Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 251/2008 - 53Rozsudek MSPH ze dne 21.10.2011

Prejudikatura

8 As 17/2006

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 29/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

8 Ca 251/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: JUDr. J. P., Ph.D., soudní exekutor XXX, zastoupen JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem Josefa Knihy 177, Rokycany 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, pplk. Sochora 27, Praha 7, zastoupen JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem Anglická 4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů č.j. PRÁV-0837/08-7 UOOUX0012MUG ze dne 15. dubna 2008,

takto:

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů č.j. PRÁV-0837/08-7 UOOUX0012MUG ze dne 15. dubna 2008 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6800,- Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Truxy, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) ze dne 15. dubna 2008, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu ze dne 31. října 2007, zn. SKO-4590/07-13, jímž byla žalobci uložena pokuta v souvislosti se zpracováním osobních údajů povinného při vedení exekuce jako správci osobních údajů za vydání exekučních příkazů č.j. 067 EX 1009/06-17 ze dne 6. dubna 2006, č.j. 067 EX 1009/06-21 ze dne 24. dubna 2006 a č.j. 067 EX 1009/06-46 ze dne 14. listopadu 2006, v nichž označil povinného rodným číslem, které však patří jiné fyzické osobě, tedy za porušení povinnosti podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, resp. podle ust. písm. f) cit, zákona tedy za spáchání správního deliktu podle ust. § 45 odst. 1 písm. b), resp. písm. c) zákona o ochraně osobních údajů. Žalovaný z prvostupňového rozhodnutí vypustil výrok o porušení povinnosti podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) a odkaz na ust. § 45 odst. 1 písm. c) citovaného zákona a výši pokuty snížil z původních 17 000,- Kč na 10 000,- Kč. Předseda Úřadu obsáhle zrekapituloval jak vyjádření žalobce v průběhu řízení, obsah rozhodnutí správního orgánu I. stupně a obsah odvolání a dospěl k závěru, že žalobce sice měl právo použít rodné číslo jako identifikátor osoby povinného, avšak že porušil zákon o ochraně osobních údajů tím, že opakovaně použil nesprávného rodného čísla.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce namítl, že neporušil ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, dále že není prokázáno, že by významně zasáhl do správ subjektu údajů hrubým zásahem do jeho soukromí, dále žalobce namítl, že jeho jednání nenaplňuje znaky protiprávnosti, neboť není zřejmé, v čem má naplnění skutkové podstaty deliktu podle ust. § 45 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů spočívat, a konečně že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí předsedy Úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, případně aby moderoval uloženou sankci.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že rozhodnutí je nutno zrušit.

Žalobce v žalobě především namítl, že mu byla uložena pokuta za správní delikt podle ust. § 45 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, tj. za porušení povinnosti ust. § 5 odst. 1 písm. c) cit. zákona. k tomu žalobce konstatoval, že při jím provedeném zpracování osobních údajů došlo k nechtěné a nepředvídané záměně rodných čísel a tím i k vystavení exekučních příkazů adresovaných nesprávné osobě jako povinnému. Po zjištění této skutečnosti a s delší dobou aktualizace (což vedlo k opakování této nesprávnosti) zjištěnou záměnu opravil. Nápravou vzniklého závadného stavu učinil žalobce zadost své povinnosti podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) cit. zákona, aniž by se dopustil správního deliktu.

Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů správce je povinen zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6. Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům.

Podle ust. § 45 odst. 1 cit. zákona právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů se jako správce nebo zpracovatel dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů zpracovává nepřesné osobní údaje.

Jakkoliv není sporu o tom, že žalobce byl oprávněn zpracovávat předmětný osobní údaj - rodné číslo, byl povinen zpracovávat jen přesné osobní údaje. V projednávané věci tak ale nečinil.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce vydal dne 6. 4. 2006 exekuční příkaz č.j. 067 EX 1009/06-17 a dne 24. 4. 2006 č.j. 067 EX 1009/06-21, ve kterých sice označil skutečného povinného Ing. J. P., XXX, avšak rodné číslo, které též použil jako identifikátor, patří osobě odlišné od povinného, panu J. P., bytem XXX, jenž tak byl oběma exekučními příkazy postižen bezdůvodně a neoprávněně. Není sice pochyb o tom, že žalobce oba tyto exekučními příkazy zrušil usneseními ze dne 25. 5. 2006, ale tím nemohl již spáchaný skutek nijak anulovat. Navíc, ačkoliv již věděl o záměně v osobě povinného, dne 14. 11. 2006 vydal žalobce další exekuční příkaz č.j. 067 EX 1009/06-46, v němž opět uvedl rodné číslo nikoliv povinného Ing. J. P., ale rodné číslo pana J. P., bytem XXX, kterému tak bezdůvodně a neoprávněně postihl mzdu. I tento exekuční příkaz byl 29. 11. 2006 zrušen, avšak následek již byl způsoben.

Nadto vzal soud v úvahu skutečnost, že žalobce se v průběhu správního řízení sice vyjádřil k příčinám svého vadného postupu, ale nijak nevysvětlil, jakým způsobem, resp. na základě jakých skutečností provedl přiřazení předmětného rodného čísla ke konkrétní osobě.

Soud tedy uzavřel tyto své úvahy s tím, že žalobce porušil svou povinnost zpracovávat jen přesné osobní údaje, neboť jednak provedl přiřazení předmětného rodného čísla ke konkrétní osobě bez dostatečné opory ve zjištěných skutečnostech, a jednak tento vadný postup v listopadu 2006 zopakoval, ačkoliv již od května téhož roku věděl o tom, že rodné číslo přiřadil ke konkrétní osobě nesprávně. Závěr žalovaného o tom, že žalobce spáchal delikt podle ust. § 45 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů tedy má oporu ve zjištěných skutečnostech.

Dále žalobce uvedl, že za spornou skutečnost považuje neprokázaný závěr žalovaného, že žalobce významně zasáhl do práv subjektů tím, že právo subjektů výrazně omezil hrubým zásahem do jeho soukromí, aniž by k této skutečnosti vedl jakýkoliv důkaz a aniž by toto hodnocení údajných následků jednání žalobce v řízení prokazoval.

Skutečností je, že v této záležitosti žalovaný ani nevedl zvláštní dokazování, ani svůj závěr o hrubém zásahu do soukromí třetí osoby blíže nevyargumentoval. Soud má nicméně za to, že důkazem toho, že k takovému zásahu do soukromí došlo, je samotný obsah exekučních příkazů. Příkaz vydaný dne 6. 4. 2006 postihl nemovitost ve společném jmění manželů pana J.ho P. a paní S. P. Příkaz ze dne 24. 4. 2006 pak postihl účet pana J. P. u Komerční banky, a.s., a příkaz ze dne 14. 11. 2006 postihl mzdu pana J. P. u plátce mzdy společnosti AB Facility a.s. Přinejmenším tedy ve dvou posledních případech bylo hrubě narušeno soukromí pana J. P., neboť jak jeho peněžní ústav, tak jeho zaměstnavatel mohli z exekučních příkazů nabýt dojmu, že pan P. je dlužníkem, jenž neplní své závazky, což by mohlo vyvolat pochybnosti o důvěryhodnost. O hrubém zásahu do jeho práv v důsledku vydání exekučních příkazů tedy není pochyb a zvláštního dokazování k tomu netřeba. Žalobní námitku proto soud odmítl.

Žalobce dále namítl, že jemu vytýkané jednání nemůže naplňovat znak protiprávnosti. Zákon vymezuje skutkovou podstatu deliktu tak, že se jej dopouští každý, kdo zpracovává nepřesné osobní údaje. Vymezení skutkové podstaty nemůže být kasuistické, ale je nutná určitá míra obecnosti, avšak nemůže vést k tomu, že není zřejmé, co vlastně je za protiprávní jednání považováno, v čem spáchání deliktu může spočívat a jaký je vlastně objekt deliktu. Pojem nepřesných osobních údajů není v zákoně o ochraně osobních údajů uveden ani jej nelze nepřímo dovodit. Žalobce proto zpochybňuje, že by bylo pod shora uvedenou skutkovou podstatu možno podřadit právě situaci, která je popsána v napadeném rozhodnutí. Nekonkrétní a nepřesná formulace skutkové podstaty správního deliktu, který je dáván za vinu žalobci, je proto třeba vyložit restriktivním způsobem, a nikoliv rozšiřujícím. Za skutek, který je dáván žalobci za vinu, tak nelze pokutu vůbec uložit.

Tuto námitku soud neakceptoval.

Podle ust. § 45 odst. 1 cit. zákona právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů se jako správce nebo zpracovatel dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů zpracovává nepřesné osobní údaje. Z argumentace žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že tuto „nepřesnost“ spatřoval v tom, že žalobce přiřadil rodné číslo k nesprávné osobě, když nevyužil všech možností, které měl k dispozici, k identifikaci povinného například zjištění v dalších veřejných rejstřících, protože se jednalo o fyzickou osobu podnikající, takže ani po zjišťování neměl žalobce jistotu v identifikaci povinného (viz str. 13 zcela dole). Soud k tomu konstatuje, že o nepřesnosti zpracovávaného rodného čísla nemůže být žádných pochybností, jestliže žalobce bez dostatečných důvodů toto rodné číslo přiřadil k jiné osobě, než které bylo přiděleno, čímž vyvolal naprosté zmatení v osobě povinného. Nepřesnost zpracovávaných údajů může jistě spočívat též v tom, že by rodné číslo bylo sice přeřazeno správně, ale údaj o něm by obsahoval chybu. Ovšem nepřesnost v projednávané věci dosáhla podstatně větší míry, když přiřazení rodného čísla k osobě, jíž nebylo přiděleno, znamenalo nedůvodné postižení třetí osoby. Soud tedy uzavřel s tím, že žalovaný při právní kvalifikaci nijak nevybočil z mezí předmětné normy, a zcela správně ji aplikoval na zjištěnou situaci.

Městský soud v Praze však shledal důvodnou námitku týkající se výše uložené pokuty. Žalobce namítl, že její výše je nepřiměřeně vysoká vzhledem k tomu, že se jednalo o první takový delikt, a dále že žalovaný nepřihlédl k tomu, že se žalobce s dotčenou osobou vyrovnal a omluvil se jí, čímž kompenzoval potenciálně škodlivý následek a učinil opatření, aby se tato situace již neopakovala. Také je nutno přihlédnout k okolnostem vzniku záměny rodných čísel, tj. velmi výjimečné situace dvou osob se shodnými základními identifikačními osobními daty. Žalovaný též nesprávně aplikoval ust. § 46 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů, když hodnotil závažnost, způsob, dobu trvání a následky zjištěného správního deliktu a okolnosti, za nichž mělo dojít k jeho spáchání a pokutu tak uložil v nepřiměřené výši.

Podle ust. § 46 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů při rozhodování o výši pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání a k okolnostem, za nichž bylo protiprávní jednání spácháno.

Zákon tedy stanoví, a to demonstrativním výčtem, kritéria, která musí správní orgán vzít v úvahu při stanovení výše pokuty. Je povinností správního orgánu vypořádat se se všemi těmito hledisky. Vzhledem k tomu, že jde o výčet demonstrativní, může správní orgán vzít v úvahu i kritéria další, pokud ovšem jejich zohlednění náležitě odůvodní. Na druhou stranu není ovšem vyloučeno, že některé ze zákonných kritérií nebude - vzhledem k povaze projednávané věci - přicházet v úvahu; v takovém případě je povinností orgánu, který rozhoduje, tuto skutečnost uvést a vyložit, proč v konkrétní věci nelze takové kritérium zohlednit.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí však takové vypořádání se s kritérii pro stanovení výš pokuty není. V posledním odstavci na str. 15 žalovaný pouze vzal ohled na to, že na rozdíl od správního orgánu I. stupně uznal žalobce vinným pouze jedním správním deliktem, a proto pokutu přiměřeně snížil. O ostatních kritériích však žádnou úvahu nevedl. Tato skutečnost by nemusela znamenat vadu napadeného rozhodnutí, pokud takové úplné vypořádání se s kritérii pro výši pokuty bylo obsaženo v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ani prvostupňové rozhodnutí však neobsahuje takové úvahy, které by vyhovovaly shora uvedeným požadavkům. Správní orgán I. stupně sice vyložil, k jakým skutečnostem přihlédl (žalobce zpracovával nesprávné rodné číslo opakovaně a vzdor upozornění na tuto vadu, exekuční řízení představuje závažný zásah do majetkových práv nesprávně identifikované osoby, zpracování rodného čísla se týkalo jen jedné osoby, v exekučním řízení je žalobce oprávněn s tímto údajem nakládat, žalobce uhradil vzniklou škodu), avšak není zřejmé, pod jaká zákonná kritéria tyto skutečnosti podřadil. Nelze tak přezkoumat, zda se správní orgán I. stupně skutečně vypořádal se všemi kritérii anebo zda nějaké opomněl. Jelikož tento nedostatek neodstranil ani předseda Úřadu, je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné, a soud se tak nemohl vypořádat s námitkou žalobce vůči nepřeměřené výši uložené pokuty.

Městský soud v Praze proto napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního bez jednání, a současně podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Návrhem žalobce na moderaci uložené sankce se soud výslovně nezabýval, neboť žalovaný v dalším řízení bude o pokutě rozhodovat znovu.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátovi za dva úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 6800,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Pavla Truxy, advokáta.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat

k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 21. října 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru