Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 245/2010 - 39Usnesení MSPH ze dne 29.04.2011

Prejudikatura

2 Aps 1/2006 - 80

2 Aps 1/2007

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 28/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

9 A 245/2010-36

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8, IČ 48115908, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 7.9.2010,

- sp.zn./Ident.: 2008/177/vav/FTV, zn.: VAL/3232/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/178/vav/FTV, zn.: VAL/3233/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/179/vav/FTV, zn.: VAL/3234/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/180/vav/FTV, zn.: VAL/3235/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/181/vav/FTV, zn.: VAL/3236/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/182/vav/FTV, zn.: VAL/3237/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/183/vav/FTV, zn.: VAL/3238/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/184/vav/FTV, zn.: VAL/3239/2010, - sp.zn./Ident.: 2008/356/vav/FTV, zn.: VAL/3240/2010,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání všech v záhlaví uvedených rozhodnutí žalované.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/177/vav/FTV, zn.: VAL/3232/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“), upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt GE Money Bank, Hypotéky (mutace 8) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 3.12.2007 v čase 19:28:05 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 6x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/178/vav/FTV, zn.: VAL/3233/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt GE Money Bank, Hypotéky (mutace 9) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 3.12.2007 v čase 20:26:59 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 10x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/179/vav/FTV, zn.: VAL/3234/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt GE Money Bank, Hypotéky (mutace 10) označenou jako sponzor

reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 3.12.2007 v čase 21:33:17 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 9x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/180/vav/FTV, zn.: VAL/3235/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt GE Money Bank, Hypotéky (mutace 11) označenou jako

sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 4.12.2007 v čase 19:53:39 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 10x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/181/vav/FTV, zn.: VAL/3236/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt GE Money Bank, Hypotéky (mutace 12) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 4.12.2007 v čase 22:19:29 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 12x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/182/vav/FTV, zn.: VAL/3237/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt VODAFONE, NOKIA 6131 (mutace 1) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 1.12.2007 v čase 14:17:04 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 11x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/183/vav/FTV, zn.: VAL/3238/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt VODAFONE, NOKIA 6234 (mutace 3) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 1.12.2007 v čase 12:36:27 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 12x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/184/vav/FTV, zn.: VAL/3239/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt VODAFONE, NOKIA 6300 (mutace 1) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 1.12.2007 v čase 09:20:04 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 337x v průběhu prosince 2007. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

Rozhodnutím ze dne 7.9.2010, sp.zn./Ident.: 2008/356/vav/FTV, zn.: VAL/3240/2010, byl žalobce jako provozovatel televizního vysílání podle ust. § 59 odst. 1-3 zákona o vysílání upozorněn na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona zákon o vysílání, kterého se dopustil tím, že zařadil reklamu na produkt OPAVA, BeBe Dobré ráno oříškové (mutace 1) označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání v premiéře dne 14.1.2008 v čase 20:17:38 hodin na programu Prima televize a následně jí takto odvysílal ještě 20x v průběhu ledna 2008. Zároveň žalovaná stanovila žalobci lhůtu ke nápravě 10 dnů od doručení upozornění.

V podané žalobě žalobce předně tvrdil, že napadená rozhodnutí splňují náležitosti rozhodnutí dle ust. § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „ s.ř.s.“), a to z hlediska materiálních i formálních znaků. K materiálním znaků poukázal na to, že napadenými rozhodnutími byla vyslovena vina žalobce, spočívající v porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, žalobci byla uložena povinnost zajistit ve stanovené lhůtě nápravu a rovněž mu byla způsobena škoda spočívající v neoprávněném zásahu do dobré pověsti a zhoršeno jeho právní postavení tím, že mu může být ve skutkově a časově souvisejících případech udělena bez dalšího pokuta (§ 59 a násl. zákona o vysílání). K formálním znakům uvedl, že rozhodnutí byla vydána věcně a místně příslušným správním orgánem (žalovanou) v rámci jeho pravomoci, byla vydána podle ustanovení upravujících sankce, jejich vydání předcházelo správního řízení, a to včetně rozhodování žalované hlasováním, napadená rozhodnutí mají formu podle § 67 zákona č. 500/2004 Sb., právní řád (dále jen „správní řád“), a obsahují předepsané náležitosti, v jejich výrokové části jsou řešeny otázky, které byly předmětem předcházejícího správního řízení, a je v nich stanovena lhůta ke splnění povinnosti, v odůvodnění jsou uvedeny důvody výroku a úvahy žalované, napadená rozhodnutí obsahují poučení – byť dle žalobce nesprávné – o nemožnosti podání žaloby a byla podepsána předsedkyní žalované. K přípustnosti žaloby žalobce poukázal též na ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Tvrdil, že nepřipustil-li by soud projednání žaloby, znemožnil by žalobci uplatnit práva v řízení dle zákona č. 82/1998 Sb.

Věcně pak žalobce namítal, že rozhodnutí byla vydána v době, kdy už v důsledku uplynutí jednoleté prekluzivní lhůty nemohlo být jednání žalobce trestné (§ 61 odst. 1 zákona o vysílání). Přesto žalovaná napadenými rozhodnutími vyslovila vinu žalobce a uložila mu právní povinnost. Tvrdil, že vytýkaný skutek vůbec není správním deliktem a že žalovaná nerespektuje názor Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vyslovený v rozsudku, kterým soud zrušil předchozí rozhodnutí žalované, když se nezabývala rozdílem mezi sponzorským vzkazem a reklamou.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná předně poukázala na rozsudek NSS ze dne 6.8.2009, č.j.: 6 As 46/2008, ve kterém NSS dospěl k závěru, napadená rozhodnutí nejsou ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelná, protože nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti a rovněž na usnesení zdejšího soudu ze dne 16.2.2011, sp.zn.: 3 A 9/2011. Dále uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že v daných případech uplynula prekluzivní lhůtě dle § 61 odst. 1 zákona o vysílání. Ve všech správních řízení došlo k podání žaloby proti rozhodnutí žalované a následnému přezkumu rozsudků Městského soudu v Praze před NSS. Během rozhodování NSS uplynula lhůta, během níž byla žalovaná oprávněna uložit provozovateli finanční sankci. Žalovaná proto rozhodla o zastavení správního řízení. Tím nicméně nezaniklo právo žalované posoudit, zda v daných případech došlo k porušení zákona či nikoliv. Jelikož žalovaná setrvala na svém stanovisku, že zákon o vysílání porušen byl, rozhodla současně vydat provozovateli upozornění na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání. Tato upozornění nejsou rozhodnutími ve smyslu ust. § 65 s.ř.s. a nelze tedy mluvit o uložení sankce za správní delikt ve smyslu správního trestání. Nejedná se o užití sankčních ustanovení zákona, ale pouze o vyjádření názoru žalované, že v daných případech došlo k jednáním žalobce k porušení zákona, jež by žalovaná při opakovaném výskytu trestala sankcí. Dále uvedla, že dle NSS příslušná rozhodnutí postrádala, respektive obsahovala nedostatečné zdůvodnění úvahy, proč žalovaná předmětná obchodní sdělení považuje za reklamu a nikoliv sponzorský vzkaz s tím, že by žalované v dalším rozhodování měla konkretizovat, zda a proč považuje obsah spotu za reklamu, a to detailněji než uváděla doposud. Dle žalované z uvedeného závěru soudu nelze dovozovat tvrzení, že žalovaná nerespektuje vyjádření soudu, žalovaná pouze neměla dostatečný časový rámec, aby mohla soudní námitky zakomponovat do nových rozhodnutí ve věci. Uzavřela, že spot je reklamou ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. n) zákona o vysílání a tento nebyl na svém začátku ani na svém konci označen jako reklama, respektive nebyl zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělen od ostatních částí programu. Předmětná upozornění tak byla vydána v souladu se zákonem a nejsou jimi dotčena práva a povinnosti žalobce a vyjadřují právní postoj žalované k jednotlivým odvysílaným obchodním sdělením, ke kterým se vztahují. V předmětném řízení žalovaná rozhodovala na základě řádně zjištěných skutečností, v rámci zákonem určené působnosti a pravomoci a zcela v souladu se zákonem o vysílání. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Předtím, než soud přistoupí k posouzení žaloby z věcného hlediska, musí zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení a zda tak jde o žalobu z hlediska ustanovení s.ř.s. přípustnou. Při těchto úvahách soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Podle ust. § 70 písm. a) s.ř.s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu které nejsou rozhodnutími.

Podle ust. § 68 písm. e) s.ř.s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li zákon jinak, soud odmítne návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se lze ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. domáhat přezkoumání úkonů správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují subjektivní veřejná práva a povinnosti. Pro tyto úkony zavádí s.ř.s. v uvedeném ustanovení legislativní zkratku rozhodnutí. Zároveň s.ř.s. v ust. § 70 písm. a) vylučuje ze soudního přezkumu ty úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími, tzn. ty úkony, který nejsou způsobilé přivodit následky předpokládané v ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. Žaloba proti takovému úkonu je podle ust. § 68 písm. e) s.ř.s. nepřípustná.

V posuzované věci směřuje žaloba proti rozhodnutím, jímž žalovaná upozornila žalobce jako provozovatele televizního vysílání na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání a stanovila mu lhůtu k zjednání nápravy. Tato upozornění v žádném případě nejsou rozhodnutími ve smyslu výše citovaného ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. (byť po formální stránce splňují náležitosti rozhodnutí), neboť se nejedná o úkony správního orgánu, jimiž by se zakládala, měnila, rušila nebo závazně určovala práva nebo povinnosti žalobce. Uvedenými upozorněními žalovaná toliko poukázala na porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, kterého se žalobce dopustil tím, že zařadil reklamu na konkrétní produkt označenou jako sponzor reklamní znělky do vysílání, a to aniž by byla zvukově, obrazově či zvukově obrazově oddělen od ostatních částí programu. Dále pak žalovaná stanovila žalobci lhůtu k nápravě. Je plně na žalobci, zda se těmito upozorněními bude řídit a od dalšího jednání upustí, či zda ve svém jednání bude nadále pokračovat a vystaví se tak případnému nebezpečí vyústění svého jednání v uložení sankce. Protože se však těmito upozorněními prozatím nerozhoduje o právech a povinnostech žalobce, žalobce jím nemohl být na svých právech zkrácen. Rozhodnutí, které by se v právní sféře žalobce mohlo projevit, by bylo až případné vydání rozhodnutí o uložení pokuty podle § 60 zákona o vysílání, jemuž upozornění na porušení zákona o vysílání musí předchází.

K tomu soud též poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2009, č. j.: 6 As 46/2008-97 (blíže viz www.nssoud.cz), v němž tento soud dospěl k obdobnému závěru, když konstatoval, že „napadené upozornění … není ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelné, protože nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva a povinnosti“. K tomu Nejvyšší správní soud odkázal na dosud publikované názory: „Upozornění dle § 59 zákona o vysílání by mělo sloužit zejména jako prostředek směřující k bezodkladnému odstranění protiprávního stavu méně závažného charakteru“ (Chaloupková, H., Holý, P. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 187). „Toto upozornění není správním rozhodnutím a není možno ho napadnout opravným prostředkem - žalobou. V upozornění musí být vymezeno porušení zákona, a to vymezení skutku, kterým k porušení povinnosti došlo. V tomto upozornění Rada pro rozhlasové a televizní vysílání stanoví zároveň lhůtu k nápravě. Pokud by však již porušení nastalo a nešlo odstranit např. tím, že určitý pořad byl již odvysílán, Rada lhůtu k nápravě nestanoví a pouze upozorní na porušení povinnosti.“ (Rozehnal, A. Mediální zákony. Komentář. Praha: ASPI, 2007, str. 174).

Protože žalobce podal žalobu proti úkonům, které jsou ze soudního přezkumu podle ust. § 70 písm. a) s.ř.s. ve spojení s ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. a ust. § 68 písm. e) s.ř.s. vyloučeny, soud v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobu jako nepřípustnou odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 věta prvá s.ř.s. Byla-li žaloba odmítnuta, žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto usnesení. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Aneta Petrlíková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru