Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

9 A 157/2010 - 91Rozsudek MSPH ze dne 28.05.2014

Prejudikatura

9 As 66/2009 - 46


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 9A 157/2010 - 91-95

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Sdružení za krajinu kolem nás, o.s., se sídlem Praha 5, Nad Kuliškou 462/6, IČ: 22727922, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Central Group Košíře a.s., se sídlem Praha 4, Na Strži 65/1702, 2) Česká republika, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 3) Casa Concept International s.r.o., se sídlem Praha 2, Na Struze 5/1739, zast. JUDr. Danielou Kobovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Pejevové 3418/2, 4) Občanské sdružení za záchranu parku Kavalírka se sídlem Praha 5 – Košíře, U Kavalírky 2, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.4.2010, č.j.: S-MHMP-694037/2009/OST/So

takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního ze dne 30.4.2010, č.j.: S-MHMP-694037/2009/OST/So se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 2000,- Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a občanského sdružení Ateliéru pro životní prostředí, o.s., a potvrdil rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 5 ze dne 17.6.2009, č.j.: Výs. Koš.p. 735-4907/08-Ple-R. Tímto rozhodnutím bylo stavebníku – společnosti Central Group Košíře a.s., (dále jen „stavebník“), podle ust. § 115 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), vydáno stavební povolení v rámci akce „Polyfunkční soubor MUSÍLKOVA“, Praha 5 – Košíře na stavbu v rozsahu polyfunkční dům a veřejné osvětlení, a to za podmínek stanovených v rozhodnutí.

V odůvodnění rozhodnutí se správní orgán I. stupně mj. zabýval námitkou žalobce, že projektová dokumentace neobsahuje návrh způsobu ochrany veškeré stávající zeleně. K uvedené námitce správní orgán I. stupně mj. uvedl, že návrh na ochranu stávající zeleně (jírovec obecný č. 8 a dub letní č. 1) je podrobně zpracovaný jednak v souhrnné technické zprávě (dle návrhu Ing. Jiřího Grulicha, znalecký posudek 0187/06), jednak ve výkresech zásad organizace výstavby. Na ostatní dřeviny na pozemku č. parc. 735 bylo vydáno Odborem dopravy a životního prostředí UMČ Praha 5 povolení ke kácení ze dne 8.12.2006, č.j.: ODŽ/110098/06/Křeh, kde byla zároveň uložena náhradní výsadba a následná péče o dřeviny. Podmínkou č. 9 tohoto povolení je, že bude zajištěna kontrola provedení navržených opatření dle schválené dokumentace. Původní návrh byl ještě více zpodrobněn a dopracován na základě těchto námitek a došlo k úpravě projektové dokumentace v částech dotčených touto problematikou.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém mj. namítal, že dokumentace pro stavební povolení neobsahuje návrh způsobu ochrany kořenového prostoru dvojice ponechaných stromů dle normy ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních činnostech (dále jen „norma“). Namítal, že dokumentace pro stavební povolení je s požadavky této normy ve zjevném rozporu. Dokumentace tím nesplňuje jednu z podmínek rozhodnutí o umístění stavby (viz. č.j.OUR.Koš.p.735-805/07-Za-UR - Polyfunkční soubor MUSÍLKOVA ze dne 27. 2. 2008), a to v části, že : „Projektová dokumentace stavby bude mj. obsahovat, písmeno h)“. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, že návrh ochrany ponechané zeleně je podrobně zpracován v souhrnné technické zprávě a ve výkresech zásad organizace výstavby. Dle žalobce souhrnná technická zpráva v otázce ochrany kořenového prostoru ponechaných stromů uvádí pouze obecné citace některých požadavků normy, které uzavírá slovy, že požadavky normy budou dodrženy za účasti odborné arboristické firmy. Žádná konkrétní opatření ve vztahu k projednávané stavbě zde navržena nejsou. Ve výkresech zásad organizace výstavby je zakresleno pouze obložení kmenu stromu, což je nedostačující. Výkresy zásad organizace výstavby naopak obsahují další údaje, které svědčí o nerespektování požadavků normy. Žalobce namítal zejména následující rozpory:

a) Nesplnění požadavku 4.2 normy, podle kterého „Vegetační plochy nesmí být znečišťovány látkami poškozujícími rostliny nebo půdu, popř. rozpouštědly, minerálními oleji, kyselinami, louhy, barvami, cementem nebo jinými pojivý“. Ve výkrese E.2.1 je ve vegetační ploše - kořenovém prostoru navržena oklepová a mycí rampa pro kola aut. V daném případě vzniká riziko znečišťování vegetační plochy např. ropnými látkami nebo zbytky stavebních hmot. Žádné protiopatření navrženo není.

b) Nesplnění požadavku 4.6 normy, podle kterého „K ochraně před mechanickým poškozením (např. pohmoždění a potrhání kůry, dřeva, kořenů, poškození koruny) vozidly, stavebními stroji o ostatními stavebními postupy je nutno stromy v prostoru stavby chránit plotem, který by měl obklopovat celou kořenovou zónu“. Přitom „Za kořenovou zónu se považuje plocha půdy pod korunou stromu (okapová linie koruny) rozšířená do stran o 1,5 m, u sloupovitých forem o 5 m“. Norma pouze výjimečně a za předpokladu realizace dalších opatření umožňuje stromy chránit v menším rozsahu. Dokumentace přitom neobsahuje žádné odůvodnění, proč by ponechané stromy nemělo být možno chránit v tomto rozsahu, a zároveň nenavrhuje žádná ochranná opatření s výjimkou již zmíněného obložení kmene stromu.

c) Nesplnění požadavku 4.12 normy, podle kterého „Kořenový prostor nesmí být zatěžován soustavným přecházením, pojížděním, odstavováním strojů a vozidel, zařízeními staveniště a skladováním materiálu“. Ve výkrese E.2.1 je ale přes kořenový prostor vedena staveništní komunikace a zároveň je zde umístěno i zařízení staveniště. Obojí je s požadavky normy ve zjevném a přímém rozporu, stavbu takto nelze organizovat.

Dále žalobce namítal, že předmětná stavba nemá vyřešenu otázku příjezdu na staveniště. Uvedl, že v dokumentaci pro stavební povolení jsou navrženy dvě varianty příjezdu na staveniště. První varianta navrhuje vjezd z ulice Pod Kavalírkou. Tuto přístupovou cestu ale nelze použít, protože její vedení v prostoru staveniště nerespektuje požadavky normy a dostává se tak do rozporu s požadavky na ochranu ponechaných stromů. Za problematické žalobce považoval i celé vedení příjezdové trasy ulicí Pod Kavalírkou. Tato ulice je jednosměrná a jediný průjezd do ní je možný prostřednictvím ulice Na Zámyšli. Zkušenosti s probíhající stavbou nazvanou „Park Kavalírka“ u ulice Pod Kavalírkou ukazují, že vedení staveništní dopravy touto trasou je obtížné, a to zejména pro větší mechanizaci nebo delší vozidla či jejich soupravy. Volný prostor mezi parkujícími vozidly je v obou ulicích (Na Zámyšli, Pod Kavalírkou) relativně úzký a problematické tak je třeba zatočení jak do ulice Na Zámyšli, tak následně do ulice Pod Kavalírkou. Zřejmě z tohoto důvodu dochází v souvislosti se stavbou „Park Kavalírka“ běžně k dopravním přestupkům. Nákladní automobily např. projíždějí ulicí Pod Kavalírkou v protisměru, stavební mechanizace občasně blokuje dopravu v již tak přetížené ulici Vrchlického, případně se k manipulaci se stavební mechanizací využívají místa se zákazem zastavení. Stejné problémy lze čekat i při realizaci stavby stavebníka.

Druhá varianta navrhuje přístup z Musílkovy ulice v místě křižovatky s ulicí Tůmova. V úseku od křižovatky Musílkovy ulice s ulicí Pod Školou až do místa navrženého vjezdu na staveniště platí zákaz vjezdu vozidel s hmotností nad 8t. Prakticky veškerá nákladní vozidla a stavební mechanizace přitom tuto hmotnost překračují. Jediná možnost objízdné trasy je ulicemi Pod Školou, Píseckého, Musílkova, Tůmova, která v dokumentaci není uvažována a navíc její případné použití pro delší soupravy vozidel je problematické. Žalobce na uvedené skutečnosti již upozornil, tyto skutečnosti nebyly správním orgánem I. stupně zohledněny s odkazem, že v dané věci vydal souhlasné stanovisko dotčený orgán státní správy - Odbor dopravy a ochrany životního prostředí Úřadu městské části Praha 5. Takový postup žalobce považoval za nesprávný. Podle žalobce jsou poukazované nesrovnalosti natolik zřejmé, že si o nich mohl správní orgán I. stupně udělat úsudek sám, případně požádat dotčený orgán o doplnění stanoviska nebo vyjádření k těmto skutečnostem. Žalobce navrhl, aby žalovaný, pokud by se k posouzení uvedených skutečností necítil kompetentní, požádal o stanovisko Odbor dopravy, případně též Odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy.

O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. V napadeném rozhodnutí žalovaný k námitce, týkající se ochrany kořenového prostoru dvojice ponechaných stromů sdělil, že správním orgánem I. stupně bylo ověřeno, že části dokumentace Souhrnná technická zpráva a Technická zpráva Zásad organizace výstavby obsahují obecný návrh ochrany stávající zeleně s odkazy na normu a odborný posudek Ing. Grulicha, který jako k tomu oprávněná a odborně způsobila osoba ručí za závěr znaleckého posudku a stavební úřad není oprávněn tento závěr přezkoumávat, resp. zpochybňovat. Podmínka územního rozhodnutí nestanovuje podrobnost návrhu. K dokumentaci vydal dotčený orgán - odbor dopravy a ochrany životního prostředí Úřadu městské části Praha 5 dne 21.1.2009 pod č.j. MČ05/19029/2008/ODŽ/wolfj kladné stanovisko. Správní orgány nejsou oprávněny posuzovat návrh stavby z hlediska ochrany životního prostředí ani z hlediska plnění ustanovení normy. Správní orgány jsou povinny přezkoumat, zda stavebník doložil žádost o vydání stavebního povolení na navrhovanou stavbu kladným stanoviskem dotčeného orgánu, kterým je v této věci na úseku ochrany životního prostředí odbor dopravy a ochrany životního prostředí Úřadu městské části Praha 5 (dále jen „dotčený orgán“). Jde o postavení vymezené jednak speciálním zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a jednak Statutem hl. m. Prahy. Citované stanovisko uvedeného dotčeného orgánu nebylo napadeno ve smyslu ust. § 149 odst. 4 správního řádu spolu s odvoláním proti stavebnímu povolení.

Pro úplnost doplnil, že problematikou stromů a dřevin v souvislosti s navrhovanou výstavbou se podrobně zabýval dotčený orgán rovněž v řízení o žádosti o povolení kácení. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 8.12.2006 vyplývá, že stavebník „byl vyzván k přepracování návrhu sadových úprav včetně rozsahu podzemních garáží z důvodu požadavku na zachování dřeviny č. 1, dubu letního, který byl původně navržen ke kácení. Z citovaného znaleckého posudku na uvedený strom mj. vyplývá, že minimální vzdálenost navrženého koridoru podzemního garážového stání je 6 m od kmene stromu a výstavba dvou bytových domů, které jsou nejblíže stromu, jsou dle konečného návrhu v dostatečné vzdálenosti a zasahují výsečí v půdorysu okapové linie koruny velmi malým procentem do aktivní kořenové soustavy“.

Na základě uvedených skutečností neshledal žalovaný námitku žalobce právně důvodnou pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí, problematika ochrany stávající zeleně byla stavebníkem, potažmo dotčeným orgánem a správním orgánem I. stupně řešena v souladu s příslušnými právními předpisy.

K námitce, týkající se přístupu na staveniště žalovaný uvedl, že správním orgánem I. stupně bylo ověřeno v části dokumentace „ Zásady organizace výstavby“, že hlavní staveništní příjezd je řešen z ul. Pod Kavalírkou, vedlejší pak z ul. Musílkova. Nejde o dvě varianty, jak mylně uvádí žalobce. Z výkresové části Zásad organizace výstavby je zřejmé, že i když staveništní komunikace zasahuje do kořenové zóny stromů určených k ochraně a zachování, vydal k projektové dokumentaci dotčený orgán kladné stanovisko, které nebylo v rámci odvolání žalobcem napadeno. V ostatním odkázal žalovaný na argumentaci obsaženou výše.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

V podané žalobě žalobce předně tvrdil, že byl v řízení hrubě zkrácen na svých právech nezákonným postupem žalovaného, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Konkrétně namítal, že se žalovaný řádně nevypořádal s odvolací námitkou, že dokumentace pro stavební povolení neobsahuje návrh způsobu ochrany kořenového prostoru dvojice ponechaných stromů dle normy. Žalobce v námitce poukázal na skutečnost, že podmínkou pod písm. h) v části územního rozhodnutí týkající se požadavků na projektovou dokumentaci stavby bylo stavebníku uloženo předložit v rámci dokumentace pro stavební povolení mimo jiné návrh způsobu ochrany veškeré stávající zeleně ve stavbou dotčeném území ve smyslu normy. Uvedenou podmínku je potřeba chápat tak, že při provádění stavebních prací musejí být respektovány požadavky na ochranu stávající zeleně ve stavbou dotčeném území ve smyslu zmíněné normy a v tomto směru měla být v dokumentaci pro stavební povolení navržena potřebná opatření. Tuto podmínku nelze považovat za splněnou, pokud z dokumentace přímo vyplývá, že některé základní požadavky normy nejsou respektovány. Posouzení souladu projektové dokumentace s podmínkami územního rozhodnutí je otázkou, která podle ust. § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona přísluší stavebnímu úřadu a v odvolání pak i žalovanému. Jakkoliv se tedy může jednat o otázku, k jejímuž posouzení nemají správní orgán I. stupně nebo žalovaný potřebné odborné znalosti, nemohou se zbavit zodpovědnosti za učinění finálního závěru, tj. zjištění, zda podmínka územního rozhodnutí byla naplněna. Ke spolehlivému zjištění stavu věci jim v tomto ohledu mohou napomoci stanoviska věcně příslušných dotčených orgánů státní správy.

Žalobce tvrdil, že stanovisko dotčeného orgánu ze dne 21.1.2009, č.j.: MČ05/19029/2008/ODŽ/wolfj neposkytuje oporu pro splnění podmínky územního rozhodnutí. Toto stanovisko neobsahuje žádnou informaci o dodržení požadavků normy a nelze z něj proto dovodit, zda se dotčený orgán věcí vůbec zabýval a zda s řešením příslušné otázky souhlasí. Zároveň nelze dovodit, že by se v případě tohoto stanoviska v části týkající se ochrany přírody a krajiny mělo jednat o závazné stanovisko ve smyslu ust. § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Z označení stanoviska tato skutečnost nevyplývá a nevyplývá ani ze zákona o ochraně přírody a krajiny. K tomu poukázal na ust. § 65 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce tedy uvedené stanovisko nemohl napadnout postupem podle ust. § 149 odst. 4 správního řádu.

Uvedl, že odborný posudek Ing. Grulicha pochází z října 2006, zatímco územní rozhodnutí bylo vydáno dne 25.2.2008 a např. výkres organizace výstavby je datován 07/2008. Posudek se tak nemůže vyjadřovat k navrženému způsobu organizace výstavby a ke splnění podmínky územního rozhodnutí. Z posudku nicméně vyplývá, že jeden ze stromů v prostoru staveniště má velmi vysokou hodnotu. I z tohoto důvodu se proto správní orgány měly důsledně zabývat jeho ochranou při provádění stavebních prací.

Žalobce namítal, že se žalovaný řádně nevypořádal s odvolací námitkou, podle které stavba nemá vyřešenu otázku příjezdu na staveniště. Uvedl, že stejně jako v případě té části stanoviska, která se týká ochrany přírody a krajiny, nelze ani v případě části, která se týká se dopravy, dovodit, že by se mělo jednat o závazné stanovisko. Stanovisko tak není označeno a oprávnění silničního správního úřadu vydat závazné stanovisko pro účely stavebního řízení nevyplývá ani ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vyjma některých specifických situací, což není tento případ. Žalobce tedy ani v tomto případě nemohl uvedené stanovisko napadnout postupem podle ust. § 149 odst. 4 správního řádu. V závěru odvolací námitky navíc žalobce výslovně uvedl, že „pokud by se k posouzení uvedených skutečností necítil kompetentní ani odvolací orgán, navrhujeme, aby požádal o stanovisko odbor dopravy, případně též odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy“. Žalovaný nijak nevysvětlil, proč se tímto návrhem důkazu nevypořádal, když v zásadě jinou možnost, jak příslušné stanovisko napadnout, žalobce v řízení neměl.

S ohledem na výše uvedené žalobce žádal, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Uvedl, že odvolací námitkou žalobce, týkající se ochrany kořenového prostoru příslušných ponechaných stromů, se zabýval na str. 5 napadeného rozhodnutí. Zkoumaná podmínka územního rozhodnutí č. 14 písm. h) stanovila mj. potřebu obsažení návrhu způsobu ochrany stávající zeleně ve stavbou dotčeném území dle normy, avšak „podrobnost“ takového návrhu není podmínkou nikterak stanovena. Žalovaný během své rozhodovací činnosti ověřil příslušné části předložené dokumentace (Souhrnná technická zpráva a Technická zpráva Zásad organizace výstavby), které obsahují návrh ochrany stávající zeleně s odkazy na normu a znalecký posudek Ing. Grulicha. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na kladné stanovisko dotčeného orgánu ze dne 21.1.2009, č.j.: MČ05/19029/2008/ODŽ/wolfj. Pokud jde o žalobcem zmíněnou dikci ust. § 65 zákona o ochraně přírody a krajiny týkající se potřeby „dohody“ s orgánem ochrany přírody, žalovaný byl názoru jako žalobce v tom směru, že forma takové dohody není nikde stanovena. Podle žalovaného míří dané ustanovení nikoli pouze do oblasti ochrany samotného životního prostředí, ale i jiných důležitých zájmů. Speciální právní předpisy tak tvoří tzv. právní okolí stavebního zákona a chrání jednotlivé veřejné zájmy. V takových předpisech jsou obsažena ustanovení, jež vyžadují existenci dohody, souhlasu, vyjádření či závazného stanoviska dotčeného orgánu, a to právě kvůli ochraně takových zájmů. V posuzované věci tvořily podklad pro vydání rozhodnutí jednak závazná stanoviska dle ust. § 149 správního řádu a jednak stanoviska vydávaná podle ust. § 154 správního řádu, přičemž právě závaznost jejich obsahu pro stavební úřad je jejich významným rozlišovacím prvkem. Žalovaný dal žalobci za pravdu, že předmětné stanovisko nebylo možno napadnout podle ust. § 149 správního řádu, avšak k nápravě mohl žalobce v průběhu stavebního řízení využít podnětu k přezkumu citovaného stanoviska podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu, což neučinil. Zdůraznil, že problematikou ochrany stromů se podrobně zabýval dotčený orgán již v řízení o žádosti o povolení kácení, kdy bylo stavebníku uloženo přepracovat návrh sadových úprav včetně rozsahu podzemních garáží z důvodu ochrany dubu letního původně navrženého ke kácení.

K námitce, týkající se příjezdu vozidel do oblasti staveniště, žalovaný uvedl, že tuto námitku považuje za irelevantní. Dle žalovaného se nejedná o dvě varianty příjezdu, nýbrž jedna varianta příjezdu hlavního z ulice Pod Kavalírkou a dále vedlejšího příjezdu z ulice Musílkovy. Byť je z výkresové dokumentace „Zásad organizace výstavby“ zřejmé, že příjezdová komunikace zasahuje do kořenové zóny stromů určených k ochraně, vycházel správní orgán I. stupně z kladného stanoviska dotčeného orgánu a toto kladné stanovisko nebylo žalobcem v rámci odvolacího řízení napadeno. Ve zbytku odkázal žalovaný na svou předchozí argumentaci.

Žalovaný uzavřel, že se námitkami žalobce dostatečně zabýval a podaná žaloba je nedůvodná Napadené rozhodnutí proto nelze považovat za nezákonné, přičemž dále není zřejmé, jak mělo dojít ke zkrácení práv žalobce.

V replice ze dne 7.7.2011 žalobce poukázal na skutečnost, že jádrem sporu je fakt, že se žalovaný dostatečně nezabýval žalobcovými námitkami, že konkrétní ustanovení normy nebudou dle obsahu stavební výkresové dokumentace dodrženy a otázkou příjezdu na staveniště. Žalovaný toliko shrnul, že není oprávněn posuzovat návrh z hlediska ochrany přírody a krajiny a v tomto světle odkázal na kladné stanovisko dotčeného orgánu, které nebylo žalobcem napadeno dle postupu předvídaného v ust. § 149 odst. 4 správního řádu. Žalovaný se měl uplatněnými námitkami řádně zabývat v rámci vlastního správního uvážení, případě za spolupráce s dotčenými orgány. Žalovaný je nadán odpovědností za finální závěr ve věci, jakož i za vyřešení sporných otázek, přestože jejich věcné posouzení spadá do kompetence jiných orgánů. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009, č.j.: 4 As 25/2009-167. Tvrdil, že z žádného dokumentu, na který žalovaný odkazuje, nevyplývá neopodstatněnost nebo nedůvodnost jeho námitek. Tyto dokumenty se k otázkám nastíněným žalobcem vesměs vůbec nevyjadřují a částečně vznikly i dříve než byl způsob organizace výstavby vůbec znám. Žalobce zároveň nemohl v odvolání napadnout žalovaným zmiňované stanovisko dotčeného orgánu postupem podle ust. § 149 odst. 4 správního řádu, neboť se v daném případě nejedná o stanovisko závazné. To ve svém vyjádření k žalobě připustil i žalovaný. Pokud nyní dovozuje, že žalobce měl toto stanovisko napadnout postupem podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu, pak takový závěr přinejmenším nemá oporu ve výše citované judikatuře. Žalobce považoval za absurdní, aby závazná stanoviska bylo možno v rámci správního řízení přezkoumat, zatímco ostatní stanoviska, která ani nejsou závazná, by představovala jakýsi absolutní podklad, který lze zpochybnit pouze mimo rámec správního řízení. Navíc postup podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu se týká pouze správních aktů, které jsou v rozporu s právními předpisy, nikoliv aktů nedostatečných nebo věcně nesprávných.

Z osob, které k podané žalobě uplatnily práva osob zúčastněných na řízení se k žalobě vyjádřila společnost CENTRAL GROUP Košíře a.s.- stavebník.

Stavebník se připojil k argumentaci žalovaného a uvedl, že předložil správnímu orgánu návrh ochrany stávající zeleně s odkazy na normu, nadto doplněný znaleckým posudkem Ing. Grulicha. Časový odstup vyhotoveného posudku a následně vydaného územního rozhodnutí považoval za irelevantní, jelikož podmínky ochrany zeleně dle normy jsou konstantní bez ohledu na konkrétní rozsah výstavby. Ohledně přístupu vozidel na staveniště se stavebník rovněž přiklonil k argumentaci žalovaného a zároveň uvedl, že opatření pro ochranu stávající zeleně jednak odpovídají normě a dále, že zákaz vjezdu na staveniště z ulice Musílkovy, jakožto vedlejší přístupové komunikace, pro vozidla těžší osmi tun již neplatí, jelikož příslušná dopravní značka již byla odstraněna. Doplnil, že dne 8.3.2011 proběhla na místě stavby kontrolní prohlídka za účasti pracovníků správního orgánu I. stupně a orgánu ochrany životního prostředí, v rámci které bylo výslovně zaprotokolováno konstatování, že ochrana dvou předmětných stromů odpovídá normě. Bylo tudíž fakticky potvrzeno, že stavebník fakticky realizoval podmínku ochrany stromů, nikoli tedy jen zapracováním do projektové dokumentace.

Na vyjádření stavebníka reagoval žalobce replikou ze dne 14.9.2011, v níž mj. uvedl, že se prohlídky místa staveniště dne 8.3.2011 neúčastnil, jelikož na ni nebyl pozván. Konstatoval dále, že protokol z prohlídky staveniště se k problematice otázek uplatněných námitkami žalobce nevyjadřuje, rovněž tak jeho obsah není s to nahradit vypořádání se se žalobcovými námitkami ze strany žalovaného. Žalobce připustil, že dopravní značka zakazující vjezd vozidel těžších osmi tun na staveniště z ul. Musílkovy již byla odstraněna, což však nic nemění na jeho námitkách, s nimiž se, žalovaný řádně nevypořádal.

__________________________________________________________________

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 65 a násl. s.ř.s., a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

O podané žalobě soud uvážil takto:

Soud bez jakýchkoliv pochyb přisvědčil tvrzení žalobce, že se žalovaný řádně nevypořádal s námitkami žalobce uplatněnými v odvolání, totiž že dokumentace pro stavební povolení neobsahuje návrh způsobu ochrany kořenového prostoru dvojic ponechaných stromů dle normy a že předmětná stavba neměla vyřešenou otázku příjezdu na staveniště.

K uvedeným námitkám soud předně poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je povinností správního orgánu vypořádat se v odůvodnění rozhodnutí s jednotlivými námitkami účastníka, přičemž pokud tak neučiní v dostatečném rozsahu, zatíží své rozhodnutí vadou. Z odůvodnění rozhodnutí tak musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24.6.2010, č.j.: 9 As 66/2009 – 46).

Z podkladů řízení vyplývá, že v dané věci žalobce v průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně, jakož i v podaném odvolání zcela konkrétně namítal, že dokumentace pro stavební povolení neobsahuje způsob ochrany kořenového prostoru ponechaných stromů, Souhrnná technická zpráva a výkresy Zásad organizace výstavby obsahují pouze údaje svědčící o nesplnění požadavku 4.2, 4.6 a 4.12 normy a neobsahují konkrétní opatření k otázce ochrany kořenového prostoru ponechaných stromů. Oproti tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze obecně odkázal na Souhrnnou technickou zprávu a Technickou zprávu Zásad organizace výstavby, na odborný posudek Ing. Grulicha a na stanovisko dotčeného orgánu ze dne 21.1.2009 s tím, že není oprávněn toto stanovisko přezkoumávat. Takovýto postup žalovaného nelze označit za náležité vypořádání námitky žalobce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, jaká relevantní zjištění z uvedených dokumentů ve vztahu ke konkrétně namítaným tvrzením žalobce (ochrana kořenového balu stromů) vyplývají a jak zaručují ochranu dle normy, tím jeho závěry postrádají věcné vypořádání námitek žalobce. Žalovaný, stejně jako správní orgán I. stupně nemají ve stavebním řízení pasivní roli, která by se vyčerpala shromážděním relevantních podkladů pro rozhodnutí, ale jsou povinny zhodnotit, zda byly shromážděny relevantní ( ve smyslu vypovídající) podklady pro rozhodnutí, tj., zda tyto podklady jsou obsahově způsobilé vést k závěru o důvodnosti, či nedůvodnosti uplatněných námitek. Argumentace žalovaného, že závazná stanoviska dotčených orgánů státní správy nejsou správní orgány oprávněny přezkoumávat, je na místě jen potud, pokud tato závazná stanoviska skutečně o skutečnostech podstatných pro rozhodnutí vypovídají a pokud nejsou účastníky řízení rozporována ( viz § 149 odst. 4 správního řádu).

Jestliže žalobce v řízení a v podaném odvolání rozporoval skutečnost, že dokumentace pro provedení stavby neobsahuje návrh způsobu ochrany kořenového prostoru dvojice ponechaných stromů a také že předmětná stavba nemá vyřešenou otázku příjezdu na staveniště, bylo povinností žalovaného, pokud řešení těchto námitek shledal v podkladech řízení, uvést, jaký podklad a v jakém směru ochranu stromů v těchto navozených otázkách řeší. Uvedené povinnosti se žalovaný nemohl zprosti poukazem na Souhrnnou technickou zprávu a Technickou zprávu Zásad organizace výstavby, odborný posudek Ing. Grulicha a stanovisko dotčeného orgánu ze dne 21.1.2009. Souhrnná technická zpráva a Technická zpráva Zásad organizace výstavby obsahuje toliko obecný návrh ochrany stávající zeleně dle normy. Znalecký posudek Ing. Grulicha byl vypracován v říjnu 2006 v souvislosti s plánovanou stavební akcí, na níž bylo až dne 25.2.2008 vydáno územní rozhodnutí a ve svém závěru se zabývá doporučením, jak provést veškeré zásahy tak, aby nedošlo k poškození kořenové soustavy stromu ( dubu). Z tohoto posudku lze tedy vycházet jako z předpokladu ochrany stromů do budoucna – pro účely územního a stavebního řízení, není však podkladem pro vypořádání, zda územním rozhodnutím a napadeným rozhodnutím ve věci povolení stavby byly dodrženy podmínky způsobu ochrany veškeré stávající zeleně dle ČSN ( tedy i pro kořenový prostor stromů) tak, jak to pro projektovou dokumentaci stanovilo územní rozhodnutí v podmínce pod bodem 14. písm. h). Proto pouhý odkaz žalovaného na uvedené dokumenty bez toho, aniž by bylo zřejmé, jaká zjištění z nich vyplývají s ohledem na vznesené námitky žalobce, je naprosto nedostatečný a není náležitým vypořádáním námitek žalobce.

Rovněž i stanovisko Úřadu městské části Praha 5, odboru dopravy a ochrany životního prostředí, ze dne 21.1.2009 není náležitým podkladem pro vypořádání námitek žalobce. Žalovaný posuzoval toto stanovisko jako rozhodující pro argumentaci o zajištění ochrany životního prostředí a plnění ustanovení normy. Problematiku ochrany dřevin pak ve své argumentaci zredukoval na vyhovění žádosti o povolení kácení dřevin, vyjma dvou předmětných stromů. Zabýval se především tím, zda jde po právní stránce o stanovisko závazné či nikoliv, avšak nezhodnotil to podstatné – zda se toto stanovisko ochranou kořenových prostor zachovaných stromů vůbec zabývá. Toto stanovisko se toliko omezilo na konstatování, že na řešeném území bude zachována dřevina č. 1 dub letní a č. 8 jírovec maďal. Jakým způsobem by měl být kořenový prostor předmětných stromů v průběhu výstavby chráněn, případně zda jsou dodrženy požadavky normy, z tohoto stanoviska nikterak nevyplývá. Odkaz žalovaného na uvedené stanovisko v rámci vypořádání námitek žalobce tak nemůže obstát, a to bez ohledu na to, zda se jedná o závazné stanovisko podle ust. § 149 odst. 1 správního řádu, či nikoliv. Právní povaha předmětného stanoviska jako závazného, byť je dána ust. § 90 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ve spojení s § 149 správního řádu, je v dané věci až druhořadá a měla by význam teprve tehdy, pokud by toto stanovisko věcně řešilo jak ochranu kořenových prostor, tak i možný a šetrný vjezd na staveniště. Z předmětného stanoviska je zřejmé, že jím je z hlediska ochrany přírody a krajiny řešeno toliko zachování 2 stromů a z hlediska dopravy je řešena situace ohledně parkovacích stání a vjezdů do zamýšleného objektu. Stanovisko tedy neuvádí žádné skutečnosti, které by bylo možné ve vztahu k otázkám navozeným námitkami žalobce považovat za závazné. Neexistuje-li potřebný obsah stanoviska, nemůže být dána ani jeho závaznost.

Soud s ohledem na uvedené shledává obdobné vady řízení i ve vypořádání námitky, že příjezd z ulice Pod Kavalírkou je v rozporu s požadavky normy na ochranu ponechaných stromů a že v případě druhé varianty přístupu z ulice Musílkova platí zákaz vjezdu vozidel nad 8 tun. K uvedené námitce žalovaný totiž rovněž odkázal na Zásady organizace výstavby a na stanovisko dotčeného orgánu ze dne 21.1.2009, a to aniž by z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývalo, co podstatné vzhledem k uplatněné námitce vyplývá ze Zásad organizace výstavby a stanoviska dotčeného orgánu ze dne 21.1.2009, a tedy z jakého důvodu na ně žalovaný odkazuje. I v tomto případě se tak žalovaný vypořádal s námitkou žalobce zcela nedostatečně. Pokud žalovaný nyní argumentuje, že vjezd na staveniště byl umožněn následnou úpravou dopravního značení, pak jde o nerelevantní obhajobu postupu stavebního úřadu, když v době rozhodování správních orgánů nebyla doprava na staveniště takto řešena a stavební povolení tak bylo vydáno na základě neúplného zjištění stavu dané lokality.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že vydání napadeného rozhodnutí vykazuje vady řízení spočívající v tom, že nedošlo k náležitému vypořádání námitek žalobce, tím je napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, nemá oporu v těch podkladech správního řízení, o něž žalovaný své závěry opřel.

Vzhledem k uvedenému soud podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení na žalovaném bude, aby se řádně vypořádal s námitkami žalobce í povolení neobsahuje návrh způsobu ochrany kořenového prostoru dvojic ponechaný stromů dle normy a dále, že předmětná stavba nemá vyřešenou otázku příjezdu na staveniště. Právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím věci bez jednání, žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu a ani později svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč.

O nákladech osob zúčastněných na řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 5 věty prvé s.ř.s. Osobám zúčastněným na řízení nebyla soudem uložena žádná povinnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 28. května 2014

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru