Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 173/2016 - 51Rozsudek MSPH ze dne 09.12.2016


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 173/2016 - 51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: HAMCO, s.r.o., se sídlem Olomouc, Blažejské náměstí 97/7, IČ: 476 68 962, zast. Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem Olomouc, Kateřinská 107/5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, za účasti: Radio Kroměříž s.r.o., IČO: 293 75 401, se sídlem Kroměříž, Kojetínská 3881/84, zast. JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 2014/805/zab, č. j. RRTV/2493/2016-STR,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná: - ve výroku I. udělila společnosti Radio Kroměříž, s.r.o. (dále též „Radio Kroměříž“) podle § 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „mediální zákon“) licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Kroměříž 103,3 MHz / 50 W pro program Radio Kroměříž na dobu 8 let, nejdéle však do 10. října 2025 (dále též „licence“), za blíže stanovených parametrů, a žádosti ostatních žadatelů zamítla,

- ve výroku II. zamítla žádost o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Haná okruh Olomoucko prostřednictvím vysílačů s využitím souboru technických parametrů Kroměříž 103,3 MHz/50 W, žalobci /společnosti Hamco, s.r.o., - ve výroku III. zamítla žádost o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Krokodýl prostřednictvím vysílačů s využitím souboru technických parametrů Kroměříž 103,3 MHz / 50 W, společnosti NONSTOP, s.r.o. (dále též „rozhodnutí o udělení licence“).

Žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí ve výroku I. a II., neboť jimi byl jako neúspěšný žadatel přímo zkrácen na svých právech. Měl za to, že je rozhodnutí o udělení licence nezákonné, neboť nebyla v rozporu s § 17 mediálního zákona udělena účastníkovi licenčního řízení, který v nejvyšší míře naplnil zákonná kritéria pro její udělení. Tvrdil, že je rozhodnutí žalované rovněž nepřezkoumatelné, když si v některých ohledech odůvodnění odporuje s vlastním bodovým ohodnocením a v některých částech relevantní odůvodnění zcela chybí. Zdůraznil že, je rozhodnutí žalované již druhým v pořadí, když předchozí rozhodnutí ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 2014/805/zab, č. j. RRTV/1730/2015-STR, kterým byla společnosti Radio Kroměříž s.r.o. udělena licence k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů se souborem technických parametrů Kroměříž 103,3 MHz / 50 W pro program Radio Kroměříž na dobu 8 let a zároveň byly zamítnuty žádosti o udělení Licence dalších uchazečů (dále též „předchozí rozhodnutí“), bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2015, č. j. 5A 101/2015-68, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2016, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení (dále též „rozsudek ve věci 5 A 101/2015“). Žalovanou podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 4. 2016 č. j. 9 As 237/2015-79 zamítl.

Žalobce konstatoval, že má žalovaná při udělování licence povinnost pomocí dílčích kritérií transparentně hodnotit žádosti jednotlivých žadatelů o licenci. Podle nich hodnotí míru naplnění jednotlivých zákonných požadavků u jednotlivých žádostí. Podle této míry pak je povinna žádosti navzájem porovnat a vybrat tu, která bude v souhrnu všech hodnocených kritérií zahrnutých do skutečností ve smyslu § 17 ZRTV nejlepší. V souladu s § 17 odst. 1 mediálního zákona hodnotí konkrétně (označení písmen u jednotlivých kritérií odpovídá označení v § 17 odst. 1 citovaného zákona):

a) ekonomickou, organizační a technickou připravenost žadatele k zajištění vysílání, včetně výsledků dosavadního podnikání žadatele v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, pokud v této oblasti podnikal,

b) transparentnost vlastnických vztahů ve společnosti žadatele, c) přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto,

d) přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby, e) přínos žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice.

Z porovnání předchozího rozhodnutí a touto žalobou napadeného rozhodnutí podle žalobce vyplývá, že Radio Kroměříž, a.s. a žalobce získali za splnění jednotlivých kritérií následující počet bodů:

Kritérium Radio Kroměříž
Žalobce rozhodnutí z 19. 7. předchozí rozhodnutí z 19. předchozí 2016
zrušené 7. 2016 zrušené

rozhodnutí
rozhodnutí a) 7
8
8 8 b) 2
2
2 2 c) 7
7
6 6 e) 6
6
5 5 g) 4
4
3 4 CELKEM: 26
27 24 25

Ke kritériu a) - ekonomická, organizační a technická připravenost žadatele žalobce uvedl, že oproti předchozímu zrušenému rozhodnutí o přidělení licence byl vítěznému uchazeči odečten jeden bod za nenaplnění dílčího kritéria zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysláním“ a dosáhl tak celkem 7 bodů. Žalovaná tak vyslyšela stížnosti žalobce v předcházející fázi řízení.

Ke kritériu c) - přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým vysíláním pokryto žalobce namítal, že byl Rádiu Kroměříž za splnění tohoto kritéria udělen jeden bod navíc oproti žalobci za dílčí kritérium „mluveného slova“, u kterého byl žalobce ohodnocen nulou bodů. Jak uvádí žalovaná v rozhodnutí, střední hodnota tohoto parametru na pokrytém území činí 10 %. Dále žalovaná citovala „mluvené slovo bude tvořit v době od 05:až do 24:00 hodin 5% až 15%programové skladby stanice...“ Žalobce tvrdil, že tato skutková zjištění nemají oporu ve spise, když žalobce podáním ze dne 10. 5. 2016 doplnil svou žádost o udělení licence tak, že upřesnil § 17 odst. 1 písm. c) mediálního zákona ohledně kategorie mluveného slova takto: „mluvené slovo bude tvořit minimálně 16%programové skladby stanice, v závislosti na typu vysílaného pořadu“. Žalobce tak dané kritérium splnil a bod za jeho nesplnění mu byl odebrán bezdůvodně a neoprávněně, mimo meze správního uvážení, a to za situace, kdy činí rozdíl mezi vítězným uchazečem a žalobcem právě jeden bod.

Stejně tak bylo žalobci uděleno 0 bodů za splnění dílčího kritéria „orientace programu na region'“, když žalovaná uvedla, že žádnou konkrétní orientaci na region neshledala v žalobcem tvrzené a doložené spolupráci s Úřadem práce (2x denně zveřejňování aktuální nabídky práce také pro Kroměřížsko), s Ministerstvem práce a sociálních věcí, v kampani operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, a v kampani Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Žalobce měl za to, že dílčí kritérium „orientace programu na region“ splnil a měl mu být přidělen správně jeden bod, bod za nesplnění mu byl odebrán bezdůvodně a neoprávněně. Skutková zjištění žalované tak ani při hodnocení tohoto dílčího kritéria nemají oporu ve spise, v důsledku toho žalovaná zkrátila žalobce svým rozhodnutím mimo meze správního uvážení o jeden bod za situace, kdy činí rozdíl mezi vítězným uchazečem a žalobcem právě jeden bod.

Oproti tomu dostatečnou shledala žalovaná orientaci programu na užší lokalitu, kdy žalobce v projektu uvedl, že „Rádio Haná Olomoucko bude stejně jako doposud informovat o jednotlivých kulturních a společenských akcích v okrese, ale také o důležitých událostech spjatých s politickým či regionálním životem na Kroměřížsku...“

V další části žaloby žalobce opětovně tvrdil nedostatečná skutková zjištění žalované s tím, že obdobně jako u bodu „mluvené slovo“ nevzala v potaz jeho přípis ze dne 10. 5. 2016, kterým do popisu doplnil svou žádost o udělení licence, a to konkrétně např. rozvedení přehledného seznamu původní tvorby v sekci redakce zpravodajství - zprávy z regionu, …vstupy z dopravy- informace pro řidiče z celé oblasti pokrytí a nově ze Zlínska, souhrn policejní svody z regionu, preventivní informace, reportáže z práce policie, hasičů a záchranných složek, podstatné regionální události, atd..

Ke kritériu e) - přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby žalobce uvedl, že za splnění dílčího kritéria „vlastní autorské pořady“, udělila žalovaná žalobci dva body, oproti předcházejícímu rozhodnutí, kdy žalobci přidělila pouze jeden bod. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí k tomu uvedla, že přihlédla nově k autorským pořadům dle stávající licence, které jsou v současné době již uváděné. Žalovaná nezmínila výslovně přípis žalobce z 10. 5. 2016, kterým byla doplněna žádost o licenci o rozvedení konkrétního výčtu autorských pořadů.

Oproti původnímu zrušenému rozhodnutí o přidělení licence žalobce (poznámka soudu-správně má být zřejmě uvedeno „žalovaná“) změnil svůj názor na dílčí kritérium „způsob podpory menšin“, kdy v porovnání s vítězným uchazečem stačilo toliko na přidělení jednoho bodu.

Nad rámec shora uvedeného žalobce poukázal na to, že mu v předchozím rozhodnutí o udělení licence bylo přiděleno 0 bodů za dílčí kritérium „ vlastní autorské pořady “, ačkoliv součástí spisu byly podklady, které dosvědčovaly, že žalobce toto dílčí kritérium splnil. Podle závěrů rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5A 101/2015-68 žalovaná nemohla žalobci započtení bodů za tato dílčí kritéria upřít.

Ve světle předchozího zrušujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze také žalobce (poznámka soudu- správně má být zřejmě uvedeno „žalovaná“) nemohl vítěznému uchazeči přiznat dva body za dílčí kritérium dle písm. a) „zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysláním“.

Za této situace by bylo bodové hodnocení vítězného uchazeče a žalobce shodné.

Žalobce dále namítal, že byl nově zkrácen na bodovém hodnocení v rámci hodnocení dílčího kritéria podle písm. g) „způsob podpory menšin“, což s ohledem na shora uvedené budí podezření ze svévole a vybočení žalované z mezí daných správním uvážením. Rozhodnutí o udělení licence tak i v dalších ohledech vzbuzuje řadu pochybností.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná argumentovala obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Ve shodě s žalobcem uvedla, že se jedná již o druhé rozhodnutí ve věci s tím, že z celé řady žalobních námitek, které žalobce v žalobě proti předchozímu rozhodnutí uplatnil, shledal Městský soud v rozsudku č. j. 5 A 101/2015-68 relevantními toliko žalobní námitky týkající se dílčího kritéria dle § 17 odst. 1 písm. a) mediálního zákona, tedy zkušeností žadatele s provozováním rozhlasového vysílání a zkušeností statutárních orgánů žadatele, a dále dílčího kritéria dle § 17 odst. 1 písm. e) tedy vlastních autorských pořadů žadatele.

-í&-

K vyhodnocení dílčího kritéria zkušeností žadatele s provozováním rozhlasového vysílání Městský soud v rozsudku č. j. 5A 101/2015-68 uvedl následující: „Soud je toho názoru, že skutečnost, že vítězný žadatel oproti žalobci není provozovatelem rozhlasového vysílání a má zkušenosti pouze s internetovým vysíláním, nemusí nutně znamenat, že nesplňuje dílčí kritérium zkušenost provozovatele s vysíláním. Žalovaná ovšem v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla dále i to, že ve smyslu tohoto dílčího kritéria kladně hodnotila také účast vítězného žadatele v licenčním řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílače Zlín- Příluky 92,7 MHz, aniž by však jakkoli specifikovala, jakým způsobem a na základě jakých skutečností účast v uvedeném licenčním řízení dokládá zkušenost provozovatele $ vysíláním. Z tohoto pohledu je závěr žalované nepřezkoumatelný. Nadto žalobce v žalobě poukazuje na skutečnost, že on sám se účastnil nejméně v 10 licenčních řízeních, avšak jeho účast v licenčních řízeních žalovanou hodnocena nebyla. Žalovaná tedy při hodnocení dílčího kritéria zkušenost provozovatele s vysíláním nepostupovala v případě žalobce a v případě vítězného žadatele shodně, neboť v případě žalobce jeho účast v licenčních řízeních nehodnotila. Žalobní námitku směřující proti hodnocení kritéria zkušenost provozovatele s vysíláním považuje soud za důvodnou."

Žalovaná při vypracování nového rozhodnutí plně respektovala názory Městského soudu a za naplnění tohoto dílčího kritéria vítěznému uchazeči bod nepřidělila. K vyhodnocení dílčího kritéria zkušeností statutárních orgánů žadatele Městský soud v rozsudku č. j. 5A 101/2015-68 uvedl následující: „Dílčí kritérium zkušenost statutárních orgánů provozovatele žalovaná ve vztahu k vítěznému žadateli hodnotila jako splněné s přidělením jednoho bodu, a to $ odůvodněním, že „jednatel společnosti, pan R. K., začal sbírat zkušenosti s médii při svém pobytu v USA, kde pomáhal založit české komunitní noviny a místní rádiové vysílání pro krajany". Žalobce v žalobě důvodně namítl, že žalovaná nespecifikovala způsob a rozsah této pomoci. Není-li v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedená pomoc R. K. při zakládání českých komunitních novin a místního rádiového vysílání pro krajany nijak blíže konkretizována, je tvrzení žalované o zkušenostech R. K. nepřezkoumatelné."

Žalovaná opět respektovala názor Městského soudu a odůvodnění v této části rozhodnutí rozšířila a konkretizovala. Dle názoru žalované je tak zcela zřejmé, z jakého důvodu a na základě jakých skutečností vyhodnotila toto dílčí kritérium u vítězného žadatele jako splněné.

V poslední řadě pak Městský soud přistoupil ke zrušení předchozího rozhodnutí žalované na základě žalobní námitky týkající se vyhodnocení dílčího kritéria vlastních autorských pořadů žadatele, když uvedl „Ve vztahu ke kritériu dle § 17 odst. 1 písm. e) zákona, tj. přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby, žalobce namítl, že za dílčí kritérium vlastní autorské pořady obdržel pouze jeden ze dvou možných bodů s odůvodněním, že uvedl pouze obecné programové prvky (ankety, zajímavosti, hosté), což však podle žalobce neodpovídá pravdě, neboť opakovaně odkazoval na svou stávající licenci, nové nereálné prvky nenavrhoval záměrně a žalovaná zcela pominula, že žalobce autorské pořady ve značném rozsahu již realizuje ve stávajícím vysíláni. K této žalobní námitce soud poukazuje na to, že z obsahu záznamu o veřejném slyšení ze dne 2. 12. 2014 vyplývá, že žalobce na dotaz „Z vámi předloženého projektu nevyplývá, jaký podíl ve vysílání vašeho programu budou činit vlastní autorské pořady a o jaké pořady se bude jednat, odpověděl: „Odkazujeme na stávající licenci. Podíl autorských pořadů je sto procent. Žalobce tedy ke vznesenému dotazu vlastní autorské pořady přímo nevyjmenoval, avšak výslovně ve vztahu k tomuto dílčímu kritériu odkázal na svou stávající licenci. Podle soudu měla žalovaná (v rámci své povinnosti šetřit práva účastníků a jejich oprávněné zájmy) žalobce poučit o tom, že odkaz na stávající licenci není postačující, a že je potřebné, aby žalobce vlastní autorské pořady konkretizoval. Postup žalované soud považuje za nepřípustně formalistický a žalobní námitka, že žalobce za dílčí kritérium vlastní autorské pořady nesprávně obdržel pouze jeden ze dvou možných bodů, je podle soudu důvodná."

Žalovaná zde opět vyhověla právnímu názoru Městského soudu, odkaz na stávající licenci v části vlastních autorských pořadů zohlednila a žalobci za naplnění tohoto dílčího kritéria přidělila plný počet dvou bodů.

Dále žalovaná konstatovala, že přehled bodového ohodnocení (poznámka soudu-viz tabulka v žalobě) žalobce a vítězného uchazeče v předchozím rozhodnutí a nyní napadeném rozhodnutí uvedený žalobcem v žalobě neodpovídá realitě. Vítězný uchazeč skutečně v novém rozhodnutí obdržel o jeden bod méně než v rozhodnutí prvním, což je výsledek bodového odpočtu za nenaplnění výše uvedeného kritéria zkušeností žadatele s provozováním rozhlasového vysílání. Z původního celkového počtu 27 bodů obdržel tedy pouze 26 (viz. „hodnotící tabulky" obsažené ve spisovém materiálu). Žalobci byl však oproti předchozímu rozhodnutí přidělen v novém rozhodnutí jeden bod navíc, a to za výše popsané naplnění dílčího kritéria vlastních autorských pořadů, kdy obdržel dva namísto jednoho bodu. Celkově tak bylo žalobci v novém rozhodnutí uděleno celkově 25 bodů namísto původních 24 bodů v předchozím rozhodnutí. Tvrzení žalobce, které vyplývá z jím uvedené tabulky, tedy že mu byl v novém rozhodnutí odebrán jeden bod, se tudíž nezakládá na pravdě.

Těžiště žalobní argumentace žalobce tvoří tvrzení, že žalovaná nevzala v potaz žalobcovo doplnění žádosti o udělení licence ze dne 10. května 2016 (č. j. 3736/2016). K tomu žalovaná konstatovala, že v souladu s § 36 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen „správní řád“) umožňuje žadatelům o licenci své projekty (žádosti o licenci) libovolně doplňovat, a to až do okamžiku konání veřejného slyšení. Na veřejném slyšení pak žadatelé uvedou konkrétní měřitelné parametry vysílání, které se v případě udělení licence stanou pro provozovatele závaznými a nelze je již dále měnit ani doplňovat. V tomto smyslu jsou také žadatelé před průběhem veřejného slyšení poučeni (dokument „Poučení pro účastníky veřejného slyšení v licenčním řízení" je součástí spisového materiálu). Po konání veřejného slyšení pak mohou žadatelé pouze dokládat jimi tvrzené skutečnosti (typicky u kritérií podpory začínajících umělců, kulturních akcí apod.), nikoliv však tyto skutečnosti měnit. Žalobce však zmíněné doplnění své žádosti o licenci Radě zaslal více než rok po konání veřejného slyšení (konané dne 2. prosince 2014). Podle žalované bylo žalobcovo doplnění žádosti o licenci pouze účelovým krokem, neboť měl možnost se již v mezidobí před vydáním nového rozhodnutí seznámit s přesným vyhodnocením svého projektu uvedeným v odůvodnění předchozího rozhodnutí a své licenční podmínky „na míru" přizpůsobit. Tato skutečnost je patrná zejména u dílčího kritéria podílu mluveného slova, kdy žadatel v původní žádosti uvedl, že „mluvené slovo bude tvořit v době od 05:až do 24:00 hodin 5% až 15% programové skladby stanice", přičemž v předmětném doplnění žádosti uvedl hodnotu „minimálně 15% podílu mluveného slova z programové skladby stanice". Jestliže bude žalobce skutečně mluvené slovo v takovémto rozsahu vysílat, mohl tuto hodnotu uvést již v původním projektu. Takto doplněný parametr vzbuzuje důvodné podezření, že žalobce chtěl pouze dosáhnout na bodové hodnocení, neboť již věděl, s jakou středního hodnotou na předmětném území bude tento parametr srovnáván a jaká hodnota tedy bude pro přidělení bodu dostatečná.

Stejně se situace jeví také v případě doplnění skutečností vztahujících se k dílčímu kritériu orientace programu na region. V případě, že by žalovaná takovéto libovolné doplňování žádosti před vydáním nového rozhodnutí umožnila i ostatním účastníkům licenčního řízení, nové rozhodnutí by nebylo novým rozhodnutím ve stejné věci, nýbrž prvním rozhodnutím ve věci zcela jiné, neboť žalovaná by rozhodovala o udělení licence na základě zcela odlišných (libovolně změněných, přizpůsobených) žádostí.

K vyhodnocení kritéria dle § 17 odst.. 1 písm. e) mediálního zákona, tedy přínosu uchazeče pro rozvoj původní tvorby dále žalobce uvedl, že „Za splnění dílčího kritéria vlastní autorské pořady, udělila žalovaná žalobci dva body, oproti zrušenému předcházejícímu rozhodnutí, kdy žalobci přidělila pouze jeden bod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla žalovaná, že přihlédla nově k autorským pořadům dle stávající licence, které jsou v současné době již uváděné. Žalovaná nezmínila výslovně přípis žalobce z 10. 5. 2016, kterým byla doplněna žádost o licenci o rozvedení konkrétního výčtu autorských pořadů." Důvody, pro které žalovaná zmíněné doplnění žádosti žalobce neakceptovala, uvedla v předchozím vyjádření. Nad rámec této argumentace však není žalované zřejmé, jakým způsobem by měla konkrétně v případě tohoto kritéria předmětné doplnění žádosti zohlednit, když byl již žalobci za dílčí kritérium vlastních autorských pořadů přidělen plný počet dvou bodů ze dvou možných.

Další část žaloby (ČI. III.) je podle žalované velmi nesrozumitelná a zmatečná, když žalobce, zcela v rozporu se svým vlastním tvrzením uvedeným pouze o několik řádků výše, uvedl „Nad rámec shora uvedeného žalobce poukazuje na to, že v původním zrušeném rozhodnutí o udělení licence bylo žalobci přiděleno 0 bodů za dílčí kritérium vlastní autorské pořady, ačkoliv součástí spisu byly podklady, které dosvědčovaly, že žalobce toto dílčí kritérium splnil. Ve světle závěrů rozsudku Městského soudu v Praze o č. j. 5A 101/2015-68 žalovaný nemohl žalobci započtení bodů za tato dílčí kritéria upřít..." K tomu žalovaná konstatovala, že žalobce obdržel v předchozím rozhodnutí za naplnění dílčího kritéria vlastních autorských pořadů jeden bod, v novém rozhodnutí pak body dva, jak ostatně sám žalobce uvedl a jak je ze správního spisu patrné.

Dále žalobce uvedl „Ve světle předchozího zrušujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze také žalobce nemohl vítěznému uchazeči přiznat dva body za dílčí kritérium dle písm. a) zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysláním. Za této situace by bylo bodové hodnocení vítězného uchazeče a žalobce shodné." K tomu žalovaná poukázala na úvod svého vyjádření k žalobě a konstatovala, že vítězný uchazeč obdržel v prvním rozhodnutí za dílčí kritérium zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysláním jeden bod, v novém rozhodnutí pak bod žádný, což je v odůvodnění rozhodnutí zcela zřetelně uvedeno. Nadto je za toto dílčí kritérium možné získat pouze jeden bod, nikoliv dva, jak žalobce mylně uvádí.

V poslední řadě pak podle žalované žalobce nesprávně dovozuje, že „byl zkrácen na bodovém hodnocení v rámci hodnocení dílčího kritéria podle písm. g) způsob podpory menšin". Žalobce však toto své žalobní tvrzení nikterak dále nerozvádí. Předmětné kritérium přínosu žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin bylo jak v předchozím rozhodnutí, tak v rozhodnutí, které je předmětem této žaloby, hodnoceno vždy identicky a k žádným změnám v bodovém přídělu nedošlo ani u žalobce, ani u vítězného uchazeče. Konkrétně byl vítěznému uchazeči za toto zákonné kritérium přiznán plný počet čtyř bodů (dva body za dílčí kritérium identifikace menšiny a dva body za dílčí kritérium způsobu podpory). Žalobci pak body tři (dva body za dílčí kritérium identifikace menšiny a jeden bod za dílčí kritérium způsobu podpory). Tyto skutečnosti jsou v odůvodnění rozhodnutí uvedeny. U žalobce byla pouze v odůvodnění rozhodnutí u tohoto kritéria doplněna formulace „...což v porovnání s vítězným uchazečem stačilo toliko na přidělení jednoho bodu." Žalovaná tak učinila z toho důvodu, aby bylo patrné, kolik bodů bylo přiděleno za které dílčí kritérium zvlášť, neboť v předchozím rozhodnutí tato informace chyběla. Bodový příděl však zůstal nezměněn.

Žalovaná žádala, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Zástupkyně žalobce uvedla, že ke zkrácení práv žalobce žalovanou dochází opakovaně, zejména u kritéria podle § 17 odst. 1 písm. g) mediálního zákona, kdy oproti předchozímu rozhodnutí snížila jeho bodové ohodnocení a tím jej bodově znevýhodnila. Doplnila žalobní tvrzení v tom, že žalovaná neměla ke zkrácení práv žalobce důvod a z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaké konkrétní důvody ji ke zkrácení vedly. Nově uplatnila námitku, že žalovaná žalobce nepoučila a nevyzvala jej k doplnění náležitostí žádosti. K nezákonnosti posouzení § 17 odst. 1 písm. e) doplnila svá žalobní tvrzení o nepřezkoumatelnost závěru žalované pro nedostatek důvodů.

Obdobně uváděl i jednatel žalobce, který k § 17 odst. 1 písm. e) rovněž tvrdil nepřezkoumatelnost závěru žalované u posouzení menšin a stejně tak jako u posouzení kritéria dle § 17 odst. 1 písm. c) lokalizace programu. Nově k § 17 odst. 1 písm. c) tvrdil, že žalovaná pominula hudební formát – blues a upřednostnila komerční stanici hrající střední proud.

Zástupce žalované odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a písemné vyjádření k žalobě. Zástupce zúčastněné osoby považoval u posouzení podílu mluveného slova za podstatné hraniční hodnoty. Mínil, že i kdyby byly body žalobci navýšeny, nestačilo by to. Žalobu považoval za nepřípustnou s tím, že musí být poměřována z procesních důvodů.

Důkazy, které žalobce označil v podané žalobě, soud zamítl, neboť jsou součástí spisového materiálu, ze kterého soud při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí vychází, proto by jejich provádění bylo nadbytečné. Nově žalobce při ústním jednání uplatnil návrh důkazu tiskovou zprávou žalované „Zápis ze 4. zasedání konaného dne 18. 2. 2014“ s poukazem na bod 37. s tím, že tento důkaz navrhuje k bodu III. žaloby, resp. k tvrzení, že žalované rozhodnutí „tak i v dalších ohledech vzbuzuje řadu pochybností“ a zda žalovaná nepostupovala svévolně. Měl za to, že lze vysledovat praxi žalované, kdy si vybere uchazeče, který si zesynchronizoval kmitočet. V předchozím rozhodnutí je takové rozhodnutí žalované citováno, a i když tomu tak není v nyní žalovaném rozhodnutí, je zřejmé, že z něj žalovaná vycházela. Soud se s obsahem nově navrženého důkazu seznámil, zejména s bodem 37., na který žalobce poukazoval, a dospěl k závěru, že se jedná o informaci o rozhodnutí žalované č. j. 2013/684/zab/ham: ve věci Hamco, s. r. o./Rádio Haná – rozhlasové vysílání prostřednictvím vysílačů – žádost o přidělení kmitočtů Kroměříž 90,9 MHz, alt.95,7 MHz, alt.103,3 MHz/50W, tedy o rozhodnutí, které se vztahuje k jinému správnímu řízení, neboť v něm žalovaná neudělila souhlas žalobci se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programů Rádio Haná (licence Ru/101/01), spočívající ve změně souborů technických parametrů licence územního rozsahu vysílání, a to přidělení kmitočtu Kroměříž 2 103,3 MHz/50W, z důvodů zde uvedených. Soud tento důkaz zamítl, neboť se podle jeho obsahu vztahuje k technické připravenosti žadatele- technickému připojení dle kritéria ve smyslu § 17 odst. 1 písm. a) mediálního zákona, přičemž žalobce se v podané žalobě přezkumu zákonnosti závěrů žalované ve vztahu k § 17 odst. 1 písm. a), tj. technické připravenosti žadatele, nedomáhal, když v žalobě pouze konstatoval, že „oproti předchozímu zrušenému rozhodnutí byl vítěznému uchazeči odečten jeden bod za nenaplnění dílčího kritéria „zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysíláním“, dosáhl tak celkem 7 bodů. Žalovaný tak vyslyšela stížnosti žalobce v předcházející fázi řízení.“

Soud na úvod uvádí ve shodě s rozsudkem zdejšího soudu ve věci sp. zn. 5 A 101/2015, že rozsah soudního přezkumu vyplývá ze samotné povahy rozhodnutí o udělení licence. Skutečnosti významné pro rozhodování o žádostech o udělení licence jsou stanoveny v § 17 zákona o vysílání. Tato kritéria nejsou exaktně měřitelná a ponechávají žalované prostor, aby v zákonem stanoveném rámci zhodnotila a porovnala míru jejich naplnění u jednotlivých žadatelů. Správní soudy v rámci přezkumu rozhodnutí o udělení licence nejsou povolány k tomu, aby nahradily hodnocení žalované a samy vyhodnotily, který ze žadatelů zákonná kritéria naplnil v největší míře. Ani v případě, že by soud rozhodné skutečnosti hodnotil odchylně od žalované, nemůže nahradit její činnost, protože by tím překročil svou pravomoc.

Soudům ve správním soudnictví přísluší (k námitkám neúspěšných žadatelů o licenci) posoudit, zda hodnocení žalované nevybočilo ze zákonných mezí a z mezí správního uvážení, případně zda žalovaná toto uvážení nezneužila (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Soudy tak mohou přezkoumat zejména, zda je rozhodnutí řádně odůvodněno, zda jsou v něm uvedena kritéria, podle nichž byly žádosti posuzovány, jak tato kritéria naplnil úspěšný žadatel ve srovnání s neúspěšnými žadateli, zda byly na všechny žadatele kladeny stejné požadavky, příp. zda má hodnocení žalované oporu ve spisu či zda nevybočilo z mezí logického uvažování. Pokud žalovaná dostála těmto požadavkům, správní soudy nejsou povolány k přehodnocení jejích závěrů.

Na základě výše uvedeného přistoupil soud k přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud předně uvádí, že při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalované vyšel z žalobních bodů tak, jak byly uplatněny v podané žalobě v zákonem stanovené lhůtě písemným podáním u soudu. Část argumentace žalobce nově uplatněná při ústním jednání u soudu, která se míjí s touto zákonnou lhůtou vymezenou ustanovením § 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s., jsou nová tvrzení, ke kterým soud z důvodu nedodržení zákonné dvouměsíční lhůty nemohl přihlédnout v tom rozsahu, kde se nejednalo o upřesnění původně žalovaných bodů nezákonnosti (k § 17 odst. 1 písm. e), g) nepřezkoumatelnost), ale o tvrzení nová (vada řízení spočívající v nepoučení žalobce a absenci výzvy k doplnění náležitostí žádosti, žalovaná pominula hudební formát – blues a upřednostnila komerční stanici hrající střední proud).

Soud ověřil, že žalovaná i při vydání svého druhého rozhodnutí ve věci vyšla ze všech podkladů, které byly shromážděny pro posouzení žádosti žadatelů, kdy si předem pro jednotlivé zákonné skutečnosti a v jejich rámci stanovila dílčí kritéria, která v odůvodnění rozhodnutí podrobně popsala. Vycházela též z Manuálu postupu rozhodování Rady o udělení licence k provozování rozhlasového televizního vysílání, šířeného prostřednictvím vysílačů podle zákona č. 231/2001 Sb., který přijala jako svůj vnitřní předpis ve znění ze dne 21. 12. 2010 k tomu, aby byla zajištěna objektivizace a jednotnost jejího rozhodování, aniž by jej však považovala za rigidní a svazující. Provedla vzájemné porovnání skutečností zjištěných ze žádostí o licence a vyvodila z těchto porovnání závěry, které promítla v odůvodnění svého rozhodnutí. Soud se při posuzování zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí zaměřil na posouzení žalobou tvrzených vad, proto ve zbytku odkazuje na podrobné a pregnantní odůvodnění rozhodnutí žalované a pro stručnost na ně odkazuje.

Při posouzení v žalobě uplatněných námitek si soud byl vědom, že se jedná o druhé rozhodnutí žalované v téže věci. Vyšel přitom z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2015, č. j. 5A 101/2015-68 („rozsudek ve věci sp. zn. 5A 101/2015“) ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2016, č. j. 9 As 237/2015-79 (dále jen „rozsudek NSS ve věci sp. zn. 9As 237/2015“), který shledal relevantním pro zrušení předchozího rozhodnutí žalované žalobní námitky uplatněné ve vztahu ke kritériu podle § 17 odst. 1 písm. a), e) mediálního zákona.

K § 17 odst. 1 písm. a), tj. “zkušenost provozovatele/žadatele s provozováním rozhlasového vysílání“ a „zkušenost statutárních orgánů provozovatele/žadatele“ žalobce v předchozí žalobě namítal, že vítězný žadatel - Radio Kroměříž, má pouze tříletou zkušenost s provozováním internetového rádia, proto nemůže splnit kritérium ekonomické, organizační a technické připravenosti ve stejné míře jako žalobce, který má 23leté zkušenosti s provozem a ekonomickým zázemím rozhlasového vysílání a jehož jednatel Ing. D. F. má 15 letou zkušenost v oboru a druhý jednatel RNDr. P. F. disponuje více než 20letými zkušenostmi s rozhlasovým vysíláním.

Soud k tomu konstatoval, že uváděné skutečnosti vztahující se ke společnosti žalobce žalovaná zhodnotila a příslušná kritéria jednomyslně shledala u žalobce za splněné. Rovněž však i u vítězného žadatele shledala žalovaná naplnění všech dílčích kritérií jeho organizační připravenosti; dílčí kritérium zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysíláním považuje za splněné a ohodnotila je jedním bodem, a to a s poukazem jednak na to, že vítězný uchazeč v roce 2012 spustil internetové vysílání a vybudoval si stabilní pozici mezi posluchači a jednak na jeho účast v licenčním řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílače Zlín-Příluky 92,7 MHz. Naplněným (s přidělením jednoho bodu) shledala i dílčí kritérium zkušeností statutárních orgánů vítězného žadatele, a to s odkazem na skutečnost, že jeho jednatel R. K. pomáhal v USA se založením novin a místního rádiového vysílání. Rovněž i dílčí kritérium zkušenosti vedoucích pracovníků vítězného žadatele je podle žalované splněno (a byl přidělen jeden bod), neboť spolumajitel M. K. disponuje 12letou praxí s rozhlasovým vysíláním a i další vedoucí pracovníci uvedení v projektu (které žalovaná vyjmenovala) mají dostatečné zkušenosti (které žalovaná podrobně popsala).

Soud zastával názor, že skutečnost, že vítězný žadatel oproti žalobci není provozovatelem rozhlasového vysílání a má zkušenosti pouze s internetovým vysíláním, nemusí nutně znamenat, že nesplňuje dílčí kritérium zkušenost provozovatele s vysíláním. Žalovaná ovšem v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla dále i to, že ve smyslu tohoto dílčího kritéria kladně hodnotila také účast vítězného žadatele v licenčním řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílače Zlín-Příluky 92,7 MHz, aniž by však jakkoli specifikovala, jakým způsobem a na základě jakých skutečností účast v uvedeném licenčním řízení dokládá zkušenost provozovatele s vysíláním. Z tohoto pohledu je závěr žalované nepřezkoumatelný. Nadto žalobce v žalobě poukazuje na skutečnost, že on sám se účastnil nejméně v 10 licenčních řízeních, avšak jeho účast v licenčních řízeních žalovanou hodnocena nebyla. Žalovaná tedy při hodnocení dílčího kritéria zkušenost provozovatele s vysíláním nepostupovala v případě žalobce a v případě vítězného žadatele shodně, neboť v případě žalobce jeho účast v licenčních řízeních nehodnotila. Žalobní námitku směřující proti hodnocení kritéria zkušenost provozovatele s vysíláním proto soud považoval za důvodnou.

Dílčí kritérium zkušenost statutárních orgánů provozovatele žalovaná ve vztahu k vítěznému žadateli hodnotila jako splněné s přidělením jednoho bodu, a to s odůvodněním, že „jednatel společnosti, pan R. K., začal sbírat zkušenosti s médii při svém pobytu v USA, kde pomáhal založit české komunitní noviny a místní rádiové vysílání pro krajany“. Podle soudu žalobce v žalobě důvodně namítl, že žalovaná nespecifikovala způsob a rozsah této pomoci. Není-li v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedená pomoc R. K. při zakládání českých komunitních novin a místního rádiového vysílání pro krajany nijak blíže konkretizována, je tvrzení žalované o zkušenostech R. K. nepřezkoumatelné. Ve správním spise je sice uváděna i další činnost R. K. (na níž poukazuje i vyjádření zúčastněné osoby Radio Kroměříž s.r.o. ze dne 13. 8. 2015), kterou však žalovaná v rozhodnutí nezmiňuje a nehodnotí ji, a tedy ji nemůže hodnotit ani soud. Soud podotýká, že podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti Radio Kroměříž s.r.o. je jediným jednatelem této společnosti R. K. (a v tomto směru je nesprávné tvrzení obsažené ve vyjádření Radia Kroměříž s.r.o. ze dne 13. 8. 2015 uvádí-li, že další osobou jednající za vedlejšího účastníka je další zakladatel společnosti Radio Kroměříž s.r.o. pan M. K.), takže zkušenosti dalších osob popsané v rozhodnutí nelze v rámci hodnocení dílčího kritéria zkušenost statutárních orgánů provozovatele zohledňovat.

Oproti tomu soud nepřisvědčil žalobní námitce, že Radio Kroměříž nemá žádné zkušenosti s technickým vybavením pro FM vysílání. Soud poukazoval na údaje týkající se kritéria technické připravenosti uvedené v projektu vítězného žadatele, z nichž žalovaná při hodnocení daného kritéria vycházela a které žalobce v žalobě nikterak konkrétně nezpochybnil. K tvrzení žalobce, že žalobce prokázal vyšší znalost a zkušenosti s rozhlasovou problematikou a technikou, než vítězný žadatel, soud uvedl, že není povolán k tomu, aby hodnotil, který z žadatelů naplnil to které kritérium ve vyšší míře.

Dílčí kritérium možné informace od ČTÚ (synchronní vysílání) hodnotila žalovaná zcela shodně u vítězného žadatele i u žalobce a v obou případech tomuto dílčímu kritériu shodně nepřidělila žádný bod se shodným odůvodněním, že žádnými informacemi od ČTÚ ohledně synchronního vysílání nedisponuje.

Ve vyjádření k žalobě pak ke vzneseným žalobním námitkám poukázala na stanovisko ČTÚ, které si vyžádala v souvislosti s žádostí žalobce o přidělení kmitočtu Kroměříž 103,3 MHz/50W pro program Rádio Haná okruh Olomoucko (podle žádosti ze dne 5. 8. 2013, kterou žalobce předložil soudu, se jednalo o přidělení dokrývacího kmitočtu pro Rádio Haná okruh Olomoucko). Soud poukázal na to, že ČTÚ ve svém stanovisku ze dne 28. 1. 2014, které je založeno do správního spisu, uvedl, že vzhledem k tomu, že oba předmětné VKV kmitočty jsou zkoordinovány pro využití na stejném stanovišti, je diagram využití kmitočtu Kroměříž 2 103,3MHz, s nižším vyzářeným výkonem, plně uvnitř diagramu využití kmitočtu Kroměříž 2 88,4 MHz; pokud by oba kmitočty byly přiděleny pro šíření stejného programu, došlo by k neefektivnímu využití radiového spektra. Žalovaná ve vyjádření k žalobě neshledala možnost synchronního vysílání a naopak uvedla, že v případě přidělení kmitočtu Kroměříž 103,3MHz/50W žalobci, který již využívá kmitočet Kroměříž 88,4 MHz/100W, by došlo k neefektivnímu využití kmitočtového spektra, což by žalovaná mohla v rámci licenčního řízení zohlednit pouze k tíži žalobce. U jednání před soudem však zástupce žalované zdůraznil, že zmíněné stanovisko ČTÚ nebylo podkladem rozhodnutí žalované a žalovaná za ně žádné body neudělila, ale ani neodebrala.

Žalobce ve své replice ze dne 15. 9. 2015 správně namítl, že v předmětném licenčním řízení žádal o licenci pro šíření jiného, tedy nikoli stejného programu. Stanovisko ČTÚ dovozující neefektivní využití kmitočtového spektra pokud by oba kmitočty (tj. Kroměříž 103,3MHz a Kroměříž 88,4 MHz) byly přiděleny pro šíření stejného programu, se tedy nikterak nevztahuje k otázce, zda žalobce v předmětném licenčním řízení splnil či nesplnil dílčí kritérium možné informace od ČTÚ (synchronní vysílání). Soud zastával názor, že ani skutečnost, na níž žalobce poukázal na veřejném slyšení dne 2. 12. 2014 („Nyní bychom rádi pro Rádio Haná, zvláště pro druhý okruh Rádio Haná Olomoucko, spustili lokalizovaný vysílač na stejném stanovišti, na stejném technickém zařízení, které už tam instalováno je …“), a rovněž ani skutečnost žalobkyni jistě známá z úřední činnosti, tj. že žalobce vysílá na frekvenci 103,3 ve Valašském Meziříčí a v Šumperku, nedokládají samy o sobě možnost synchronního vysílání pro případ, že by žalobci byla přidělena licence k provozování rozhlasového vysílání se souborem technických parametrů Kroměříž 103,3 HMz/50W. Soud na rozdíl od žalobce neměl za to, že by žalovaná měla dostatek informací o možnosti synchronního vysílání. Podle soudu bylo na žalobci, aby splnění tohoto dílčího kritéria sám žalované doložil příslušným stanoviskem ČTÚ, což však žalobce neučinil.

Žalobce v předchozí žalobě dále namítl, že byl iniciátorem a koordinátorem kmitočtu v Kroměříži a žalovaná podle něj v předmětné věci porušila princip předvídatelnosti správního rozhodování, neboť od roku 2010 pravidelně udělovala licence koordinátorům kmitočtů. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Skutečnost, že žadatel o licenci byl koordinátorem kmitočtu, není skutečností, kterou by žalovaná byla povinna, resp. oprávněna v rozhodování o udělení licence zohlednit (nejedná se ani o kritérium stanovené ust. § 17 odst. 1 zákona, ani o základní dílčí či další dílčí kritéria stanovená v Manuálu Rady). Žalovaná se tedy nemohla dopustit porušení principu předvídatelnosti rozhodování tím, že licenci neudělila žalobci jakožto koordinátorovi kmitočtu.

Nedůvodné soud rovněž shledal námitky žalobce směřující proti vyhodnocení dílčího kritéria finanční spolehlivost žadatele. Ke splnění tohoto dílčího kritéria ze strany vítězného žadatele žalovaná konstatovala, že finanční spolehlivost vítězného žadatele a rovněž i jeho vlastníků je doložena bankovními referencemi a žalované není z úřední činnosti známo vedení žádného řízení pro neplnění finančních závazků. Tyto závěry žalované žalobce nikterak konkrétně nezpochybnil. Jeho námitky, že finanční spolehlivost se projeví až při plném vysílání a jeho tvrzení, že ekonomická udržitelnost při vysílání pouze na jednom 50W vysílači není objektivně možná, jsou toliko spekulativní.

K § 17 odst. 1 písm. e) mediálního zákona, tj. „vlastní autorské pořady žadatele“ žalobce v předchozí žalobě namítal, že za dílčí kritérium vlastní autorské pořady obdržel pouze jeden ze dvou možných bodů s odůvodněním, že uvedl pouze obecné programové prvky (ankety, zajímavosti, hosté), což však podle žalobce neodpovídá pravdě, neboť opakovaně odkazoval na svou stávající licenci, nové nereálné prvky nenavrhoval záměrně a žalovaná zcela pominula, že žalobce autorské pořady ve značném rozsahu již realizuje ve stávajícím vysílání. K této žalobní námitce soud poukázal na obsah záznamu o veřejném slyšení ze dne 2. 12. 2014, podle kterého žalobce na dotaz „Z vámi předloženého projektu nevyplývá, jaký podíl ve vysílání vašeho programu budou činit vlastní autorské pořady a o jaké pořady se bude jednat“ odpověděl: „Odkazujeme na stávající licenci. Podíl autorských pořadů je sto procent“. Žalobce tedy ke vznesenému dotazu vlastní autorské pořady přímo nevyjmenoval, avšak výslovně ve vztahu k tomuto dílčímu kritériu odkázal na svou stávající licenci. Podle soudu měla žalovaná (v rámci své povinnosti šetřit práva účastníků a jejich oprávněné zájmy) žalobce poučit o tom, že odkaz na stávající licenci není postačující, a že je potřebné, aby žalobce vlastní autorské pořady konkretizoval. Postup žalované soud považoval za nepřípustně formalistický a žalobní námitku, že žalobce za dílčí kritérium vlastní autorské pořady nesprávně obdržel pouze jeden ze dvou možných bodů, shledal důvodnou.

Vzhledem k tomu, že žalobce v nyní podané žalobě uplatnil námitky i proti hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí dle § 17 odst. 1 písm. c), tj. přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programu rozhlasového vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým vysíláním pokryto, konkrétně ve vztahu k hodnocení dílčího kritéria „mluveného slova“a„ orientace programu na region“, soud pro úplnost dodává, že obdobnou námitkou žalobce brojil i proti předchozímu rozhodnutí žalované. Zdejší soud jí však v rozsudku ve věci sp. zn. 5 A 101/2015 neshledal opodstatněnou.

Žalobce v předchozí žalobě namítal, že vítězný žadatel obdržel oproti žalobci o jeden bod navíc, a to za kritérium mluveného slova, u něhož byl žalobce nesprávně ohodnocen nulou bodů. K této žalobní námitce soud uvedl:

„Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že střední hodnota dílčího kritéria podíl mluveného slova činí na pokrytém území 10% (což žalobce nijak nezpochybnil). Uvádí-li projekt žalobce, že podíl mluveného slova se bude pohybovat v rozmezí 5-15% programové skladby stanice, pak soud souhlasí s tím, že žalovaná za dílčí kritérium podíl mluveného slova žalobci neudělila žádný bod. Podle soudu je logické vysvětlení žalované ve vyjádření k žalobě, dle něhož v případě, kdy je uvedený parametr definován procentuálním rozmezím, žalovaná nebere v úvahu aritmetický průměr navrhovaného rozmezí (jak požaduje žalobce), ale vždy nejnižší hodnotu z uváděného rozmezí, kterou je žadatel o licenci povinen respektovat. Nejnižší hodnota žalobcem uváděného rozmezí (5%) nedosahuje střední hodnoty na pokrytém území (10%) a žalobce tedy střední hodnoty tohoto kritéria nedosáhl. Oproti tomu v případě vítězného žadatele žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela z toho, že podíl mluveného slova se bude pohybovat v týdenním průměru 15%, v denním živém vysílání až 20% (vítězný žadatel uvedený parametr definoval průměrem, který byl povinen dodržet, nikoli rozmezím, kdy by byl povinen dodržovat pouze nejnižší hodnotu) a dosáhl tak střední hodnoty tohoto parametru (10%). Vítězný žadatel byl tedy podle soudu právem v kritériu podíl mluveného slova ohodnocen jedním bodem.“

Soud dále poukázal na to, že údaj vítězného žadatele ohledně 30-50% mluveného slova byl žalovanou hodnocen ve vztahu k dílčímu kritériu podíl zpravodajství a servisních informací, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (žádost vítězného žadatele uvádí, že podíl zpravodajských a servisních informací tvoří ve vysílání 30-50% mluveného slova). Žalovaná zároveň uvedla, že střední hodnotu tohoto parametru na již pokrytém území nebylo možné určit, proto vítěznému žadateli přidělila za uvedené dílčí kritérium podíl zpravodajství a servisních informací jeden bod, a to stejně jako ostatním žadatelům. Pro úplnost soud uvedl, že za dílčí kritérium podíl autorsky vyrobených pořadů nebyl vítěznému žadateli přidělen žádný bod, a to s odůvodněním, že sice na veřejném slyšení uvedl jednotlivé autorské pořady, nikoli však jejich podíl na celkovém vysílacím čase. Oproti tomu žalobci bylo přiděleno po jednom bodu jak za dílčí kritérium podíl autorsky vyrobených pořadů (žalobce uvedl, že podíl autorsky vyrobených pořadů bude činit 100%), tak rovněž i za dílčí kritérium podíl zpravodajství a servisních informací (žalobce uvedl, že bude vysílat nejméně 12 zpravodajských pořadů denně, přičemž střední hodnotu tohoto parametrů nelze podle žalované určit).

Napadené rozhodnutí tedy podle soudu ve věci sp. zn. 5 A 101/2015 nebylo v části týkající se hodnocení kritéria mluveného slova nepřezkoumatelné, jak v předchozí žalobě žalobce namítal.

Nezákonným soud v dřívějším rozsudku neshledal ani posouzení dílčího kritéria orientace na region. Žalobce k tomu v předchozí žalobě namítl, že mu nesprávně nebyl udělen žádný bod za dílčí kritérium orientace na region. V žalobě konstatoval, že jím uváděné navázání úzké spolupráce s Úřadem práce (2x denně zveřejňování aktuální nabídky práce také pro Kroměřížsko), s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kampani operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a kampani Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, které žalovaný shledal z hlediska orientace na region, jsou pouze nadstavbou nad rámec stávajících podmínek, které žalobce v jiných vysílacích okruzích Radia Haná plní. Soud poukázal na to, že žalovaná však žádné skutečnosti z hlediska orientace na region neshledala, naopak v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedla, že v uváděném žádnou orientaci programu na region nespatřuje. Soud byl toho názoru, že z tvrzení žalobce, že naváže spolupráci s vyjmenovanými institucemi, nelze dovozovat orientaci vysílání na region, neboť se o instituce orientující se na region nejedná. Žalobce v této souvislosti v žalobě namítal, že žalovanou upozorňoval na provázanost nového projektu Rádio Haná, okruh Olomoucko se stávajícím vysíláním Radia Haná. Ve své replice k vyjádření žalovaného pak poukázal na to, že podle Manuálu má Rada vycházet i ze skutečností, které jsou jí známé z její úřední činnosti. Pokud žalobce dovozoval, že žalovaná měla v předmětném licenčním řízení bez dalšího zohlednit stávající licenci žalobce a obecně tvrzenou provázanost nového projektu se stávajícím vysíláním, pak soud s tímto názorem nesouhlasil. Ve vztahu k dílčímu kritériu orientace na region žalobce ve svém projektu výslovně uvedl pouze to, že Rádio Haná Olomoucko bude úzce spolupracovat se shora uvedenými institucemi. V rámci veřejného slyšení dne 2. 12. 2014 sice odkazoval na dřívější licenci, nikoli však výslovně ve vztahu k dílčímu kritériu orientace na region. Žalovaná tedy podle soudu nepřidělením bodu za dílčí kritérium orientace na region nepochybila.

V nyní podané žalobě žalobce popsal průběh správního řízení a v prvním žalobním bodu k § 17 odst. 1 písm. a) ekonomická, organizační a technická připravenost žadatele k dílčímu kritériu zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysíláním nejprve konstatoval, že „Oproti předchozímu zrušenému rozhodnutí o přidělení licence byl vítěznému uchazeči odečten jeden bod za nenaplnění dílčího kritéria „zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysíláním“ a dosáhl tak celkem 7 bodů. Žalovaný tak vyslyšel stížnosti žalobce v předcházející fázi řízení“ a dále v závěru žaloby uvedl „Ve světle předchozího zrušujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze také žalobce (poznámka soudu-správně mělo být zřejmě uvedeno „žalovaný“) nemohl vítěznému uchazeči přiznat dva body za dílčí kritérium dle písm. a) zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysíláním. Za této situace by bylo bodové hodnocení vítězného uchazeče shodné“. Vzhledem k tomu, že se z obsahu žaloby nepodává konkrétní nesouhlas žalobce se závěry žalované, soud touto žalobní námitkou nemohl blíže zabývat.

Pouze pro úplnost uvádí, že se žalovaná v duchu závazného právního názoru soudu vysloveném v rozsudku ve věci sp. zn. 5 A 101/2015 posouzením tohoto dílčího kritéria opětovně zabývala a ve vztahu k vítěznému uchazeči Radio Kroměříž, s. r. o. znovu hodnotila jeho organizační připravenost, včetně dílčích kritérií (zkušenost provozovatele s vysíláním v rozsahu 0 – 1 bod, zkušenost statutárních orgánů provozovatele 0 – 1 bod, zkušenost vedoucích pracovníků provozovatele 0 – 1 bod a organizační řešení získávání místních informací v rozsahu 0 – 1 bod). Dospěla k závěru, že vyjma dílčího kritéria zkušenosti provozovatele s vysíláním je třeba vítězného žadatele hodnotit jedním bodem a je tedy na zajištění vysílání připraven. U dílčího kritéria zkušenosti provozovatele s vysíláním shledala, že vítězný žadatel není v současné době provozovatelem rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů, proto mu za toto dílčí kritérium nepřidělila žádný bod. Ve „Vyhodnocení skutečností významných pro rozhodování o žádostech o udělení licence pro licenční řízení Kroměříž 103,3 MHz/50W“ (dále též „Vyhodnocení“) pak k tomu žalovaná blíže uvedla, že vítězný žadatel nedisponuje zkušenostmi s terestrickým vysíláním. Tím došlo ke změně oproti předchozímu rozhodnutí žalované v této věci, neboť byl vítěznému uchazeči 1 bod za toto dílčí kritérium odebrán. Nadále tak vítězný uchazeč disponoval bodovým ohodnocením ve vztahu k celému § 17 odst. 1 písm. a) ve výši 7 bodů z maxima 9 bodů (typicky maxima 8 bodů), když v předchozím rozhodnutí obdržel 8 bodů.

Z čeho žalobce dovozuje, že žalovaná přiznala vítěznému uchazeči za dílčí kritérium „zkušenosti žadatele s rozhlasovým vysíláním“ dva body, tak není zřejmé, neboť to neodpovídá skutkovému stavu.

K námitkám žalobce ve druhém žalobním bodu - proti posouzení kritéria § 17 odst. 1 písm. c) ve vztahu k dílčím kritériím „mluvené slovo“a„orientace programu na region“ soud uvádí, že neshledal důvod odchýlit se od závěrů, které v tomto směru zaujal rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 5A 101/2015, které zmínil shora a pro stručnost na ně odkazuje.

V nyní podané žalobě žalobce dále akcentoval své podání ze dne 10. 5. 2016, které pojal jako doplnění žádosti o udělení licence a tvrdil, že jím upřesnil k § 17 odst. 1 písm. c) mediálního zákona kategorii mluvené slovo tak, že „mluvené slovo bude tvořit min. 16% programové skladby stanice, v závislosti na typu vysílaného pořadu“. Ve vztahu k dílčímu kritériu „orientace programu na region“ podáním žádost dále doplnil o „např. rozvedení přehledného seznamu původní tvorby v sekci redakce zpravodajství – zprávy z regionu…, vstupy z dopravy – informace pro řidiče z celé oblasti pokrytí a nově ze Zlínska, souhrn policejní svody z regionu, preventivní informace, reportáže z práce police, hasičů a záchranných složek, podstatné regionální události atd.“ Žalobce namítal, že nezohledněním jeho podání z 10. 5. 2016 žalovaná dostatečně nezjistila skutkový stav, daná kritéria splnil, bod za nesplnění těchto kritérií mu byl odebrán bezdůvodně a neoprávněně.

K tomu z obsahu spisového materiálu, odůvodnění předchozího zrušujícího rozhodnutí a žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaná udělila v obou rozhodnutích žalobci za splnění daného kritéria vždy 6 bodů z maximálních 12. Také hodnocení jednotlivých dílčích kritérií jsou v předchozím i nyní žalobou napadeném rozhodnutí u žalobce stejná, tj. u kritéria podílu mluveného slova skutečnost, že spodní hranice nedosahuje střední hodnoty, neboť žalobce ve svém projektu uvedl, že mluvené slovo bude tvořit v době od 5:00 do 24:00 hod 5 – 15% programové skladby stanice v závislosti na typu vysílaného pořadu, proto mu žalovaná za kritérium „podíl mluveného slova“ bod nepřidělila (rozmezí možnosti přidělených bodů 0 – 1 bod). Ke kritériu „orientace programu na region“ pak žalovaná opět shodně v předchozím i v nyní žalobou napadeném rozhodnutí uvedla v Hodnocení podklady, na které žalobce v projektu poukazoval, a sice: „úzká spolupráce s Úřadem práce, s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kampaň Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a kampaň Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, jinak neuvedeno“, a shledala je nedostatečné, neboť v tvrzení, že žalobce naváže úzkou spolupráci s Úřadem práce (2x denně zveřejňování aktuální nabídky práce také pro Kroměřížsko) s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kampaní Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a kampaní Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, žádnou konkrétní orientaci na region neshledala. Proto mu z možného rozsahu 0 – 1 bodů neudělila žádný bod.

Soudu tak odmítá tvrzení žalobce, že mu byl bod odebrán bezdůvodně a neoprávněně, když mu žádný bod udělen nebyl, a to ani v předchozím, ani v nyní žalobou napadeném rozhodnutí.

K podání žalobce ze dne 10. 5. 2016 žalovaná nepřihlédla právem a nelze ji vinit z nedostatečných skutkových zjištění. Je tomu tak proto, že ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ukládá žadateli o žádost o licenci povinnost uvést žádosti o licenci základní údaje, jimiž jsou mj. základní programová specifikace, včetně údajů o části programu převzatého od jiného provozovatele vysílání a údajů o případných službách přímo souvisejících s programem. Z ustanovení § 15 odst. 1, 2, 3, 4 mediálního zákona pak vyplývá, že licenční řízení zahajuje Rada z vlastního podnětu nebo z podnětu uchazeče o licenci vyhlášením licenčního řízení, v němž stanoví lhůtu a místo podání žádosti o licenci, časový rozsah vysílání, územní rozsah vysílání, odmítne žádosti o licenci doručené po stanovené lhůtě a žádosti, které jsou v rozporu s vyhlášenými požadavky, o žádostech doručených ve lhůtě podle odst. 2 vede společné licenční řízení. Podle § 16 téhož zákona vede Rada veřejné slyšení, které je určeno k projednání otázek, týkajících se programové skladby navrhované jednotlivými účastníky licenčního řízení (odst. 2). Veřejné slyšení je tedy určeno zejména k zajištění dostatečných podkladů pro rozhodování o udělení licence Radou podle § 17 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Z uvedeného vyplývá, že žádost o licenci musí obsahovat základní údaje, tedy i základní programovou specifikaci. Tyto skutečnosti musí být uplatněny v žádosti ve stanovené lhůtě podáním u žalované. Na základě řádně a včas podané žádosti je pak zahájeno licenční řízení, a pokud Rada neshledá důvody pro odmítnutí žádosti či jinému postupu, projedná žádost i s ostatními žadateli při veřejném slyšení, které je ve smyslu § 16 odst. 2, 4 určeno k tomu, aby žadatel obhajoval kritéria, jež vyplývají z mediálního zákona ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c), jak ostatně činil i žalobce v průběhu daného správního řízení (stenozáznam z veřejného slyšení). Podle stanoviska soudu může žadatel/žalobce doplňovat svou žádost o udělení licence v tom smyslu, že ji upřesní či doplní o přílohy listin, na něž v žádosti odkazoval, může aktualizovat zde uvedené údaje či v jiném rozsahu dokládat skutečnosti v žádosti tvrzené. Nemůže však měnit základní náležitosti/základní údaje, které ve smyslu § 14 mediálního zákona do žádosti již uvedl a které se staly podkladem pro vedení licenčního řízení (§ 15 téhož zákona). Mediální zákon nezahrnuje výluku pro rozhodování žalované ze správního řádu tak, že se správní řád nepoužije. Vzhledem k povaze ustanovení upravující řízení o udělení licence je tak třeba trvat na tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí žadatel tvrdit nejpozději ke dni vydání rozhodnutí žalované o udělení licence. V něm žalovaná vyjeví důvody, pro které některému z žadatelů vyhověla či nikoli.

Předchozí žalobou napadené rozhodnutí o udělení licence bylo vydáno dne 24. 3. 2015. Zrušující rozsudek zdejšího soudu ve věci 5A 101/2015 byl vydán dne 18. 9. 2015, rozsudek NSS ve věci sp. zn. 9As 237/2015 byl vyhlášen dne 14. 4. 2016. V podání žalobce ze dne 10. 5. 2016 (tedy až po vyhlášení rozsudků obou soudů) žalobce navýšil v dílčím kritériu „mluvené slovo“ procentuální údaj z původně uváděného 5 – 15% podílu tak, že „mluvené slovo bude tvořit minimálně 16% programové skladby stanice, v závislosti na typu vysílaného pořadu“. Soudu se takový postup jeví účelovým, neboť žalovaná v předchozím rozhodnutí o udělení licence uvedla, že střední hodnota tohoto dílčího kritéria činí na pokrytém území 10%, což ostatně žalobce nijak nezpochybnil. Soud tak vnímá podání žalobce ze dne 10. 5. 2016 jako snahu dodatečně/poté, kdy bylo vydáno předchozí rozhodnutí o udělení licence, bylo rozhodnuto o žalobě žalobce proti němu rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 5A 101/2015, jakož i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 9As 237/2015, změnit tento údaj, který byl součástí základních náležitostí žádosti o udělení licence tak, aby mohlo být jeho bodové hodnocení navýšeno a požadovaný údaj pokrytí mluveným slovem na daném území již splňoval. Jedná se o změnu základní náležitosti žádosti a ta je podle stanoviska soudu nepřípustná, neboť by jejím přijetím došlo k nerovnosti ve vztahu k ostatním účastníkům licenčního řízení.

Ze stejných důvodů soud nemohl vejít na tvrzení žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu u dílčího kritéria orientace programu na region, kde žalobce rovněž tvrdil, že žalovaná měla zohlednit jeho podání ze dne 10. 5. 2016, neboť k žádosti o udělení licence doložil orientaci programu na region shora zmíněnou spoluprací s Úřadem práce, Ministerstvem práce a sociálních věcí, kampaní Programu lidské zdroje a zaměstnanost a kampaní Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí. Po vydání předchozího rozhodnutí žalované a rozhodnutí obou soudů žalobce totiž zjistil, že takto dokládaná orientace na region pro přidělení jednoho bodu nepostačuje, proto se podáním z 10. 5. 2016 snažil svou žádost doplnit rozšířením subjektů, ve kterých spatřuje podporu orientace na region. Uvedl tedy nové argumenty, které neuplatnil v původně podané žádosti, v průběhu řízení (včetně veřejného slyšení), ani ke dni vydání předchozího rozhodnutí žalované o udělení licence. Tím, že žalovaná jeho podání z 10. 5. 2016 výslovně v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nezmínila, se proto nedopustila takové vady řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé.

Soud i v tomto směru přisvědčuje stanovisku žalované ve vyjádření k žalobě, že pokud by umožnila i ostatním účastníkům licenčního řízení takovéto libovolné doplňování žádosti před vydáním nového rozhodnutí, jednalo by se o rozhodnutí ve věci zcela jiné, neboť by rozhodovala o udělení licence na základě zcela odlišných (libovolně změněných, přizpůsobených) žádostí.

Žalobní námitka proto není důvodná.

Ve třetím žalobním bodu žalobce nesouhlasil s posouzením dílčího kritéria § 17 odst. 1 písm. e) vlastní autorské pořady. Po ověření důvodů předchozího rozhodnutí o udělení licence a žalobou napadeného rozhodnutí soud dospěl k závěru, že žalovaná plně respektovala závazný právní názor rozsudku ve věci sp. zn. 5A 101/2015 a žalobci předchozí bodové ohodnocení (kdy mu udělila 1 bod) o jeden bod navýšila tak, že žalobce dosáhl dvou bodů ze dvou možných. Žalovaná tedy již nadále formálně netrvala na tom, aby žalobce uvedl konkrétní pořady a vyšla z toho, že je uvedl odkazem na stávající licenci.

Skutečnost, že žalovaná výslovně nezmínila podání žalobce z 10. 5. 2016, kterým byla doplněna žádost o licenci o rozvedení konkrétního výčtu autorských pořadů, nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé a být důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná plně respektovala závazný právní názor, který soud vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku, nadále již netrvala na tom, aby žadatel konkrétní pořady uvedl a vyšla z jeho odkazu na stávající licenci.

Ani tato žalobní námitka proto není opodstatněná.

Ve čtvrtém žalobním bodu oproti předchozí žalobě žalobce nově tvrdil nezákonnost tvrzení žalobou napadeného rozhodnutí kritéria § 17 odst. 1 písm. g) a sice dílčího kritéria „způsob podpory menšin“ a uvedl, že „Oproti původnímu zrušenému rozhodnutí o přidělení licence žalobce (poznámka soudu-zřejmě mělo být uvedeno žalovaný) změnil svůj názor na dílčí kritériumzpůsob podpory menšin“, kdy uvedl, že v porovnání s vítězným uchazečem stačilo toliko na přidělení jednoho bodu“ a dále konstatoval, že „nově byl zkrácen na bodovém hodnocení dílčího kritéria podle písm. g) způsob podpory menšin, což ve světle shora uvedeného budí podezření ze svévole a vybočení z mezí daných správním uvážením.“

K obecnému a nekonkrétnímu tvrzení o svévoli a vybočení z mezí správního uvážení soud rovněž v obecné poloze uvádí, že svévoli a vybočení posouzení z mezí daných správním uvážením u žalované v žalobou napadeném rozhodnutí neshledal.

K tvrzení o změně názoru žalované na dílčí kritérium „způsob podpory menšin“, a že tím byl žalobce nově zkrácen proti předchozímu rozhodnutí na bodovém ohodnocení soud ze správního spisu a odůvodnění obou rozhodnutí ověřil, že dané dílčí kritérium bylo hodnoceno stejně a k žádným změnám v bodovém přídělu u vítězného uchazeče ani u žalobce nedošlo. V předchozím rozhodnutí byl vítěznému uchazeči za toto kritérium přiznán plný počet čtyř bodů (dva body za dílčí kritérium identifikace menšiny a dva body za dílčí kritérium způsobu podpory). Žalobci byly přiznány tři body ze čtyř možných (dva body za dílčí kritérium identifikace menšiny a jeden bod za dílčí kritérium způsobu podpory). V žalobou napadeném rozhodnutí byly opět vítěznému uchazeči Radiu Kroměříž uděleny čtyři body ze čtyř možných a ani argumentace žalované se dle obsahu „Vyhodnocení“ nezměnila. Žalobci byl v tomto novém rozhodnutí rovněž přidělen stejný počet bodů jako v rozhodnutí předchozím, a sice tři z maximálně čtyř možných. Odůvodnění stanoviska žalované ve Vyhodnocení ani zde nedoznalo změn, jen v důvodech žalobou napadeného rozhodnutí byla doplněna věta „...což v porovnání s vítězným uchazečem stačilo toliko na přidělení jednoho bodu.". Bodový příděl zůstal nezměněn a soud proto i tuto žalobní námitku odmítá. Samotné doplnění věty v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které bylo podle vyjádření žalované učiněno proto, „aby bylo patrné, kolik bodů bylo přiděleno za které dílčí kritérium zvlášť, neboť v prvním rozhodnutí tato informace chyběla. Bodový příděl však zůstal nezměněn“ nezákonnost posouzení tohoto kritéria založit nemohlo.

Lze tak uzavřít, že žalovaná plně respektovala závazný právní názor, který zdejší soud vyslovil v rozsudku ve věci sp. zn. 5A 101/2015, vytýkaná pochybení, týkající se posouzení kritérií ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) a písm. e) mediálního zákona, opětovně posoudila a soud její závěry neshledal v rozporu se zákonem.

Rozhodnutí žalované není stiženo ani vadou nepřezkoumatelnosti, jak žalobce tvrdí, a splňuje nároky kladené ust. § 68 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, podle kterého rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Pokud odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v poučení uvedena.

Soud tak nemohl vejít ani na tuto žalobní námitku.

Na základě shora uvedeného soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1. s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Výrok o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. Soud jí ničeho neuložil, pročež jí náklady řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 9. prosince 2016

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru