 % a že kokosový ořech není tropické ovoce, soud uvádí, že tato námitka nemá oporu v žalobě a současně byla uplatněna až po uplynutí zákonné lhůty pro rozšíření žaloby o další žalobní body (srov. § 71 odst. 2 věta poslední s. ř. s. ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto důvody je tedy nutné námitky uplatněné v podání ze dne 29. 12. 2015 odmítnout pro opožděnost. Soud nicméně pro úplnost podotýká, že kapitola 8 KN je označena jako „Jedlé ovoce a ořechy; kůra citrusových plodů nebo melounů“; kokosový ořech je pak zařazen pod položku 0801 KN ve znění „Kokosové ořechy, para ořechy a kešú ořechy, čerstvé nebo sušené, též bez skořápky nebo vyloupané“. Kokosový ořech sice podřazuje pod výraz „tropický ořech“ doplňková poznámka č. 3 ke kapitole 8 KN, která však zároveň výslovně stanoví, že tímto pojmem se označuje pouze pro účely konkrétně vyjmenovaných podpoložek v kapitole 8 KN. Z toho, že kokosový ořech má stanovenu celní sazbu o určité konkrétní výši, nelze usuzovat, že rovněž i všechny produkty vyrobené z kokosového ořechu budou mít stanovenu celní sazbu totožně (zde konkrétně ve výši 0 %). Dále je třeba dodat, že název podpoložky 2009 89 99 KN nezní „Ostatní šťávy z tropického ovoce“, jak tvrdí žalobkyně, ale pouze „Ostatní“. Doplňková poznámka č. 7 ke kapitole 20 KN rovněž uvádí, které plody se považují za „tropické ovoce“, avšak opět pouze ve vztahu k určitým konkrétním podpoložkám, mezi nimiž není podpoložka 2009 89 99 KN zahrnuta. Rovněž podle doplňkové poznámky č. 8 ke kapitole 20 se kokosové ořechy považují za „tropické ořechy“ pouze pro účely konkrétních podpoložek, mezi nimiž opět není obsažena podpoložka 2009 89 99

11 pokračování

č. j. 9Af 71/2015

KN. Konečně lze poukázat i na argumentaci Generálního ředitelství cel uvedenou ve stanovisku k sazebnímu zařazení kokosové vody ze dne 26. 2. 2016, č. j. 10705/2016-900000-212, že pod pojem „ovocné šťávy“ je možné širším výkladem podřadit i šťávy (tekutiny) z kokosového ořechu, což přímo plyne z některých jazykových verzí kombinované nomenklatury (např. z francouzské, která v tomto směru obsahuje širší pojem „fruit“ zahrnující jak ovoce, tak ořechy).

VII. Závěr

39. Z výše uvedených důvodů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.

Poučení:Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Praha 25. dubna 2018

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru