Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 55/2011 - 72Rozsudek MSPH ze dne 28.05.2014


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 55/2011 - 72-77

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: SCHOLZ AG, se sídlem Am Bahnhof, Essingen, Spolková republika Německo, zast. Mgr. Pavlem Pravdou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 859/22, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: Z – Group Steel Holding, a.s., se sídlem Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, zast. JUDr. Ivou Bílikovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 938/37, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19.1.2011 č.j. O-466422/43569/2009/ÚPV

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 16.7.2010 o zamítnutí žalobcova návrhu na prohlášení obrazové ochranné známky č. 307141, jejímž vlastníkem je společnost Železárny Veselí, a.s. (dnes Z – Group Steel Holding, a.s.), se sídlem Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, za neplatnou.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení. Konstatoval, že uvedl, že dne 12.8.2009 byla do rejstříku ochranných známek pro společnost Železárny Veselí, a.s., zapsána obrazová ochranná známka č. 307141 s právem přednosti ode dne 9.3.2009, a to pro ocelové zboží zařazené ve třídě 6 mezinárodního třídění výrobků a služeb. V podání doručeném Úřadu dne 1.9.2009 se žalobce (označovaný dále též jako navrhovatel) domáhal prohlášení této ochranné známky za neplatnou podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“) ve spojení s ustanovením § 6 téhož zákona, s odůvodněním, že je vlastníkem starší obrazové ochranné známky Společenství č. 2282846 s právem přednosti ze dne 8.1.2001, která je podle jeho názoru shodná s napadenou ochrannou známkou, přičemž byla zapsána pro shodné výrobky. Dne 16.7.2010 vydal Úřad rozhodnutí, kterým žalobcův návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou zamítl. V odůvodnění zamítavého rozhodnutí konstatoval, že mezi napadenou a namítanou ochrannou známkou nepanuje shoda, ale pouze podobnost. Jelikož ochranné známky vykazují pouze vysokou míru podobnosti, avšak nejsou shodné, nebyla napadená ochranná známka zapsána do rejstříku v rozporu s ustanovením § 6 zákona č. 441/2003 Sb. Návrh na její prohlášení za neplatnou tudíž nebyl shledán opodstatněným.

V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul orgán rozhodující o rozkladu argumentaci, kterou žalobce uplatnil v rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a dále obsah vyjádření vlastníka napadené ochranné známky k rozkladu. Poté citoval relevantní právní úpravu, tj. § 32 odst. 1 a § 6 zákona č. 441/2003 Sb., a uvedl, že napadená obrazová ochranná známka č. 307141 s právem přednosti ode dne 9.3.2009 byla do rejstříku ochranných známek zapsána dne 12.8.2009 pro „ocelové zboží" zařazené ve třídě 6 mezinárodního třídění výrobků a služeb v této podobě:

Žalobcem namítaná obrazová ochranná známka Společenství č. 2282846 s právem přednosti ode dne 8.1.2001 byla zapsána Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu dne 12.7.2002 pro následující výrobky zařazené ve třídách 6, 8 a 12 mezinárodního třídění výrobků a služeb: (6) ocel a ocelové slitiny, surové nebo polo-zpracované, stavební materiály a materiály pro železniční tratě z oceli a slitin oceli; neelektrické kabely a kovové dráty; kovové roury a trubky, nářadí, drobné předměty z kovu (železa), zboží z běžného kovu, zejména oceli a slitin oceli, které nejsou zařazeny do jiných tříd, (8) ruční nářadí (ručně ovládané) a nářadí zejména z oceli a slitin oceli, zahrnuté ve třídě 8, (12) jednotlivé díly pro vozidla, včetně motorových vozidel a drážních vozidel, hlavně z oceli a slitin oceli. Tato ochranná známka Společenství požívá na území České republiky ochrany, včetně práva přednosti, až ode dne rozšíření územního rozsahu ochrany ochranných známek Společenství, tedy od 1.5.2004.

Namítaná obrazová ochranná známka byla zapsána v této podobě:

Z výše uvedeného dle orgánu rozhodujícího o rozkladu vyplývá, že namítaná ochranná známka je ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 441/2003 Sb., vzhledem k napadené ochranné známce prioritně starší ochrannou známkou, a dále že výrobky, pro které je napadená ochranná známka zapsána, jsou shodné s výrobky, pro něž je ve stejné třídě, tedy třídě 6 mezinárodního třídění výrobků a služeb, zapsána ochranná známka navrhovatele.

Orgán rozhodující o rozkladu se dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval posouzením shodnosti obou ochranných známek ve smyslu § 6 zákona č. 441/2003 Sb. V tomto směru uvedl, že napadená obrazová ochranná známka je tvořena oválem, uvnitř něhož je zobrazena busta ženy z profilu. Kontura rysů této podobizny není ostrá, ve spodní části je přerušená a ústa jsou jen velmi nepatrně naznačena. Nad přední částí hlavy je umístěn malý útvar nezřetelného tvaru, připomínající tečku či skvrnu, přičemž tento prvek se nedotýká hlavy ani kontury oválu. Namítanou obrazovou ochrannou známku tvoří též ovál provedený širokou konturou, uvnitř kterého je rovněž znázorněna ženská busta z profilu. Ta je ztvárněna silnější čarou, přičemž rysy jsou na všech místech ostré a zřetelné, včetně znázornění úst, nosu a oka. Mezi přední částí temene a konturou oválu je umístěna hvězda, která se svými cípy dotýká jak hlavy, tak oválu. V účesu ženy, byť je stejného typu jako u napadené ochranné známky, lze shledat též několik odlišností. Na základě zjištěných skutečností orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že přestože porovnávané ochranné známky jsou do značné míry podobné, vykazují ve svém ztvárnění i některé rozdíly, a proto je nelze považovat za shodné ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 441/2003 Sb.

K účelu a smyslu ustanovení § 6 zákona č. 441/2003 Sb., orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že dřívější právní úprava (ustanovení § 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách) stanovila, že Úřad z moci úřední nezapíše do rejstříku označení shodné s ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby s dřívějším právem předností, popřípadě obsahuje prvky přihlášeného označení či zapsané ochranné známky, které by mohly vést k záměně. Zákon č. 441/2003 tuto koncepci nepřejal a v souladu s evropskou legislativou a rozhodovací praxí zavedl úpravu přísnější. Veřejnoprávní důvod odmítnutí ochrany podle ustanovení § 6 se nadále vztahuje pouze na případy, kdy jde o označení, resp. ochranné známky shodné, přičemž shodné musejí být i výrobky a služby. Posuzováním podobností označení a výrobků a služeb se Úřad zabývá zejména v rámci uplatnění soukromoprávních (relativních) důvodů odmítnutí ochrany, typicky v rámci řízení o námitkách podaných podle § 7 zákona č. 441/2003 Sb., či v řízení o návrhu na prohlášení neplatnosti podaném podle § 32 odst. 3 tohoto zákona. K naplnění podmínek § 6 zákona č. 441/2003 Sb., by bylo nutno shledat úplnou shodu porovnávaných ochranných známek; nestačí shoda známkových motivů ani vysoká míra podobnosti v grafickém ztvárnění těchto známek.

V souvislosti s výše uvedeným a v souvislosti s odkazy navrhovatele na § 22 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že podle citovaného ustanovení Úřad v rámci věcného průzkumu zamítne přihlášku, obsahuje-li přihlašované označení prvky starší ochranné známky, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka, jestliže by tyto prvky mohly vést k záměně se starší ochrannou známkou. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., Úřad v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu prohlásí ochrannou známku za neplatnou, pokud byla zapsána v rozporu s § 4 nebo § 6. Toto ustanovení spolu s ustanoveními § 32 odst. 2 a 3 tohoto zákona taxativně stanovuje důvody, na jejichž základě lze podat návrh na prohlášení neplatnosti, popř. na jejichž základě Úřad takové řízení sám z moci úřední zahájí. Pokud Úřad z jakéhokoli důvodu v rámci zápisného řízení neaplikoval § 22 zákona č. 441/2003 Sb., a přihlášku ochranné známky zveřejnil, mohl ten, jemuž svědčí některý z důvodů pro podání námitek podle ustanovení § 7 tohoto zákona, takové námitky v zákonem stanovené lhůtě podat. Neučinil-li tak a ochranná známka byla zapsána do rejstříku, pak lze podat návrh na prohlášení její neplatnosti, ovšem pouze z důvodů uvedených v ustanoveních § 4 a § 6, resp. ustanovení § 7 zákona č. 441/2003 Sb. Možnost podat návrh na prohlášení neplatnosti z důvodů porušení § 22 odst. 2 téhož zákona není zákonnou úpravou umožněna.

Orgán rozhodující o rozkladu též považoval za vhodné vyjádřit se k tvrzení navrhovatele ohledně absence rozlišovací způsobilosti dvou shodných označení, v tomto případě napadené ochranné známky a ochranné známky navrhovatele. Uvedl, že z terminologického hlediska je třeba odlišit pojem rozlišovací způsobilosti, tak jak je uveden zejm. v § 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., od pojmu rozlišovací funkce ochranné známky ve smyslu ustanovení § 1 tohoto zákona. Rozlišovací způsobilost označení se týká výhradně tohoto označení a jeho vztahu k výrobkům a službám, které mají být takto označovány. Lze říci, že aby ochranná známka mohla plnit svou základní rozlišovací funkci, nestačí, aby byla odlišná od již existujících označení jiných subjektů, ale je též třeba, aby ve vztahu k jí označeným výrobkům či službám byla ve svém obsahu a ztvárnění jistou měrou originální či fantazijní, a tudíž disponovala schopností takto označené výrobky a služby individualizovat. Nedostatkem této rozlišovací způsobilosti trpí zejména označení popisná, druhová či klamavá, přičemž míru rozlišovací způsobilostí posuzuje Úřad v rámci věcného průzkumu přihlašovaného označení ve smyslu § 22 ve vztahu k § 4 zákona č. 441/2003 Sb. Existují-li v rámci trhu dvě shodná označení, pak jsou-li obě užívána pro shodné výrobky či služby, je nanejvýš pravděpodobné, že nebudou plnit svou základní rozlišovací funkci. Tato označení ovšem sama o sobě mohou mít pro daný druh výrobků či služeb vysokou rozlišovací způsobilost. Předmětem stávajícího řízení není posuzování rozlišovací způsobilosti napadené ochranné známky, resp. ochranné známky navrhovatele, ale posouzení, zda tyto ochranné známky jsou či nejsou shodné a zda byly či nebyly zapsány pro shodné výrobky či služby, a zda tedy napadená ochranná známka byla či nebyla do rejstříku zapsána v souladu ustanovením § 6 zákona č. 441/2003 Sb.

K argumentaci žalobce o shodě napadené ochranné známky se starší ochrannou známkou č. 92056 orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že v rámci řízení o přihlášce napadené ochranné známky bylo Úřadu dne 22.4.2009 doručeno souhlasné prohlášení vlastníka obrazové ochranné známky č. 92056, společnosti Z- group, a.s., se sídlem Opletalova 27, Praha 1, kterým tento vlastník udělil přihlašovateli souhlas k užívání a registraci obrazové ochranné známky č. 307141pro území České republiky pro všechny výrobky ve třídě 6 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Udělením tohoto souhlasu byla ve smyslu § 6 zákona č. 441/2003 Sb., překonána překážka zápisné způsobilosti spočívající v existenci shodné starší ochranné známky.

Orgán rozhodující o rozkladu uzavřel, že napadená ochranná známka a ochranná známka navrhovatele jsou zapsány pro stejné výrobky, avšak nejde o ochranné známky shodné, ale pouze podobné. Proto nebyly splněny obě podmínky uvedené v § 6 zákona č. 441/2003 Sb., a zápis napadené ochranné známky tedy nebyl učiněn v rozporu s tímto ustanovením.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro jejich nezákonnost, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že shodnost ochranných známek neznamená absolutní shodu, ale ochranné známky je třeba považovat za shodné i tehdy, jestliže motiv jedné vyvolává tak silný vjem, že může být nahrazen motivem druhé ochranné známky, který je s to vzbudit stejný vjem. Napadená ochranná známka a namítaná starší ochranná známka žalobce jsou velice podobné, téměř od sebe neodlišitelné. Napadená ochranná známka zjevně obsahuje prvky namítané starší ochranné známky a bez podrobnějšího zkoumání působí ochranné známky shodně. Napadenou ochrannou známku a namítanou starší ochrannou známku tak lze považovat za shodné ve smyslu § 6 zákona č. 441/2003 Sb., což znamená, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu s § 6 tohoto zákona.

Úřad byl dle mínění žalobce povinen ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., zahájit i z vlastního podnětu řízení o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou a prohlásit tuto ochrannou známku za neplatnou. Pochybil, jestliže řízení o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou nezahájil. Její zápis do rejstříku je v rozporu s účelem zákona č. 441/2003 Sb., a zejména s ochranou spotřebitele, když označení zapsané jako ochranná známka má mít primárně vlastnost rozlišovací, neboť je určeno k rozlišení výrobků a služeb pocházejících od různých osob. Přihlašované označení musí být odlišné od již zapsaného označení do té míry, aby nemohlo dojít k záměně na trhu při užívání zapsané ochranné známky, a to z pohledu spotřebitelské veřejnosti, pro kterou je především ochranná známka určena. Žalobce na tomto místě poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 8/98, v němž se uvádí, že rozlišovací způsobilost (schopnost individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje) se pohybuje od naprosté identity (slovní, obrazové, významové, fonetické, druhu výrobků) přes identitu, shodnost v některých prvcích, podobnost (např. ve známkovém motivu či v prvcích) způsobující zaměnitelnost až po naprostou odlišnost. Distinktivnost označení je proto nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z více hledisek, vizuálního, fonetického, významového, porovnáváním druhu zboží a služeb, srovnáním dominantních prvků, známkového motivu apod. Označení, která jsou shodná natolik, že nemají žádnou rozlišovací způsobilost, nemohou současně požívat ochrany a nesmí být vedle sebe na trhu zboží (právě pro ochranu spotřebitele).

Úřad dle přesvědčení žalobce dále pochybil, jestliže, i když žalobce namítal shodnost ochranných známek a Úřad měl za to, že ochranné známky jsou „pouze“ podobné, neposuzoval podobnost ochranných známek v rámci řízení o neplatnosti ochranné známky. Kdyby Úřad vzal v úvahu podobnost ochranných známek, zcela jistě by napadenou ochrannou známku prohlásil za neplatnou, neboť žalobce je osobou oprávněnou podat návrh dle § 7 zákona č. 441/2003 Sb., neboť je majitelem starší ochranné známky, která je zapsána pro stejné výrobky a služby jako napadená ochranná známka a je shodná, resp. zásadně podobná napadené ochranné známce.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že pro rozhodnutí o návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., z důvodů uvedených v § 6 téhož zákona je podstatné zjištění, zda označení, které tvoří napadenou ochrannou známku, je shodné s ochrannou známkou, kterou navrhovatel uvedl ve svém návrhu, a zda je tato ochranná známka se starším právem přednosti zapsána pro shodné výrobky či služby jiného vlastníka nebo vlastníků. Rozhodné tedy je, zda známka i výrobky jsou shodné; tím se prohlášení neplatnosti podle § 32 odst. 1 ve spojitosti s § 6 zákona č. 441/2003 Sb., liší od prohlášení neplatnosti podle § 32 odst. 3 ve spojitosti s § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., pro něž je postačující, když jsou si namítaná a napadená ochranná známka podobné a jsou nárokovány pro podobné výroby, avšak jen za podmínky, že tato podobnost způsobuje na straně veřejnosti zaměnitelnost, popřípadě na straně veřejnosti vzniká asociace mezi oběma označeními. V posuzovaném případě nebyla v řízení shledána shoda obou označení. Podle ustálené praxe Úřadu je ustanovení § 6 zákona č. 441/2003 Sb., vykládáno tak, že se vyžaduje úplná shodnost (totožnost) porovnávaných označení, nikoliv jen shodnost pojmová či shodnost známkových motivů, přičemž bylo zjištěno, že mezi předmětnými označeními nepanuje shoda, nýbrž pouhá podobnost. Žalovaný na tomto místě opětovně poukázal na jednotlivé rozdíly mezi oběma ochrannými známkami, které byly popsány již v napadeném rozhodnutí a na jejichž základě dovodil, že srovnávaná označení vykazují vysokou míru podobnosti, avšak nelze je hodnotit jako zcela shodná.

K žalobní námitce vytýkající Úřadu, že pochybil, jestliže řízení o prohlášení neplatnosti napadené známky nezahájil z vlastního podnětu, žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v tomto bodě je žaloba nesrozumitelná. Úřad řízení zahájil, byť na základě návrhu žalobce podaného dne 1.9.2009, a v řízení vydal rozhodnutí dne 16.7.2010. Pokud by řízení nebylo zahájeno, nebylo by možné vydat správní rozhodnutí. Pokud by Úřad nadto měl v dané věci zahájit ještě řízení o prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky z moci úřední, takovému úkonu by bránila překážka litispendence, popřípadě překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť o dané věci již bylo zahájeno řízení na návrh žalobce. Z dikce § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., je zřejmé, že řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou může být zahájeno jak z moci úřední, tak na návrh třetí osoby. Úřad má tedy možnost, shledá-li přiměřený důvod k takovému postupu, zahájit řízení dle § 32 odst. 1 zákona z moci úřední. Třetí osoba však takový postup nemůže na Úřadu vynutit, tj. na zahájení řízení z moci úřední neexistuje právní nárok.

K námitce žalobce, že pokud Úřad shledal srovnávaná označení podobnými, měl tuto podobnost posoudit i v rámci řízení o neplatnosti ochranné známky, které žalobce inicioval svým podáním ze dne 1.9. 2009, žalovaný konstatoval, že žalobce podal „návrh na prohlášení neplatnosti národní ochranné známky č. 307141 dle § 32 odst. 1 zákona č. 44/2003 Sb., neboť ochranná známka se shoduje se starší ochrannou známkou Společenství č. 2282846 s právem přednosti k 8. 1.2001, jejím vlastníkem je navrhovatel.“ Zákon č. 441/2003 Sb., v § 34 i ustanovení § 10 vyhlášky č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách, stanoví, že navrhovatel jednak návrh věcně odůvodní a jednak jej doloží důkazy. Je tak především v dispozici navrhovatele, z jakých věcných důvodů se svým návrhem bude domáhat prohlášení ochranné známky za neplatnou a jak konkrétně věcně návrh vymezí, aby bylo zřejmé, z jakého zákonem předpokládaného (kvalifikovaného) titulu se prohlášení neplatnosti ochranné známky dovolává. To platí tím spíše, jestliže zákonná úprava rozlišuje absolutní a relativní důvody zápisné nezpůsobilosti, které lze návrhem uplatnit, a je-li návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou podáván vlastníkem ochranné známky s dřívějším právem přednosti. Břemeno tvrzení i břemeno důkazu ohledně věcných důvodů návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky leží na navrhovateli, a to jednoznačně tam, kde řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou bylo zahájeno na návrh. Třetí osoba, která podala návrh na zahájení řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, má právo, aby Úřad z hledisek uplatněných v návrhu důvodnost návrhu posoudil. Na posouzení návrhu z hledisek v návrhu neuplatněných však není právní nárok, stejně jako není právní nárok na zahájení řízení z moci úřední. Podle názoru Úřadu nelze řízení zahájené na návrh rozšiřovat o důvody navrhovatelem neuplatněné, tedy o důvody, jejichž existence byla zjištěna z moci úřední, neboť v takovém případě by došlo k porušení rovnosti procesního postavení účastníků řízení. To samozřejmě neplatí, pokud by Úřad zahájil řízení o prohlášení neplatnosti ex officio. V takových případech je však řízení zahájeno úkonem, v němž správní orgán účastníkům předestírá, proč má za to, že jsou splněny podmínky pro zahájení správního řízení podle § 46 správního řádu.

Pro úplnost žalovaný dodal, že žalobce dne 16.3.2011 podal návrh na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky, a to podle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., s tím, že je osobou oprávněnou podat takový návrh ve smyslu ustanovení § 7 téhož zákona.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce vyslovil nesouhlas s tím, že podle ustálené praxe Úřadu je ustanovení § 6 zákona č. 441/2003 Sb., vykládáno tak, že se vyžaduje úplná shodnost (totožnost) porovnávaných označení. Takový postup je dle názoru žalobce v přímém rozporu s účelem uvedeného ustanovení, která má podle důvodové zprávy k zákonu o ochranných známkách primárně sloužit k tomu, aby spotřebitelé na trhu byli schopni jasně a jednoznačně rozlišit původ výrobků či služeb, tj. schopnost individualizovat zboží z určitého zdroje. S tím souvisí i ochrana před zaměnitelností, tak jak je dlouhodobě v českém právním prostředí judikováno. Za zaměnitelná se kromě totožných označení považují i ta označení, která jsou shodná natolik, že nemají žádnou malou rozlišovací způsobilost, a tudíž nemohou současně požívat právní ochrany. Při hodnocení zaměnitelnosti je třeba zkoumat podobnost dominantních prvků, které jsou v namítané i napadené známce totožné ( obě jsou tvořeny výrazným oválem, v obou je v ovále profil ženské hlavy s částí krku a vlasy stočenými do drdolu, nad čelem hlavy je umístěný znak - hvězda). Známky neobsahují žádné jiné či další prvky a tyto jsou zcela jednoznačně nad míru pouhé nahodilosti shodné.

Dále je dle žalobce při posuzování shodnosti třeba brát v úvahu, že běžný spotřebitel s průměrným smyslem pro detail nemá v místě možnost vzájemného porovnání obou označení, a proto tyto porovnává s obrazem ve své paměti. Pokud tedy jsou známky shodné ve všech dominantních prvcích, jak je uvedeno shora, nelze mít za to, že nevyvolávají shodný či velmi podobný celkový vjem. V této souvislosti se pak jako nerelevantní jeví tvrzení žalovaného, že namítaná známka „...je vyvedena s jasnými a ostrými rysy“, zatímco u napadené známky „...ovál není zvýrazněn konturou“ či „...obrazový prvek působí rozmazaně a neostře“, neboť takové podrobnosti mají pro průměrného spotřebitele minimální rozlišovací schopnost.

Žalobce se v replice ohradil proti tvrzení žalovaného, že „srovnávaná označení vykazují vysokou míru podobnosti, nelze je však hodnotit jako zcela shodná." Z dikce a významu § 6 zákona č. 441/2003 Sb., dle jeho mínění jasně vyplývá, že důraz není kladen na absolutní shodnost (totožnost) označení, nýbrž zaměnitelnost (vysokou míru podobnosti).

Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k věci samé uvedla, že namítaná ochranná známka není s napadenou ochrannou známkou shodná, ale je jí pouze podobná. Zjevné jsou rozdíly v grafickém ztvárnění účesu, nosu, úst a oka zobrazené hlavy. Dalším rozdílem je odlišná tloušťka čáry, kterou je proveden ovál obklopující vyobrazení hlavy, a umístění hvězdy. Osoba zúčastněná na řízení se ztotožňuje se zjištěním Úřadu, že srovnávaná označení vykazují vysokou míru podobnosti, nelze je však hodnotit jako zcela shodná, a stejně tak i s jeho závěrem, že k naplnění podmínek § 6 zákona č. 441/2003 Sb., je nutno shledat úplnou shodu porovnávaných ochranných známek.

K tvrzení žalobce, že Úřad byl povinen sám zahájit řízení o prohlášení ochranné známky č. 307141 za neplatnou, osoba zúčastněná na řízení poznamenala, že Úřad zahajuje řízení na prohlášení ochranně známky za neplatnou ve smyslu § 32 odst. 1 a § 6 zákona č. 441/2003 Sb., pouze tehdy, je-li zcela jednoznačné, že došlo k pochybení Úřadu v rámci zápisného řízení a jsou-li splněny všechny podmínky pro zahájení řízení. V daném případě však nebyla shledána shodnost předmětných ochranných známek, a Úřad tudíž nemohl k zahájení řízení z moci úřední přistoupit.

Předmětem řízení vedeného Úřadem v této věci nebylo posuzování rozlišovací způsobilosti napadené ochranně známky, resp. namítané ochranné známky žalobce, ale posouzení toho, zda tyto ochranné známky jsou či nejsou shodné a zda byly či nebyly zapsány pro shodné výrobky či služby. Žalobce ve svém návrhu ze dne 1.9.2009 uvedl, že napadená ochranná známka se shoduje s jeho starší ochrannou známkou Společenství, namítal tedy shodnost ochranných známek, a Úřad proto nepochybil, jestliže neposuzoval jejich podobnost.

Při ústním jednání před soudem účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích a odkázali na písemná podání, která dosud učinili; žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu o věci samé neuvedli. Právní zástupce žalobce vzal při jednání zpět návrhy na provedení důkazů s tím, že navržené důkazy jsou součástí správního spisu. Osoba zúčastněná na řízení se k ústnímu jednání nedostavila.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. V posuzované věci vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 6 zákona č. 441/2003 Sb., se do rejstříku nezapíše označení, pokud je shodné se starší ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka či přihlašovatele pro shodné výrobky či služby; to neplatí, pokud vlastník či přihlašovatel starší ochranné známky udělí písemný souhlas k zápisu pozdější ochranné známky do rejstříku.

Podle § 7 odst. 1 písm. a/ zákona č. 441/2003 Sb., se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

Podle § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., není-li přihlašované označení způsobilé zápisu podle § 4 nebo § 6, Úřad přihlášku zamítne. Není-li přihlašované označení způsobilé zápisu do rejstříku jen pro část výrobků či služeb, Úřad přihlášku zamítne v tomto rozsahu. Údaje o rozhodnutí o zamítnutí přihlášky Úřad zveřejní ve Věstníku.

Podle § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., Úřad v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu prohlásí ochrannou známku za neplatnou, pokud byla zapsána v rozporu s § 4 nebo § 6.

Podle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., Úřad prohlásí ochrannou známku za neplatnou rovněž v řízení zahájeném na návrh osoby uvedené v § 7 a z důvodů v tomto ustanovení uvedených.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Neopodstatněná je námitka žalobce, že shodnost napadené ochranné známky s namítanou starší ochrannou známkou (která je podmínkou pro vyhovění návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou v řízení vedeném Úřadem podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 6 zákona č. 441/2003 Sb.) nemusí nutně znamenat absolutní shodu srovnávaných označení. Zákon č. 441/2003 Sb., zřetelně rozlišuje mezi shodností ochranných známek na straně jedné a jejich podobností na straně druhé, což znamená, že tyto pojmy nelze směšovat či zaměňovat. Příkladem takového rozlišování jsou ustanovení § 7 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/, nebo e/ zákona č. 441/2003 Sb., upravující důvody námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku, která jako překážku zápisu do rejstříku ochranných známek výslovně zakotvují jednak shodnost, ale též podobnost přihlašovaného označení se starší namítanou ochrannou známkou.

Obecný význam pojmu „shodný“ je zcela nepochybný – shodností je nutno rozumět stejnost neboli totožnost porovnávaných objektů. Shodné (stejné, totožné) jsou pouze takové objekty, které se vzájemně nijak neliší. Vykazuje-li jeden ze srovnávaných objektů vůči druhému jakoukoliv odlišnost, nelze o nich prohlásit, že jsou shodné.

Žalovaný v souzené věci právem dovodil, že srovnávané ochranné známky jsou sice do značné míry podobné, ale nejsou shodné, neboť vykazují řadu rozdílů, které žalovaný v napadeném rozhodnutí zmínil. Je skutečností, že napadená ochranná známka se od namítané ochranné známky žalobce odlišuje zejména méně výraznou (tenčí) linií oválu tvořícího vnější hranici označení, neostrými konturami podobizny ženské hlavy, méně výrazným ztvárněním nosu a úst, útvarem nad čelem ženské hlavy, který se hvězdě podobá jen vzdáleně či spíše vůbec a ženské hlavy se vůbec nedotýká, či jiným provedením účesu.

Žalobci lze přisvědčit v tom, že napadená ochranná známka a namítaná ochranná známka jsou si velice podobné, což nikdo nezpochybňuje. To však neznamená, že tyto ochranné známky jsou shodné. Jejich vzájemnou odlišnost, tedy to, že nejsou shodné, dokládají výše popsané rozdíly.

Stanoví-li § 6 zákona č. 441/2003 Sb., jako překážku zápisné způsobilosti shodnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka či přihlašovatele, je tato překážka vzhledem ke shora vyloženému významu pojmu shodnost dána pouze tehdy, jedná-li se o totožná označení. Pouze v takovém případě, je-li zároveň splněna i podmínka shodnosti výrobků či služeb a přihlašovatel nedoloží existenci písemného souhlasu vlastníka či přihlašovatele starší ochranné známky k zápisu přihlašovaného označení do rejstříku, není přihlašované označení způsobilé zápisu a Úřad by měl v rámci věcného průzkumu podle § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., jeho přihlášku zamítnout. Pokud se tak nestane, je taková ochranná známka zapsána do rejstříku v rozporu s § 6 zákona č. 441/2003 Sb., a může být následně podle § 32 odst. 1 téhož zákona Úřadem v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu prohlášena za neplatnou.

Smysl ustanovení § 6 zákona č. 441/2003 Sb., je jednoznačný – s jeho pomocí má být zabráněno zápisu takového označení, které se zcela shoduje s již zapsanou starší ochrannou známkou, pro tytéž výrobky či služby, pro které byla zapsána starší ochranná známka. Posouzení shodnosti přihlašovaného označení s již zapsanou ochrannou známkou a též posouzení shody přihlašovaných výrobků či služeb je relativně snadné, a proto zákon Úřadu ukládá povinnost zkoumat tuto otázku již v rámci věcného průzkumu.

Soud se vzhledem k výše uvedenému plně ztotožňuje se závěrem žalovaného, že k naplnění podmínky shodnosti ve smyslu § 6 zákona č. 441/2003 Sb., je zapotřebí úplná shoda (stejnost, totožnost) srovnávaných ochranných známek. Samotná vysoká míra podobnosti obrazového či grafického ztvárnění srovnávaných známek, jež se určitými, byť nikoliv výraznými prvky vzájemně liší, nestačí, neboť v takovém případě se nejedná o ochranné známky shodné, ale toliko o ochranné známky podobné. Vzájemná podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou jiného vlastníka není překážkou zápisné způsobilosti takového označení podle § 6 zákona č. 441/2003 Sb., což zároveň znamená, že nemůže být ani důvodem pro vyhovění návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou, který byl založen na tvrzení navrhovatele o shodnosti napadené a namítané ochranné známky. Právě takový návrh žalobce v souzené věci u Úřadu podal, a žalovaný tedy postupoval zcela v souladu se zákonem, jestliže tento návrh při zjištění pouhé podobnosti (nikoliv však shodnosti) srovnávaných ochranných známek zamítl.

Vzhledem k neexistenci shodnosti srovnávaných ochranných známek nebylo důvodu, aby Úřad zahajoval z vlastního podnětu řízení o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 6 zákona č. 441/2003 Sb. Žalovaný tedy nijak nepochybil, jestliže takové řízení z vlastního podnětu nezahájil. Soud k tomu dodává, že zahájení řízení z moci úřední je ryze věcí správního orgánu a účastník na něj nemá právní nárok. Žalobce proto nemohl být nezahájením řízení z moci úřední zkrácen na svých právech, a tudíž v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podané podle § 65 a násl. s.ř.s. nemůže úspěchem namítat, že správní orgán v minulosti takové řízení nezahájil.

Nebylo úkolem Úřadu, aby v souzené věci posuzoval, zda srovnávané ochranné známky vzhledem k užití shodných dominantních prvků či motivů jako celek působí shodným či velmi podobným dojmem, a mohou tak vyvolat nebezpečí záměny na straně spotřebitelské veřejnosti. Posouzení existence pravděpodobnosti záměny z důvodu vzájemné podobnosti srovnávaných označení je na místě v řízení o námitkách uplatněných například podle § 7 odst. 1 písm. a/ zákona č. 441/2003 Sb., nebo v řízení o návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou, které bylo podle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., zahájeno na návrh osoby uvedené v 7 odst. 1 písm. a/ téhož zákona a z důvodů v tomto ustanovení uvedených. Žalobce v souzené věci nemůže s úspěchem namítat ani to, že zápis napadené ochranné známky do rejstříku byl v rozporu s účelem zákona č. 441/2003 Sb., a s ochranou spotřebitele, protože vzájemně velmi podobné ochranné známky nemohou plnit rozlišovací funkci. Ani tato hlediska nejsou pro řízení a rozhodnutí Úřadu v dané věci relevantní. Úřad na základě žalobcova návrhu posuzoval výlučně to, zda jsou splněny ty podmínky pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, které jsou zakotveny v § 6 zákona č. 441/2003 Sb., tj. shodnost napadené a namítané ochranné známky a rovněž shodnost výrobků či služeb, pro které byla obě tato označení zapsána.

Soud nikterak nezpochybňuje, že vzájemná koexistence zaměnitelně podobných ochranných známek různých vlastníků, které jsou zapsány a na trhu užívány k označení totožných výrobků, je nežádoucí, a to jak pro vlastníky těchto ochranných známek, tak pro spotřebitelskou veřejnost, neboť takové známky nemohou řádně plnit rozlišovací funkci. Zákon č. 441/2003 Sb., nicméně poskytuje žalobci dostatek právních instrumentů, aby tomuto nežádoucímu stavu zabránil, má-li za to, že napadená ochranná známka tímto způsobem zasahuje do jeho práv ke starší namítané ochranné známce. Takovým instrumentem však nemůže být návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 6 zákona č. 441/2003 Sb., v němž není zkoumána otázka podobnosti předmětných ochranných známek, ani existence nebezpečí záměny na straně spotřebitelské veřejnosti, ale pouze otázka shodnosti srovnávaných označení a shodnosti výrobků či služeb, pro které byla tato označení zapsána.

Žalobcův odkaz na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 8/98 nemůže obstát. Zmíněné rozhodnutí se vztahuje k předchozí úpravě známkového práva a řeší otázku rozlišovací způsobilosti - distinktivity označení, nikoliv otázku shodnosti označení jakožto podmínky prohlášení ochranné známky za neplatnou ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 441/2003 Sb., jehož aplikace byla v dané věci klíčová.

Nedůvodnou shledal soud také námitku vytýkající Úřadu, že na základě zjištěné podobnosti srovnávaných ochranných známek neposuzoval jejich podobnost v rámci řízení o neplatnosti ochranné známky. Žalobce v souvislosti s touto námitkou poukazuje na to, že je osobou oprávněnou podat návrh (míněno zřejmě návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb.) podle § 7 téhož zákona. Toto právo žalobci nikdo neupírá, v souzené věci ovšem žádný takový návrh nepodal. Jediným návrhem, k němuž se upíná napadené rozhodnutí, je jeho návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou uplatněný podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 6 zákona č. 441/2003 Sb., který odůvodnil údajnou shodností ochranných známek. Soudu nezbývá než zopakovat, že v řízení, které žalobce svým návrhem inicioval, byla Úřadem v souladu se zákonem posuzována toliko shodnost srovnávaných ochranných známek; ke zkoumání jejich případné podobnosti nebylo důvodu, neboť podobnost k prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 6 zákona č. 441/2003 Sb., nepostačuje.

Návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou žalobce nepodal podle § 32 odst. 3 jakožto osoba uvedená v § 7 tohoto zákona a v návrhu neargumentoval důvody v tomto ustanovení uvedenými, takže Úřad pochopitelně takové důvody v řízení nezkoumal. Soud k tomu dodává, že řízení podle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., může být zahájeno pouze na návrh osoby uvedené v § 7 tohoto zákona, nikoliv z moci úřední.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 28. května 2014

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Markéta Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru