Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 299/2011 - 18Rozsudek MSPH ze dne 18.10.2011

Prejudikatura

9 A 59/2011 - 18


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 299/2011 - 18-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: A.M., proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Praha 8, Křižíkova 12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.9.2011, č.j.: KRPA-58013/ČJ-2011-000022

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce podle ust. § 24 odst. 1 písm. b), c) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dobu zajištění žalobce byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.

Žalobce v podané žalobě předně tvrdil, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný porušil ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s ust. § 6 správního řádu a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konkrétně uvedl, že jednou ze základních zásad správního řízení je jeho rychlost. Poukázal na ust. § 6 odst. 1 správního řádu a připomenul, že v rámci institutu zajištění dochází po určitou dobu ke zbavení osobní svobody, kdy je cizinec umístěn v uzavřeném středisku s omezenou možností komunikace s vnějším prostředím. Měl by tedy existovat veřejný zájmem na urychleném vyřízení věci. Což ostatně vyplývá i z čl. 15 směrnice ES 2008/115, jenž byla transponována do zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že žalovaný při stanovení délky zajištění na 90 dnů argumentuje předpokládanou složitostí přípravy rozhodnutí o správním vyhoštění. Tvrdil, že se jedná o argumentaci velmi obecnou, která je pouze citací zákonného ustanovení. Navíc se tato argumentace objevuje v každém rozhodnutí správního orgánu o zajištění. Rovněž i odůvodnění, že zajištěný nedisponuje platným cestovním dokladem, je velmi časté. Samo o sobě nevysvětluje, proč je doba zajištění stanovena, jako v tomto případě, právě na 90 dnů. Namítal, že odůvodnění této části napadeného rozhodnutí je velmi povrchní a nelze se s ním spokojit zejména z důvodu, že se zde jedná o závažný zásah, jakým je zbavení osobní svobody, jak jej chápe čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž tvrdil, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela v rozporu s požadavky ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgán měl vzhledem k závažnosti institutu zajištění postupovat velmi pečlivě a odůvodnění výroků se věnovat velmi podrobně. Uzavřel, že žalovaný napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil ve smyslu ust. § 68 odst. 3 správního řádu a napadené rozhodnutí by tak mělo být pro nepřezkoumatelnost zrušeno.

Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 10.9.2011 v 16:45 hodin byl na křižovatce ulic Otakarova a Bělehradská, Praha 4, kontrolován hlídkou Pohotovostní motorizované jednotky Policie ČR cizinec, který u sebe neměl žádný doklad totožnosti. Bylo zjištěno, že se jedná o A. M. Lustrací v dostupných evidencí bylo zjištěno, že žalobce prochází v evidencích Schengenských informačních systémů od 18.3.2011. Dále bylo v dostupných evidencí zjištěno, že žalobce prochází evidencí nežádoucích osob se zákazem vstupu do členských států EU od 19.3.2011 do 19.3.2014, č.j.: KRPA-7151/ČJ-2011-000022. Žalobce byl zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Žalobci byly sejmuty otisky prstů, přičemž byla nalezena shoda s ID P000000548624. Lustrací bylo zjištěno, že žalobci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění dne 25.2.2011 pod č.j.: KRPA-7151/ČJ 2011-000022, v délce 3 roky, nabytí právní moci dne 3.3.2011 a stanovena doba k vycestování do 15 dnů od nabytí právní moci, tj. do 18.3.2011.

Na základě shora uvedeného měl žalovaný za to, že žalobce se od 19.3.2011 zdržuje na území ČR bez platného víza, maří výkon správních rozhodnutí a je veden v Evidenci nežádoucích osob s platností od 19.3.2011 do 19.3.2014. Žalobce má údajně cestovní pas v práci. Hned jak to bude možné mu ho jeho kamarád zaveze.

Žalobce byl dne 10.9.2011 v 18:45 zajištěn a ve 22:00 hodin bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců v návaznosti na § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2 zákona o pobytu cizinců z důvodu, že žalobce opakovaně porušuje právní předpis a maří výkon správních rozhodnutí, dále pobývá na území ČR neoprávněně bez platného cestovního dokladu a bez platného víza nebo platného oprávnění k pobytu. Dále správní orgán zjistil, že žalobce neměl po dobu pobytu na území sjednané zdravotní pojištění.

Na základě shora uvedených skutečností žalovaný přistoupil k zajištění žalobce podle zákona o pobytu cizinců z důvodu, že při svém pobytu na území České republiky jednal v rozporu s morálními normami a chráněnými zájmy, které deklaruje zákon o pobytu cizinců. Po zhodnocení popsaného skutkového stavu dospěl žalovaný k závěru, že je třeba vydat rozhodnutí o zajištění, neboť z prokázaného jednání by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování dle § 123b zákona o pobytu cizinců je z hlediska jednání žalobce nedostačující a není zde záruka, že by žalobce z území vycestoval. K neuložení zvláštních opatření dle § 123b či 123c zákona o pobytu cizinců přistoupil správní orgán zejména z důvodu nebezpečí skrývání cizince, není známa adresa pobytu na území ČR, žalobce nejeví zájem vycestovat z území ČR, nemá dostatek finančních prostředků a nemůže si je obstarat legální cestou, jelikož žalobce nemá platné oprávnění k výdělečné činnosti. Uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by v tomto případě nebylo účinné. Tuto obavu lze doložit pobytem cizince na území ČR i přes uložené správní vyhoštění.

Konstatoval, že osoba, která vědomě a dlouhodobě nerespektuje povinnosti jí uložené, neskýtá záruku, že bude spolupracovat s orgány policie, když tak v minulosti nečinila. Jednání žalobce vzbudilo nebezpečí, že bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění na základě zjištění, že na území žalobce pobýval bez cestovního dokladu a bez víza nebo oprávnění k pobytu, v rozporu s pravomocným správním vyhoštění, a neplnil povinnosti uložené zákonem, a to zejména povinnost vycestovat z území ČR, předložit doklad o zdravotním pojištění při pobytové kontrole.

Lhůta trvání zajištění na dobu 90 dní byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, zejména s ohledem na to, že žalobce nemá u sebe platný cestovní doklad a dále s ohledem na zajištění náležitostí, které jsou nezbytné k realizaci vyhoštění tak, aby bylo uskutečnitelné vyhoštění v době trvání zajištění. Konstatoval, že rozhodnutí je přiměřené, neboť žalobce dlouhodobě porušuje právní předpisy ČR a správní orgán je ve veřejném zájmu povinen zjistit, aby žalobce nadále ve svém protiprávním jednání nepokračoval. Žalovaný neshledal žádné překážky, které by znemožňovaly zajištění žalobce.

V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žalovaný nesouhlasil s konstatováním žalobce, že se nevypořádal s otázkou, proč stanovuje délku zajištění na 3 měsíce, respektive řádně neodůvodnil dobu trvání zajištění. Uvedl, že žalovaný nemůže najisto předjímat jednotlivé úkony žalobce, tedy zda podá některý z opravných prostředkům, či zda využije své právo podat žádost o mezinárodní ochranu. V době vydání napadeného rozhodnutí nebylo dosud ukončeno řízení o správním vyhoštění. Žalovaný tak byl povinen při stanovení doby zajištění zohlednit složitost případu, s kterou se bude muset v řízení o správním vyhoštění vypořádat, neboť do doby pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění, nemůže realizovat samotný výkon vyhoštění. V opačném případě by porušil zásadu legality. Tvrdil, že zřetelně vyjádřil, proč přistoupil k stanovené době zajištění na 90 dnů. Poukázal na porušení povinností žalobce dle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a vízem. Vzhledem k této skutečnosti měl žalovaný za to, že vystavení a ověření totožnosti cizince bude ztíženo. V praxi se nezřídka objevují případy, kdy dochází k záměrnému uvádění nepravdivých informací, tak aby byl ztížen výkon vyhoštění. Žalobcem uváděné údaje je nezbytné ověřovat ve státě občanství, což je časově náročný proces. Pokud cizinec uvedené nepřesné či zkreslené údaje (např. trvalé bydliště cizince) dochází minimálně k ztížení ověření totožnosti. Zejména pokud jako v případě Ukrajiny, nedisponují orgány státní moci centrální evidencí obyvatel. Časová náročnost spočívá i v získávání náležitostí, jež jsou nezbytné pro realizaci vyhoštění. Žalovaný je v této věci vázán příslušným orgánem Ředitelstvím služby cizinecké policie, které dle § 163 odst. 1 písm. h), i) zabezpečuje potřebné cestovní a přepravní doklady, či eskortní činnost. V této věci je potřebná součinnost se zastupitelským úřadem cizího státu. Z výše uvedeného je zřejmé, že se nejedná o lhůty v řádu dní, ale naopak měsíců. Uzavřel, že stanovená doba trvání zajištění ani v nejširší míře nenaplňuje maximální možnou dobu zajištění, která je stanovena zákonem.

Soud rozhodoval ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), neboť účastníci vyjádřili s takovým postupem soudu souhlas.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem:

a) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem;

b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání;

c) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán;

d) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků; e) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání.

Podle ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud

a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, c) cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, d) cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, nebo e) je cizinec evidován v informačním systému smluvních států. Podle odst. 3 policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

Podle ust. § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců cizinec je mimo povinností stanovených v jiných ustanoveních tohoto zákona dále povinen pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a vízem, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Podle ust. § 163 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců Ředitelství služby cizinecké policie provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti s policejním průvozem cizinců přes území anebo průvozem leteckou cestou,

Podle písm. i) Ředitelství služby cizinecké policie zabezpečuje cestovní a přepravní doklady (letenky, jízdenky apod.) a uděluje výjezdní příkaz pro cizince vyhošťovaného z území nebo zajištěného podle § 124b.

Podle ust. § 6 odst. 1 správního řádu správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Soud věc právně posoudil takto:

Žalobce v podané žalobě namítal porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s ust. § 6 správního řádu a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nesouhlasil se stanovenou délkou zajištění, když argumentaci o složitosti přípravy rozhodnutí o správním vyhoštění považoval za velmi obecnou, která je navíc pouze citací zákona. Tvrzení žalovaného, že nedisponuje cestovním dokladem, označil za velmi časté, které samo o sobě nevysvětluje, proč je délka zajištění stanovena právě na 90 dnů. Napadené rozhodnutí v této části považoval za povrchní, s nímž nelze spojit tak závažný zásah, jakým je zbavení osobní svobody. Žalovaný měl vzhledem k závažnosti institutu zajištění postupovat pečlivě a odůvodnění tohoto výroku se věnovat velmi podrobně.

Námitku žalobce soud neshledal oprávněnou. Předně žalobce v podané žalobě nerozporoval důvody, pro které bylo vydáno rozhodnutí o zajištění žalobce. Není tedy sporu o tom, zda žalobce naplnil předpoklady opravňující správní orgán vydat rozhodnutí o zajištění cizince. Stejně tak žalobce v podané žalobě netvrdil, že by v jeho případě postačovalo uložení některého ze zvláštních opatření za účelem vycestování (ust. § 124b zákona o pobytu cizinců). Soud se tak nezabýval ani otázkou vhodnosti vydání rozhodnutí o zajištění žalobce. V projednávaném případě je tak předmětem sporu toliko otázka stanovení délky doby zajištění žalobce.

Dle náhledu soudu žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu uvedl důvody, pro které stanovil dobu zajištění na 90 dnů. Stejně tak z napadeného rozhodnutí vyplývá i úvaha, jakou byl žalovaný veden při stanovení délky doby zajištění. Z napadeného rozhodnutí zřetelně vyplývá, že hlavním důvodem stanovení lhůty trvání zajištění je složitost přípravy výkonu správního vyhoštění. Žalovaný zdůraznil, že komplikovanost přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění je způsobena skutečností, že žalobce nemá u sebe platný cestovní doklad a rovněž i nutností zajištění náležitostí, nezbytných k realizaci správního vyhoštění v době trvání zajištění. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný stanovil dobu trvání zajištění s ohledem na skutečnost, že ve stanovené lhůtě musí proběhnout správní řízení o vyhoštění žalobce. V uvedeném řízení budou správní orgány povinny opatřit dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí o vyhoštění. V rámci řízení o správním vyhoštění žalovaný nemůže odhlédnou od skutečnosti, že je výhradně na žalobci, zda podá opravný prostředek, případně uplatní i žádost o mezinárodní ochranu. Na výše uvedeném nemůže nic změnit skutečnost, že ve smyslu ust. § 6 odst. 1 správního řádu, jsou správní orgány povinny vyřizovat věci bez zbytečných průtahů. Doba zajištění žalobce byla žalovaným stanovena rovněž s ohledem na skutečnost, že žalobce neměl u sebe cestovní doklad. Po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění tak bude třeba zajistit žalobci vystavení nového cestovního dokladu. Za tímto účelem bude nutno ve spolupráci s orgány země původu žalobce ověřit totožnost žalobce. Konečně doba zajištění žalobce byla žalovaným vymezena i s přihlédnutím k nezbytnosti zajištění náležitostí realizaci správního vyhoštění, při které bude opět vyžadována součinnost s orgány země původu žalobce. Provádění shora uvedených činností je prodlužováno i tím, že řadu úkonů může žalovaný činit jen prostřednictvím svého nadřízeného orgánu (ust. § 163 odst. 1 písm. h) a i) zákona o pobytu cizinců).

K odkazu žalobce na čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soud podotýká, že cílem tohoto článku je zajistit, aby nikdo nebyl zbaven osobní svobody svévolně. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod tak v čl. 5 odst. 1 taxativně vymezuje výjimky z tohoto práva, mezi jinými se jedná o zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. Právě tato výjimka přiléhavě dopadá na projednávaný případ. K tvrzení žalobce, že argumentace žalovaného o složitosti výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění je velmi obecná a je pouze citací zákona, soud uvádí, že jestliže ve smyslu ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců je vydání rozhodnutí o zajištění prvním úkonem v řízení o správním vyhoštění, nemůže žalovaný argumentovat jakkoliv konkrétněji, když zejména nemůže předpokládat, jakým způsobem cizinec naloží se svými procesními právy a povinnostmi, respektive jaký způsob obrany si žalobce zvolí. Pokud pak zákon o pobytu cizinců v ust. § 124 odst. 3 ukládá žalovanému při stanovení doby trvání zajištění přihlédnout k výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, je zcela nepochybné, že žalovaný toto kritérium v rozhodnutí o zajištění nemůže pominout. Poukazem na skutečnost, že žalobce neměl u sebe platný cestovní doklad, žalovaný jednak připomenul skutečnost, že žalobce nesplnil povinnost, kterou mu ukládá zákon o pobytu cizinců (§ 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců), především však při stanovení délky doby zajištění zohlednil skutečnost, že před realizací výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění bude nutno žalobci zajistit nový cestovní doklad, což v sobě zahrnuje i řadu dalších kroků (viz shora). Skutečnost, že žalobce v době kontroly nedisponoval platným cestovním dokladem, nelze přičítat k tíži žalovaného. Z uvedených důvodů soud neshledal námitku žalobce oprávněnou.

S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí postupoval plně v souladu s § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jakož i v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu a jím vydané rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 18. října 2011

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru