Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 Af 52/2010 - 41Rozsudek MSPH ze dne 11.12.2013

Prejudikatura

9 Afs 72/2008 - 103

5 Afs 92/2008 - 147

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Afs 15/2014

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9Af 52/2010 - 41-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: S. P., zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Praha 5 – Stodůlky, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 24.8.2010 č.j.: 10333/10-1500-106054

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 486,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 23.4.2010 č.j. 95037/10/003511104269 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) Finanční úřad pro Prahu 3 zastavil podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) pro nepřípustnost daňové řízení zahájené žalobcem podáním dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání podané žalobcem proti shora uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán konstatoval, že daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 byla žalobci vyměřena v souladu s § 46 odst. 5 ZSDP dle řádného daňového přiznání ve výši 1.575.840,- Kč. Následně na základě zjištění z daňové kontroly byla žalobci tehdy příslušným správcem daně dodatečným platebním výměrem č.j. 37163/06/039971/3139 ze dne 24.11.2006 dodatečně vyměřena daň ve výši 1.555.400,- Kč. Rozhodnutím o odvolání vydaným tehdy příslušným odvolacím orgánem č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 byla dodatečně vyměřená daňová povinnost snížena na částku 1.275.400,- Kč (tj. o částku 280.000,- Kč). Proti tomuto rozhodnutí byla žalobcem k Městskému soudu v Praze podána dne 6.12.2007 pod sp. zn. 8 Ca 383/2007 žaloba, o které dosud nebylo rozhodnuto.

Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že žalobce podal k poštovní přepravě dne 22.12.2009 dodatečné daňové přiznání na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004, ve kterém uplatnil snížení základu daně o částku 4.550.000,- Kč s tím, že se jedná o výnos, který byl zdaněn ve zdaňovacím období od 1.1.2005 do 31.3.2006. Dle § 27 odst. 1 písm. d) ZSDP bylo řízení zahájené podáním tohoto dodatečného daňového přiznání z důvodu uplynutí lhůty pro vyměření či dodatečné vyměření daně dle § 47 téhož zákona rozhodnutím správce daně č.j. 5169/10/003511104269 ze dne 25.1.2010 zastaveno. V odvolacím řízení bylo zjištěno, že lhůta pro vyměření daně neuplynula, a proto bylo rozhodnutí o zastavení řízení č.j. 5169/10/003511104269 podle § 49 odst. 1 ZSDP rozhodnutím č.j. 68149/10/003511104269 ze dne 30.3.2010 zrušeno. Následně bylo řízení ve věci podání uvedeného dodatečného daňového přiznání rozhodnutím správce daně č.j. 95037/10/003511104269 ze dne 23.4.2010 v souladu s § 27 odst. 1 písm. h) ZSDP jako nepřípustné podání zastaveno, a to z toho důvodu, že podání takovéhoto dodatečného daňového přiznání neumožňuje § 41 odst. 4 písm. b) ZSDP. V souladu s uvedeným ustanovením lze dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší či daňovou ztrátu vyšší oproti poslední známé daňové povinnosti platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle ustanovení § 54 a 55b téhož zákona, a to do lhůty stanovené v ustanovení § 47 odst. 1, není-li zvláštním právním předpisem stanoveno jinak. Toto dodatečné daňové přiznání však nelze platně podat v případech, kdy, mimo jiné, je uplatňováno snížení základu daně v důsledku snížení výnosů (příjmů) či uskutečněných zdanitelných plnění nebo zvýšení nákladů (výdajů) či přijatých zdanitelných plnění, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném opravném prostředku.

Odvolací orgán dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce v odvolání namítl, že řízení o dodatečném přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 již jednou zastaveno bylo, a to dle § 47 odst. 1 písm. d) ZSDP. Jelikož toto rozhodnutí bylo správcem daně zrušeno, bylo o zákonnosti zastavení řízení již jednou rozhodnuto, a proto není možné zastavit daňové řízení znovu. Bylo-li rozhodnutí o zastavení řízení shledáno nezákonným a zrušeno, je povinností správce daně podané odvolání meritorně přezkoumat a rozhodnout o něm. Svým postupem se správce daně dopustil porušení zásady res iudicata, tj. zákazu opakovaného rozhodování o téže věci. Odvolací orgán k této námitce podotkl, že res iudicata znamená věc pravomocně rozhodnutou. Respektování této zásady brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. V daném případě bylo první rozhodnutí správce daně o zastavení řízení v odvolacím řízení zrušeno, a to v souladu s § 49 odst. 1 ZSDP rozhodnutím správce daně č.j. 68149/10/003511104269 ze dne 30.3.2010, a nenabylo tak právní moci. Správce daně proto vydáním rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 23.4.2010 č.j. 95037/10/003511104269 zásadu res iudicata neporušil.

Žalobce dále v odvolání namítl nesprávnost výkladu ustanovení § 41 odst. 4 ZSDP. Uvedl, že při výkladu předmětného ustanovení je nezbytné postupovat dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 51/2006 - 58 ze dne 17.7.2007, kterým bylo rozhodnuto, že aplikace obnovy řízení dle ustanovení § 56a odst. 2 ZSDP je možná, i když proběhlo přezkoumání správního rozhodnutí soudem, pokud je obnova řízení odůvodněna novými skutečnostmi nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny v původním řízení a nebyly ani předmětem soudního přezkumu správního. Zákaz podání dodatečného daňového přiznání, kterým má být reformována určitá daňová povinnost, která již byla pravomocně stanovena v odvolacím řízení, se tedy vztahuje pouze na ty případy, kdy se daňový subjekt domáhá dodatečným daňovým přiznáním správního přezkoumání na základě stejných důvodů, jaké již odvolací orgán přezkoumal, a to bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu se k nim v rozhodnutí o odvolání výslovně vyjádřil. Odvolací orgán k této námitce uvedl, že dle usnesení Nejvyššího správního soudu citovaného žalobcem platí, že po zjištění nových závažných okolností, které vyšly najevo až po pravomocném přezkoumání správního rozhodnutí soudem, nepůsobí ustanovení § 56a odst. 2 ZSDP jako překážka pro obnovu řízení. Dle uvedeného ustanovení je použití mimořádných opravných prostředků nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. Řízení o mimořádném prostředku nelze zahájit vůči rozhodnutí tehdy, probíhá-li již o něm přezkumné řízení u soudu. Toto ustanovení je tedy nutno v souladu s platnou judikaturou vykládat tak, že zákaz použití mimořádných opravných prostředků vůči rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem, se vztahuje pouze na ty případy, kdy se žadatel domáhá mimořádným opravným prostředkem správního přezkoumání na základě stejných důvodů, jaké již soud přezkoumal, a to bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu se k nim v rozsudku výslovně vyjádřil. V této věci však není předmětem řízení povolení obnovy řízení dle § 54 a 55 ZSDP, ale přípustnost dodatečného daňového přiznání. Bez ohledu na tuto skutečnost v daném případě přezkumné řízení ohledně pravomocného vyměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 (platební výměr č.j. 37163/06/039971/3139 ze dne 24.11.2006, rozhodnutí o odvolání č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007) dosud u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 383/2007 probíhá. Správce daně by proto mohl v této věci aplikovat pouze druhou větu ustanovení § 56a odst. 2 ZSDP, tzn. že by řízení o obnově řízení jako mimořádném opravném prostředku nebylo možno z důvodu stále probíhajícího přezkumného řízení u soudu zahájit. Jelikož řízení u soudu nebylo dosud ukončeno, nebylo možno zkoumat průběh a výsledek soudního řízení a ani skutečnosti či důkazy, které v něm byly nebo měly být zkoumány. Nemohlo proto dojít ke srovnání s řízením daňovým, a tedy ani k porovnání skutečností, které byly důvodem pro podání dodatečného daňového přiznání.

Žalobce dále v odvolání provedl ve smyslu předchozí námitky srovnání důvodů, které jej vedly k podání dodatečného daňového přiznání, a důvodů, které byly předmětem odvolacího řízení ve věci dodatečného platebního výměru. Dle jeho názoru z tohoto srovnání plyne, že důvody jsou zcela odlišné, a proto je v souladu s výše uvedeným výkladem podání dodatečného daňového přiznání možné. Odvolací orgán k této námitce uvedl, že ze spisového materiálu je patrno, že správce daně zjistil na základě provedené daňové kontroly ohledně daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 chybné uplatnění rezervy v daňově uznatelných nákladech. Kontrola daňově uznatelných nákladů vyloučila z daňově uznatelných nákladů náklady ve výši 5.554.680,93 Kč. Odvolání podané proti dodatečnému platebnímu výměru vystavenému po daňové kontrole směřovalo proti vyloučení částky 5.550.000,- Kč, představující vytvořené a uplatněné rezervy na opravu majetku (strojů) dle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rezervách”) z daňově uznatelných nákladů. Odvolací orgán při svém rozhodování akceptoval pouze námitky týkající se vytvořené rezervy ve výši 1.000.000,- Kč. Dle jeho rozhodnutí č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 byl daňový základ daňovou kontrolou oprávněně zvýšen z důvodu vytvořených rezerv o částku ve výši 4.550.000,- Kč. V předmětném dodatečném daňovém přiznání na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 žalobce uplatňuje snížení základu daně o částku 4.550.000,- Kč s tím, že se jedná o výnos, který byl zdaněn ve zdaňovacím období od 1.1.2005 do 31.3.2006. Snížení základu daně v dodatečném daňovém přiznání je tedy důsledkem zvýšení nákladů, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání. Správce daně řízení o podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 v souladu se zákonem zastavil z důvodu nepřípustnosti jeho podání dle ustanovení § 41 odst. 4 písm. b) ZSDP. Žalobcem namítaná rozdílnost důvodů svědčících pro podání dodatečného daňového přiznání a pro podání žaloby ve správním soudnictví je v tomto případě irelevantní.

Odvolací orgán uzavřel, že rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v souladu se zákonem, a nelze ho proto označit za nezákonné.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě nejprve popsal skutkový příběh dané věci. Uvedl, že daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 byla žalobcem přiznána a konkludentně vyměřena ve výši 1.575.840 Kč. Po provedené daňové kontrole byla dodatečným platebním výměrem čj: 37163/06/039971/3139 ze dne 24.11.2006 dodatečně vyměřena daň ve výši 1.555.400 Kč. Na základě žalobcova odvolání byl doměrek daně rozhodnutím (Finančního ředitelství v Praze) č.j 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 snížen na částku 1.275.400 Kč. Z posledně jmenovaného rozhodnutí plyne, že dle názoru odvolacího orgánu žalobce upustil od oprav tiskařských strojů a rezervy bylo třeba zrušit ve prospěch výnosů ve zdaňovacím období 2004, tj. ve zdaňovacím období, ve kterém pominuly důvody, pro které byly rezervy vytvořeny, podle § 4 odst. 1 zákona o rezervách. Protože tak žalobce neučinil, odvolací orgán potvrdil zvýšení základu daně provedené prvoinstančním správcem daně. Ale žalobce již v hospodářském roce od 1.1.2005 do 31.3.2006 provedl opravy tiskařských stojů zn. Adast a bylo jeho povinností vytvořené rezervy zúčtovat do výnosů, což také provedl ke dni 30.9.2006 (lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů právnické osoby za hospodářský rok od 1.1.2005 do 31.3.2006). Ale dne 30.9.2006 ještě nebyla ani uzavřena daňová kontrola za zdaňovací období 2004, a proto žalobce nemohl zohlednit v budoucnu možná doměrek z identického titulu - zvýšení základu daně o rezervy na tiskařské stroje zn. Adast.

Z uvedeného popisu plyne, že rezervy na opravy tiskařských strojů zn. Adast zvýšily základ daně ve dvou zdaňovacích období. Poprvé dne 30.9.2006, když nabylo právní moci konkludentní rozhodnutí o vyměření daně z příjmů právnické osoby za zdaňovací období od 1.1.2005 do 31.3.2006. O skutečnosti, že byl základ daně zvýšen i o rozpuštěné rezervy na opravy tiskařských strojů zn. Adast, byl Finanční úřad v Čáslavi žalobcem informován přípisem ze dne 21.12.2006. Podruhé byl základ daně zvýšen o částku rezerv na opravy tiskařských strojů zn. Adast dne 8.10.2007 coby součást doměrku daně z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004.

Žalobce podal dne 23.12.2009 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004, ve kterém uplatnil snížení základu daně 4 550 000 Kč, což odpovídá výši rezerv na opravy tiskařských strojů zn. Adast, které zvýšily základ daně z příjmů právnických osob dvakrát, a stát tak vybral daň z příjmů právnické osoby z téže ekonomické veličiny dvakrát. Správce daně jej však meritorně neprojednal a řízení zastavil rozhodnutím čj: 95037/10/003511104269 ze dne 23. dubna 2010. Svůj výrok opřel o tvrzení, že přiznání nebylo podáno platně, protože: „Snížení základu daně v dodatečném daňovém přiznání je tedy důsledkem zvýšení nákladů, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání“, a proto je podání dodatečného přiznání nepřípustné podle § 41 odst. 4 písm. b) ZSDP. K argumentaci žalobce, že je potřeba vykládat ust. § 41 odst. 4 ZSDP materiálně a srovnat důvody pro podání dodatečného přiznání s důvody pro podání odvolání, žalovaný uvedl, že důvody jsou shodné, a proto je odvoláním napadené rozhodnutí zákonné.

V další části žaloby poukázal žalobce na nesrovnalost v popisu skutkového stavu, jak jej žalovaný provedl v napadeném rozhodnutí. Závěrem zprávy o daňové kontrole za zdaňovací období 2004 bylo, že žalobce upustil od oprav tiskařských strojů, a proto správce daně zvýšil jeho základ daně. Předmětem doměrku bylo zvýšení základu daně, protože žalobce prý nezvýšil své výnosy, ač tak učinit měl podle ust. § 4 odst. 1 zákona o rezervách. Je proto mylné tvrzení žalovaného, že „Snížení základu daně v dodatečném daňovém přiznání je tedy důsledkem zvýšení nákladů, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání.“ V odvolacím řízení ukončeném rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 se rozhodovalo výhradně o správnosti výnosů a nikoliv nákladů. Žalobce je toho názoru, že dodatečné přiznání na daň z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004 bylo přípustné, protože snížení základu daně nebylo důsledkem snížení výnosů, ani zvýšení nákladů, o kterých by bylo pravomocně rozhodnuto v rozhodnutí o odvolání čj: 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 vydaném Finančním ředitelstvím v Praze.

Dle názoru žalobce je základem řešení nalezení podstaty ustanovení § 41 odst. 4 ZSDP. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je smyslem tohoto ustanovení „... neotevírat prostřednictvím institutu dodatečného daňového přiznání taková řízení, ve kterých již byly příslušným správcem daně za konkrétní období zhodnoceny veškeré skutečnosti relevantní pro správné stanovení daňové povinnosti“ (rozsudek ze dne 12.8.2010 č.j. 9 Afs 72/2008 – 103). Je proto namístě zkoumat, zda skutečnost, že žalobce v hospodářském roce od 1.1.2005 do 31.3.2006 provedl opravy tiskařských stojů zn. Adast a vytvořené rezervy zúčtoval do výnosů, mohla mít nějaký vliv na správnost daňové povinnosti za zdaňovací období 2004, resp. zda tato skutečnost mohla ovlivnit výši základu daně. Podle názoru Finančního ředitelství v Praze žalobce upustil od oprav tiskařských strojů a rezervy bylo třeba zrušit ve prospěch výnosů ve zdaňovacím období 2004, tj. ve zdaňovacím období, ve kterém pominuly důvody, pro které byly rezervy vytvořeny podle ust. § 4 odst. 1 zákona o rezervách. Posledně jmenované ustanovení je hmotněprávní povahy, a proto správnost jeho aplikace provádí správce daně bez ohledu na skutečnosti, které jsou rozhodné pro stanovení daně v jiných zdaňovacích obdobích. Podle ust. § 40 odst. 15 ZSDP se skutečnosti rozhodné pro vyměření daně posuzují se pro každé zdaňovací období samostatně. Lze tedy přijmout závěr, že když dříve tytéž rezervy zúčtoval žalobce do výnosů (ve zdaňovacím období 2005-6), nemá to vliv na oprávnění správce daně posuzovat v jiném zdaňovacím období (2004), zda byly splněny všechny podmínky pro řádné nakládání s rezervami. Správnost tohoto závěru dosvědčuje i fakt, že součástí odvolacího spisu (ve věci doměrku na dani z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004) byla informace žalobce ze dne 21.12.2006, že v hospodářském roce od 1.1.2005 do 31.3.2006 provedl opravy tiskařských stojů zn. Adast a vytvořené rezervy zúčtoval do výnosů. Finanční ředitelství v Praze k ní nikterak nepřihlédlo a v rozhodnutí o odvolání čj: 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 se k ní nevyjádřilo, z čehož žalobce dovozuje, že nebyla relevantní pro správné stanovení daňové povinnosti na dani z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004. Tudíž smyslem dodatečného přiznání za zdaňovací období 2004 nebylo znovu otevřít řízení, ve kterém již byly daňovými orgány zhodnoceny veškeré skutečnosti relevantní pro správné stanovení daňové povinnosti, ale zohlednit skutečnost, ke které daňové orgány v dřívějším řízení o doměření daně z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004 přihlížet nemohly.

Přípustnosti podání přiznání na daň z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004 dle žalobce svědčí rovněž ust. § 23 odst. 4 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), podle něhož se do základu daně nezahrnují částky, které již byly zdaněny podle tohoto zákona u téhož poplatníka. Částka rezerv ve výši 4.550.000,- Kč zvýšila základ daně poprvé pravomocným rozhodnutím o vyměření daně z příjmů právnické osoby za zdaňovací období od 1.1.2005 do 31.3.2006, a to dne 30.9.2006. Podruhé identická částka zvýšila základ daně z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004 coby důsledek rozhodnutí o odvolání č.j. 6274/07- 1200-203424 ze dne 18.9.2007 vydaného Finančním ředitelstvím v Praze. Je proto přípustné, aby žalobce korigoval tento nežádoucí stav - stanovení dvojí daně ze stejného předmětu - podáním dodatečného přiznání za zdaňovací období 2004 dne 23.12.2009, kdy byla nepochybně částka rezerv již zdaněna (ode dne 30.9.2006).

Žalobce má tedy za to, že byl oprávněn podat dodatečné přiznání na daň z příjmů právnické osoby za zdaňovací období 2004, protože snížení základu daně o částku rezerv ve výši 4.550.000,- Kč z důvodů jejich dvojího zdanění nebylo předmětem odvolacího řízení ukončeného rozhodnutím Finančního ředitelstvím v Praze č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007. Žalovaný proto postupoval nezákonně, když aplikoval ust. § 41 odst. 4 písm. b) ZSDP, které na danou situaci nedopadá.

Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu jako původní žalovaný navrhlo, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě původní žalovaný uvedl, že správce daně zjistil na základě provedené daňové kontroly na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 chybné uplatnění rezervy v daňově uznatelných nákladech. Rezervy na opravu tiskařských strojů byly vytvořeny v roce 2002 a 2003. Na základě prohlášení žalobce ze dne 16.12.2004 učiněného v průběhu daňové kontroly potvrzeném dne 24.3.2006 bylo od plánovaných oprav upuštěno. V souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona o rezervách se rezervy zruší ve stejném období, kdy pominuly důvody, pro které byly vytvořeny. Žalobce vytvořené rezervy v souladu s uvedeným za zdaňovací období 2004 nezrušil. Proto správce daně při kontrole daňově uznatelných nákladů ve zdaňovacím období 2004 vyloučil náklady celkem ve výši 5.554.680,93 Kč z daňově uznatelných nákladů. Dodatečným platebním výměrem č.j. 37163/06/039971/3139 vydaným dne 24.11.2006 tehdy místně příslušný správce daně zvýšil základ daně a dodatečně vyměřil zvýšení daňové povinnosti na daň ve výši 3.131.240,- Kč, tj. o částku 1.555.400,- Kč. Odvolání podané proti dodatečnému platebnímu výměru směřovalo proti vyloučení částky 5.550.000,- Kč představující vytvořené a uplatněné rezervy na opravu majetku (strojů) dle zákona o rezervách z daňově uznatelných nákladů. Tehdy místně příslušný odvolací orgán při svém rozhodování akceptoval pouze námitky týkající se vytvořené rezervy ve výši 1.000.000,- Kč. Dle rozhodnutí odvolacího orgánu č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 byl daňový základ daňovou kontrolou oprávněně zvýšen z důvodu vytvořených rezerv o částku ve výši 4.550.000,- Kč. V předmětném dodatečném daňovém přiznání na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 žalobce uplatňuje snížení základu daně o částku 4.550.000,- Kč s tím, že se jedná o výnos, který byl zdaněn ve zdaňovacím období od 1.1.2005 do 31.3.2006. Snížení základu daně v podaném dodatečném daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 je tedy důsledkem zvýšení nákladů (rezerv, které byly správcem daně vyloučeny z daňově uznatelných nákladů), o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání (rozhodnutím č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007). Správce daně proto řízení o podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 ze dne 21.12.2009 správně zastavil dle § 27 odst. 1 písm. h) ZSDP z důvodu nepřípustnosti jeho podání dle ustanovení § 41 odst. 4 písm. b) téhož zákona.

Z uvedeného dle původního žalovaného jednoznačně vyplývá, že zvýšení základu daně z příjmů právnických osob o rezervy ve výši 4.550.000,- Kč bylo správně řešeno ohledně zdaňovacího období 2004. Problematika dvojího zvýšení základu daně v důsledku zrušení rezerv (za zdaňovací období 2004 a za zdaňovací období od 1.1.2005 do 31.3.2006) mohla být řešena jinými prostředky.

Podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu ke dni 1.1.2013 zaniklo a jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství. Od uvedeného data je tedy žalovaným v této věci Odvolací finanční ředitelství (§ 69 s.ř.s.).

K ústnímu jednání soudu konanému dne 11.12.2013 se žalobce nedostavil. Žalovaný při ústním jednání odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na písemné vyjádření původního žalovaného. K věci samé dále uvedl, že zastavení řízení bylo namístě, neboť v rámci dodatečného daňového přiznání žalobce uplatnil snížení základu daně v důsledku zvýšení nákladů, které odpovídaly částce rezerv, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze č.j. 6274/07-1200-203424. Správnost závěru, že rezervy měly být zrušeny ve zdaňovacím období 2004, a tudíž že v tomto zdaňovacím období měl být o částku těchto rezerv zvýšen základ daně, byl potvrzen i rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15.10.2013, č.j. 8 Af 13/2012-89, jímž byla žaloba proti uvedenému rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze zamítnuta. Pokud žalobce nyní v žalobě namítá dvojí zvýšení základu daně, jednak v rámci dodatečného vyměření daně za zdaňovací období roku 2004 a jednak v rámci hospodářského roku od 1.1.2005 do 30.3.2006, mělo toto být řešeno ve vztahu k hospodářskému roku od 1.1.2005 do 30.3.2006, nikoliv ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2004.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Podle protokolu o ústním jednání konaném dne 16.11.2005 byla téhož dne u žalobce zahájena Finančním úřadem v Čáslavi daňová kontrola ohledně daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004.

Ve zprávě o daňové kontrole č. 27/2006 sepsané dne 20.11.2006 Finanční úřad v Čáslavi ve vztahu k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 uvedl, že žalobce v tvořil ve zdaňovacím období 2002 a 2003 mj. rezervy na opravy tiskařských strojů – ofsetový tiskařský stroj jednobarvový Adast Dominant 516 (vytvořená rezerva celkem 560.000,- Kč), ofsetový archový čtyřbarvový tiskařský stroj AD – 547 P (vytvořená rezerva celkem 1.790.000,- Kč)a ofsetový archový čtyřbarvový tiskařský stroj AD – 745 (vytvořená rezerva celkem 2.200.000,- Kč). Opravy těchto tiskařských strojů ve zdaňovacím období 2004 zahájeny nebyly, naopak, jak vyplývá z vyjádření žalobce zachyceného v předloženém dokladu „Posouzení nutnosti provedení plánovaných oprav“ ze dne 16.12.2004, který byl vyhotoven na základě faktického posouzení nutnosti provedení plánovaných oprav strojního vybavení tiskárny, bylo od oprav uvedených strojů upuštěno. Jednatel žalobce při ústním jednání konaném dne 24.3.2006 upřesnil, že v roce 2004 se rozhodli tyto tiskařské stroje již neopravovat ani v budoucích obdobích a vyřadit je, příp. prodat, až se stanou nefunkčními. Správce daně dovodil, že ve zdaňovacím období 2004 pominuly důvody, pro které byly rezervy na opravy uvedených tiskařských strojů vytvořeny, a tudíž mělo podle § 4 odst. 1 zákona o rezervách v uvedeném zdaňovacím období dojít k jejich zrušení. Protože tak žalobce neučinil, porušil ustanovení § 23 a § 24 odst. 2 písm. i) zákona o daních z příjmů, ustanovení § 4 odst. 1 zákona o rezervách a ustanovení § 4 odst. 8 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole konstatoval, že hospodářský výsledek žalobce bude v souladu s § 23 odst. 3 zákona o daních z příjmů upraven pro správné stanovení základu daně o částku 4.550.000,- Kč, o kterou budou sníženy výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů za zdaňovací období 2004.

Na základě zjištění z daňové kontroly byla žalobci dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu v Čáslavi č.j. 37163/06/039971/3139 ze dne 24.11.2006 dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 1.555.400,- Kč. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 byla daňová povinnost dodatečně vyměřená žalobci snížena na částku 1.275.400,- Kč. Odvolací orgán v odůvodnění rozhodnutí akceptoval toliko odvolací námitky žalobce související s vytvořením rezervy ve výši 1.000.000,- Kč na tiskařský stroj Roland 204 E, nikoliv však odvolací námitky, jimiž žalobce brojil proti zvýšení základu daně o částku 4.550.000,- Kč představující rezervy vytvořené v letech 2002 a 2003 na opravy tiskařského stroje Adast Dominant 516, tiskařského stroje AD – 547 P a tiskařského stroje AD – 745. Odvolací orgán ve vztahu k těmto rezervám mj. konstatoval, že předložené karty rezervy na opravy uvedených strojů a doklad o inventarizaci včetně přehledu tvorby a čerpání rezerv v roce 2005 prokazují, že sporné rezervy nebyly ani v roce 2005 čerpány, ale byly zúčtovány, čímž bylo prohlášení jednatele žalobce učiněné dne 24.3.2006 do protokolu potvrzeno. Nešlo tedy o posunutí termínu stanoveného pro provedení oprav. Údajný záměr žalobce odsunout termín plánovaných oprav do následujícího zdaňovacího období nebyl správci daně doložen. Dle předložených karet rezerv na jednotlivé stroje z roku 2005 je zřejmé, že bylo čerpáno pouze z rezervy vytvořené na stroj AD-547, a to částka 300,- Kč z celkové vytvořené rezervy ve výši 1.790.000,- Kč. Zbytek byl v roce 2005 zúčtován (nikoliv vyčerpán na provedení oprav) spolu s ostatními rezervami. Odvolací orgán dále uvedl, že skutečnost, že na uvedených tiskařských strojích se v roce 2005 vyrábělo a bylo upuštěno od jejich likvidace či odprodeje, nemění nic na tom, že rezervy nebyly v roce 2004 zrušeny, což je v rozporu s § 4 odst. 1 zákona o rezervách. Odvolací orgán dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že rezervy tvořené ve zdaňovacím období 2002 a 2003 na opravy výše uvedených tiskařských strojů byly čerpány v souladu s § 24 zákona o daních z příjmů. Správce daně tak pro správné stanovení základu daně z příjmů za rok 2004 oprávněně upravil vykázaný hospodářský výsledek.

Dne 22.12.2009 žalobce podal k poštovní přepravě dodatečné daňové přiznání na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004, ve kterém uplatnil snížení základu daně o částku 4.550.000,- Kč (ř. 140) s tím, že se jedná o výnos, který byl zdaněn v období od 1.1.2005 do 31.3.2006. Dle přílohy k dodatečnému daňovému přiznání se jednalo o rozpuštění rezerv na opravy majetku. Daňové řízení zahájené podáním dodatečného daňového přiznání žalobce k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004 bylo rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 23.4.2010 pro nepřípustnost podle § 27 odst. 1 písm. h) ZSDP zastaveno. Odvolání, které žalobce proti zastavení řízení podal, Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu napadeným rozhodnutím zamítlo s odůvodněním, jak bylo popsáno shora. V posuzované věci vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 41 odst. 4 písm. b/ ZSDP dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a 55b, a to do lhůty stanovené v § 47 odst. 1, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak. Toto dodatečné daňové přiznání nebo hlášení nelze však platně podat v případech, kdy je uplatňováno snížení základu daně v důsledku snížení výnosů (příjmů) či uskutečněných zdanitelných plnění nebo zvýšení nákladů (výdajů) či přijatých zdanitelných plnění, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném opravném prostředku.

Podle § 27 odst. 1 písm. h/ ZSDP není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové řízení se zastaví, jestliže jde o nepřípustné podání.

Podle § 40 odst. 14 ZSDP se skutečnosti rozhodné pro vyměření daně posuzují pro každé zdaňovací období samostatně.

Podle § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů ve znění účinném ke dni 31.12.2004 je základem daně rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců.

Podle § 23 odst. 4 písm. d/ zákona o daních z příjmů ve znění účinném ke dni 31.12.2004 se do základu daně podle odstavce 1 nezahrnují částky, které již byly zdaněny podle tohoto zákona u téhož poplatníka nebo u poplatníka zaniklého bez provedení likvidace v případě, kdy jsou příjmem u jeho právního nástupce.

Podle § 24 odst. 1 věta prvá zákona o daních z příjmů ve znění účinném ke dni 31.12.2004 výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.

Podle § 24 odst. 2 písm. i/ zákona o daních z příjmů ve znění účinném ke dni 31.12.2004 výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také rezervy a opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon a odstavec 9 pro případy, kdy pohledávka byla nabyta přeměnou s výjimkou rezerv vytvářených poplatníky v souvislosti s dosahováním příjmů plynoucích jim podle § 10.

Podle § 4 odst. 1 věta prvá zákona o rezervách ve znění účinném ke dni 31.12.2004 se výdaje (náklady), na jejichž úhradu se vytvořily rezervy a opravné položky, musí přednostně uhradit z těchto rezerv a opravných položek; rezervy se zruší ve stejném období, kdy pominuly důvody, pro které byly vytvořeny.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Obecně lze žalobci přisvědčit v tom, že základem pro posouzení věci je „nalezení podstaty“ ustanovení § 41 odst. 4 ZSDP. Smyslem tohoto ustanovení se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12.8.2010 č.j. 9 Afs 72/2008 – 103, na který v žalobě poukázal i sám žalobce. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud dovodil, že „podmínky, za kterých může daňový subjekt podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší jsou stanoveny v § 41 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků, v němž se uvádí, že takové daňové přiznání lze platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro využití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a § 55b uvedeného zákona, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak a dále jsou pod písmeny a) až d) u vedeného ustanovení stanoveny konkrétní případy, ve kterých nelze dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost platně podat. Smyslem § 41 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků je zjednodušeně řečeno neotevírat prostřednictvím institutu dodatečného daňového přiznání taková řízení, ve kterých již byly příslušným správcem daně za konkrétní období zhodnoceny veškeré skutečnosti relevantní pro správné stanovení daňové povinnosti.

Městský soud v Praze považuje ve vztahu k nyní projednávané věci za klíčovou poslední větu předchozího odstavce a v ní pak zejména slovní spojení „za konkrétní období.“ Žalobce totiž v daném případě prostřednictvím institutu dodatečného daňového přiznání usiluje o znovuotevření pravomocně skončeného daňového řízení týkajícího se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004, přičemž zavádějícím způsobem tvrdí, že správce daně a následně ani odvolací orgán nezhodnotil veškeré skutečnosti relevantní pro správné stanovení jeho daňové povinnosti za uvedené zdaňovací období. Toto tvrzení předně není pravdivé, jak bude soudem zdůvodněno níže; žalobce se navíc v rámci své argumentace v rozporu s § 40 odst. 14 ZSDP dovolává skutečností, které nejsou rozhodnými pro vyměření daně za zdaňovací období roku 2004, protože nastaly až v jiném zdaňovacím období.

Žalobce v žalobě nesouhlasí s postupem správce daně, který v návaznosti na zjištění učiněná v průběhu daňové kontroly zvýšil základ daně vykázaný žalobcem v řádném daňovém přiznání o částku 4.550.000,- Kč představující rezervy vytvořené žalobcem v letech 2002 a 2003 na opravy tiskařského stroje Adast Dominant 516, tiskařského stroje AD – 547 P a tiskařského stroje AD – 745. Dodatečným daňovým přiznáním se žalobce domáhal toho, aby správce daně přihlédl k tomu, že tytéž rezervy v dalším období (od 1.1.2005 do 31.3.2006) žalobce rozpustil a odvedl z nich daň z příjmů. To, že žalobce částku rozpuštěných rezerv ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2005 pro účely zdanění nově kvalifikuje jako výnos, je dle náhledu soudu pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí bezpředmětné. Podstatné je naopak to, že se stále jedná o otázku zdanění téže skutečnosti (slovy žalobce „téže ekonomické veličiny“), a sice rezerv vytvořených žalobcem v letech 2002 a 2003 na opravy tiskařského stroje Adast Dominant 516, tiskařského stroje AD – 547 P a tiskařského stroje AD – 745. Správnost zdanění těchto rezerv ve vztahu k rozhodnému zdaňovacímu období roku 2004 byla nepochybně Finančním ředitelstvím v Praze v odvolacím řízení posuzována a hodnocena, o čemž svědčí jeho rozhodnutí ze dne 18.9.2007 č.j. 6274/07-1200-203424.

Žalobce v podané žalobě připouští, že ust. § 4 odst. 1 zákona o rezervách, které je hmotněprávní povahy, má správce daně aplikovat bez ohledu na skutečnosti, které jsou rozhodné pro stanovení daně v jiných zdaňovacích obdobích. V návaznosti na ustanovení § 40 odst. 14 ZSDP, které stanoví, že skutečnosti rozhodné pro vyměření daně se posuzují pro každé zdaňovací období samostatně, žalobce též výslovně akceptuje závěr, že skutečnost, že tytéž rezervy ve zdaňovacím období 2005-2006 zúčtoval do výnosů, nemůže mít vliv na oprávnění správce daně posuzovat v jiném zdaňovacím období (rok 2004), zda byly splněny podmínky pro řádné nakládání s rezervami. Svými dalšími tvrzeními, v nichž se domáhá zohlednění rozpuštění předmětných rezerv a jejich zaúčtování do výnosů ve zdaňovacím období 2005-2006 při stanovení daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2004, však žalobce závěry, jimž předtím přisvědčil, přímo popírá. Skutečnost, která nastala až v dalším zdaňovacím období, tj. v daném případě rozpuštění předmětných rezerv a jejich zaúčtování do výnosů, z logiky věci nemůže být skutečností rozhodnou pro vyměření daně žalobci za předchozí zdaňovací období roku 2004, a správce daně k ní proto nemohl jakkoliv přihlížet. Soud v této souvislosti znovu poukazuje na závěr Nejvyššího správního soudu uvedený ve shora citovaném rozsudku, který akcentuje to, zda v daňovém řízení byly příslušným správcem daně za konkrétní období zhodnoceny veškeré skutečnosti relevantní pro správné stanovení daňové povinnosti. Co se týče předmětných rezerv, správcem daně bylo zjištěno, že žalobce v rozhodném zdaňovacím období porušil ust. § 4 odst. 1 zákona o rezervách, protože rezervy nezrušil, ačkoliv tak měl podle zákona učinit, protože pominuly důvody, pro které byly rezervy na opravy tiskařských strojů vytvořeny. Pro zdanění předmětných rezerv, resp. pro navýšení základu daně z příjmů žalobce za zdaňovací období roku 2004 o částku odpovídající předmětným rezervám bylo relevantní právě toto zjištění správce daně, nikoliv již to, jak žalobce s předmětnými rezervami naložil v dalším zdaňovacím období. Následný postup žalobce ohledně předmětných rezerv v roce 2005 či 2006 nemůže zhojit pochybení spočívající v porušení § 4 odst. 1 zákona o rezervách, k němuž z jeho strany došlo při nakládání s těmito rezervami ve zdaňovacím období roku 2004, a nemůže tedy nijak ovlivnit správnost jejich zdanění v rozhodném zdaňovacím období roku 2004. Na věci přitom nic nemění, že o doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2004 žalobce bylo odvolacím orgánem pravomocně rozhodnuto až v roce 2007. Tento časový odstup mezi rozhodným zdaňovacím obdobím a okamžikem pravomocného doměření daně za toto zdaňovací období neznamená, že mezi skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně za příslušné zdaňovací období je nutno zahrnout i ty skutečnosti, které nastaly v navazujících zdaňovacích obdobích. Z tohoto důvodu správní orgány obou stupňů v „původním“ daňovém řízení nepřihlížely ke sdělení žalobce obsaženému v jeho podání ze dne 21.12.2006, že v období od 1.1.2005 do 31.3.2006 předmětné rezervy rozpustil a odvedl z nich daň z příjmů právnických osob. Správce daně ani Finanční ředitelství v Praze jakožto odvolací orgán při rozhodování v daňovém řízení k této skutečnosti nepřihlížel zkrátka proto, že nebyla vůbec relevantní pro správné stanovení daňové povinnosti žalobce týkající se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004, nikoliv proto, že by informaci o ní neměl k dispozici a nemohl k ní přihlédnout.

Není pravdou, že podle závěru zprávy o daňové kontrole za zdaňovací období 2004 bylo předmětem doměrku zvýšení základu daně, protože žalobce nezvýšil své výnosy, ač tak učinit měl podle ust. § 4 odst. 1 zákona o rezervách, a že v odvolacím řízení ukončeném rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze č.j. 6274/07-1200-203424 ze dne 18.9.2007 se rozhodovalo výhradně o správnosti výnosů a nikoliv nákladů, jak tvrdí žalobce. V závěru zprávy o daňové kontrole, který se týká předmětných rezerv, správce daně výslovně konstatoval, že hospodářský výsledek (žalobce) bude v souladu s § 23 odst. 3 zákona o daních z příjmů upraven pro správné stanovení základu daně o částku 4.550.000,- Kč, o kterou budou sníženy výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů za zdaňovací období 2004. Tak se i následně stalo v dodatečném platebním výměru Finančního úřadu v Čáslavi č.j. 37163/06/039971/3139 ze dne 24.11.2006, jehož správnost a zákonnost byla v odvolacím řízení přezkoumána Finančním ředitelstvím v Praze.

Zákonnost napadeného rozhodnutí nemůže žalobce s úspěchem zpochybnit ani poukazem na ustanovení § 23 odst. 4 písm. d/ zákona o daních z příjmů, podle kterého se do základu daně nezahrnují částky, které již byly u téhož poplatníka podle tohoto zákona zdaněny. Smyslem a účelem uvedeného ustanovení je zabránit tomu, aby byly do základu daně opětovně zahrnuty (a podrobeny tak zdanění) téže částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny dříve, to jest v předchozích zdaňovacích obdobích. K tomu však v projednávané věci, pokud jde o zdaňovací období roku 2004, nedošlo. V rozporu se zmíněným zákonným ustanovením je opětovné zahrnutí částky odpovídající předmětným rezervám do základu daně v dalším zdaňovacím období (rok 2005); tato nesprávnost nicméně měla být žalobcem řešena v rámci řízení o jeho daňové povinnosti za toto další zdaňovací období a nikoliv ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2004.

Soud na tomto místě považuje za potřebné zdůraznit, že předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci není posouzení zákonnosti rozhodnutí správního orgánu o výši daňové povinnosti žalobce na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 či 2005, ale posouzení zákonnosti rozhodnutí správce daně (a následně žalovaného) ve věci zastavení řízení o dodatečném daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2004. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je tudíž nepodstatná otázka, zda daňová povinnost byla žalobci v „původním“ daňovém řízení vyměřena ve správné výši a v souladu se zákonem, tedy i v souladu s ustanovením § 23 odst. 4 písm. d/ zákona o daních z příjmů. Podstatná je toliko zákonnost závěru správních orgánů o nepřípustnosti žalobcova dodatečného daňového přiznání z důvodu uvedeného v § 41 odst. 4 písm. b/ ZSDP.

Lze shrnout, že otázkou zdanění rezerv vytvořených žalobcem v letech 2002 a 2003 na opravy tiskařského stroje Adast Dominant 516, tiskařského stroje AD – 547 P a tiskařského stroje AD – 745 ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2004 se v pravomocně skončeném daňovém řízení zabýval jak správce daně, tak i Finanční ředitelství v Praze jakožto odvolací orgán. Dodatečné daňové přiznání, ve kterém žalobce uplatnil snížení základu daně o tytéž rezervy, o kterých již bylo dříve Finančním ředitelstvím v Praze jakožto odvolacím orgánem pravomocně rozhodnuto, nelze podle § 41 odst. 4 písm. b/ ZSDP platně podat. Správce daně tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže toto dodatečné daňové přiznání posoudil jako nepřípustné a daňové řízení zahájené tímto podáním podle § 27 odst. 1 písm. h/ ZSDP zastavil, a nepochybilo ani Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, když žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zastavení řízení napadeným rozhodnutím zamítlo.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalovanému, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalovaný v řízení důvodně vynaložil, spočívají jednak v cestovném pověřeného zaměstnance žalovaného ve výši 420,- Kč za jízdu autobusem z Brna do Prahy k ústnímu jednání soudu a zpět a dále ve stravném ve výši 66,- Kč, které musí žalovaný svému zaměstnanci za tuto pracovní cestu poskytnout podle § 163 odst.1 písm. a/ zákoníku práce a § 2 písm. a/ vyhlášky č. 472/2012 Sb. Celková výše důvodně vynaložených nákladů, které žalovanému v řízení vznikly, tak činí 486,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 11. prosince 2013

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Markéta Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru