Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 360/2007 - 45Rozsudek MSPH ze dne 05.02.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 29/2008 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

8 Ca 360/2007-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Praha 8 – Libeň, Na Žertvách 24/132, IČ: 481 15 908, zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Praha 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2007, vyhotovenému dne 20. 9. 2007, čj. had/8135/07, sp. zn. 2006/957/had/FTV,

takto:

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 6. 2. 2007, vyhotovené 20. 9. 2007, čj. had/8135/07, sp. zn. 2006/957/had/FTV, s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 568 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž jí byla podle ust. §60 odst. 3 písm. d)zákona č. 231/2001Sb., oprovozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení povinnosti dle ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť účastník řízení dne 19. 8. 2006 od 19.15 hod. odvysílal na programu Prima televize pořad „Extra“, v jehož rámci zařadil příspěvek o motorkářském srazu, který svým nevhodným obsahem ohrozil fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná vydala napadené rozhodnutí na základě závěrů neúplně a nesprávně provedeného dokazování, nesprávně vyhodnotila posuzovaný pořad, správní řízení, které mu předcházelo, bylo vedeno v rozporu se zákonem. Namítala především, že jí žalovaná udělila pokutu, aniž by postupovala předepsaným způsobem (§ 59 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb.). Neumožnila jí jako účastníku řízení postup podle § 36 odst. 3 zákona č.

500/2004 Sb. vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí. Nepostupovala způsobem, který by umožnil zjistit věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb. a nevydala rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě podle ust. § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Při uložení pokuty nepostupovala žalovaná v souladu s požadavky § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. Postupovala v rozporu se zásadami správního trestání. Tyto vady správního řízení v souhrnu i jednotlivě samy o sobě způsobují podle žalobkyně, že napadené rozhodnutí odporuje zákonu a je vadné.

Zásadním hmotněprávním nedostatkem napadeného rozhodnutí je pak podle žalobkyně fakt, že rozhodnutí neobsahuje popis skutku, kterým byla naplněna skutková podstata správního deliktu, rovněž není zřejmé jakým nevhodným obsahem, jakým způsobem, komu a tedy v čem vysílání posuzovaného pořadu ohrozilo fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle žalobkyně jak výroková část, tak odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádají jakýkoli stručný, výstižný a nezaměnitelný popis skutku. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu absence popisu skutkového děje. Žalobkyně rovněž namítá, že žalovaná nedefinovala pojmy dítě a mladistvý, ani se nezabývala obsahem slov psychický a mravní.

Podle žalobkyně měl být pořad posouzený jako celek. Žalovaná porušila ust. § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., když své rozhodnutí opřela pouze o okolnosti svědčící v neprospěch žalobkyně, a když ani nezadala vypracování odborného znaleckého posudku, ani nevyhodnotila skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně jako např. úvodní komentář, rozostření nevhodných záběrů apod.

Ohledně porušení § 66 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. ve spojení s § 3 zákona č. 500/2004 Sb. žalobkyně uvedla, že má za to, že stav věci nebyl zjištěn zákonem požadovaným způsobem a v zákonem požadované míře, a proto je napadené rozhodnutí, které z nedostatečně zjištěného stavu vychází, nezákonné.

K porušení § 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. žalobkyně uvedla, že žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádala s některými zákonnými kritérii vůbec a s některými se vypořádala pouze částečně. S ohledem na uvedené nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se postupu při stanovení výše pokuty, je toto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

K porušení § 59 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. žalobkyně uvedla, že ji žalovaná byla povinna upozornit na porušení povinností provozovatele rozhlasového a televizního vysílání dle ust. § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., neboť tuto povinnost žalovaná nemá pouze u případů taxativně vymezených v ust. § 59 odst. 4 tohoto zákona. V upozornění musí být skutkově vymezeno, o porušení jakých povinností se jedná. Pouze pokud nedojde ve stanovené lhůtě k nápravě, je žalovaná oprávněna uložit pokutu. V daném případě však žalovaná žádné upozornění ve vztahu k pořadu Extra odvysílanému dne 19. srpna 2006 nevydala. Výklad, který zaujala žalovaná v napadeném rozhodnutí, by podle žalobkyně znamenal, že pokud by žalovaná kdykoli v minulosti upozornila provozovatele vysílání na možné porušení konkrétního ustanovení zákona č. 231/2001 Sb., mohla by již kdykoliv v budoucnu za porušení tohoto ustanovení udělit bez dalšího pokutu, a to bez ohledu na typ pořadu.

Ohledně porušení § 66 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. ve spojení s § 4 odst. 1 ,3, 4 a § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. žalobkyně uvedla, že jí nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, žalovaná nenařídila ústní jednání, čímž byla žalobkyně zkrácena na svých právech.

Navrhla i upuštění od trestu, případně snížení uložené pokuty podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

Ve svém vyjádření k žalobě se žalovaná zabývala jednotlivými žalobními námitkami žalobkyně. Navrhla zamítnutí žaloby.

V rámci ústního jednání konaného dne 5. 2. 2008 účastníci řízení setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. Zástupkyně žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Zástupce žalované navrhl zamítnutí žaloby.

Z obsahu správního spisu soud zjistil následující právně významné skutečnosti.

Analytický odbor - oddělení televize 787/06 zpracoval dne 23. 10. 2006 analýzu pořadu Extra, který byl odvysílán dne 19. 8. 2006 od 19.15 hod. na programu Prima televize.Pro účely analýzy byl použit interní záznam. Posuzována byla reportáž o motorkářském srazu v Rakovníku. Délka reportáže je 3 min. 2 sec. V analýze byl uveden popis závadných prvků a konstatováno, že autoři nepokrytě usilovali výhradně o záběry někoho buď svlečeného, nebo provádějícího co nejvulgárnější žertovné kousky, nejlépe o kombinaci obojího. V pořadu chybí seriózní náznak odsouzení či uvedení věci do příslušných souvislostí. Jde čistě o to, přivábit oko diváka k obrazovce tím nejpřízemnějším způsobem. Samozřejmost s jakou jeden z nejsledovanějších programů vysílá takové záběry v exponovaném čase, vede k posouvání hranic obecné přijatelnosti v prezentaci erotiky nebo sebepoškozování, a velmi výrazně přispívá k soustavnému obrušování hran citovosti, zejména u mládeže. Nejožehavější podle analýzy na celé věci není to, co je v reportáži předváděno, ale transparentní vulgárnost, s jakou je to předváděno. Účastníci si připadají zajímaví díky svému ostentativnímu pohrdání obecně sdílenou morální normou a především lidskou důstojností, přičemž toto jejich chování se tedy může mladistvým jevit jako pozoruhodné, vzrušující a svým způsobem hrdinské, jako návod k vyniknutí.

V oznámení o zahájení správního řízení ze dne 24. 11. 2006 žalovaná oznámila žalobkyni, že ve dnech 7. až 8. 11. 2006 rozhodla o zahájení správního řízení ve smyslu ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb. a ust. § 32 odst. 1 písm. g) a § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. o uložení pokuty za porušení povinnosti nezařazovat v době od 06.00 hod. do 22.00 hod. do vysílání pořady, které mohou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, kterého se mohla žalobkyně dopustit tím, že dne 19. 8. 2006 od 19.15 hod. odvysílala na programu Prima televize pořad „Extra“, jehož součástí byl též příspěvek „Motorkáři“, kde autoři usilovali výhradně o záběry někoho buď svlečeného nebo provádějícího co nejvulgárnější kousky. Současně byla žalobkyně poučena ve smyslu § 36 odst. 1, 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb.

K předmětu správního řízení se žalobkyně vyjádřila v dopise ze dne 21. 12. 2006.

Rozhodnutím žalované ze dne 6. 2. 2007, které bylo vyhotoveno dne 20. 9. 2007, čj. had/8135/07, sp. zn. 2006/957/had/FTV, byla žalobkyni uložena dle ust. § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení povinnosti dle ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť účastník řízení dne 19. 8. 2006 od 19.15 hod. odvysílal na programu Prima televize pořad „Extra“, v jehož rámci zařadil příspěvek o motorkářském srazu, který svým nevhodným obsahem ohrozil fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Současně žalovaná uložila žalobkyni dle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. a ust. § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., povinnost zaplatit na náhradě nákladů správního řízení paušální částku 1000 Kč.

Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné podrobně popsala příspěvek uvedený žalobkyní dne 19. 8. 2006 od 19.15 hod. a konstatovala, že analyzovaný příspěvek zavádí diváky mezi lidi, kteří se baví způsobem, jenž je z hlediska většinové společnosti mimo hranici morální akceptace. Meritem rozhodnutí v této věci je nevhodnost zařadit tento pořad do vysílání v době mezi 6.00 až 22.00 hodinou. Reportáž popisuje setkání lidí, jejichž zábava je za hranicí vkusu většiny. Všechny popsané ukázky se vyznačují naprostou samoúčelností. Autoři nepokrytě usilovali výhradně o záběry někoho buď svlečeného, nebo provádějícího co nejvulgárnější kousky. Jde čistě o to přivábit oko diváka k obrazovce tím nejpřízemnějším způsobem. Samozřejmost, s jakou jeden z nejsledovanějších programů vysílá takové záběry v exponovaném čase, vede k posouvání hranic obecné přijatelnosti v prezentaci erotiky nebo sebepoškozování a velmi výrazně přispívá k soustavnému obrušování hran citovosti, zejména u mládeže. Žalovaná rovněž uvedla, že psychiku dětí i mladistvých to může poznamenat výrazným rozostřením hranic obecně přijatelného standardu mravnosti. Vzhledem k času vysílání reportáže, krátce po skončení Večerníčku na programu ČT 1, lze předpokládat sledovanost i ze strany dětí bez společnosti dospělých a tedy bez možnosti přímé konfrontace hodnot prezentovaných na obrazovce s hodnotami skutečnými. Nejožehavější na celé věci není to, co je v reportáži předváděno, ale transparentní vulgárnost, s jakou je to předváděno. Účastníci těchto výstředností si připadají zajímaví díky svému ostentativnímu pohrdání obecně sdílenou morální normou a především lidskou důstojností, přičemž toto jejich chování se tedy může mladistvým jevit jako pozoruhodné, vzrušující a svým způsobem hrdinské, jako návod k vyniknutí. Podle žalované se lze opodstatněně domnívat, že takto pojatá reportáž může mít negativní vliv na psychický a zejména mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalovaná rovněž v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že žalobkyně v minulosti byla několikrát pokutována za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., např. dne 7. 12. 2005 za odvysílání pořadu ze série VyVolení dne 10. 10. 2005 v čase 19.50 - 21.45 hod., pod sp. zn. Rpo/144/05 byla udělena provozovateli pokuta 1 000 000 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že provozovatel se odvysíláním pořadu Extra, konkrétně příspěvku o motorkářích, dne 19. 8. 2006 od 19.15 hod., dopustil porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. a že jsou tedy dány všechny

zákonné podmínky pro uplatnění sankce v mezích zákona č. 231/2001 Sb. Žalovaná rozhodla dle ust. § 60 odst. 3 písm. d) cit. zákona o uložení pokuty ve výši 100 000 Kč. Při stanovení výše pokuty byla žalovaná vedena tím, že v inkriminované době jsou na ostatních celoplošných programech uváděny zpravodajské pořady, které u dětí a mladistvých vyvolávají spíše zájem o zábavní bulvární pořad. Uvedla, že žalobkyně je provozovatelem televizního vysílání s celoplošnou působností, které může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70 % obyvatelstva. Žalovaná má pak prokázaný značný rozsah vysílání nejen dle rozsahu velikosti území, ale i co se počtu diváků týká. Žalovaná v závěru svého rozhodnutí konstatovala, že z uvedených důvodů uložila pokutu při dolní hranici sazby stanovené zákonem a to ve výši jednoho procenta horní zákonné sazby.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud posoudil předmětnou věc takto:

Podle ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Podle ust. § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. jestliže provozovatel vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Podle ust. § 59 odst. 3 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží.

Podle ust. § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. uloží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání pokutu ve výši od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč provozovateli vysílání, který zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

Podle ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. l). Při

ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Podle ust. § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle ust. § 61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu.

V prvé řadě se soud v souladu se svou předchozí judikaturou (rozsudek ze dne 7. 6. 2002, čj. 28 Ca 81/2001-28) neztotožňuje s názorem žalobkyně, že měla být po odvysílání předmětného pořadu nejprve upozorněna na porušení zákona č. 231/2001 Sb. Dle názoru soudu taková interpretace ust. § 59 tohoto zákona by skutečně vedla k absurdní situaci, že by u jednorázových deliktů, které spočívají v porušení konkrétního zákonem chráněného zájmu odvysíláním konkrétního pořadu či jiného prvku ve vysílání, nebylo možné za spáchání takového deliktu provozovatele vysílání postihnout, pokud by takový pořad již nebyl reprízován. V takovém případě by ovšem příslušná ochranná ustanovení zákona vymezující podmínky pro obsah vysílání nemohla vůbec plnit svou funkci, neboť s jejich porušením by nebylo pro provozovatele vysílání spojeno žádné riziko sankce. Soud má za to, že k naplnění účelu ustanovení § 59 zákona č. 231/2001 Sb. plně postačí, pokud byla žalobkyně na porušení předmětné povinnosti vymezené tímto zákonem již upozorněna, ať již při prvním porušení této povinnosti postupem podle § 59 zákona č. 231/2001 Sb. nebo v následných případech již zahájením řízení o uložení pokuty. Žalovaná na tyto případy, kdy se žalobkyni dostalo takového upozornění, odkazuje a soud je toho názoru, že tím byla její povinnost vyplývající z ust. § 59 zákona č. 231/2001 Sb. splněna.

Soud má také za to, že lze v těchto případech v rozhodnutí o uložení pokuty odkázat i na upozornění na porušení zákona, které je skutkově poněkud odlišné a je uděleno pro jiný „typ pořadu“, jestliže jde stále o porušení téže zákonné povinnosti. Pokud by mělo být totiž upozornění platné pouze pro konkrétní skutek, jak navrhovala žalobkyně, pak dojdeme k již uvedenému závěru o nepostižitelnosti provozovatele vysílání za takový skutek, neboť v každém jednotlivém případě je obsah odvysílaného pořadu, nejedná-li se o reprízu, samozřejmě jiný a jiné jsou tudíž skutkové okolnosti, za nichž došlo k porušení zákonem chráněného zájmu. Zákon se ani nezmiňuje o tom, že by mělo být takové upozornění žalovanou vydáváno pro každý „typ pořadu“ a je otázkou, co si žalobkyně pod takovým pojmem představuje, zda by tedy žalovaná měla zvlášť upozorňovat v případě zpravodajství, publicistiky, televizní soutěže, talk show, reality show, filmu či inscenace, anebo zda by takové rozlišení mělo být ještě jemnější a odlišovat například jednotlivé filmové žánry, jako je dobrodružný film, krimifilm, historický film atd. Takto koncipovaný institut, pokud by nebyl v zákoně podrobně vymezen, by jen stěží mohl plnit svůj účel.

Pokud jde o povinnost žalované vyplývající z ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. je ze správního spisu zcela zřejmé, že žalovaná žalobkyni řádně vyrozuměla o zahájení příslušného správního řízení, přičemž byla žalobkyně současně poučena o svém základním účastenském právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Ze správního spisu je zcela nepochybné, že žalobkyně se k oznámení o zahájení správního řízení vyjádřila přípisem ze dne 21. 12. 2006. Způsob, jakým pak byla žalobkyně upozorněna na svá práva coby účastníka řízení, má soud za ne zcela v souladu se zákonem (§ 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.), nicméně v daném případě nebyly další podklady shromážděny, takže nerespektování přísl. ustanovení správního řádu nemělo v dané věci za následek nezákonnost předmětného rozhodnutí. Námitka žalobkyně je tudíž nedůvodná.

Nedůvodnou rovněž shledal soud námitku žalobkyně, že výroková část napadeného rozhodnutí postrádá jakýkoli stručný, výstižný a nezaměnitelný popis skutku, tedy náležité individuální vymezení skutku. Soud má za to, že žalovaná dostatečně ve výroku skutek vymezila s tím, že podrobně jej rozvedla v odůvodnění svého rozhodnutí.

Soud nemohl uznat ani žalobní námitku, že v dané věci nebyl vypracován odborný znalecký posudek. V předmětné věci těžiště argumentace žalované vycházelo z posouzení ohrožení mravního vývoje dětí a mladistvých, přičemž k tomuto posouzení byla žalovaná jako příslušný správní orgán plně kompetentní. V souladu se současnou judikaturou soud konstatuje, že není ani povinností žalované opatřovat si vždy ve všech případech znalecký posudek k prokázání toho, že by odvysílaný pořad mohl ohrozit fyzický nebo psychický vývoj dětí. Dle názoru soudu žalovaná v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlila, proč podle jejího názoru odvysílání předmětného pořadu mohlo ohrozit fyzický, psychický a mravní vývoj dětí. Soud se rovněž nedomnívá, že by žalovaná nezjistila všechny pro daný případ rozhodné okolnosti a tím porušila ust. § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Soud tedy nehodnotil námitky žalobkyně k dokazování a ke shromážděnému podkladu pro rozhodnutí žalované jako důvodné.

Pokud jde o výši pokuty, žalovaná podle názoru soudu v napadeném rozhodnutí dostatečně nevěnovala pozornost relevantním kritériím stanoveným ust. § 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb., jež jsou rozhodující pro určení výše sankce. V této souvislosti je soud nucen dát za pravdu žalobkyni, že se žalovaná se všemi zákonnými kriterii nevypořádala a tudíž je v této části napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Pokud pak jde o námitku žalobkyně, že nebyly definovány pojmy dítě a mladistvý a žalovaná se ani nezabývala obsahem slov psychický a mravní, má soud za to, že v daném případě, kdy skutkový stav byl žalovanou podrobně popsán a rovněž výstižně, vyčerpávajícím způsobem bylo vysvětleno čím může být psychický stav a zejména mravní vývoj dětí a mladistvých narušen, soud neshledal ani tuto námitku žalobkyně důvodnou.

Pro úplnost ještě soud dodává, že porušení procesní lhůty pro vydání (resp. vyhotovení) rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. má význam v případě, že správní orgán dosud nerozhodl a účastník řízení se domáhá ochrany proti jeho nečinnosti, nemůže však mít vliv na zákonnost již vydaného rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto hlediska je pro napadené rozhodnutí podstatné, že žalovaná dodržela prekluzívní lhůty dle ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb.

Z výše uvedených důvodů tedy soud shledal žalobu z části důvodnou a tudíž nezbylo soudu než napadené rozhodnutí rozsudkem zrušit pro vady řízení, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. žalobkyni, která měla ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobkyni v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000 Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobkyně advokátkou. Tyto jsou pak tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobkyně advokátkou, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 2100 Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky]. Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky). Daň z přidané hodnoty ve smyslu § 57 odst. 2 s. ř. s. přitom činí částku 1368 Kč. Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, činí 10 568 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Ludmily Kutějové,

advokátky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s .ř. s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

V Praze dne 5. února 2008

JUDr. Slavomír Novák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Z. Fischerová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru