Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 3/2008 - 41Rozsudek MSPH ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

3 As 60/2005


přidejte vlastní popisek

8Ca 3/2008 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: EuroStar Brno spol. s r.o., se sídlem Brno, Úpatní 524/64, IČ: 607 11 370, zast. Mgr. Petrem Poláchem, advokátem, se sídlem Blansko, Bezručova 52, adresa pro doručování: Brno, Koliště 55, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 30.10.2007, sp.zn.: ČOI 2590/2007/0100/3000/2007/Kr/Št

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce (dále jen „ústřední ředitelka“), jímž bylo dle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 17.7. 2007, č.j. : ČOI 343/2007/3000/V/SŘ, kterým byla žalobci dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč, pro porušení právních povinností uvedených v ust. § 13 a § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterých se dopustil tím, že ve svém Reklamačním a servisním řádu nesprávně informoval spotřebitele o podmínkách reklamace, vydal potvrzení o uplatnění reklamace, na kterém není uvedeno, jakým způsobem vyřízení reklamace spotřebitel požaduje a nevyřídil reklamace v zákonné lhůtě.

Ústřední ředitelka v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí uvedla, že porušení právních povinností žalobce uvedených v ust. § 13 a § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, bylo prokázáno při kontrolách 26.1., 9.2., 20.2., 8.3. a 20.3.2007 v provozovnách Bezručova 7, Blansko; Josefská 1, Brno; Nádražní 10, Brno a Úpatní 64, Brno, přičemž šetřením prvoinstančního orgánu dne 20.2.2007 v provozovně Josefská 1, Brno a dne 8.3.2007 v provozovně Nádražní 10, Brno bylo mimo jiné zjištěno, že žalobce ve svém reklamačním a servisním řádu nesprávně informoval spotřebitele o podmínkách reklamace, když v části 11. – Dohoda s kupujícím bod A) uvedl, že v případě, kdy reklamovaná vada se při posouzení servisem neprojevila, nebo byla zjištěna vada, na niž se nevztahuje záruka na jakost, se konečný uživatel zavazuje uhradit náklady spojené se zjišťováním vady, tj. 381,- Kč. V bodě B) pak uvedl, že lhůta k vyřízení reklamace se prodlužuje dohodou stran na 90 dní v odůvodněných případech, kdy o tom, zda některý z odůvodněných případů nastal, rozhoduje prodávající, který však není povinen dopředu uživatele o této skutečnosti informovat a prokazovat. Ústřední ředitelka v této věci neakceptovala tvrzení žalobce, že výše uvedené jednání je zákonné, když uvedla, že v oblasti spotřebitelských smluv není smluvní volnost neomezená, a dodavatel v nich nemůže se spotřebitelem domluvit omezení jeho práv, pokud takové omezení není v zákoně, či pozměnit zákonnou úpravu smluvním ujednáním. Rovněž tak se spotřebitel nemůže vzdát svého práva, ještě než jej nabude, tedy měnit lhůty k vyřízení reklamace, když nelze jednoznačně předpokládat, že právo z odpovědnosti za vadu bude vůbec uplatněno.

Tím, že žalobce vytýkaným jednáním informoval spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady, činil tak dle ústřední ředitelky v rozporu se zákonem, a nečinil tak řádně, jak mu ukládá ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb.

Ústřední ředitelka dále uvedla, že při kontrole dne 8.3.2007 v provozovně Nádražní 10, Brno bylo zjištěno, že Reklamační a servisní protokol č. 1599066 ze dne 13.2.2007 postrádal uvedení způsobu vyřízení reklamace dle požadavku spotřebitele. Ústřední ředitelka proto neakceptovala námitku žalobce, že již z obsahu protokolu vyplývá způsob vyřízení, a odkázala na ust. § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., které stanoví, že s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.

Ústřední ředitelka dále konstatovala, že šetřením prvoinstančního orgánu dne 26.1.2007 s došetřením dne 9.2.2007 v provozovně v Blansku bylo zjištěno, že žalobce reklamaci mobilního telefonu Siemens CF 62, IMEI 353486001552904 uplatněnou dne 24.11. 2006 nevyřídil ještě ani v době kontroly, tj. 9.2.2007, přestože dne 23.12.2006 byl spotřebitel informován o vrácení kupní ceny z důvodu nedodání náhradních dílů. V této souvislosti odkázala na ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., které stanoví, že prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.

K námitce žalobce, že šetřením lhůt vrácení kupní ceny za reklamované zboží překročil dozorový orgán své pravomoci, ústřední ředitelka uvedla, že zákon o ochraně spotřebitele jednoznačně uvádí, že reklamace musí být vyřízena včetně odstranění vady, pouhé uznání reklamace není její vyřízení.

Ústřední ředitelka se pak plně ztotožnila jak s právní kvalifikací jednání žalobce, tak i s výší uložené pokuty prvoinstančním orgánem. Pokuta byla uložena v dolní hranici zákonné sazby a při úvaze o její výši bylo žalovaným přihlédnuto jak k povaze protiprávního jednání, kterým byla spotřebitelům zkrácena jejich práva na řádné informace, tak i k rozsahu jeho následků, kdy zkrácením práva spotřebitele bylo těmto znemožněno řádného užívání výrobku či na vrácení peněz. Pokuta byla proto shledána ústřední ředitelkou za dostatečně splňující represivní a preventivní účinky a tudíž za přiměřenou.

Žalobce v žalobě namítal, že není správný závěr proinstančního orgánu o tom, že žalobce v Reklamačním a servisním řádu nesprávně informoval spotřebitele o podmínkách reklamace a tím porušil ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb. Prvoinstanční orgán podle žalobce nijak nezdůvodnil a neuvedl, v jakém konkrétním jednání spatřuje porušení tohoto ustanovení. Žalobce má za to, že jeho jednáním nebylo předmětné ustanovení nikterak porušeno. Žalobce připustil, že v Reklamačním a servisním protokolu ze dne 13.2.2007 není výslovně uvedeno, jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje. Má za to, že požadovaný způsob vyřízení reklamace nemusí být v takovém potvrzení uveden výslovně, nýbrž pouze postačí, pokud tento z reklamačního protokolu vyplývá.

Ani závěr prvoinstančního orgánu o tom, že žalobce nevyřídil reklamaci v zákonem stanovené lhůtě není podle žalobce správný. Podle žalobce je dále zřejmé, že pokud inspektoři prvoinstančního orgánu kontrolovali skutečnost, zda a kdy byla spotřebiteli vrácena kupní cena při odstoupení od kupní smlouvy, jednali a rozhodovali o otázce, jíž nejsou oprávněni se zabývat a významným způsobem podle žalobce překročili kompetence, které jim zákon stanoví.

Pokud pak žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, domnívá se žalobce, že se žalovaný dopustil stejného pochybení jako prvoinstanční orgán, a proto žalobce rozhodnutí žalovaného napadá ze stejných důvodů jako uvedl ve svém odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního orgánu a které bylo v žalobě stručně zrekapitulováno v bodě III.

Ve vyjádření k žalobě, ústřední ředitelka setrvala na svém rozhodnutí uvedeném v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že ve dnech 26.1., 9.2., 20.2., 8.3. a 20.3.2007 provedli pracovníci České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského se sídlem v Brně na základě podnětů spotřebitelů kontroly v provozovnách žalobce Bezručova 7, Blansko; Josefská 1, Brno; Nádražní 10, Brno a Úpatní 64, Brno.

Při kontrole provedené ve dnech 26.1.2007 a 9.2. 2007 v provozovně Bezručova 7, Blansko bylo zjištěno a prokázáno nevyřízení reklamace v zákonem stanovené lhůtě. Reklamace týkající se vad mobilního telefonu Siemens CF 62, IMEI 35348600 1552904 byla uplatněna dne 24.11.2006. Spotřebitel byl dne 23.12.2006 informován o tom, že z důvodu nedodání náhradních dílů bude reklamace vyřízena vrácením kupní částky 2.498,- Kč. V době kontroly dne 9.2.2007 však spotřebiteli stále ještě nebyla kupní cena vrácena.

Při kontrole provedené dne 20.2.2007 a dne 8.3.2007 v provozovně Josefská 1 a Nádražní 10, Brno bylo zjištěno a prokázáno, že prodávající ve svém reklamačním a servisním řádu nesprávně informuje spotřebitele o podmínkách reklamace. V části 11. – Dohoda s kupujícím bod A) uvedl, že v případě, kdy reklamovaná vada se při posouzení servisem neprojevila, nebo byla zjištěna vada, na niž se nevztahuje záruka na jakost, se konečný uživatel zavazuje uhradit náklady spojené se zjišťováním vady, tj. 381,- Kč. V bodě B) pak uvedl, že lhůta k vyřízení reklamace se prodlužuje dohodou stran na 90 dní v odůvodněných případech, kdy o tom, zda některý z odůvodněných případů nastal, rozhoduje prodávající, který však není povinen dopředu uživatele o této skutečnosti informovat a prokazovat.

Při kontrole dne 8.3.2007 bylo dále zjištěno, že prodávající vydal dne 13.2.2007 v provozovně Nádražní 10/12, Brno potvrzení o uplatnění reklamace – Reklamační a servisní protokol č. 1599066, ve kterém není uvedeno, jaký způsob reklamace spotřebitel požaduje.

Při kontrole dne 20.3.2007 v provozovně Úpatní 64, Brno bylo zjištěno a prokázáno nedodržení zákonné lhůty k vyřízení reklamace, když spotřebitel uplatnil reklamaci dne 16.1. 2007 (reklamační protokol č. 020-8794), prodávající reklamaci uznal a dne 9.3.2007 vystavil dobropis s datem splatnosti 23.3.2007. Reklamace tedy nebyla vyřízena v zákonem stanovené 30 denní lhůtě a prodávající se se spotřebitelem nedohodl na lhůtě delší.

Při provedených kontrolách bylo zjištěno porušení ustanovení § 13 a § 19 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. O kontrolách provedených dne 26.1.2007 a dne 9.2.2007 byl žalobce informován dne 2.3.2007, kdy mu bylo doručeno oznámení o provedené kontrole spolu s opisy kontrolních protokolů. S kontrolou dne 20.2.2007 byl žalobce informován dne 14.3.2007, kdy mu byl doručen opis kontrolního protokolu, s kontrolou ze dne 8.3.2007 byl žalobce seznámen dne 30.3.2007, s kontrolou ze dne 20.3.2007 pak byl seznámen dne 26.3.2007.

Proti kontrolním protokolům podal žalobce námitky., které byly Českou obchodní inspekcí, inspektorátem Jihomoravským a Zlínským se sídlem v Brně dne 14.5.2007 zamítnuty. Zamítnutí námitek bylo žalobci doručeno dne 21.5.2007.

Dopisem ze dne 14.6.2007 Česká obchodní inspekce, inspektorát Jihomoravský a Zlínský se sídlem v Brně oznámila žalobci, že s ním zahajuje správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o uložení pokuty podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. pro porušení ust. § 13, 19 odst. 1 a 3 cit. zákona.

Dne 17.7.2007 bylo prvoinstančním orgánem vydáno rozhodnutí č.j. : ČOI 343/2007/3000/V/SŘ, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč, pro porušení povinností uvedených v ustanovení § 13 a § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterých se dopustil tím, že ve svém Reklamačním a servisním řádu nesprávně informoval spotřebitele o podmínkách reklamace, vydal potvrzení o uplatnění reklamace, na kterém není uvedeno, jakým způsobem vyřízení reklamace spotřebitel požaduje a nevyřídil reklamace v zákonem stanovené lhůtě, což bylo prokázáno při kontrolách 26.1, 9.2., 20.2., 8.3., a 20.3.2007 v provozovnách Bezručova 7 v Blansku, Josefská 1 v Brně, Nádražní 10 v Brně a Úpatní 64 v Brně.

V odůvodnění pak prvoinstanční orgán uvedl, ve kterých dnech a na jakých provozovnách žalobce byla provedena kontrola a jaká zjištění z těchto kontrol vyplynula. Prvoinstanční orgán posoudil veškeré podklady rozhodnutí a dospěl k závěru, že byla učiněna potřebná a ve vazbě na hospodárnost řízení dostatečná zjištění a měl za prokázané, že byl spáchán správní delikt, jak bylo uvedeno ve výroku rozhodnutí. Uvedl též, k čemu bylo při uložení pokuty přihlédnuto a co vzal v úvahu.

Proti tomuto rozhodnutí prvoinstančního orgánu podal žalobce odvolání ze dne 7.8.2007, které doplnil podáním ze dne 10.8.2007. O odvolání žalobce a jeho doplnění rozhodla ústřední ředitelka žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30.10.2007, č.j. : ČOI 2590/2007/0100/3000/2007/Kr/Št.

Městský soud v Praze přezkoumal v rámci podané žaloby napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobních bodů, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

Městský soud v Praze po provedeném řízení posoudil věc takto :

Podle ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb. prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen „reklamace“) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav.

Podle ust. § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.

Podle ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.

Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. za porušení povinností stanovených v § 3, 6, 7a, § 7b, § 8 odst. 1, 2, 3 a 4, § 8a odst. 1, § 9 až 19 tohoto zákona uloží orgány uvedené v § 23 pokutu až do výše 50 000 000 Kč; při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků.

Žalobce v žalobě namítal, že oba správní orgány nijak nezdůvodnily a neuvedly, v jakém konkrétním jednání žalobce spatřují porušení § 13 zákona č. 634/1992 Sb., čímž má žalobce za to, že rozhodnutí jsou neurčitá a nepřezkoumatelná. Dle názoru soudu správní orgány ve svých rozhodnutích uvedly, v čem spatřují porušení právních povinností uvedených jak v ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb., tak v ust.. § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb. žalobcem. Jednalo se jednak o nesprávné informování spotřebitele o podmínkách reklamace v Reklamačním a servisním řádu žalobce, o vydání potvrzení o uplatnění reklamace, na kterém není uvedeno, jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje a také o nevyřízení reklamace v zákonem stanovené lhůtě.

Oba správní orgány také uvedly, že v Reklamačním a servisním řádu v části 11. Dohoda s kupujícím bod A) je uvedeno, že v případě, kdy reklamovaná vada se při posouzení servisem neprojevila nebo byla servisem zjištěna vada, na niž se nevztahuje záruka na jakost, se konečný uživatel zavazuje uhradit náklady spojené se zjišťováním vady, tj. 381,- Kč včetně DPH a že do doby uhrazení nákladů spojených se zjišťováním vady má prodejce právo neopravené zboží zadržet. V bodě B) je uvedeno, že lhůta k vyřízení reklamace se prodlužuje dohodou stran ve smyslu ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. na 90 dní v odůvodněných případech (delší doba vyřízení reklamace v Servisu, nedostatek náhradních dílů, nutnost dlouhodobého testování výrobku apod.). O tom, zda některý z odůvodněných případů nastal, rozhoduje prodejce, přičemž o této skutečnosti není povinen dopředu konečného uživatele informovat a není jej povinen konečnému uživateli prokazovat. Správní orgány současně uvedly, že dne 13.2.2007 pak žalobce vydal Reklamační a servisní protokol číslo 159-9066, ve kterém není uvedené, jakým způsobem vyřízení reklamace spotřebitel požaduje. Uvedeno také bylo, že reklamace uplatněná dne 24.11.2006 nebyla žalobcem vyřízena ani do dne kontroly 9.2.2006 a reklamace uplatněná dne 16.1.2007 nebyla žalobcem vyřízena do 30 dnů-reklamaci uznal a 9.3.2007 vystavil dobropis s datem splatnosti 23.3.2007.

K námitkám žalobce pak ústřední ředitelka uvedla, že nemůže akceptovat tvrzení žalobce, že uvedené jednání je zákonné. Konstatovala, že v oblasti spotřebitelských smluv není smluvní volnost neomezená a dodavatel v nich nemůže se spotřebitelem domluvit omezení jeho práv, pokud takové omezení není v zákoně, či pozměnit zákonnou úpravu smluvním ujednáním. Občanský zákoník nikde nestanoví, že kupující při uplatnění vad věci musí nést náklady na zjištění této vady. Je ijž pouze na rozhodnutí prodávajícího, zda tvrzenou vadu uzná, či nikoli. Pokud prodávající s kupujícím sjedná, že uplatnění vady věci se rozumí až následné uznání vady a že kupující ponese náklady na takové zjištění, jedná se o ujednání, které nemá oporu v občanském zákoníku a v oblasti spotřebitelských smluv takové ujednání není přípustné. Rovněž tak podle ústřední ředitelky se nemůže spotřebitel vzdát svého práva, ještě než jej nabude, tedy měnit lhůty kvyřízení reklamace, když nelze jednoznačně předpokládat, že právo z odpovědnosti za vadu bude vůbec uplatněno. Podle ústřední ředitelky tím, že žalobce vytýkaným jednáním informoval spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady, činil tak v rozporu se zákonem a nečinil tak řádně, jak mu ukládá ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb.

Ústřední ředitelka pak ve svých zdůvodněních námitek žalobce zdůraznila, to, co stanoví ust. § 19 odst 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb. a uvedla, že bylo zjištěno při kontrole v provozovně v Blansku, že reklamace mobilního telefonu Siemens CF 62 nebyla žalobcem vyřízena ani v době kontroly, tj. 9.2.2007, ač byla uplatněna 24.11.2006 a 23.12.2006 byl spotřebitel informován o vrácení kupní ceny z důvodu nedodání náhradních dílů. Stejné protiprávní jednání bylo zjištěno v provozovně v Brně, Úpatní 64. Uvedená zjištění spočívající v nedodržení zákonem stanovené lhůty k vyřízení reklamace byla ústřední ředitelkou zhodnocena jako jednání v rozporu s ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb.

K námitce žalobce, že správní orgán překročil svou pravomoc, ústřední ředitelka uvedla, že zákon o ochraně spotřebitele jednoznačně uvádí, že reklamace musí být vyřízena včetně odstranění vady (v předmětném případě vrácením kupní ceny), pouhé uznání reklamace není její vyřízení. Soud se k tomuto konstatování a argumentům ústřední ředitelky bez výhrad připojuje.

Správní orgány se ve správním řízení zabývaly vším, co vyšlo najevo, všemi shromážděnými listinnými důkazy a řádně se vypořádaly se zjištěnými skutečnostmi. Městský soud v Praze neshledal žádné vady řízení, které by měly za následek nezákonnost či věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že správní orgány rozhodly v daném případě o uložení předmětné pokuty v souladu se zákonem a tudíž žádná z námitek žalobce není důvodná. Soud proto rozhodl podle ust. § 78 odst.7 s.ř.s. o zamítnutí podané žaloby.

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. V daném případě tedy byly splněny zákonné důvody pro postup dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s .

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 23. února 2011

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru