Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 402/2007 - 27Rozsudek MSPH ze dne 30.11.2011


přidejte vlastní popisek

8 Ca 402/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: ProInex, s.r.o., se sídlem U Cukrovaru 509/4, Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Labská 137/17, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2007, č.j. 99/2007-130-SPR/2,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 7. 11. 2007, č.j. 99/2007-130-SPR/2, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Dariny Kučerové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 207, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 25. 9. 2007, č.j. 10-0612/06-14/087-DÚ/Kj, jímž byla žalobci uložena pokuta podle § 181 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, za to, že provedl stavbu bez stavebního povolení. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že správní delikt byl zjištěn dne 7. 11. 2006, tedy v době platnosti dřívějšího zákona č. 50/1976 Sb., ovšem vzhledem k tomu, že řízení o uložení pokuty bylo zahájeno dne 18. 4. 2007, rozhodoval správní orgán I. stupně podle práva nového, neboť skutková podstata deliktu, včetně možné výše pokuty, je obsažena ve starém i v novém zákoně. Výši pokuty stanovil správní orgán ve výši 20 % z horní hranice. Ačkoliv odvolací orgán zjistil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručeno pouze odvolateli, ale ne jeho zástupci, konstatoval sice podstatnou vadu řízení, ovšem bez toho, že by tím správní orgán I. stupně ztížil žalobci možnost účinné, zákonem zaručené obrany ve správním řízení.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce uvedl, že výše pokuty musí zohledňovat míru a závažnost porušení zákona v konkrétním případě a že je povinností správního orgánu, aby objektivně posoudil všechny okolnosti významné pro uložení pokuty i pro její výši. V projednávané věci to nebylo učiněno. Žalovaný pouze dovodil, že horní hranice pokut jsou stanoveny s ohledem na společenskou nebezpečnost protiprávního jednání a prvoinstanční orgán stanovil pokutu ve výši 20% z horní hranice s přihlédnutím k tomu, že u žalobce se jedná o opakovaný přestupek. Neodůvodnil však, na základě jakých konkrétních okolností byla tato výše stanovena, a neuvedl ani to, kde spatřuje společenskou nebezpečnost jednání žalobce. Z těchto důvodů proto žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, případně aby moderoval uloženou pokutu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názoru, že zjištěné pochybení při doručování rozhodnutí správního orgánu I. stupně je podstatnou vadou řízení, ale jen tehdy, pokud tím ztíží účastníku řízení možnost obrany ve správním řízení. Vzhledem k tomu, že prvoinstanční rozhodnutí bylo napadeno včas podaným odvoláním, nemůže tato vada zakládat důvod ke zrušení rozhodnutí. Postup prvoinstančního orgánu při uložení pokuty byl v souladu se zákonem a při určení její výše byla posouzena společenská nebezpečnost jednání žalobce a bylo přihlédnuto ke způsobu spáchání správního deliktu. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Jak vyloženo výše, žalobce uplatnil jedinou žalobní námitku, týkající se absence řádného odůvodnění výše uložené pokuty.

Podle ust. § 182 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

V citovaném ustanovení jsou stanovena hlediska, která správní orgán při ukládání pokuty vezme v úvahu pro stanovení její výše. Vyhodnocení těchto kritérií je jeho povinností, které se nemůže vyhnout. Rozhodnutí o sankci za delikt tedy musí v odůvodnění obsahovat též konstatování, jaké skutečnosti, týkající se způsobu spáchání deliktu, jeho následků a okolností, za kterých byl spáchán, vzal správní orgán v úvahu pro stanovení výše pokuty.

V projednávané věci však ani správní orgán I. stupně, ani odvolací orgán takovou úvahu neprovedli. Drážní úřad v rozhodnutí z 25. 9. 2007 pouze uvedl, že „Při stanovení výše pokuty zohlednil … skutečnost, že se jedná o opakovaný přestupek stavebníka (řízení o odstranění nepovolené stavby bylo již jednou se stavebníkem vedeno. Jednalo se o nepovolenou stavbu „Lakovací kabina SAIMA MECCANICA“)“. Toto konstatování je však v podstatě bezcenné, a to ze dvou důvodů. Za prvé, zcela se míjí s kritériem „závažnosti správního deliktu“, neboť z toho, že se žalobcem již bylo dříve vedeno obdobné správní řízení, nijak bezprostředně nevyplývá nic podstatného ohledně závažnosti nyní projednávané věci, tedy ohledně způsobu spáchání nynějšího deliktu a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán; pokud snad taková souvislost mezi dřívějším a nynějším deliktem je, ani správní orgán I. stupně, ani žalovaný ji nijak nedovodili a nevysvětlili. Za druhé, i kdyby tu taková souvislost byla, není významná samotná skutečnost, že se žalobcem již bylo dříve vedeno správní řízení pro obdobný delikt, ale relevantní by bylo až to, že za takový dřívější delikt byl žalobce pravomocně sankcionován. Současně by bylo nezbytné takové rozhodnutí přesně identifikovat, tedy označit je číslem jednacím a datem vydání. Nic z toho ale v rozhodnutí ani správního orgánu I. stupně, ani žalovaného uvedeno není.

Za tohoto stavu věci tedy nezbylo soudu než konstatovat, že správní orgán I. stupně nedostál své povinnosti uvést jasnou a přezkoumatelnou úvahu o tom, že výši pokuty stanovil podle zákonem stanovených kritérií a též jaké skutečnosti pod tato kritéria stanovil. Absence takové argumentace pak znamená, že napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Vzhledem k tomu, že ani žalovaný tuto vadu neodstranil, ač na ni žalovaný ve svém odvolání ze dne 1. 10. 2007 výslovně poukázal (viz poslední odstavec odvolání), pak způsobuje nepřezkoumatelnost i jeho rozhodnutí.

Městský soud v Praze tedy po zvážení věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního bez nařízení jednání tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátce za dva úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 6800,- Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Dariny Kučerové, advokátky.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 30. listopadu 2010

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru