Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 45/2011 - 25Rozsudek MSPH ze dne 18.03.2011

Prejudikatura

10 Ca 234/2008 - 24


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 45/2011 - 25-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce : V. V., zast. Mgr. Jaroslavem Větrovským, právníkem Asociace pro právní věci imigrace se sídlem Praha 2, Moravská 9, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m.Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Praha 8, Křižíkova 12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, čj. CPPH-25794/ČJ-2010-004003,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m.Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 27.1.2011, čj. CPPH-25794/ČJ-2010-004003, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “); dobu zajištění Policie stanovila na 180 dnů ode dne omezení osobní svobody. V odůvodnění policie konstatovala, že žalobce byl dne 10. 12. 2010 zajištěn za účelem předání podle mezinárodní smlouvy v souladu s § 129 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců, s ohledem na novelizaci tohoto zákona,. účinnou od 1. 1. 2011 však Policie byla nucena překvalifikovat zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

Žalobce v podané žalobě namítal, že se jedná v pořadí o třetí rozhodnutí ve věci jeho zajištění, když nejprve byl zajištěn dne 10.12.2010 podle ust. § 129 odst. 1,3 zákona o pobytu cizinců za účelem předání dle mezinárodní smlouvy, konkrétně Dohody mezi ES a Ukrajinou o zpětném přebírání osob ze dne 18.12.2007, L 332/48. K tomu poukázal na bod 5 přechodných ustanovení zák. č. 427/2010 Sb. Právní důvod zajištění žalobce v důsledku zmíněné novely zanikl. Navzdory tomu trvalo jeho zajištění i po 1.1.2011. Tento nezákonný stav se žalovaný pokusil zhojit vydáním nového rozhodnutí o zajištění a dne 21.1.2011 mu bylo doručeno rozhodnutí č.j. CPPH-25794/ČJ-2010-004003, podle kterého se žalobce zajišťuje podle ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Toto rozhodnutí napadl samostatnou žalobou podanou ve lhůzě u zdejšího soudu ( poznámka : vedeno pod sp. zn. 7 A 37/2011 ). Dne 27.1.2011 však bylo žalobci doručeno v pořadí třetí rozhodnutí o jeho zajištění( touto žalobou napadené rozhodnutí ), označené stejným jednacím číslem. V době podání žaloby ( 28.2.2011 ) tak existují tři různá pravomocná rozhodnutí o zajištění žalobce . S ohledem na princip právní jistoty je přitom zřejmé, že přezkoumávat a nahrazovat pravomocná rozhodnutí je správní orgán oprávněn pouze z důvodů a způsobem výslovně stanoveným správním řádem, popř. Jiným právním předpisem. Žádný důvod vydat nové rozhodnutí, však v napadeném rozhodnutí uveden není ani takový důvod neexistuje. Napadené rozhodnutí proto žalobce považuje za nicotné.

Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí s tím, že se v jeho odůvodnění žalovaný nevěnuje naplnění podmínek pro zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť pouze shrnuje historii pobytu žalobce na území ČR a na závěr konstatuje, že se žalobce nachází na území ČR od 15.9.2010 nelegálně. Nakonec v obecné rovině žalovaný bez konkrétního odůvodnění uvádí, že je dáno nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí. Není však uvedeno na základě jakých podkladů k popsanému závěru došel. Takový výklad ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je neslučitelný s obecnými zásadami správního řízení dle § 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ( dále jen správní řád ).

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný podrobně popsal skutkový stav a právní závěry, které z něj učinil. K tomu poukázal na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 3 A 19/2011 a jeho stanovisko k pojmu „ zvláštní opatření „ dle § 123b zákona o pobytu cizinců a rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 As78/2006 a jeho závěr k nerespektování právního řádu ČR cizinci. Dále poukázal na ust. § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců s tím, že z něj plyně omezený rozsah použití správního řádu v řízení o zajištění. Tvrdil, že v napadeném rozhodnutí shrnul všechny podstatné skutečnosti skutkového stavu a uvedl, které listinné důkazní prostředky správní orgán opravňovaly k vydání napadeného rozhodnutí s tím, že dostatečnou oporou mu bylo rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce č.j. SCPP-816/PH-OKP3-SV-2007 na dobu jednoho roku. Žádal, aby soud žalobu zamítl.

Soud o věci jednal bez nařízení ústního jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníc takový postup soudu navrhli.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Při přezkoumáníl soud vyšel z následující právní úpravy :

Podle ust. § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění platném od 1.1.2011 Policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky.

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) tého zákona ve znění platném od 1.1.2011 (1) Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, c) cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, d) cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, nebo e) je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.

Podle čl. II. bod 5 Přechodných ustanovení zák. č. 427/2010 Sb. podmínky trvání zajištění cizince, o kterém bylo rozhodnuto podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 2 správního řádu správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. (2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém

mu byla svěřena. (3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.….

přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z Podle ust. § 48 odst. 2 správního řádu

téhož důvodu téže osobě pouze jednou.

Soud předně přisvědčuje žalobci, že podle přechodného ustanovení čl. II bodu 5 zákona č. 427/2010 Sb. se podmínky trvání zajištění cizince, o kterém bylo rozhodnuto podle zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. zákona č. 427/2010 Sb.), posuzují podle zákona o pobytu cizinců ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 1. 2011). Podle ust. § 129 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 1. 1. 2011 Policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství. Na žalobcův případ tedy toto ustanovení nedopadá a první rozhodnutí o jeho zajištění podle ust.§ 129 odst. 1,3 zákona o pobytu cizinců ve znění platném do 31.12.2010 ( ze dne 10.12.2010, č.j. CPPH-25794/ČJ-2010-004003 ) se stalo po 1.1.2011 nevykonatelným. Po 1. 1. 2011 již totiž není možné zajistit cizince za účelem předání podle dvoustranné smlouvy, jejíž jednou stranou je stát, který není členem Evropské unie; pokud pak u cizince zajištěného před 1. 1. 2011 je třeba posuzovat podmínky zajištění podle nové úpravy, je zřejmé, že žalobce nemůže být nadále zajišťován za účelem předání. K tomu je však třeba uvést, že zákon č. 427/2010 Sb. byl rozeslán, a tedy vstoupil v platnost, až dne 30. 12. 2010; a již dne 1. 1. 2011 nabyl účinnosti. Je tu zřejmé, že nebyla dodržena rozumná legisvakanční doba, v níž by se subjekty, kterým nový zákon ukládá povinnosti, mohly seznámit s jeho obsahem a bylo by vhodné, kdyby zákonodárce při formulaci přechodných ustanovení k zákonu, který zásadně mění podmínky pro zajišťování cizinců, upravil i lhůtu, v níž je Policie povinna uvést právní režim zajištěných cizinců do souladu s novou právní úpravou, takže nelze Policii vinit z porušení povinnosti, pokud podmínky pro zajištění u žalobce přezkoumala až po 1. 1. 2011.

Druhým rozhodnutím o zajištění žalobce žalovaný vyslovil, že se žalobce zajišťuje za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ( rozhodnutí ze dne 21.1.2011, č.j. CPPH-25794/ČJ-2010-004003 ), aniž by v odůvodnění uvedl konkrétní důvody pro zajištění žalobce, byť zákonné ustanovení § 124 odst. 1 zakotvuje pět různých skutkových okolností pro zajištění cizince. Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že toto v pořadí druhé rozhodnutí o zajištění žalobce bylo zdejším soudem rozsudkem ze dne 10.3.2011, č.j. 7 A 37/2011- 18 zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení právě z tohoto důvodu, tedy, že není zřejmé, z jakého důvodu byl žalobce podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zajištěn a na základě jakých skutkových okolností a právních úvah žalovaného byl takovýto zákonný důvod naplněn.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ( třetího v pořadí ) žalovaný již uvedl konkrétní ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a dospěl k závěru, že žalobce naplnil tuto skutkovou podstatu tím, že poté, kdy byl kontrolován policejní hlídkou dne 9.12.2010 a bylo zjištěno, že se od 15.9.2010 nachází na území ČR nelegálně, je dáno nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon správního rozhodnutí o správním vyhoštění. V rozhodnutí o zajištění žalobce ze dne 10.12.2010 podle § 129 odst. 1,3 zákona o pobytu cizinců ve znění k 31.12.2010 ( první rozhodnutí o zajištění žalobce ) poukázal na změnu právní úpravy pobytu cizinců od 1.1.2011 a nutnost překvalifikace důvodu zajištění. V rozhodnutí o zajištění podle § 124 dost. 1 téhož zákona ze dne 21.1.2011( druhé rozhodnutí o zajištění žalobce ) konstatoval, že toto rozhodnutí bylo vydáno nepřílsušným orgánem a proto bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. K tomu soud pro úplnost uvádí, že senát 7 A ve věci 7 A 37/2011 nesprávné uvedení zákonného zmocnění příslušnosti žalovaného nepovažoval za vadu způsobující nezákonnost nebo nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

Za tohoto stavu soud shledal opodstatněnou první námitku žalobce, že v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí existovala vedle tři pravomocná rozhodnutí o zajištění žalobce, přičemž dvě poslední ( druhé a žalobou napadené rozhodnutí ) byla vydána na základě stejného skutkového stavu, podle stejného zákonného ustanovení a ukládá se jimi žalobci stejná povinnost, nadto obě rozhodnutí mají stejné číslo jednací, byť jiná data jejich

vydání. Takový postup je v rozporu se shora citovaným ust. § 2 a § 48 odst. 2 správního řádu, podle kterého lze přiznat totéž právo či tutéž povinnost ze stejného důvodu téže osobě pouze jednou. Žalovaný tuto povinnost porušil a dal vzniknout dvěma prakticky totožným rozhodnutím. Byť bylo v pořadí druhé rozhodnutí ke dni vydání tohoto rozsudku již zdejším soudem zrušeno, existovalo však ke dni vydání touto žalobou napadeného rozhodnutí a soud, jak již bylo shora uvedeno, přezkoumává zákonnost rozhodnutí ke dni jeho vydání. Soud neshledal žalobou napadené rozhodnutí nicotným, neboť za důvody nicotnosti rozhodnutí považuje věda správního práva a judikatura správních soudů pouze hrubé vady správního aktu spočívající např. nedostatek právního podkladu, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutního omylu v osobě adresáta atp. Žalobou napadené rozhodnutí je však ze shora popsaných důvodů nezákonné a to rovněž i z pro žalobcem namítanou nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, spočívající v absenci konkrétních úvah a žalovaného v čem žalobce naplnil ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Soud v tomto ohledu plně přisvědčuje žalobci, že žalobou napadené rozhodnutí velmi podrobně popisuje skutkový stav, postrádá však stejně podrobné zdůvodnění, jak žalovaný zjištěné skutkové okolnosti hodnotil, jakými úvahami byl při jejich hodnocení veden a jak dospěl k závěru o existenci nebezpečí, že by žalobce mohl ztěžovat nebo mařit výkon správního rozhodnutí o správním vyhoštění. K tomu soud podotýká, že rozhodnutí o správním vyhoštění je součástí spisového materiálu žalovaného a ten na něj poukazuje i v písemném vyjádření k žalobě, v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí však zmíněno není, byť je zahájení správního řízení o správním vyhoštění nebo již pravomocné rozhodnutí o správní vyhoštění cizince nezbytným předpokladem k zajištění cizince podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Bude proto vhodné, aby žalovaný takový údaj při zdůvodňování rozhodnutí o zajištění cizinců podle tohoto zákonného ustanovení uváděl, stejně tak, jako má odůvodnit skutečnost, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a má osvědčit splnění dalších podmínek pro zajištění cizince v konkrétní věci. Žádná z těchto úvah nesmí v rozhodnutí o zajištění cizince podle ust. § 124 odst. 1 chybět.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je třeba podle ust. § 78 odst. 1 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a), c) s.ř.s. zrušit a věc vrátit žalovanému pro vadu řízení, spočívající v překážce věci rozhodnuté, a pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. V něm na žalovaném bude, aby vázán právním názorem soudu ve smyslu ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. ve věci znovu rozhodl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a contrario, žalobce měl ve věci úspěch, náklady řízení mu však nevznikly. .

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 18. března 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Václav Koláček

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru