Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 175/2010 - 177Rozsudek MSPH ze dne 12.02.2014

Prejudikatura

9 A 12/2010 - 68

4 As 90/2006 - 123

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 As 100/2014

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 175/2010 - 177-195

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Sky International AG, se sídlem Dammstrasse 19, Zug, 6301, Švýcarsko, zast. Mgr. Karlem Šindelkou, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 15, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: M77 Link S.A., se sídlem 2 Rue Albert Borschette, Lucemburk, Lucembursko, zast. PatentCentrum Sedlák & Partners s.r.o., se sídlem České Budějovice, Husova třída 1847/5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11.6.2010, zn. sp. O-460712, č.j. O-460712/36259/2009/ÚPV a žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11.6.2010, zn. sp. O-460715, č.j. O-460715/36258/2009/ÚPV

takto:

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 22.5.2009 č.j. O-460712/76377/2008/ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví (dále též jen „Úřad“) zamítl námitky podané podle § 7 odst. 1 písm. a/ zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“) společností British Sky Broadcasting Group plc, se sídlem Isleworth, Velká Británie, proti zápisu barevného kombinovaného označení ve znění „Skylink“ zn. sp. O-460712 do rejstříku ochranných známek. Přihlašovatelem tohoto označení, přihlášeného dne 10.7.2008 a zveřejněného ve Věstníku Úřadu dne 24.9.2008, byla společnost Towercom, a.s., se sídlem Bratislava, Slovenská republika.

Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 11.6.2010, zn. sp. O-460712, č.j. O-460712/36259/2009/ÚPV zamítl rozklad podaný společností British Sky Broadcasting Group plc, proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedenému v předchozím odstavci a toto rozhodnutí potvrdil.

Rozhodnutím ze dne 22.5.2009 č.j. O-460715/76379/2008/ÚPV Úřad zamítl námitky podané podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ společností British Sky Broadcasting Group plc, proti zápisu kombinovaného označení ve znění „skylink“ zn. sp. O-460715 do rejstříku ochranných známek. Přihlašovatelem tohoto označení, přihlášeného dne 10.7.2008 a zveřejněného ve Věstníku Úřadu dne 24.9.2008, byla společnost Towercom, a.s.

Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 11.6.2010, zn. sp. O-460715, č.j. O-460715/36258/2009/ÚPV zamítl rozklad podaný společností British Sky Broadcasting Group plc, proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedenému v předchozím odstavci a toto rozhodnutí potvrdil.

Obě rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označená v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadená rozhodnutí“) jsou v anonymizované podobě dostupná v databázi správních a soudních rozhodnutí na www.upv.cz.

Dvěma samostatnými žalobami se žalobce domáhal zrušení napadených rozhodnutí pro jejich nezákonnost. Řízení o těchto žalobách byla u Městského soudu v Praze vedena pod spisovými značkami 9 A 175/2010 a 9 A 176/2010. Při ústním jednání konaném dne 12.2.2014 byla řízení o těchto žalobách usnesením soudu spojena ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že společné řízení o obou věcech bude nadále vedeno pod sp. zn. 9 A 175/2010.

Žalobce v žalobách uvedl, že byl napadenými rozhodnutími zkrácen na svých právech vyplývajících z vlastnictví starších ochranných známek Společenství „SKY“ č. 3203411, č. 3203445, č. 5765615, 3166329, č. 3166337, “SKY ONE” č. 3166345, č. 3203387 „SKY PLUS“, č. 3422839 „SKY +“ a přihlášky ochranné známky Společenství č. 5765615 „SKY“. Nesouhlasí se závěrem žalovaného obsaženým v napadených rozhodnutích, že neexistuje vizuální, fonetická ani významová podobnost mezi přihlašovaným označením „Skylink” a namítanými ochrannými známkami „SKY“.

Pokud jde o vizuální hledisko, žalobce namítl, že slovní prvek „SKY“ tvořící většinu jím namítaných ochranných známek a zároveň jednotící prvek jeho známkové řady obsažený v dalších namítaných ochranných známkách „SKY PLUS“, „SKY+“ a „SKY ONE“ je zcela obsažen v napadeném kombinovaném označení „Skylink“, což má za následek podobnost srovnávaných označení především z hlediska vizuálního a fonetického. Dle žalobce je třeba vzít v úvahu předchozí praxi Úřadu, podle níž „shoda nebo podobnost některého z prvků zcela postačuje ve smyslu zákona o ochranných známkách ke konstatování zaměnitelnosti porovnávaných označení nebo zapsaných ochranných známek. Přitom má prioritu úvaha, které prvky konkrétních označení jsou shodné, nikoliv úvaha o tom, které jsou rozdílné. “ (viz např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. 0-133090-98 ze dne 7.2.2001). Slovní prvek „Sky‘‘ je navíc použit v napadeném označení na prvním místě. Podle ustálené praxe Úřadu, OHIM a Soudního dvora EU je první část označení tou částí, která jako první upoutá pozornost spotřebitele, a ten si ji tedy zapamatuje jasněji než zbytek označení. S ohledem na tuto skutečnost má počátek označení významnější vliv na spotřebitele než zbytek slovního prvku, neboť spotřebitelé si snáze zapamatují začátek označení než jeho konec (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16.3.2005 ve věci T - 112/03 L’Oréal SA v. OHIM a rozsudek SPS ze dne 17.3.2004 ve spojených věcech T-183/02 a T-184/02 El Corte Inglés, SA v. OHIM). Žalovaný tvrdí, že je sice pravdou, že počátek označení je obvykle vnímán spotřebiteli nejsilněji, že tomu však není vždy, přičemž odkazuje na rozhodnutí Soudu prvního stupně T-175/06 MEZZOPANE a T - 117/02 „CHUFAFIT“.

Z napadených rozhodnutí není zřejmé, z jakých důvodů a na základě jakých důkazů došel žalovaný k závěru, že v přihlašovaném kombinovaném označení „Skylink“ nebude spotřebitel silněji vnímat začátek slova „Sky“, a že se tedy jedná o výjimku z citovaného pravidla. Pouhé konstatování, že tomu tak není vždy, je zcela nedostatečné k odůvodnění uvedeného argumentu. Ani rozhodnutí Soudu prvního stupně, která žalovaný zmínil, tento závěr Úřadu neodůvodňují. V případě rozhodnutí MEZZOPANE se jednalo o odlišný případ, kdy výrobky nebyly posouzeny jako podobné, rozhodnutí zkoumalo zaměnitelnost výrobků a nikoliv pouze označení a označení MEZZOPANE obsahovalo distinktivní logo. Také v případě rozhodnutí CHUFAFIT šlo o skutkově odlišný případ, kdy označení CHUFI nebylo vcelku obsaženo v mladším označení a slovní prvek „chuf“ navíc postrádal rozlišovací způsobilost. Žalobce je však přesvědčen, že česká veřejnost vnímá prvek „link“ ve vztahu k předmětným výrobkům a službám jako popisný, z čehož plyne, že distinktivním a dominantním prvkem pro srovnání je označení SKY.

Žalobce dále sdílí názor, že spotřebitelé nebudou vnímat napadené označení „Skylink“ jako jedno slovo a dále že slovní prvky „Sky“ a „link“ tvořící napadené označení nebudou spotřebitelé vnímat rovnocenně, a to právě z důvodu, že slovní prvek „SKY“ je v napadeném označení obsažen na prvním místě a dále rovněž z důvodu nízké míry rozlišovací způsobilosti slova „LINK“. Vzhledem k těmto skutečnostem je nutno konstatovat, že dominantním prvkem v napadeném označení je právě slovní prvek „Sky“, podle kterého se spotřebitel bude orientovat při výběru zboží a služeb.

Žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem žalovaného, že běžný spotřebitel nebude považovat napadené označení za další z řady ochranných známek žalobce z důvodu, že víceslovné ochranné známky řady „SKY“ jsou vždy tvořeny přidáním samostatného slova za slovní prvek „SKY“, zatímco přihlašované označení je tvořeno jedním nerozděleným slovním prvkem. Toto tvrzení Úřadu považuje za neodůvodněné a účelové. Je přesvědčen, že běžný spotřebitel při průměrné pozornosti, které věnuje výběru zboží a/nebo služeb, nevnímá mezeru mezi dvěma slovními prvky jako prvek, který odlišuje srovnávaná označení. Akceptace názoru žalovaného by znamenala, že například v případě označení HBOlink, ČTlink, MTVlink, „STARlink“, FOXlink“ nebo „HALLMARKlink“ by se nejednalo o zásah do práv k označení/ochranným známkám HBO, ČT, MTV, STAR, FOX nebo HALLMARK, neboť uvedené televize používají pro název svých jednotlivých TV kanálů vždy spojení dvou slov oddělených mezerou (HBO Comedy, HBO 2, ČT 1, ČT 2, ČT 24 atd.). Žalobce je přesvědčen o tom, že jak v případě příkladmo uvedených označení ČTlink nebo HBOlink, tak i v případě napadeného označení „Skylink“ by spotřebitel považoval tato označení za další označení stejné známkové řady, a to bez ohledu na absenci mezery mezi slovem HBO, ČT nebo SKY a slovním prvkem „link“. Závěry, ke kterým došel žalovaný, jsou tak principiálně nelogické, chybné a nepodložené. Navíc na tuzemském satelitním trhu řada konkurentů užívá termín „link“. Jako příklad lze uvést digitální satelitní televizi CS LINK provozovanou společností Media Vision s.r.o., která užívá shodnou orbitální pozici jako platforma SKYLINK, a která navazuje na předchozí balíček programů nazývaný UNITED LINK. Vzhledem k tomu, že „link“ je termínem používaným i dalšími poskytovateli satelitních programů, musí být považován za méně distinktivní a jako obecný druhový termín ve vztahu k satelitnímu trhu. Popisná povaha termínu „link“ na relevantním trhu znamená, že tento termín není schopen rozlišit výrobky a služby jednoho soutěžitele od druhého.

Žalovaný v napadených rozhodnutích konstatoval, že „při posuzování shodnosti nebo podobnosti označení je nutno ochrannou známku a přihlašované označení pojímat s ohledem na celkový dojem, který vyvolávají, s přihlédnutím k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům“ a dále uvedl, že k odlišení přispívá i přítomnost grafického prvku umístěného před označením. Podle rozhodnutí ESD ve věci SABEL BV vs. PUMA AG, C-251/85 „se soud musí soustředit na celkový dojem vytvářený předmětným označením. Není přípustné izolovat jeden prvek z grafického celku a omezovat zkoumání pravděpodobnosti záměny na tento jediný prvek.“ Pokud jde o obrazový prvek přihlašovaných označení v podobě loga, žalobce je přesvědčen, že role tohoto prvku bude spotřebitelem vnímána jako pouze dekorativní. Je totiž třeba vycházet z předpokladu, že pokud je ochranná známka složena ze slovních a obrazových prvků, měly by být slovní prvky v zásadě považovány za více rozlišující než obrazové prvky, protože průměrný spotřebitel snadněji odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu než popisem obrazového prvku ochranné známky. Ve vztahu k tomuto obrazovému prvku (logu) proto žalovaný pochybil, když se na toto logo příliš soustředil, neboť měl posuzovat celkový dojem.

Pokud jde o fonetické hledisko, žalobce namítl, že pro posouzení fonetické podobnosti je rovněž rozhodné, že namítané ochranné známky jsou, resp. společný prvek známkové řady je beze zbytku zahrnut v napadeném označení, když namítané ochranné známky budou vysloveny jako „skaj“ a napadené označení jako „skaj-link“. Opět tedy nelze tvrdit, že zde neexistuje podobnost z fonetického hlediska. Úplné začlenění starší ochranné známky do přihlašované ochranné známky umožňuje vyvodit závěr o jejich dostatečné fonetické podobnosti. Odlišnost spočívající v přítomnosti slovního prvku „link“ nevede v očích běžného spotřebitele k odlišení srovnávaných ochranných známek, neboť běžný spotřebitel nebude tomuto málo distinktivnímu prvku umístěnému na konci napadeného označení věnovat takovou míru pozornosti jako začátečnímu prvku „SKY.“

Žalobce nesouhlasí se žalovaným, ani pokud se jde o posouzení významové (sémantické) podobnosti. Žalovaný v napadených rozhodnutích tvrdí, že označení „Skylink“ bude spotřebitel nejspíše vnímat jako fantazijní, přičemž namítané ochranné známky bude vnímat buď jako čistě fantazijní nebo v jejich překladu jako „nebe“ či „obloha“. Žalobce v této souvislosti namítl, že pokud spotřebitel zná význam slova „SKY” (obloha, nebe), pak musí znát i význam slova “LINK” (spojení). Ať už pak bude vnímat označení „Skylink“ pouze jako dvě samostatná slova, jejichž spojení nemá žádný význam, nebo si je přeloží například jako „nebeské spojení“ (jak učinil Úřad v prvostupňovém rozhodnutí), bude zde vždy existovat jasná významová souvislost. Slovo „LINK“ je v oblasti moderních technologií, počítačů, telekomunikace či rozhlasového a televizního vysílání slovem popisným ve vztahu k funkci výrobků či charakteru služby a jako takové je rovněž slovem velmi frekventovaným. S ohledem na popisnost slova „LINK“ ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám a na distinktivitu označení „SKY“ a jeho známost ve vztahu k relevantnímu okruhu výrobků a služeb je rovněž pravděpodobné, že spotřebitel bude vnímat označení „SKYLINK” jako označení spojení (televizního, internetového aj.) poskytovaného vlastníkem ochranných známek „SKY.“ V této souvislosti žalobce zdůraznil, že slovní prvek „L1NK“ je velmi podobný českému slovu „LINKA“, jenž je používáno například ve spojení „tramvajová linka“, „autobusová linka“, „telefonní linka“, tj. za účelem označení „spojení“ několika bodů atd., tedy v identickém významu jako anglické slovo „LINK“. Žalobce je tedy přesvědčen, že i běžnému spotřebiteli bez jakékoli znalosti anglického jazyka bude slovní prvek „LINK“ evokovat význam „spojení", a bude tento termín bez jakékoli bližší a podrobné analýzy považovat automaticky za nedistinktivní součást napadeného označení „Skylink" nebo jako označení, jež má poukázat na spojitost se slovním prvkem „SKY" a jeho výrobky a službami. Mezi uvedenými označeními tedy existuje rovněž vzájemná významová podobnost.

Závěry uvedené výše ohledně ochranných známek „SKY“ dle žalobce platí obdobně pro ostatní namítané součásti známkové řady, jejímž společným prvkem je „SKY“.

Žalobce má tedy za to, že hodnocení podobnosti předmětných označení žalovaným je logicky nekonzistentní. Srovnávaná označení jsou podobná ze všech tří rozhodných hledisek, a žalovaný tak v rozporu se zněním § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ nesprávně posoudil otázku podobnosti namítaných ochranných známek s napadeným označením „Skylink".

Co se týče podobnosti výrobků a služeb, žalovaný shledal v napadených rozhodnutích výrobky a služby ve třídách 9, 38 a 41 jako shodné a podobné výrobkům a službám, pro něž jsou zapsány namítané ochranné známky. Ke stejnému závěru došel rovněž v případě služeb přihlášených ve třídě 37, a to s výjimkou služeb „výstavba telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor". Žalobce je nicméně přesvědčen, že vzájemná podobnost existuje rovněž ve vztahu k citovaným službám ve třídě 37, neboť se jedná o služby úzce související s „telekomunikacemi", pro které jsou zapsány namítané ochranné známky, jak ostatně vyplývá již ze samotného pojmového označení těchto služeb - „výstavba telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor". Společnosti zabývající se telekomunikacemi totiž velmi často provádějí i stavební činnosti související s výstavbou „telekomunikačních zařízení a sítí", a běžný spotřebitel tedy může poskytovatele těchto služeb snadno zaměnit. Žalobce má z uvedeného důvodu za to, že žalovaný jednal v rozporu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, pokud neshledal podobnost mezi výše citovanými službami ve třídě 37 mezinárodního třídění. Důvody, o které žalovaný svůj citovaný závěr opírá, považuje za nelogické a nedostatečné, a tedy ve svém důsledku nepřezkoumatelné.

Žalovaný v napadených rozhodnutích dospěl k závěru, že neexistuje pravděpodobnost záměny ani asociace předmětných ochranných známek. Tento jeho závěr je mimo jiné postaven i na nesprávném tvrzení, že slovní prvek „link", který je součástí přihlašovaného označení „Skylink", nelze na českém trhu považovat za prvek s nízkou rozlišovací způsobilostí. Pokud jde o rozlišovací způsobilost slovního prvku „link“, žalobce je přesvědčen, že nebezpečí záměny způsobené začleněním ochranné známky „SKY“ do mladšího označení nelze eliminovat přidáním nedistinktivního slova „link“. Nedostatek rozlišovací způsobilosti prvku „link“ je způsoben jeho popisným významem ve vztahu k předmětným výrobkům a službám. V oblasti počítačů, internetu a telekomunikací je slovo link užíváno například jako synonymum pro „hyperlink,“ tj. hypertextový odkaz nebo jako označení datové linky, tj. spojení dvou zařízení za účelem přenosu dat. Vzhledem ke svému významu je slovo „link“ na trhu velmi často užíváno ve spojení s relevantními výrobky a službami, což žalobce v rozkladu doložil prostřednictvím přiložených výtisků výsledků vyhledávání slova „link“ ve spojení s vybranými výrobky a službami pomocí tří nejužívanějších vyhledávačů Seznam, Google a Centrum. Navíc, jak již žalobce uvedl, slovo „LINK“ může u běžného spotřebitele evokovat podobné české slovo „LINKA“, které je používáno například ve spojení „tramvajová linka“, „autobusová linka,“ to je za účelem označení „spojení“ několika bodů atd., tedy v identickém významu jako anglické slovo „LINK“. Žalobce tedy považuje za nelogické a nedostatečně odůvodněné závěry žalovaného, že slovní prvek „link“ běžný spotřebitel nezná, neboť toto slova nepatří do základní slovní zásoby. Žalobce je přesvědčen, že důkazy o frekvenci užití tohoto slova předložené v rámci rozkladového řízení tyto závěry žalovaného jednoznačně vyvracejí. Z výše uvedených důvodů je proto nutno za jednoznačně méně distinktivní či spíše nedistinktivní část napadené přihlášky ochranné známky považovat slovní prvek „link“, který má na rozdíl od slova „Sky“ minimální rozlišovací schopnost. Dá se tak předpokládat, že spotřebitel tento popisný a běžný prvek buď snadno přehlédne a bude věnovat pozornost pouze úvodnímu prvku „Sky“, nebo jej bude považovat pouze za jakýsi doplněk dominantního slovního prvku „Sky“.

Žalobce je přesvědčen, že žalovaný měl důkazy o četnosti užívání a popisnosti slovního prvku „link“ při svém rozhodování zohlednit, přestože byly předloženy až společně s rozkladem. Žalobce uvedené důkazy předložil k tomu, aby vyvrátil závěry, který vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně. Jednalo se tedy o důkazy, jejichž účelem bylo prokázat nezákonnost a věcnou nesprávnost rozhodnutí, tedy o důkazy obecně v odvolacím řízení přípustné, jejichž použití není vyloučeno ani ustanovením § 82 odst. 4 správního řádu o koncentraci řízení. Nezohlednění těchto důkazů žalovaným v napadených rozhodnutích tedy představuje porušení povinností stanovených v § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu a navazujícím ustanovení § 52 správního řádu. Vzhledem k významu těchto důkazů tento postup vedl k nezákonnosti rozhodnutí ve věci samé, neboť žalovaný postavil své závěry na tvrzení, že spotřebitel bude považovat napadené označení za jedno slovo, nikoli za spojení dvou samostatných slovních prvků, protože se, jak uvedl, jedná o fantazijní slovo. Tento závěr je však v rozporu s důkazy, ze kterých lze dovodit, že běžný spotřebitel nebude s ohledem na jeho popisnost brát slovní prvek „link“ v potaz a za určující bude považovat počáteční slovní prvek „Sky“, který napadenému označení dominuje.

Co se týče stupně pozornosti spotřebitelů, žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že „pokud jde o takové výrobky, které nejsou nakupovány pravidelně a které jsou obecně nakupovány prostřednictvím prodavače, stupeň pozornosti průměrného spotřebitele musí být považován za vyšší než běžný stupeň pozornosti, a tedy spíše za vysoký. V daném případě jde bezpochyby o výrobky a služby technického rázu, které nejsou nakupovány pravidelně a často budou nakupovány prostřednictvím prodavače, proto je třeba úroveň pozornosti spotřebitelů při výběru nákupu předmětných výrobků a služeb považovat za vysokou.“ Obecný argument Úřadu, že pokud nejsou předmětné výrobky nakupovány pravidelně a jsou obecně nakupovány prostřednictvím prodavače, stupeň pozornosti spotřebitele musí být považován za vyšší než běžný, a tedy spíše vysoký, je dle žalobce správný. Žalovaný nicméně pochybil, když tento princip aplikoval na posuzovaný případ a na většinu výrobků, pro které bylo označení „Skylink“ přihlášeno. Výrobky a služby přihlášky „Skylink“ nejsou nabízeny především v obchodech, jak uvádí Úřad ve svém rozhodnutí. Mnoho služeb, které nabízí žalobce i Towercom, jako například poskytování placených TV kanálů, je nabízeno a prodáváno online nebo po telefonu. Například na webových stránkách společnosti Towercom wvvw.skylink.cz je možné objednat online balíčky satelitních TV kanálů a zaplatit za ně kreditní kartou. Pokud jsou služby a výrobky nakupovány online nebo po telefonu, spotřebitel spoléhá na jejich nedokonalý obraz, přičemž pravděpodobnost záměny je jistě v takovém případě větší.

Žalovaný dle mínění žalobce rovněž nedostatečně posoudil pravděpodobnost záměny ve vztahu k argumentaci žalobce o tom, že výrobky a služby mohou být spotřebiteli mylně považovány za nějak ekonomicky související. Soud prvního stupně v rozhodnutí Laboratories RTB vs. OHIM - Giorgio Beverly Hills, T- 162/01 v odstavci 18 uvedl, že „Podle ustálené praxe nebezpečí, že se veřejnost bude domnívat, že předmětné výrobky a služby pocházejí od stejného podniku, popřípadě od ekonomicky propojených podniků, zakládá pravděpodobnost záměny. “ Nebezpečí je posíleno tím, že přihlašovatel a žalobce jsou aktivní ve stejné oblasti podnikání. Žalobce provozuje pod svojí ochrannou známkou SKY největší digitální televizní platformu ve Velké Británii a je vedoucím poskytovatelem audiovizuálního vysílání, včetně sportovních přenosů, zpravodajství, filmů a zábavy. Žalobce a jeho právní předchůdci užívají ochrannou známku SKY a další označení obsahující SKY již více než 20 let ve Velké Británii, v Evropě a na mezinárodní úrovni ve vztahu k širokému spektru výrobků a služeb včetně vysílání, zábavy, satelitních komunikací, vysokorychlostního internetu a telekomunikací. Přihlašovatel poskytuje pod označením „skylink“ příjem rozhlasu a televize prostřednictvím satelitu a vysokorychlostní internet.

Žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že „ochranná známka, resp. přihlašované označení, může vyvolat nebezpečí záměny či asociaci ve smyslu výše uvedeného ustanovení, jestliže je natolik podobné ochranné známce s dřívějším právem přednosti, která je užívána pro označování shodných či podobných výrobků nebo služeb, že může být spotřebitel uváděn v omyl, pokud jde o původ těchto výrobků nebo služeb.“ Podle nedávného rozhodnutí ESD ve věci L’Oréal v Bellure je však vedle původu třeba posuzovat rovněž funkce „sdělovací, investiční či reklamní.“ Úřad tedy pochybil, když uvedl, že základem pro pravděpodobnost záměny je omyl spotřebitelů ohledně původu výrobků a služeb, a měl rovněž posuzovat hlediska komunikace, investic a reklamy.

Žalovaný ve shodě s argumentací žalobce v napadených rozhodnutích konstatoval: „V rozhodnutí BSD ve věci C-351/95 „Sabel“ a ve výše uvedeném rozhodnuti byla BSD stanovena zásada, podle níž existuje tím větší pravděpodobnost záměny mezi přihlašovaným označením a namítanou ochrannou známkou, čím má starší ochranná známka vyšší rozlišovací způsobilost, pročež se ochranné známky s vysokou rozlišovací způsobilosti, kterou mají buď samy o sobě, nebo z důvodu vžitosti mezi spotřebiteli, těší širší ochraně než ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí.“ Žalovaný nicméně odmítl argumentaci žalobce o zvýšené rozlišovací způsobilostí ochranných známek „SKY“ způsobené jejich dlouholetým a intenzivním užíváním zejména ve Velké Británii, a to s tímto odůvodněním: „Ohledně zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek namítající tvrdí, že pod ochrannou známkou „SKY'‘ provozuje největší digitální televizní stanici ve V.B. a je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů audiovizuálního vysílání, přičemž tyto služby poskytuje v návaznosti na své právní předchůdce již více než 20 let ve V.B. i na mezinárodní úrovni. Namítající však nijak neprokázal, že by uvedené skutečnosti byly známy relevantní veřejnosti na českém trhu, a proto namítané ochranné známky nelze považovat za ochranné známky se zvýšenou rozlišovací způsobilostí, kterým by měla být poskytnuta vyšší ochrana.“ Žalobce je však přesvědčen, že při určení relevantního trhu pro posouzení otázky získané rozlišovací způsobilosti je třeba vycházet ze zásady jednotné ochrany ochranné známky Společenství stanovené v čl. 1 (2) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství. V souladu s touto zásadou je rozhodující pouze posuzování rozlišovací způsobilosti na trhu Evropské unie jako celku a nikoli pouze na území státu, v němž probíhá příslušné řízení o námitkách, jak nesprávně argumentuje žalovaný. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že v řízení před OHIM bylo shledáno dobré jméno žalobcových ochranných známek SKY ve Společenství, resp. v Evropské unii. S ohledem na to, že dobré jméno ochranné známky odráží mimo jiné právě známost a dobrou pověst ochranné známky, které vedou ke zvýšení rozlišovací způsobilosti, je třeba ochranné známky s dobrým jménem při hodnocení existence pravděpodobnosti záměny považovat za ochranné známky se zvýšenou rozlišovací způsobilostí. Žalovaný toto nicméně v napadených rozhodnutích nezohlednil.

Žalobce shrnul, že vzhledem k vizuální, fonetické a významové podobnosti namítaných ochranných známek „SKY“ a totožnosti/podobnosti předmětných výrobků a rovněž vysoké rozlišovací způsobilosti ochranných známek žalobce je třeba dospět k závěru, že zde existuje pravděpodobnost záměny namítaných ochranných známek a napadeného označení na straně veřejnosti. V tomto ohledu má žalobce dále za to, že žalovaný nesprávně posoudil tzv. princip kompenzace, podle něhož vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobků a služeb a naopak (viz rozsudek ESD ve věci C-39/97 Canon Kabushiki Kaisha proti Metro-Goldwyn-Mayer Inc.). Žalovaný nezohlednil, že mezi výrobky/službami zapsanými pro srovnávaná označení existuje velmi vysoká shoda, což zvyšuje pravděpodobnost záměny i v případě přijetí argumentu o nižší míře podobnosti srovnávaných označení (což však žalobce odmítá).

Žalobce dále vytkl žalovanému chybnou aplikaci ustanovení § 25 odst. 1 a 2 ZOZ a rozpor se základními zásadami činnosti správních orgánů, zakotvenými zejména v § 2 odst. l, 4 a § 3 správního řádu. Konkrétně namítl, že žalovaný odmítl v rozkladovém řízení přihlédnout k rozhodnutím a materiálům předloženým žalobcem spolu s věcným odůvodněním rozkladu za účelem prokázání věcné nesprávnosti prvostupňového rozhodnutí s poukazem na § 25 odst. 1 a 2 ZOZ, který stanoví, že námitky lze podat ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky ochranné známky, přičemž k jejich doplnění a důkazům předloženým na jejich podporu po této lhůtě Úřad nepřihlíží. Jak již žalobce uvedl výše, aplikace těchto ustanovení ZOZ není v daném případě namístě. Žalobce předložil shora uvedené důkazy k tomu, aby vyvrátil závěry, které vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí orgán prvního stupně. Jednalo se tedy o důkazy, jejichž účelem bylo prokázat nezákonnost a věcnou nesprávnost rozhodnutí, tedy o důkazy obecně v odvolacím řízení přípustné, jejichž použití není vyloučeno ani ustanovením § 82 odst. 4 správního řádu o koncentraci řízení do prvního stupně. Žalovaný se sice k těmto důkazům stručně vyjádřil, nicméně konkrétní hodnocení důkazů v rozhodnutí obsaženo není. S ohledem na to, že žalovaný nedostatečně přihlédl k důkazům předloženým žalobcem, došlo na straně Úřadu k porušení povinností stanovených v § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu a v navazujícím ustanovení § 52 správního řádu.

Žalobce též namítl, že zamítnutí námitek proti zápisu označení “Skylink” představuje porušení zásady materiální rovnosti (§ 2 odst. 4 správního řádu), tedy zásady, podle níž je třeba, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí žalovaného ve věci námitek proti zápisu označení „SKYWO“ sp. zn. 0-443225 do rejstříku ochranných známek a uvedl, že přihláška ochranné známky „SKYWO“ byla tímto rozhodnutím zamítnuta na základě existence pravděpodobnosti záměny se staršími ochrannými známkami žalobce. V citovaném rozhodnutí byla zvlášť posuzována podobnost označení „SKYWO“ a namítaných slovních a kombinovaných ochranných známek „SKY“. Tato označení byla shledána jako podobná, když Úřad konstatoval: „Namítané ochranné známky/přihlášky se společným „SKY“ jsou celé obsaženy v napadeném označení „SKYWO“, přičemž napadené označení se liší od namítaných ochranných známek/přihlášek pouze navíc přidanou koncovkou „WO“. Uvedený rozdíl pouze v přidané koncovce, když zbylá tři písmena první části porovnávaných označení jsou zcela shodná při zachování shodného pořadí, však není dostatečný k tomu, aby byla vyloučena podobnost porovnávaných označení z vizuálního hlediska. Současně rozdíl mezi fonetickým vjemem napadeného označení „SKYWO" (koncovky „wo“) a namítaného označení není dostatečně výrazný, aby odlišil porovnávaná označení po fonetické stránce...“ Vedle toho na základě námitek žalobce předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 22.10.2009 zamítl přihlášku kombinovaného označení „SKYNET“ č. přihl. 447487.

V další části žaloby poukázal žalobce na praxi Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) a dalších zemí EU. Uvedl, že si uvědomuje, že praxe OHIM není pro žalovaného ani soud závazná, nicméně má za to, že tuto praxi je třeba považovat za relevantní výkladové vodítko s ohledem na povinnost členských států EU poskytovat obdobnou právní ochranu průmyslovým právům. OHIM ve své praxi vychází z předpokladu, že v případě přihlašovaného označení, které je složeno ze starší ochranné známky a dalších prvků, je třeba srovnávaná označení považovat za podobná, pokud je starší ochranná známka v rámci mladšího označení identifikovatelná. Na tomto místě žalobce zmínil několik rozhodnutí OHIM o námitkách založených na starších ochranných známkách řady „SKY“, jimiž byly zamítnuty přihlášky ochranných známek, které byly dle jeho názoru podobné posuzovaném označení „Skylink“ (rozhodnutí ve věci přihlašovaného označení Skyventure č. B 721 920 ze dne 27.3.2008, SKYEDGE č. B 809 733 ze dne 1.7.2008, SKY CAPITAL č. B 816 779 ze dne 25.8.2008, ActiveSky č. B 354 482 ze dne 28.8.2008, GOODSKY č. B 1 002 3127 ze dne 27.10.2008, SKYMEETING č. B 958 100 ze dne 17.12.2008, PLANETSKY č. B 1 030 263 ze dne 18.12.2008, SKYBLOG č. B 862 146 ze dne 29.5.2009 a SKYKOD č. B 1 204 908 ze dne 3.6-2009).

Žalobce považoval dále za nutné vyjádřit se k rozhodnutí odvolacího senátu OHIM č. R 1166/2001-1, na které poukazuje žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí se vztahuje k případu, kdy byly posuzovány námitky podané proti přihlášce ochranné známky „SKY“ na základě starší ochranné známky „SKYROCK“. Na rozdíl od souzené věci tedy nešlo o přihlášku ochranné známky zcela a bezezbytku inkorporující starší ochrannou známku namítající společnosti, a jedná se tedy o skutkově odlišný případ.

Dle mínění žalobce lze tedy uzavřít, že v drtivé většině podobných případů rozhodl OHIM v obdobných případech ve prospěch žalobce, a napadená rozhodnutí jsou tedy v rozporu s ustálenou praxí OHIM. Zamítnutí námitek proti přihlášce označení ‘"Skylink” zakládá nedůvodné rozdíly v ochraně poskytované ochranným známkám Společenství v jednotlivých členských státech. Neobstojí tak tvrzení žalovaného, že praxe OHIM se liší případ od případu.

Pokud jde o další případy uvedené žalovaným, konkrétně SKYFIGHTERS (Francie), tento případ je odlišný, neboť rozhodnutí soudu bylo založeno primárně na rozlišovací schopnosti komplexního označení, zejména že známka je obrazová a je vnímána jako distinktivní logo. Známka byla shledána vcelku jako obrazová, slova byla „zapletena" ve vlastním označení. SKYRAIL byl případ z roku 1996 projednávaný švédským patentovým soudem. Ochranná známka byla zapsána pro výrobky a služby nesouvisející s tímto řízením, jmenovitě ve třídách 12, 16 and 39. SKYRAIL byl shledán nezaměnitelně podobným se SKY a SCANRAIL. Žalobce nebyl stranou tohoto řízení. Nicméně SKYRAIL byl užíván primárně ve vztahu k výrobkům ve třídě 12 (a nikdo z odpůrců neměl chráněny výrobky ve třídě 12), takže ochranné známky nebyly shledány zaměnitelnými s ohledem na odlišnost výrobků. Vzhledem k tomu, že kompletní údaje tohoto případu z roku 1996 nejsou dostupné, a protože výrobky u ochranné známky SKYRAIL nebyly shledány podobnými, tento případ je odlišitelný od nyní projednávané věci. Pokud jde o případ SKYTOP, žalobce nebyl stranou tohoto řízení. Tato řízení jsou rovněž odlišitelná od projednávané věci. Jako v případě SKYRAIL, výrobky ani v tomto případě nebyly shledány podobnými. SKYTOP bylo přihlášeno pro výrobky ve třídách 1, 17 a 19 and ochranná známka SKY chránila výrobky ve třídě 1. Jedná se tedy o skutkově odlišný případ. Nadto žalobce zdůraznil, že byl úspěšný s řadou námitek/návrhů na zrušení ve Francii založených na ochranných známkách „SKY“ a „SKY plus“. V napadených rozhodnutích proto spatřuje porušení svého práva na jednotnou ochranu vyplývající z vlastnictví ochranných známek Společenství „SKY“. Žalovaný v případě námitek ve věcech „Skylink“ rozhodl zcela odlišně od praxe OHIM a zápisných úřadů a soudů řady členských států Evropské unie.

K argumentaci žalovaného ohledně rozhodnutí slovenského Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci přihlášky kombinované ochranné známky „Skylink“ POZ 5852-2008 žalobce uvedl, že je pravdou, že uvedené rozhodnutí bylo z časového hlediska vydáno až po vydání prvoinstančního rozhodnutí Úřadem, nicméně uvedené rozhodnutí je zcela v souladu s předchozí rozhodovací praxí OHIM v podobných věcech. Rozhodnutími, které je s rozhodovací praxí OHIM a i s vlastní praxí (viz rozhodnutí SKYWO) naopak v nesouladu, jsou tedy napadená rozhodnutí, nikoli rozhodnutí slovenského ÚPV.

Žalobce dále namítl, že žalovaný pochybil, když v napadených rozhodnutích odkázal též na rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci F. SPA MONOPOLE, COMPAGNIE FEHMIERE DE SPA SA/NV v. OHIM, T-438/07. V uvedeném rozhodnutí bylo konstatováno, že při posouzení podobnosti označeni „Spa“ versus „SpagO“ je třeba brát v úvahu, že označení „SpagO“ je tvořeno jediným výrazem, v němž se prvek „Spa” nevyčleňuje, ale ztrácí se v celkovém dojmu, který označení vyvolává, na rozdíl od jiných označení, včetně např. označení „SPA GO“ či „SPA-GO“, v nichž se prvek „spa“ jasně vyčleňuje, objevuje se v dominantním postavení a je doprovázen dodatečnými prvky, jež jsou obecně pouze popisné. Stejnou argumentaci je možno dle žalovaného uplatnit i v tomto případě, kde je navíc přihlašované označení kombinované, doplněné o grafický prvek. Uvedené rozhodnutí nicméně dle žalobce srovnává slova, přičemž mezi těmito slovy je vizuálně rozdíl ve velikosti písma a použití vekých a malých písmen (tj. Spa a SpagO). Sky a Skylink nejsou tímto způsobem odlišitelné. Napadená rozhodnutí nicméně v žádném ohledu nesrovnávají slova podle případu Spa, ale uvádí, že tento případ je možné vztáhnout na obrazové prvky. Není přitom jasné, jak Úřad k tomuto závěru dospěl. V případě SpagO byly výrobky shledány jako nepodobné a případ by založen výlučně na čl. 8 (5) nařízení o ochranné známce Společenství.

Podáním ze dne 16.8.2010 žalobce navrhl, aby soud požádal ESD o rozhodnutí o následující předběžné otázce týkající se interpretace První směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21.12.1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách: Může při aplikaci čl. 4 (1) První směrnice 89/104/EHS, v případě, že napadená ochranná známka se skládá ze slova, které je samo o sobě zaměnitelné se starší ochrannou známkou, přidání zcela samostatného abstraktního obrazového prvku být dostatečné k vyloučení podobnosti nebo pravděpodobnosti záměny?

Žalovaný navrhl, aby soud žaloby jako nedůvodné zamítl. Ve vyjádření k žalobám předně konstatoval, že žalobce v převážné většině vychází ze stejné argumentace, jakou vznášel ve svých předchozích návrzích v rámci řízení před Úřadem a k níž se žalovaný již opakovaně vyjádřil. V tomto rozsahu proto žalovaný odkázal na argumentaci uvedenou v odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí jim předcházejících. K jednotlivým žalobním bodům žalovaný dále uvedl, že považuje za nutné osvětlit žalobci aplikovatelnost ustanovení § 2 odst. 4 a § 3 ve spojení s § 52 správního řádu, jichž se žalobce opakovaně dovolává. Pokud jde o prve jmenované ustanovení § 2 (zásada jednotnosti rozhodování), je nepochybné, že uvedená obecná zásada zavazuje všechny správní orgány při jejich činnosti (a tedy i Úřad), avšak v daném případě je nutno poukázat na formulaci „ve skutkově shodných nebo obdobných případech.“ Otázka podobnosti, resp. zaměnitelnosti určitých označení je totiž pojmově v každém jednotlivém případě specifická a jen v naprostém minimu případů lze hovořit o skutečně obdobných případech. I přesto je vždy nutno přihlížet ke všem jednotlivým okolnostem daného případu, tj. není možná jejich generalizace. Žalobcem uváděné případy se ovšem vyznačují větším či menším množstvím odlišných aspektů, na což byl žalobce již dříve upozorněn. Ohledně žalobcem citovaných rozhodnutí OHIM, jakož i rozhodnutí jiných zápisných Úřadů členských států EU, na něž žalobce odkazuje, je dle žalovaného možné pouze konstatovat, že citovanou argumentaci či části odůvodnění žalobce pouze vytrhává z kontextu, aniž by popsal úplný skutkový stav daného případu tak, aby bylo vůbec možno provádět jakékoli srovnání s projednávanou věcí. Bez udání bližších skutkových okolností případu je bezpředmětné a nemožné zkoumat případnou analogii s projednávaným případem.

Současně je třeba konstatovat, že i když nepochybně platí, že na území EU by v zásadě měla být zachovávána stejná úroveň ochrany průmyslových práv, úplné sjednocení rozhodovací činnosti není možné vzhledem k nutnosti respektovat dosavadní národní rozhodovací praxi toho kterého národního Úřadu (popř. soudů). Kromě toho úplná harmonizace známkového práva ani není cílem unijního známkoprávního rámce (viz např. čl. 4 Preambule Směrnice č. 2008/95, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Posouzení otázky pravděpodobnosti záměny v rámci námitkového řízení je v každém případě v pravomoci národních úřadů, které jsou povinny tuto otázku posuzovat v každém řízení zvlášť, v závislosti na skutkových okolnostech případu a předložených důkazech. Závěr o podobnosti a následné zaměnitelnosti určitých označení je přitom i přes dodržování ustálených zásad a hledisek založen na řadě proměnlivých a individuálních faktorů, jejichž vyhodnocení je předmětem tzv. správního uvážení, které samo o sobě, pakliže je řádně odůvodněno a v intencích zákona, nemůže být předmětem soudního přezkumu. Jak je patrno z odůvodnění napadených rozhodnutí, žalovaný svůj závěr o otázce zaměnitelnosti předmětných označení, jakož i důvody a úvahy, které k vyslovenému závěru vedly, řádně a srozumitelně osvětlil. Tvrzení žalobce, že Úřad nedostatečným způsobem odůvodnil svůj závěr o zaměnitelnosti předmětných označení, proto nemá věcné opodstatnění. Žalovaný v této souvislosti upozornil zejména na nutnost individuálního posouzení této otázky s ohledem na okruh spotřebitelů, jakož i hledisko frekvence výskytu shodných či podobných označení (obsahujících slovní prvek ,,sky“) v českém prostředí, neboť tyto faktory bezprostředně ovlivňují stupeň pravděpodobnosti záměny.

Co se týče ust. § 3 ve spojení s § 52 správního řádu, žalovaný upozornil na to, že správní řád je ve vztahu k ZOZ v postavení lex generalis, a proto je třeba přednostně vycházet ze speciální úpravy obsažené v ZOZ, v konkrétním případě z ust. § 25 odst. 2 ZOZ ve spojení s § 3 odst. 2 prováděcí vyhlášky č. 97/2004 Sb., z nichž přímo vyplývá, že Úřad rozhoduje o námitkách pouze na základě předložených důkazů. Bylo by tedy naopak překročením zákonných mezí, pokud by Úřad rozhodoval na základě jiných důkazů, než které mu byly předloženy účastníky řízení. Tyto důkazy pak Úřad hodnotí v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu dle své úvahy. Otázka zaměnitelnosti označení je přitom otázkou skutkovou, která je posuzována v rámci správní úvahy, a jako taková nepodléhá soudnímu přezkumu. Soud rovněž nemůže vydané rozhodnutí přezkoumávat z toho pohledu, zda se žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí odchýlil od své (či jiné) praxe či nikoli.

K námitce, že nepřihlédl k důkazům předloženým žalobcem spolu s věcným odůvodněním rozkladu, žalovaný ve vyjádření k žalobám uvedl, že ust. § 25 ZOZ (ve spojení s § 3 prováděcí vyhlášky) je speciálním ustanovením výslovně upravujícím koncentrační zásadu v řízení o námitkách. Z této zásady, ukládající namítajícímu ve lhůtě k podání námitek uvést všechny rozhodné skutečnosti a předložit důkazy k jejich prokázání, přitom nelze činit výjimku. Pokud žalobce tvrdí, že se jednalo o důkazy mající prokázat nesprávnost rozhodnutí prvostupňového orgánu, jedná se o čistě účelovou argumentaci, která však nemůže obstát, neboť ust. § 25 ZOZ a § 82 odst. 4 správního řádu jsou v tomto směru nekompromisní. Žalobce přirozeně může v odvolacím řízení rozporovat správnost nebo zákonnost rozhodnutí orgánu prvního stupně, avšak je třeba mít na paměti, že odvolací řízení není jakýmsi „prodloužením“ řízení v prvním stupni.

K návrhu žalobce na položení předběžné otázky ESD žalovaný poznamenal, že podle čl. 267 Smlouvy o fungování EU (dříve čl. 234 Smlouvy o založení ES) má „soudní dvůr pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu této smlouvy, platnosti a výkladů aktů Společenství [...] Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nutné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce [...].“ Žalovaný je toho názoru, že v projednávaném případě není splněna základní podmínka pro podání předběžné otázky, a to proto, že zde nevznikla nejasnost ohledně interpretace citovaného (ani jiného) ustanovení Směrnice, které by vedlo k nemožnosti zdejšího soudu vydat rozhodnutí ve věci. Otázka, kterou žalobce navrhuje k předložení, je kromě toho pojmově nezpůsobilá k projednání a byla by odmítnuta. Otázka zaměnitelnosti označení je otázkou skutkovou, jejíž posouzení je v každém jednotlivém případě ve výlučné pravomoci národních soudů. Současně je třeba vycházet z toho, že závěr o (ne)existenci pravděpodobností záměny vždy závisí na specifických okolnostech případu, tj. není možné aplikovat jakýsi paušalizovaný postup. Stejně tak nemůže ESD paušálně odpovědět na abstraktní a v zásadě hypotetickou otázku, za jakých okolností může blíže nespecifikovaný obrazový prvek posloužit k rozlišení dvou slovních označení. Za těchto okolností není dle názoru žalovaného uvedený návrh žalobce na místě.

Žalovaný uzavřel, že při svém rozhodování postupoval v souladu s právními předpisy, a to včetně rozsahu správního uvážení, na daný skutkový stav aplikoval správnou právní normu a napadená rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodnil.

Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žaloby jako nedůvodné zamítl. Ve svém vyjádření k věci samé uvedla, že napadená rozhodnutí byla podle ní vydána v souladu se zákonem a standardními kritérii, která žalovaný ve své rozhodovací praxi používá. Rozhodnutí nevykazují žádná logicky rozporná tvrzení, jsou obsahově konzistentní a byla přijata zcela v rámci diskreční pravomoci, kterou zákon žalovanému přiznává. Pokud žalovaný svůj úsudek o nezaměnitelnosti sporných ochranných známek řádně odůvodnil, přičemž jeho závěr neodporoval zásadám známkového práva, a jeho úsudek nebyl zřejmě nemožný či nelogický, nelze než žalobu na zrušení napadených rozhodnutí zamítnout.

K žalobcem namítanému nesprávnému posouzení rozlišovací způsobilosti prvku „SKY“ osoba zúčastněná na řízení podotkla, že prvek SKY, který je obsažen ve slovní či kombinované podobě v namítaných známkách žalobce, je prvkem nedisponujícím vysokou rozlišovací způsobilostí. Žalobce zcela ignoruje argumentaci osoby zúčastněné na řízení a žalovaného uplatněnou ve správním řízení, že v rejstříku ochranných známek platných na území České republiky existuje několik stovek ochranných známek obsahující výraz „sky“ na počátku označení, zapsaných pro výrobky a služby ve třídách 9, 37, 38 a 41. Majitelé ochranných známek mají povinnost své ochranné známky užívat, jinak se vystavují nebezpečí jejich výmazu. V obchodním rejstříku je pak zapsáno cca 150 firem, jejichž název začíná slovním prvkem ,,SKY‘‘ a některé z nich svými obchodními aktivitami zasahují do oblasti podnikání žalobce. Tyto skutečnosti potvrzují názor žalovaného, že prvek SKY disponuje jen nízkou rozlišovací způsobilostí. Z pozice majitele takové ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí nelze bránit ostatním subjektům v užívání či registraci ochranných známek obsahující slovní prvek SKY, pokud se tato označení od namítaných ochranných známek dostatečně odlišují.

K odkazu žalobce na prvostupňové rozhodnutí slovenského Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí napadené ochranné známky „SKYLINK“ osoba zúčastněná na řízení uvedla, že toto rozhodnutí bylo v druhé instanci změněno a vráceno k novému projednání s tím, že při posouzení podobnosti označení, resp. pravděpodobnosti záměny, není možné bagatelizovat jednak existenci tak velkého počtu ochranných známek obsahujících slovní prvek „SKY“, registrovaných pro kolizní výrobky a služby, jednak vnímání průměrného spotřebitele.

Napadené označení SKYLINK se od namítaných označení SKY liší jednak svou druhou částí LINK (i když lze předpokládat, že SKYLINK bude spotřebiteli vnímán jako jedno slovo), a dále i grafickým prvkem, který tvoří nedílnou část označení z vizuálního hlediska. Tyto rozdíly pak zakládají nepodobnost z vizuálního, fonetického i sémantického hlediska. Osoba zúčastněná na řízení na tomto místě zdůraznila, že u porovnávaných označení se hodnotí především pravděpodobnost záměny, která není dána jakoukoli podobností označení, ale podobností závadnou, tedy takovou, která vede k matení relevantních spotřebitelů o původu výrobků či služeb.

Prvek SKY v označení SKYLINK nemá samostatnou rozlišovací funkci, ale musí být chápán tak, že je připojen ke slovnímu prvku LINK a navíc ještě obsahuje grafický symbol. Tyto rozdíly nemohou být odstraněny pouhým shodným počátkem označení. To je i smysl citace rozhodnutí MEZZOPANE, který žalobce účelově odmítá poukazem na odlišné skutkové okolnosti případu. Judikatura se ale většinou týká odlišných označení, než která jsou porovnávána ve sporu, v němž se daná judikatura argumentačně používá. Je představována zejména obecnými závěry, nikoli skutkovými okolnostmi případu, ve kterých rozdíly existují téměř vždy.

Skutečnost, že žalobce považuje účelově „vytržený" slovní prvek LINK ze spojení SKYLINK za popisný ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám, a to na rozdíl od žalovaného a osoby zúčastněné, ještě neznamená, že žalovaný při odlišném hodnocení rozlišovací způsobilosti tohoto prvku vybočil z mezí správního uvážení. Osoba zúčastněná na řízení nepolemizuje s názorem žalobce, že samotný prvek LINK ve slovní podobě není s to dostatečně odlišit výrobky a služby různých poskytovatelů služeb čí výrobků na trhu, zdůrazňuje však, že napadené označení je přihlašováno v podobě SKYLINK s grafickým prvkem, tedy nikoli pouze jako LINK. Žalobce navíc svou argumentací o konkurenci v oblasti satelitních trhů používající výraz LINK jako součást svých názvů nepřímo podporuje argumentaci žalovaného o nízké rozlišovací způsobilosti označení SKY, kdy je tento výraz součástí několika stovek ochranných známek i obchodních firem v oblasti výrobků a služeb ve tř. 9, 37, 38 a 41.

K námitce žalobce, že žalovaný přisoudil obrazovému prvku označení přílišný význam, osoba zúčastněná na řízení poznamenala, že obrazový prvek je umístěn na počátku napadeného značení. Je tedy spotřebiteli (dle závěrů samotného žalobce) vnímán nejsilněji, a proto nelze jeho význam podceňovat a označit jej pouze za dekorativní. Je nepochybné, že spotřebitelé budou tento obrazový prvek vnímat, neboť celé napadené označení vnímají jako celek. Není tedy žádného důvodu pro tvrzení, že grafický originální výrazný obrazový prvek umístěný na začátku označení bude mít ve vnímání spotřebitele pouze dekorativní funkci.

Důvodem citace rozhodnutí ESD ve věci T-117/02 CHUFAFIT je pravidlo, že pokud jde o relativně krátká slovní označení, jsou středové prvky stejně důležité jako prvky na začátku i na konci označení, což žalovaný v rozhodnutí zřetelně uvádí.

K namítané fonetické podobnosti je dle osoby zúčastněné na řízení potřeba uvést, že žalobce ignoruje skutečnost, že z fonetického hlediska jsou shodná pouze tři písmena ze sedmi, přičemž prvek LINK bude spotřebiteli vždy vysloven celý. Fonetická podobnost vedoucí k zaměnitelnosti tedy ze srovnání porovnávaných označení nevyplývá. Osoba zúčastněná na řízení důrazně odmítá neustálé rozdělování napadeného označení na dva slovní prvky, jak činí žalobce, neboť napadené označení je přihlašováno jako jediný slovní prvek SKYLINK. K dělení označení není z hlediska českého spotřebitele, který neovládá anglický jazyk běžně a na dobré úrovni, žádný důvod. Vzhledem k uvedenému není důvod se domnívat, že spotřebitel bude vnímat slovní prvky odděleně, neboť český spotřebitel neovládá angličtinu na běžné úrovni, ale na úrovni podprůměrné. Navíc, jak slovo link, tak slovo SKY mají v angličtině mnoho významů, a spotřebitel tedy nebude slovní spojení skylink překládat, neboť i po překladu je jeho význam nejasný, abstraktní. Lze tedy uzavřít, že průměrný spotřebitel bude spojení skylink vnímat jako fantazijní. Teorii žalobce o asociaci slova LINKA ke slovu link je třeba odmítnout, neboť je běžně uplatňovaným pravidlem, že spotřebitel vnímá označení jako celek, aniž by je jakkoli podroboval sémantickému či jinému průzkumu, a nebude to činit ani v tomto případě.

K žalobní námitce vytýkající žalovanému, že nesprávně zhodnotil podobnost výrobků a služeb, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že podobnost výrobků a služeb je třeba posuzovat zejména ve vztahu k spotřebiteli jednotlivých služeb. Pro položky „Výstavba telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor“ lze pod průměrného spotřebitele podřadit telekomunikační společnosti, které využívají služeb stavebních společností pro výstavbu telekomunikačního zázemí, nikoli společnosti či fyzické osoby využívající nabízených telekomunikačních služeb žalobce. Rozhodnutí žalovaného je nutno z tohoto hlediska považovat za zcela správné.

Poklud jde o stupeň pozornosti spotřebitelů, žalobce neuvádí žádný relevantní argument, proč by úroveň spotřebitelů, kteří nenakupují prostřednictvím prodavače v kamenném obchodě, ale přes internet a telefon, měla být nižší. Naopak se lze domnívat, že v takových případech je pozornost spotřebitele ještě vyšší než při nákupu prostřednictvím prodavače. Při nákupu přes internet navíc spotřebitel vnímá zejména vizuální vjem.

Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k věci samé dále uvedla, že žalobce neustále zdůrazňuje tradici a velkou míru užívání namítaných ochranných známek v obchodním styku, aniž by vzal v úvahu teritoriální princip působnosti ochranných známek. I ochranná známka Společenství nemusí být užívána na celém území Evropské unie, ale její užívání stačí prokazovat pouze v jediném státě EU. Namítaná (správně napadená) ochranná známka je přihlašována pro Českou republiku, nebezpečí záměny označení se tedy týká české veřejnosti a pro daný případ není vůbec podstatné, zda je (namítaná) ochranná známka užívána v zahraničí, jak dlouho a jak intenzivně. Průměrný česky spotřebitel nemá žádný přehled o situaci v oblasti telekomunikací ve Velké Británii ani v jiných státech. Neexistuje proto žádné riziko, že by mohla veřejnost domnívat, že předmětné výrobky a služby pocházejí od stejného podniku.

Za zcela absurdní považuje osoba zúčastněná na řízení tvrzení žalobce, že žalovaný pochybil, protože neposuzoval zaměnitelnost označení z hlediska komunikace, reklamy a investic. V rozsudku C-487/07 L'Oreal v. Belure je potvrzeno, že funkce původu je základní funkcí ochranné známky. Tomu nasvědčuje i dikce ust. § 1 ZOZ, které uvádí, že označení je schopné tvořit ochrannou známku, pokud je způsobilé odlišit výrobky a služby jedné osoby od výrobků a služeb druhé osoby. Úvaha žalovaného, že základem pro pravděpodobnost záměny je omyl spotřebitelů ohledně původu výrobků a služeb, je tedy zcela správná.

Žalobce sice poukazuje na skutečnost, že v řízení před OHIM bylo shledáno dobré jméno ochranné známky SKY, v řízení o námitkách však námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ neuplatnil, a proto se ve správní žalobě ani v rozkladu tohoto námitkového důvodu nemůže dovolávat. Dobré jméno je navíc třeba doložit velmi kvalifikovaným, intenzivním a rozsáhlým užíváním ochranné známky v České republice. Řízení o námitkách se řídí národním zákonem č. 441/2003 Sb., který jasně vyžaduje průkaz dobrého jména v České republice. Žalobce se dále dovolává shodných účinků ochranné známky na území Evropské unie dle čl. 1 odst. 2 nařízení Rady ES č. 207/2009, o ochranné známce Společenství. Také tento argument je třeba odmítnout, neboť pravděpodobnost záměny nelze posuzovat ve vztahu k celé Evropské unii, ale vždy ve vztahu k dotčeným státům. Popření teritoriálního principu by znamenalo popření základního známkoprávního principu. Také OHIM v řízení o námitkách vždy posuzuje zaměnitelnost posuzovaných ochranných známek s evropskou a národní působností s ohledem na území státu, ve kterém je platná namítaná ochranná známka, a s ohledem na tamního průměrného spotřebitele. Teritoriální aspekt musí být zohledněn i v dané věci. Žalobce navíc jím deklarované užívání ochranných známek s dobrým jménem nijak přesvědčivě neodkládá.

K námitce nesprávné aplikace principu kompenzace osoba zúčastněná na řízení uvedla, že ačkoli dotčené výrobky byly shledány shodnými, srovnávaná označení nevykazují natolik podobné prvky, aby mohla být v tomto případě užita kompenzační zásada judikovaná ESD v rozhodnutí ve věci „Canon.“ Nepodobná označení nelze označit za zaměnitelná jen z toho důvodu, že se vztahují ke shodným či podobným výrobkům nebo službám.

Pokud jde o žalobcem namítané porušení zásady materiální rovnosti s odkazem na zamítnuté přihlášky ochranných známek SKYWO a SKYNET, osoba zúčastněná na řízení má za to, že každý případ je třeba posuzovat samostatně. Řízení o odlišných známkách je vždy řízením sui generis, což potvrzuje i rozhodnutí Tribunálu T-123/04 „Cargo partner.“

Jak sám žalobce uvádí, praxe OHIM není pro žalovaného ani soud závazná. Každý případ je třeba posuzovat odděleně a s přihlédnutím ke všem jeho zvláštnostem a odlišnostem od obdobných případů, a proto je možné a dokonce běžné, že v na první pohled podobných záležitostech nebylo rozhodováno se stejným výsledkem. Žalovaný v dané věci argumentoval případy SKYROCK, SKY FIGHTERS, SKYRail či SKYTOP, ve kterých nebyla shledána zaměnitelnost s namítanými ochrannými známkami „SKY“. Ohledně výčtu řízení, ve kterých žalobce se svými námitkami uspěl, osoba zúčastněná na řízení poznamenala, že žádná ochranná známka, která byla na základě námitek zamítnuta, nebyla přihlašována v kombinované podobě se slovním prvkem SKYLINK.

Co se týče rozhodnutí OHIM ve věci SPA v. SPAgO, osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že jak ochranná známka SPA, tak SPAGO jsou označení slovní, kdy se ochrana vztahuje na slovní prvek bez ohledu na jeho grafické ztvárnění. Žalovaný tímto pouze poukázal na nepodobnost slovních označení SPA a SPAGO s dovětkem, že nepodobnost označení SKY a SKYLINK je o to více zřejmá, protože SKYLINK je označením kombinovaným s grafickým prvkem.

V replice k vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení žalobce uvedl, že napadená rozhodnutí jsou založena na celé řadě prvků libovůle a že žalovaný v nich přehlíží svoji předchozí praxi. V této souvislosti žalobce opětovně poukázal na rozhodnutí žalovaného ohledně přihlašovaného označení „SKYWO“ sp. zn. 0-443225, kdy skutečnost, že namítané označení je v napadeném zcela obsaženo, vedla k vydání rozhodnutí ve prospěch žalobce. Tento odlišný závěr odůvodnil žalovaný pouze argumentem, že každý případ je třeba posuzovat individuálně, dle názoru žalobce se však jedná o jednoznačné porušení principu vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí a principu legitimního očekávání. Jako další příklad žalobce zmínil označení „SKY SOLAR“, č. přihlášky 470670, které žalovaný rovněž shledal podobným namítaným ochranným známkám „SKY“ žalobce, a to ve vztahu k elektrické energii ve třídě 4 a celé řadě souvisejících výrobků ve třídách 9 a 11 mezinárodní klasifikace.

Pokud jde o otázku souladu s praxí OHIM, resp. praxí národních zápisných úřadů dalších členských států EU, žalobce označil za nepravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce pouze účelově vytrhává argumentaci a části odůvodnění z kontextu, aniž by popsal skutkový stav příslušné věci. Žalobce je toho názoru, že v rozkladu popsal obecná východiska praxe OHIM a doložil příslušnou části manuálu OHIM pro námitkové řízení. Dále předložil žalovanému kopie rozhodnutí, ve kterých OHIM shledal jako podobná ochranným známkám „SKY“ označení, v nichž jsou tyto ochranné známky zcela obsaženy. Obdobně to platí i pro rozhodnutí dalších zápisných úřadů. Žalobci není známo, jaké skutkové okolnosti žalovanému chybí k tomu, aby se k otázce posouzení podobnosti v těchto rozhodnutích mohl vyjádřit, když žalobce uvedl relevantní označení a shrnul příslušná rozhodnutí, jejichž kopie přiložil. Dodal, že žalovaný s rozhodnutími OHIM, která nejsou v češtině dostupná, ve své praxi běžné pracuje a argumentuje a učinil tak ostatně i v případě označení „SKYLINK“, když na podporu svého stanoviska citoval rozhodnutí ve věci „SKYROCK“. Dokonce uvedl příklady několika rozhodnutí jiných zápisných úřadů, včetně rozhodnutí ve dvou případech, kde žalobce nebyl stranou řízení, a s nimiž tedy neměl ani před vydáním napadených rozhodnutí možnost se seznámit. Je pravdou, že žalovaný má právo respektovat svoji „dosavadní národní rozhodovací praxi“, v tomto případě se však od své „národní rozhodovací praxe“ založené předchozím rozhodováním ve věci označení „SKYWO“ a „SKY SOLAR“ odchýlil.

Žalobce v replice setrval na tom, že koncentrace námitkového řízení v prvním stupni tj. posunutí okamžiku, do kdy je namítající oprávněn uvádět tvrzení a navrhovat důkazy, na konec námitkové lhůty, nemá vliv na možnost předkládat v rozkladu důkazy k prokázání nezákonnosti rozhodnutí. Opačný přístup by znamenal nepřípustné omezení dvojstupňovosti řízení.

Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, že závěr Úřadu o podobnosti a následné zaměnitelnosti určitých označení je založen na řadě proměnlivých a individuálních faktorů, jejichž vyhodnocení je předmětem tzv. správního uvážení, které samo o sobě, pakliže je řádně odůvodněno a v intencích zákona, nemůže být předmětem soudního přezkumu. Tento názor žalovaného je v rozporu s doktrinálním vymezením pojmu správní uvážení, kde je správní uvážení vymezeno jako situace, kdy je správnímu orgánu dáno oprávnění rozhodnout za určitého skutkového stavu různým způsobem, a neoprávněně zaměňuje pojmy správního uvážení a volného hodnocení důkazů správním orgánem. Postoj žalovaného je rovněž v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která setrvává na stanovisku, že správní soud je k žalobní námitce povinen přezkoumat hodnocení důkazů provedené správním orgánem s ohledem na to, zda se jednalo o hodnocení úplné a z hlediska aplikované právní normy také logické. Stejně tak je správní soud oprávněn přezkoumávat korektnost výkladu neurčitých právních pojmů provedených správním orgánem, v kontextu ochranných známek pak klíčového pojmu „zaměnitelnosti”. Správní soud je v mezích žalobních bodů oprávněn zkoumat, zda úvaha žalovaného neodporuje spisu, skutkovým zjištěním, zásadám logického myšlení a zásadám známkového práva nebo není-li jinak vadná (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.11.2010 č.j. 7 As 85/2010 - 147). Žalobce v žalobě poukázal na celou řadu skutečností, které svědčí o tom, že úvaha žalovaného při hodnocení podobnosti označení a pravděpodobnosti záměny je v řadě aspektů neúplná, nelogická a odporuje zásadám známkového práva. Žalovaný měl při svém rozhodování vzít v úvahu zejména to, že:

• úplné začlenění označení starší ochranné známky do přihlašované ochranné známky umožňuje vyvodit závěr o dostatečné fonetické podobnosti (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 24.11,2005 ve věci T-346/04 Sadas SA v. OHIM či rozhodnutí OHIM ze dne 18.12.2008 ve věci SKY v. PLANET SKY, B 1 030 263).

• S ohledem na to, že „SKY“ je ve slově „skylink“ umístěno na jeho počátku, má významnější vliv na spotřebitele než zbytek slovního prvku, neboť spotřebitelé si snáze zapamatují začátek označení než jeho konec (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16.3.2005 ve věci T - 112/03 L’OréaI SA v. OHIM a rozsudek téhož soudu ze dne 17.3.2004 ve spojených věcech T-183/02 a T-184/02 El Corte Inglés, SA v. OHIM).

• Pokud jde o barevný obrazový prvek v podobě kulatého loga umístěného před slovní prvek „Skylink“, tento prvek bude spotřebitelem vnímán pouze jako dekorativní. Je tomu tak proto, že pokud je ochranná známka složena ze slovních a obrazových prvků, měly by být slovní prvky v zásadě považovány za více rozlišující než obrazové prvky, protože průměrný spotřebitel snadněji odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14.7.2005 ve věci T-312/03 Wassen Int. Ltd v. OHIM či rozhodnutí OHIM v obdobné věci ze dne 18.12.2008 SKY v. PLANET SKY, B 1 030 263).

• S ohledem na tzv. princip kompenzace platí, že vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobků a služeb a naopak (viz rozsudek ESD ve věci C-39/97 Canon Kabushiki Kaisha proti Metro-Goldwyn-Mayer Inc.).

Vzhledem k výše uvedenému žalobce setrval na žalobním návrhu uplatněném v žalobách, jakož i na svém návrhu na předložení věci ESD k rozhodnutí o předběžné otázce, neboť má za to, že její zodpovězení je pro toto řízení nezbytné a navržené znění otázky je zcela vyhovující.

Osoba zúčastněná na řízení v podání ze dne 20.2.2012 v reakci na žalobcovu repliku zopakovala své dosavadní argumenty k věci samé. Dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 90/2006-134 podle kterého „je zcela běžně možné, že i pozdější ochranná známka může obsahovat ochrannou známku starší, je-li tato ztvárněna tak, že nemůže podle všech okolností, které je třeba brát v úvahu, způsobit pravděpodobnost záměny s takovouto starší ochrannou známkou. To platí tím spíše, je-li starší ochranná známka - jako v případě stěžovatele - tvořená výlučně označením ....méně distinktivním (zde zdejší soud zdůrazňuje, že tím nemíní říci, že namítaná ochranná známka rozlišovací způsobilost vůbec nemá - ostatně tato otázka ani není předmětem řízení - pouze se vyjadřuje k míře její rozlišovací způsobilosti vzhledem k přihlašované ochranné známce)."

Pokud žalobcův nejsilnější argument spočívá právě v tvrzení, že ochranná známka SKYLINK zcela obsahuje ochrannou známku SKY, je třeba na tento argument nahlížet pohledem výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V něm se též uvádí, že „se známkoprávní ochranou je pojmově spjato, že různé ochranné známky mají různý stupeň rozlišovací způsobilosti, neboli že míra pravděpodobnosti záměny se u každé z ochranných známek odlišuje a nelze ji paušálně považovat za identickou, v důsledku čehož se nutně různí i úroveň ochrany, které se jednotlivé ochranné známky těší." Tento názor je podpořen i judikaturou ESD, konkrétně rozhodnutím č. C-251/95, SABEL BV v. Puma AG, podle něhož „čím vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti má starší ochranná známka, tím větší bude pravděpodobnost záměny."

První směrnice Rady z 21.12.1998 č. 89/104, jejíž interpretace se má týkat žalobcem navrhovaná předběžná otázka, již byla v době zahájení námitkového řízení (23.12.2008) zrušena. Byla nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/95/ES, která vstoupila v platnost dne 29.11.2008, a proto odkaz na ni nepovažuje osoba zúčastněná na řízení za relevantní argument, kterým by se měl soud dále zabývat. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/95/ES pracuje s pojem pravděpodobnost záměny/asociace shodně jako ZOZ. Směrnice sama o sobě nedefinuje platnou právní úpravu, ale je určena k implementaci do národních zákonodárství členů Evropské unie, což ZOZ beze zbytku splnil.

Žalobcem navržená předběžná otázka je dle názoru osoby zúčastněné na řízení formulována účelně (míněno zřejmě účelově) a zkresluje podstatu sporu. Napadená ochranná známka se neskládá ze slova, které je samo o sobě zaměnitelné se starší ochrannou známkou. Skládá se ze slovního prvku SKYLINK (nikoli SKY) a obrazového prvku a jako taková není zaměnitelná se starší ochrannou známkou žalobce, jak správně, logicky a zcela v rámci své diskreční pravomoci rozhodl a zdůvodnil žalovaný. Předběžná otázka je tedy položena návodně, neodpovídá posuzované situaci a její zodpovězení by nepřispělo k vyřešené daného sporu. Soud by proto měl návrh žalobce na podání žádosti o rozhodnutí o této předběžné otázce zamítnout.

Žalobce v doplňujícím vyjádření ze dne 16.11.2012 shrnul svou dosavadní argumentaci. Uvedl, že napadeným rozhodnutím vytýká následující vady zakládající jejich nezákonnost:

a) rozpor s § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ b) chybnou aplikaci ustanovení o koncentraci v námitkovém řízení (§ 25 odst. 1 a 2 ZOZ) resp. o správním řízení obecně (§ 2 odst. 1, 4, § 3 správního řádu) c) porušení zásady materiální rovnosti a rozpor s vlastní rozhodovací praxí d) rozpor s evropskou rozhodovací praxí

ad/a – Žalobce tvrdí, že žalovaný nesprávně aplikoval § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ, když shledal, že namítané ochranné známky nelze označit za podobné napadenému označení SKYLINK. Žalobce je naproti tomu přesvědčen, že namítané ochranné známky a označení „SKYLINK“ jsou vysoce podobné, neboť sdílí společný distinktivní prvek „SKY“. Odlišující prvek „link“ nemá rozlišovací způsobilost a je ve vztahu k výrobkům a službám osoby zúčastněné na řízení popisný. Žalovaný dále pochybil, když neshledal jako podobné službám zapsaným pro namítané ochranné známky rovněž služby „výstavba telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor“ ve třídě 37 mezinárodní klasifikace. Tyto služby úzce souvisejí s telekomunikačními službami samotnými, neboť společnosti, které telekomunikační služby poskytují, se rovněž zabývají výstavbou nezbytné infrastruktury. Dle názoru žalobce tedy měly být tyto služby shledány podobnými. Nesprávný je též závěr žalovaného, že mezi relevantními označeními není dána pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti. Při hodnocení pravděpodobnosti záměny žalovaný nesprávně zhodnotil, resp. opomněl některé klíčové faktory, jimiž jsou:

- rozlišovací způsobilost slovního prvku „link.“ Žalovaný nesprávně považuje tento prvek za distinktivní ve vztahu k výrobkům a službám zahrnutým do přihlášky; při tomto hodnocení navíc odmítl vzít v úvahu důkazy předložené žalobcem;

- stupeň pozornosti spotřebitelů. Žalovaný pochybil, když paušálně aplikoval na daný případ princip, že v případě zboží nakupovaného prostřednictvím prodavače je stupeň pozornosti spotřebitele vyšší než běžný. Učinil tak, aniž by vzal v úvahu povahu daných výrobků a služeb a skutečnost, že podstatná část z nich je pravidelně spotřebiteli nakupována resp. objednávána například prostřednictvím internetu;

- možná ekonomická souvislost a činnost žalobce a žalovaného ve stejné oblasti podnikání; - možný zásah do funkcí ochranné známky, a to včetně funkce sdělovací, investiční či reklamní.

ad/b – Napadená rozhodnutí nezohledňují důkazy navržené žalobcem v odůvodnění rozkladu za účelem vyvrácení závěrů učiněných správním orgánem prvního stupně (mj. důkazy k rozlišovací způsobilosti slovního prvku ,,link“).

ad/c – Žalobce vytýká žalovanému nejednotný postup ve skutkově obdobných případech a poukazuje na pravomocná rozhodnutí sp. zn. 0-443225 „SKYWO“ a 0-470670 „SKY SOLAR“, kde žalovaný nejen dospěl k odlišnému závěru ohledně podobnosti označení a pravděpodobnosti záměny, ale kde rovněž vycházel z odlišných předpokladů a zásad pro toto hodnocení.

ad/d - Žalovaný pochybil, když se zcela nedůvodně odchýlil od rozhodovací praxe ve věcech ochranných známek Společenství a rovněž od rozhodovací praxe zápisných úřadů jiných členských států EU. Rozhodnutí jsou tak v rozporu s požadavkem jednotné ochrany ochranných známek na území EU.

V další části doplňujícího vyjádření žalobce opětovně poukázal na rozhodnutí Úřadu ve věcech „SKY SOLAR“ a „SKYWO“ a vyslovil nesouhlas s argumentací, prostřednictvím které žalovaný dovozuje odlišnost těchto případů od nyní projednávané věci. Dále uvedl, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že systém národních ochranných známek je autonomním systémem, který je tvořen souborem vlastních pravidel a sleduje cíle, které jsou pro něj specifické, přičemž jeho provádění je nezávislé na ostatních národních systémech i systému ochranných známek Společenství. Systém známkoprávní ochrany v Evropské unii je dle žalobce založen na harmonizované úpravě, která sleduje jednotné cíle, a to zejména v otázkách hmotněprávních. Pokud je ponechán určitý prostor pro autonomní národní úpravu, jedná se povětšinou o otázky procesní povahy, které se rozsahu ochrany nedotýkají. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ představuje provedení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a musí být tedy vykládáno v souladu s cíli této směrnice. Výše uvedené principy a význam praxe týkající se ochranné známky Společenství opakovaně ve svých rozsudcích zdůrazňuje i Nejvyšší správní soud.

Pokud jde o opakované zpochybňování oprávnění soudu k přezkumu hodnocení existence pravděpodobnosti záměny, žalobce v tomto směru poukázal na své předchozí vyjádření a argumentaci v něm obsaženou. Dodal, že jeho stanovisko ohledně možnosti přezkumu hodnocení pravděpodobnosti záměny a hodnocení důkazů soudem podporují i závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006-134 ve věci „K Classic" citovaném osobou zúčastněnou na řízení. K otázce hodnocení důkazů zde Nejvyšší správní soud mimo jiné uvádí, že „Namítá-li proto stěžovatel nesprávnost hodnocení zaměnitelnosti známky správním orgánem, může soud rozhodnutí úřadu o této otázce (stejně jako rozhodnuti kteréhokoli správního orgánu o jakýchkoli skutkových otázkách) zkoumat v mezích žalobních bodů jen z hlediska § 34 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), tj. zda rozhodnutí úvahu, na základě níž správní orgán dospěl k závěru o zaměnitelnosti či naopak o nezaměnitelnosti známek, obsahuje, zda úvaha neodporuje spisu a skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení nebo není-li jinak vadná (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2004, č.j. 5 A 106/2001 — 62, www.nssoud.cz). To pochopitelně v souladu s principem plné jurisdikce ve správním soudnictví platí jen v těch případech, kdy soud neprovádí vlastní dokazování podle § 77 s.ř.s. a nepostaví tak nový skutkový (eventuálně právní) stav.“ Pokud tedy na základě návrhů žalobce Městský soud v Praze zopakuje důkazy provedené žalovaným, resp. provede vlastní dokazování, je oprávněn dospět k jinému hodnocení skutkových okolností případu, včetně otázek podobnosti, rozlišovací způsobilosti a pravděpodobnosti záměny.

Pokud jde o tvrzení, že prvky „sky“ a „link“ napadeného označení mají pro spotřebitele běžnou rozlišovací způsobilost ve vztahu k nárokovaným výrokům a službám, právě toto východisko a na něm založené hodnocení žalovaného je dle žalobce zcela nesprávné. Nelze než dospět k závěru, že slovní prvek „link“ má nízkou rozlišovací způsobilost. Nelze jej považovat za fantazijní označení na základě zcela neopodstatněných předpokladů vyslovených žalovaným. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k prvku „link“ uvádí, že „... tento anglický výraz, který lze do češtiny přeložit mnoha způsoby, vzhledem k telekomunikačním službám nicméně zřejmě jako „spojení“, by bylo možno ve vztahu k přihlášeným výrobkům a službám považovat za popisný, pokud by relevantní veřejnost byla anglicky mluvící. U průměrného českého spotřebitele lze sice předpokládat určitou základní znalost anglického jazyka, nicméně lze pochybovat o tom, že výraz „link“ patří k základní slovní zásobě....“ Žalobce je naopak přesvědčen, že znalost anglického jazyka na alespoň minimální úrovni lze u obecně u českých spotřebitelů předpokládat. Na podporu tohoto svého stanoviska žalobce poukazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20.5.2011, sp. zn. O-476549, ve věci „BUILT TO RESIST“, v jehož odůvodnění je doslova uvedeno, že „je nutno připustit, že průměrný spotřebitel má alespoň základní znalost anglického jazyka, neboť nejen na základních školách přibývá jazykových hodin (zejména angličtiny), tudíž lze předpokládat, že uvedené spojení obou slov (pozn. žalobce: jde o slova „BUILT“ a ,,RESIST“) do jednoho slovního spojení může vyvolávat asociaci s kvalitou přihlášených výrobků.“ V případě valné většiny nárokovaných výrobků a služeb (mj. výpočetní technika, počítačové programy, MP3 přehrávače, poskytování připojení k internetu, počítačová komunikace) je zastoupení anglicky mluvících spotřebitelů v cílové veřejnosti již vzhledem k průměrnému věku vyšší než u běžné populace (pro srovnání je třeba upozornit, že ve výše citovaném případě „BUILT TO RESIST“ byla zkoumána dokonce pouze veřejnost nejširší, neboť relevantními výrobky a službami byly výrobky ve třídách 18 a 25 mezinárodní klasifikace, tedy kůže a výrobky z ní, zavazadla, oděvy, obuv, pokrývky hlavy). Slovo „link“ je vzhledem k jeho frekventovanému užívání v oblasti počítačů a internetu, jehož užíváním ostatně spotřebitelé často získávají, resp. prohlubují svoji znalost anglického jazyka, součástí základní slovní zásoby průměrného spotřebitele hovořícího anglicky. Význam slova „link“ je konečně znám i spotřebitelům, kteří anglicky nehovoří vůbec, resp. nemohou se slovem „link“ setkat v prostředí internetu, a to vzhledem k výrazné podobnosti českému výrazu „linka“ užívanému mimo jiné v oblasti počítačů a telekomunikací („telefonní linka“, „zákaznická linka“, „horká linka").

Pokud jde o roli obrazového prvku v podobě loga, žalobce trvá na své dosavadní argumentaci a považuje přítomnost tohoto prvku za neschopnou převážit podobnost označení zapříčiněnou úplným začleněním ochranných známek resp. společného prvku známkové řady žalobce „SKY" do napadeného označení.

Žalobce dále uvedl, že argumentace osoby zúčastněné na řízení ohledně údajné nízké rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek způsobené registrací rady dalších označení obsahujících prvek „SKY“ v rejstříku ochranných známek pro relevantní třídy a rovněž obchodních firem obsahujících tento slovní prvek byla žalovaným odmítnuta již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které mimo jiné uvádí, že „..pouhý častý výskyt tohoto prvku v rejstříku ochranných známek v označeních zapsaných pro podobné výrobky a služby nelze považovat za důkaz o snížené rozlišovací způsobilosti tohoto prvku. Rovněž za irelevantní v tomto ohledu je nutno považovat počet obchodních firem obsahujících tento prvek a zapsaných v obchodním rejstříku...”). Žalovaný tuto svou argumentaci podpořil odkazem na rozsudek Tribunálu ve věci T-31/03 Grupo Sada v. OHIM.

K závěrům vysloveným Nejvyšším správním soudem v souvislosti s námitkami podanými na základě starší slovní ochranné známky „CLASSIC“ proti kombinované mezinárodní ochranné známce „K CLASSIC“ v rozsudku ze dne 23.7.2008, č.j. 4 As 90/2006-123, jichž se dovolává osoba zúčastněná na řízení, žalobce předně podotkl, že citace uváděná osobou zúčastněnou na řízení neodpovídá znění rozsudku, tak jak bylo uveřejněno na www.nssoud.cz. Příslušná pasáž zní v plném znění takto: Taková situace nemůže být pokládána za absurdní tehdy, pokud pozdější ochranná známka, byť by obsahovala i ochrannou známku starší, je ztvárněna tak, že nemůže podle všech okolnosti, které je třeba brát v úvahu, způsobit pravděpodobnost záměny s takovouto starší ochrannou známkou. To platí tím spíše, je-li starší ochranná známka - jako v případě stěžovatele — tvořená výlučně označením fundamentálně druhovým, a proto méně distinktivním (zde zdejší soud zdůrazňuje, že tím nemíní říci, že namítaná ochranná známka rozlišovací způsobilost vůbec nemá - ostatně tato otázka ani není předmětem řízení - pouze se vyjadřuje k míře její rozlišovací způsobilosti vzhledem k přihlašované ochranné známce.“

Žalobce tyto závěry Nejvyššího správního soudu nikterak nezpochybňuje. Má však za to, že případ ochranné známky „K CLASSIC“ se skutkově výrazně odlišuje od případu ochranné známky „SKYLINK“. V případě označení „SKYLINK" nebylo žalovaným shledáno, že by celkový dojem byl určován obrazovým prvkem, a tedy prvkem, v němž starší ochranná známka vůbec zahrnuta není. K datu přihlášky nebylo shledáno ani dobré jméno resp. zvýšená distinktivita tohoto loga u spotřebitelů. Žalobce je naopak přesvědčen, že tento prvek hraje v napadené ochranné známce pouze dekorativní, nerozlišující roli. Ochranná známka „CLASSIC“ byla Nejvyšším správním soudem charakterizována jako ochranná známka „tvořená označením fundamentálně druhovým, a proto méně distinktivním.“ Naproti tomu v případě označení „SKY“ žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že tento prvek „má běžnou vnitřní rozlišovací způsobilost, neboť nemá žádný přímý vztah k přihlašovaným výrobkům a službám. Tyto závěry lze naopak aplikovat na podporu stanoviska žalobce, neboť prvek „link“ je podobně jako „classic" popisný a druhový. V případě označení „K CLASSIC“ hrálo při jeho posouzení žalovaným i Městským soudem v Praze roli i vnímání loga s písmenem K (loga obchodního řetězce Kaufland) spotřebitelskou veřejností v době zápisu. I v tomto ohledu (byť hodnocení distinktivity loga nebylo Nejvyšším správním soudem shledáno bezchybným) se případ označení „SKYLINK" odlišuje, neboť zde obrazový prvek loga žádnou zvláštní distinktivitou danou užíváním na trhu v době přihlášky nedisponoval. Žalobce je tedy přesvědčen, že odkaz osoby zúčastněné na řízení na rozsudek ve věci „K CLASSIC“ jeho argumentaci v žádném směru nevyvrací.

Při ústním jednání před soudem setrval žalobce na podaných žalobách a na svých dosavadních podáních. Navrhl jako důkaz nové rozhodnutí žalovaného vydané v prvním stupni ve věci Skytec HD, což dle žalobce byla skutkově podobná věc. Tento důkaz se má vztahovat k námitce porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Dále žalobce poukázal na to, že mezi kolidující výrobky patří mj. i datové kabely či USB, což je spotřební zboží, k jehož nákupu není třeba vyšší pozornosti. Žalovaný při ústním jednání před soudem rovněž setrval na argumentech obsažených ve svém písemném vyjádření k věci samé. Zdůraznil vyšší míru pozornosti spotřebitele vzhledem k charakteru výrobků a služeb a zopakoval své hlavní závěry stran vizuálního, fonetického a sémantického hodnocení porovnávaných označení. Slovní prvek SKY není dle žalovaného dominantním prvkem přihlašovaných označení v jejich celkovém dojmu. V této souvislosti žalovaný zdůraznil nutnost komplexního posouzení ochranné známky, přičemž poukázal na judikáty Soudu prvního stupně ESD ve věcech T-31/2013 a T-6/01. Vtělení starší ochranné známky do nově přihlašovaného označení nemá automaticky za následek jejich podobnost. Ta je dána pouze v případě, že starší označení je dominantní a má v novém označení nezávislou roli. Osoba zúčastněná na řízení při ústním jednání před soudem též odkázala na svá dosavadní písemná podání a k věci samé dále uvedla, že dle stávající judikatury Nejvyššího správního soudu může nová ochranná známka obsahovat starší ochrannou známku, pokud označení nejsou vzájemně zaměnitelná. V souzené věci porovnávaná označení zaměnitelná nejsou už z toho důvodu, že označení Skylink obsahuje výrazný grafický prvek. Pozornost průměrného spotřebitele při koupi telekomunikačních výrobků a služeb je jistě vyšší než při koupi zboží běžné spotřeby.

Soud při ústním jednání zamítl žalobcův návrh na podání žádosti o rozhodnutí ESD o předběžné otázce, neboť shledal, že žalobcem navržená předběžná otázka je formulována značně obecně a zároveň nevhodně, nepostihuje konkrétní okolnosti projednávaného případu, takže její zodpovězení by nemohlo nijak přispět k rozhodnutí soudu o věci samé. Žalobce v ní předjímá zaměnitelnost namítané starší ochranné známky s částí slovního prvku napadené ochranné známky a zcela pomíjí, že je nutno porovnávat zaměnitelnost označení jako celku. Zmínka o „samostatném abstraktním obrazovém prvku“ nic nevypovídá o podobě tohoto prvku a jeho způsobilosti přispět ke vzájemné odlišitelnosti porovnávaných označení. Soud dále shledal, že v dané věci nevzniká žádná nejasnost ohledně interpretace práva Evropského Společenství, která by odůvodňovala podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

Argumentaci, že mezi kolidující výrobky patří i běžné spotřební zboží, k jehož nákupu není třeba vyšší pozornosti (např. datové kabely či USB), žalobce poprvé uplatnil při ústním jednání před soudem, tedy až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozšíření žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.), a soud k ní proto nemohl přihlížet. Pokud by tak učinil, tedy pokud by překročil rozsah včas uplatněných žalobních námitek, jednal by v rozporu s ustanoveními § 75 odst. 2 s.ř.s. a § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s., které mu ukládají přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů uplatněných v zákonem stanovené lhůtě.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

Podle § 25 odst. 1 ZOZ osoby uvedené v § 7 mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout.

Podle § 25 odst. 2 ZOZ námitky musejí být podány písemně a musejí být odůvodněny a doloženy důkazy. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Spolu s námitkami je namítající povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu; není-li správní poplatek zaplacen, považují se námitky za nepodané.

Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Podle § 82 odst. 4 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloby nejsou důvodné.

Ze správních spisů předložených soudu žalovaným vyplývá, že barevné kombinované označení zn.sp. O-460712 bylo přihlášeno s právem přednosti ode dne 10.7.2008 v této podobě:

Kombinované označení zn.sp. O-460715 bylo přihlášeno s právem přednosti ode dne 10.7.2008 v této podobě:

Poté, co soud na základě žalobních námitek přezkoumal napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné. Soud se plně ztotožnil s klíčovým závěrem žalovaného o neexistenci pravděpodobnosti záměny přihlašovaných označení „Skylink“ s namítanými ochrannými známkami žalobce.

Soud na tomto místě považuje za vhodné nejprve zmínit některé základní principy, jimiž se dle konstantní judikatury řídí posuzování zaměnitelnosti přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou (či známkami) namítajícího.

Při výkladu pojmu pravděpodobnosti záměny ochranné známky je třeba vycházet z toho, že ochrannou známkou podle § 1 ZOZ je za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Smyslem a účelem ochranných známek je tak rozlišení výrobků a služeb různých výrobců, resp. poskytovatelů; zaměnitelnost nespočívá pouze v možnosti záměny jednoho konkrétního výrobku (služby) za jiný, ale i v zaměnitelnosti výrobců (poskytovatelů) výrobků (služeb) stejného druhu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006 – 123).

Mezi dvěma ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze stejného podniku nebo případně z podniků hospodářsky propojených (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a rozsudky ESD ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97, Recueil, s. I-5507, bod 29; a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil, s. I–3819, bod 17).

Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a rozsudek ESD ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C–251/95, Recueil, s. I–6191, bod 23).

Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 – 141 a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97). Nejvyšší správní soud rovněž převzal z judikatury ESD tzv. kompenzační zásadu (viz výše uvedený rozsudek Canon, bod 17) spočívající v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak. Z tzv. kompenzační zásady ovšem nelze dovozovat možnost kompenzace větší podobností výrobků či služeb správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141).

Při posuzování zaměnitelnosti střetnuvších se ochranných známek je určujícím kritériem to, co vytváří celkový dojem ochranné známky. Obdobně judikuje i ESD, podle něhož pravděpodobnost záměny musí být posuzována globálně s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu (rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 22); globální posouzení vizuální, sluchové a významové podobnosti střetnuvších se známek musí být založeno na celkovém dojmu, který známky vyvolávají, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky (tamtéž, bod 23).

Pokud je o srovnání označení, rozlišovací schopnost označení je nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického. Při hodnocení schopnosti individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23; a Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Zaměnitelnost může být proto dovozována jak z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153). Označení tak mohou být zaměnitelná i tehdy, pokud je shoda či zaměnitelnost zjištěna i jen u jednoho ze slovních prvků (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, čj. 7 A 119/99 - 32).

Se známkoprávní ochranou je pojmově spjato, že různé ochranné známky mají různý stupeň rozlišovací způsobilosti, neboli že míra pravděpodobnosti záměny se u každé z ochranných známek odlišuje a nelze ji paušálně považovat za identickou, v důsledku čehož se nutně různí i úroveň ochrany, které se jednotlivé ochranné známky těší. Ostatně z takového pojetí známkoprávní ochrany vychází i ESD, když kupř. judikuje, že čím vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti má starší ochranná známka, tím větší bude pravděpodobnost záměny (např. rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 24) nebo že známky, jež mají vysoký stupeň rozlišovací způsobilosti ať už samy o sobě nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, požívají větší ochrany než známky s menší rozlišovací způsobilostí (rozsudek ze dne 29. 9. 1998, Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc., C-39/97, bod 18).

Zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností. Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ jednoznačně plyne, že zápisnou nezpůsobilost přihlašovaného označení indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná (starší literatura a judikatura hovoří též o podobnosti či zaměnitelnosti šalebné), tedy jen taková podobnost mezi přihlašovaným označením a starší ochrannou známkou (popřípadě mezi výrobky či službami, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují), jež působí pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti (zaměnitelnost) ohledně původu výrobků či služeb (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006 – 123).

Posouzení pravděpodobnosti záměny je v odvětví správního práva tradičně otázkou skutkovou (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 147/1999 – 35, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 69/2006 - 92, a řada jiných). Proto je, shodně jako jiné skutkové otázky vyskytující se v různých správních řízeních, věcí volného hodnocení důkazů správním orgánem. Namítá-li proto žalobce nesprávnost hodnocení pravděpodobnosti záměny známky, může soud rozhodnutí Úřadu o této otázce zkoumat v mezích žalobních bodů jen z hlediska toho, zda obsahuje úvahu, na základě níž správní orgán dospěl k závěru o pravděpodobnosti záměny, zda tato úvaha neodporuje skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení nebo není-li jinak vadná

Co se týče porovnání výrobků a služeb, pro které jsou přihlašována napadená označení „Skylink“, s výrobky a službami chráněnými namítanými staršími ochrannými známkami, žalobce nezpochybňuje závěr žalovaného, že výrobky a služby přihlášené ve třídách 9, 38 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb jsou shodné a podobné výrobkům a službám, pro něž jsou zapsány namítané ochranné známky Společenství č. 3203411, č. 3203445, č. 3203387, č. 3422839, č. 3166329, č. 3166337. Spor mezi účastníky řízení se týká posouzení podobnosti služeb přihlášených ve třídě 37 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Zatímco žalovaný shledal, že služby přihlášené ve třídě 37 jsou, kromě služeb „výstavba telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor“, shodné a podobné službám chráněným namítanou ochrannou známkou Společenství č. 5765615, žalobce má za to, že shodné a podobné službám chráněným namítanou ochrannou známkou Společenství č. 5765615 ve znění „SKY“ jsou veškeré služby třídy 37 mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro které jsou napadená označení „Skylink“ přihlašována, tedy i služby označené jako „výstavba telekomunikačních zařízení a sítí, stavební činnost v oblasti telekomunikací a stavební dozor.“ S tímto žalobcovým názorem nicméně soud nesouhlasí. Žalovaný právem dovodil, že stavební činnost, byť prováděná v oblasti telekomunikačních zařízení, není shodná ani podobná službám spočívajícím v „údržbě, opravách a instalačních službách ve vztahu k přístrojům pro telekomunikaci, jejich částem a příslušenství“ či „údržbě, opravám a instalaci počítačů a počítačového hardwaru,“ neboť je svým charakterem odlišná od instalace či údržby, je komplexnější, vyžaduje větší investice i zázemí a většinou je poskytována specializovanými subjekty. Jedná se o vytvoření nového zařízení či infrastruktury, na rozdíl od oprav a údržby, kdy je pouze manipulováno s již existujícím zařízením. Subjekty zabývající se instalačními nebo údržbářskými službami ve vztahu k telekomunikačním přístrojům si tedy spotřebitelská veřejnost nebude spojovat či je zaměňovat se subjekty provádějícími stavební činnost, popř. stavební dozor v oblasti telekomunikací. Výše uvedený závěr žalovaného považuje soud za logický a dostatečně odůvodněný; jeho správnost nemůže nijak zpochybnit ničím nepodložené tvrzení žalobce, že společnosti zabývající se telekomunikacemi často provádějí i stavební činnost. Toto tvrzení totiž nevyvrací žalovaným popsané zásadní rozdíly mezi stavebními pracemi (byť prováděnými v oblasti telekomunikačních zařízení) na straně jedné a službami spočívajícími v údržbě, opravách a instalaci již existujících přístrojů pro telekomunikaci na straně druhé. Tyto druhy služeb dokáže rozlišit i naprostý laik v oblasti telekomunikací. Žalovaný nepopřel, že stavební služby v oblasti telekomunikací mohou být prováděny též společnostmi, které se, jak uvádí žalobce, „zabývají telekomunikacemi“ (konstatoval, že stavební činnost je většinou poskytována specializovanými subjekty), poukázal však na podstatný rozdíl mezi prováděním stavební činnosti a údržbou, opravami či instalací již existujících přístrojů pro telekomunikaci, která má za následek vzájemnou nepodobnost těchto služeb.

K námitkám vztahujícím se k posouzení porovnávaných označení je třeba nejprve uvést, že namítané ochranné známky žalobce jsou tvořeny jedním slovním prvkem „SKY“, který je buď bez grafického zpracování, nebo je graficky zpracovaný velkým tiskacím písmem v tučném fontu, či je zpracovaný bíle na černém či modrém obdélníku, na jehož všech stranách je uprostřed vystřihnutý drobný trojúhelník připojený vedle vystřihnuté části na stranu obdélníku. V dalších namítaných ochranných známkách je slovní prvek „SKY“ doplněn dalším slovním prvkem, a to „ONE“ či „PLUS“, v jednom případě též matematickém znaménkem pro součet „+“.

Soud shledal nedůvodnou námitku žalobce, že přítomnost slovního prvku „SKY“ v přihlašovaných označeních má za následek jejich podobnost s namítanými ochrannými známkami z hlediska vizuálního a fonetického. Žalobce předně zcela pomíjí skutečnost, že přihlašovaná označení nejsou tvořena dvěma slovními prvky, ale toliko jedním prvkem ve znění „Skylink“. Jeho očividná účelová snaha rozdělovat přihlašovaná označení na dva samostatné slovní prvky „Sky“ a „link“ a následně dovozovat zaměnitelnou podobnost porovnávaných označení s namítanými ochrannými známkami s poukazem na úplnou shodu jejich slovních prvků „Sky“ nemůže dle náhledu soudu obstát. Jak je patrno z výše uvedených vyobrazení, přihlašovaná označení sestávají toliko z jednoho slovního prvku ve znění „Skylink“, který není nijak dělen.

Je tak možné konstatovat toliko jistou podobu mezi namítanými ochrannými známkami a přihlašovanými označeními, která je dána tím, že první tři písmena slovního prvku přihlašovaných označení se shodují se slovním prvkem „Sky“, jímž jsou tvořeny namítané ochranné známky. Tato podobnost však nestačí k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že porovnávaná označení jsou si zaměnitelně podobná. Na tomto místě nelze než připomenout jeden z obecných principů pro posuzování zaměnitelnosti označení, podle kterého zápisnou nezpůsobilost přihlašovaného označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná. Taková podobnost, jak správně dovodil žalovaný, u porovnávaných označení neexistuje, a to vzhledem k jejich vzájemným, nikoliv nepodstatným rozdílům.

Žalobce se v souzené věci nemůže s úspěchem dovolávat předchozí praxe žalovaného, podle níž „shoda nebo podobnost některého z prvků zcela postačuje ve smyslu zákona o ochranných známkách ke konstatování zaměnitelnosti porovnávaných označení nebo zapsaných ochranných známek.“ Porovnávaná označení totiž nejsou tvořena shodnými či podobnými prvky. Slovní prvek „Sky“ namítaných ochranných známek není shodný se slovním prvkem „Skylink“ přihlašovaných označení, a není mu ani podobný, nehledě k tomu, že přihlašovaná označení jsou tvořena též obrazovým prvkem, který rovněž přispívá k tomu, že porovnávaná označení nejsou z hlediska celkového dojmu, jakým působí, zaměnitelně podobná.

Nesprávnost žalobcova přesvědčení, že samotná shoda mezi prvními třemi písmeny slovního prvku přihlašovaných označení s jeho ochrannými známkami „Sky“ automaticky způsobuje zaměnitelnou podobnost těchto označení, jednoznačně prokazuje též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006 – 123, v němž jmenovaný soud připustil možnost koexistence porovnávaných označení za podmínky, že „pozdější ochranná známka, byť by obsahovala i ochrannou známku starší, je ztvárněna tak, že nemůže podle všech okolností, které je třeba brát v úvahu, způsobit pravděpodobnost záměny s takovouto starší ochrannou známkou.

Je pravdou, že dle judikatury Soudu prvního stupně průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem následujícím, tato úvaha však neplatí ve všech případech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. 10. 2003, Phillips-Van Heusen v. OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T-292/01, Recueil, s. II-4335, bod 50; a ze dne 6. 7. 2004, Grupo El Prado Cervera v. OHIM – Héritiers Debuschewitz (CHUFAFIT), T-117/02, Sb. rozh. s. II-2073, bod 48). Vzhledem ke krátkosti slovního prvku přihlašovaných označení, který je pouze dvojslabičný a sestává toliko ze sedmi písmen, a též s přihlédnutím k tomu, že tento slovní prvek je jednolitý (není opticky nijak dělen), neexistuje v souzené věci žádný rozumný důvod pro to, aby průměrný spotřebitel kladl větší důraz na první tři písmena přihlašovaných označení „Sky“ než na zbývající část jejich slovního prvku „link“. Jinými slovy řečeno, průměrný spotřebitel bude slovní prvek přihlašovaných označení vzhledem k jeho krátkosti a celistvosti nepochybně vnímat jako jeden celek, a takto si jej taky zapamatuje. Z tohoto důvodu nebudou hrát první tři písmena přihlašovaných označení „Sky“ při vnímání přihlašovaného označení z vizuálního či fonetického hlediska dominantní roli, jak se mylně domnívá žalobce.

Není pravdou, že z napadených rozhodnutí není zřejmé, z jakých důvodů a na základě jakých důkazů došel žalovaný k závěru, že v přihlašovaných označeních nebude spotřebitel silněji vnímat začátek slova „Sky“. Žalovaný tento svůj dílčí závěr v napadených rozhodnutích zcela srozumitelně odůvodnil právě poukazem na to, že se (v případě přihlašovaných označení) jedná o relativně krátká slovní označení, u kterých je třeba všem jejich částem přikládat stejnou důležitost.

Na argumentaci žalovaného, že namítané víceslovné ochranné známky ve znění „SKY ONE“, „SKY PLUS“ a SKY +“ se skládají ze dvou slovních prvků, zatímco přihlašovaná označení jsou tvořena jedním nerozděleným slovním prvkem, nespatřuje soud nic účelového. Jedná se o pravdivé konstatování, jímž žalovaný poukázal na další rozdíl mezi porovnávanými označeními, který ve výsledku způsobuje, že tato označení nejsou zaměnitelně podobná. To, že průměrný spotřebitel nebude považovat přihlašovaná označení za další ze známkové řady žalobce, není však podle žalovaného způsobeno pouze tím, že jeho víceslovné ochranné známky jsou tvořeny systémem přidání dalšího samostatného prvku k prvku „SKY“, zatímco přihlašovaná označení jsou tvořena pouze jedním nerozděleným slovním prvkem „Skylink“, jak zavádějícím způsobem namítá žalobce. Žalovaný v této souvislosti rovněž uvedl, že druhé slovní prvky namítaných víceslovných ochranných známek žalobce se značně vizuálně odlišují od koncové části přihlašovaných označení „link“ a u třetí výše zmíněné namítané ochranné známky je druhý prvek tvořen pouze matematickým znakem pro součet, který je neobvyklým doplněním slovního prvku. Navíc i v těchto případech ke vzájemné odlišnosti porovnávaných označení přispívá přítomnost obrazového prvku v přihlašovaných označeních, který se u namítaných ochranných známek nevyskytuje. Nikoliv tedy pouhá mezera mezi slovními prvky namítaných ochranných známek, ale všechny zmíněné rozdíly – ve spojení s dalšími, které žalovaný detailně popsal v napadených rozhodnutích – mají za následek, že průměrný spotřebitel nebude přihlašovaná označení spojovat se žalobcem a nebude je považovat za další z jeho známkové řady.

Žalovaný v napadených rozhodnutích přiléhavě poukázal na obecný princip plynoucí z judikatury ESD, podle kterého je při posuzování shodnosti nebo podobnosti označení nutné namítanou ochrannou známku a přihlašované označení pojímat s ohledem na celkový dojem, který vyvolávají. V souladu s tímto principem také postupoval, když při hodnocení celkového dojmu, kterým přihlašovaná označení po vizuální stránce působí, přihlédl rovněž k přítomnosti jejich obrazového prvku. Nelze totiž pominout, že přihlašovaná označení představují kombinované (složené) ochranné známky, jejichž zvláštní povaha tkví v tom, že obsahují jednak část obrazovou, vzbuzující určitý dojem zrakový, jednak část slovní, vzbuzující určitý dojem sluchový. Vzhledem k zvláštní povaze kombinovaných známek je třeba při úvaze o celkovém dojmu, kterým známka působí, brát v úvahu jak část obrazovou, tak část slovní, neboť jak jedna, tak druhá může ve známce převládat, a tak ovlivnit celkové vnímání spotřebitelem. Při úvaze o podobnosti známky je tak nutno mít na zřeteli, že celkový dojem známky může vytvořit buď jen obrazová, nebo slovní část, každá sama o sobě, nebo obě společně. Na podobnost známek tak lze usuzovat podle toho, co vytváří celkový dojem, tedy buď již z pouhé části obrazové, či slovní, nebo ze souhrnu obou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006 – 123).

Není pravdou, že obrazový prvek přihlašovaných označení má pouze dekorativní význam, jak namítá žalobce. Zejména v případě přihlašovaného označení zn. sp. O-460712 je jeho obrazový prvek velmi nápaditý a výrazný, ať již vzhledem k jeho velikosti (v porovnání se slovním prvkem), grafickému zpracování a barevnému provedení, a podstatným způsobem tak ovlivňuje celkový dojem, který toto označení vyvolává. Obrazový prvek přihlašovaného označení zn. sp. O-460715 sice není tak výrazný a nápaditý, i v tomto případě jej však nelze při hodnocení celkového dojmu, který toto označení vyvolává, zcela pominout. Naproti tomu namítané ochranné známky žádný podobný obrazový prvek neobsahují, a i tento rozdíl (vedle dalších) synergicky přispívá k tomu, že porovnávaná označení, jsou-li vnímána jako celek, nejsou zaměnitelně podobná.

Soud nemohl přisvědčit tvrzení žalobce, že žalovaný ve vztahu k obrazovému prvku (logu) přihlašovaných označení pochybil, když se na toto logo příliš soustředil namísto toho, aby posuzoval celkový dojem. Závěr žalovaného o neexistenci pravděpodobnosti záměny porovnávaných označení rozhodně není vystaven toliko na přítomnosti obrazového prvku přihlašovaných označení. Žalovaný zcela v souladu s výše zmíněným obecným principem toliko přihlédl k tomu, že k odlišnostem mezi označeními přispívá obrazový prvek přihlašovaného označení, který se u namítaných ochranných známek nevyskytuje.

Žalovaný nepochybil ani ve svém závěru o nepodobnosti porovnávaných označení z fonetického hlediska. Samotná shoda první slabiky slovního prvku „Skylink“ přihlašovaných označení se zněním slovního prvku „SKY“ namítaných ochranných známek nezpůsobuje jejich podobnost. Jak žalovaný správně dovodil, oproti namítaným ochranným známkám, které obsahují pouze slovní prvek „SKY“, jsou přihlašovaná označení delší (a to výrazně, v podstatě dvojnásobně), neboť se skládají ze dvou slabik, přičemž obě tyto slabiky jsou z fonetického hlediska výrazné, takže nelze předpokládat, že by spotřebitel druhou slabiku „link“ přeslechl. To platí tím spíše, že slovní prvek přihlašovaných označení tvoří jeden celek (viz výše). Průměrný spotřebitel jej tak bude vyslovovat jako jedno slovo, a proto není žádný důvod k tomu, aby při jeho výslovnosti druhou slabiku opomíjel a nevěnoval jí stejnou míru pozornosti jako slabice první. Soud tedy přisvědčuje žalovanému v tom, že přítomnost druhé slabiky ve slovním prvku přihlašovaných označení je dostatečná k jejich odlišení od namítaných ochranných známek z fonetického hlediska. Tento závěr platí i ve vztahu k ostatním namítaným ochranným známkám, které mají kromě slovního prvku „SKY“ ještě další slovní prvek, neboť jejich další slovní prvky jsou z fonetického hlediska zcela odlišné od druhé slabiky přihlašovaných označení „link“.

Námitky, jimiž žalobce brojí proti posouzení významové (sémantické) podobnosti porovnávaných označení žalovaným, rovněž nejsou opodstatněné. Závěr žalovaného, že spotřebitelskou veřejností bude přihlašované označení „Skylink“ nejspíše vnímáno jako fantazijní výraz, zatímco namítané ochranné známky obsahující pouze slovní prvek „SKY“ budou vnímány buď jako fantazijní nebo v jejich českém významu, tj. jako „nebe“ či „obloha“, je zcela logický a žalovaný jej v napadených rozhodnutích náležitě odůvodnil. Naproti tomu argumentace žalobce o „jasné významové souvislosti“ slovního prvku přihlašovaných označení „Skylink“, ať už jej spotřebitel bude vnímat pouze jako dvě samostatná slova, jejichž spojení nemá žádný význam, nebo si je přeloží například jako „nebeské spojení“, náležité zdůvodnění postrádá. V tomto směru nelze než přitakat žalovanému, že i kdyby průměrný spotřebitel znal význam obou anglických výrazů „sky“ a „link“ a rozuměl jim v obvyklém kontextu, spojení obou těchto výrazů (v jednom slovním prvku) je neobvyklé a jeho překlad naprosto není zřejmý, protože vazby typu „nebeské spojení“ či „připojení k obloze“ nejsou běžné. Navíc, jak žalovaná správně podotkl, průměrný spotřebitel nebude označení analyzovat a uvažovat o jeho možných překladech, pokud mu jeho překlad nebude zřejmý na první pohled. Budou-li přihlašovaná označení spotřebitelskou veřejností z výše popsaných důvodů vnímána jako fantazijní výraz, v čemž se soud se žalovaným shoduje, nelze hovořit o jejich „jasné významové souvislosti.“

Argumentaci o jasné významové souvislosti slovního prvku „Skylink“ žalobce staví na svém přesvědčení, že slovo „link“ obsažené v tomto slovním prvku je v oblasti moderních technologií, počítačů, telekomunikace či rozhlasového a televizního vysílání slovem popisným. Soudu ovšem není jasné, z čeho toto přesvědčení žalobce pramení. Je třeba zopakovat, že slovní prvek přihlašovaných označení je nutno vnímat v jeho celku, a nelze proto překládat a hledat význam pouze u jeho části „link“. Jak již bylo soudem konstatováno shora, význam překladu slovního prvku „Skylink“ jako celku není zřejmý, a proto bude spotřebitelská veřejnost tento prvek vnímat jako fantazijní a nikoliv jako popisný ve vztahu k určitým výrobkům či službám. Žalobce navíc své tvrzení o údajné popisnosti slova „link“ ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám ostatně ničím nedoložil, ani nespecifikoval, jaké konkrétní výrobky či služby z množství těch, pro které byla napadená označení přihlášena, toto slovo popisuje.

Pokud žalobce namítá, že spotřebitel bude pravděpodobně vnímat označení „Skylink” jako označení spojení (televizního, internetového aj.) poskytovaného vlastníkem ochranných známek „SKY“, automaticky předpokládá, že průměrný spotřebitel v České republice má povědomí o žalobci jakožto vlastníku a uživateli ochranných známek „SKY“ a výrobcích či službách, které žalobce pod těmito označeními vyrábí či poskytuje. Jak ale žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí konstatoval, žalobce v řízení před Úřadem neprokázal, že by uvedené skutečnosti (to, že žalobce pod ochrannou známkou „SKY“ provozuje největší digitální televizní stanici ve Velké Británii a je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů audiovizuálního vysílání, přičemž tyto služby poskytuje i na mezinárodní úrovni) byly známy relevantní veřejnosti na českém trhu. Průměrný spotřebitel v České republice si tedy nebude přihlašovaná označení „Skylink” spojovat se službami žalobce (nehledě k tomu, že tato označení nejsou zaměnitelně podobná namítaným ochranným známkám, které žalobce ve spojení se svými výrobky a službami užívá).

Soud zásadně odmítá žalobcovu konstrukci, že spotřebitel může na význam přihlašovaných označení usuzovat na základě podobnosti části jejich slovního prvku „link“ s českým slovem „linka.“ Tato za vlasy přitažená konstrukce vychází z toho, že anglického jazyka neznalý spotřebitel na základě zmíněné podobnosti dovodí, že slovní prvek „skylink“ může znamenat něco jako „spojení“. Spotřebitel, který neovládá angličtinu, dle náhledu soudu nebude vůbec schopen rozdělit slovní prvek přihlašovaných označení na jednotlivá slova tak, aby měla (v jazyce, který neovládá) svůj význam, a nebude se ani pokoušet usuzovat na význam těchto jednotlivých slov, které nezná, na základě jejich podobnosti s některým slovem jeho mateřského jazyka, neboť si při alespoň průměrné inteligenci bude vědom toho, že „vzhledově“ podobná slova mohou mít v cizím jazyce zcela odlišný význam. V případě průměrného spotřebitele, který neovládá angličtinu, platí dvojnásob, že nebude označení analyzovat a uvažovat o jeho možných překladech, pokud mu jeho překlad nebude zřejmý na první pohled.

Soud nesdílí ani přesvědčení žalobce, že slovní prvek „Sky“ je v přihlašovaných označeních dominantní a distinktivní částí vzhledem k popisnosti a nízké míře rozlišovací způsobilosti slova „link“, které tvoří druhou část slovního prvku přihlašovaných označení. V této souvislosti soud znovu odmítá žalobcovo účelové dělení slovního prvku přihlašovaných označení, který tvoří jeden souvislý celek, na dvě části „Sky“ a „link“, jakož i následné samostatné posuzování těchto dvou částí. Takové dělení nepřichází v úvahu u té části spotřebitelské veřejnosti, která neovládá angličtinu natolik, aby ve slovním prvku přihlašovaných označení dokázala tyto dvě části rozeznat, a bude je proto vnímat jako jedno fantazijní označení bez jakéhokoliv významu. Ani té části spotřebitelské veřejnosti, která dokáže „rozložit“ slovní prvek přihlašovaných označení na dvě výše zmíněné části a přiřadit jim odpovídající význam v anglickém jazyce, však nebude význam překladu slovního prvku „Skylink“ jako celku zřejmý, a proto jej bude vnímat jako fantazijní a nikoliv jako popisný ve vztahu k určitým výrobkům či službám.

Soudu není zřejmé – a žalobce to rovněž nijak blíže neosvětlil, ačkoliv to neustále zdůrazňuje – proč by slovo „sky“ ve významu „nebe“ či „obloha“ mělo být v přihlašovaných označeních dominantním a více distinktivním prvkem a slovo „link“ prvkem popisným, majícím nízkou či dokonce minimální rozlišovací schopnost. Soud v tomto směru přisvědčuje závěru žalovaného, že prvek „Sky“ má toliko běžnou vnitřní rozlišovací způsobilost. V angličtině se jedná o krátké slovo, které co do svého významu není vybaveno žádnou výraznou distinktivitou a nemá ani žádný přímý vztah k přihlašovaným výrobkům a službám. Tutéž běžnou rozlišovací způsobilost však má, jak žalovaný rovněž správně dovodil, i prvek „link“. Žalobcem zmiňovaná skutečnost, že slovo „link“ (zřejmě míněno ve významu „spojení“) je termínem často užívaným v oblasti telekomunikací či satelitního vysílání, ještě neznamená, že se jedná o popisný či druhový výraz ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám, které žalobce nijak blíže nespecifikoval. Žalovaný v rámci posouzení míry rozlišovací způsobilosti obou prvků správně přihlédl i k tomu, že u průměrného českého spotřebitele lze sice předpokládat základní znalost anglického jazyka, k níž ovšem znalost slova „link“ s více různými významy nepatří. To platí tím spíše za situace, kdy toto slovo netvoří samostatnou část slovního prvku přihlašovaných označení, ale je toliko součásti jejich slovního prvku, který jako celek z hlediska sémantického působí fantazijním dojmem. Žalovaný má pravdu v tom, že za popisný by tento výraz (sám o sobě) mohl být považován pouze u odborné veřejnosti zabývající se telekomunikacemi, nicméně předmětné výrobky a služby jsou určeny široké a nikoliv jen odborné veřejnosti, a proto je třeba věc posuzovat z hlediska průměrného českého spotřebitele a nikoliv z hlediska odborníka.

Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl vejít na námitku žalobce, že průměrný spotřebitel prvek „link“ v přihlašovaných označeních snadno přehlédne a bude věnovat pozornost pouze úvodnímu dominantnímu prvku „Sky“.

Nedůvodná je rovněž žalobní námitka vytýkající žalovanému, že nepřihlédl k důkazům, které mu byly žalobcem předloženy v rámci řízení o rozkladu za účelem vyvrácení závěrů, k nimž ve svém rozhodnutí dospěl správní orgán I. stupně. Ve vztahu k této námitce soud uvádí, že námitkové řízení je ovládáno přísnou koncentrační zásadou zakotvenou v § 25 odst. 1 a 2 ZOZ. Podle zmíněného ustanovení mohou osoby uvedené v § 7 zákona účinně podat námitky pouze ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze dle výslovného znění zákona prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Podle § 25 odst. 2 ZOZ musí být námitky podány písemně a zároveň musí být odůvodněny a doloženy důkazy; k doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Nutno podotknout, že citované ustanovení ZOZ představuje speciální úpravu týkající se námitkového řízení, která v podstatě vylučuje aplikaci obecné úpravy obsažené v § 82 odst. 4 správního řádu.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že vymezení rozsahu námitek proti zápisu přihlašovaného označení a jejich doložení důkazy je ve výlučné dispozici namítajícího, který tak může učinit pouze v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě. Ustanovení § 25 odst. 1 a 2 ZOZ zcela jednoznačně stanoví povinnost namítajícího námitky věcně odůvodnit, tj. uvést konkrétní důvody skutkové i právní, které brání zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek. Namítající není oprávněn uplatněné námitky dodatečně jakkoliv doplňovat či měnit.

Skutkové důvody, na kterých má spočívat rozhodnutí žalovaného o námitkách proti zápisu přihlašovaného označení, nemohou vzhledem ke koncentrační zásadě ovládající toto řízení vycházet z dodatečně uplatněných skutkových tvrzení (argumentů) namítajícího, prokazovaných důkazními prostředky předloženými až po uplynutí zákonem stanovené tříměsíční lhůty. Pro rozhodnutí správního orgánu ve věci samé jsou proto relevantní toliko včas uplatněné námitky (jejich skutkové a právní zdůvodnění) a důkazy k jejich prokázání, doložené namítajícím v téže lhůtě. Pokud tedy orgán rozhodující o rozkladu k žalobcem dodatečně předloženým důkazním prostředkům nepřihlížel a nezabýval se jimi v odůvodnění napadených rozhodnutí, a namísto toho se v souladu se zákonem zabýval a vypořádal „pouze“ se skutkovými tvrzeními a důkazními prostředky, které žalobce uplatnil ve včas podaných námitkách, jsou jeho rozhodnutí v souladu se zákonem založena na řádně zjištěném skutkovém stavu. Orgán rozhodující o rozkladu tímto postupem, který mu zákon výslovně ukládá, nemohl porušit základní zásady činnosti správního orgánu ani povinnost stanovenou v § 52 správního řádu, tj. povinnost provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Za takové důkazy je totiž podle § 25 ZOZ možné považovat pouze důkazy předložené namítajícím ve lhůtě stanovené v prvém odstavci tohoto zákonného ustanovení.

Jestliže se důkazy, které žalobce předložil správnímu orgánu v rámci řízení o rozkladu, nevztahovaly k původně uplatněným námitkám, byly pro rozhodnutí ve věci samé naprosto nepodstatné a nebylo žádného důvodu, aby se jimi orgán rozhodující o rozkladu zabýval. Pokud se k původně uplatněným námitkám vztahovaly, měly být žalobcem podle § 25 odst. 2 ZOZ předloženy v tříměsíční lhůtě běžící od zveřejnění přihlášky; jejich pozdější předložení je dle zákona nepřípustné. V obou případech nebylo důvodu, aby se žalovaný těmito důkazními návrhy jakkoliv zabýval. Soud k tomu dodává, že žalobci nic nebránilo v tom, aby tvrzení o četnosti užívání a popisnosti slova „link“ uplatnil a doložil relevantními důkazními prostředky již v rámci námitek proti zápisu přihlašovaných označení do rejstříku ochranných známek.

Tvrzení žalobce, že výrobky a služby chráněné přihlašovanými označeními i namítanými ochrannými známkami budou často nabízeny a prodávány nikoliv prostřednictvím prodavače, ale online nebo po telefonu, nic nemění na tom, že se v daném případě jedná o výrobky a služby technického rázu, které nejsou nakupovány pravidelně, takže stupeň pozornosti průměrného spotřebitele při jejich nákupu bude jistě mnohem vyšší než při nákupu předmětů běžné denní spotřeby. Žalovaný i tuto skutečnost právem zohlednil ve svém závěru o neexistenci pravděpodobnosti záměny porovnávaných označení na straně veřejnosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ.

Samotný fakt, že žalobce a přihlašovatel jsou aktivní ve stejné oblasti podnikání (telekomunikace, audiovizuální vysílání aj.), nemůže sám o sobě vyvolávat nebezpečí záměny porovnávaných označení na straně spotřebitelské veřejnosti. Není pochyb o tom, že ve stejné oblasti vedle žalobce a přihlašovatele působí celá řada dalších podnikatelských subjektů, a to nejen na území České republiky, ale jistě i na území Velké Británie. Není proto důvodu, aby si spotřebitelská veřejnost výrobky a služby nabízené v tomto segmentu trhu automaticky spojovala právě a pouze se žalobcem. Tím, že žalobce a přihlašovatel jsou aktivní ve stejné oblasti podnikání, se žalovaný v souzené věci řádně zabýval, a to v rámci posouzení podobnosti výrobků a služeb chráněných namítanými ochrannými známkami s výrobky a službami, pro které měla být zapsána přihlašovaná označení. I přes zjištěnou podobnost výrobků a služeb (viz výše) nicméně právem dospěl k závěru o neexistenci pravděpodobnosti záměny porovnávaných označení na straně spotřebitelské veřejnosti, a to na základě zjištění o nepodobnosti porovnávaných označení. Tímto závěrem zároveň popřel možnost, že by se spotřebitelská veřejnost mohla domnívat, že výrobky a služby označené přihlašovanými označeními pocházejí od žalobce.

Žalovaný nikterak nepochybil, když uvedl, že základem pro posouzení pravděpodobnosti záměny (porovnávaných označení) je omyl spotřebitelů ohledně původu výrobků a služeb. Toto jeho konstatování zcela koresponduje zákonné úpravě obsažené v § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ a vychází ze základní funkce, smyslu a účelu ochranných známek, kterým je rozlišení výrobků a služeb různých výrobců, resp. poskytovatelů. Dle náhledu soudu se žalovaný v napadených rozhodnutích dostatečným způsobem vypořádal se všemi hledisky, která jsou pro posouzení důvodnosti žalobcem uplatněných námitek významná dle relevantní právní úpravy obsažené ve zmíněném ustanovení ZOZ.

Poukaz žalobce na rozhodnutí ESD ve věci L’Oréal v Bellure, podle kterého je vedle původu třeba posuzovat rovněž funkce „sdělovací, investiční či reklamní“, není způsobilou žalobní námitkou, na jejímž základě by soud mohl přezkoumat zákonnost napadených rozhodnutí. Žalobce v žalobě neuvedl, zda vůbec a jakým způsobem v rámci námitkového řízení uplatnil před Úřadem námitky týkající se hlediska komunikace, investic a reklamy, proč považuje tato hlediska v souzené věci za podstatná, tj. jaký mají tato hlediska vliv na posouzení podobnosti porovnávaných označení či podobnosti výrobků či služeb, na něž se tato označení vztahují, a v čem spatřuje nedostatečnost či nesprávnost vypořádání těchto námitek ze strany žalovaného. Z jeho obecného a nekonkrétního žalobního tvrzení, že žalovaný uvedená hlediska neposuzoval, tak není zřejmé, jak by tato skutečnost mohla ovlivnit zákonnost napadených rozhodnutí.

Soud k tomu dodává, že podle § 71 odst. 1 písm. d/ s.ř.s. má žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat také žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Přezkumné řízení soudní je založeno na zásadě dispoziční, z níž vyplývá, že specifikace konkrétních důvodů nezákonnosti, popř. nicotnosti napadeného rozhodnutí je úkolem žalobce a nikoliv soudu, který není oprávněn k tomu, aby tyto důvody za žalobce sám vyhledával či domýšlel. Jinými slovy řečeno, je věcí žalobce, aby v žalobě zřetelně vymezil rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí, jímž je soud vázán, a to uvedením konkrétních žalobních bodů (námitek) ve smyslu shora citovaného § 71 odst. l písm. d) s.ř.s. Nekonkrétnost žalobní námitky uvedené v předchozím odstavci brání tomu, aby se jí soud blíže zabýval.

Soud nesdílí žalobcovo přesvědčení, že při posuzování míry rozlišovací způsobilosti určité ochranné známky či jejího dobrého jména je rozhodující toliko území Evropské unie jako celku a nikoli území státu, v němž probíhá řízení o námitkách. Za mylný považuje rovněž žalobcův názor, že systém známkoprávní úpravy v Evropské unii ponechává národním úpravám prostor pouze k úpravě otázek procesní povahy. Nesprávnost uvedeného názoru zcela jednoznačně prokazuje ustanovení § 7 odst. 1 ZOZ, z něhož je zřejmé, že rozhodnou skutečností v řízení o námitkách podaných podle písmene b) nebo d) tohoto ustanovení je to, zda starší namítaná ochranná známka má dobré jméno v České republice. Případné získání dobrého jména v jiných státech, a to i v členských státech Evropské unie, je pro posouzení těchto námitek zcela irelevantní. Zmíněná ustanovení české národní úpravy zřetelně dokládají nutnost zohlednění teritoriálního principu působnosti ochranných známek při rozhodování Úřadu v námitkovém řízení, jakož i to, že relevantním územím není pouze území Evropské unie jako celku. Odlišným případem jsou samozřejmě námitky podané podle § 7 odst. 1 písm. e) ZOZ vlastníkem starší ochranné známky Společenství, kdy je namítajícím prokazováno mj. to, že jeho starší ochranná známka má dobré jméno na území Evropských společenství.

Na tomto místě je ovšem nutno zdůraznit, že v souzené věci Úřad rozhodoval o námitkách podaných žalobcem výlučně podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ a že žalobce nikde ve svých námitkách neargumentoval tím, že by jeho namítané ochranné známky měly, ať již na území České republiky či na území Evropských společenství, dobré jméno. Pokud tak učinil až následně, po uplynutí lhůty zakotvené v § 25 odst. 1 ZOZ, jedná se o nepřípustné doplnění námitek, k němuž Úřad a stejně tak ani soud nemůže v důsledku koncentrační zásady ovládající námitkové řízení přihlížet. Soud k tomu dodává, že napadená označení byla přihlášena pro Českou republiku, a případné nebezpečí záměny těchto označení s namítanými ochrannými známkami je tak třeba zkoumat ve vztahu ke spotřebitelské veřejnosti žijící na území České republiky. Jinými slovy řečeno, žalobce by musel argumentovat zvýšenou rozlišovací způsobilostí namítaných ochranných známek plynoucí z jejich známosti a vžitosti mezi spotřebitelskou veřejností na území České republiky, což však neučinil. Z tohoto pohledu nelze než přisvědčit názoru osoby zúčastněné na řízení, že pro posouzení věci samé je zcela irelevantní, zda jsou namítané ochranné známky žalobcem užívány v zahraničí, po jak dlouhou dobu a jak intenzivně, a z týchž důvodů je nepodstatné i žalobcovo tvrzení, že v řízení před OHIM bylo shledáno dobré jméno namítaných ochranných známek v Evropské unii.

Neopodstatněnou shledal soud rovněž námitku vytýkající žalovanému, že nesprávně posoudil tzv. zásadu kompenzace plynoucí z rozsudku ESD ve věci C-39/97 Canon. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že žalovaný si byl vědom shody a podobnosti výrobků a služeb, pro které jsou přihlašována napadená označení, s výrobky nárokovanými namítanými ochrannými známkami. Svůj závěr o neexistenci pravděpodobnosti záměny mezi porovnávanými označeními nicméně postavil na tom, že tato označení nejsou zaměnitelně podobná, takže ani případné podobné či dokonce shodné výrobky nebo služby žalobce a přihlašovatele nesoucí porovnávaná označení by nebylo možné vzhledem k nepodobnosti těchto označení zaměnit. Tomuto závěru soud plně přisvědčuje a k věci dále uvádí, že rozsudek ESD ve věci C-39/97 Canon sice obsahuje závěr o možnosti kompenzovat menší podobnost mezi výrobky a službami větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak, nelze z něj však dovozovat možnost kompenzovat větší podobností výrobků či služeb správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek.

Napadenými rozhodnutími žalovaný neporušil povinnost uloženou mu v § 2 odst. 4 správního řádu, tj. povinnost dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Předchozí rozhodnutí žalovaného ve věcech „SKYWO“ sp. zn. O-443225 a „SKYNET“ sp. zn. 447487, na něž v souvislosti s touto námitkou odkázal žalobce v podané žalobě, nejsou skutkově podobné nyní projednávané věci, a na jejich základě tudíž nelze dovozovat, že se žalovaný nepřípustně odchýlil od dříve vytvořené správní praxe. V řízení, jehož předmětem byly námitky proti zápisu označení „SKYWO“ do rejstříku ochranných známek, bylo posuzováno přihlašované slovní označení, které z povahy věci postrádalo jakýkoliv obrazový prvek, jímž by se odlišovalo od namítaných ochranných známek žalobce. Označení „SKYWO“ není podobné přihlašovaným označením „Skylink“ ani z vizuálního, fonetického ani významového hlediska, a proto je žalobcův odkaz na výsledek řízení stran tohoto označení nepřípadný. Přihlašovaným označením „Skylink“ není podobné ani označení „SKY SOLAR“, které žalobce poprvé zmínil v replice k vyjádření žalovaného. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č.j. O-470670/34371/2010/ÚPV o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu ve věci tohoto označení bylo navíc vydáno dne 19.10.2010, tedy později než napadená rozhodnutí, a již z tohoto důvodu nemůže ve vztahu k napadeným rozhodnutím zakládat závaznou správní praxi, jejíž porušení by žalobce mohl podle § 2 odst. 4 správního řádu namítat. Soud pro úplnost dodává, že totéž lze konstatovat i ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí Úřadu ze dne 7.2.2014 vydanému ve věci ochranné známky „SKYTEC HD“ zn. sp. O-489489, jehož kopii žalobce soudu předložil při ústním jednání.

Nepřípadný je též žalobcův odkaz na rozhodnutí žalovaného o námitkách žalobce proti zápisu označení „SKYNET“ sp. zn. 447487 do rejstříku ochranných známek. Městskému soudu v Praze je z úřední činnosti (řízení ve věci 9 Ca 430/2009 o žalobě společnosti SkyNet, a.s., se sídlem Brno, Hybešova 726/42, IČ: 25346687, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22.10.2009, sp. zn.: O-447487, č.j.: O-447487/ 61093/2008/ÚPV) známo, že přihláška označení „SKYNET“ byla Úřadem zamítnuta nikoliv z důvodu kolize se žalobcovými ochrannými známkami „SKY“, ale z důvodu (ostatně na první pohled zřejmé) podobnosti přihlašovaného označení s prioritně starší namítanou slovní ochrannou známkou Společenství č. 5298047 ve znění „SKY NET“.

Rozhodovací praxe OHIM ani rozhodovací praxe zápisných orgánů jiných států vskutku není pro žalovaného závazná. Již z tohoto důvodu nemohou uspět námitky, v nichž žalobce dovozuje nezákonnost napadených rozhodnutí s poukazem na rozhodnutí OHIM či na rozhodnutí zápisných orgánů jiných států, jimiž bylo v jiných řízených týkajících se jiných přihlašovaných označení vyhověno žalobcovým námitkám založeným na starších ochranných známkách řady „SKY“. Soud se v tomto směru zcela ztotožňuje s názorem žalovaného i osoby zúčastněné na řízení, že každé (námitkové) řízení je individuální a při rozhodování v něm hraje roli řada konkrétních skutkových okolností daného případu, které musí být brány v úvahu, přičemž významnou roli mající vliv na výsledek řízení mohou hrát i drobné rozdíly. Jak již bylo soudem konstatováno shora, při rozhodování Úřadu v námitkovém řízení podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ se uplatňuje teritoriální princip působnosti ochranných známek. Napadená označení „Skylink“ byla přihlášena pro Českou republiku, a případné nebezpečí záměny těchto označení s namítanými ochrannými známkami je tak třeba zkoumat ve vztahu ke spotřebitelské veřejnosti žijící na území České republiky. Pro konstatování zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek „SKY“ z důvodu jejich známosti a vžitosti mezi spotřebitelskou veřejností by bylo nutné prokázat, že namítané ochranné známky znají spotřebitelé žijící v České republice. Tvrzení žalobce, že v řízení před OHIM bylo zjištěno dobré jméno namítaných ochranných známek, je pro posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí zcela nepodstatné, neboť se nejednalo o zjištění dobrého jména těchto ochranných známek v České republice. Toto tvrzení navíc žalobce neučinil součástí včas podaných námitek.

Z koncentrační zásady zakotvené v § 25 ZOZ vyplývá, že na výsledek námitkového řízení má zásadní vliv rovněž ta skutečnost, jaké konkrétní námitky proti zápisu přihlašovaného označení namítající v zákonem stanovené lhůtě uplatnil a jaké důkazy k prokázání opodstatněnosti těchto svých námitek v téže lhůtě předložil. I tyto skutečnosti se logicky mohou případ od případu podstatným způsobem lišit.

Osoba zúčastněná na řízení v této souvislosti právem poukazuje na to, že v řízeních před OHIM či zápisnými úřady jiných států, ve kterých žalobce uspěl s námitkami založenými na jeho starších ochranných známkách řady „SKY“, se nikdy nejednalo o situaci skutkově shodnou či podobnou s nyní projednávanou věcí, protože napadená označení nebyla v těchto řízeních přihlašována v kombinované podobě a neobsahovala jednotný slovní prvek „Skylink“. Zmíněné rozdíly spočívající jednak v odlišném slovním prvku přihlašovaných označení „Skylink“ (míněno odlišném od žalobcem zmiňovaných případů) a dále v tom, že v případě označení „Skylink“ se jedná nikoliv o slovní ochranné známky, ale o kombinovaná označení se zřetelným obrazovým prvkem (který je v případě přihlašovaného označení zn. sp. O-460712 dokonce velmi nápaditý a výrazný), odlišují po skutkové stránce nyní projednávanou věc od případů řešených v žalobcem zmiňovaných rozhodnutích a vyžadují individuální posouzení a zohlednění.

S ohledem na nutnost přísně individuálního posouzení každého jednotlivého případu v tom kterém námitkovém řízení žalobce nemohl legitimně očekávat, že Úřad jeho námitkám proti přihlašovaným označením musí vyhovět s ohledem na existenci předchozích rozhodnutí OHIM či zápisných orgánů jiných států, kterými bylo v jiných řízených týkajících se jiných přihlašovaných označení vyhověno žalobcovým námitkám založeným na starších ochranných známkách řady „SKY“. Takové očekávání žalobce nemohl mít už proto, že si musel být vědom též existence „negativních“ rozhodnutí OHIM či zápisných orgánů jiných států, jimiž byla porovnávaná označení obsahující slovní prvek „SKY“ shledána nepodobnými (viz žalovaným zmiňované rozhodnutí odvolacího senátu OHIM č. R 1166/2006-1 o námitkách proti přihlášce ochranné známky „SKY“ podaných na základě starší ochranné známky „SKYROCK“, či rozhodnutí francouzského Úřadu průmyslového vlastnictví OPP 05-2916/PAB ve věci označení „SKY“ vs. „SKY FIGHTERS“ a další). Polemika žalobce se závěry těchto rozhodnutí nemůže na jejich existenci nic změnit a soud nepovažuje za nutné či potřebné na ní blíže reagovat, neboť i tato rozhodnutí, resp. v nich posuzovaná přihlašovaná označení nelze skutkově ztotožnit s přihlašovanými označeními „Skylink“. Pouze ve vztahu k rozhodnutí odvolacího senátu OHIM č. R 1166/2006-1 soud na okraj uvádí, že podstatným je závěr o vzájemné nepodobnosti obou označení a nikoliv to, že starší namítanou ochrannou známkou byla v tomto případě ochranná známka „SKYROCK“ a nikoliv ochranná známka „SKY“, v jejímž slovním prvku samozřejmě namítaná ochranná známka „SKYROCK“ zcela obsažena není.

Z výše uvedeného dle náhledu soudu zřetelně vyplývá nedůvodnost žalobcovy argumentace, že zamítnutí námitek proti přihlašovaným označením "Skylink” Úřadem zakládá nedůvodné rozdíly v ochraně poskytované (rozhodnutími OHIM či zápisných orgánů jiných států vydanými v jiných věcech) žalobcovým ochranným známkám Společenství v jednotlivých členských státech Evropské unie.

Žalobce se v žalobě dovolával též rozhodnutí slovenského Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28.9.2009 č.j. POZ 5852-2008 ve věci přihlášky kombinované ochranné známky „Skylink“. Uvedené prvostupňové rozhodnutí však nenabylo právní moci, neboť bylo v rozkladovém řízení rozhodnutím předsedkyně slovenského Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11.5.2011 zrušeno, a proto z něj nelze dovozovat jakékoliv skutečnosti, jež by mohly mít vliv na posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí.

Soud na rozdíl od žalobce nepovažuje za pochybení žalovaného jeho odkaz na rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci T-438/07, které se týká posouzení podobnosti označení „SPA“ versus „SpagO“. Žalovaný právem shledal určitou podobnost mezi případem řešeným ve zmíněném rozhodnutí Soudu prvního stupně a nyní projednávanou věcí spočívající v tom, že obdobně jako tomu bylo v případě označení „SpagO“, také přihlašovaná označení „Skylink“ jsou tvořena jediným výrazem (slovním prvkem), v němž se prvek „Sky”, který tvoří jeho začátek, nevyčleňuje, ani se v něm neobjevuje v dominantním postavení. Soud k tomu dodává, že jak přihlašovaná ochranná známka Společenství „SpagO“, tak i namítaná starší národní ochranná známka „SPA“ jsou slovními ochrannými známkami, které mohou být ztvárněny a užívány v jakémkoliv provedení písma a grafickém ztvárnění. Z tohoto důvodu nemůže obstát žalobcovo tvrzení o vizuálním rozdílu mezi oběma označeními spočívajícím jednak ve velikosti písma a dále v použití velkých a malých písmen v označení „SpagO“.

Lze shrnout, že závěr žalovaného o neexistenci pravděpodobnosti záměny přihlašovaných označení s namítanými ochrannými známkami na straně veřejnosti je zcela v souladu se zákonem. V žádném případě se nejedná o projev libovůle ze strany správního orgánu, neboť žalovaný k tomuto závěru dospěl na základě řádného zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci. Úvahy, které jej k tomuto závěru vedly a které srozumitelným a přezkoumatelným způsobem uvedl v odůvodnění napadených rozhodnutí, jsou logické, mají oporu ve spise a neodporují zásadám známkového práva.

Soud tedy neshledal žaloby důvodnými, a proto je podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Se zřetelem k výše zmíněné koncentrační zásadě, kterou je námitkové řízení ovládáno, soud nepřikročil k provádění dokazování žalobcem navrženými důkazy, neboť za relevantní pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je nutno považovat pouze ty důkazy, které žalobce předložil Úřadu na podporu svých námitek ve lhůtě zakotvené v § 25 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb. Tyto důkazy jsou obsahem spisového materiálu, který se k dané věci vztahuje a byly správním orgánem řádně posouzeny a hodnoceny v napadených rozhodnutích. Opakování důkazů provedených správním orgánem či provádění dalších důkazů navržených žalobcem v průběhu řízení tedy soud shledal nadbytečným, a proto při ústním jednání rozhodl, že žádné dokazování již provádět nebude.

Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 12. února 2014

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Markéta Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru