Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 303/2008 - 43Rozsudek MSPH ze dne 14.04.2011

Prejudikatura

1 As 69/2010 - 62


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 8Ca 303/2008 - 43-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: X, nar. dne X, státní přísl. X, trvale bytem X zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, P.O. Box č. 78, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.7.2008, č.j.: CPR-7806-1/ČJ-2008-9CPR-V221

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 24.7.2008 č.j. CPR-7806-1/ČJ-2008-9CPR-V221 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.248,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.7.2008, č.j.: CPR-7806-1/ČJ-2008-9CPR-V221, jímž bylo dle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Přerov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8.4.2008, č.j. CPOV-4638/ČJ-2008-4066, kterým bylo žalobci dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb. uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území, byla stanovena na 1 rok. Současně byla žalobci dle ustanovení § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. stanovena doba k vycestování z území České republiky do 12.5.2008. Podle § 120a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. nebyly shledány důvody znemožňující vycestování cizince podle § 179 zákona č. 326/1999 Sb.

Žalovaný v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že z postoupeného spisového materiálu a po provedeném šetření zjistil, že žalobce do České republiky přicestoval dne 25.11.2007 s cestovním dokladem č. B1151920 a vízem č. EB2938487 za účelem zaměstnání s platností od 17.11.2007 do 14.7.2008. Součástí žádosti cizince o povolení k pobytu bylo rozhodnutí Úřadu práce v Přerově ze dne 7.5.2007 č.j. PRA-307/2007-za o povolení k zaměstnání u společnosti Energo IPT s.r.o. s platností od 15.7.2007 do 14.7.2008. Dne 25.1.2008 byla žalobci na vlastní žádost Inspektorátem cizinecké policie Přerov pod č.j. SCPP-2520/OV-VII-CI-2007 zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů z důvodu zániku účelu pobytu a byl mu do cestovního dokladu vylepen výjezdní příkaz č. GA0039658 s platností do 3.2.2008. Dne 8.4.2008, tj. po skončení doby platnosti výjezdního příkazu se žalobce v doprovodu advokáta pana Mgr. Marka Sedláka, dostavil na Inspektorát cizinecké policie v Přerově, kde předložil překlad vyjádření, ze kterého vyplývá, že cizincův projev vůle ukončit platnost dlouhodobého pobytu na území České republiky, nebyl učiněn svobodné a vážně. Dne 8.4.2008 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení.

Žalovaný konstatoval, že vzhledem k tomu, že se cizinec na území České republiky zdržoval v období od 4.2.2008 do 8.4.2008 neoprávněně, naplnil podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb.

Ze spisového materiálu žalovaný dále zjistil, že žalobce dne 25.1.2008 podal u skupiny povolování pobytu v Přerově žádost o ukončení dlouhodobého pobytu na území České republiky z důvodu ukončení pracovního poměru u společnosti Energo IPT s.r.o. Na základě výše uvedeného a na základě sdělení zaměstnavatele společnosti Energo IPT, s.r.o. o předčasném ukončení zaměstnání z důvodu neomluvených absencí žalobce, správní orgán prvního stupně v souladu se zákonem o pobytu cizinců, žádost posoudil dle ustanovení § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., vydal žalobci výjezdní příkaz a do cestovního dokladu vylepil vízový štítek č. GA0039658 s platností 3.2.2008. Vzhledem k tomu, že v této době žalobce z území České republiky nevycestoval zdržoval se v období od 4.2.2008 do 8.4.2008 na území prokazatelně neoprávněně. Jestliže měl pochybnosti o legálnosti ukončení pobytu, mohl podle žalovaného toto neprodleně sdělit správnímu orgánu, který mu vydával výjezdní příkaz a rušil v cestovním dokladu záznam o povolení k dlouhodobému pobytu na území. Stejné tak mohl případné námitky řešit i v době platnosti výjezdního příkazu a nikoliv až 2 měsíce po uplynutí doby jeho platnosti.

Žalovaný dle ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně postupoval v řízení v souladu s ustanovením § 50 zákona č. 500/2004 Sb., tedy zjistil skutečný stav věci a pro rozhodnutí si opatřil potřebné podklady. Rovněž tak byla účastníku řízení poskytnuta ve smyslu ustanovení § 4 a § 6 odst. 2 téhož zákona potřebná součinnost, když mu byla ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1, 2, 3 tohoto zákona dána možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Nalézacím správním orgánem byl tedy skutkový stav spolehlivě zjištěn, doložen a náležitě popsán v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Žalobce v žalobě proti rozhodnutí žalovaného mimo jiné uvedl, že rozhodnutí žalovaného spočívá na nesprávném a neúplném posouzení zjištěného skutkového stavu a nesprávném právním posouzení věci. Žalobce se cítí být rozhodnutím žalovaného i rozhodnutím správního orgánu prvního stupně poškozen na svých právech.

Dle názoru žalobce bylo napadané rozhodnutí vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaný jako odvolací správní orgán v rozporu s ustanovením § 3 a § 50 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád nezjistil skutkový stav věci. Dokonce aktivně odmítá relevantně hodnotit žalobcem uvedené skutečnosti. Pokud žalobce v odvolání uvedl, že žádost o zrušení povolení k pobytu nepodal, že se nejednalo o projev jeho řádně projevené, svobodné a vážné vůle, že tedy tento úkon byl učiněn v rozporu s § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tak by se žalovaný měl s danou okolností vypořádat jinak než jen tím, že konstatuje spisový materiál s odkazem na právně nesmyslné konstatování, že „účastník podal žádost o zrušení pobytu". Zásadní námitka, z níž vyplývá, že mohlo dokonce dojít ke spáchání trestného činu, nebyla žalovaným vůbec hodnocena.

Žalovaný, dle názoru žalobce, zkoumal důkazy, které nejsou předmětem řízení, když zjišťoval, zda skutečně došlo k „zániku účelu pobytu". Pobyt byl zrušen na žádost (tedy na základě úkonu žalobce), u níž není rozhodné, jaké důvody žadatele k tomu vedly, a je jen zkoumáno, zda takový procesní úkon je v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. resp. se jedná o projev vůle projevený řádně, svobodně a vážně. Žalobce namítal vadu projevu vůle.

Žalovaný dále zcela pominul ten fakt, že ve věci žalobce je vedeno trestní řízení Policií České republiky, Obvodním oddělením Přerov II pod sp. zn. ORPR-1260/TČ-2008 pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizích práv spočívají v tom, že žalobce byl pracovníky zaměstnavatele za přítomnosti příslušníků cizinecké policie výhrůžkami donucen podepsat žádost o zrušení pobytu. Na tuto dobu mělo být řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušeno po dobu, než bude v trestní věci rozhodnuto.

Dle žalobce je z uvedeného zjevné, že v době vydání napadaného rozhodnutí žalobce pobýval na území České republiky na základě platného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, který vzhledem k neplatnosti právního úkonu žalobce (žádost o zrušení pobytu) nebylo nikdy zrušeno.

Ve vyjádření žalovaného k žalobě, žalovaný setrval na svém žalobou napadeném rozhodnutí a s ohledem na ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č 326/1999 Sb. navrhl odmítnutí žaloby.

Při ústním jednání konaném dne 14.4.2011 se za žalovaného nikdo bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobce na podané žalobě trval, odkázal na její písemné vyhotovení a současně poukázal i na právní závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11.11.2010 č.j. 1 As 69/2010-62. Zdůraznil, že ze správního spisu je zřejmé, že ve věci nebyl zjištěn skutkový stav. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, které zástupce žalobce vyčíslí do 3 dnů.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 8.4.2008 zahájil s žalobcem Inspektorát cizinecké policie Přerov dle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řízení ve věci správního vyhoštění z území České republiky. Téhož dne byla cizinci dána možnost se k předmětné věci vyjádřit do protokolu. Žalobce v protokolu odkázal na své vyjádření ze dne 7.2.2008 a dodal, že v té chvíli nevěděl, že podepisuje žádost o zrušení víza. Na území České republiky nemá žádné rodinné vazby.

Dne 8.4.2008 bylo žalobci Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Inspektorátem cizinecké policie Přerov vydáno pod č.j. CPOV-4638/ČJ-2008-4066 rozhodnutí o správním vyhoštění z území České republiky. Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, byla stanovena na 1 rok. Předmětné rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že žalobce na území České republiky pobýval bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 14.4.2008. Dne 23.4.2008 podal proti citovanému rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. Marka Sedláka v zákonné lhůtě odvolání, které bylo následně doplněno podáním ze dne 29.4.2008.

O odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak výše uvedeno. Ve správním spise se pak rovněž nachází vyjádření žalobce ze dne 7.2.2008 a sdělení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Přerov, Skupiny povolování pobytu Přerov ze dne 19.2.2008.

Městský soud v Praze posoudil předmětnou věc takto:

Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu.

Předně soud konstatuje, že zrušení platnosti víza na žádost žalobce je předmětem samostatného správního řízení a rozhodnutí, které bylo v předmětné věci vydáno není dle ustanovení § 171 zákona č. 326/1999 Sb. z přezkumu soudem vyloučeno.

V předmětné věci je nesporné, že rozhodnutí o zrušení platnosti víza v daném případě nebylo vůbec vydáno. Tuto skutečnost pak potvrzuje i správní orgán prvního stupně, když ve svém rozhodnutí ze dne 8.4.2008 č.j. CPOV-4638/ČJ-2008-4066 na str. 2 uvedl: „ Jelikož cizinec o zrušení povolení k pobytu požádal, byl tento pobyt ukončen v souladu s ustanovením § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., a z důvodu, že toto citované ustanovení nepodléhá správnímu řádu, nebylo vydáno Rozhodnutí o ukončení pobytu,...“

Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec a) byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, b) neplní účel, pro který bylo vízum uděleno, nebo

c) o zrušení platnosti víza požádá.

Podle ustanovení § 37 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. policie v rozhodnutí, kterým zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí cizinci výjezdní příkaz; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.

Podle ustanovení § 168 zákona č. 326/1999 Sb. ustanovení správního řádu o správním řízení se nevztahují na řízení podle § 9 (s výjimkou řízení podle § 9 odst. 4), § 19 odst. 1, § 22, 24, 26, 29, 29a odst. 1 a 3, § 29b odst. 2, 30, 33, 36, § 37 odst. 1 písm. c), § 38 odst. 1, § 40, 41, 49, 50, § 53 odst. 2, § 56 odst. 5 a 6, § 61, 92, 98a, 115a, § 122 odst. 1 a 2, § 123a, § 124 (s výjimkou řízení podle § 124 odst. 4), § 124b, § 126a, § 129, § 135 odst. 3 až 5, § 148, § 154 odst. 2, § 155 odst. 1, § 180, 180b, 180d, 180e a 180h.

Obdobnou věcí se již také zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11.11.2010 č.j. 1 As 69/2010-62 (dostupný na www.nssoud.cz), kde Nejvyšší správní soud uvedl, že „pro řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců se tedy nepoužijí ustanovení správního řádu o správním řízení. Z této skutečnosti ovšem nelze dovozovat, že správní orgán není povinen vydat rozhodnutí. Povinnost policie rozhodnout o zrušení platnosti víza ve formě rozhodnutí vyplývá z ustanovení § 37 odst. 3 zákona, které upravuje obligatorní náležitosti rozhodnutí o zrušení platnosti víza a stanoví další postup policie po vydání takového rozhodnutí. Systematickým výkladem ustanovení § 37 lze tedy dospět k jednoznačnému závěru, že rozhodnutí o zrušení platnosti víza se vydává ve všech případech, kdy je dán některý z důvodů vyjmenovaných v odstavci 1 a 2 citovaného ustanovení. Třetí odstavec ustanovení § 37 neobsahuje zvláštní úpravu procesního postupu správního orgánu v případě naplnění důvodu pro zrušení platnosti víza podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona. Pokud bylo úmyslem zákonodárce zvolit v případě podání žádosti o zrušení víza cizincem jiný procesní postup a nevydávat v takové situaci rozhodnutí, musel by tak učinit jasným způsobem a výslovně to v zákoně stanovit. Pouhé vyloučení aplikace ustanovení správního řádu o správním řízení (§ 168 zákona) na řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců neznamená absenci povinnosti správního orgánu vydat také v tomto řízení rozhodnutí o zrušení víza. Právě rozhodnutí o zrušení platnosti víza slouží jako zákonný podklad pro možnost udělení výjezdního příkazu do cestovního dokladu cizince (§ 50 zákona o pobytu cizinců). V případě, že by rozhodnutí o zrušení platnosti víza v řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona nebylo vydáno, neměly by správní orgány žádný legální podklad (ve smyslu § 50 odst. 1 a 2 zákona) pro udělení výjezdního příkazu. V této souvislosti lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 Azs 16/2005 - 34, publikovaný pod č. 808/2006 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz, v němž zdejší soud konstatoval, že výjezdní příkaz není rozhodnutím v materiálním smyslu a nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Uvedl, že „[n]ejenže tedy právní norma nepředepisuje pro výjezdní příkaz formální náležitosti rozhodnutí tak, jak bývají pravidelně procesními předpisy vyžadovány (výrok, odůvodnění, poučení o řádných opravných prostředcích; (…) ale zcela zjevně nepředpokládá ani samotný proces aplikace práva, tedy zjištění skutkového stavu věci, výběr adekvátní právní normy, posouzení, zda lze daný skutkový stav této normě podřadit, ani samotnou aplikaci této normy. Úkon, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. však může být výsledkem pouze takovéhoto shora uvedeného rozhodovacího procesu.“ Uvedený výklad lze rovněž podpořit zněním kompetenčních ustanovení zákona o pobytu cizinců, neboť podle § 164 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců náleží mezi pravomoci oblastního ředitelství služby cizinecké policie i rozhodování o zrušení platnosti víza, z čehož lze nepřímo dovodit povinnost správního orgánu vydat ve věcech zrušení platnosti víza rozhodnutí. Na tomto místě Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoliv je pro řízení o žádosti cizince podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců vyloučena aplikace ustanovení správního řádu o správním řízení, jsou správní orgány přesto povinny vycházet z obecných zásad správního řízení obsažených v § 2 až 8 správního řádu (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2007, č. j. 8 Afs 59/2005 - 83, publikovaný pod č. 1440/2008 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz). To ostatně vyplývá i z § 177 odst. 1 správního řádu, podle něhož se základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Ze zásady rychlosti řízení (vyřizování věci bez zbytečných průtahů) a ze zásady poučovací povinnosti správních orgánů by pak vyplývalo, že rozhodnutí o zrušení platnosti víza musí být i v řízení podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců vydáno bez zbytečných průtahů a musí obsahovat přiměřené poučení o právech a povinnostech cizince.“

Vzhledem k uvedenému došlo k porušení zákona, když o žádosti žalobce o zrušení platnosti víza nebylo správním orgánem vydáno rozhodnutí. Za tohoto stavu nelze pak pobyt žalobce v období od 4.2.2008 do 8.4.2008 kvalifikovat jako neoprávněný, když žalobce pobýval na území České republiky na základě platného víza č. EB2938487 za účelem zaměstnání s platností od 17.11.2007 do 14.7.2008.

Městský soud v Praze dle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.), ve kterém je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,-Kč a v náhradě nákladů právního zastoupení advokátem. Náklady právního zastoupení činí za 3 úkony právní služby ( převzetí zastoupení, sepsání žaloby a účast při jednání) á 2.100,-Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. a za 3x režijní paušál á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 7.200,-Kč. Dále náklady žalobce sestávají z náhrady cestovného zástupce žalobce k účasti na jednání dne 14.4.2011 na trase Brno- Praha a zpět v délce 2 x 200 km osobním automobilem značky ŠKODA OCTAVIA, registrační značky 3B10606, při průměrné spotřebě 5,9 litrů motorové nafty/100 km v ceně 30,80 Kč za litr, což činí při sazbě základní náhrady 3,70 Kč částku 2.207,- Kč. Konečně náklady žalobce tvoří náhrada jeho zástupce za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin při sazbě 100,- Kč za jednu půlhodinu, tedy 800,- Kč. Daň z přidané hodnoty ve smyslu § 57 odst. 2 s.ř.s. v sazbě 20% dle zákona č. 235/2004 Sb. činí 2.041,40 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 14.248,40 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 14. dubna 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru