Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 221/2008 - 45Rozsudek MSPH ze dne 19.07.2011

Prejudikatura
1 As 131/2011 - 62
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 131/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

8 Ca 221/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: ICB, a.s., se sídlem Tišnov, Malhostovice 230, zastoupen JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Brno, Hlinky 92, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, Kloknerova 26, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. MV-19142-2/PO-2008 ze dne 31. 3. 2008,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství Hasičského

záchranného sboru České republiky č.j. MV-19142-2/PO-2008 ze dne 31. 3. 2008 a

rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje č.j. HSOS-

885/17/KŘ-SPD-2007 ze dne 24. 9. 2007 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 13 892,-

Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňky Jedličkové,

advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2008, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje č.j. HSOS-885/17/KŘ-SPD-2007 ze dne 24. 9. 2007, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000,- Kč za naplnění skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v ust. § 76 odst. 1 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce porušil povinnost stanovenou v ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o požární ochraně, a to tím, že přes opakované výzvy správního orgánu I. stupně k vyjádření stanoviska a k vrácení podepsaných zápisů z tématické požární kontroly provedené dne 26. února 2007 po požáru ubytovny OPAVAN, tyto zápisy správnímu orgánu nevrátil.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce namítl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpí řadou procesních vad, zejména absencí výrokové části o vině spočívající v nedostatku popisu skutku, dále vytkl absenci hmotně právního podkladu pro výrok o vině a sankci, dále namítl nedostatečně zjištěný skutkový stav a konečně brojil proti výši sankce, kterou považoval za nepřiměřenou.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl všechny žalobní námitky.

Při jednání dne 19. 7. 2011 setrvali účastníci na svých skutkových i právních závěrech. Zástupkyně žalobce navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, zástupce žalovaného navrhl žalobu zamítnout.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Žalobce především namítl, že rozhodnutí správních orgánu obou stupňů trpí celou řadou zásadních procesních vad, přičemž nejpodstatnější je chybějící výroková část o vině alespoň v té elementární podobě, spočívající v popisu skutku. Jen z odůvodnění napadeného rozhodnutí se lze dočíst, že žalobce se deliktu dopustil tím, že nezaslal zpět protokoly o požární kontrole. Uvedení výroku o vině je přitom zcela zásadní, i u správních deliktů je třeba analogicky aplikovat úpravu zákona o přestupcích, tedy vyžadovat zavinění alespoň ve formě nedbalosti a vyžadovat vymezení skutku přinejmenším podle zásad „ne bis in idem“ a „nulla poena sine crimen“.

Tuto námitku soud neakceptoval. Právní úprava odpovědnosti právnické osoby za správní delikt je podle vůle zákonodárce koncipována odlišně, než je tomu u odpovědnosti fyzických osob za přestupek nebo za trestný čin. Odpovědnost fyzické osoby (člověka) za porušení zákonné povinnosti se odvozuje od její svobodné vůle, spojené s odpovědností za uplatňování této svobodné vůle. U právnické osoby musí být její odpovědnost koncipována jinak, neboť právnická osoba je abstraktní subjekt a sama nemá potenci vlastní svobodné vůle. Subjekt bez vlastní vůle ovšem nemůže být odpovědný za zavinění, tedy ani za nedbalost. Pokud jde o absenci popisu skutku ve výroku napadeného rozhodnutí, nezbývá než konstatovat, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím o odvolání, proto jeho výrok musí obsahovat sdělení o tom, jak odvolací orgán rozhodl právě o odvolání. Jelikož z textu výroku napadeného rozhodnutí je zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto, soud shledal tento výrok zcela vyhovující. Rozhodnutím o deliktu a o sankci je pak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, takže výtku ohledně nedostatečnosti popisu skutku ve výroku je nutno vztáhnout na ně. Ovšem i toto rozhodnutí vyhovuje zákonu. Vzhledem k tomu, že neexistuje obecná úprava trestání za správní delikty, jež by stanovovala náležitosti rozhodnutí o deliktu, musel zde soud jako standard použít ust. § 68 odst. 2 správního řádu. Podle této normy se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků. V projednávané věci je zřejmé, že všechny tyto obsahové náležitosti rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ze dne 24. září 2007 má, takže je z něj seznatelné, jak bylo rozhodnuto, podle jakých norem a v jaké věci. Věc sama, tedy předmět řízení, je pak vymezena popisem skutku v tomto znění: „Opakovanými přípisy HZS MSK vyzval právnickou osobu o stanovisko k zápisu z provedené kontroly a o vrácení dvou vyhotovení zápisů. Nezasláním dvou vyhotovení zápisů podepsaných statutárním orgánem zpět na HZS MSK právnická osoba porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o požární ochraně a naplnila tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 76 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně.“

Tento popis skutku shledává soud zcela dostatečným, neboť je z něj zřejmé, jaké jednání bylo žalobci kladeno za vinu, a toto jednání je popsáno tak, že nemůže být zaměněno s jiným.

Dále žalobce namítl, že napadené rozhodnutí a ani rozhodnutí jemu předcházející nemají ani hmotně právní podklad, resp. že správní orgány obou stupňů aplikovaly zcela nesprávně ust. § 76 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně. Podle tohoto ustanovení je jiným správním deliktem jednání, kdy subjekt podléhající státnímu požárnímu dozoru tento neumožní, nebo ztěžuje. Obsah pojmu státní požární dozor je pak definován v ust. § 31 téhož zákona. Z těchto norem vyplývá, že předmětem kontroly a státního požárního dozoru již není vyhotovení protokolu o kontrole ani projednání výsledků kontroly se statutárním orgánem kontrolované právnické osoby. Rozhodnutí o pokutě tedy nemá ani hmotně právní podklad pro své vydání, a již tento důvod postačí ke zrušení napadeného rozhodnutí a též rozhodnutí prvostupňového.

Tuto námitku shledal soud důvodnou.

Podle ust. § 76 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru může uložit pokutu až do 250 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě provozující činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí nebo až do 500 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, jestliže poruší povinnosti vyplývající z předpisů o požární ochraně tím, že neumožní nebo ztěžuje výkon státního požárního dozoru.

Podle ust. § 31 odst. 1 cit. zákona státní požární dozor se vykonává a) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně, b) posuzováním územně plánovací dokumentace, podkladů pro vydání územního rozhodnutí, projektové dokumentace stavby ke stavebnímu řízení, dokumentace k povolení změny stavby před jejím dokončením a posuzováním dokumentace k řízení o změně v užívání stavby, k nařízení nezbytných úprav, k nařízení zabezpečovacích prací, k řízení o zjednání nápravy a k povolení výjimky v rozsahu požárně bezpečnostního řešení podle zvláštních právních předpisů,

c) ověřováním, zda byly dodrženy podmínky požární bezpečnosti staveb vyplývající z posouzených podkladů a dokumentace podle písmene b), včetně podmínek vyplývajících z vydaných stanovisek,

d) posuzováním výrobků, které nejsou výrobky stanovenými podle zvláštních právních předpisů, z hlediska jejich požární bezpečnosti a posuzováním funkčnosti systémů vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení (§ 6a),

e) schvalováním posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím,

f) zjišťováním příčin vzniku požárů,

g) kontrolou připravenosti a akceschopnosti jednotek požární ochrany [§ 65 odst. 1 písm. b) až d)],

h) ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření.

Podle ust. § 31 odst. 2 cit. zákona o provedené kontrole podle odstavce 1 písm. a) a g) vyhotoví orgán vykonávající státní požární dozor zápis, ve kterém uvede výsledky kontroly. Do zápisu se uvedou i opatření a lhůty k odstranění zjištěných závad. Výsledky kontroly a uložená opatření musí být projednány s pověřeným pracovníkem ministerstva a jiného státního orgánu, se statutárním orgánem právnické osoby nebo s podnikající fyzickou osobou nebo jejím odpovědným zástupcem, kteří jsou povinni podat písemnou zprávu o odstranění závad ve stanovené lhůtě.

Z citovaných norem je zřejmé, že zatímco ust. § 31 odst. 1 písm. a) až h) zákona o požární ochraně stanoví způsoby, jakými se vykonává státní požární dozor, resp. co je tomuto dozoru podrobeno, ustanovení § 31 odst. 2 tohoto zákona stanoví zejména procedurální povinnosti orgánu vykonávajícího státní požární dozor ve fázi po provedené kontrole; kontrolovaný subjekt má podle této normy jedinou povinnost, a to ve stanovené lhůtě podat písemnou zprávu o odstranění závad.

Delikt podle ust. § 76 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně neumožnění či ztěžování výkonu státního požárního dozoru by tedy mohl spočívat pouze v jednání, kterým by kontrolovaný subjekt bránil orgánu vykonávajícímu státní požární dozor konat činnosti vymezené v ust. § 31 odst. 1 písm. a) až h) zákona o požární ochraně. Projednání výsledků kontroly s pověřeným pracovníkem kontrolovaného subjektu však již součástí státního požárního dozoru není, a zejména pak nespadá mezi povinnosti kontrolovaného subjektu. Bez ohledu na to, zda předmětné protokoly o požární kontrole byly žalobcem vráceny anebo nikoliv, nemohl se žalobce dopustit deliktu neumožnění nebo ztěžování výkonu státního požárního dozoru, neboť kontrola v rámci tohoto dozoru již byla ukončena. I kdyby tedy žalobce vskutku předmětné protokoly o požární kontrole nevrátil příslušnému orgánu Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, nelze jeho jednání podřadit podle ust. § 76 odst. písm. d) zákona o požární ochraně, neboť státní požární dozor byl již proveden a v této fázi jeho maření či ztěžování nepřicházelo v úvahu.

Městský soud v Praze proto konstatoval, že jak žalovaný, tak rovněž správní orgán I. stupně zatížili svá rozhodnutí vadou, spočívající v nesprávném výkladu a aplikaci výše citovaných norem zákona o požární ochraně, a postihli žalobce sankcí za jednání, jež nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty deliktu podle ust. § 76 odst. písm. d) zákona o požární ochraně.

S přihlédnutím k tomuto závěru pak soud jen pro úplnost konstatuje, že pro posouzení nebylo nutné zabývat se tím, zda správní orgán zaslal žalobci všechny protokoly o kontrole nebo si nějaké ponechal, a proč by žalobce úmyslně jednal tak, aby protokoly neodeslal zpět, když odeslal své stanovisko ke kontrole, které na něm bylo vyžadováno. Vzhledem k tomu, že žalobcovo jednání, i kdyby se prokázalo, nemohlo naplnit znaky deliktu podle ust. § 76 odst. písm. d) zákona o požární ochraně, bylo bezpodstatné se řešením těchto otázek zabývat.

Z téhož důvodu soud shledal bezpodstatným zkoumat výši uložené sankce, jestliže dospěl k závěru, že tato sankce vůbec uložena být nemohla a napadené rozhodnutí zrušil.

Městský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že jak napadené rozhodnutí žalovaného č.j. MV-19142-2/PO-2008 ze dne 31. 3. 2008, tak i rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje č.j. HSOS-885/17/KŘ-SPD-2007 ze dne 24. 9. 2007 bylo vydáno v rozporu se zákonem a využívaje své pravomoci podle ust. § 78 odst. 1 a odst. 3 soudního řádu správního, zrušil rozsudkem obě citovaná rozhodnutí. Podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního pak soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč, jednak z odměny advokátce za tři úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a to včetně sazby daně z přidané hodnoty, a dále z úhrady cestovného při dopravě na trase Brno – Praha a zpět v délce 418 kilometrů osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 9,1 l na 100 kilometrů a ceně motorové nafty 30,80 Kč; náhradu v celkové výši 13 892,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Zdeňky Jedličkové, advokátky.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat

k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 19. července 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru