Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 72/2011 - 23Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

7 As 26/2009 - 58


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 72/2011 - 23-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce : M. M., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1 proti žalovanému : Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, odbor cizinecké policie se sídlem Křižíkova 12, Praha 8, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2011, č.j. KRPA-22420/ČJ-2011-000022,

takto:

I Rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl.m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontrol, pátrání a eskort ze dne 8.4.2011, č.j. KRPA-22420/ČJ-2011-000022 se ve výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 7.760 -Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2011, č.j. KRPA-22420/ČJ-2011-000022, kterým mu byla podle § 118 odst. 3 zákona č.326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů stanovena doba k vycestování z území České republiky do 23.4.2011 a současně byl podle § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu vyloučen odkladný účinek odvolání.

Žalovaný správní orgán v napadeném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 19.2.2008 kontrolován orgány Inspektorátu cizinecké policie Mosty u Jablunkova, k nimž se dostavil s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu v České republice. Bylo zjištěno , že do České republiky přicestoval dne 20.11.2005 na vízum získané zastupitelským úřadem v Ulanbátáru s platností od 1.9.2005 do 1.12.2005 s délkou pobytu na 30 dnů. Dne 26.2.2008 byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná a žalobce v této věci neuspěl ani podáním kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, když Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou s právní mocí rozhodnutí ke dni 2.6.2010. Následně dne 25.2.2008 bylo žalobci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR na 2 roky, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.3.2008 a stalo se vykonatelným dne 2.6.2010. Přesto byl žalobce dne 5.3. 2011 zkontrolován na území ČR, v Praze. Za tento přečin byl trestním příkazem odsouzen k trestu vyhoštění na dobu 18 měsíců a současně mu byla vydána výzva k vycestování z ČR nejpozději do 7.4.2011 Usnesením trestního soudu ze dne 7.4.2011, sp. zn. 142 T 12/2011 však soud k návrhu žalobce na obnovu trestního řízení rozhodl o povolení obnovy a zrušil výrok o vině a trestu z trestního příkazu.

Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání žalovaný odůvodnil tím, že žalobce tím, že pobýval na území České republiky neoprávněně před zahájením řízení o správním vyhoštění, nedává záruku, že jeho pobyt na území České republiky bude v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba, a to výslovně a toliko v rozsahu výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání.

Žalobce namítl, že napadený výrok rozhodnutí je v rozporu s ust. § 85 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť aplikaci podmínek tohoto ustanovení pro vyloučení odkladného účinku odvolání žalovaný fakticky nijak nezdůvodnil. Obecné tvrzení, že žalobce neskýtá záruku souladného pobytu žalobce na území ČR je nedostatečné a nepřezkoumatelné. Žalobce je toho názoru, že naléhavý veřejný zájem na vyloučení odkladného účinku odvolání lze analogicky vyvozovat z ust. § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. upravujícího odkladný účinek správní žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění, který je dán ze zákona, vyjma případů ohrožení bezpečnosti státu. Podle žalobce neoprávněný pobyt cizince nemůže sám o sobě znamenat nemožnost využití standardního odvolacího řízení za účasti cizince po dobu tohoto odvolacího řízení. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 73/2008, z něhož jde mimo jiné dovodit, že vyloučení odkladného účinku odvolání přichází v úvahu pouze v mimořádných případech. V podstatě identická problematika vyloučení odkladného účinku odvolání byla projednána u Městského soudu v Praze v řízení pod sp. zn. 10 Ca 310/2009. Žalobce namítal, že výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání měl v jeho případě sloužit k minimalizaci účinné obrany , nikoliv k naléhavé ochraně veřejného zájmu na ukončení pobytu žalobce. Žalobce ve svých námitkách poukázal na to, že není bez významu, že Obvodní soud pro Prahu 9 obnovil řízení v trestní věci žalobce, a to s ohledem na judikaturu soudů na úseku trestním, že žalobce nemohl spáchat trestný čin, neboť platnost správního vyhoštění uplynula před datem 2.7.2010 a na žalobce je tedy nutno pohlížet jako na osobu, která nemá uloženo správní vyhoštění. Identický názor pak zaujal i Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 8 As 69/2010, tedy, že běh doby uloženého správního vyhoštění není přerušen azylovým řízením. Žalovaný tak vychází z nsprávného právního názoru, že žalobce má stále uloženo platné správní vyhoštění . Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadený výrok rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný zrekapituloval skutkové okolnosti pobytu žalobce, zejména skutečnost, že po vydání správního vyhoštění žalobce pobýval nadále na území ČR v rozporu se zákonem č. 326/1999 Sb. a uvedl, že naléhavý veřejný zájem spatřuje v protiprávním jednání žalobce spočívajícím v jeho neoprávněném pobytu na území ČR. Navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

Soud nejprve zavažoval, zda je rozhodnutí žalovaného na základě správní žaloby přezkoumatelné v napadeném výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání.

Soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu; ( z rozhodnutí č.j. 2 As 73/2008 i z rozhodnutí rozšířeného senátu č.j. 7 As 26/2009-58), že rozhodnutí ( výrok) o odkladném účinku odvolání podle ust. § 85 odst. 2 správního řádu podléhá soudnímu přezkumu, neboť takové rozhodnutí podléhá diskreční pravomoci správního orgánu a musí být náležitě odůvodněno. Není proto možné nepřipustit soudní přezkum takového výroku, neboť by to znamenalo umožnění potencionální svévole správního orgánu, odnětí spravedlnosti a mohlo by dojít k eliminaci procesní obrany účastníka řízení, který by odnětím suspenzivního účinku odvolání byl přinucen opustit území ČR.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č,. 150/2002 Sb., soudního žádu správního ( dále jen s.ř.s.) a to v rozsahu výroku o vyloučení odkladného účinku odvolní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 85 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.

Podle § 85 odst. 2 správního řádu správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit,

a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem,

b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo

c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.

Podle § 85 odst. 4 správního řádu vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.

Vyloučení odkladného účinku odvolání je výjimečným opatřením, které je výjimkou ze zásady vyjádřené v ust. § 85 odst. 1 správního řádu. K vyloučení odkladného účinku může správní orgán přistoupit jen ve zcela výjimečných, zvláště odůvodněných případech, pokud jsou splněny podmínky v § 85 odst. 2 správního řádu. Tím, že zákon výslovně zdůrazňuje, že vyloučení odkladného účinku musí být odůvodněno, dává zákonodárce zřetelně najevo, že správní orgán musí tento svůj postup pečlivě odůvodnit. Odůvodnění přitom musí spočívat ve specifických charakteristikách konkrétního případu a nelze je odůvodnit obecnými tezemi. V případech, kdy zákonodárce dospěje k tomu, že je třeba vyloučit odkladný účinek odvolání paušálně u určitých typů rozhodnutí, může tak stanovit ve zvláštním zákoně; učinil tak ostatně i v zákoně o pobytu cizinců v § 169 odst. 4. Z toho, že zákonodárce do tohoto výčtu nezařadil rozhodnutí o správním vyhoštění, vyplývá, že v typickém případě řízení o správním vyhoštění není vyloučení odkladného účinku zapotřebí.

Soud přisvědčuje příměru žalobce, že zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví, že žaloba podaná proti pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění má vždy odkladný účinek. Zákonodárce tedy tímto způsobem dal zřetelně najevo, že považuje za žádoucí, aby cizinec mohl dočasně setrvat na území České republiky až do doby, než o jeho správním vyhoštění bude rozhodnuto soudem. Pokud by tedy byl cizinec vyhoštěn již na základě předčasně vykonatelného (tj. nepravomocného) prvostupňového rozhodnutí o správním vyhoštění, byl by tím zcela popřen smysl ust. § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Výjimku v tomto směru může představovat jen případ naznačený v zákoně o pobytu cizinců v § 172 odst. 3 věta za středníkem, tj. v případě, pokud byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.

Pokud tedy správní orgán v daném případě vyloučil odkladný účinek odvolání ve věci doby vycestování žalobce na základě správního vyhoštění s obecným odkazem na to, že žalobce pobýval v době před zahájením řízení o správním vyhoštění na území ČR neoprávněně, přičemž nezhodnotil konkrétní okolnosti jeho pobytu z hlediska naléhavého veřejného zájmu, jedná se o odůvodnění zcela nedostatečné, neboť tato skutečnost je obecným předpokladem pro zahájení řízení o správním vyhoštění a případ žalobce nijak neindividualizuje. Z odůvodnění napadeného výroku rozhodnutí vyplývá, že chování žalobce bylo pro účely vyloučení odkladného účinku žaloby posouzeno po dobu před zahájením řízení o správním vyhoštění, tj. před 25.2.2008, kdy mu bylo vydáno správní vyhoštění a do této doby žalovaný skutkově nevymezil jiné chování žalobce než to, že žalobce do ČR přicestoval na pozvání fyzické osoby dne 20.11.2005 na vízum s platností do 1.12.2005 a že dne 19.2.2008 byl kontrolován policisty Inspektorátu cizinecké policie Mosty u Jablunkova . Žalovaný naléhavost veřejného zájmu vyjádřil slovy, že žalobce neskýtá záruku chování souladného se zákonem č. 326/1999 Sb., což doposud dovodil jen ze skutkové okolnosti, jíž je neoprávněný pobyt žalobce na území ČR v uvedené době. Jiné hodnocení osoby a chování žalobce napadené rozhodnutí neobsahuje, přičemž výrok o vyloučení odkladného účinku žaloby není odůvodněn dalšími okolnostmi chování žalobce na území ČR do doby jeho druhé kontroly dne 5.3.2011, případně do doby vydání napadeného rozhodnutí ke dni 8.4.2011. V rozhodnutí bylo toliko konstatováno, že žalobce byl dne 8.3.2011 trestním soudem uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí ( rozhodnutí o vyhoštění), avšak následně je rovněž konstatováno, že trestní příkaz byl v povolené obnově trestního řízení zrušen, což má za následek, že žalobce není vinen přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí.

Soud proto dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání není podložen náležitým posouzením, zda je pro odnětí suspenzivního účinku odvolání žalobce naléhavý veřejný zájm, tj., v čem tento veřejný zájem spočívá a z jakého důvodu je naléhavý. Soud proto v rozsahu výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 sř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Soud v dané věci rozhodoval dle § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nepožadovali nařízení jednání a dále z důvodu § 76 odst. 1 s.ř.s., neboť soud zrušil napadený výrok rozhodnutí pro vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro obecnost , a tedy nedostatek důvodů.

Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000,- Kč a v nákladech právního zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za 2 úkony právní služby po 2.100 Kč (za převzetí věci a sepis žaloby) ) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a za 2 režijní paušály po 300 Kč(§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky) s připočtením částky 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 4.800,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 7.760-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru