Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 231/2008 - 24Rozsudek MSPH ze dne 27.06.2011

Prejudikatura

1 As 46/2010 - 79


přidejte vlastní popisek

8 Ca 231/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: INEX-cestovní kancelář s.r.o., se sídlem Divadelní 6, Plzeň, zastoupena Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem Solní 4, Plzeň, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce č.j. ČOI 3832/008/0100/2200/2007/2008/Tu/Št ze dne 28. 3. 2008,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Plzeňský a Karlovarský, č.j. 2008/2200/SŘ/9-10 ze dne 20. 2. 2008, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč pro porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a kterým jí byla uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1000,- Kč. Porušení zákona se měla žalobkyně dopustit tím, že v provozovně CK Máj spol. s r. o. jako prodávající neinformovala spotřebitele o ceně nabízených služeb, neboť informace o jejich ceně vzbuzovala zdání, že je nižší než ve skutečnosti, protože do ceny zájezdů nebyly započítány letištní taxy, bezpečnostní a palivový příplatek, ačkoliv tvoří část ceny zájezdu, která je spotřebiteli účtována. Odvolací orgán se vypořádal s námitkami uvedenými v odvolání a odvolání zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně namítla, že již zahájení správního řízení bylo neopodstatněné a že rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, že žalobkyně postupovala správně, když na informačním letáku uvedla letištní a bezpečnostní taxu a palivový příplatek zvlášť a že závěr o tom, že by žalobkyně chtěla vzbudit zdání nižší ceny, je pouze spekulativní. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a aby žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla žalobní námitky a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobkyně především namítla, že již zahájení správního řízení pokládá za neopodstatněné pro rozpor s právními předpisy nejen České republiky, ale i Evropské unie, zejména ustanoveními občanského zákoníku a Směrnicí Rady Evropských společenství 90/314/EHS.

Žalovaný v zahájení řízení odkazuje na ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, podle něhož informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. V této souvislosti žalobkyně poukázala na to, že podnikání v cestovním ruchu je upraveno zákonem č. 159/1999 Sb. a cestovní smlouva pak v ust. § 852a násl. občanského zákoníku. Tyto zákony implementují Směrnici EU, ze které vyplývá, že cena cestovních služeb musí obsahovat kromě ceny souboru poskytovaných služeb i údaje o veškerých případných změnách ceny a údaje o případných poplatcích souvisejících s některými službami (letištní a přístavní poplatky, místní poplatky za pobyt). Podle § 10 zákona o cestovním ruchu je cestovní kancelář povinna pravdivě, srozumitelně, úplně a řádně informovat o všech skutečnostech, které jsou jí známy a které mohou mít vliv na rozhodnutí zájemce o koupi zájezdu. Podle zákona o cenách je písemná informace o ceně platná v okamžiku nabídky. Z toho vyplývá, že poskytovatel služby nemůže poté účtovat jinou cenu, než jaká byla uvedena v informaci. Podle ust. § 852c občanského zákoníku je možné v cestovní smlouvě dohodnout, že cestovní kancelář je oprávněna jednostranným úkonem zvýšit cenu zájezdu, jestliže je zároveň přesně stanoven způsob výpočtu zvýšení ceny. Cenu lze zvýšit jen v případě, když dojde ke zvýšení a) ceny za dopravu, včetně ceny pohonných hmot, b) plateb spojených s dopravou (letištní a přístavní poplatky) nebo c) směnného kursu české koruny, v průměru o více než 10%. Toto ustanovení je kogentní. Pokud by tedy nebyly položky uvedených plateb odděleně specifikovány, pak by bylo otázkou, zda by bylo možné platně sjednat možnost zvýšení. Tento argument byl v napadeném rozhodnutí zcela opomenut. Je tedy zřejmé, že žalobkyně postupoval správně, když na informačním letáku uvedla letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek zvlášť, takže postupovala v souladu jak se Směrnicí EU, s občanským zákoníkem i se zákonem o cestovním ruchu. Není správný názor žalované, že letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek jsou službami, jež jsou pouhým doplňkem dopravy a proto nemohou od ní být odděleny. Žalovaná nespecifikuje, o jaký výklad zákona se její názor opírá, ale nepochybně jde o výklad ad hoc, neboť občanský zákoník v § 852c tyto položky označuje jako platby spojené s dopravou, nikoliv jako platby, jež by byly neoddělitelnou složkou dopravy. Ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 6. 11. 2007 k problematice stanovování cen zájezdů cestovními kancelářemi vyplývá, že speciální právní normy upravující cestovní ruch mají přednost před aplikací obecné právní normy. Žalobkyně též poukázala na to, že cestovní kancelář výši palivového příplatku nestanovuje, toto činí letečtí dopravci a v průběhu sezóny může docházet k jejich změnám. Ve vztahu cestovní kanceláře ke klientovi je naopak správnější, pokud jsou jednotlivé položky specifikovány. Závěry žalované, že by žalobkyně chtěla vzbudit zdání nižší ceny zájezdu, jsou pouze spekulativní. Z ničeho nelze objektivně dovodit, že žalobkyně měla úmysl vzbuzovat zdání o tom, že je cena nižší. Skutečnost, že klient musí jednotlivé položky, z nichž se ceny skládá, sečíst, nelze posuzovat jako porušení informační povinnosti podle výše citovaného ustanovení. Porušení zákonných povinností objektivním způsobem nenastalo a ani nebylo prokázáno, že by se svým jednáním, zcela v intencích předpisů, které upravují cestovní ruch, mohla dopustit klamání spotřebitele či marketingového triku, jak uvádí žalovaná. Postup uvádění cen, tak jak byl uveden na informačním letáku žalobkyně, je zcela v souladu s právními předpisy České republiky a s praxí ve státech EU.

Tyto žalobní námitky nejsou důvodné.

Rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňský a Karlovarský ze dne 20. 2. 2008 byla žalobkyni uložena pokuta pro porušení povinností uvedených v ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila tím, že jako prodávající neinformovala spotřebitele v souladu s cenovými předpisy o ceně nabízených zájezdů, neboť informace o jejich ceně vzbuzovala zdání, že je nižší než ve skutečnosti, a to proto, že do ceny zájezdů nebyly započítány letištní taxy, bezpečnostní a palivový příplatek, ačkoliv tyto tvoří část ceny zájezdu, která je spotřebiteli účtována. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně ocitoval ust. § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a vyložil, že „… hlavním účelem zákonné úpravy informační povinnosti, tak jak je obsažena v ust. § 12 cit. zákona a v cenových předpisech, je zabránit tomu, aby byl spotřebitel uveden v omyl, tj. účelem je, aby získal o ceně jasnou, pravdivou a úplnou informaci. Zákon o ochraně spotřebitele uvádí v ust. § 12 odst. 2 příkladmý výčet zvláštních způsobů klamání spotřebitele údajem o ceně. Dle ust. § 12 odst. 2 písm. a) nesmí informace o ceně nebo okolnost, že cena je neúplná anebo chybí, zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší než jaká je ve skutečnosti. Jmenovaná, jak uvedeno shora, uváděla ceny zájezdů bez dalších povinných příplatků, tedy nikoli ceny konečné, skutečně účtované. O ceně dalších povinných příplatků, a to letištní taxy, bezpečnostního a palivového příplatku jmenovaná spotřebitele informovala, avšak mimo údaj o ceně zájezdu a písmem menším oproti ceně zájezdu a samotné nabídce zájezdu. Taková informace nutí spotřebitele, aby prováděl vlastní výpočet konečné ceny služby (zájezdu). … Správní orgán má za to, že ve skutečnosti informace o ceně, kdy je spotřebitel informován zvlášť o ceně ubytování, stravy a dopravy (zájezdu) a zvlášť v porovnání s předchozí cenou menšími písmeny a číslicemi o ceně povinných příplatků, které tvoří skutečnou účtovanou cenu zájezdu, konkrétně cenu dopravy, vytváří u spotřebitelů představu, že cena prodávaných služeb je nižší, neboť uvádění ceny bez těchto příplatků vyvolává dojem , že tato cena je konečná, ačkoliv tomu tak není. Letištní taxy, bezpečnostní a palivový příplatek jsou povinné příplatky, bez nichž služba v podobě zájezdu nemůže být realizována a tudíž ani prodána. Tyto povinné příplatky, přestože cenu zájezdu zvyšují, ve skutečnosti tvoří cenu zájezdu. Dle názoru správního orgánu neexistuje žádný rozumný důvod, proč by tyto měly být uváděny zvlášť.“ (viz str. 4 rozhodnutí správního orgánu I. stupně).

Žalovaný tuto argumentaci doplnil v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že „Účelovost rozdělení ceny nespatřuje správní orgán prvního stupně ani odvolací orgán v tom, že by se odvolatel snažil cenu později navýšit, proti čemuž se odvolatel ohrazuje, ale v tom, že zcela zjevně usiluje o to ohromit spotřebitele nízkou, skutečnosti však neodpovídající částkou za nabízený zájezd a až následně, mnohem menším písmem je uvedeno, jaké další poplatky cena nezahrnuje. Bez těchto poplatků přitom není možné zájezd uskutečnit a cena uvedená velkým písmem tak nemá žádnou vypovídací hodnotu - za tuto cenu zákazník cestovní smlouvu uzavřít nemůže. Spotřebitel je tak krácen na svých právech být jasně, konkrétně informován o konečné ceně zájezdu, protože si musí konečnou cenu sám dopočítávat.“ (viz str. 3 rozhodnutí odvolacího orgánu).

Z této argumentace je zcela zřejmé, že správní orgány obou stupňů spatřovaly porušení zákona o ochraně spotřebitele v tom, že ačkoliv cena zájezdu sestává z několika položek, žalobce inzerovanou cenu zájezdu sestavil jen z některých z nich, a o té potenciální spotřebitele zřetelně a výrazně informoval, zatímco další nutné položky, konkrétně letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek, do tohoto údaje nezahrnul, a informaci o nich poskytl odděleně, nadto alfanumerickými znaky několikanásobně menšími, než ceny zájezdů. Tato skutečnost je zjevná z kopie informačního letáku, jež je jako příloha č. 1 ke kontrolnímu protokolu ze dne 10. 8. 2007 založena ve správním spise.

Žalobní námitky tedy soud neshledal důvodnými, a to proto, že se s podstatou argumentace správních orgánů míjejí. Pro posouzení věci není podstatné, zda letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek z hlediska právních předpisů tvoří platby toliko spojené s dopravou nebo jsou neoddělitelnými složkami dopravy. Z hlediska ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je podstatné to, že z pohledu spotřebitele jsou tyto platby imanentní součástí ceny zájezdu, a spotřebitel tedy musí tyto poplatky v ceně zájezdu v každém případě zaplatit, neboť bez nich nelze službu (zájezd) realizovat. K tomu, aby si mohl učinit názor na výši ceny nabízené služby, je přitom nutné, aby mu byla zřetelně sdělena celá, kompletní a konečná cena, a to bez ohledu na to, kolik dílčích a relativně samostatných položek ji tvoří. Tomuto požadavku žalobkyně v projednávané věci nedostála, neboť jí inzerovaná cena sestávala jen z části nutných položek, zatímco další, rovněž povinné položky, byly uvedeny odděleně, navíc v takové grafické podobě, že mohly být potenciálními spotřebiteli přehlédnuty.

Z tohoto důvodu byly žalobkyní prezentované údaje o cenách zájezdů v rozporu s ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, podle něhož informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti.

Pro úplnost soud v projednávané věci poukazuje na to, že ve skutkově a právně obdobné věci rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. prosince 2010, č.j. 1 As 101/2010 – 82, (www.nssoud.cz), v němž konstatoval, že „předmětný katalog stěžovatele představoval porušení § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť informace o ceně v něm uvedená vzbuzovala zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Stěžovatel v katalogu Egypt 2007, na straně 52 uváděl v tabulce cenu, která však nezahrnovala letištní a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (2190 Kč na osobu), vízum (15 USD na osobu), cestovní pojištění BlueComfort a palivový příplatek dle aktuální situace. Informace o tom, že k deklarovaným cenám je nutno připočíst ještě uvedené poplatky, byla uvedena pod tabulkou. Spotřebitel tuto poznámku v mnoha případech vůbec nemusel zaregistrovat, případně by byl nucen provádět další výpočty, kterými by se teprve dobral konečné ceny zájezdu. Některé z těchto položek je přitom nezbytně nutné uhradit, bez jejich uhrazení se zájezdu nelze zúčastnit. Nejedná se tak o žádný nadstandard, u nějž by se zákazník mohl rozhodnout, zda si jej zaplatí, či ne. Zároveň je výše těchto položek dopředu vyčíslitelná (to zřejmě neplatí pro palivový příplatek, pro ostatní příplatky však ano). Není tak žádný rozumný důvod k tomu, aby uvedené položky byly uváděny odděleně od ceny zájezdu, tedy v rozporu se závěry výše citované judikatury.

Městský soud v Praze též s přihlédnutím k tomuto právnímu názoru Nejvyššího správního soudu tedy dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 27. června 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru