Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 339/2007 - 30Rozsudek MSPH ze dne 30.12.2010


přidejte vlastní popisek

8Ca 339/2007 - 30

8 Ca 339/2007-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: a) Ing. L. B., b) Y. B., bytem X, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti: 1. Ing. F. K., 2. Š. K., oba bytem X., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.10.2007, č.j.: S-MHMP 335355/2007/OST/No

takto:

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4.10. 2007, č.j.: S-MHMP 3353552007/OST/No, kterým bylo, dle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto odvolaní žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15, odboru územního rozhodování, ze dne 2.7.2007, č.j. : 028248/07/OÚR/OÚR, jímž bylo vyhověno žádosti Ing. F. K.a Š. K.o umístění stavby vrtané studny na pozemku č.X.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že Úřad městské části Prahy 15, odbor územního rozhodovaní, jako stavební úřad prvního stupně, vydal dne 2.7.2007 výše uvedené rozhodnutí, kterým umístil na pozemku č. X vrtanou studnu o průměru 180 mm do hloubky 7 m a dále o průměru 152 mm do hloubky 55 m, a to ve vzdálenosti 5 m od západní hranice s pozemkem X. a ve vzdálenosti 26 m od severní hranice s pozemkem č. X. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 16.7.2007 společné odvolání, ve kterém namítali, že se stavební úřad nevypořádal ani s jednou námitkou vznesenou v řízení písemně dne 25.6.2007. Žalovaný dále uvedl, že jako odvolací orgán především ověřil, zda odvolání bylo podáno účastníky řízení v zákonné lhůtě a je tedy včasné a přípustné. Dále přezkoumal soulad rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy a správnost rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Jednotlivé odvolací námitky posoudil odvolací orgán následovně: Ohledně námitek žalobců, že podklady poskytnuté navrhovateli byly nedostatečné a neúplné, že vyjádření pana RNDr. R. J. z 24.4.2007 vycházelo z nepředložených podkladů, že pan RNDr. R. J. připouští pochybnosti o homogenních parametrech podloží, přesto je ve svém vyjádření opomněl a zanedbal, či že o odbornosti pana RNDr. R. J. nelze hovořit, jelikož jeho prohlášení bylo stiženo řadou rozporů a vad, žalovaný uvedl, že vyjádření osoby s odbornou způsobilostí k povolení nakládat s podzemními vodami, vypracované RNDr. R. J., není podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, nýbrž podkladem pro vydání následného povolení k nakládání s odpadními vodami. Stavební úřad není oprávněn požadovat v územním řízení podklady nad rámec stanovený zákonem č. 245/2001 Sb., o vodách. K námitce žalobců, že návrh neřeší, jak bude při provozu studny na pozemku č.X postupováno, aby byl požadavek na předností zásobování obyvatelstva zdroji podzemní vod dodržen, žalovaný konstatoval, že v předmětném územním řízení se rozhodovalo o umístění stavby studny. Nakládání s podzemními vodami nebylo předmětem územního řízení a bude povoleno následně vodoprávním úřadem. K poukazu na běžící územní řízení o stavbě bytového domu na pozemku č. X a rodinného domu na pozemku X se žalovaný vyjádřil tak, že tyto stavby nebyly předmětem napadeného rozhodnutí. Stejným způsobem pak byla odůvodněna námitka, že městská část Praha Štěrboholy odmítá povolit žalobcům napojení stavby na stávající vodovodní řad, zatímco u žadatelů jde evidentně o zvýšení luxusu bydlení, proto nesmí být ohroženo zásobování vodou z jejich studny. Žalovaný dále uvedl, že otázka dostatečné dispozice podzemních vod bude předmětem řízení o povolení nakládání s podzemními vodami, ve kterém bude vodoprávní úřad zkoumat věcnou správnost vyjádření RNDr. R. J. Stejným způsobem se žalovaný vypořádal s námitkou, že údaj o projektovaném odběru vody ve výši 0,02 l/s není pravdivý a že riziko ztráty podzemní vody ve studni žalobců je zřejmé. K vážným pochybnostem o faktickém i právním postupu při zhotovování průzkumného hlubinného vrtu žalovaný konstatoval, že vrt, jako technické dílo k provedení geologického, resp. hydrologického průzkumu není stavbou a nepodléhá tak povolení dle stavebního zákona, kdy na provádění vrtů se vztahují ustanovení zákona o geologických pracích. K námitce žalobců, že stavební úřad nesmí uvádět adresy účastníků, žalovaný odkázal na ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, které stanoví náležitosti rozhodnutí a pro účastníky, kteří jsou fyzickými osobami, předepisuje údaje umožňující jejich identifikaci v rozsahu uvedeném v § 18 odst. 2 správního řádu, dle něhož jsou jimi jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého bydliště, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.

Na základě uvedených skutečností dospěl žalovaný k závěru, že námitky odvolatelů, uplatněné v územním řízení nebyly důvodné, nemohly být řešeny v předmětném řízení, a proto stavební úřad nepochybil, když je zamítl.

Žalobci v žalobě uvedli, že vlastníci pozemku č. X. zhotovili bez vydaného stavebního povolení vrtanou studnu, kterou prezentovali jako průzkumný vrt. Pro její legalizaci navrhli vydání rozhodnutí o umístění stavby vrtané studny. Žalobci namítali neúplné a vadné podklady pro rozhodnutí, absenci zákonem stanoveného přednostního zásobování občanů podzemní pitnou vodou, závažné dotčení svých práv z titulu kolize navrhovaného záměru se studnami na pitnou vodu žalobců tím, že jeho realizací dojde ke ztrátě podzemní vody ve studnách žalobců, apod. Stavební úřad poté vydal rozhodnutí ze dne 2.7.2007, kterým návrhu navrhovatelů ze dne 14.12.2006 vyhověl a aniž se byť jen jedinou námitkou nebo připomínkou žalobců zabýval, či vypořádal, všechny je jednou větou zamítl. Žalovaný jako odvolací stavební úřad odvolání dne 4.10.2007 zamítl, když k údivu odvolatelů rozhodnutí nezrušil a teprve až v odvolacím řízení námitky žalobců vzal na vědomí a pokusil se jimi věcně zabývat. Žalobci dále konstatovali , že žalovaný alespoň formuloval negativní stanovisko zčásti a k některým námitkám žalobců, když v nalézacím řízení námitky žalobců zůstaly stranou zájmu stavebního úřadu naprosto všechny. Žalobci v žalobě namítali, že v odvolacím řízení se žalovaný dopustil nepřípustného pochybení, když v rozporu s ust. § 39 stavebního zákona účinného do 31.12.2006 o námitkách a připomínkách uplatněných účastníky řízení rozhodoval sám. Tím se dle žalobců dopustil porušení zásady dvouinstančnosti správního řízení, když bez zákonného zmocnění suploval povinnosti nalézacího správního orgánu. Žalobci dále uvedli, že v daném řízení uplatnili celou řadu důvodně vznesených námitek plynoucích jednoznačně z vlastnických práv k jejich pozemkům a stavbám záměrem vrtané studny přímo dotčených, jakož i práv procesních ze zvláštních zákonů, např. zákona o vodách. Nezabýval-li se žalovaný každou jednotlivou námitkou a na podkladě výkladu konkrétního hmotně právního ustanovení zákona ji neodůvodnil, jednalo se o úřední postup zjevně nesprávný a se zákonem rozporný. Totéž platí i pro odůvodnění odvolacího rozhodnutí ze dne 4.10.2007, neboť žalovaným uvedená kusá skutková zjištění jsou aplikací konkrétního hmotně právního předpisu podepřena zcela sporadicky. Dle žalobců žalovaný dále hrubě pochybil, když rozhodující smysl právního institutu odůvodnění správního rozhodnutí spočívající na zásadě dvouinstančnosti správního řízení pominul. Zákonné povinnosti řádného odůvodnění rozhodnutí se správní orgán, má-li být řízení vedeno striktně podle zákona a nerozhodováno podle jeho vlastní libovůle, vůbec zprostit nemůže. Tento princip vztahu státu a občana byl dle žalobců v řízení zcela zřejmě zanedbán, proto u napadeného rozhodnutí jde o vážnou vadu spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Žalobci kromě toho podotkli, že žalovaný svou prací neomaleně zasahuje do práv účastníků řízení a

jejich právy účastníka řízení následkem toho ostentativně pohrdá. Žalobci dále poukázali na evidentní zmatečnost při hodnocení důkazů žalovaným, neboť vydání odvoláním napadeného územního rozhodnutí ze dne 2.7.2007 stavební úřad odůvodnil a námitkám žalobců nevyhověl právě na podkladě relevantního vyjádření osoby, o které tvrdil, že je vybavena příslušnou odbornou způsobilostí. Žalobci v řízení namítali technické i pro laika logické rozpory tohoto vyjádření osoby s odbornou způsobilostí a důvodně očekávali, že stavební úřad se se všemi vznesenými námitkami věcně vypořádá. Jestliže tedy žalovaný tvrdí, že vyjádření osoby s odbornou způsobilostí podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění dané stavby nebylo, lze mít za to, že napadené rozhodnutí je jako zmatečné s obsahem správního spisu v rozporu. Žalobci dále uvedli, že žalovaný ani stavební úřad se s námitkami žalobců uplatněnými v řízení nebyli schopni odborně vůbec vypořádat. Za zmatečné pokládají žalobci závěry žalovaného, když jsou se svými námitkami a připomínkami odkazováni až k budoucímu řízení o povolení s nakládáním s podzemními vodami. Dle žalobců je nesporné, že záměr navrhovatelů se podstatným způsobem ocitl se záměry žalobců v kolizi, tím do těchto zákonných práv a zájmů přímo zasahuje a jejich výkon vážným způsobem ruší, neboť bez dostatečných zdrojů kvalitní podzemní pitné vody stavby na těchto pozemcích nebude možné řádně užívat. Z žádné části napadeného rozhodnutí vůbec nevyplývá, že by obavy žalobců o ztrátu spodní vody byly nedůvodné. Žalobci dále namítali, že se žalovaný v odůvodnění vůbec nezmínil o tom, na základě jakého zákonného zmocnění by se žalobci domáhali účastenství v budoucím řízení podle zákona o vodách, aby svoje práva a zájmy měli možnost účinně uplatňovat a hájit. Odkazování žalobců s jejich námitkami až na zahájení řízení o povolení k nakládání s vodami není tedy pro uplatnění jejich oprávněných práv a zájmů na místě, když takové řízení je pro uplatňování práv a zájmů chráněných výlučně zákonem o územním plánování a stavebním řádu platformou nacházející se naprosto mimo. Touto obstrukcí se žalovaný dle žalobců hodlal zjevně účelově zprostit svých zákonných povinností, žalobce právní kličkou chtěl rovněž odbýt a nezákonnosti prvoinstančního rozhodnutí měl současně v úmyslu krýt.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

V replice žalobci setrvali na svých procesních návrzích a mimo jiné uvedli, že v žalobě uplatnili dva žalobní body a to absenci řádného odůvodnění jednak prvoinstančního rozhodnutí a jednak rozhodnutí odvolacího a ve druhém bodě poukázali na zmatečnou věcnou argumentaci žalovaného.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud vycházel z obsahu správního spisu, předloženého žalovaným, ve kterém se především nachází oznámení Úřadu městské části Praha 15, odboru územního rozhodování o zahájení územního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 25.5.2007 č.j. 022984/07/OÚR/OÚR, vyjádření žalobců k řízení o umístění vrtané studny v k.ú. X ze dne 22.6.2007, protokol o ústním jednání, konaném odborem územního rozhodování Úřadu městské části Praha 15 dne 26.6.2007 ve věci projednávání návrhu Ing. F. K. a Š. K. na umístění stavby označené jako „Vrtaná studna“, rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15, odboru územního rozhodování ze dne 2.7.2007 č.j. 028248/07/OÚR/OÚR, jímž bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby nazvané „Vrtaná studna“, odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného.

Soud posoudil věc takto:

Podle ustanovení § 39 stavebního zákona vymezí stavební úřad v územním rozhodnutí území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v územ í;jimi zabezpečí zejména soulad s cíli a záměry územního plánování, včetně architektonických a urbanistických hodnot v území, věcnou a časovou koordinaci jednotlivých stave ba jiných opatření v území, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Územní řízení tak slouží k ověření, že navrhované umístění stavby bude se všemi shora uvedenými podmínkami v souladu. Vychází z návrhu a z jeho příloh, územně plánovací dokumentace, z vyjádření a stanovisek dotčených orgánů státní správy a v neposlední řadě i z vyjádření, případně námitek účastníků řízení.

V daném případě Úřad městské části Praha 15 odbor územního rozhodování jako stavební úřad prvního stupně vydal dne 2.7.2007 rozhodnutí, kterým vyhověl žádosti Ing. F. K. a Š. K. o umístění stavby vrtané studny na pozemku č. X. Pvrvoinstančním rozhodnutím stavební úřad umístil na výše uvedeném pozemku vrtanou studnu o průměru 180 mm do hloubky 7 m a dále o průměru 152 mm do hloubky 55 m, a to ve vzdálenosti 5 m od západní hranice s pozemkem X a ve vzdálenosti 26 m od severní hranice s pozemkem č. X. Rovněž uvedl, že studna bude užívána jako zdroj užitkové vody a že projektová dokumentace pro další stupeň řízení bude zpracována tak, aby respektovala závěry předloženého vyjádřen íosoby s odbornou způsobilostí k povolení nakládat s podzemní vodou, zejména co se týká denního množství čerpané vody. Současně pak nebylo vyhověno námitkám žalobců uvedeným v jejich dopise čj. 27716/07 pod body I-IX. V odůvodnění pak stavební úřad zrekapituloval průběh předmětného řízení, mimo jiné uvedl také jaké byly předloženy doklady a podklady a konstatoval námitky žalobců, ke kterým uvedl, že jim nevyhověl, neboť v řízení byly předloženy podklady v souladu s ust. § 3 vyhl. č. 132/1998 Sb. a vyjádření RNDr. R. J. Upozornil i na skutečnost, že stavba byla posuzována z hlediska vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. a že uvedený záměr nemůže významně ovlivnit životní prostředí a veřejné zdraví a tudíž nebude dále z hlediska tohoto zákona posuzován. Stavební úřad se zabýval rovněž souladem stavby s veřejnými zájmy a konstatoval, že stavba je v souladu s funkčním využitím dle platného ú zemního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. Umístění stavby podle stavebního úřadu také vyhovuje technickým požadavkům na výstavbu v hl. m. Praze stanoveným vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy. Návrh na umístění stavby byl shledán stavebním úřadem i v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů, podle nichž posuzují návrh dotčené orgány. Uvedl i, že v rozhodnutí uvedená předložená stanoviska těchto orgánů byla souhlasná. Žalovaný ve svém rozhodnutí,jak bylo již uvedeno výše, se zabýval odvolacími námitkami žalobců pod body I – IX. a dospěl k závěru, že námitky žalobců nebyly důvodné, nemohly být řešeny v předmětném územním řízení, a proto podle žalovaného stavební úřad nepochybil, když je zamítl.

Soud shledal postup a závěry správních orgánů-stavebních úřadů správnými a zákonnými.

V žalobě žalobci uvedli, že vlastníci pozemku p.č. X zhotovili bez vydaného stavebního povolení vrtanou studnu, kterou prezentovali jako průzkumný vrt. K tomuto tvrzení žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že vrt jako technické dílo k provedení geologického resp. hydrogeologického průzkumu není stavbou a nepodléhá povolení podle stavebního zákona a také uvedl, že na provádění vrtů se vztahují ustanovení zákona o geologických pracích. Soud v této věci odkazuje na § 55 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., zákona o vodách, podle něhož se za vodní díla nepovažují průzkumné hydrogeologické vrty, a na ust. § 55 odst. 1 písm. j) téhož právního předpisu, podle kterého je studna jako vodní dílo stavbou.

Podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 254/2001 Sb. je k odběru podzemních vod potřeba povolení vodoprávního úřadu.V § 9 téhož zákona jsou pak upraveny další podrobnosti povolení k nakládání s vodami. Mezi nimi je také stanoveno, že „povolení k nakládání s vodami se vydává na časově omezenou dobu. V povolení k nakládání s vodami se stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává. Podkladem vydání povolení k nakládání s podzemními vodami je vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, pokud vodoprávní úřad ve výjimečných případech nerozhodne jinak.“ (odst. 1 ). Soud souhlasí se žalovaným v tom, že na základě pravomocného rozhodnutí o umístění studny nevzniká navrhovateli právo odebírat podzemní vodu.

Námitky žalobců týkající se obavy ze ztráty spodní vody jsou tedy v řízení o umístění stavby předčasné. Těmito okolnostmi se správní orgány zabývají až v řízení o povolení nakládat s vodami.

Vzhledem ke shora uvedenému neshledal Městský soud v Praze žádnou z námitek žalobců důvodnou a tudíž dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Soud proto postupem podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je pak odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci neměli ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 30. prosince 2010

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru