Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 43/2011 - 101Rozsudek MSPH ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

9 As 57/2008 - 35


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 43/2011 - 101-105

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: T. H., zast. Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti žalovanému: Městská část Praha 2, Úřad městské části Praha 2, odbor správních agend, se sídlem Praha 2, nám. Míru 20, o žalobě proti nečinnosti žalovaného správního orgánu,

takto:

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o návrhu žalobce na projednání přestupku, který podal dne 8.2.2007 a který je u žalovaného veden pod č.j. R-67/07/OSA-OPŘ/Jích, R-68/07/OSA-OPŘ/Jích, do 60 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9 760 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Anny Větrovské, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 1.10.2007 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu a žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku usnesení, kterým rozhodne o jeho žádosti o učinění opatření proti nečinnosti Úřadu městské části Praha 2 (dále jen „úřad“), podané dne 29.8.2007 a vedené pod č.j.: MHMP 363093/2007. V podané žalobě nejprve shrnul průběh daného správní řízení. Uvedl, že se dne 8.2.2007 podle § 68 odst. 1, 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), obrátil na úřad s návrhem na projednání přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Přestupku se měli dopustit pracovníci Ministerstva spravedlnosti JUDr. K. a JUDr. B. obsahem dopisu ze dne 6.11.2006, odeslaným dne 8.11.2006 z pošty Praha 28 v obvodu Prahy 2 (dopis byl žalobci doručen dne 13.11.2006). V předmětném dopise JUDr. B.uvedl, že „zastává stanovisko, že se ze strany žalobce jedná o zbytečnou konfrontační aktivitu“, čímž se dle žalobce uchýlil k osobním komentářům a osočením. Tvrdil, že návrh na projednání přestupku, včetně jeho příloh, obsahoval všechny náležitosti řádného podání, a to jak obecné, tak i zvláštní (§ 68 odst. 2 zákona o přestupcích). I kdyby však tento návrh neobsahoval všechny náležitosti, bylo povinností úřadu podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), žalobce na to upozornit a vyzvat ho k odstranění nedostatků podání. Úřad nic takového neučinil, takže je zřejmé, že považoval žalobcovo podání za řádné. Toto je zřejmé i z toho, že žalobce byl předvolán na den 14.3.2007 k podání vysvětlení. Dopisem ze dne 13.3.2007 se žalobce omluvil, neboť byl na den 14.3.2007 již objednán k lékařskému vyšetření ve FNKV a tuto skutečnost doložil; zároveň požádal o stanovení jiného termínu jednání. Na tuto omluvu úřad nereagoval. Do dne podání žaloby o návrhu žalobce na projednání přestupku ze dne 8.2.2007 úřad nevydal rozhodnutí ve věci. Žalobce se tak prostřednictvím právního zástupce obrátil na žalovaného, jemuž podal podle § 175 správního řádu stížnost na postup pracovníků úřadu. Zároveň tímto podáním podal žalovanému žádost o učinění opatření proti nečinnosti úřadu. Žalovaný žalobci odpověděl dopisem ze dne 14.9.2007, č.j.: MHMP 363093/2007, doručeném dne 24.9.2007, ve kterém konstatoval, že žalobcův návrh na projednání přestupku, byl podán u místně příslušného orgánu, avšak nemohl být projednán proto, že byl podán opožděně. Dále ve sdělení žalovaný uvedl, že sice vyrozumění o učiněných opatření ze dne 20.3.2007 obsahuje nesprávné důvody učiněného opatření o odložení věci, nicméně k odložení věci měl žalovaný tak jako tak přistoupit, neboť návrh byl podán opožděně. Vyrozumění končí sdělením, že žalovaný nezjistil žádné důvody pro použití postupu podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu a proto úřadu neuložil přijetí žádných opatření. Žalobce se s uvedeným závěrem žalovaného neztotožňuje, neboť zejména nemá formu předepsanou zákonem. Tvrdil, že žalovaný nevydal žádné usnesení ve smyslu ust. § 80 odst. 6 správního řádu a odpověděl mu toliko neformálním dopisem. Následně žalobce v podané žalobě polemizoval se závěry žalovaného, uvedenými v dopisu ze dne 14.9.2007, č.j.: MHMP 363093/2007. Dne 27.9.2007 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno také vyrozumění o prošetření stížnosti žalovaného ze dne 19.9.2007, č.j.: KT: 53/07, R-67, 68/07/OSA-OPŘ/Jích, jehož přílohou byla i fotokopie dopisu – vyrozumění o učiněných opatřeních ze dne 20.3.200, č.j.: R-67/07/OSA-OPŘ/Jích, R-68/07/OSA-OPŘ/Jích. Namítal, že úřad ve vyrozumění o učiněných opatřeních ze dne 20.3.200, č.j.: R-67/07/OSA-OPŘ/Jích, R-68/07/OSA-OPŘ/Jích a žalovaný v dopisu ze dne 14.9.2007, č.j.: MHMP 363093/2007 posuzují věc jinak. Zatímco úřad tvrdil, že k odložení návrhu došlo, protože návrh neměl potřebné náležitosti a netvrdí nic o zmeškání lhůty, kterou navíc posuzuje ode dne, kdy se žalobce o přestupku dozvěděl, žalovaný uvádí, že návrh měl potřebné náležitosti, ale tento byl podán opožděně. Lhůtu pro podání žaloby pak posuzuje ode dne uvedeného v dopisu, bez ohledu na to, kdy byl poslán, či doručen. Správní orgány se tak neshodly, zda návrh má všechny potřebné náležitosti, zda byl podán včas a od kdy běží tříměsíční lhůta k jeho podání a ani v tom, kdy mělo být žalobci zasláno vyrozumění o učiněných opatřeních. Závěrem shrnul, že ačkoliv dne 8.2.2007, tj. včas, podal návrh na projednání přestupku s náležitostmi dle § 68 zákona o přestupcích, žalovaný zůstal nečinný a nyní účelově tvrdí důvody, pro které věc odložil, i když tvrzené důvody takový postup neodůvodňují. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 690/01. Úřad tak nesplnil povinnost konat tak, jak mu ukládá zákon. Uvedenou povinnost pak nesplnil ani žalovaný, který nepřijal žádné opatření proti nečinnosti úřadu a o návrhu žalobce nerozhodl ani v zákonem stanovené formě. Zdůvodnění, pro které žalobce nepřijal žádné opatření proti nečinnosti se pak vymyká právnímu řádu České republiky a je v rozporu s ust. § 68 odst. 2 správního řádu. Uzavřel, že s ohledem na shora uvedené podal žalobu proti nečinnosti žalovaného.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě plně odkázal na své sdělení ze dne 14.9.2007, zaslaném žalobci za účelem vyřízení jeho stížnosti na postup pracovníků správního orgánu a žádosti o učinění opatření proti nečinnosti ze dne 29.8.2007. V uvedeném sdělení žalovaný konstatoval, že žádné důvody pro použití postupu podle § 80 odst. 4 písm. a) správního úřadu nezjistil a proto neuložil přijetí žádných opatření.

V replice ze dne 4.7.2008 žalobce setrval na svých tvrzeních uvedených v žalobě. O takto podané žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.5.2010, č.j. 9Ca 318/2007-44 tak, že žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že správní orgán postupoval v souladu s ustanovením § 66 odst. 4 zákona o přestupcích, když vyrozuměním o učiněných opatřeních ze dne 20.3.2007, č.j. R-67/07/OSA-OPŘ/Jích, R-68/07/OSA/OPŘ/Jích věc odložil, protože návrh na projednání přestupku neobsahoval všechny nezbytné náležitosti ve smyslu § 68 odst. 2 přestupkového zákona. Konkrétně z obsahu žalobcova oznámení o podezření a návrhu na jeho projednání dle žalovaného nevyplývalo, kdy se žalobce o přestupku dozvěděl a kde mělo k přestupku dojít. Soud proto nepovažoval tuto stěžejní námitku žalobce za oprávněnou. Soud nepřisvědčil ani další žalobní námitce, že žalobci vyrozumění o učiněných opatření ze dne 20.3.2007 nebylo nikdy doručeno. K tomu soud poukázal na tvrzení uvedená v žalobě, kde žalobce polemizuje s obsahem vyrozumění a výslovně uvádí, že přílohou sdělení ze dne 19.9.2007, jenž obdržel zástupce žalobce, bylo i vyrozumění ze dne 20.3.2007. Stejnak tak bylo podle stanoviska soudu uvedené tvrzení v rozporu se skutečností, neboť žalobce vyrozumění ze dne 20.3.2007 přiložil k podané žalobě. Námitkami žalobce, směřujícími k vlastnímu obsahu vyrozumění o učiněných opatřeních a jeho rozporu ze sdělení žalovaného ze dne 14.9.2007, se soud nezabýval, neboť to v případě žaloby na ochranu nečinnosti proti nečinnosti, jejímž předmětem je toliko otázka, zda správní orgán dostál své povinnosti vydat rozhodnutí ve věci či nikoliv, považoval za irelevantní. Rozsudek nabyl právní moci dne 20.8.2010.

K podané kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24.2.2011, č.j. 9Ans 2/2011-73 citovaný rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce žalobce jako stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutím Městského soudu. Naproti tomu se ztotožnil s námitkou žalobce, že vyjádření ze dne 20.3.2007 nemůže být rozhodnutím ve věci. K tomu Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) poukázal na svůj rozsudek ze dne 13.8.2009, č.j. 9As 57/2008-35, v němž se zabýval vztahem § 66 zákona o přestupcích a § 43 správního řádu, v němž uvedl, že rozhodnutí o odložení návrhového přestupku, tedy přestupku, který lze podle § 68 odst. 1 zákona o přestupcích projednat jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka, je třeba vydat ve formě usnesení podle § 43 správního řádu a také toto usnesení řádně oznámit. V daném případě ovšem vyjádření ze dne 20.3.2007 nebylo vydáno ve formě usnesení, navíc ani nesplňovalo náležitosti rozhodnutí podle § 68 odst. 1 správního řádu. Z vyjádření ze dne 20.3.2007 v prvé řadě vůbec neplyne, že by jím bylo ve věci jako je rozhodnuto, jelikož jeho obsah se omezuje na konstatování, že ze žalobcova oznámení o podezření z přestupku a návrhu na jeho projednání ze dne 8.2.2007 nevyplývají údaje, kdy a kde mělo k přestupku dojít a že tyto údaje, které jsou zákonnými náležitostmi návrhu na projednání přestupku, jsou podstatné „z toho důvodu, že pokud návrh obsahující všechny zákonné náležitosti není podán ve lhůtě 3 měsíců od dne, kdy se postižený dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení správnímu orgánu nezbývá než věc odložit“. Z vyjádření ze dne 20.3.2007 tak podle NSS neplyne, že by jím věc měla být odložena, ale jen to, že odloženy budou návrhy na projednání přestupku, které nebudou ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku, podány.. Městský soud tedy věc nesprávně posoudil, když považoval vyrozumění ze dne 20.3.2007 za rozhodnutí ve věci. V dané souvislosti NSS pak přisvědčil námitce žalobce, že podal-li návrh na projednání přestupku, je povinností správního orgánu se s takovým podáním řádně vypořádat a dospět k zákonem předvídanému aktu aplikace práva, což se v daném případě nestalo. NSS dále souhlasil se žalobcem, že rozhodnutí o odložení návrhového přestupku bylo nutno žalobci podle § 43 odst. 2 správního řádu řádně oznámit, čímž se rozumí podle § 72 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 3 správního řádu doručení stejnopisu písemného vyhotovení usnesení do vlastních rukou. Městský soud tedy nesprávně posoudil věc i z hlediska závěru, že vyjádření žalobci bylo doručeno jako příloha odpovědi na stížnost ze dne 19.9.2007, č.j. KT:53/07R-6768/07/OSA/OPŘ/Jéch. Z obsahu spisu totiž nikde neplyne, že by jak vyjádření ze dne 20.3.2007, tak výše uvedená odpověď na stížnost ze dne 19.9.2007, byly doručovány do vlastních rukou žalobce. Konečně NSS přisvědčil i poslední žalobcově námitce, že nelze spatřovat nic protichůdného na tvrzení, že mu nikdy doručeno vyrozumění ze dne 20.3.2007, ale že bylo přiloženo ve fotokopii jako příloha k odpovědi žalovaného ze dne 19.9.2007. Podle NSS je v daném ohledu totiž třeba rozlišovat mezi pouhým seznámením se s obsahem vyrozumění ze dne 20.3.2007 a jeho řádným oznámením ve smyslu § 72 odst. 1 správního řádu, dle kterého rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do vlastních rukou nebo ústním vyhlášení rozsudku.

Na základě shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu a důvodů, které Nejvyšší správní soud vedly ke zrušení předchozího rozsudku Městského soudu v Praze, tento soud, vázán právní názorem Nejvyššího správního soudu, dospěl k závěru, že je třeba žalobě žalobce v plném rozsahu vyhovět a žalovanému ve smyslu žalobního petitu uložit povinnost vydat ve stanovené lhůtě rozhodnutí o návrhu žalobce na projednání přestupku, který podal dne 8.2.2007 a který je u žalovaného veden pod příslušným číslem jednacím. Soud tak postupoval v souladu s ustanovením a § 81 odst. 2 s.ř.s., neboť žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu byla podána důvodně, když rozhodnutí o odložení návrhového přestupku, tedy přestupku, který lze podle § 68 odst. 1 zákona o přestupcích projednat jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka, je třeba vydat ve formě usnesení podle § 43 správního řádu a také toto usnesení žalobci řádně oznámit ve smyslu § 72 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 3 téhož zákona doručením stejnopisu písemného vyhotovení usnesení do vlastních rukou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jsou v tomto případě tvořeny náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podanou žalobu, 3 000 Kč za podanou kasační stížnost, dále náklady právního zastoupení 1 x hlavní úkon za převzetí a přípravu zastoupení v řízení o kasační stížnosti žalobce po 2 100 Kč, 1 x právní úkon za účast u ústního jednání u soudu dne 23.9 pod 2 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a 2 x režijní paušál po 300 Kč, to je za právní zastoupení 4 800 Kč, za DPH 960 Kč, tedy celkem 9 760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 23. září 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

Předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru