Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 254/2011 - 22Rozsudek MSPH ze dne 12.08.2011

Prejudikatura

9 A 59/2011 - 18


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 254/2011 - 22-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Hany Veberové v právní věci žalobce : M. A., zastoupen Mgr. Zuzanou Jeřábkovou LL.M. jako opatrovníkem, adresa pro doručování Organizace pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, Odbor cizinecké policie se sídlem Křižíkova 12, Praha 8, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.6.2011, č.-j. KRPA-41252/ČJ-2011-000022,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl.m. Prahy,Odboru cizinecké policie ze dne 30.6.2011, č.j. KRPA- 41252/ČJ- 2011-000022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl.m. Prahy, Odboru cizinecké policie žalovaného ze dne 30.6.2011, č.-j. KRPA-41252/ČJ-2011-000022, jímž byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.zajištěn za účelem správního vyhoštění a doba zajištění byla stanovena na 90 dnů.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 30.6.2011 zajištěn hlídkou PMJ dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 278/2008 Sb. z důvodu, že nepředložil žádný cestovní doklad s vízem nebo povolení k pobytu. Bylo zjištěno, že žalobce přicestoval do ČR v úkrytu nákladního vozidla mezi dny 26.6.2011 a 29.6.2011 a že po sejmutí otisku prstů nebyla zjištěna shoda, a lustrace žalobce v policejních evidencích je negativní. Následně bylo se žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 6. v návaznosti na § 119 odst. 1 písm. c), bod 1, Na základě těchto zjištění žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že je dostatečně odůvodněn závěr pro vydání rozhodnutí o zajištění žalobce, neboť žalobce hrubě porušil zákon o pobytu cizinců tím, že se na území České republiky zdržoval bez platného povolení k pobytu, bez cestovního dokladu a na území schengenského prostoru přicestoval v úkrytu. Z posledně uvedeného zjištění žalovaný také dovodil, že u žalobce není záruka, že by z území České republiky vycestoval a je nebezpečí, že by se mohl na území ČR skrývat, zvláště, není-li u žalobce známa adresa pobytu na území České republiky. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobce nejeví zájem vycestovat z území České republiky, nemá dostatek finančních prostředků a nemůže si je opatřit legální cestou, neboť nemá platné povolení k výdělečné činnosti. Tyto důvody vedly žalovaného také k argumentaci, že z důvodu prokázaného jednání není u žalobce na místě uložení mírnějších, zvláštních opatření podle § 123b či § 123c. zákona.

Žalovaný svůj závěr zdůvodnil odkazem na spisový materiál, zejména na protokol o vyjádření žalobce, z něhož také dále dovodil, že žalobce své úmyslné jednání v předešlých letech demonstroval, a proto není zaručeno, že by plnil uložené povinnosti, jestliže tak v předešlých letech nečinil. Uložení zvláštních opatření by proto v případě žalobce nebylo účelné, žalovaný považoval opatření, jímž je zajištění žalobce, za přiměřené a dobu zajištění stanovenou v délce 90 dní za adekvátní k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech porušením: 1) ust. § 124 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců spočívajícím v tom, že žalovaný na místo tohoto zvláštního ustanovení dopadajícího na žalobce nesprávně aplikoval ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) cit. zákona,

2) ust. § 68 odst. 3 správního řádu, když žalovaný neodůvodnil, proč aplikoval obecnou úpravu namísto úpravy zvláštní, 3) § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť u žalobce nelze dovodit nebezpečí, že by mohl mařit či ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. 4) čl. 3 a čl. 37 písm. b) a c) Úmluvy o právech dítěte , neboť žalobce je nezletilý a jeho zajištění jako zajištění dítěte se může použít jen jako krajní opatření a na nejkratší nutnou dobu.

Porušení uvedených právních předpisů v jejich vzájemné souvislosti žalobce spatřuje v tom, že ač je nezletilý ( je mu pouze 17 let), nebylo při úvaze o jeho zajištění aplikováno ustanovení § 124 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, které je zvláštní úpravou stanovící oprávnění policie zajistit nezletilého cizince v situaci, kdy tento cizinec je bez doprovodu, ale byla aplikována obecná úprava daná ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona. Podle této obecné úpravy lze zajistit nezletilého jedině v případě, kdy jsou dány důvodné pochybnosti o tom, zda jde skutečně o nezletilého cizince bez doprovodu, přičemž tuto pochybnost žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nevyjádřil a ani neodůvodnil, proč obecnou úpravu aplikoval. Žalobce namítal, že v řízení tak došlo k porušení zásady „lex specialis derogat legi generali“. Protože nedošlo k úvaze o zajištění žalobce dle odpovídajícího ustanovení, pak z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani nevyplývá, čím došlo k naplnění podmínky podle § 124 odst. 5 zákona, tj. že je nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu či závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které samotná skutečnost, že cizinec vstoupil na území ČR mimo hraniční přechod a pobýval zde bez cestovního dokladu a platného víza nepostačuje pro zajištění cizince Podle Nejvyššího správního soudu je předpokladem pro zajištění zjištění, že cizinec v minulosti hrubým způsobem porušil zákon o pobytu cizinců a dále případ, kdy je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob. Žalobce namítal, že se před svým zajištěním ocitl na území ČR a v Evropě vůbec poprvé a nikdy nebyl evidován v evidenci nežádoucích osob. Poukázal na nesprávnost argumentace žalovaného, že by v předešlých letech neplnil povinnosti stanovené zákonem s tím, že tato argumentace se netýká žalobce, nýbrž je okopírována z jiného rozhodnutí, týkajícího se jiné osoby. Žalobci se věc jeho zajištění jeví jako žalovaným nepečlivě zhodnocená a přijaté opatření nevhodné vzhledem k jeho věku. V uvedené souvislosti pak odkázal na porušení citovaných článků Úmluvy o právech dítěte s tím, že omezení osobní svobody žalobce v délce 90 dní nelze ve smyslu Úmluvy považovat za krajní opatření na nejkratší nutnou dobu.

Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na tom, že při své úvaze o zajištění žalobce shledal naplnění obou kumulativních podmínek ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Kromě toho, že se žalobcem bylo zahájeno správní vyhoštění, podkladové materiály svědčí o tom, že žalobce hrubým způsobem porušil chráněné zájmy garantované zákonem o pobytu cizinců a že mírnější opatření by nebyla účinná. Žalovaný uvedl, že v rozhodnutí poukázal na konkrétní okolnosti, pro které upustil od použití zvláštních, mírnějších opatření dle § 123b zákona a uvedl, že oporou pro tento závěr jsou podklady spisového materiálu. Odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 19/2011, který shledal oprávnění orgánů policie učinit správní uvážení o aplikaci zvláštních opatření dle konkrétních okolností případu. V hrubém porušení zákona žalobcem žalovaný shledal opodstatněnou úvahu o nebezpečí, že se žalobce bude na území ČR skrývat. V této souvislosti žalovaný poukázal i na čl. 15 bod 1. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/115/ES, který odůvodňuje případy, kdy lze cizince bezprostředně zajistit, aniž by bylo využito zvláštních opatření , a to lze tehdy, jestliže hrozí skrývání nebo se cizinec vyhýbá návratu nebo výkonu vyhoštění nebo je jinak ztěžuje Z toho žalovaný, při inkorporaci tohoto oprávnění do § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, dovozuje, že je oprávněn zajistit cizince, aniž by bylo využito zvláštních opatření. Žalovaný setrval na tom, že podmínka spočívající v nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, je splněna žalobcovým jednáním na území ČR, konkrétně tím, že žalobce přicestoval ve skrytu nákladního automobilu, bez oprávnění k pobytu a nedisponuje dokladem totožnosti. Tím narušuje pořádkové normy a lze usuzovat, že by i nadále nerespektoval povinnosti mu uložené.

Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že by nerespektoval věk žalobce. Uvedl, že postupoval v souladu s ust. § 124 bodst. 5 zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení mu umožňuje zajistit cizince podle § 124 odst. 1 při důvodných pochybnostech o věku cizince. Důvodná pochybnost v tomto případě nastala, neboť u žalobce nebylo z důvodu nedostatku dokladu totožnosti možné zjistit jeho osobní údaje a žalobcem sdělené údaje jsou zmatené a neúplné. Z uvedených důvodů žalovaný dožádal příslušný ústav o odborné vyjádření z oboru biologie pro účely zjištění věku žalobce. Žalovaný doplnil, že není pravdivé tvrzení žalobce, že přicestoval na území ČR za účelem požádání o mezinárodní ochranu. To mohl žalobce učinit již na území Řecka, odkud přicestoval. To však neučinil a jeho cílem bylo dostat se do jedné ze skandinávských zemí.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. (zajištění cizince za účelem správního vyhoštění policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle § 124 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb. policie je oprávněna zajistit nezletilého cizince bez doprovodu, pouze je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. V případě důvodné pochybnosti, že jde o nezletilého cizince bez doprovodu, je policie oprávněna cizince zajistit z důvodů uvedených v odstavci 1 do doby, než je zjištěn jeho skutečný věk. Policie zahájí úkony ke zjištění věku nezletilého cizince bez doprovodu bezodkladně po jeho zajištění.

Podle § 180c zákona č. 326/1999 Sb. ( nezletilý cizinec bez doprovodu) se pro účely tohoto zákona rozumí nezletilým cizincem bez doprovodu cizinec ve věku 15 až 18 let, který přicestuje na území bez doprovodu zletilé osoby odpovídající za něj podle právního řádu platného na území státu, jehož občanství cizinec mladší 18 let má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, na území státu jeho posledního bydliště, a to po takovou dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takovéto osoby; nezletilým cizincem bez doprovodu se rozumí i cizinec mladší 18 let, který byl ponechán bez doprovodu poté, co přicestoval na území.

Na základě uvedené právní úpravy soud posoudil žalobní námiky takto :

Soud shledal důvodnou námitku žalobce, že se žalovaný ve svém rozhodnutí náležitě nezabýval skutkovým a právním posouzením, podle jakého ustanovení zákona č. 326/1999 Sb. bylo možné žalobce zajistit, konkrétně z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že žalobce byl zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona v důsledku aplikace ust. § 124 odst. 5, věty druhé cit. zákona.

Z výroku i z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona, aniž by žalovaný jakkoliv odůvodnil, že tak učinil z důvodu pochybností o věku žalobce, tj., aby vyjádřil, jak k těmto pochybnostem dospěl, zda zajistil úkony ke zjištění věku, a jaký výsledek z tohoto zjištění vzešel. Podklady správního řízení, na které žalovaný odkazuje jako na podklady prokazující způsob i důvod zajištění, neposkytují náležitou oporu pro závěr vyjádřený žalovaným až k vyjádření k žalobě, že totiž v podstatě postupoval podle § 124 odst. 5, věty druhé zákona, a proto žalobce zajistil dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona. Ze správního spisu, zejména ze záznamu údajů o žalobci ze dne 29.7.2007 ( den osobního zajištění žalobce ) je zřejmé, že žalovaný vycházel z data narození žalobce – dne 1.1.1994. Toto datum je uváděno u záznamů žalobce a pochybnosti o věku žalobce, případně dotazy ke zjišťování věku nejsou ani předmětem protokolu o vyjádření žalobce ze dne 30.6.2011. Je pravdou, že orgán policie učinil úkony, v nichž vyjádřil pochybnost o tom, zda je žalobce nezletilou osobou, a učinil úkony k prošetření jeho biologického věku ( usnesení o ustanovení opatrovníka ze dne 7.7.2011, úřední záznam o provedení vyšetření kostního věku ze dne 19.7.2011 a žádost o podání odborného vyjádření k oddělení pediatrie FN Motol ze dne 12.7.2011), nicméně tyto pochybnosti zřejmě vzešly, jak je uvedeno v usnesení o ustanovení opatrovníka ze dne 7.7.2011, pouze z toho, že cizinec nemá cestovní ani jiný doklad a je obava, že uvádí o své osobě nesprávné údaje. Žalovaný ve svém rozhodnutí ke své argumentaci ani neuvedl, proča jaké údaje žalobcem sdělené považuje za značně neúplné a zmatené. Následně žalovaný ani neměl k dispozici výsledek prošetření biologického věku žalobce na základě vyžádání ze dne 12.7.2011, proto zřejmě dalším usnesením ze dne 13.8.2011 ustanovil žalobci opatrovníka s odůvodněním, že na žalobce pohlíží jako na nezletilého. Uvedené podklady řízení tedy nesvědčí o tom, že by žalovaný měl k době rozhodování o zajištění žalobce důvodné pochybnosti o věku žalobce dovozujíc tak z jiných skutečností než z toho, že žalobce u sebe neměl žádný doklad. Nesvědčí o těchto pochybnostech jako o důvodu aplikovat ust. § 124 odst. 5 , větu druhou a rozhodnout o zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona v napadeném rozhodnutí ani nepojednal.

Náležité odůvodnění, zda žalovaný při rozhodování o zajištění žalobce postupoval přímo podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) nebo zda měl postupovat podle § 124 odst. 5 věty prvé ( v případě, že nebyly dány důvody postupovat podle § 124 odst. 5 věty druhé, tedy zprostředkovaně podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona) má význam v tom směru, že pro zajištění nezletilého bez doprovodu je zásadní odlišná podmínka zajištění spočívající v závažnějším jednání cizince, které musí vzbuzovat důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. V ust. § 124 odst. 5 , větě první jsou tedy dány jiné důvody zajištění cizince než uvedené v ust. § 124 odst. 1 písm. b) - e) zákona a tím je vyloučeno posuzování jednání cizince z hlediska nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. V případě žalobce, který přicestoval do České republiky bez doprovodu a nebyly by dány důvodné pochybnosti o jeho nezletilosti, bylo na žalovaném, aby okolnosti přicestování žalobce i jeho chování posuzoval v kontextu jiné skutkové podstaty zajištění zahrnující posouzení nebezpečí vyšší závažnosti chování žalobce s dopadem na bezpečnost státu a veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že žalovaný se otázkou aplikace ust. § 124 odst. 1 ve vztahu k ust. § 124 odst. 5 náležitě nezabýval a neodůvodnil, jaké ustanovení a zejména , z jakých důvodů na žalobce dopadá, není závěr žalovaného o důvodu zajištění jeho osoby podle ust. § 24 odst. 1 písm. b) zákona přesvědčivý.

Ostatně kromě uvedeného neobstojí jako dostatečně podložený a správně odůvodněný ani závěr žalovaného, že žalobce svým hrubým jednáním, které jako úmyslné i v předešlých letech demonstroval, naplnil podmínku nebezpečí, že by mohl mařit a ztěživat výkon správního vyhoštění.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani z podkladů správního řízení nevyplývá, ačkoliv žalovaný na ně odkazuje, jakým způsobem a v jakých předešlých letech žalobce demonstroval, že nehodlá dodržovat předpisy o pobytu cizinců. Oporu v podkladech řízení má toliko záznam o tom, že žalobce byl orgány policie kontrolován orgány na území České republiky dne 29.6.2011 a že následné provedení šetření v informačních systémech - lustrace byly negativní, shoda otisků prstů nenalezena. Žalobce sám do protokolu o vyjádření účastníka řízení ze dne 30.6.2011 uvedl, že do České republiky přicestoval mezi dny 26.6.2011 a 29.6.2011 a jiná doba předchozího pobytu žalobce na území České republiky nebyla zjištěna. Žalobní tvrzení žalobce o tom, že je v na území České republiky poprvé , tedy není podklady správního řízení vyvráceno a není tak ani prokázáno žádné závadné jednání v předchozích letech, které vzal žalovaný v úvahu při posuzování jednání žalobce.

Úsudek žalovaného o hrubém porušování předpisů o pobytu cizinců neskýtající u žalobce záruku tedy není založeno na posouzení takového úmyslného jednání žalobce v míře, která je závažnější povahy, než by byl pouhý jednorázový či krátkodobý neoprávněný pobyt na území ČR bez platného víza a cestovního dokladu, který je sám o sobě zvažován jako nedostatečný důvod pro zajištění cizince v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Ani způsob přicestování žalobce do České republiky v úkrytu nákladního vozu nemůže bez dalšího zakládat domněnku žalovaného, že by se žalobce mohl skrývat i na území ČR a nerespektovat výkon správního vyhoštění, neboť přicestování do země v úkrytu je sice porušením předpisů o pobytu cizinců, nicméně váže se ke způsobu překročení hranic a je nelegálním chováním stejně jako příjezd do země bez cestovního pasu a platného víza. Tato jednání bezesporu představují porušení předpisů o pobytu cizinců při vstupu na území jiného státu, nicméně tato porušení dle judikatury Nejvyššího správního soudu nepostačují bez dalšího prokázaného jednání žalobce k naplnění domněnky, že by žalobce v budoucnu mařil či ztěžoval výkon správního vyhoštění. Překročení hranic v úkrytu je dle zákona o pobytu cizinců důvodem správního vyhoštění za nelegální chování cizince, avšak automaticky samo o sobě bez jiného projevu chování cizince, které by vzbuzovalo obavu z nerespektování rozhodnutí o správním vyhoštění, z něj nelze usuzovat na úmysl žalobce mařit a ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Jiné chování žalobce v předešlých letech, které do své úvahy nepodloženě přiřadil žalovaný, prokázáno nebylo.

Na základě uvedených skutečností Městský soud v Praze shledal, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou řízení, spočívající v nepřezkoumatelnosti závěrů žalovaného o aplikaci ust.124 odst. 1 písm. b) namísto aplikace ust. § 124 odst. 5 věty prvé zákona o pobytu cizinců pro nedostatek odůvodnění a v tom, že tento závěr nemá dostatečnou oporu ve správním spise a dále i pro nepodložené úvahy žalovaného o jednání žalobce, které by naplňovalo důvody zajištění ať již dle § 124 odst. 1 písm. b) nebo dle § 124 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.

Z uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil bez jednání a dle § 78 odst. 4 vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť k tomu byly dány podmínky souhlasu účastníků řízení ve smyslu dle § 51 s.ř.s. i výhrada vad řízení dle § 76 odst. 1 písm. a a b) s.ř.s.

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, avšak žádné náklady jí v souvislosti s řízením u soudu nevznikly, Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 12. srpna 2011
JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru