Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 160/2018 - 38Usnesení MSPH ze dne 28.03.2019

Prejudikatura

5 As 9/2015 - 59

9 As 36/2018 - 37


přidejte vlastní popisek

9A 160/2018 - 38

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci

žalobce: J. T., narozený XX. YY. ZZZZ

bytem L., K. H.
zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Němcem
sídlem Borská 588/13, 301 00 Plzeň

proti žalovanému: Finanční arbitr
sídlem Legerova 1581/69, 110 00 Praha 1

o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. FA/SR/ZP/408/2017

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek zaplacený z podané žaloby ve výši 2 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce, Mgr. Miroslava Němce, advokáta.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení a podání účastníků

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 7. 2018 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat do třiceti dnů od právní moci rozsudku nález ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. FA/SR/ZP/408/2017 o návrhu žalobce ze dne 17. 4. 2017 na určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění PROFI INVEST č. 3810509313 uzavřené s Českou pojišťovnou, a.s., IČO: 45272956, sídlem Spálená 75/16, 113 04 Praha 1 (dále jen „instituce“) dne 25. 4. 2012 a vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobce uvedl, že podal dne 17. 4. 2017 návrh na zahájení řízení před žalovaným, kterým uplatnil nároky vyplývající ze shora uvedené pojistné smlouvy. Žalovaný dne 29. 6. 2017 vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu na zahájení řízení, avšak žalobce považuje výzvu za irelevantní, neboť informace takto žalovaným požadované a získané nemají naprosto žádný vliv na rozhodnutí žalovaného o předmětném nároku, jak je zřejmé z obsahu výzvy. Žalobce přesto doplnil návrh vyjádřením dne 17. 7. 2017 a zároveň tímto podáním vyzval žalovaného k odstranění nečinnosti podle ust. § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

3. Žalobce odkázal na ust. § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), podle kterého rozhoduje finanční arbitr ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Žalovaný je povinen aktivně obstarávat relevantní podklady pro vydání nálezu bez zbytečných průtahů. Rozsah shromážděných nezbytných podkladů musí být takový, aby z nich mohl být učiněn právní závěr o výsledku sporu a jestliže se podklady v takovém rozsahu dostanou do dispozice žalovaného, je třeba mít za to, že je shromáždil (k tomuto žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018 - 37).

4. Žalobce konstatoval, že v daném případě je zřejmé, že žalovaný shromáždil podklady nutné pro rozhodnutí v okamžiku doručení návrhu na zahájení řízení, tedy dnem 17. 4. 2017, event. nejpozději v okamžik, kdy žalobce odstranil vady návrhu, tj. dne 17. 7. 2017, kdy žalobce žalovaného informoval, že další relevantní podklady nemá. Žalovaný tak měl vydat nález bez zbytečného odkladu, nejpozději do 16. 7. 2017. Žalovaný však nález v uvedené lhůtě nevydal, ačkoliv byl žalobcem vyzván k odstranění nečinnosti podle ust. § 80 odst. 3 správního řádu. Žalovaný pak nevydal požadované rozhodnutí ani na základě této výzvy.

5. Náklady žalobce vyčíslil na částku 14 342 Kč, jenž se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč, dále ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, kvalifikovaná předžalobní výzva a sepis žaloby) účtovaných ve výši 3 100 Kč za úkon a 3 x 300 Kč režijního paušálu a DPH.

6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 11. 2018 odmítl svoji nečinnost a označil podanou žalobu za nepřípustnou a nemravnou. Uvedl, že vyzval instituci ke smírnému řešení sporu, ta nabídla žalobci smír, ve kterém navrhla, že mu vrátí veškeré zaplacené pojistné, aniž by uplatnila námitku promlčení, avšak po odečtení provize zprostředkovateli, kterým byl bratr žalobce. Instituce uznala své pochybení spočívající v uzavření smlouvy o investičním životním pojištění se žalobcem, který byl v okamžiku uzavření smlouvy nezletilý. Zástupce žalobce však žalobci znemožnil smírné řešení jeho sporu a namísto toho požaduje náhradu nákladů právního zastoupení, a to v rámci bezplatného řízení před orgánem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.

7. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul povahu a účel finančního arbitra v mimosoudním řešení sporů a vyložil svůj názor ohledně lhůty pro vydání rozhodnutí tak, že lhůta podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi počne běžet dnem, kdy si žalovaný vyhodnotí úplnost spisového materiálu a tuto skutečnost projeví navenek tím, že vyhotoví a vypraví výzvu stranám sporu k seznámení se se shromážděnými podklady, pouhé doručení „posledního“ podkladu v řízení samo o sobě nemůže založit běh lhůty pro vydání rozhodnutí. V okamžik doručení kteréhokoli podkladu od kteréhokoli účastníka řízení či jiné dožádané osoby totiž nikdy není zřejmé, zda se jedná o doručení skutečně posledního podkladu v řízení. Toto je zjistitelné vždy až ex post po prostudování a vyhodnocení takového podkladu. Obdržený podklad nejenže nemusí prokazovat dosavadní tvrzení a nemusí být úplný, ale žalovaný jej především musí konfrontovat s dosud zjištěnými okolnostmi. Teprve v okamžiku vyhodnocení přijatých podkladů lze tedy s jistotou říci, že poslední přijatý podklad je skutečně poslední a žalovaný má k dispozici úplný spis, resp. shromáždil všechny podklady nutné pro vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Doba, po kterou žalovaný hodnotí obdržené podklady, se liší v závislosti na rozsahu a obsahu předložených podkladů. Lhůta stanovená žalovanému pro vydání rozhodnutí počíná běžet ode dne vyhotovení a expedice výzvy k seznámení se se shromážděnými podklady.

8. Vzhledem k výše uvedenému žalobce nemohl úspěšně vyčerpat prostředky, které stanoví správní řád k ochraně proti nečinnosti v ust. § 80 odst. 3 poslední věty správního řádu, když žádost k přijetí opatření proti nečinnosti lze úspěšně podat až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí. Žádost žalobce k opatření proti nečinnosti vyhodnotil žalovaný jako předčasnou, a tudíž nedůvodnou. Zásadní podmínky pro podání správní žaloby ve smyslu ust. § 79 a § 80 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy vyčerpání všech prostředků ochrany proti nečinnosti a marné uplynutí lhůty stanovené zákonem pro vydání rozhodnutí, nebyly splněny. Soud by tak měl žalobu odmítnout jako nepřípustnou a předčasnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 6 Ans 5/2013, a ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 8 As 88/2016.

9. Žalovaný předložil soudu doklady prokazující uznání pochybení instituce a snahu uzavřít „Dohodu o narovnání sporných práv“, kterými instituce směřovala k uzavření smíru se žalobcem.

10. Žalovaný nepožaduje v řízení náhradu nákladů řízení, neboť nemá zájem vystavit spotřebitele hrozbě vynaložení dalších peněžních prostředků, se kterými při zahájení řízení před žalovaným nepočítal.

11. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že se žalovaný staví do role oběti spotřebitelů, kteří se na něj obrátili s návrhem na zahájení řízení ve věci životního pojištění a dovolili si využít svého ústavního práva na právní zastoupení. Žalovaný se bez jakékoli právní argumentace omezuje pouze na osobní útoky a nařčení vůči právnímu zástupci žalobce a dalším členům advokátního stavu. Právní zástupce žalobce nezastírá, že ve sporech proti instituci zastupuje desítky spotřebitelů, kteří opírají své nároky o velmi podobný skutkový základ. Zastupování většího množství klientů však není delikt ani jakkoli nemravné jednání, jak se snaží žalovaný naznačit, ale je důsledkem toho, že právní zástupce žalobce se v oblasti problematiky životního pojištění dlouhodobě pohybuje a má zde značné zkušenosti. Žalovaný se svým přístupem zjevně dopouští nesprávného úředního postupu ve formě průtahů s vyřizováním jednotlivých věcí.

12. K tvrzení žalovaného o složitosti sporů z investičního životního pojištění žalobce doplnil, že tento názor žalovaný prosazuje výlučně v obraně proti své nečinnosti. Uvedl, že v řízení vedeném pod sp. zn. FA/SR/ZP/408/2017 poskytl žalovanému veškerou potřebnou součinnost, zejména poskytl podklady, které měl k dispozici a neodepřel účast na jednání, avšak žádné nebylo vůbec nařízeno. Žalovaný má vést strany ke smíru. Z dosavadní činnosti žalovaného však vyplývá, že jeho činnost postrádá aktivní přístup k dosažení smíru mezi účastníky řízení. Jeho faktická činnost při sjednávání smíru je pasivní a omezuje se na pouhé zaslání jednoduchého dotazu účastníkům řízení, zda je smír možný a vyčkávání, co si účastníci řízení dojednají. V rámci řízení se nikdy nekonala konfrontace účastníků řízení za účelem dojednání smíru a v praxi žalovaného takový postup není obvyklý. Žalobce je přesvědčen, že pro počátek běhu lhůty k vydání rozhodnutí je rozhodující ten moment, kdy žalovaný obdržel bezvadný návrh na zahájení řízení, neboť jedině tento výklad umožňuje efektivní řešení spotřebitelských sporů tak, jak zamýšlela směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů.

13. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným bylo zjištěno, že návrh žalobce byl žalovanému doručen dne 17. 4. 2017 a žalovaný následně dne 29. 6. 2017 oznámil žalobci zahájení řízení, přičemž téhož dne 29. 6. 2017 vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu. Dne 17. 7. 2017 žalobce na výzvu reagoval doplněním návrhu, další relevantní a žádané podklady však neměl k dispozici. Spolu s tímto podáním byla žalovanému doručena též výzva žalobce k opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 správního řádu. Dne 2. 10. 2017 (doručeno dne 3. 10. 2017) žalovaný oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k poskytnutí vyjádření a předložení dokumentace. Vyjádření instituce bylo žalovanému doručeno po prodloužení lhůty k tomuto úkonu dne 31. 10. 2017. Dne 23. 4. 2018 žalovaný zaslal žalobci sdělení k jeho výzvě k opatření proti nečinnosti, ve které uvedl, že neshledal důvody k zahájení řízení k opatření proti nečinnosti, protože doposud nenashromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí ve věci, a tak zatím ani nezačala běžet lhůta pro vydání nálezu ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Dne 27. 9. 2018 (doručeno dne 1. 10. 2018) žalovaný opětovně vyzval instituci k vyjádření a předložení podkladů a vyzval ji též ke smírnému řešení sporu. Dne 17. 10. 2018 doručila instituce žalovanému žádost o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení podkladů, čemuž žalovaný vyhověl sdělením ze dne 18. 10. 2018, a to s termínem doručení do 31. 10. 2018. Správní spis byl městskému soudu předložen žalovaným osobně dne 9. 11. 2018, kdy žádné další dokumenty k tomuto dni neobsahoval.

II. Posouzení žaloby městským soudem

14. Městský soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Podmínkou aktivní legitimace podle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. je bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti musí být splněna již k okamžiku podání žaloby, což vyplývá z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 - 59, jež stanoví, že „pouze ten, kdo před podáním žaloby (v případě řízení vedeného podle správního řádu) podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti a zároveň jeho žádosti nebylo vyhověno (tj. nadřízený správní orgán vydal usnesení o nevyhovění žádosti podle § 80 odst. 6 věty druhé správního řádu, popř. ve třicetidenní lhůtě o žádosti nerozhodl), vyčerpal tento prostředek bezvýsledně. Teprve v tomto případě je jeho žaloba přípustná.“.

15. Rozhodnou skutečností pro posouzení, zda byly podmínky řízení splněny, je v daném případě posouzení, zda žalobce před podáním žaloby podal oprávněnou žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, což závisí na posouzení procesních úkonů žalovaného a běhu lhůty pro vydání nálezu žalovaným.

16. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi rozhoduje arbitr ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů.

17. Podle čl. 8 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) „výsledek postupu alternativního řešení sporu musí být k dispozici do 90 kalendářních dnů ode dne, kdy subjekt alternativního řešení sporů obdržel úplný spis stížnosti“. Bližší vysvětlení tohoto ustanovení je obsaženo v odstavci 40 preambule směrnice o alternativním řešení sporů, podle nějž by měl finanční arbitr „ukončit postup řešení sporů on-line či off-line bezodkladně ve lhůtě 90 kalendářních dnů ode dne, kdy obdrží úplný spis ke stížnosti, včetně veškeré příslušné dokumentace týkající se této stížnosti, a to včetně zpřístupnění výsledku postupu alternativního řešení sporů. Subjekt alternativního řešení sporů, který obdržel stížnost, by měl strany o stížnosti vyrozumět poté, co získá veškeré dokumenty nezbytné k zahájení postupu alternativního řešení sporů.“.

18. Soud je povinen vnitrostátní právní úpravu vykládat tak, aby co nejlépe odpovídala smyslu a účelu směrnice Evropské unie, již transponuje (rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 10. 2004, Pfeiffer a další proti Deutsches Rotes Kreuz, C-397/01 až C-403/01 a ze dne 16. 12. 1993, Theodoro Wagner Miret, C-334/92).

19. Otázkou počátku běhu lhůty pro vydání nálezu žalovaným se již zabýval Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že počátek lhůty je spojen s okamžikem shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí a nijak nesouvisí s následným procesním úkonem žalovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2018, č. j. 4 Afs 110/2018 - 40, rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018 - 37). Řízení před žalovaným Nejvyšší správní soud člení do dvou fází, kdy v první fázi dochází ke shromažďování podkladů a ve druhé fázi k jejich vyhodnocení a právnímu posouzení. V citovaných rozsudcích Nejvyšší správní soud vyloučil, že by se počátek lhůty pro vydání rozhodnutí odvíjel od vyrozumění účastníků o tom, že žalovaný shromáždil veškeré podklady. Výklad žalovaného, podle kterého by lhůta počala běžet okamžikem, kdy si žalovaný vyhodnotí úplnost spisového materiálu a tuto skutečnost projeví navenek tím, že vyhotoví výzvu stranám sporu k seznámení se se spisem, je chybný a nemá oporu v zákoně ani v rozsudcích Nejvyššího správního soudu. Stanovení počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí nelze ponechat pouze v gesci žalovaného, počátek musí být spojen s přezkoumatelnou objektivní skutečností a nesmí být závislý pouze na vůli žalovaného.

20. Lhůta 90 dnů pro rozhodnutí finančního arbitra se tak neodvíjí od okamžiku, kdy žalobce žalovanému doručil návrh na zahájení řízení či písemnosti odstraňující vady tohoto návrhu, jak mylně vykládá žalobce. V tomto okamžiku ještě nemůže být instituce ani vyrozuměna o zahájení řízení a není jí poskytnut prostor k vyjádření ve věci a předložení relevantních podkladů. Samotné vyjádření instituce je nezbytným podkladem pro naplnění jejích procesních práv v řízení a umožnění věcně přispět k rozhodnutí žalovaného o návrhu. Bez poskytnutí možnosti instituci vyjádřit se k návrhu nelze v dané věci rozhodnout (opačný postup by byl v rozporu s kontradiktorností řízení a právem instituce na spravedlivý proces, které je garantováno článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i obecně uznávanou právní zásadou audiatur et altera pars). Nadto výslovně ust. § 12 zákona o finančním arbitrovi ukládá žalovanému ve věci aktivně opatřovat důkazy (odst. 3), vyžadovat od účastníků řízení předložení veškerých důkazů na podporu jejich tvrzení (odst. 5) a je též oprávněn i bez návrhu ve věci nařídit ústní jednání (odst. 2).

21. Je zákonnou povinností arbitra rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Ke dni 17. 4. 2017 (doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému) tak žalovaný neměl shromážděny všechny podklady nutné pro rozhodnutí ve věci samé. O tom svědčí i fakt, že žalovaný dne 29. 6. 2017 vyzval žalobce k odstranění vad, byť žalobce odpověděl podáním ze dne 17. 7. 2017 tak, že všechny podklady již žalovanému předložil spolu s návrhem. Vzhledem k rozsáhlosti a složitosti věci, o které měl žalovaný rozhodovat, má soud za to, že takový postup žalovaného byl zcela opodstatněný, neboť žalovaný nemohl předpokládat, že žalobce již další podklady nemá. To zvláště na základě důvodů tvrzené neplatnosti smlouvy, vyvěrající ze skutečnosti, že smlouva byla uzavřena s nezletilým, prostřednictvím zprostředkovatele, kterým měl být bratrem žalobce, přičemž bylo také nezbytné zjistit okolnosti uzavření smlouvy včetně zaplaceného pojistného či jiných plateb v souvislosti se smlouvou, o nichž by měl mít především žalobce, který se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, povědomost. Potřebné skutečnosti tak při absenci podkladů od žalobce žalovaný zjišťoval výzvou směřovanou k instituci ze dne 2. 10. 2017, na níž instituce reagovala dne 31. 10. 2017, kdy z její strany bylo žalovanému doručeno množství dalších podkladů. Další výzva žalovaného byla adresována opět instituci, a to dne 27. 9. 2018, z níž vyplývá požadavek žalovaného, aby instituce sdělila a doložila, zda a jak při uzavírání pojistné smlouvy splnila svou povinnost jednat s odbornou péčí, když pojistnou smlouvu uzavřela s žalobcem, který byl v tu dobu nezletilý, tedy aby sdělila a doložila, zda a jakým způsobem před uzavřením pojistné smlouvy ověřovala věk žalobce, jeho finanční situaci a jeho pojistný zájem na uzavření pojistné smlouvy, dále zda pojištění stále trvá, zda žalobce provedl nějaký mimořádný výběr a v jaké výši a aby též doložila kompletní výpis zaplaceného pojistného na pojistnou smlouvu, přičemž většinu těchto požadavků uplatnil žalovaný vůči instituci již v rámci první výzvy ze dne 2. 10. 2017 a instituce na ně ve svém vyjádření ze dne 31. 10. 2017 reagovala. Instituce na tuto výzvu žalovaného odpověděla dne 17. 10. 2018 žádostí o prodloužení lhůty. Žalovaný lhůtu k vyjádření instituci prodloužil sdělením ze dne 18. 10. 2018, a to s termínem doručení do 31. 10. 2018.

22. Den, kdy byly shromážděny všechny podklady relevantní a potřebné pro vydání rozhodnutí (nálezu), které žalovaný do té doby opatřoval, aby mohl ve věci dle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení správně a zákonně rozhodnout, mohl tedy nastat nejdříve doručením odpovědi instituce na první výzvu žalovaného, tj. dne 31. 10. 2017, to ovšem za předpokladu, že by v tuto dobu instituce již mohla reagovat komplexně tak, jak učinila k druhé výzvě žalovaného téměř o rok později – dne 31. 10. 2018, kdy předložila jím požadované podklady, zejména k požadavku žalovaného, aby instituce sdělila a doložila, zda a jak při uzavírání pojistné smlouvy splnila svou povinnost jednat s odbornou péčí, když pojistnou smlouvu uzavřela s žalobcem, který byl v tu dobu nezletilý (tento bod nebyl zahrnut v první výzvě žalovaného). Teprve od nejbližšího data 31. 10. 2017, nejpozději od data vyjádření instituce na výzvu žalovaného ze dne 27. 9. 2018 (dle okolností věci) bylo možné odvíjet lhůtu pro vydání rozhodnutí finančního arbitra ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, kdy je zřejmé, že lhůta nemohla započít běžet dříve než následující den po dni doručení vyjádření instituce k výzvě žalovaného. Z předložených dokladů žalovaného je totiž také zřejmé, že mezi institucí a žalobcem v r. 2018 probíhala komunikace ohledně uznání pochybení instituce (dopis zástupci žalobce ze dne 4. 10. 2018) a došlo ke snaze instituce o finanční narovnání „Dohodou o narovnání sporných práv“, která pravděpodobně nebyla uzavřena proto, že k ní žalobce nepřistoupil. Tuto skutečnost však žalobce v podané žalobě opomíjí, ač základní zásadou řízení před finančním arbitrem je vést strany sporu ke smíru a finanční arbitr v této věci tak činil.

23. Lhůta pro vydání nálezu tedy nemohla začít běžet, vzhledem ke složitosti případu, nejdříve ode dne vyjádření instituce k první výzvě žalovaného, pokud měly, ale i pokud mohly být předloženy kompletní doklady instituce. To za předpokladu, že tomu nebránil dílčí proces uplatňovaný žalovaným a vedoucí k naplnění zásady smírného řešení sporů a v tomto směru k žádoucí komunikaci se žalobcem ohledně smírného vyřešení spotřebitelského sporu. Je třeba vidět, že žalobce byl před vyjádřením instituce již dvakrát vyzván k odstranění vad a doplnění podání velmi obdobnou výzvou žalovaného a žalobce ve vyjádření uvedl, že již nemá další podklady pro rozhodnutí, které by předložil, a protože šlo o složitější spor zahrnující posouzení vůle žalobce a okolnosti uzavření smlouvy, pak žalovanému nezbylo, aby při absenci podkladů od žalobce požadoval právě od instituce poskytnutí vysvětlení a předložení potřebné dokumentace.

24. Konec lhůty k vydání rozhodnutí tak zcela zřejmě nemohl nastat dne 17. 7. 2017, kdy žalobce odpověděl na výzvu žalovaného k doplnění návrhu a kdy současně podal opatření proti nečinnosti.

25. Pokud žalobce uplatnil dne 17. 7. 2017 opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 odst. 1 správního řádu, učinil tak předčasně, v rozporu s ust. § 80 odst. 3 věty druhé správního řádu, tj. před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí. V tento den totiž nebyla ukončena první fáze řízení, tj. fáze shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí žalovaného, a lhůta 90 dnů pro vydání rozhodnutí žalovaného podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi tak ještě ani nezačala běžet. Žalobce tedy podal výzvu k opatření proti nečinnosti předčasně a nevyčerpal tak řádně a bezvýsledně prostředky k ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

26. Z výše uvedených důvodů dospěl městský soud k závěru, že žalobce nesplnil podmínku soudní ochrany proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s.ř.s., podle kterého ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Tím nebyly splněny podmínky řízení k projednání žaloby (v době podání žaloby aktivní legitimace žalobce k podání žaloby), a proto soud žalobu odmítl pro nesplnění podmínky řízení podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ve smyslu již zmíněné judikatury rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 9/2015-59 nevyčerpání prostředku k ochraně proti nečinnosti v řízení u správního orgánu představuje nedostatek, který není možné odstranit v průběhu řízení před soudem a nesplnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti v řízení před správním orgánem, má stejně jako nesplnění podmínky vyčerpání opravných prostředků dle § 68 písm. a) s. ř. s. za následek nepřípustnost žaloby. Žalobu v této věci lze tedy odmítnout i dle § 46 odst. 1 písm. d) jako žalobu nepřípustnou.

27. Soud nad rámec shora uvedeného považuje za vhodné uvést, že výše uvedené neznamená, že by se žalobce nemohl ochrany proti nečinnosti správního orgánu, pokud stále trvá, bránit u soudu. Je však třeba, aby – trvá-li nečinnost – řádně využil prostředku na ochranu proti nečinnosti před správním orgánem a pak případně podal novou žalobu na ochranu proti nečinnosti. Uvedeným pořadem práva je umožněno učinit nápravu nečinnosti nejprve sebereflexí žalovaného a procesními prostředky v jeho působnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

28. Na úplný závěr soud považuje za nezbytné podotknout, že replika žalobce směřující proti vyjádření žalovaného k žalobě, je zcela nemístná a neadekvátní, neboť neodpovídá obsahu vyjádření žalovaného. Žalovaný ve svém vyjádření se v žádném případě nestaví do role oběti spotřebitelů, neuvádí žádné útoky a nařčení vůči právnímu zástupci žalobce a dalším členům advokátního stavu. Naopak nastiňuje smírné řešení sporu, k němuž účastníky sporu vedl. Pokud žalobce vytýká žalovanému obecný a nepodložený postup, musí soud zkonstatovat, že je to žalobce (a navrhovatel v řízení před finančním arbitrem), který svůj návrh ve správním řízení patřičně nedoložil, ve správní žalobě konkrétní procesní postupy žalovaného podporující jeho nečinnost v řízení nenastínil (soud toto sám zjišťoval ze správního spisu) a svou žalobu postavil jen na tvrzeních o počátcích řízení (podání návrhu, odstranění vad návrhu), a to vzdor tomu, že se dovolává rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 9As 36/2018-37.

29. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

30. Podle ust. § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. V souladu s citovaným ustanovením tak soud rozhodl, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2 000 Kč, když žalobce soudní poplatek za podání žaloby podle položky 18 bodu 2 písm. d) sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč zaplatil převodem na bankovní účet soudu dne 1. 10. 2018. Vzhledem k tomu, že zákonem stanovené podmínky pro vrácení soudního poplatku byly splněny, rozhodl soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci k rukám jeho zástupce v třicetidenní lhůtě ode dne nabytí právní moci usnesení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 28. března 2019

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru