Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 324/2008 - 52Rozsudek MSPH ze dne 22.07.2011

Prejudikatura

6 A 69/2000 - 55


přidejte vlastní popisek

8Ca 324/2008 - 52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: STRAKON, s.r.o., se sídlem Strakonice, Radomyšlská čp. 268, IČ: 251 88 488, zast. Ing. Tomášem Hajduškem, daňovým poradcem, se sídlem Katovice, Školní 419, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.6.2008, č.j.: 39/46330/2008-391

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26.6.2008, č.j. 39/46330/2008-391 s e zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Ing. Tomáše Hajduška, daňového poradce.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla v souladu s ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta její žádost o prominutí penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2003 do 31.12.2003 ve výši 934.888,- Kč sděleného platebním výměrem Finančního úřadu ve Strakonicích, č.j.: 63244/07/105910/5775(správně má být 63244/07/105910/5772).

Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že posouzením skutečností uvedených v žádosti žalobkyně a související spisové dokumentace neshledal zákonné podmínky k prominutí daňového příslušenství.

Žalobkyně v žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného mimo jiné uvedla, že rozhodnutí žalovaného o její žádosti o prominutí příslušenství daně, resp. zamítnutí této žádosti je libovůlí, která je v právním státě (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná. Žalovaný nerespektoval svůj vlastní pokyn pro postup finančních orgánů při vyřizování žádostí o prominutí příslušenství daně. Přitom ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod) vyplývá princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí v případě, že mu zákon dává prostor pro uvážení, pokud se taková praxe vytvořila.

Žalobkyně dále uvedla, že tvrzení žalovaného uvedené v odůvodnění svého rozhodnutí bylo v příkrém rozporu se skutečností, obsahem spisu i s vlastními vnitřními předpisy žalovaného. V této souvislosti žalobkyně odkázala jak na Pokyn č. DS-159, vydaný žalovaným dne 12.4.2007 pod č.j.: 43/33897/2007-431 k vymezení podmínek, za nichž může dojít k prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti dle ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb., tak na Pokyn D-319 ze dne 27.5.2008, vydaný žalovaným pod č.j.: 43/48 552/2008-431, kterým se vymezují nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti dle ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb., kdy v čl. II odst. A pokynu D-319 jsou uvedeny skutečnosti vylučující vydání rozhodnutí, jímž by bylo prominuto příslušenství daně z důvodu btvrdosti. Žalobkyně prohlásila, že ani jeden z uvedených důvodů u ní v době podání žádosti ýt uplatněn nebyl. V čl. II. odst. B pokynu D-319 jsou uvedeny důvody při jejichž naplnění lze že usuzovat na naplnění zákonného důvodu tvrdosti dle ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb. 'ání Žalobkyně se domnívala, že u ní byl naplněn důvod č. 17, protože vyměřené penále převyšuje doměřenou daň. V čl. II. odst. C pokynu D-319 jsou uvedeny důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit a zvýšit promíjené příslušenství daně z důvodu tvrdosti. Žalobkyně má za to, že je u ní naplněn důvod č. 1 (bezdlužnost daňového dlužníka), důvod č. 3 (zjištěné důvody vyměření daně nemají charakter zatajení skutečností) a důvod č. 4 (dobrá úroveň spolupráce daňového dlužníka se správcem daně). Žalobkyně současně také uvedla, že v pokynu D-319 jsou uvedeny stejné podmínky a důvody, které je správce daně oprávněn zohlednit, jako v pokynu DS-159 a jejichž naplnění ze strany žalobkyně jasně deklaroval finanční úřad při svém rozhodování o žádosti o prominutí penále. Není tedy podle žalobkyně zřejmé, z jakých důvodů rozhodl žalovaný v přímém rozporu s rozhodnutím Finančního úřadu ve Strakonicích.

Na základě výše uvedeného žalobkyně konstatovala, že žalovaný napadeným rozhodnutím porušil svůj vlastní pokyn č. DS-159 a pokyn č. D-319. Podle žalobkyně ačkoliv tyto vnitřní pokyny nejsou právně závazné, je nesporné, že vytvářejí tzv. správní praxi a tedy vlastně jsou de facto pro žalovaného závazné za podmínky, že nejsou v rozporu se zákonem.

Ve vyjádření žalovaného k žalobě označil žalovaný žalobu za zcela nedůvodnou a navrhl, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

V replice na vyjádření žalovaného žalobkyně mimo jiné uvedla, že je nadále toho názoru, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu s Ústavou, při jeho vydání se dopustil žalovaný zakázané libovůle, a proto trvala na svém žalobním petitu, ve kterém navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Žádostí ze dne 3.3.2008 požádala žalobkyně Finanční úřad ve Strakonicích o prominutí penále na dani z příjmů právnických osob, které jí bylo vyměřeno platebními výměry č. 63243/07/1059310/5772 a č. 63244/07/1059310/5772 v celkové výši 1 192 447,- Kč.

Rozhodnutím Finančního úřadu ve Strakonicích ze dne 19.5.2008 č.j. 45438/08/105910/5772 bylo žalobkyni prominuto penále za prodlení úhrady daně v částce 141 658,- Kč. V odůvodnění správce daně mimo jiné uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobkyně svoji daňovou povinnost na dani z příjmů právnických osob za období od 1.1.2002 do 31.12.2002 nesplnila ve lhůtě její splatnosti, nemohl správce daně žádosti žalobkyně plně vyhovět.

Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 26.6.2008 č.j.: 39/46330/2008-391 byla žádost žalobkyně ze dne 3.3.2008 o prominutí penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2003 do 31.12.2003 ve výši 934 888,-Kč sděleného platebním výměrem Finančního úřadu ve Strakonicích č.j. 63244/07/105910/5775 zamítnuta. V odůvodnění, jak již bylo výše uvedeno, ministerstvo pouze uvedlo, že posouzením skutečností uvedených v žádosti a související spisové dokumentace neshledalo zákonné podmínky k prominutí daňového příslušenství.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud posoudil předmětnou věc takto:

Podle ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb. ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoli stadiu daňového řízení. Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši daně, která z těchto důvodů může být posouzena a prominuta. Byla-li žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po šedesáti dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn. Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí. Týká-li se rozhodnutí podle tohoto ustanovení více daňových subjektů, lze je doručit zveřejněním ve Finančním zpravodaji. Odstavce 3 a 4 se použijí i na řízení o prominutí daně nebo jejího příslušenství vedená správci daně na základě obdobného zmocnění stanoveného zvláštním předpisem.

Městský soud v Praze po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když shledal důvodnou žalobní námitku, spočívající v nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění. Z velice strohého odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrna úvaha správního orgánu o tom, proč byla žalobkyni její žádost o prominutí penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2003 do 31.12.2003 ve výši 934.888,- Kč sděleného platebním výměrem Finančního úřadu ve Strakonicích zamítnuta. Odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela postrádá uvedení rozhodných skutečností.

Soud si je vědom toho, že na prominutí příslušenství daně nemá žalobkyně právní nárok. Soud však přes tyto uváděné skutečnosti zastává názor, že i v případě vydaného rozhodnutí o prominutí příslušenství daně podle ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb. je nezbytné, aby úvaha správního orgánu o tom, proč došlo či nedošlo k prominutí příslušenství daně částečně či zcela podle žádosti daňového subjektu a v jaké konečné výši, byla obsažena v odůvodnění rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.11.2009 č.j. 9 Afs 71/2009-55 dostupný na www.nssoud.cz). V opačném případě – tak jako tomu je v posuzované věci – je vydané rozhodnutí nejasným a nesrozumitelným, neboť účastník řízení není vlastně řádně a úplně seznámen s důvody, pro které bylo či nebylo vyhověno jeho žádosti o prominutí příslušenství daně v určité výši, jak v žádosti požadoval.

Na základě všech výše uvedených skutečnosti soud postupoval podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř s. a zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení, spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s.) a podle ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Na žalovaném správním orgánu nyní bude, aby se znovu řádně zabýval žádostí žalobkyně o prominutí příslušenství daně z hlediska konkrétních skutečností, vyplývajících ze spisového materiálu a v novém rozhodnutí uvedl všechny rozhodné úvahy, které ho vedly k závěrům, vyjádřeným ve výroku rozhodnutí. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně daňovým poradcem ve výši 4.800,- Kč, což tvoří 2 úkony právní služby po 2.100,- dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 2 režijní paušály po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částka 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je daňový poradce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Náklady řízení tedy činí celkem 7.760,- Kč, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 22. července 2011

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru