Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 31/2008 - 25Rozsudek MSPH ze dne 27.01.2011

Prejudikatura

10 Ca 330/2006 - 89


přidejte vlastní popisek

8 Ca 31/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: P. Q. H., nar. x, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupen Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j.

OAM-780/M-2007 ze dne 8. ledna 2008,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č.j. OAM-780/M-2007 ze dne 8. ledna 2008 se

zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7760,- Kč

do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Jiřího Hladíka,

advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. ledna 2008, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie České republiky č.j. SCPP-3758/C-221-2007 ze dne 9. 11. 2007, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žádosti o vydání nového rozhodnutí, kterým měla být zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval rozhodnutí cizinecké police ze dne 13. 8. 2004, č.j. SCPP-457/UL-V-SV-2004, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 5 let. Dne 11. 10. 2007 podal žalobce žádost o vydání rozhodnutí, jímž se ruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, s odůvodněním, že se mu mezitím s paní P. T. H. narodily tři děti, jejichž otcem je podle rodných listů její manžel pan J. K. Správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a nadále pobýval na území České republiky, a tedy nepominuly důvody vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný v odvolacím řízení konstatoval, že nerespektování rozhodnutí správních orgánů o správním vyhoštění je závažnou skutečností, odůvodňující závěr, že důvody správního vyhoštění nepominuly. Dále konstatoval, že otcem dětí paní P. T. H. je její manžel pan J. K., přičemž z tvrzení žalobce usoudil, že manželství paní P. T. H. bylo uzavřeno účelově , což vede ke znevažování práva a tolerance toho pak omezuje vymahatelnost práva; obcházením zákonů je rovněž narušována činnost veřejné správy. Z těchto důvodů dospěl žalovaný ke stejným závěrům, jako správní orgán I. stupně.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce vytkl správním orgánům obou stupňů nesprávný výklad a aplikaci ust. § 122 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále to, že ignorovaly skutečnost, že žalobce se cítí být otcem tří nezletilých občanů České republiky, o něž pečuje. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil a aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobcovy námitky a navrhl zamítnutí žaloby.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

Žalobce především namítal, že podle názoru správních orgánů obou stupňů nepominuly u žalobce důvody, pro které bylo uloženo správní vyhoštění s tím, že ust. § 122 odst. 6 zákona o pobytu cizinců lze aplikovat výhradně za situace, kdy vyhoštěná osoba opustí území České republiky. Výklad, který zaujala žalovaná, nemá oporu v zákoně a navíc nebyl v této podobě bezvýhradně aplikován: pokud by byl tento výklad správný, nebylo by možné za situace, kdy cizinec nevycestoval, nové rozhodnutí ve věci vydat. Tento postup však správní orgány neaplikují, a dospějí-li k názoru, že zájem společnosti převyšuje nad zájmem na vycestování cizince, konstatují, že důvody správního vyhoštění pominuly (viz případ vedený pod č.j. SCPP-4125/C-255-2007). Žalobce má za to, že zájem na tom, aby i nadále pečoval o nezletilé děti a jejich matku, převyšuje nad zájmem na jeho vycestování.

Městský soud v Praze shledal tuto námitku důvodnou, vycházeje z judikatury Nejvyššího správního soudu.

Podle ust. § 122 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců policie může na žádost cizince vydat nové rozhodnutí, kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, jestliže pominuly důvody jeho vydání a uplynula polovina doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, nebo

Nejvyšší správní soud se v rozsudku č.j. 1 As 38/2007-80 ze dne 6. 12. 2007, zabýval interpretací a aplikací ust. § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném ke dni rozhodování správních orgánů v souzené věci, podle něhož policie na žádost cizince může zrušit platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, jestliže pominuly

důvody jeho vydání a uplynula polovina doby platnosti tohoto rozhodnutí. V nadpisu § 122 zákona je vyjádřeno, že toto ustanovení upravuje podmínky odstranění tvrdosti správního vyhoštění.

Předmětem sporu v dané věci byla především otázka, zda je z hlediska rozhodování správních orgánů o žádosti cizince o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců podstatná skutečnost, že žádající cizinec od okamžiku, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo platnosti,

neopustil území České republiky, resp. jde o to, zda tato skutečnost může být důvodem zamítnutí žádosti.

Zákon o pobytu cizinců v § 122 odst. 5 upravuje dvě podmínky pro případné odstranění tvrdosti způsobené rozhodnutím o správním vyhoštění – uplynutí poloviny doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, a současně pominutí důvodů

vydání rozhodnutí o správním vyhoštění; jiné podmínky v něm uvedeny nejsou. Vdaném případě správní orgány obou stupňů považovaly za splněnou podmínku uplynutí poloviny doby určené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Žádost žalobkyně však zamítly pronesplnění druhé z podmínek - pominutí důvodů vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, resp. proto, že nebylo možné § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců aplikovat, neboť žalobkyně z území České republiky vůbec nevycestovala.

Za podstatné Nejvyšší správní soud považoval to, že z dikce zákona nelze dovodit, že by žádost o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění mohl podat pouze cizinec, který území České republiky v období po vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění opravdu opustil. Omezení aktivní legitimace k podání předmětné žádosti by muselo být expressis verbis vyjádřeno v zákoně o pobytu cizinců, jelikož by se jednalo o omezení práv

některých cizinců na přezkum správního rozhodnutí. Takové omezení však nelze dovodit ani z podmínky pominutí důvodů vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Důvody vydání rozhodnutí o správním vyhoštění upravuje taxativně § 119 zákona o

pobytu cizinců. Důvodem správního vyhoštění tak zcelajistě není samotný výkon

rozhodnutí o správním vyhoštění, tedy opuštění území České republiky. Proto

nemožnost výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, a to zejména taková nemožnost výkonu rozhodnutí, jíž zákon o pobytu cizinců výslovně spojuje s rozhodováním o žádosti cizince o udělení azylu (§ 119 odst. 3 zákona), není sama o sobě pro rozhodování o tom, zda pominuly důvody vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, podstatná.

Městský soud v Praze konstatoval, že citovaný závěr soudu je nutno bez dalšího respektovat i v nyní projednávané věci, a tedy nutno mít za to, že skutečnost, že žalobce po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění neopustil území České republiky, není překážkou pro to, aby bylo konstatováno, že pominuly důvody vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný je tedy povinen o odvolání žalobce znovu rozhodnout, a zvážit jeho žádost s vědomím shora uvedeného závěru Nejvyššího správního soudu.

Žalobce dále namítl, že pečuje o tři nezletilé děti, občany České republiky, u nichž probíhá řízení o popření otcovství, kdy žalobce se cítí být jejich otcem. Je zcelairelevantní, za jakých podmínek bylo uzavřeno manželství matky nezletilých. Navíc nelze souhlasit s tím, že byluzavřeno pouze s účelem získat pro paní P. T. H. povolení k trvalému pobytu. V případě žalobce je rozhodné - a bylo to před soudem prokázáno – že ten pečuje o tři nezletilé děti, jejichž vyživovací povinnost jejich zákonný zástupce neplní a u nichž je vedeno řízení o popření otcovství; přitom se jedná o občany České

republiky. Správní orgány jsou povinny postupovat tak, aby především hájily zájmy dítěte. Staví se však k této otázce alibisticky a ponechávají veškerou odpovědnost na matce nezletilých dětí, která bude po v případě vycestování žalobce v bezvýchodné situaci, která bude spočívat v nemožnosti pečovat o své děti a také v nemožnosti ukončit řízení o popření otcovství.

Tuto námitku soud shledal nedůvodnou. Jak je zřejmé z obsahu správního spisu a jak vyložil žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nezletilé děti se narodily paní P. T. H. za trvání manželství s panem J. K., jenž je podle zákona jejich otcem. Pokud žalobce tvrdil, že skutečným, tedy biologickým otcem těchto nezletilých dětí je právě on, nezbývá než konstatovat, že toto své tvrzení nijak nedoložil. Ani se žalobou, ani dosud nepředložil soudu žádný doklad o tom, že řízení o popření otcovství skutečně probíhá, případně zda již skončilo a s jakým výsledkem, a že tedy jeho otcovství je potvrzeno. Je tedy zřejmé, že v době rozhodování žalovaného dovolacího orgánu nebyl důvod mít za to, že žalobce je skutečně otcem nezletilých dětí, občanů České republiky, že se o takové děti stará a k takové skutečnosti přihlížet. V tomto rozsahu je tedy tato žalobní námitka nedůvodná.

Pro úplnost soud konstatuje, že pokud by v době od podání žaloby došlo ve věci ke změně, jež by byla pro posouzení dopadů správního vyhoštění do rodinného a soukromého života žalobce podstatná (například tedy otcovství žalobce k nezletilým dětem, občanům České republiky), pak žalovaný existenci takových skutečností náležitě objasní a následně zváží přiměřenost dopadu správního vyhoštění do rodinného a soukromého života žalobce.

Městský soud v Praze tedy shledal, že žaloba byla podána důvodně, a proto podle ust. § 78 odst. 1 a 4 soudního řádu správního napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátovi za dva úkony právní služby po 2100,- Kč, zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 7760,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 27. ledna 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru