Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 366/2007 - 53Rozsudek MSPH ze dne 29.11.2010


přidejte vlastní popisek

8 Ca 366/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: RTJ s.r.o., se sídlem v Praze 3/6, Mlýnská 6, zastoupen Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2007, č.j.: 15321/07-1300-105163,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 19. 9. 2007, č.j.: 15321/07-1300-105163 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Karla Tománka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2006, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 č.j. 274534/06/006513/8452 ze dne 19. 10. 2006 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2001 na částku 123 468,- Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že podkladem pro doměření daně byla zjištění správce daně uvedená ve Zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty, kdy správce daně vyloučil z nároku na odpočet daně doklad č. 005/2001 vystavený jménem daňového subjektu STUDIO SIROTEK, spol. s r. o., doklad č. S0101002 vystavený jménem daňového subjektu S. P. a doklad č. E0101011 vystavený jménem daňového subjektu Euro Sport Consulting s.r.o., neboť žalobce neprokázal přijetí zdanitelných plnění v rozsahu uvedeném na těchto dokladech od uvedených plátců a nárok na odpočet daně neprokázal daňovými doklady. Odvolací orgán odmítl námitky uvedené v odvolání žalobce, kde žalobce vytýkal správci daně úmysl poškodit jeho daňové zájmy, namítl duplicitní výběr daně v případě neuznání nároku na odpočet daně od daňových subjektů Euro Sport Consulting s.r.o. a S. P. a v případě neuznání nároku na odpočet daně od daňového subjektu STUDIO SIROTEK, spol. s r. o. namítl, že správce daně nezjistil spolehlivě skutečný stav a neunesl důkazní břemeno.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce argumentoval úmyslem správce daně poškodit daňový subjekt a nezachovávat právem chráněné zájmy daňového subjektu, dále namítal rozsáhlé závady ve zjišťování skutkového stavu, snahu správce daně vyhnout se povinnosti podle § 31 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků, dále nesprávný postup správce daně ohledně závad na daňových dokladech a nesprávné zatížení žalobce nedostatky v účetnictví třetí osoby. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a rovněž rozhodnutí správce daně a aby věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný v obsáhlém vyjádření k žalobě odmítl námitky žalobce a navrhl zamítnutí žaloby.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

Žalobce především namítl, že žalovaný obhajoval svou Zprávu o daňové kontrole, zejména skutečnost, že z nároku na odpočet byly vyloučeny doklady vystavené jménem společnosti STUDIO SIROTEK, spol. s r.o., S. P. a EURO SPORT CONSULTING s.r.o. Správce daně ve Zprávě nerozlišuje jednotlivá zdaňovací období, ale popisuje pochybení žalobce podle jednotlivých dodavatelů. Ačkoliv daňový subjekt žádal jednotlivě ke každému rozhodnutí o sdělení důvodů, správce daně po celé daňové řízení žádné vysvětlení nepodal, jen odkázal na Zprávu. V daňovém řízení bylo podáno několik námitek na postup správce daně, ale všechny byly zamítnuty a ačkoliv byla podána žaloba proti rozhodnutí o námitce, správce daně daňovou kontrolu bez odkladu ukončil. Z této skutečnosti vyplývá jasný úmysl správce daně poškodit žalobce a nezachovávat jeho právem chráněné zájmy.

Tuto námitku shledal soud nedůvodnou. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce požádal dne 13. 11. 2006 o sdělení důvodů rozdílu, na což mu správce daně odpověděl, že důvody rozdílu jsou dostatečně objasněny ve Zprávě o daňové kontrole č.j. 149429/05/006932/2464, a že úvahy, které jej vedly k závěrům, uvedeným ve Zprávě, sdělil žalobci písemně ještě před ukončením kontroly dvěma sděleními. Obecně nelze mít za to, že by sdělení důvodu rozdílu formou odkazu na obsah Zprávy o daňové kontrole nebylo dostačující, resp. že by porušovalo práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu. Pokud by tomu tak mělo v konkrétním případě být, bylo by na žalobci, aby konkrétně uvedl, v čem by mělo být takové vysvětlení nedostatečným a jaké jeho konkrétní zájmy tak měly být dotčeny. Tato žalobní námitka však v tomto směru konkrétní není. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že jednak daňový řád neupravuje technické provedení Zprávy a je tedy na správci daně, aby tak učinil přesvědčivým způsobem, a jednak na to, že Zpráva byla se žalobcem řádně projednána a byla mu doručena a žalobce námitky v tomto směru proti Zprávě v rámci jejího projednání vůbec nevznesl, neučinil tak ani v žádosti o sdělení důvodů rozdílu ze dne 13.11.2006 a uplatnil je až v podaném odvolání.

Totéž je nutno konstatovat i ohledně tvrzení žalobce o tom, že podal několik námitek proti postupu správce daně, jež byly zamítnuty a že správce daně ukončil daňovou kontrolu, ač věděl, že byla podána správní žaloba proti rozhodnutí o námitce: bez uvedení toho, jaká konkrétní práva žalobce by měla být těmito skutečnostmi dotčena, se nelze s touto žalobní námitkou vypořádat; úvaha žalobce o tom, že šlo o úmysl správce daně poškodit jej je pak jen spekulací.

Dála žalobce namítal, že pro zjištění skutkového stavu a následně správné stanovení DPH je rozhodující, že zboží bylo fakticky dodáno (služba byla poskytnuta) a že toto zdanitelné plnění uskutečnil dodavatel deklarovaný na daňovém dokladu. Žalovaný neprokázal, že dodavatel uvedený na daňovém dokladu nedodal předmětné zboží, resp. službu, a rozvíjí svá zjištění týkající se DPH, ovšem DPH jiného daňového subjektu. I když se jedná o dodavatele žalobce, jsou zde uvedeny skutečnosti, které se stanovením základu daně a daně žalobci nesouvisí a nemohou se tedy stát důkazem v daňovém řízení žalobce. Ohledně faktury č. 61 vystavené subjektem S. P. za propagaci a podporu zboží žalobce, uvedl žalobce, že v rámci obchodního vztahu bylo dohodnuto, že společnost RTJ s.r.o. vyfakturuje a předá dodavateli propagační předměty. Důvodem byl závazek dodavatele k úhradě veškerých nákladů spojených s propagací. Skutečnost, že S. P., VENEER s.r.o. a EURO Sport Consulting s.r.o. byly propojeny osobou pana P., je správce daně známa. Je pravdou, že propagační předměty byly prodány pouze společnosti VENEER s.r.o., ale vzhledem k tomu, že tyto uvedené subjekty byly propojeny, nebylo nutné vystavovat faktury na každý daňový subjekt zvlášť, navíc se jedná o samostatný obchodní vztah. To nezpochybňuje ani skutečnost, že z 8000 vizitek jich 5200 bylo vráceno. Vizitky dodavatel rozdal v rámci propagační činnosti a bylo zcela na panu P., jak rozdělí propagační činnosti mezi zmíněné subjekty a jak u nich využije propagační předměty.

Tuto námitku soud neakceptoval. Skutečnost, že tři zmíněné podnikatelské subjekty byly personálně propojeny osobou pana S. P., není nijak významná. V každém případě se jednalo o tři, z hlediska právních vztahů nezávislé subjekty, a obchodní vztah mezi žalobcem a jedním z těchto subjektů nebyl a nemohl být nijak relevantní pro otázku existence a obsahu případného obchodního vztahu s jiným z těchto subjektů. Jestliže tedy žalobce sám tvrdil, že propagační předměty byly prodány pouze společnosti VENEER s.r.o., pak by z hlediska uznání nároku na odpočet DPH mohl být relevantní pouze fakt poskytnutí plnění právě od společnosti VENEER s.r.o., nikoliv však od jiného subjektu, byť s ní personálně propojeného. V každém případě tedy tvrzení, že žalobce dodal jisté propagační předměty této společnosti, není důkazem o tom, že ze strany pana S. P. bylo žalobci poskytnuto plnění, o němž bylo fakturováno na faktuře č. 61.

U faktury č. 67 od EURO SPORT CONSULTING s.r.o. se jedná o odměnu za propagaci zboží a služeb, kdy žalobce objednal průzkum trhu a propagaci obchodních aktivit, jelikož pro tuto činnost neměl vlastní kapacity a v této oblasti nepodnikal. Tvrzení správce daně, že objednávka a faktura č. 67 nesouvisí, je mylné, k čemuž žalobce poukázal na srovnání textu objednávky a faktury.

Ani s touto námitkou žalobce soud nesouhlasil. Žalobcem předložené srovnání textu objednávky a textu faktury č. 67 prokazuje pouze to, že mezi žalobcem a společností EURO SPORT CONSULTING s.r.o. mohl existovat obchodní vztah, jehož předmětem byla propagace zboží a služeb žalobce. Jak je však zřejmé, oba texty se o obsahu vztahu zmiňují pouze velmi obecně, aniž by jakkoliv konkretizovaly, o propagaci jakých určitých výrobků či služeb má jít a především jak přesně a konkrétně má tato propagace vypadat. Za stavu naprosté obecnosti a nekonkrétnosti je tedy srovnání předmětu obchodního vztahu nemožné a pak ovšem vskutku nelze nijak doložit, že faktura č. 67 se týká přesně a právě toho, co měl mít žalobce se společností EURO SPORT CONSULTING s.r.o. sjednáno.

Jako svědci byly žalobcem navrženi pracovníci Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, kteří prováděli v této věci šetření u žalobce, ale správce daně jejich výslech zamítl. Tito pracovníci kromě jiného prověřovali i plnění u dodavatele, kontrolovaná období byla shledána bez závad a veškerá plnění, vykázaná a zdaněná u žalobce, byla zdaněna a uhrazena u dodavatele. V daném případě se jednoznačně na straně žalovaného jedná o duplicitní výběr daně. Správce daně také zamítl opětovný výslech pana P., který hodlal předložit další důkazy o zdanitelných plněních svých společností VENEER s.r.o. a EURO SPORT CONSULTING s.r.o.

Pokud jde o fakturu 68 od společnosti STUDIO SIROTEK s.r.o., správce daně uvádí, že shledal, že svědecká výpověď účetních a správce konkursní podstaty osvědčuje, že dodavatel ve svém majetku neevidoval zboží, které je na předmětných fakturách uvedeno. Paní B. a ing. B. se vyjadřují pouze k účetní evidenci dodavatele, výpověď účetní nevylučuje, že dodaný materiál byl účtován přímo do spotřeby, navíc účetní podle svého prohlášení nebyla fyzické inventuře přítomna. Skutečnost, že fakturované zboží, nebylo evidováno v aktivech, neznamená, že fyzicky neexistovalo. Správce konkursní podstaty ing. M. připustil, že jednatel společnosti pan S. mohl před vyhlášením konkursu odvézt ze společnosti předmětný majetek. Podle Zprávy žalobce navíc ani nevěděl o tom, že dne 28. 2. 2001 byla na společnost STUDIO SIROTEK s.r.o. prohlášen konkurs. Konkurs byl podle obchodního rejstříku zapsán až dne 19. 6. 2001, přičemž všechny faktury byly touto společností vystaveny až do data zapsání konkursu. Žalobce ve všech případech prokázal souvislost mezi dodavatelskými fakturami a podnikáním. Za skutečnost, že dodavatel v průběhu roku 2000 ukončil svou podnikatelskou činnost a uskutečnění zdanitelného plnění v roce 2001 nevykázal, nenese žalobce žádnou odpovědnost. K prokázání toho, že žalobce přijal zdanitelné plnění od plátce, který ho uskutečnil, byly během daňového řízení navrhovány další důkazní prostředky, které však žalovaný ve většině případů vyhodnotil v rozporu se skutečností – zejména otázka dodání zboží žalobci od konkrétního dodavatele. V žádném ustanovení ani zákona o dani z přidané hodnoty, ani zákona o správě daní a poplatků nestíhá žalobce důkazní břemeno ve věci jiného daňového subjektu. Prokazování skutečností týkajících se jiného daňového subjektu nelze po žalobci vyžadovat, nadto by to odporovalo nálezu Ústavního soudu ÚS 402/99 a rozhodnutí 5 Afs 131/2004. V napadeném rozhodnutí uvedené skutečnosti nejsou objektivně zjištěným skutkovým stavem - žalobce nemá povinnost dokazovat, od koho dodavatel zboží nakoupil, a nemůže nést následky za to, že některé subjekty dnes již neexistují nebo neplní své zákonné povinnosti. Podstatné pro toto daňové řízení je, že zboží bylo dodáno a žalovaný neprokázal ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, že deklarovaný dodavatel zboží nedodal. Přesto, že toto nebylo v odvolání namítáno, měl žalovaný podle § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků k tomu, že správce daně v řízení nesplnil svou zákonnou povinnost prokazování, přihlédnout. Žalovaný ze spisového materiálu věděl - nebo z titulu své odbornosti měl vědět – že v daňovém řízení došlo k porušení zákona o správě daní a poplatků. Tyto vady však žalovaný v rozporu s ust. § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků nenapravil a původní rozhodnutí potvrdil.

Soud této námitce nepřisvědčil. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce na výzvu správce daně, aby předložil důkazní prostředky prokazujících přijetí zdanitelných plnění v rozsahu a od plátce uvedeného na předmětných dokladech podle ust. § 31 odst. 9 daňového řádu a dle ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty u dodavatele STUDIO SIROTEK s.r.o., přeložil kopie smlouvy o poskytnutí služeb pro odběratele STUDIO SIROTEK s.r.o. v oblasti tvorby filmů ze dne 20.3.2000 a dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 6.1.2001. Ve smlouvě bylo bez konkrétních podstatných náležitostí pouze neurčitě sjednáno, že dodavatel služeb (žalobce) od odběratele zakoupí (blíže nijak nespecifikovaný) materiál, který zůstane uskladněn u odběratele, pak takový důkaz ani ve spojení s předloženými příjemkami a výdejkami na vnitropodnikovou spotřebu a fotokopie vydaných faktur nemohou sloužit k prokázání uskutečnění konkrétního zdanitelného plnění, a to za situace, že (jak bylo zjištěno správcem daně), kdy k uvedenému nákupu materiálu mělo dojít v době, kdy byl již prohlášen konkurs na tohoto dodavatele, tedy původní jednatel nebyl vůbec oprávněn za úpadce jednat, a dále za situace, kdy z výslechů vyplynulo, že po skončení činnosti tohoto dodavatele v roce 2000 ani žádný materiál nebyl u tohoto dodavatele na skladě evidován. Správce daně potom nezpochybnil samotný fakt, že žalobce takový materiál ve svém účetnictví evidoval nebo to, že by takový materiál pořídil žalobce od jiného subjektu. Správce daně správně zaměřil svou pozornost a důkazní břemeno k tvrzení uvedenému v daňovém přiznání a na příslušných dokladech, a to, že k přijetí zboží došlo od subjektu STUDIO SIROTEK s.r.o. - toho času v konkursu. K těmto zjištěním byl proveden výslech správce konkursní podstaty úpadce STUDIO SIROTEK s.r.o. a jeho účetní, přičemž z výslechu správce konkursní podstaty bylo zjištěno, že úpadce již od roku 2000 nevykonává činnost, přičemž v roce 2001 nevykazoval ani žádnou činnost. Pokud tedy na podkladě těchto zjištění správce daně učinil závěr, že žalobcem předložené doklady žalobcem dokládají pouze formální stav, tedy že daňový subjekt evidoval formálně na skladě zboží, které mělo být v roce 2001 prodáno nebo spotřebováno, pak se soud s uvedeným hodnocením a závěrem ztotožňuje, neboť není pochyb o tom, že osoba bývalého jednatele společnosti STUDIO SIROTEK s.r.o. v předmětné době nebyla vůbec oprávněna za tuto společnost (úpadce) jednat a činit právní úkony, a tudíž je jasně nesprávný i závěr, že k přijetí zboží od takto deklarovaného dodavatele došlo. Proto je správný i závěr správce daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o správě daní. Soud k tomu dále uvádí, že daňové řízení je založeno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost jednak daň přiznat (břemeno tvrzení), tj. tvrdit rozhodné skutečnosti pro správné a úplné vyměření daně a dále povinnost svá tvrzení prokázat (břemeno důkazní). Důkazní břemeno nastává na straně daňového subjektu vždy, když správce daně vyjádří relevantní pochybnosti o tvrzeních daňového subjektu; přitom účetní a jiné doklady předložené daňovým subjektem, nelze považovat za důkazní prostředky, ale právě a pouze za tvrzení o daňově relevantních skutečnostech. K přenosu důkazního břemene z daňového subjektu na správce daně tedy dojde jen za podmínky, že daňový subjekt unese své důkazní břemeno, tj. prokáže své tvrzení a v takovém případě pak správce daně tíží důkazní břemeno dle § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu. Podle názoru soudu v daném případě správce daně toto své důkazní břemeno unesl. V daném případě bylo prokázáno, že daňový doklad předložený žalobcem byl podepsán osobou, která v předmětném čase vůbec nebyla oprávněna činit jakékoliv úkony za STUDIO SIROTEK s.r.o., a tudíž i kdyby fakticky i došlo k přijetí určitého zboží, pak rozhodně nikoliv od žalobcem deklarovaného dodavatele. Proto námitka žalobce proti správnosti věcného posouzení přijetí zdanitelného plnění není důvodná, neboť v první řadě v daném případě není předmětem sporu ani to, zda předmětné zdanitelné plnění bylo vůbec dodáno, ale to, zda toto deklarované plnění poskytl dodavatel na dokladech uvedený. Soud přisvědčuje žalovanému v závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť se mu nepodařilo prokázat, že STUDIO SIROTEK s.r.o., jež je uveden jako dodavatel na předmětné faktuře, zdanitelné plnění uskutečnil.

Dále žalobce žalovanému vytkl, že se snaží vyhnout své zákonné povinnosti podle § 31 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků s odůvodněním, že správce daně pouze vyhodnocoval předložené podklady. Ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) zákona o správě daní a poplatků stíhá žalovaného důkazní břemeno ve věci prokázání jeho tvrzení, že uvedení dodavatelé neuskutečnili předmětná plnění. Touto otázkou se však žalovaný vůbec nezabýval.

Důkazní břemeno stíhá žalovaného ve smyslu ust. § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, ale žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost prokázat v napadeném rozhodnutí deklarovaný skutečný obsah právního úkonu žalobce, kdy skutečným obsahem mělo být zastření skutečného obsahu právního úkonu stavem formálně právním, tj. ve skutečnosti podle žalovaného uvedení dodavatelé zboží žalobci vůbec nedodali. Závěr žalovaného, že zboží nebylo dodáno dodavatelem žalobci, je v rozporu se skutečností a jedná se o chybné vyhodnocení důkazních prostředků a skutkového stavu v tomto daňovém řízení. Žalovaný tak vědomě v rozporu s zákonem přenesl důkazní břemeno na žalobce. Postupují-li správní orgány způsobem, který nemůže vést k vydání rozhodnutí na základě objektivně zjištěného skutkového stavu, porušuje to princip legality a ohrožuje princip spravedlivého procesu, a nakonec to může zasahovat i do práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobce však stíhá podle ust. § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků důkazní břemeno jen k prokazování skutečností, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván, nikoliv k prokazování pravdivosti údajů.

Žalobce během řízení předložil ve smyslu citované normy řadu důkazních prostředků k prokázání svých tvrzení. Žalovaný však nezjistil dostatečně skutkový stav a zároveň nesplnil svou zákonnou povinnost prokazovat. Žalovaný tedy neprokázal, že zboží bylo zakoupeno od jiného dodavatele, či než od dodavatele, který nebyl plátcem DPH. Spisový materiál neobsahuje žádný důkaz prokazující úmysl žalobce zastřít skutečný stav stavem formálně právním. Žalovaný tak v rozporu se zákonem neunesl důkazní břemeno, konal jinak, než jak mu zákon o správě daní a poplatků umožňuje a vydáním napadeného rozhodnutí porušil zásadu zákonnosti.

Rovněž tuto námitku soud neakceptoval.

Jak soud uvedl již výše, účetní doklady a doklady o zaplacení nejsou důkazy o tom, že došlo k uskutečnění zdanitelného plnění, ale toliko tvrzeními o tom, že k němu mělo dojít. Základní zásadou daňového řízení je přitom soulad stavu skutečného a stavu formálně právního, což znamená, že ani doklady o přijetí zdanitelného plnění, vyhotovené se všemi zákonem požadovanými náležitostmi, nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo. Rozhodující pro daňové řízení je tedy vždy faktická stránka věci, a jakékoliv doklady lze proto akceptovat jen tehdy, je-li nesporné, že plnění uskutečněno bylo. Proto daňové doklady nejsou důkazem o uskutečnění zdanitelného plnění, ale jen tvrzením daňového subjektu o tom, že takové plnění bylo uskutečněno. Je-li pak daňový subjekt zatížen zákonnou povinností prokázat každé své tvrzení (povinnost důkazní), musí být schopen předložit či navrhnout správci daně takový důkazní prostředek. Není-li takový důkazní prostředek předložen a důkaz proveden, nemůže dojít k přechodu důkazního břemena na správce daně, neboť neprokázal-li daňový subjekt svá tvrzení, není tu nic, co by mu správce daně, resp. žalovaný odvolací orgán mohl vyvracet. Mýlí se tedy žalobce, vytýká-li žalovanému, že neprokázal ve smyslu ust. § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, že deklarovaný dodavatel zboží nedodal: nebylo totiž povinností žalovaného nic takového dokazovat, jestliže primárně žalobce nesplnil svou povinnost dokázat, že deklarovaný dodavatel zboží dodal. Není tedy správné tvrzení žalobce, že žalovaný v rozporu se zákonem přenesl důkazní břemeno na žalobce: důkazní břemeno má žalobce jako daňový subjekt primárně ze zákona. Rovněž tak nelze žalobci přisvědčit v tom, že by správce daně, resp. žalovaný, na něm vyžadoval, aby dokazoval skutečnosti, na nichž se nepodílel; v tomto směru je žalobní námitka zcela nekonkrétní.

Konečně žalobce poukázal na to, že shledal-li správce daně, že doklady od daňového subjektu STUDIO SIROTEK, spol. s r. o. nejsou daňovými doklady pro rozpor mezi datem uskutečnění zdanitelného plnění a datem zaevidování zboží ve skladové evidenci žalobce, měl správce daně umožnit žalobci provedení opravy uvedeného data. Skutečný stav je zde zakryt stavem formálně právním. Tvrzení žalovaného, že na tuto skutečnost byl upozorněn, se nezakládá na pravdě. Žalobce nemůže být postihován za vystavení faktu jinou osobou, navíc jednatel společnosti STUDIO SIROTEK, spol. s r. o. v roce 2004 zemřel. Za správnost data zdanitelného plnění na daňovém dokladu odpovídá plátce, který plnění uskutečnil, nikoliv žalobce. Nárok na odpočet byl prokázán daňovým dokladem řádně zaúčtovaným v účetnictví žalobce a přijatá zdanitelná plnění byla použita k podnikání. Skutečnost, že datum uvedené na příjemkách na sklad nesouhlasí s datem zdanitelného plnění na fakturách neznamená, že se zdanitelná plnění neuskutečnila. Žalovaný se navíc nezabýval tím, že skladování zboží a manipulaci s ním zajišťoval dodavatel. Smlouvu týkající se této skutečnosti byly správci daně předloženy. Tímto postupem žalovaného je žalobce poškozen na svých právech, neboť je potrestán za nedostatky ve vedení účetnictví nebo záznamní povinnosti k DPH u jiného subjektu, za které neodpovídá a nemůže je nijak ovlivnit. Žalovaný neprokázal skutečnosti vyvracející věrohodnost účetního dokladu žalobce, což ovšem nevyvrací skutečnost, že tímto dodavatelem bylo dodáno zboží žalobci.

Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Zákon o dani z přidané hodnoty v žádné ze svých norem neupravuje postup, jakým by bylo možno opravit nesprávný údaj na daňovém dokladu. Žalobce ostatně na žádnou zákonnou normu, která by něco takového umožňovala, ani nepoukázal. Soud k tomu dodává jen tolik, že zákon o dani z přidané hodnoty v ust. § 19 odst. 2 upravoval pouze postup pro případ, kdy doklad neobsahoval všechny náležitosti daňového dokladu: pak plátce daně prokazuje nárok podle zvláštního předpisu, tedy dokazováním. Podle zákona tedy bylo možno odstranit absenci určitých údajů na daňovém dokladu, nikoliv však je opravovat. Jelikož postup správce daně nebyl v rozporu se zákonem, je i tato námitka nedůvodná.

Městský soud v Praze tedy po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Opačně však uvážil o námitce, že Zprávami o kontrolách, provedených Finančním úřadem pro Prahu 4 u subjektů S. P., VENEER s.r.o. a EURO Sport Consulting s.r.o. se správce daně záměrně nezabýval. Daňové kontroly potvrzují poskytnutí služeb pro žalobce, zanesení daňových dokladů do daňové evidence u dodavatele a jejich úhradu. Správce daně zde prokazatelně zkresluje důkazní prostředky poskytnuté žalobcem a následně uvádí domněnky, které žalobce poškozují. Z toho vyplývá, že správce daně se neseznámil důkladně s důkazy žalobce, nezabýval se prohlášeními dodavatele, která jsou přílohou vyjádření žalobce ze dne 6. 6. 2005.

Tuto námitku soud shledal relevantní. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 2. 2008 k této věci uvedl, že správce daně prováděl kontrolu daně z přidané hodnoty u žalobce, který měl ve smyslu ust. § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků prokázat přijetí splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně uvedených v ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty.

V obecné rovině je třeba s tímto názorem žalovaného souhlasit, avšak ani při aplikaci norem zákona o dani z přidané hodnoty nelze odhlížet od základních zásad daňového řízení, podle nichž při správě daně správci daně v daňovém řízení dbají na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení (§ 2 odst. 1), při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo (§ 2 odst. 3), a při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení berou v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho (§ 2 odst. 7). Rovněž nelze opomenout, že vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout (ust. § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků). Pokud tedy byly u subjektů S. P., VENEER s.r.o. a EURO Sport Consulting s.r.o. provedeny kontroly, jejichž předmětem byly daňově relevantní skutečnosti u těchto subjektů, korespondující s daňovými povinnostmi žalobce, pak nelze odmítnout názor, že i takové Zprávy měly být potenciálními důkazními prostředky ohledně tvrzení žalobce. Skutečnosti zjištěné u dodavatelů žalobce by nesporně mohly potvrdit nebo vyvrátit žalobcova tvrzení o tom, jaká plnění mu tyto tři jmenované subjekty poskytly. Jestliže tedy správce daně, resp. žalovaný měli k dispozici takové důkazní prostředky, bylo na místě, aby se jimi zabývali a vyhodnotili je. K tomu třeba poukázat na to, že žalobce těmito důkazními prostředky disponovat nemohl, a nelze mu tedy klást k tíži, že je nenavrhl.

Soud vzal v úvahu skutečnost, že bylo-li předmětem řízení o žalobě rozhodnutí ohledně daňové povinnosti žalobce, byl mu předložen daňový spis týkající se právě žalobce, a nikoliv jiných subjektů. Z daňového spisu nelze tedy důvodnost námitky žalobce bezprostředně posoudit, je však třeba poukázat na to, že žalovaný ve vyjádření k žalobě existenci těchto Zpráv o kontrole u třetích subjektů neodmítl, a k jejich obsahu se nijak blíže nevyjádřil, pouze uvedl, že žalobce byl povinen dokazovat svá tvrzení. Za tohoto stavu věci tedy nelze předmětnou žalobní námitku jako nedůvodnou zamítnout, neboť – jak vyloženo výše – pokud takové Zprávy existují, mohou být relevantními důkazními prostředky. Soud tedy dospěl k závěru, že za těchto okolností nezbývá, než žalobě v této jediné námitce vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit, aby se s touto námitkou vypořádal.

Městský soud v Praze proto napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, a současně podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátovi za dva úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 7760,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Karla Tománka, advokáta.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat

k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 29. listopadu 2010

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru