Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 238/2008 - 28Rozsudek MSPH ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

3 As 37/2005


přidejte vlastní popisek

8Ca 238/2008 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: Ing. J. D., insolvenční správkyně úpadce TOMI TOUR s.r.o., se sídlem Praha 1, Zlatnická 1130/12, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 9.4.2008, č.j.: ČOI: 2229/2008/0100/1000/2007/2008/Vo/Št

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (společnost TOMI TOUR s.r.o.) se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce, kterým bylo ve smyslu ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Středočeský a Hl. město Praha ( dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 19.12.2007 č.j. 3894-10-07, jímž byla společnosti TOMI TOUR s.r.o. uložena pokuta ve výši 20.000,- Kč pro porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále také „zákon o ochraně spotřebitele“). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.11.2009 č.j. MSPH 60 INS 5923/2009-A-42 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka společnosti TOMI TOUR s.r.o. a na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedla, že rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 19.12.2007 byla společnost TOMI TOUR s.r.o. viněna z porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se jako prodávající dopustila tím, že v nabídce zájezdů Last Minute uváděla neúplnou cenu zájezdu a tím vzbuzovala zdání, že cena zájezdu je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Z nabídky na informačním letáku Super Last Minute MALLORCA, odlety s ČSA 7.10./14.10./21.10. byla provedena rezervace číslo 97422 na pobytový zájezd MALLORCA v termínu 14.10. — 21.10.2007, 8 dní, pro 2 osoby, ubytování hotel President ****, dvojlůžkový pokoj, stravování polopenze. Předmětný zájezd byl v letáku nabízen za 10.990,- Kč. Součástí letáku byl zároveň výčet toho, co cena zájezdu zahrnuje (letenka, transfer v destinaci, ubytování, stravování dle výběru, služby kvalifikovaného průvodce, pojištění CK proti úpadku) a co nezahrnuje (letištní a bezpečnostní poplatky 1.790,- Kč, palivový příplatek 1.390,- Kč). Mimo jiné byla na letáku uvedena platnost předmětného letáku, a to od 1.10.2007. Při rezervaci výše uvedeného zájezdu však jeho cena pro jednu osobu činila 14.170,- Kč (pro 2 osoby 28.340,- Kč).

Po přezkoumání všech předložených písemných materiálů dospěla ústřední ředitelka České obchodní inspekce k závěru, že porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele žalobcem bylo spolehlivě zdokumentováno kontrolním protokolem z provedené kontroly dne 2.10.2007.

Podle ústřední ředitelky České obchodní inspekce společnost TOMI TOUR s.r.o. výše uvedeným jednáním porušila ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Konstatovala, že prodávající je povinen informovat spotřebitele o ceně za poskytované služby před jednáním o koupi, tj. před uzavřením rezervační smlouvy. Uskutečnění předmětného zájezdu bez uvedených letištních, bezpečnostních a palivových příplatků, není pro spotřebitele možné. Skutečností zůstává, že spotřebitel je seznámen s cenou výše uvedeného zájezdu 10.990,- Kč, avšak konečná cena zájezdu pro spotřebitele činí 14.170,- Kč. Ztotožnila se tedy se správním orgánem prvního stupně i v tom, že spotřebitel nemá žádným právním předpisem stanovenou povinnost si počítat celkovou konečnou cenu u jakéhokoliv zájezdu, služby, či výrobku. Uvedla, že seznámit spotřebitele s konečnou cenou za poskytované služby před jednáním o koupi je stanovena prodávajícímu, tedy společnosti TOMI TOUR s.r.o.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce byla toho názoru, že cena za služby pro spotřebitele má být konečná, tedy včetně všech různých poplatků, ze kterých se konečná cena skládá, tj. tedy stejně taková, jako je tomu v předmětném letáku, tj., že cena zahrnuje ubytování, stravování a leteckou dopravu, transfer, atd. Spotřebitel hradí předmětné náklady žalobci stejně tak, jako je tomu v případě ubytování, letecké dopravy, stravování a dalších služeb spojených se zájezdem, které jsou do ceny zahrnuty, proto není důvod, aby různé poplatky byly v ceníku pro spotřebitele uvedeny zvlášť, a to zvláště, když poplatky jsou společnosti známy již v době vydání předmětného ceníku — letáku Super Last Minute (tj. s ohledem na platnost letáku od 1.10. na shora uvedené odlety 7.10./14.10./21.10. a s ohledem na shora uvedené datum učiněné rezervace — 2.10.2007). Podle ústřední ředitelky České obchodní inspekce znala předmětná obchodní společnost letecké přepravce, letiště, ze kterých budou služby poskytnuty, a to včetně všech shora uvedených poplatků.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce dále uvedla, že povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků (služeb) podle § 12 cit. zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by spotřebitel byl nucen činit jakýkoli úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku, tj. i poskytnutí služby - zájezdu. V daném případě byl spotřebitel společností TOMI TOUR s.r.o. nucen činit početní úkony, které pak směřují ke zjištění skutečné, tj. skutečně účtované ceně služby. Spotřebitel nemá žádným právním předpisem stanovenou povinnost si konečnou cenu služby sám počítat, tato povinnost je stanovena prodávajícímu, a to před jednáním o koupi služby ve smyslu ust. § 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva financí č. 580/1990 Sb.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce má za to, že nelze akceptovat argumenty, že není v zákoně stanovena povinnost uvádět konečnou cenu, neboť i z judikatury vyplývá, jak má být informace o ceně spotřebiteli zpřístupněna. Současně pak odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3As 16/2007.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce měla tedy důvody uvedené v podaném opravném prostředku za zcela účelové, a proto skutečnosti v odvolání žalobce uváděné zhodnotila jako právně bezvýznamné, které nemají vliv na zjištěný a prokázaný stav věci v den kontroly. Plně se pak ztotožnila jak s právní kvalifikací jednání, tak i s výší uložené pokuty správním orgánem prvního stupně, a proto odkázala i na odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Výši uložené pokuty měla za přiměřenou s ohledem na povahu protiprávního jednání, s ohledem na rozsah možných následků, s ohledem na poškození spotřebitele ve zkrácení práva na řádné informace o ceně poskytovaných služeb v souladu s cenovými předpisy před jednáním o koupi, tak i s ohledem na zákonné rozpětí uvedené v ust. § 24 odst.1 cit. zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého lze uložit pokutu až do výše 50 milionů Kč. Pokuta byla uložena v dolní hranici zákonného rozpětí a má podle ústřední ředitelky České obchodní inspekce jak účel sankční, tak i preventivní.

Žalobce v žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného mimo jiné uvedl, že shledává žalované rozhodnutí nezákonné v extenzivním výkladu ust. § 12 zákona o ochraně spotřebitele, který je v rozporu se zásadou předvídatelnosti práva i dalšími základními zásadami demokratického, právního státu.

Žalobce dále podotkl, že tvrzení, dle kterého nabídka indikovala nižší cenu, nemá oporu ve skutkových zjištěních, ani orgán prvního stupně ani žalovaný v zásadě vůbec neuvádějí, proč by si měl zákazník myslet, že jako protihodnotu za zájezd zaplatí pouze 10.990,- Kč, a nikoli 14.170,- Kč. Správní orgány totiž nezpochybnily, že i výše letištních a bezpečnostních poplatků a palivového příplatku byla na nabídkovém letáku uvedena.

Žalobce poté vyjádřil pochybnosti, zda správní orgány použily správnou právní kvalifikaci, když uvedl, že na skutek tak, jak jej správní orgány vymezily, by spíše mohla být použitelná generální klauzule uvedená v § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Označení nesprávného zákonného ustanovení, v němž uvedená skutková podstata správního deliktu vůbec není naplněna ze skutkového hlediska, přičemž správní orgány to v zásadě ani nepopíraly, je dle názoru žalobce závažnou právní i formální vadou rozhodnutí.

Žalobce byl toho názoru, že zákaz rozložit konečnou protihodnotu za služby na několik složek, zejména jsou-li pro to dány racionální důvody (těmi se ústřední ředitelka České obchodní inspekce vůbec nezabývala, pročež je její rozhodnutí nepřezkoumatelné), nevyplývá ani z jazykového znění normy, ani z přístupné a sjednocené doktríny či judikatury. Ústřední ředitelka České obchodní inspekce argumentovala rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 As 16/2007, s jehož závěry se žalobce plně ztotožnil. Dle jeho názoru se jedná o argument lichý a navíc účelový. Žalobce uvedl, že tento judikát nelze na tento případ vůbec vztáhnout. V judikovaném případě se spotřebitel cenu dozvěděl až v okamžiku, kdy vstoupil do placené zóny — prostoru autobusu, jímž měl cestovat, a to až za pokladnou. Do té doby měl možnost cenu zjistit jen v případě, že by vyvinul speciální aktivitu, tedy že by cenu vyhledával.

Žalobce uvedl, že chápe, jak se v rozhodnutí správního orgánu ocitly formulace typu „dohledání ceny“ či „zásadní omezení spotřebitele“, s nimiž polemizoval. Závěrem konstatoval, že se správního deliktu nedopustil a výše uvedené rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné.

Ve vyjádření žalovaného k žalobě žalovaný setrval na argumentech, obsažených v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodnutí žalovaného správního orgánu potvrdil.

Ve správním spise se nachází kontrolní protokol, ze kterého vyplývá, že dne 2.10.2007 byla v provozovně CK TOMI TOUR s.r.o., Zlatnická 12, Praha 1 společnosti TOMI TOUR s.r.o. provedena kontrola pracovníky České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeský a Hl. m. Praha zaměřená i na informace o ceně poskytovaných služeb-zájezdu dle ust. § 12 zákona č. 634/1992 Sb.; předběžná rezervace zájezdu – viz LAST MINUTE (SUPER). Zjištění, která byla učiněna, lze podle správního orgánu kvalifikovat jako porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb.

Dopisem ze dne 22.11.2007 oznámil správní orgán prvního stupně společnosti TOMI TOUR s.r.o., že je s ní podle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. zahájeno správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o uložení pokuty pro porušení povinností stanovených zákonem č. 634/1992 Sb.

K oznámení o zahájení správního řízení se společnost TOMI TOUR s.r.o. vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 17.12.2007. Rozhodnutím ředitele inspektorátu České obchodní inspekce, Středočeského a Hl. města Prahy ze dne 19.12.2007 č.j.: 3894-10-07 byla na základě ust. § 23 odst. 1 a podle § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. uložena účastníku řízení, společnosti TOMI TOUR s.r.o. pokuta ve výši 20.000,- Kč pro porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se účastník řízení dopustil tím, že poskytl spotřebiteli neúplné informace o ceně v Last Minutové nabídce zájezdu, kdy byla nabízená cena zájezdu neúplná a vzbuzovala zdání, že cena zájezdu je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Z nabídky informačního letáku Super Last Minute MALLORCA, odlety s ČSA 7.10/14.10.-21.10. byla provedena rezervace číslo 97422 na pobytový zájezd MALLORCA v termínu 14.10.-21.10.2007, 8 dní, pro 2 osoby, ubytování hotel President****, dvoulůžkový pokoj, stravování polopenze. Tento zájezd byl na informačním letáku nabízen za 10.990,- Kč. Součástí letáku je zároveň výčet toho, co cena zájezdu zahrnuje (letenka, transfer v destinaci, ubytování, stravování dle výběru, služby kvalifikovaného průvodce, pojištění CK proti úpadku) a co nezahrnuje (letištní a bezpečnostní poplatky 1.790,- Kč, palivový příplatek 1.390,- Kč). Mimo jiné je zde také uvedena platnost tohoto letáku od 1.10.2007. Při rezervaci zájezdu činila cena výše uvedeného zájezdu na 1 osobu 14.170,- Kč (pro 2 osoby 28.340,- Kč). V odůvodnění pak ředitel inspektorátu mimo jiné uvedl, že po vyhodnocení kontrolního protokolu a ostatního spisového materiálu z provedené kontroly dospěl k závěru, že společnost TOMI TOUR s.r.o. informovala spotřebitele o ceně služby tak, že uvedená informace o ceně byla neúplná a vzbuzovala zdání, že je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Za uvedené jednání je orgán dozoru oprávněn uložit dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. pokutu až do výše 50,000.000,- Kč. Správní orgán má za to, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a odpovědnost jmenované společnosti plně prokázána. Ředitel inspektorátu rovněž v odůvodnění rozhodnutí uvedl k čemu přihlédl při stanovení výše pokuty.

Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání ze dne 8.1.2007, o kterém rozhodla v žalobou napadeném rozhodnutí ústřední ředitelka České obchodní inspekce tak, jak výše uvedeno.

Ve správním spise se pak rovněž nachází informační leták „Super last minute MALLORCA. odlety s ČSA 7.10./14.10./21.10.“.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud posoudil předmětnou věc takto: Podle ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti.

Při rozhodování o žalobě musel Městský soud v Praze vzít ohled na skutečnost, že návod k výkladu této normy poskytl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9.12.2010, č.j. 1 As 101/2010 – 82, (dostupný na www.nssoud.cz), v němž konstatoval, že „předmětný katalog stěžovatele představoval porušení § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť informace o ceně v něm uvedená vzbuzovala zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Stěžovatel v katalogu Egypt 2007, na straně 52 uváděl v tabulce cenu, která však nezahrnovala letištní a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (2190 Kč na osobu), vízum (15 USD na osobu), cestovní pojištění BlueComfort a palivový příplatek dle aktuální situace. Informace o tom, že k deklarovaným cenám je nutno připočíst ještě uvedené poplatky, byla uvedena pod tabulkou. Spotřebitel tuto poznámku v mnoha případech vůbec nemusel zaregistrovat, případně by byl nucen provádět další výpočty, kterými by se teprve dobral konečné ceny zájezdu. Některé z těchto položek je přitom nezbytně nutné uhradit, bez jejich uhrazení se zájezdu nelze zúčastnit. Nejedná se tak o žádný nadstandard, u nějž by se zákazník mohl rozhodnout, zda si jej zaplatí, či ne. Zároveň je výše těchto položek dopředu vyčíslitelná (to zřejmě neplatí pro palivový příplatek, pro ostatní příplatky však ano). Není tak žádný rozumný důvod k tomu, aby uvedené položky byly uváděny odděleně od ceny zájezdu, tedy v rozporu se závěry výše citované judikatury.

Ve světle tohoto právního názoru Nejvyššího správního soud, jenž byl učiněn ve věci skutkově a právně obdobné, pak musel Městský soud v Praze žalobní námitky žalobce odmítnout.

Soud především neakceptoval námitku, že tvrzení, dle kterého nabídka indikovala nižší cenu, nemá oporu ve skutkových zjištěních. V daném případě bylo předmětnou kontrolou beze vších pochybností zjištěno, a to z předmětného nabídkového letáku, že cena zájezdu 10.990,- Kč není cenou konečnou, neboť sama společnost TOMI TOUR s.r.o. v další části letáku výslovně uvádí, že cena nezahrnuje letištní a bezpečnostní poplatky (1.790,- Kč, palivový příplatek 1.390,- Kč. Tyto povinné platby jsou pak uvedeny v další části letáku, byť na téže stránce, odděleně od výrazně v tabulce uvedené ceny zájezdu a nadto písmem a číslicemi, několikrát menšími, než je údaj 10.990,- Kč. Cena zájezdu tak není v tomto nabídkovém letáku uvedena v souladu s § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1994 Sb., jak zcela správně konstatoval správní orgán prvního stupně. Správní orgány tedy použily správnou právní kvalifikaci, když na skutek tak, jak jej vymezily, vyslovily právě porušení ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb.

Soud tedy konstatuje, že prezentovaná cena zájezdu 10.990,- Kč není cenou konečnou, neboť potenciální spotřebitel musí k této ceně připočítat další nutné a povinné platby, o jejichž existenci a výši je informován odděleně od ceny zájezdu, a to v takové grafické podobě, ve které mohou být zákazníkem přehlédnuty. Zákazník tedy musí provést vlastní početní operace, má-li se dobrat skutečné ceny zájezdu. Rovněž tak není sporu, že výrazným způsobem je mu prezentována cena, která skutečnou cenou zájezdu není. Závěr správního orgánu prvního stupně, s nímž se ústřední ředitelka České obchodní inspekce ztotožnila, je tak dostatečně prokázán a je odůvodněn provedenými důkazy, a to zejména nabídkovým letákem. Podstata porušení zákona, jež je kladena společnosti TOMI TOUR s.r.o. za vinu, spočívá v tom, že neuvedením souhrnné ceny za zájezd, resp. její rozdělení na několik položek, z nichž je výrazněji prezentována jen jediná, dosáhla toho, že jí nabízená cena se jeví nižší, než ve skutečnosti je. Pokud by předmětná společnost splnila svou zákonnou povinnost, pak by byl spotřebitel informován o tom, že cena nabízeného zájezdu nečiní pro 1 osobu 10.990,- Kč, ale 14.170,- Kč (včetně letištních a bezpečnostních poplatků a palivového příplatku). Tím, že předmětná společnost nabízenou cenu uvedla bez těchto nutných plateb, mohla vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Argument společnosti TOMI TOUR s.r.o., že skutečnost, že spotřebitel musel sečíst čtyři položky, ještě sama osobě neznamená, že byl maten ohledně výše konečné protihodnoty, zde nemůže obstát. Spotřebitel samozřejmě musí provést výpočet celkové ceny zájezdu za všechny osoby, eventuelně s přihlédnutím k jejich věku, ke svému požadavku na stravování, pojištění apod., ale to vše jsou z jeho strany volitelné položky, tedy takové, které platit může a nemusí (to závisí jen na jeho výběru a solventnosti). Naproti tomu letištní poplatky, bezpečností poplatky a palivový příplatek zákazník zaplatit musí, a proto musí být tyto platby součástí nabízené ceny.

Soud má za to, že správní orgány se předmětnou věcí řádně zabývaly, vyvodily správné závěry i vzhledem k uvedené judikatuře Nejvyššího správního soudu a jejich rozhodnutí jsou srozumitelná a přezkoumatelná.

Soud na základě provedeného řízení dospěl k závěru, že žalobní námitky, uplatněné žalobcem v podané žalobě, nejsou důvodné, a proto postupoval podle ustanovení § 78 odstavce 7 s.ř.s. a nedůvodnou žalobu zamítl.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Žalovanému správnímu orgánu náklady řízení před soudem nevznikly. Z uvedených důvodů soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 30. listopadu 2011

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru