Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 211/2010 - 281Usnesení MSPH ze dne 21.12.2010

Prejudikatura
7 As 9/2010 - 255

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 211/2010 - 281-291

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: Ing. A. M., proti žalovaným: 1) Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, 2) Katastrální úřad Praha – východ se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení : A. Š., zastoupen JUDr. Evou Vitejčkovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem, pracoviště Nitranská 19, Praha 3, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.9.2002 č.j.: O-58/527/2001-2/Pav A,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 20.9.2002 č.j.: O-58/527/2001-2/Pav, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha – východ ze dne 14.6.2001 č.j.: 190 20 – OR-22/2001 ve věci opravy chyby v katastrálním operátu podle § 8 zák. č. 344/1992 Sb. Katastrální úřad rozhodl tak, že opravou chyby podle citovaného zákonného ustanovení zrušil zápis parcely č.1585 na listu vlastnictví č. 2846 pro katastrální území Stará Boleslav a zapsal zde parcely č.1585/1, 1585/2, 1585/3, 1585/4, 1585/5, 1585/6, 1585/7 a 1585/8 podle stavu zápisů pozemkové knihy, knihovní vložky č. 122 pro katastrální území Stará Boleslav.

Žalobkyně se v podané žalobě domáhala toho, aby byl odstraněn stav, který nastal, dle jejího názoru, nesprávným rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha – východ o opravě chyby v katastrálním operátu, když v důsledku této chyby byla rozdělena pozemková parcela č. 1585 o výměře 4231 m2 s objektem bydlení čp. 122 včetně staveb na ní se nacházejících na osm nových pozemkových parcel. Namítala, že správní orgány při svém rozhodování nevzaly v úvahu, že parcela č. 1585 je celá zastavěná budovami a volná plocha nádvoří je pokryta zpevněnou plochou zčásti. Poukázala na to, že v současné době probíhá u Okresního soudu pro Prahu – východ řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi žalobkyní a druhým spoluvlastníkem, panem A. Š.. V rámci tohoto řízení byly vypracovány znalecké posudky k otázce dělitelnosti předmětných nemovitostí se závěrem, že tyto jsou nedělitelné. Přesto druhý spoluvlastník, pan A. Š. požádal Katastrální úřad o provedení opravy zápisu v katastrálním operátu, neboť v rámci vedeného sporu požadoval tzv. reálné rozdělení

2 pokračování

9A 211/2010

nemovitostí. Podle žalobkyně opravou chyby v katastru dochází k podstatné změně charakterů této pozemkové parcely a to bez právního důvodu. Oprava chyby není nijak doložena listinami, které by bylo možné uznat za řádné listiny, opravňující k faktickému rozdělení parcely č. 1585 včetně veškerých staveb, které se na ní nacházejí. Namítala, že podle § 5 odst. 7 katastrálního zákona nesmí být revizí údajů v katastru dotčeny právní vztahy, pokud jejich změna není doložena listinou. Opravou vznikly nové pozemkové parcely, které nemají žádné právní odůvodnění, není u nich určen účel ani způsob využití a navíc jsou vytvořeny nesmyslně, například vznikla nová pozemková parcela č. 1585/5 o výměře 22 m2, která se fakticky nachází uprostřed budovy kolaudované jako sklad. Uvedla, že správní orgány vycházely z geometrického plánu, který však nemá náležitosti podle § 19 odst. 1-3 katastrálního zákona. Není zřejmé, jakým způsobem byl zahrnut do sbírky listin katastrálního operátu. K tomuto geometrickému plánu chybí původní podání, ze kterého by bylo patrno, kdo toto podání činil a za jakým účelem. Položka výkazu změn č. 3208/2000 je doložena kopií geometrického plánu, ta však není nikým podepsána, nemá razítko a neobsahuje ani další náležitosti. Originál geometrického plánu se ve sbírce listin pozemkových knih nenachází. Ve sbírce listin po č.j.: 3203/62 je uložen jiný geometrický plán se stejným číslem zakázky ze stejného data, ale psaný jinou rukou a jsou zde jiné údaje. Dále žalobkyně uvedla, že další listinou, na základě které byla provedena oprava katastrálního operátu, je dohoda o vydání věci ze dne 11.11.1991, ale v této dohodě, na základě které žalobkyně nabyla vlastnictví, je uvedena parcela č. 1585 jako nerozdělená. Ani na základě intabulační doložky, uvedené v dohodě, by nemohly být části pozemkové parcely zapsány, neboť chybí způsob využití a druh pozemku a vlastnicky byla zapsána a registrována stavební parcela č. 1585 jako celek. Žalobkyně poukázala na to, že dohoda o vydání věci podléhala registraci státním notářstvím. Rozhodnutí státního notářství v rámci registrace o tom, že žalobkyně nabývá vlastnictví k pozemkové parcele č. 1585 bylo závazné i pro evidenci geodezie. Nedošlo tedy k chybnému zápisu v evidenci nemovitostí, ale naopak došlo ke správnému zapsání jedné celé pozemkové parcely č. 1585 dle rozhodnutí státního notářství, které nerozhodlo o rozdělení parcel. Stavební parcela č. 1585 byla vedena vždy jako celek a údaje z pozemkové knihy byly uváděny vždy pouze orientačně a to až do doby, kdy správu pozemku převzal národní podnik Technomat, který měl při podpisu dohody o vydání nemovitosti celou stavební parcelu č. 1585 ve své správě. Žalobkyně poukázala na mylnou argumentaci katastrálního úřadu ohledně zápisu v pozemkových knihách. Uvedla, že k 1.1.1951 končil konstitutivní charakter zápisu do pozemkových knih a veškeré další zápisy měly pouze deklaratorní charakter. Rozdělení pozemkové parcely č. 1585 bylo tedy zapsáno pouze nezávazným způsobem a nebyly k dispozici listiny, které by byly k řádnému zápisu dílčích parcel způsobilé. Pokud je rozdělení parcely uvedeno již v dohodě o převodu správy národního majetku mezi Mlýny, pekárny a cukrovary, n. p. a Technomat, n. p., pak jde pouze o informativní údaj. Žalobkyně má za to, že s postupem katastrálního úřadu došlo k porušení pořádku na úseku katastru dle § 23 písm. f) zák. č.334/1992 Sb., když k registrované dohodě o vydání věci byla přiložena kopie geometrického plánu z roku 1962, která není součástí dohody. Opravou chyby v katastru došlo k rozdělení parcely č.1585 na osm nových parcel a do katastru byly zapsány jako rozdělené i stavby nacházející se na parc. č.1585 a to bez jakéhokoliv dokladu o rozdělení staveb. Na závěr žalobkyně uvedla, že protiprávní stav se pokoušela napravit žádostí o sloučení nově vzniklých parcel, katastrální úřad však tuto žádost zamítl s tím, že sloučení pozemků je prováděno pouze na základě rozhodnutí orgánu územního řízení. V důsledku vzniklé situace se celý areál stal pozemkově nepřehledný, těžko prodejný i špatně ocenitelný. Celé řízení o opravě chyby v operátu pak využívá druhý spoluvlastník k tomu, aby cenu nemovitosti co nejvíce snížil a případný podíl žalobkyně za minimální cenu získal. Ze všech shora uvedených důvodů má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou v rozporu s katastrálním zákonem, neboť

3 pokračování

9A 211/2010

neoprávněně zasahují do vlastnických práv bez souhlasu vlastníka. Proto žalobkyně navrhla, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět k novému projednání a rozhodnutí.

V dalším doplnění žaloby doručeném soudu dne 4.2.2002 žalobkyně uvedla, že provedením opravy chyby v katastrálním operátu došlo nepochybně ke změně právního vztahu, o kterém nelze rozhodovat formou opravy chyby podle § 8 katastrálního zákona. Poukázala na zápis nerozdělené parcely č. 1585 s čp. 122 se silem a garáží ve výpisu z LV č. 2846 ze dne 30.9.1991 a na to, že v registrované dohodě o vydání byly proto tyto nemovitosti vydány tak, jak byly zapsány na uvedeném listu vlastnictví. Předmětná parcela proto musela být jako nerozdělená znovu zapsána jako vlastnictví do evidence nemovitostí a k žádné chybě tedy prokazatelně nedošlo. Žalobkyně poukázala na stávající judikaturu soudů, podle níž právní vztahy k nemovitostem vzniklé na základě pravomocných rozhodnutí státních notářství, nebo na základě smluv, však opravou chyby podle § 8 katastrálního zákona měnit nebo rušit nelze. Poukázala na právní úpravu platnou v roce 1962 i v současné době, podle které dělení nebo zcelování pozemků a staveb vždy patřilo do kompetence stavebních úřadů. Zpochybnila geometrický plán z roku 1962 jako řádný doklad k provedení rozdělení pozemku s tím, že tento plán nebyl proveden v tehdejším pozemkovém katastru ani správa jednotlivých částí uvedených v tomto plánu prokazatelně nepřešla na většinu v něm uvedených organizací. Protože předmětné nemovitosti jsou nyní ve vlastnictví žalobkyně a pana A. Š. a organizace uvedené v geometrickém plánu již dávno neexistují, je nemožné, aby bylo provedeno rozdělení předmětné parcely a budov, které se na ní nacházejí. Žalobkyně požadovala, aby soud při přezkumu správního rozhodnutí přihlédl i k jejím námitkám a důkazům, které uvedla a doložila k podáním ve správním řízení a zopakovala návrh žaloby, kterým požadovala zrušit napadené rozhodnutí pro nezákonnost. Současně navrhla, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek podle § 73 odst. 2 a 3 zák. č. 150/2002 Sb. Žalobkyně k podané žalobě na podporu svých tvrzení připojila 24 příloh, kterými jsou listiny, prokazující stav, ve kterém byly nemovitosti vydány. Jde o dohodu o vydání věci ze 16.10.1991, návrh na registraci této dohody, výpis z evidence nemovitostí LV 2846 ze dne 30.9.1991, hospodářskou smlouvu 2602/745/86/Ša, svazek starých výpisů z evidence nemovitostí z doby před uzavřením dohody o vydání, dohodu o převodu správy národního majetku ze dne 22.9.1962 založenou ve sbírce listin pozemkových knih a přiložený geometrický plán ze dne 5.4.1962. Z těchto dokladů žalobkyně v dalším doplnění žaloby ze dne 26.3.2003 dovozovala, že o rozdělení parcely č. 1585 včetně staveb na ní se nacházejících bylo možná uvažováno, ale nebylo nikdy řádným způsobem provedeno a zapsáno do evidence nemovitostí. K takovému zápisu ani dojít nemohlo, protože žádné stavební řízení o reálném rozdělení pozemku a staveb nikdy neproběhlo a neexistovala žádná listina o reálném rozdělení parcely se souhlasem stavebního úřadu jak stanovoval tehdy platný zákon o pozemkovém katastru č. 177/1927 Sb. Z uvedeného podle žalobkyně vyplývá, že k žádné chybě, kterou by bylo možno opravit rozhodnutím katastrálního úřadu, nedošlo. Žalobkyně dále doplnila svůj žalobní návrh v tom, že jako osobu zúčastněnou na řízení uvedla druhého spoluvlastníka předmětných nemovitostí p. A. Š.

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, který je v tomto řízení žalovaným podle § 69 s.ř.s., ve svém vyjádření k podané žalobě pouze navrhl, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně označila jako druhého žalovaného Katastrální úřad Praha – východ, který ve věci rozhodoval jako správní orgán I. stupně, došlo soudu i vyjádření tohoto úřadu. Katastrální úřad předně namítl nedostatek pasivní legitimace v daném sporu pro Katastrální úřad Praha – východ v návaznosti na to, že žalobkyně označila tento

4 pokračování

9A 211/2010

orgán jako druhého žalovaného. K věci se vyjádřil tak, že provedení opravy chyby v katastrálním operátu není zásahem do existujícího právního vztahu, evidovaného v katastru nemovitostí, jelikož takové rozhodnutí nemá hmotně právní, ale pouze evidenční účinky. V dané věci jde o to, zda spoluvlastnictví žalobkyně a pana Š. bude v katastru nemovitostí evidováno na příslušném listu vlastnictví jako vlastnictví k pozemku parcelní číslo 1585 nebo k parcelám č.1585/1-1585/8, přičemž objem a podstata vlastnictví zůstává totožná. Správní orgán I. stupně dále poukázal na to, že katastr nemovitostí převzal evidenci pozemků tak, jak byly tyto vedeny podle zák. č. 22/1964 Sb., a to se všemi chybami. Pokud tedy katastr nemovitostí převzal chybný údaj o původní parcele č. 1585, byl katastrální úřad povinen, a to i bez návrhu, opravit chybný údaj v katastru. Z textu dohody o vydání věci vyplývá, že povinná osoba vydala oprávněným stavební parcelu č. 1585 sestávajících se z konkrétních dílčích parcel parcelních čísel 1585/1-1585/8 se stavbami na nich uvedenými. Tytéž údaje obsahuje i intabulační doložka v předmětné dohodě. Katastrální úřad uvedl, že až do účinnosti zák. č. 22/1964 Sb. docházelo k dělení i slučování pozemků v podobě parcel podle zák. č. 177/1920 Sb. Podle tohoto zákona byla také dělena parcela č. 1585 a to podle geometrického plánu, který byl následně proveden do pozemkové knihy knihovní vložky č. 122 pro katastrální území Stará Boleslav. Bývalá evidence nemovitostí tento stav nepřevzala a tím se stala evidence této pozemkové parcely chybnou. K rozdělení pozemků došlo po té, kdy tento pozemek převzal do vlastnictví stát a právo hospodaření s jeho částmi převáděl na různé státní organizace. Účelnost provedeného rozdělení však není hlediskem, podle kterého by bylo možno věc posuzovat. Podle zmíněné dohody o vydání bylo zapsáno vlastnictví k přesně identifikovaným pozemkům a způsob jejich evidence nemůže na podstatě jejich vlastnictví nic změnit. Pokud stěžovatelka namítala, že rozdělení pozemku vždy patřilo do kompetence stavebních úřadů a nikoliv katastrálního úřadu, katastrální úřad uvedl, že k rozdělení pozemku došlo již v roce 1962. Podle zák. č. 177/1927 platného v roce 1962 docházelo k dělení pozemků provedením příslušného geometrického plánu v pozemkové knize a nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že geometrický plán nemá předepsané náležitosti dle vyhl. č. 190/1996 Sb., jelikož zde chybí jakákoliv souvislosti.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.8.2003, č.j. 28 Ca 782/2002-40 byla žaloba odmítnuta podle § 68 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 2 s.ř.s., když tento soud dospěl k závěru, že v dané věci není dána věcná pravomoc Městského soudu v Praze k přezkoumání napadeného rozhodnutí ve správním soudnictví postupem podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť žalobou je napadeno rozhodnutí správního orgánu v jiné právní věci, která vyplývá ve smyslu § 244 odst. 1 o.s.ř. ze vztahů práva soukromého . Současně soud žalobkyni poučil o možnosti žalobkyně domáhat se svého práva v občanském soudním řízení. Kasační stížnost žalobkyně proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25.3.2004 č.j. 7 As 2/2004-76 se souladným závěrem, že napadené rozhodnutí je nesporně rozhodnutím v soukromoprávní věci, o níž soudy nemohou rozhodovat podle soudního řádu správního.

Uvedená rozhodnutí správních soudů znamenají, že v řízeních podle soudního řádu správního žaloba nebyla věcně projednána, správní soudy se nezabývaly věcnými námitkami žalobkyně a neučinily závěr o tom, zda její námitky jsou oprávněné či nikoliv.

Poté, kdy žalobkyně současně s kasační stížností podala ve smyslu poučení Městského soudu v Praze občanskoprávní žalobu dle § 244 odst. 1 o.s.ř. u Okresního soudu Praha – východ, uvedený soud podal návrh ke Zvláštnímu senátu ve sporu o věcnou příslušnost dle zákona č. 131/2002 Sb. Usnesením Zvláštního senátu ze dne 3.9.2008, č.j.

5 pokračování

9A 211/2010

Konf 47/2007-15 bylo podle zákona č. 131/2002 Sb. rozhodnuto tak, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci opravy údajů v katastrálním operátu je soud ve správním soudnictví a současně bylo zrušeno jak usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby podané žalobkyní ve správním soudnictví, tak i rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla kasační stížnost žalobkyně proti usnesení o odmítnutí žaloby zamítnuta. V odůvodnění svého rozhodnutí, které významně změnilo dosavadní judikaturu správních soudů, Zvláštní senát odůvodnil svůj náhled na přezkumu oprav v katastru nemovitostí tím, že v nich nejde o rozhodování o vkladu vlastnického práva k nemovitostem ani o jinou věc, která by vyplývala z občanskoprávních vztahů a tyto vztahy stojí toliko v pozadí správního řízení. Nicméně výslovně uvedl, že institut opravy chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin, není prostředkem k rozhodování o správnosti zápisu věcného práva k nemovitostem a opravou chyb v katastrálním operátu se tak nemění právní vztahy k nemovitostem. Rozhodováním v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu se řeší pouze otázka, kdo bude evidován jako vlastník určitých nemovitostí v katastru, přičemž rozhodnutí z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů.

Na základě určení věcné příslušnosti Zvláštním senátem Městský soud v Praze přistoupil k věcnému projednání žaloby, a to přesto, že zvláštní senát dovodil, že oprava zápisů v katastru nemovitostí má jen evidenční charakter a nezasahuje do hmotněprávních vztahů žalobkyně. Soud tedy byl zavázán rozhodnutím o žalobě ve správním soudnictví postupem podle soudního řádu správního, avšak vzhledem k uvedenému názoru Zvláštního senátu byl postaven i před úvahu, zda napadené rozhodnutí je materiálně rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., není-li rozhodnutím , jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti k nemovitostem a má jen evidenční charakter. Městský soud v Praze nicméně podanou žalobu věcně projednal proto, že žalobkyně namítanou nesprávnost zápisu spojovala s tvrzením o změně právního vztahu dle § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb. a bylo tudíž nezbytné přezkoumat, zda v tomto konkrétním případě k takovému zásahu do práv žalobkyně skutečně došlo.

Za účelem projednání žaloby soud obdržel další stanoviska účastníků řízení a osoby zúčastněné na řízení.

V podání žalobkyně ze dne 9.2.2009 žalobkyně pro účely řízení po rozhodnutí věci zvláštním senátem znovu předložila přílohy, které původně připojila k podané žalobě, a to včetně 4 příloh, které předložila s podáním již dne 26.3.2003 a dovozovala, že soud v původním řízení neměl možnost se s jejím podáním ze dne 26.3.2003 seznámit a k němu přihlížet při rozhodování o žalobě. Žalobkyně považuje obsah stanoviska ze dne 26.3.2003 za velmi významné, neboť v něm vyvracela tvrzení druhého žalovaného, která jsou v rozporu s katastrálními předpisy ohledně zápisů v pozemkové knize v roce 1962 i s předpisy platnými v současné době. Zdůraznila, že ve svém stanovisku s odkazem na citaci zákona č. 344/1992 Sb., prokázala, že došlo nezákonným způsobem ke změně právního vztahu bez řádné listiny a katastrální úřad tak významným způsobem porušil svou pravomoc. Odkázala na svá právní stanoviska uvedená v tomto podání ze dne 26.3.2003 odůvodňující, že nejde o občanskoprávní řízení a dokazovala, že žalovaný účelově zcela chybně uvádí znění intabulační doložky, dle které byla dohoda o vydání věci státním notářstvím registrována a chybně cituje text této dohody. Doložila, že registrovaná dohoda byla závazná pro účastníky a orgány geodézie byly povinny řídit se rozhodnutím státního notářství a nemohly registrovanou dohodu měnit. Doložila, že existují 2 kopie geometrických plánů obsahově rozdílných. Že v těchto plánech jsou uvedeny 4 organizace, pro které má být předmětná

6 pokračování

9A 211/2010

parcela rozdělena. Přitom na 2 z nich původní parcela převedena nebyla v pozemkové knize není ani uvedeno číslo plánu. Namítala, že opravou chyby v katastrálním operátu nejde rozdělit parcelu, na které se nachází budova a budovu rozdělit na 8 staveb, které se v katastru neevidují, a to bez jakékoliv listiny. Namítala, že žalovaný zaměňuje označení stavby za označení budovy. Poukázala na svou argumentaci o dělení pozemků a staveb, která náležela do kompetence stavebních úřadů. Zopakovala svá tvrzení ve stanovisku směřující k tomu, že katastrální úřad nemůže měnit právní vztahy bez příslušných listin, neboť je povinen je evidovat, nikoli měnit nebo rušit. Dále se žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9.2.2009 zabývala obsahem odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze, jímž původně byla její žaloba odmítnuta. Namítala chybnost zjištění, že parcela č. 1585 byla vedena v evidenci nemovitostí jako rozdělená na dílčích 8 parcel. Namítala chybné zjištění o tom, jak jsou předmětné pozemky vymezeny jako předmět vydání v dohodě o vydání pozemku podle zákona č. 87/1991 Sb. Namítala nesprávnost označení parcel „k.p.“ v době platnosti zákona č. 22/1964 Sb. a uvedení tohoto označení parcelního (dohody o vydání). Namítala rozpor zapsání předmětných parcel a čp. 122 a způsob využití parcel v rozporu s jejich původním označením v pozemkové knize a dovozovala, že katastrální úřad tedy nepochybně zapsal do katastru nemovitostí rozdělení stavební parcely v rozporu se zápisem v pozemkové knize a zápis nebyl proveden ani v souladu s registrovanou dohodou o vydání věcí, protože v této dohodě v její registrační doložce je stavební parcela č. 1585 uvedena nerozdělená. Žalobkyně dále polemizovala se zjištěními uvedenými v původním usnesení Městského soud v Praze, konkrétně, že je zde chybně citováno, že oprava pozemkového katastru byla provedena, že dohoda o vydání věci byla právním podkladem, který pouze převzal údaje evidence nemovitostí, přičemž pomocí těchto údajů dvojím způsobem vymezil předmět převodu. To je nesprávné, neboť ve znění intabulační doložky této dohody je jednoznačné, že vydávaná je parcela č. 1585 sestávající z částí, které nejsou označeny jako parcely. Dohoda nebyla tím právním podkladem, který vyvolal zápis katastru nemovitostí, neboť byla uzavřena na základě předcházejícího výpisu z evidence nemovitostí ze dne 30.9.1991, ve kterém byla stavební parcela vedena jako nerozdělená.

Žalobkyně dále odkázala na to, že ve svém podání z 26.3.2003 předložila jako důkaz geometrický plán č. 936-62/1999 ze dne 1.9.1999 a předložila jej k porovnání s již předloženými geometrickými plány v příloze č. 6 a č. 7 (předtím příloha č. 4) na základě kterých byla provedena oprava chyba v katastrálním operátu. To považuje za důkaz, že zastavěné plochy budovami naprosto neodpovídají geometrickým plánům z roku 1962. Porovnáním těchto plánu lze zjistit, že venkovní obrys existujících budov nacházejících es na rozdělených parcelách naprosto neodpovídají stavbám zakresleným na nově vytvořených parcelách. Stávající parcela tvaru L byla rozdělena na nové parcely č. 1585/4-7 a část této budovy se nachází na parcele č. 1585/1 jako její nezastavěná plocha nádvoří. Způsob využití parcel označen jako jiná stavba. Tímto nezákonným zásahem došlo k situaci, že zkolaudovaná budova tvaru L není v katastru nemovitostí vůbec evidována, de facto nejsou evidovány ani jiné stavby, protože v katastru nemovitostí se evidují pouze budovy a stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis (§ 2 zákona č. 344/1992 Sb.). Tím došlo k zásahu do právního vztahu.

Žalobkyně dále odkázala na své stanovisko k vyjádření druhého žalovaného ze dne 2.4.2003, kterým se soud doposud nezabýval, a odkázala i na své doplnění žaloby ze dne 10.5.2007 založené ve spise čj. 5C 39/2007 a na svá další sdělení k výzvě Okresního soud Praha – východ ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictvím s panem A. Š. Uvedla, že řízení, v němž usnesením Krajského soudu v Praze došlo ke schválení smíru mezi žalobkyní a panem A. Š. o vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným

7 pokračování

9A 211/2010

nemovitostem (rozhodnutí soudu ze dne 12.7.2007 čj. 27Co 61/2007-839, 27Co 62/2007) došlo pouze k dílčímu zrušení podílového spoluvlastnictví a žalobkyně nepozbyla aktivní legitimaci k vedení sporu v této věci. Poukázala na to, že do výlučného vlastnictví žalobce nebyly usnesením Krajského soudu přikázány shora uvedené budovy, tj. budova ve tvaru L, sklady za silem a části budov, a že u některých parcel byly do výlučného vlastnictví pana Š. přikázány pouze zastavěné plochy a ne plochy nezastavěné – nádvoří. Žalobkyně zpochybnila, že by podepsala soudní smír uvedeného znění tak, jak je deklarován v usnesení Krajského soudu a poukázala na to, že se u Ústavního soudu stížností domáhala zrušení tohoto smíru, avšak její ústavní stížnost byla odmítnuta. Žalobkyně v podání ze dne 9.2.2009 poté shrnula, že nezákonnost, nesprávnost a vadnost napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu spatřuje v tom, že nebyla respektována závaznost státním notářstvím registrované dohody o vydání věci jako listiny postavené na roveň pravomocnému rozhodnutí soudu. Nebylo respektováno, že zápisy v pozemkových knihách nejsou od 1.1.1951 závazné, že pozemkové knihy byly v roce 1964 uzavřeny, proto v nich chybné údaje nemohly být opraveny, a protože nemohly být převzaty do evidence nemovitostí, nemohly být opraveny ani v evidenci nemovitostí. Nebylo přihlédnuto k tomu, že předmětný zápis v pozemkové knize byl prokazatelně vadný a byl proveden v naprostém rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Nebyla respektována skutečnost, že opravou chyby v katastrálním operátu nelze odstranit chyby, které vznikly při vedení pozemkového katastru či pozemkové knihy. Odkazem na právní výklad Václava Trajera dovozuje, že postupem podle § 8 katastrálního zákona je možné opravovat nejenom chyby vzniklé za trvání katastru nemovitostí, ale i chyby, které vznikly při vedení dřívější evidence nemovitostí. Nelze však odstraňovat chyby, které vznikly při vedení pozemkového katastru. Poukázala za nezbytnost souladu vedení údajů katastru nemovitostí s listinami založenými ve sbírce listin a na to, že nelze opravu chybu provádět podle stavu zápisu pozemkové knihy. Nebylo přihlédnuto k tomu, že v pozemkové knize založená kopie geometrického plánu není ověřena. Nebylo přihlédnuto, že provedenou opravou byl vytvořen stav, který je v naprostém rozporu se skutečným stavem v terénu, se skutečnými venkovními obrysy budov.

Osoba zúčastněná na řízení, pan A. Š., který je bratrem žalobkyně a v době podání žaloby byl druhým vlastníkem předmětných nemovitostí a byl účastníkem řízení ve věci opravy chyb v katastrálním operátu na listu vlastnictví čl. 2846 pro katastrální území Stará Boleslav jako osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k doplnění žaloby uvedl, že provedení opravy chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., není zásahem do existujícího právního vztahu evidovaného v katastru nemovitostí, jelikož takové to rozhodnutí nemá hmotněprávní, ale pouze evidenční účinky. Uvedl, že problematice evidence pozemků nebyla před rokem 1993 věnována náležitá pozornost. Katastr nemovitostí převzal evidenci pozemků jak byly vedeny podle zákona č. 22/1964 Sb., a to i se všemi chybami. Právě pro účely odstranění takových to chyb byl v katastrálním zákoně konstituován institut opravy chyb v katastrálním operátu. Pokud tedy v daném konkrétním případě převzala evidence nemovitostí chybný údaj o původní parcele a nezaevidovala, že předmětná parcela byla rozdělena na dílčí parcely, tento údaj automaticky převzal katastr nemovitostí, a proto byl povinen chybný údaj opravit po té, kdy tuto chybu zjistil. Pan A. Š. poukázal na text předmětné dohody o vydání věci a na účelový výklad této dohody žalobkyní, když stejné údaje o dílčích parcelách obsahuje jak intabulační doložka této dohody, tak i vlastní text dohody o vydání. K dělení pozemků docházelo do účinnosti zákona č. 22/1964 Sb. podle zákona č. 177/1929 Sb., a k tomuto dělení byl pořízen geometrický plán provedený do pozemkové knihy. Tento stav evidence nemovitostí nepřevzala a tím se stala chybnou. To nic nemění však na skutečnosti, že rozdělením parcely č. 1585, tato parcela zanikla. A jelikož nebylo dohledáno, že nově vzniklé parcely č. 1585/1-8 byly zpětně řádným právním

8 pokračování

9A 211/2010

postupem opět sloučeny do jediné parcely a evidenční stav nemohl na tomto stavu právním nic změnit. Pan A. Š. poukázal na současný právní stav daný usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12.7.2007 s tím, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3.8.2008 a byl jím mezi panem A. Š. a žalobkyní uzavřen soudní smír, podle něhož bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví těchto účastníků a předmětný pozemek se všemi stavbami převzala zúčastněná osoba, přičemž žalobkyně převzala jiné parcely 1587/2 a 1587/3 a přijala finanční vypořádání zrušeného spoluvlastnictví. Z toho dovozuje, že žalobkyně nemá již dnes aktivní legitimaci k vedení daného sporu. Na důkaz svého sdělení předložil usnesení Krajského soud v Praze ze dne 12.7.2007 opatřeného doložkou právní moci ze dne 30.7.2007.

Podáním ze dne 9.3.2009 žalobkyně reagovala na vyjádření osoby zúčastněné na řízení s tvrzením, že před Krajským soudem byl uzavřen pouze částečný smír, uzavřený za situace, kdy zápis předmětných nemovitostí je sporný. Tvrdila, že uvedeným smírem nebylo v plném rozsahu zrušeno podílové spoluvlastnictví. Dále se ohradila proti tvrzení osoby zúčastněné na řízení o vedení řady sporů proti členům rodiny.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný správní orgán uvedl, že důvodem pro provedenou opravu katastru nemovitostí byla skutečnost, že původní parcela č. 1585 byla v roce 1962 byla rozdělena geometrickým plánem č. 646-05-209-920/62 na 8 dílčích parcel č. 1585/1-8, kdy na základě dohody o převodu správy národního majetku č. 09/10/62 ze dne 22.9.1962 byl proveden v pozemkové knize, knihovní vložce č. 122, knihovní zápis, podle kterého byly odepsány parcely č. 1585/1 mlýn čp. 122 a č. 1585/3-7 a byly připsány do vložky č. 730 pozemkové knihy Katastrální obec Stará Boleslav. Chyba vznikla na bývalém středisku geodézie pro Prahu-východ při zakládání evidence nemovitostí v roce 1976, kdy byl proveden zápis parcel z knihovní vložky č. 730 na nový evidenční list č. 2846 pouze pro parcely č. 1585 bez podlomení 1-7 a zápis z knihovní vložky č. 122 byl proveden na nový evidenční list č. 2845, list vlastnictví, pouze pro parcelu č. 1585 bez podlomení 2-8. Na obou listech byla pak parcela zapsána jako část parcely č. 1585 (ve prospěch ČS stát – Technomat, n.p. Praha). Dále hospodářskou smlouvou č. 26/02/45/86-Sa bylo v roce 1986 právo hospodaření k parcelám č. 1585/2 s garáží a č. 1585/8 se silem převedeno z národního podniku Mlýnu a těstárny Pardubice na Technomat, n.p. Praha, který poté vystupoval jako povinná osoba v dohodě o vydání ze dne 16.10.1991, jímž byla nemovitost vydána žalobkyni a jejímu bratrovi, panu A. Š.jako osobám oprávněným. Dohodou o vydání věci byly vydány předmětné nemovitosti oprávněným v souladu s dohodou o převodu správy a s hospodářskou smlouvou a v souladu se zápisy v pozemkové knize. Žalovaný uvedl, že do 31.3.1964, kdy nabyl účinnost zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, trvala povinnost organizací, které spravovaly nemovitý majetek, požádat o provedení knihovního pořádku do 60 dnů po tom, kdy se nemovitý majetek dostal do jejich správy. To vyplývá z § 7 vládního nařízení č. 81/1958 Sb. a z článku 7 vyhlášky MF č. 205/1958 Ú.l., která prováděla toto vládní nařízení. Žalovaný je názoru, že tvrzení žalobkyně o nerelevantnosti geometrického plánu o dělení parcel je pro soudní řízení nevýznamné. Tento geometrický plán je součástí sbírky listin pozemkové knihy, na jeho základě byl proveden zápis v pozemkové knize, a proto ho nelze zpochybňovat. Žalovaný poukázal na platný výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 2600, který dokumentuje zápis změny vlastnického práva záznamem, kdy na základě usnesení Krajského soudu v Praze byl pro A. Š. proveden záznam výlučného vlastnictví k předmětným nemovitostem – pozemkům a dále ke stavbám na těchto pozemcích, a to označením těchto nemovitostí dle přílohy k vyhlášce č. 26/2007 Sb. (usnesení ve znění opravy). Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

9 pokračování

9A 211/2010

Žalobkyně ve svém stanovisku ze dne 28.5.2009 k vyjádření žalovaného znovu zopakovala svá tvrzení o správnosti zápisu předmětné nemovitosti do katastru na základě registrované dohody o vydání o tom, že provedenou opravu chyby v katastru došlo k zásahu do právního vztahu, že kolaudovaná budova tvaru L není v katastru nemovitostí vůbec evidována, a tedy ani jiné stavby na 4 parcelách. Zopakovala své námitky ke geometrickému plánu a k tomu, že nebyl přílohou žádné dohody o převodu správy národního majetku a trvala na tom, že postupem, který učinil žalovaný nelze odstranit chyby, které vznikly při vedení pozemkového katastru či při vedení pozemkové knihy. Zopakovala, že platné právní předpisy týkající se katastrů vůbec nepřipouštějí postup žalovaného, kterým byla rozdělena zastavěná parcela bez příslušné listiny založené ve sbírce listin katastrálního úřadu formou opravy chyby. K současně platným právním poměrům vyplývajícím z listu vlastnictví č. 2006 pro katastrální území Stará Boleslav žalobkyně namítala, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dále poukázala na nezákonný zásah Krajského soudu v Praze do usnesení o schválení smíru.

Při jednání před soudem žalobkyně trvala na podané žalobě a všech jejích doplněních a znovu předložila své stanovisko došlé Městskému soudu v Praze dne 27.6.2003, které je v rámci příloh žalobkyně již v soudním spise založeno a bylo vzato v úvahu jako doplnění žalobních námitek, jak je zřejmé z původního řízení. Dále předložila shrnutí průběhu řízení před Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 27 Co 61-62/2007 ze dne 12.6.2007 , stížnost na jednání paní Evy Bruknerové, advokátky, kterou podala 18.2.2003 u České advokátní komory a související přípis ČAK ze dne 17.4.2007 jako odpověď na tuto stížnost s tím, že tato stížnost se týká přímo předmětného sporu . K podkladům řízení žalobkyně upozornila na to, že v návrhu na registraci dohody o vydání nemovitosti v čl. VII. této dohody není uvedeno, že tato parcela se sestává z částí, ale, že se sestává z parcel nebo z parcelních čísel zde uvedených, konkrétně zde není uvedeno označení „k.p“. tak, jak je to uvedeno v čl. II. této smlouvy, tedy ve vlastním předmětu vydání. Toto „k.p“. v návrhu chybí, neboť tehdy to takto nebylo značeno. Žalobkyně přednesla svůj závěrečný návrh ve znění písemného vyhotovení, které soud učinil součástí protokolu z jednání. Zástupkyně žalovaného poukázala na chyby v evidenci nemovitostí, které lze vysledovat z kopií LV č. 2846 a 2845, jenž předložila k nahlédnutí jako přílohu svého vyjádření, z nichž lze zjistit, že zde bývalo chybně uvedeno „č.“ jako část parcely, ačkoli o část parcely nešlo, vzhledem k výkazu změn č.1708 a 1709/76 jako prvotního dokladu ze zakládání evidence nemovitostí, který rovněž předkládá a který je i součástí správního spisu. Zástupkyně žalovaného navrhla provedení důkazu předloženými kopiemi LV č. 2846 a 2845 k podpoře svého tvrzení, že v evidenci nemovitostí byly činěny chyby v označení části parcel. Uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že pozemek byl již rozdělen v pozemkové knize, geometrický plán byl součástí listiny založené ve Sbírce listin pod Čd. 3203/62. Byla uzavřena dohoda o převodu správy národního majetku a hospodářská smlouva z roku 1986, kterými byly na Technomat převedeny zbývající dva poslední dílčí pozemky. Je jednoznačné, že tyto pozemky byly děleny a do vydání věci tak byly označeny v evidenci nemovitosti v souladu s nabývacími tituly. Proto toto označení pozemku mělo být opraveno již v evidenci nemovitostí. To správní orgány doložily i položkou výkazu změn, která byla vyhotovena při komplexním založení evidence nemovitostí a stav podle nabývacích titulů měl být srovnán se stavem v katastru nemovitostí. Žalovaný je toho názoru, že doložil oprávněnost provedené opravy. Zástupce osoby zúčastněné na řízení uvedl, že oprava v katastru nemovitostí byla provedena v souladu s právními předpisy. Podklad pro dělení pozemků byl dán již v roce 1962 geometrickým plánem v souvislosti s převodem částí národního majetku. Oprava

10 pokračování

9A 211/2010

v katastru nemovitosti nezasáhla do práv vlastníků. K vlastní dohodě uvádí, že návrh registrace kopíruje údaje v evidenci nemovitostí, přičemž právní stav je závazný a je ho třeba odvozovat od zápisu v pozemkových knihách. Tento stav nemohl být měněn návrhem a označením parcel. Z dohody je zřejmé, že předmětem převodu byly dílčí parcely a již v tento moment měl být proveden zápis v souladu s tímto označením a v souladu s pozemkovou knihou. Rozhodující právní stav již byl založen v roce 1962, sice může vznikat různá polemika, jak vykládat označení pozemku v roce 1991 při uzavření dohody o vydání, nicméně účinnost právních vztahů je třeba dovozovat z rozdělení pozemku v roce 1962, a to i přesto, kdy by měl geometrický plán určité vady, nelze jej totiž už dnes přezkoumat a je založen do Sbírky listin. Ve svém závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že institut opravy chyby v katastrálním operátu byl zneužit tak, že jeho prostřednictvím došlo k nezákonnému zásahu vlastnického práva žalobkyně k jedné ideální polovině nemovitostí tak, jak to potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku o kasační stížnosti žalobkyně ze dne 25.3.2004 čj. 7 As 2/2004-74. Katastrální úřad svým rozhodnutím zrušil bez řádné listiny zastavěnou parcelu č. 1585 s čp. 122, a to cca 9 let po jejím vydání v restitučním řízení a zapsal místo ní do katastru nemovitostí 8 nových parcel zčásti jiného druhu způsobu využití, a to pouze na základě chybného a od roku 1950 nezávazného zápisu v pozemkové knize. Neověřený geometrický plán z roku 1962 byl přiložen k dohodě o vydání a zneužit k označení druhu a způsobu využití u nových parcel. Uvedené dovozuje z intervence právní zástupky osoby zúčastněné na řízení u katastrálního úřadu, neboť před touto intervencí pracovnice katastru nemovitostí dopisem ze dne 21.10.2000 sdělila, že stavební parcela 1585 nebyla nikdy dělena, neboť rozdělení zastavěné parcely by muselo být provedeno v pozemkovém katastru. Ten byl zrušen až v roce 1971 zákonem č. 46/1971 Sb., na rozdíl od pozemkových knih, uzavřených v roce 1964. Katastrální úřad může opravit chybné údaje katastru jedině, byly-li zapsány na základě nesprávnosti v listinách, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil. V registrovaném dohodě o vydání však žádná chyba, která by mohla být opravena, není. Byla sepsána a registrována podle současného výpisu z evidence nemovitostí ze dne 30.9.1991, ve kterém je stavební parcela 1585 s čp. 122 vedena jako nerozdělená. Neoprávněným a nezákonným rozhodnutím katastrálního úřadu došlo ke změně právního vztahu, došlo k tomu, že zápis v katastru je v naprostém rozporu s katastrálními předpisy a stavem v terénu tak, jak žalobkyně doložila geometrickým plánem č. 936-62/1999 ze dne 1.9.1999, ve kterém jsou zakresleny skutečně existující obrysy budov k porovnání se současným snímkem pozemkové mapy. Žalobkyně uvedeným postupem správních orgánů zkrácena na právech, a proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro nezákonnost a vrácení věci k dalšímu řízení.

Soud při jednání podle § 77 odst. 2 zopakoval a doplnil důkazy provedené správním orgánem, konkrétně provedl dokazování některými relevantními přílohami, které žalobkyně předložila, a to výpisy z evidence nemovitostí, návrhem na registraci dohody o vydání nemovitostí z 23.10.1991 a dále k návrhu žalovaného listy vlastnickými č. 2845 a 2846.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.7.2009, č.j. 9 Ca 24/2009-169 podanou žalobu zamítl.

Soud přistoupil k projednání žaloby, neboť vycházel z účelu a významu institutu opravy chyb v katastrálním operátu, který sleduje uvedení údajů katastru do souladu s listinami , na základě kterých jsou tyto údaje do katastru nemovitostí zapisovány. Považoval za zásadní, že vyznačení opravy chyb v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona neřeší otázku, kdo je vlastníkem, nýbrž se pouze upřesňuje a vymezuje, k jaké specifické nemovitosti vymezené geometrickým určením je ten který vlastník nemovitosti

11 pokračování

9A 211/2010

v katastru nemovitostí evidován. To znamená, že opravou chyby v katastru nemovitostí se nemění právní vztahy k nemovitostem, neboť spor o vlastnictví nemůže být řešen ani vyřešen postupem podle § 8 katastrálního zákona. Tato právní zásada zápisů do katastru nemovitostí a fungování opravy chyb v katastrálním operátu platila i v době původních rozhodnutí Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu, a jak bylo výše citováno, byla stvrzena i Zvláštním senátem v rozhodnutí ze dne 3.9.2008. Opravou chyby v katastrálním operátu nedochází k vlastnímu právnímu zásahu do vlastnického práva s účinky vzniku, zániku či změny vlastnických vztahů zapsaných v katastru nemovitostí, avšak může dojít k nesprávné evidenci těchto práv v rozporu s listinami, na základě nichž jsou práva v katastru nemovitostí zapsána. Protože údaje v katastru nemovitostí jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru a jsou veřejné ( § 20 zák. č. 344/1992 Sb.), mylná evidence údajů v katastru může mít za následek nesprávné dispozice s předmětem vlastnictví. S ohledem na zásadu dobré víry ve správnost vedených údajů může vyvolat i nezbytnost prokazovat skutečný právní stav na základě právních titulů ( listin), jenž byly podkladem pro zápis To sice žalobkyně činí, když se ve své žalobě a zejména v doplnění žaloby ze dne 4.2.2002 dovolává toho, že předmětnou opravou došlo ke změně právního vztahu, dovozuje-li , že opravou došlo k zápisu vlastnictví k jiným pozemkům než k pozemku evidovanému v listinách, které byly podkladem pro zápis i pro provedenou opravu, nicméně vzhledem ke skutkovým a právním okolnostem tohoto zápisu , je povaha sporu jiná. Spor mezi účastníky řízení se totiž neodvíjí v rovině otázky, zda je žalobkyně spoluvlastnicí parcely č. 1585 sestávající se z parcel č. 1585/1-8 při shodě jejich výměr s výměrou pozemku parc. č.. 1585 tak, jak je v nabývacím titulu – dohodě o vydání předmět převodu nepochybně vyznačeno, nýbrž o to, zda parcely č. 1585/1-8 byly správně vytvořeny z pozemku parc. č. 1585 a oprávněně zapsány jako parcely s uvedeným geometrickým určením ( ve výměrách a druhu pozemku se zastavěností dle dohody o vydání) na základě listin, které by opravňovaly vznik a evidenci těchto parcel jak v pozemkových knihách, tak v evidenci nemovitostí a potažmo převzetím i do v katastrálního operátu dle dosavadních předpisů ( § 29 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb.). Pro posouzení námitek žalobkyně vzal soud za rozhodné, zda vůbec došlo k chybě v katastrálním operátu vyznačením pozemku p.č. 1585 namísto pozemků 1585/1-8 a zda takto zachycený stav neodpovídal zjištěným podkladům a musel být opraven.

Soud se dále ve svém rozsudku zabýval důvody, pro které došlo rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha – východ ze dne 14.6.2001 k opravě chyby v katastrálním operátu došlo na základě několika skutečností. Nejbližším a nejzávaznějším právním důvodem, jak ostatně sama žalobkyně správně uznává, byl zápis práv žalobkyně z dohody o vydání nemovitostí do evidence nemovitostí. Dne 16.10.1991, tj. v době evidence nemovitostí prováděné podle zákona č. 22/1964 Sb. orgány geodézie , byla mezi tehdejším státním podnikem Technomat, držitelem předmětných pozemků a jako osobou vydávající na straně jedné a žalobkyní a panem A. Š. na straně příjemců uzavřena dohoda o vydání pozemků podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Předmět vydání dle čl. IV. uvedené dohody byl u sporných pozemků vymezen jako : stavební parcela č. 1585 sestávající se z „k.p“ (tj. katastrálních parcel ve značení užívaném dle pozemkového operátu) čísel 1585/1 s mlýnem čp. 122, obytnou budovou a dvorem, , 1585/2 s garáží, 1583/3 s přístupovou cestou ke kotelně, 1585/4 se skladem, 1585/5 se skladem, 1585/6 se skladem, 1585/7 se skladem a 1585/8 se silem, a to včetně příslušenství uvedených nemovitostí s odkazem na to, že tyto nemovitosti jsou zapsané na listu vlastnictví č. 2846 pro kat. území Stará Boleslav. V čl. VII. dohody, týkajícího se způsobu zápisu převedených nemovitostí do evidence nemovitostí jsou tyto vydávané pozemky uvedeny vymezením dle parc. č. 1585/1 – 8 stejným způsobem jako v předmětu vydání v čl. IV dohody s tím rozdílem, že zde již není uvedena parcela st. 1585 sestávající se z těchto pozemků. Uvedená dohoda o vydání nemovitostí byla registrována rozhodnutím Státního notářství Praha – východ ze dne 11.11.1991 pod č. Reh 372/91 a toto rozhodnutí se stalo podkladovou

12 pokračování

9A 211/2010

listinou pro zápis do evidence nemovitostí,, kde závazným nabývacím titulem bylo pravomocné rozhodnutí státního notářství o registraci dohody o vydání, které podle tehdy platného notářského řádu teprve zakládalo účinnost dohody o vydání nemovitostí. Žalobkyně, která tvrdí, že označení pouze samostatných parcel č. 1585/1-8 v doložce dohody pro účely zápisu do evidence nemovitostí je chybné již od zápisu do pozemkových knih a tyto parcely neexistují, byla podle § 63 odst. 2 tehdy platného notářského řádu jako účastnice řízení povinna prokázat oprávnění nárokovat pouze pozemek parc. č. 1585, nikoliv tento pozemek sestávající se dle jejího tvrzení z neexistujících parcel a za tím účelem sjednat perfektní dohodu. Povinností žalobkyně ale i státního notářství v řízení o registraci bylo totiž si zřetelně v souvislosti se sepisováním a ověřováním dohody o vydání ¨nemovitostí ujasnit, které údaje jsou správnými podkladovými údaji pro sepsání takové listiny, která je podkladem pro zápis do evidence nemovitostí, a pro platnost této dohody tak, aby nevznikly pochybnosti o specifikaci předmětu vydání. Státní notářství dohodu registrovalo, vydalo tedy rozhodnutí, kterému z účastníků řízení nikdo neodporoval a žalobkyně dohodu ve znění předloženém státnímu notářství ( i se zde uvedenými parcelními čísly samostatných vydělených pozemků) respektovala. To je zřejmé z návrhu na registraci uvedené dohody ze dne 23.10.1991, který žalobkyně podala spolu s vydávají organizací – Technomatem s.p., v níž obě smluvní strany vymezily vydávané nemovitosti tak, jak byly předmětem vydání dle čl. IV. dohody, tj. i s uvedením parcely st. 1585 jako sestávající se z parcel č. 1585/1-8. Registrace dohody byla provedena ve prospěch smluvních stran a žalobkyně v té době zřejmě nezpochybnila geometrické i polohové určení parcel č. 1585/1-8, tedy jejich vytyčení a existenci, které jsou evidentně jako parcely tvořící pozemek č. 1585 uvedeny v dohodě o vydání. S tvrzením neexistence parcel č. 1585/1-8 operuje až nyní. Žalobkyně zřejmě nic nenamítala ani proti odkazu v čl. IV. dohody na list vlastnictví č. 2846, z něhož dohoda v předmětu převodu vycházela. Tento list vlastnictví totiž vycházel z připojené hospodářské dohody ze dne 1.7.1986 dokládající převod dílčích parcel č. 1585/2 a 1585/8 z organizace Mlýny a těstárny, n.p. Pardubice na Technomat, n.p. Praha a prokazoval tedy úplnost vlastnictví Čs. Státu – Technomatu, n.p. Praha k celému rozsahu původního pozemku st. 1585 ve výměře 4231 m2 k době vydání. Pokud by nebylo správné zjištění, že původní parcela č.1585 ve výměře 4231 byla rozdělena, jak namítá žalobkyně , nemohlo by dojít k uvedeným převodům dílčích pozemků ve výměrách 176 m2 a 203 m2 zmíněnou hospodářskou smlouvou a bylo by pochybné, zda Technomat n.p. Praha byl oprávněn žalobkyni a A. Š.vydat pozemky č. 1585/2 a 1585/8 ( či dle náhledu žalobkyně části pozemku 1585 o výměrách 176 m2 a 203 m2), které byly ve správě jiné povinné osoby - Mlýnů a těstáren n.p. Pardubice a které také v rozporu s hospodářskou smlouvou ze dne 1.7.1986 byly ještě ke dni 26.4.1991 dle listu vlastnictví č. 2845 evidovány na vlastníka ČS. Stát – Mlýny Pardubice. Žalobkyně, jinak svolná se svým vlastnictvím, se tedy svými námitkami poněkud neopatrně dovolává právního stavu, který by mohl vyvolat i pochybnosti o oprávněnosti vydání pozemků dle zmíněné dohody od Technomatu n.p., protože výkon správy u pozemků parc. č. 1585/2 a 1585/8 ( dle náhledu žalobkyně částí pozemku 1585 ) prováděla jiná organizace. Protože, jak je patrné i z návrhu na registraci, žalobkyně proti uvedenému právnímu stavu a stavu geometrického určení a specifikace pozemku nejen v původní parcele č. 1585 ale i v parcelách č. 1585/1-1585/8 v době registračního řízení ničeho nenamítala, byla registrace provedena, neboť registrace mohla být provedena záznamem v případě, že se smlouvou účastníci souhlasí ( § 64 odst. 2 notářského řádu) S účinností dohody dané registrací pravomocným rozhodnutím státního notářství ( § 64 odst. 3 notářského řádu) byl dán právní titul – závazná podkladová listina pro zápis vlastnických práv k pozemkům parc. č. 1585/1-1585/8 do evidence nemovitostí. Existovaly-li totiž parcely v označení parc. č. 1585/1-8 ve svém geometrickém zobrazení dle geometrického plánu , které ve svém součtu dávají výměru původní parcely č. 1858, pak

13 pokračování

9A 211/2010

nemohla existovat parcela č. 1585 „ sestávající se z těchto parcel. To vyplývá z ust. § 4 odst. 2 zákona č. 177/1927 Sb., ust. § 6 odst. 2 a § 8 vyhl. č. 23/1964 S., jakož i z ust. § 27 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., které definují pozemkovou parcelu jednoznačně jako na pozemek určitého geometrického vyznačení a označení parcelním číslem o určité výměře s vyznačením druhu užití. Pokud určité parcely vznikly z původního pozemku , pak je závazný stav nového značení s tím, že je možné pro identifikaci oddělených parcel, zvláště pro účely jejich ztotožnění z hlediska oprávněnosti restitučních nároků použít srovnávací sestavení dle zápisů v předchozí veřejné evidenci pozemků v pozemkových knihách.. Pokud tedy dohoda o vydání nemovitostí použila k označení předmětu převodu slovní spojení „parcela č. 1585 sestávající se ze samostatných parcel s č. 1585/1-8P“, šlo právě o užití srovnání současného stavu se stavem dle pozemkového katastru, jaké bylo běžně používáno k identifikaci vydávaných nemovitostí jak podle zákona č. 87/1991 Sb., tak i podle zákona č. 229/1991 Sb. ( zákon o půdě). Soudu je z úřední činnosti známo, že v restitučních řízeních byl běžně a zcela legitimně v listinách a rozhodnutích uváděn jak původní stav dle PK ( pozemkových knih, pozemkového katastru) označením původních parcel jako „č. kat“ nebo „k.p“, tak i stav nový dle EN ( evidence nemovitostí ) či KN ( katastru nemovitostí) již označením parcel dle parcelního čísla , které určovalo parcelu nově vzniklou, oddělenou od původní parcely. To v případě shody výměr znamenalo, že se vydává původní parcela existující ovšem již v parcelách nově označených. Listiny zaznamenávaly rovněž vydán í částí původních parcel, ačkoliv tyto parcely již existovaly v nových parcelách označených parcelními čísly. Toto vymezení, převzaté zejména za účelem jednoznačné identifikace vydávaných pozemků i dle stavu v PK pro účely ověřování restitučních nároků, bylo obdobně užito i v předmětné dohodě o vydání, o čemž svědčí označení celé parcely 1585 právě „ k.p.“ - toto pak již nebylo užito v doložce k zápisu, neboť předmětem zápisu do evidence nemovitostí již mají být existující parcely geometricky určené a označené.

Oproti tomu z výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. 2846 pro katastrální území Stará Boleslav , které žalobkyně připojila k žalobě vyplývá, že k datu 6.3.2000 byl ve spoluvlastnictví žalobkyně a A.Š.v tomto listu vlastnictví zapsán pozemek 1585 o výměře 4231 s čp. 122 jako zastavěná plocha a objekt bydlení s odkazem na dohodu o vydání č.j. Reh 372/91. Z uvedeného vyplývá, že v katastru nemovitostí byl zapsán původní pozemek 1585 bez jeho specifikace v parcelách č. 1585/1-8 uvedených v dohodě o vydání, ale i v jiných listinách, které prokazují vznik těchto parcel. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů totiž vyplývá, že tyto orgány při posuzování opravy uvedeného zápisu však nevycházely jen z údajů uvedených v dohodě o vydání, ale také ze zjištění z listin bývalé evidence nemovitostí i pozemkových knih a ověřovaly existenci parcel č. 1585/1-8. Jejich úvaha o mylnosti zápisu tedy nevycházela jen z dohody o vydání, která byla pro zápis vlastnického práva závazná, nýbrž i z ověření stavu, který této dohodě předcházel. Předně z ověřené kopie geometrického plánu ze dne 5.2.1962, č. 646-05-209-920/62 stvrzeného razítkem Ústavu geodézie a kartografie pro Středočeský kraj, která s je založena ve správním spise i opakovaně v souvislosti s listinami o převodu správy národního majetku vyplývá, že původní parcela č. 1585 byla v roce 1962 jednotlivé dílčí parcely č. 1585/1 – 1585/8 ve výměrách tam uvedených a že jako vlastníci byly ke každé z těchto parcel přímo v GP označeny různé organizace a úřady ( např. Mlýny a pekárny,n.p., Komunální služby zahradnictví, Městský úřad Brandýs – Boleslav… apod.). Tyto vydělené a geometricky určené pozemky byly jako samostatné pod vlastními parcelními čísly zapsány již v pozemkové knize ke dni 1.11.1962, v části A kn.vl. č. 122 z důvodu odddělení pozemků pro účely převodu správy národního majetku, což dokládá zápis o odepsání takto vzniklých pozemků 1585/1 a 1585/3-7 následně z kn. vl. č. 122 do kn. vl.č. 730 a ponechání pozemků č. parc. 1585/2 a 1585/8 ve správě Mlýnů, pekáren a cukráren,n.p. dle dohody ze dne

14 pokračování

9A 211/2010

22.9.1962 v kn. vl. č. 122 ( viz zápis v části B). Vypracování geometrického plánu , který je podkladem řízení tedy nebylo samovolné, nýbrž mělo svůj účel a ten lze vysledovat i v právních povinnostech organizací, které měly takto oddělené části původní parcely ve své správě. Vládní nařízení č. 81/1958 Sb. a prováděcí vyhl. č. 205/1958 Ú.l. totiž stanovily povinnost organizace státního socialistického sektoru, která národní majetek spravuje, postarat se o pořádek ve veřejných knihách ( § 7 odst. 2 a 3 vl. nař.) Prováděcí vyhláška konkrétně v čl. 7 odst. 2 k § 7 nařízení stanovila povinnost organizací požádat o provedení knihovního pořádku do 60 dnů po tom, kdy se nemovitý národní majetek dostane do její správy. Organizace musela dbát zejména o to, aby jako vlastník byl zapsán československý stát a aby byla vyznačena její správa, jakož i vymazána všechna věcná břemena a zástavní práva, která zanikla. Vyznačení správy pozemků rovněž předpokládalo dle odst. 2 cit. článku 7 řádné vytčení a omezníkování pozemků . Tak bylo učiněno předmětným geometrickým plánem ve spojení s dohodou o převodu správy ze dne 22.9.1962, který byl ve sbírce listin pozemkové knihy uveden pod Čd 3203/62 spolu s výměrem tehdejšího Ministerstva potravinářského průmyslu ze dne 8.6.1960 dokládajícího název a existenci národního podniku, uvedeného jako správce národního majetku k 1.11.1962 již v pozemkové knize. Z výpisů z pozemkové knihy, z kn vl. č. 122 i 730 rovněž vyplývá, že parcela č. 1585 byla od této doby rozdělena na parcely č. 1585/1-1585/8. Geometrický (polohopisný) plán ze dne 5.4.1962 byl zpracován dle § 42 odst. 7 zákona č. 177/1927 Sb. a je i dle § 6 odst. 2 vyhl. č. 23/1964 Sb. listinou, na základě které mohly být parcely geometricky děleny. Tento geometrický plán i ve spojení s dalšími listinami prokazujícími založení práva správy národního majetku ( výměr ministerstva a dohoda o převodu správy národního majetku ze dne 22.9.1962) s vyznačeným záměrem geometricky oddělit pozemky pro jejich využití socialistickými organizacemi a úřady ( viz označení vlastníků ve výkazu výměr v geometrickém plánu) svědčí o tom, že k oddělení pozemků došlo na podkladě dostatečných listin, prokazujících změny v geometrickém určení pozemků již od r. 1962. Geometrické ( polohové) určení pozemků je shodné ve všech vyhotoveních kopií, které jsou založeny ve správním spise a není rozhodné, zda záměr dělení a převodu pozemků byl uskutečněn jen vůči některým organizacím. Soud uvedl, že není na soudu, aby nyní hodnotil účelnost dělení pozemku v r. 1962, a to i při vědomí, že toto dělení mohlo podléhat politickým a ekonomickým zájmům a podmínkám té doby a že nemusí odpovídat současnému náhledu na možnost dělení pozemků a jejich využití v podmínkách demokratické společnosti.

Soud v původním řízení neshledal, že by tvrzení žalobkyně , že zápis v pozemkových knihách byl prokazatelně vadný a že v současném katastru nemovitostí byl opravován stav, vzcházející již z omylů tehdejšího pozemkového katastru měl oporu ve výše uvedených skutkových zjištěních. Předmětnou opravou byl napravován stav, který vznikl při tzv. Komplexním zakládání evidence nemovitostí, kdy tato evidence neuváděla vždy správný stav založený již zápisem v pozemkových knihách. I následná evidence nemovitostí s účinností zákona č. 22/1964 Sb. převzala geometrické určení pozemků dle parc. č. 1585/1-8, nicméně vedle zápisů těchto pozemků v některých výpisech uváděla i původní stav dle pozemkové knihy do 1.11.1962, tedy zápis celé parcely č. 1585 ( např. ve výpisu z listu vlastnictví č. 2846, ve výpisu z evidenčního listu č. 10), kde uváděla část pozemku 1585, ovšem chybně s odkazem na kn.vl. č. 730, kde již v té době dávno nebyla vyznačena parcela č. 1585 či její část, nýbrž samostatné parcely. V jiných výpisech pak orgány geodézie uváděly označení parcel č. 1585/1-8 v jednotlivých výměrách a jen pro úplnost i parcelu č. 1585 jako původní značení, neboť ji uváděly bez výměry, což dokládá neexistenci takové parcely. Jak bylo výše uvedeno i v době evidence nemovitostí byly oddělené pozemky parc. č. 1585/2 a 1585/8 předmětem převodu hospodářskou smlouvou ze dne 1.7.1986, a tedy bylo s nimi nakládáno jako se samostatnými pozemky. Při všech zápisech platilo, že součet výměr oddělených

15 pokračování

9A 211/2010

parcel vyznačených v pozemkové knize i v evidenci nemovitostí odpovídal rozsahu výměry původní parcely č. 1585. Soud proto i v souvislosti s uvedeným zjištěním znovu opakuje, že rozsah vlastnictví žalobkyně a A. Š. nebyl opravou údajů v katastru narušen, neboť tato oprava sledovala jen geometrický stav v katastrálním operátu a správné označení původního pozemku tak, jak vznikly v evidenci dle pozemkových knih, v evidenci geodézie a tak , jak byly převzaty i do dohody o vydání a její registrací státním notářstvím. Pokud tedy katastrální úřad v r. 2000 zjistil z výpisu z listu vlastnictví, že zápis provedený v evidencí nemovitostí v r. 1991 a ještě ke dni 6.3.2000 převzatý z evidence nemovitostí v souladu s ust. § 29 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb. neodpovídá správným údajům , postupoval správně podle § 8 odst. 1 písm. a ) cit. zákona a opravil chybné údaje v katastru vzniklé zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, aby údaje v katastrálním operátu odpovídaly listinám, na základě nichž došlo k rozdělení původního pozemku na samostatné parcely o určených výměrách včetně objektů k odděleným parcelám přináležejícím tak, jak toto určení vyplývá z pozemkových knih, evidence nemovitostí i ze závazné dohody o vydání v uvedení druhu pozemku a způsobu využití. Uvedená zjištění nemůže zvrátit odkaz žalobkyně na dopis pracovnice katastrálního úřadu ze dne 21.10.2000, a žádná případná intervence zástupkyně osoby zúčastněné na řízení na katastrálním úřadu, kterou žalobkyně namítá, nemohla způsobit změnu názoru katastrálního úřadu, vyplývají-li právně významné skutečnosti objektivně ze shora uvedených listin, historicky založených ve sbírce klikatin pozemkové knihy.

Ze shora uvedených důvodů soud v původním řízení nevzal za důvodnou námitku žalobkyně, že nebyla respektována závaznost státním notářstvím registrované dohody. Dohoda vycházela ze stavu dle evidence nemovitostí i dle pozemkového katastru podložených geometrickým plánem a nabývacími tituly pro národní podniky a tento stav byl převzat do operátu katastru nemovitostí v souladu se zákonem č. 344/1992 Sb.

Soud v původním řízení shrnul, že na základě uvedených skutkových zjištění neobstojí žádná z námitek žalobkyně obsažených v žalobě i v řadě dalších podání a v závěrečném návrhu žalobkyně předloženém při jednání před soudem. Tyto námitky zhodnotil jako založené na subjektivním přesvědčení žalobkyně, že v současné době lze zpochybnit rozdělení parcel od jejich počátku, ačkoliv k tomu nejsou dány žádné skutkové ani právní důvody. Skutková zjištění odůvodňují faktické rozdělení původního pozemku na samostatné parcely č. 1585/1-8, faktické nakládání s těmito parcelami dvěma socialistickými organizacemi, což postačuje k průkazu faktického vzniku samostatných parcel. Žalobkyně nepřesvědčila ani o právních důvodech, které by uvedený faktický stav popřely. Existují právní listiny ( dohody o dispozicích s oddělenými pozemky), z výpisů z evidence nemovitostí, které byly provedeny jako důkaz před soudem, vyplývá evidence samostatných parcel, a proto v právních předpisech nemá oporu tvrzení žalobkyně, že evidence nemovitostí nemohla převzít stav dle pozemkových knih. K datu 1.1.1951 došlo sice k ukončení konstitutivního charakter zápisů právních vztahů k pozemkových knihách, nicméně, jak ostatně i žalobkyně připouští, operát pozemkových knih byl zachován a jeho údaje byly převzaty do evidence nemovitostí jako „ evidence“ zapsaných právních vztahů. Zápisy v pozemkových knihách včetně sbírky listin tedy nezůstaly bezcenné, nýbrž sloužily ke kontinuitě zápisů v evidenci nemovitostí. Podle § 4 odst. odst. 1 písm. b) vyhl. č. 23/1964 byly v druhé etapě zakládání a evidenci nemovitostí doplňovány zápisy „ ještě nevyznačené“, přičemž ust. § 4 odst. 2 a § 12 odst. 1 vyhl. č. 43/1964 Sb. stanovilo podpůrné využití zápisů v dosavadních pozemkových knihách a opravňovalo orgány geodézie používat těchto knih a jejich součástí ( sbírek listin) pro účely založení a udržování evidence nemovitostí. Že tomu tak bylo i v daném případě, dokládá ve správním spise založená dokumentace – listina o položkách výkazu změn č. 17012 pro kat.- území Stará Boleslav, vyhotovená, jak tomu

16 pokračování

9A 211/2010

bývalo v praxi, při Komplexním zakládání evidence nemovitostí. V ní jsou vedeny předmětné samostatné parcely v určených výměrách s odkazem na knihovní vložky č. 122 a 730. Předmětné pozemky byly tedy i po právní stránce vedeny v souladu s předpisy týkajícími se evidence nemovitostí, tj. v souladu se zákonem č. 22/1964 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou, a proto katastr nemovitostí správně převzal zápisy parcel dle dosavadních předpisů podložených dostatečnými listinami) z evidence nemovitostí postupem podle § 29 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb. Ze všech provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti soud v původním řízení nenalezl ani důvod pro to, aby zpochybnil platnost a pravost geometrického plánu ze dne 5.4.1962 a již vůbec ne ve vztahu ke geometrickému plánu ze dne 1.9.1999, který předložila žalobkyně a který byl zjevně pořízen pro účely rozdělení spoluvlastnictví žalobkyně a pana A. Š. Ten zachycuje stav pozemků a jejich zastavěnost k roku 1999. Z dohody o vydání nemovitostí ze dne 16.10.1991 vyplývá, jaké objekty se na pozemcích parc. č. 1585/1-8 nacházely a tato zastavěnost či druh užití pozemku nebránil identifikaci každého samostatného pozemku ve vztahu k druhu jeho užití či k objektu na něm se nacházejícího ( v dohodě byl uveden komplex mlýnu s obytnou budovou a dvorem na jedné parcele, na dalších parcelách garáže, silo, sklad ). Předmětem opravy v katastrálním operátu byl toliko zápis parcel v jejich označení existujícím ke dni dohody o vydání a nebylo jím měněno využití pozemků. Pokud budovy či jiné užití pozemků dle stavu v terénu z r. 1999 neodpovídalo zákresu objektů a využití rozdělených pozemků k době uzavření dohody o vydání, bylo třeba, aby žalobkyně požádala případně o jiné dělení či sloučení pozemků a dle současných

právních předpisů předloïlaž listiny, které budou takovou změnu odůvodňovat. Geometrický plán z r. 1999, vypracovaný za účelem rozdělení spoluvlastnictví, takovou listinou může být, není však listinou způsobilou popřít průkazné zjištění, že v r. 1962 došlo k dělení pozemků a k jejich využití organizacemi socialistického sektoru a že toto dělení bylo zapsáno ve veřejných knihách. Zásada, že v katastru nemovitostí se evidují pouze budovy a stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis, nebyla opravou parcelního čísla 1585 ve sledu dohody o vydání a předchozího děleného užívání parcel národními podniky porušena. Soud v původním řízení nepovažoval za důvodnou stěžejní námitku žalobkyně, že opravou chyby v katastrálním operátu došlo ke změně právního vztahu bez řádné listiny, neboť při tom nedošlo ke změně právního vztahu co do jeho obsahu. Žalobkyně byla i po opravě chyby v katastrálním operátu stále spoluvlastnicí pozemků parc. č. 1585/1-8 dle dohody o vydání, tedy pozemků existujících ve stejné výměře a obsahu jako byl původní pozemek parc. č. 1585 , jen tento pozemek získal jiné značení v parcelách č. 1585/1-8, a to na základě listin, jejichž existence a účel byly prokázány. Na podporu tvrzení žalobkyně nemůže jít ani odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.3.2004, č.j. 7 As 22004-76 v jeho větě, že v případě žalobkyně „ došlo k zásahu do vlastnického práva“, jehož se žalobkyně dovolává, když smysl tohoto odůvodnění byl zcela jiný. Nejvyšší správní soud se předně v uvedeném řízení nezabýval věcnou správností námitek žalobkyně ,v řízení tedy ani nemohl nalézt zásah do zapsaného vlastnického práva žalobkyně a ani takový zásah nevymezil. Možnost zásahu zvažoval toliko v rovině institutu opravy evidence vlastnického práva, a to pro účely úvah, zda může jít o soukromoprávní charakter řízení či nikoliv. Právě proto, že opravou chyb v katastrálním operátu nemůže dojít ke změně vlastnického práva, ale lze jí učinit zásah do veřejnoprávní evidence zapsaných vztahů, Zvláštní senát rozhodl o pravomoci soudu vézt přezkumné řízení postupem podle soudního řádu správního.

k námitkám žalobkyně týkajícím se řízení u Okresního soudu Soud v původním řízeníPraha východ sp. zn. 5 C 39/2007 ukončené pravomocným usnesením Krajského soudu ze dne 12.7.2007, č.j. 27 Co 61/2007-839, 27 Co 62/2007 uplatněných v uvedeném

17 pokračování

9A 211/2010

občanskoprávním řízení uvedl, že toliko zohlednil, že ačkoliv žalobkyně není v době vydání tohoto rozhodnutí soudu již spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, které bylo smírem vypořádáno, neubral jí právo na projednání žaloby proti napadenému správnímu rozhodnutí, neboť zákonnost tohoto rozhodnutí posuzoval v souladu s § 75 odst. 2 s.ř.s dle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. V době vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně aktivně legitimována k hájení svých práv a zájmů. Soud rovněž vedl v patrnosti i to, že ani soud v občanskoprávním řízení nezpochybnil předmět vypořádání spoluvlastnictví v parcelách č. 1585/1-8 a o těchto parcelách jako existujících rozhodoval.

Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud svým rozudkem ze dne 7 As 9/2010-255 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2009, č.j. 9 Ca 24/2009 z důvodu neposouzení trvání aktivní legitimace žalobkyně po dobu řízení před soudem. Nejvyšší správní soud přisvědčil tomu, že žalobkyně byla v době podání žaloby aktivně legitimována. Tvrdila v ní totiž porušení svých subjektivních práv v důsledku vydání napadeného správního rozhodnutí a zároveň byla jako spoluvlastnice nemovitostí, jichž se správní rozhodnutí týkalo, nositelkou těchto práv. Avšak poté v průběhu řízení o této žalobě bylo na základě návrhu A. Š. ( osoba zúčastněná na řízení) u Okresního soudu Praha - východ zahájeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatelky a A. Š., které se týkalo i pozemků dotčených opravou chyby a které pokračovalo u Krajského soudu v Praze. V průběhu tohoto řízení žalobkyně a A. Š. uzavřeli smír, podle kterého bylo jejich podílové spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno tak, že do výlučnéhovlastnictví osoby zúčastněné na řízení byly přikázány přesně specifikované nemovitosti (včetn ěpozemků p. č. 1585/1 až 1585/8) a do výlučného vlastnictví žalobkyně byly přikázány pozemky p. č. 1587/2 a p. č. 1587/3 s tím, že A. Š. zaplatil žalobkyni odpovídající částku v penězích na vyrovnání jejího spoluvlastnického podílu. Tento smír byl schválen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2007 ve znění opravného usnesení ze dne 21.4. 2008. Ústavní stížnost žalobkyně proti opravnému usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 1703/08, odmítl. Z uvedeného je dle názoru Nejvyššího správního soudu zřejmé, že žalobkyně již není spoluvlastnicí pozemků dotčených opravou chyby a toto nezůstalo bez vlivu na její aktivní legitimaci. Nejvyšší správní soud uvedl, že i přes tvrzení žalobkyně o porušení jejích práv, které bylo procesním předpokladem pro podání správní žaloby, nelze aktivní legitimaci z povahy věci oddělit od vlastnického práva k nemovitosti, jehož se oprava v katastru týká. V dané věci se neuplatní ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s, jak nesprávně učinil Městský soud v Praze, neboť účastníkovi řízení nemůže být upřeno právo, které v průběhu řízení pozbyl a které přísluší jiné osobě. K této skutečnosti měl městský soud přihlédnout z úřední povinnosti. Tím, že se meritorně zabýval věcí za situace, kdy žalobkyni již nesvědčila aktivní procesní legitimace, se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť výsledkem řízení za takové situace nemohlo být meritorní rozhodnutí. Podle názoru Nejvyššího správního soudu se měl městský soud zabývat tím, zda místo žalobkyně nemůže do řízení vstoupit nový vlastník předmětných nemovitostí a to postupem podle § 64 s.ř.s. přiměřeně aplikovat ustanovení prvé a třetí části o. s. ř., in concreto ust. § 107a o.s.ř. O možnosti podat návrh podle ust. § 107a, odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. byl městský soud povinen žalobkyni poučit. Tuto povinnost Nejvyšší správní soud nalezl v ust. § 36 odst. 1 s.ř.s., podle kterého mají účastníci v řízení rovné postavení a soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Nejvyšší správní soud interpretoval, že v některých případech soud musí rámec přezkumu vymezený v ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. překročit a zohlednit určitou pro posuzovanou věc zcela zásadní změnu.. Tak

18 pokračování

9A 211/2010

tomu bylo i v dané věci, kdy žalobkyně v průběhu soudního řízení pozbyla vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyb v katastrálním operátu. V souvislosti s interpretací ust. § 75 o dst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřehlédl závěry vyjádřené Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004 - 140 (publikováno pod č. 559/2005 Sb. NSS). V něm bylo mimo jiné vysloveno, že soud ve správním soudnictví při přezkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a který zahrnuje též uzavřený okruh individuálně vymezených účastníků správního řízení, s nímž soud jedině jedná v následném přezkumném řízení, avšak, přestože tento právní závěr by mohl svědčit správnosti právního názoru vysloveného městským soudem v napadeném rozsudku, vzhledem ke zcela odlišné procesní situaci a předmětu řízení není tento závěr pro danou věc použitelný. To Nejvyšší správní soud porovnáním s uvedeným případem zhodnotil. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud tím, že nezohlednil změnu vlastníka nemovitostí, jichž se týkala oprava chyby v katastrálním operátu, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozsudku, přičemž k této vadě zdejší soud přihlédnul z úřední povinnosti. Napadený rozsudek je dle názoru Nejvyššího správního soudu z tohoto důvodu nepřezkoumatelný [§ 109 odst. 3 ve spojení s § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s.].

Městský soud v Praze byl v dalším řízení právním názorem o pozbytí aktivní legitimace žalobkyně v průběhu řízení před soudem vázán ( § 110 odst. 3 s.ř.s. ).

V souvislosti s doručením rozsudku Nejvyššího správního soudu Městský soud v Praze poskytl v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu žalobkyni jako účastnici řízení, která po podání žaloby v průběhu řízení před Městským soudem v Praze ztratila aktivní legitimaci k podání žaloby, poučení o tom, že podle podle § 107a o.s.ř. může podat procesní návrh, aby nabyvatel práva k pozemkům, jichž se týká předmět řízení – oprava chyb v katastrálním operátu, vstoupil do řízení o podané žalobě na místo žalobkyně.

Podle § 107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Aplikace postupu dle §. § 107a odst. 1 o.s.ř. soudem v daném případě vedla k tomu, aby žalobkyně v důsledku smíru uzavřeného u Krajského soudu v Praze o vypořádání podílového spoluvlastnictví ohledně předmětných pozemků mezi žalobkyní a jejím bratrem A. Š. uvedla, zda je na její vůli, aby na její místo nastoupil nový vlastník pozemku – pan A. Š., který byl stranou smíru při vypořádání spoluvlastnictví v občanskoprávním řízení a který je v tomto řízení o správní žalobě osobou zúčastněnou na řízení. Protože v důsledku soudního smíru se stal nabyvatelem práva k předmětného pozemku pan A. Š. ( byť žalobkyně zpochybňovala právě s odkazem na zápis pozemku, že se tento smír na předmětný pozemek vztahoval) a pan A. Š. je v této věci správní žaloby osobou zúčastněnou na řízení , Městský soud v Praze v původním řízení neaplikoval ust. § 107a o.s.ř., neboť neshledal v tomto řízení o správní žalobě vzhledem k rozpornosti stanovisek žalobkyně a této osoby zúčastněné na řízení ohledně označení pozemků možnost přiměřené aplikace občanského soudního řádu ve smyslu § 64 s.ř.s. Nyní však soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu a jeho výhradou, že nepřistoupil k aplikaci dle § 107a o.s.ř., proto podle § 36 odst. 1 s.ř.s. žalobkyni o tomto postupu poučil. Poučil ji také o tom,

19 pokračování

9A 211/2010

že procesní nástupnictví se dle § 107a o.s.ř. projeví v tom, že do řízení vstoupí nabyvatel práva k pozemkům, jichž se oprava v katastrálním operátu týká. V návrhu podle § 107a o.s.ř. by proto žalobkyně měla uvést rozsah, v jakém má nabyvatel práva nebo povinosti vstoupit do tohoto řízení na její místo.

K poučení soudu žalobkyně ve svém sdělení ze dne 8.11. 2010 uvedla, že nepodává návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o.s.ř. v tom smyslu, aby do řízení vstoupil A. Š., případně jeho nástupci. Dále ve svém sdělení uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, neboť neuznává, že by pozbyla vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyb v katastrálním operátu a že by tím pozbyla aktivní legitimaci v soudním řízení. Odkázala na nález Ústavního soudu IV. ÚS 40/03 ohledně povinnosti soudu přezkoumat námitky mající vztah k projednávané věci. Poukázala na námitky své kasační stížnosti, ve které uvedla, že uzavřeným smírem v občanskoprávním řízení nepřevzala celou parcelu č 1585 včetně všech budov, které se na ní nacházejí, s tím, že teprve na základě soudem potvrzeného správného zápisu předmětné parcely v katastrálním operátu bude možné posoudit obsah schváleného smíru. Poukázala i na další námitky kasační stížnosti týkající se také budov na nově zapsaných parcelách a uvedla, že zůstala jejich vlasrtnicí a pan A. Š. je do svého vlastnictví prokazatelně nepřevzal. Uvedla, že Nejvyšší správní soud chybně z uzavřeného smíru dovodil, že žalobkyně již není spoluvlastnicí předmětných pozemků a tím rozhodl o vlastnickém právu žalobkyně, k čemuž je příslušný soud v občanskoprávním řízení. Je proto toho názoru, že v průběhu řízení před Městským soudem v Praze nepozbyla aktivní legitimaci tedy právo na projednání žaloby a navrhla, aby Městský soud v Praze řízení o správní žalobě přerušil a uložil žalobkyni, aby vyvolala příslušné řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Uvedené sdělení žalobkyně o tom, že není na její vůli jako subjektu, který může disponovat se svou žalobou i ve smyslu § 107a o.s.ř., aby do jejího postavení žalobkyně vstoupil pan A. Š., který byl stranou sporu při projednání vypořádání spoluvlastnictví v občanskoprávním řízení, případně, aby tak učinili jeho nástupci, zakládá novou procesní situaci. Městský soud v Praze v důsledku skutkových zjištění a právního posouzení věci ohledně zápisu pozemku v katastru nemovitostí z podnětu žalobních námitek dospěl k závěru, že žalobkyně byla i po opravě chyby v katastrálním operátu stále spoluvlastnicí pozemků existujících ve stejné výměře jako byl původní pozemek parc. č. 1585, avšak tento pozemek získal jiné parcelní značení v dílčích parcelách. Proto soud z usnesení Krajského soudu ze dne 12.7.2007, č.j. 27 Co 61/2007-839,27 Co 62/2007 ve věci uzavření smíru při vypořádání spoluvlastnictví mezi žalobkyní a A. Š., a to z označení parcel, které byly předmětem vypořádání potažmo usoudil, že žalobkyně v době rozhodnutí soudu o správní žalobě již není spoluvlastnicí předmětných pozemků, dotčených opravou chyby v katastrálním operátu. Protože předmětem řízení o opravě chyb v katastrálním operátu byly toliko pozemkové parcely a nikoliv budovy, a protože správnímu soudu nepřísluší v tomto řízení skutkově a právně řešit vlastní otázku vlastnictví, k nemovitostem, mohl tento soud vycházet toliko ze závazného závěru pravomocného usnesení krajského soudu o vypořádání pozemkových parcel. Neřešil tudíž ani zápis ani vlastnickou otázku k budovám na předmětných parcelách. Nejvyšší správní soud pak závěr Městskýnm soudem v Praze převzatý z usnesení krajského soudu vzal za prokázaný a dovedl jej až k posouzení o pozbytí aktivní legitimace žalobkyně v řízení o správní žalobě. K tomu žalobkyně sdělením, o které Městský soud v Praze řízení doplnil, nezaložila právní nástupnictví v podané žalobě jiné osobě. Uvedené zjištění svědčí o tom, že žalobkyně v průběhu řízení před soudem v důsledku vypořádání vlastnictví pozbyla způsobilost být účastníkem řízení v důsledku pozbytí hmotného práva, které utvářelo její

20 pokračování

9A 211/2010

aktivní legitimaci v době podání správní žaloby, totiž práva vlastnického k předmětným pozemkům. To platí i přes to, že až projednáním námitek žalobkyně, při složitějším skutkovém i právním posouzení bylo možné dospět ke zjištění o ztotožnění původního pozemku s nyní rozdělenými parcelami a v tomto důsledku i ke zjištění, že jde o parcely, které byly i předmětem vypořádání spoluvlastnictví v občanskoprávním řízení. Současně soud postupem podle 107a o.s.ř. ověřil, že z vůle žalobkyně není založeno právní nástupnictví v jejích procesních právech a tím nejsou dány ani podmínky k dalšímu vedení řízení, přičem nedostatek aktivní legitimace žalobkyně a právního nástupnictví je v dané věci neodstranitelný.

Soud nemohl přistoupit ani na návrh žalobkyně na přerušení řízení za účelem ústavní stížnosti, která by byla podána žalobkyní dle návodu soudu k Ústavnímu soudu. Předně s ohledem na výše uvedené a na závaznost právního názoru Nejvyššího správního soudu žalobkyně tím, že pozbyla aktivní legitimaci v řízení, není již k žádným návrhům v řízení, tedy ani k návrhu na přerušení řízení o správní žalobě oprávněna. Stejně podstatné je však také to, že postup, který navrhuje žalobkyně – uložit jí povinnost vyvolat řízení u Ústavního soudu o její ústavní stížnosti nemá oporu v § 48 s.ř.s. ani v zákoně o Ústavním soudu. Bylo pouze na žalobkyni aby, pokud nesouhlasila s rozhodnutím správních soudů, podala tuto stížnost sama.

Podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Z uvedených důvodů Městský soud v Praze proto v dalším řízení postupoval podle § 46 odst. 1 písm.a) s.ř.s. a podanou žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze pro nedostatek podmínek řízení odmítl. Soud současně pole § 46 odst. 1 písm . a) s.ř.s.odmítl žalobu žalobkyně směřující proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně pro nedostatek podmínek řízení, jímž je nedostatek pasivní legitimace katastrálního úřadu, když podle § 69 s.ř.s. je v řízení o správní žalobě proti správnímu rozhodnutí žalovaným právní orgán, který rozhodl v posledním stupni.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

S ohledem na odmítnutí žaloby soud nerozhodoval o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení , ostatně náklady, které připouští jen ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. panu A. Š. v řízení ani nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených

v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 21. prosince 2010

JUDr. Naděžda Řeháková, v. r.

předsedkyně senátu

21 pokračování

9A 211/2010

Za správnost vyhotovení: Václav Koláček

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru