Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 30/2008 - 34Rozsudek MSPH ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

11 Ca 81/2007 - 114


přidejte vlastní popisek

8Ca 30/2008 - 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, IČ: 251 10 161, zast. JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem, se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 13.11.2007, sp.zn.: ČOI 3502/2007/0100/1000/2007/Kr/Št

takto:

I. Rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 13.11.2007 sp.zn.: ČOI 3502/2007/0100/1000/2007/Kr/Št se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ing. Igora Kremly, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce (dále jen „ústřední ředitelka“), jímž bylo dle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a Hl. m. Prahy (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 22.8.2007, č.j. : 3476-10-07, kterým byla žalobci dle ustanovení § 23 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč, pro porušení ustanovení § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v dopustil tím, že účtoval kontrolní nákup celkovou nesprávnou částkou 354,- Kč namísto správné částky 332,- Kč, tedy s rozdílem 22,- Kč v neprospěch spotřebitele. K uvedenému rozdílu došlo účtováním nesprávné částky 59,90 Kč za výrobek (1x Pfanner hruška 2 l) namísto správné částky 42,90 Kč, se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen prostřednictvím údaje o ceně formou regálové cenovky, a dále účtováním nesprávné částky 39,90 Kč za výrobek ( 1x Pfanner Bio multi Gold 1 l) namísto správné částky 34,90 Kč, se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen prostřednictvím údaje o ceně formou regálové cenovky, jak bylo zjištěno při kontrole provedené dne 4.5.2007 v provozovně žalobce Bezručova 3630, Mělník.

Ústřední ředitelka v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedla, že po přezkoumání všech předložených písemných materiálů dospěla k závěru, že porušení ustanovení § 3 písm. c) zákona č. 364/1992 Sb. bylo žalobci prvoinstančním orgánem spolehlivě prokázáno a je řádně zdokumentováno v sepsaném kontrolním protokolu ze dne 4.5.2007.

Neakceptovala tvrzení žalobce, že pojem „předražení je zavádějící, že se musí jednat o úmysl s cílem získat majetkový prospěch, neboť pojem „předražení“ přesně vystihuje jednání žalobce, tj. účtování nesprávně vysoké ceny zboží, které má za následek finanční poškození spotřebitele. Dle jejího názoru je úmysl prodávající osoby, vzhledem k objektivní odpovědnosti za spáchání správního deliktu, právně bezvýznamný.

Při stanovení výše pokuty přihlédla ústřední ředitelka ke všem skutečnostem uvedeným v § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., a to jak k povaze protiprávního jednání žalobce, které spočívalo ve zkrácení práva spotřebitele na účtování výrobku za správné ceny, tak i k rozsahu jeho následků, spočívající v poškození jen jednoho spotřebitele o 22,- Kč, což činilo 28,2 % navýšení ke správné ceně dvou nesprávně účtovaných výrobků a 6,6 % k hodnotě celého nákupu. Podle ústřední ředitelky podané odvolání, jakož i obsah spisu jako celek, nezavdávají důvod ke snížení pokuty pod výměr obsažený v rozhodnutí prvoinstančního orgánu, a proto považovala výši uložené pokuty za dostatečně splňující represivní i preventivní účinky a tudíž za přiměřenou.

Žalobce považoval žalobou napadené rozhodnutí ústřední ředitelky za nezákonné. Nezákonnost spatřoval žalobce v následujících skutečnostech: - napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí prvoinstančního orgánu, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky, - žádné ze správních rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem a obě tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, - napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, - napadané rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech, - napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena nepřiměřená pokuta. Žalobce měl dále za to, že k nezákonnosti napadeného rozhodnutí došlo v důsledku zkrácení žalobce na jeho právech, jakožto účastníka řízení, a to zejména na právu moci rozhodnutí správního orgánu řádně a úplně přezkoumat a na základě takového řádného a úplného přezkoumání brojit proti postupu správních orgánů.

Žalobce dále uvedl, že prvoinstanční správní rozhodnutí v části o výši pokuty spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné.

Hodnocení prvoinstančního orgánu je dle názoru žalobce zcela nesprávné, neboť prvoinstanční orgán pouze popsal jednání, aniž by toto hodnotil, a zákonným hlediskům ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. podřadil skutečnosti, které jsou obsaženy již ve znacích skutkové podstaty příslušného správního deliktu. Tyto skutečnosti jsou pak rozhodné pro posouzení, zda ke správnímu deliktu došlo či nikoliv a pro určení sazby, ve které má být konkrétní pokuta uložena a nelze k nim přihlížet znovu při rozhodování o konkrétní výši pokuty, neboť by se jednalo o porušení zásady dvojího přičítání. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí prvoinstančního orgánu neobsahuje žádné relevantní skutečnosti, které by byly řádně podřazeny pod zákonná hlediska a na jejichž základě by tato hlediska byla hodnocena.

Žalobce dále namítal, že nebyly splněny podmínky pro to, aby ústřední ředitelka mohla odvolání zamítnout a potvrdit prvoinstanční správní rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené měl žalobce za to, že takovýto postup byl nezákonný.

Žalobce měl dále za to, že napadené rozhodnutí ústřední ředitelky je v rozporu se skutečným stavem věci, spočívá na nesprávném posouzení věci, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné.

Dle názoru žalobce se ústřední ředitelka řádně nezabývala námitkou žalobce, že se prvoinstanční orgán dopustil porušení zásady zákazu dvojího přičítání, a pouze obecně uvedla, že se plně ztotožňuje s odůvodněním výše pokuty prvoinstančním orgánem. S ohledem na to se žalobce domnívá, že ústřední ředitelka uvedené vady prvoinstančního rozhodnutí nezhojila a napadené rozhodnutí trpí stejnými vadami jako rozhodnutí prvoinstanční.

Žalobce měl dále za to, že pochybení spočívající v nesprávném účtování ceny je skutečností odlišnou od předražení zboží a že mu nelze podsouvat, že chybným účtováním zboží také předražil, neboť správní orgány nezjišťovaly a neprokázaly, že účtovaná cena zboží byla zároveň neúměrně nebo neoprávněně vysoká ve srovnání s běžnou cenou předmětných výrobků na trhu.

Podle žalobce nemá napadené rozhodnutí náležitosti stanovené zákonem, je nepřezkoumatelné, je věcně a právně nesprávné, spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu se skutečným stavem věci.

Ve vyjádření k žalobě odkázala ústřední ředitelka na odůvodnění rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) v mezích uplatněných žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 4.5.2007 provedli pracovníci prvoinstančního orgánu kontrolu v provozovně žalobce Bezručova 3630, Mělník (kontrolní protokol), o které byl žalobce informován oznámením ze dne 11.5.2007. Při této kontrole bylo pracovníky prvoinstančního orgánu zjištěno, že se žalobce dopustil porušení ustanovení § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tím, že účtoval kontrolní nákup celkovou nesprávnou částkou 354,- Kč namísto správné částky 332,- Kč, tedy s rozdílem 22,- Kč v neprospěch spotřebitele. K uvedenému rozdílu došlo účtováním nesprávné částky 59,90 Kč za výrobek (1x Pfanner hruška 2 l) namísto správné částky 42,90 Kč, se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen prostřednictvím údaje o ceně formou regálové cenovky, a dále účtováním nesprávné částky 39,90 Kč za výrobek ( 1x Pfanner Bio multi Gold 1 l) namísto správné částky 34,90 Kč, se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen prostřednictvím údaje o ceně formou regálové cenovky.

Na základě této kontroly byl prvoinstančním orgánem vydán příkaz ze dne 16.7.2007, č.j. : P/3476-10-07, dle kterého byl žalobci dle ustanovení § 23 odst. a a § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. uložena pokuta 15.000,- Kč pro porušení ustanovení § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. Proti tomuto příkazu podal žalobce v zákonné 8 denní lhůtě odpor ze dne 25.7.2007, kterým byl příkaz ze zákona zrušen a správní řízení dále pokračovalo.

Dne 22.8.2007 bylo prvoinstančním orgánem vydáno rozhodnutí č.j.: 3476-10-07, kterým byla žalobci dle ustanovení § 23 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč, pro porušení ustanovení § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se žalobce v dopustil tím, že účtoval kontrolní nákup celkovou nesprávnou částkou 354,- Kč namísto správné částky 332,- Kč, tedy s rozdílem 22,- Kč v neprospěch spotřebitele. K uvedenému rozdílu došlo účtováním nesprávné částky 59,90 Kč za výrobek (1x Pfanner hruška 2 l) namísto správné částky 42,90 Kč, se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen prostřednictvím údaje o ceně formou regálové cenovky, a dále účtováním nesprácné částky 39,90 Kč za výrobek ( 1x Pfanner Bio multi Gold 1 l) namísto správné částky 34,90 Kč, se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen prostřednictvím údaje o ceně formou regálové cenovky, jak bylo zjištěno při kontrole provedené dne 4.5.2007 v provozovně žalobce Bezručova 3630, Mělník. V odůvodnění bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce v postavení prodávajícího účtoval nesprávně cenu vyšší u 2 položek z kontrolního nákupu, než se kterou byl spotřebitel v okamžiku nabídky seznámen formou cenovky u předmětných výrobků. Správní orgán pak přihlížel při stanovení výše pokuty k povaze zjištěného protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků, spočívající ve zkrácení práva spotřebitele na správné účtování, kdy spotřebitel byl v daném konkrétním případě poškozen ve své majetkové sféře v důsledku nesprávného účtování 2 položek z kontrolního nákupu cenou vyšší, než se kterou byl v okamžiku nabídky seznámen formou regálových cenovek, celkem o 22,- Kč. Tato částka pak představuje nezanedbatelnou újmu pro spotřebitele při uskutečňování běžného nákupu spotřebního zboží do domácnosti s tím, že výše zjištěného předražení provedeného kontrolního nákupu byla zohledněna při vyměřování správní sankce za zjištěný správní delikt.

Proti tomuto rozhodnutí prvoinstančního orgánu podal žalobce odvolání ze dne 31.8. 2007, ve kterém žalobce mimo jiné uvedl, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo v rozporu se skutečným stavem věci a bylo věcně i právně nesprávné, že napadené rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem a bylo nepřezkoumatelné, pokud se týká rozhodnutí o výši pokuty, že hodnocení prvoinstančního orgánu bylo zcela nesprávné, když správní orgán pouze popsal jednání, aniž by toto hodnotil, že prvoinstanční orgán podřadil zákonným hlediskům výši „předražení“ kontrolního nákupu, přičemž termín „předražení“ považoval žalobce za významově zavádějící, neboť se jím rozumí stanovení ceny neúměrně nebo neoprávněně vysoké a z povahy musí jít o jednání úmyslné s cílem získat majetkový prospěch, avšak žalobce takový úmysl neměl a žádné zjištění kontrolního orgánu tomu dle jeho názoru ani nenasvědčuje. Žalobce dále v odvolání uvedl, že dle jeho názoru byla uložená pokuta důsledkem uvedených nedostatků zjevně nepřiměřená a navrhl, aby prvoinstanční orgán postupoval podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu a své rozhodnutí ze dne 22.8.2007, č.j.: 3476-10-07 změnil, uvedené nedostatky odstranil a uloženou pokutu snížil na částku nepřevyšující 5.000,- Kč. Pokud by tak prvoinstanční orgán neučinil, pak žalobce navrhl, aby odvolací orgán odvoláním napadené rozhodnutí prvoinstančního orgánu zrušil a věc prvoinstančnímu orgánu vrátil.

Na základě podaného odvolání žalobce rozhodla ústřední ředitelka žalobou napadeným rozhodnutím č.j. : ČOI 3502/2007/0100/1000/2007/Kr/Št dne 13.11.2007 tak, jak výše uvedeno.

Městský soud v Praze posoudil předmětnou věc takto:

Pokud jde o skutková zjištění, z kontrolního protokolu ze dne 4.5.2007, sepsaného o kontrole v provozovně žalobce v Mělníku, vyplývá, že při kontrolním nákupu došlo k rozdílu 22,- Kč v neprospěch spotřebitele. K tomuto rozdílu došlo u výrobku Pfanner hruška 2 l, kdy bylo účtováno 59,90 Kč namísto správné částky 42,90 Kč a u výrobku Pfanner Bio multi Gold, kdy bylo účtováno 39,90 Kč namísto 34,90 Kč. K rozdílu tedy došlo nesprávným účtováním ceny, než se kterou byl spotřebitel seznámen prostřednictvím regálové cenovky. Tyto skutečnosti žalobce nijak nezpochybnil. Soud má proto za zjevné, že spotřebitel byl ze strany žalobce výslovně informován o ceně předmětného zboží, avšak účtována mu byla jiná vyšší cena. Rozpor s ustanovením § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, tu je proto prokázán a žalobní námitku v této záležitosti tedy soud neakceptoval.

Městský soud v Praze však shledal důvodnými námitky vznesené vůči odůvodnění výše uložené pokuty.

Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele za porušení povinností stanovených v § 3, 6, 7a, § 7b, § 8 odst. 1, 2, 3 a 4, § 8a odst. 1, § 9 až 19 tohoto zákona uloží orgány uvedené v § 23 pokutu až do výše 50 000 000 Kč; při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků.

Citovaná norma výslovně stanoví jak horní hranici uložené pokuty, tak též hlediska, jimiž se správní orgán musí řídit při stanovení výše pokuty. Výčet těchto hledisek je taxativní, proto správní orgán musí vyhodnotit každé z nich, žádné nemůže opomenout a žádné další nemůže přidat. Toto vyhodnocení pak musí mít podobu úvah, výslovně uvedených v odůvodnění rozhodnutí, jímž je ukládána sankce, z nichž bude zřejmé, jaké skutečnosti správní orgán pod tato hlediska podřadil a jak je vyhodnotil.

Z odůvodnění rozhodnutí prvoinstančního orgánu je zřejmé, že ten si zákonných hledisek pro stanovení výše pokuty byl vědom, avšak k povaze zjištěného protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků pouze uvedl, že spočívají ve zkrácení práva spotřebitele na správné účtování, kdy spotřebitel byl v daném konkrétním případě poškozen ve své majetkové sféře v důsledku nesprávného účtování 2 položek z kontrolního nákupu cenou vyšší, než se kterou byl v okamžiku nabídky seznámen formou regálových cenovek, celkem o 22,- Kč, tato částka představuje nezanedbatelnou újmu pro spotřebitele při uskutečňování běžného nákupu spotřebního zboží do domácnosti, s tím, že výše zjištěného předražení provedeného kontrolního nákupu byla zohledněna při vyměřování sankce za zjištěný správní delikt. Ústřední ředitelka v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že přihlédla jak k povaze protiprávního jednání společnosti, které spočívalo ve zkrácení práva spotřebitele na účtování výrobků za správné ceny, tak i k rozsahu jeho následků, spočívající v poškození jen jednoho spotřebitele o 22,- Kč, což činilo 28,2% navýšení ke správné ceně dvou nesprávně účtovaných výrobků a 6,6 % k hodnotě celého nákupu. Soud neakceptoval názor obou správních orgánů žalovaného, že povahou protiprávního jednání je zkrácení práva spotřebitele na účtování výrobků za správné ceny. Povahu protiprávního jednání není možné vyvozovat z toho, že prodávající účtoval v neprospěch spotřebitele. Účtování v neprospěch spotřebitele, je totiž podstatou deliktu, spočívajícího v porušení ust. § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. Pokud by tedy tatáž skutečnost měla být i hlediskem pro stanovení výše pokuty, skutečně by to znamenalo dvojí započtení téhož k tíži subjektu, jenž se deliktu dopustil - jednou jako naplnění znaků skutkové podstaty deliktu a podruhé jako kritéria pro stanovení pokuty. Takový záměr však zákonodárce v ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. nevyjádřil. V této věci tedy shledal soud žalobní námitku důvodnou a konstatoval, že ani odvolací správní orgán nedostál své povinnosti vyložit, z hlediska jakých skutečností přihlížel k povaze protiprávního jednání a jak na základě toho učinil úvahu o výši ukládané pokuty.

Městský soud v Praze tedy po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána zčásti důvodně, když napadené rozhodnutí je v záležitosti stanovení výše pokuty nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost. Z těchto důvodů proto soud napadané rozhodnutí zrušil podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. bez jednání tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, a věc vrátil podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o nákladech je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2.000,- Kč a z odměny advokátovi za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, zvýšené o daň z přidané hodnoty v sazbě 20 %; náhradu nákladů řízení v celkové výši 7.760,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Igora Kremly, advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 23. února 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru