Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 220/2008 - 41Rozsudek MSPH ze dne 19.07.2011

Prejudikatura

54 Ca 1/2008 - 30


přidejte vlastní popisek

8Ca 220/2008 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: XX, nar. XX, st. přísl. Vietnam, zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 6 , proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Praha 7, Poštovní schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.5. 2008, č.j.: MV-42079-2/OAM-2008,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky ze dne 15.5.2008 č.j.: MV-42079-2/OAM-2008 s e zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.760,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení správního orgánu I. stupně Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 27.3.2008, č.j.: CPR-2007/ČJ-2008-9CPR-T255, jímž bylo dle ust. § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zastaveno řízení o žádosti o vydání nového rozhodnutí, kterým se ruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, vydaného Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělením cizinecké policie Znojmo dne 9.9.2005, pod č.j.: SCPP-9/BR-XIII-SV-2005.

Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení, přičemž také uvedl, že proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali účastníci řízení prostřednictvím právního zástupce odvolání blanketní formou. Do doby vydání rozhodnutí nebylo odvolacímu orgánu doručeno jeho odůvodnění.

Dále pak mimo jiné konstatoval, že dle jeho názoru správní orgán I. stupně odůvodnil své rozhodnutí v souladu s ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb, přičemž uvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a při výkladu právních předpisů.

Za obecný důvod pro uložení správního vyhoštění je považována ochrana určitých společenských zájmů před protiprávním jednáním cizince a při rozhodování o žádosti o vydání nového rozhodnutí podle § 122 zákona č. 326/1999 Sb. je posuzována relace mezi tímto zájmem a případnými jinými zájmy, např. na ochraně rodinného života.

Žalovaný zhodnotil povahu a intenzitu protiprávního jednání, které bylo důvodem pro uložení správního vyhoštění, dalšího jednání cizince spočívajícího v nerespektování tohoto rozhodnutí a páchání trestné činnosti směřující k zakrytí následků vyplývajících z předchozího porušování předpisů upravujících pravidla pobytu cizinců na území České republiky a na druhé straně existenci rodinné vazby, vzniklé v době, kdy si byl cizinec vědom toho, že je povinen opustit území České republiky, a dospěl ke stejnému závěru jako správní orgán I. stupně, to znamená, že nepominuly důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a nebyly tak splněny podmínky pro použití ustanovení § 122 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.

Žalobce v žalobě proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného mimo jiné uvedl, že napadenému rozhodnutí vytýkal nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a s tím související porušení ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb. a dále také nesprávné posouzení věci, což má za následek porušení ust. § 2 zákona č. 500/2004 Sb. Žalobce byl postupem žalovaného krácen na svých procesních právech, když tento rozhodl na základě neúplného odvolání.

Dle názoru žalobce, žalovaný svým rozhodnutím potvrdil rozhodnutí orgánu prvního stupně s tím, že dospěl ke stejnému závěru, spočívajícím v absenci pominutí důvodu pro vydání rozhodnuti s odkazem na ust. § 122 odst. 6 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb.

Podle žalobce z obsahu odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že žalovaný hodnotil povahu a intenzitu protiprávního jednání žalobce a na straně druhé také existenci rodinné vazby, vzniklé v době, kdy si byl žalobce vědom toho, že je povinen opustit území České republiky. Z rozhodnutí však není vůbec zřejmé, jakou tedy ve skutečnosti má protiprávní jednání žalobce povahu a jakou má konkrétní intenzitu. Stejně tak žalovaný podle žalobce neuvedl, k jakým závěrům dospěl, když hodnotil rodinnou vazbu účastníka vzniklou v době, kdy tento měl opustit území České republiky. Žalobce má za to, že žalovaný měl v rámci postupu dle ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb. zjistit konkrétní povahu rodinných vazeb žalobce. Následně pak mohl postavit vedle sebe zájem státu na vycestování žalobce a zájem na ochraně rodinného a soukromého života nezletilého občana České republiky, kterého je žalobce otcem a ochraně rodiny, které je žalobce členem. Žalobce rovněž uvedl, že z postupu žalovaného je zřejmé, že jeho subjektivní kategorizace rodinného vztahu žalobce nemůže vést k objektivnímu zjištění skutečného stavu, týkajícího se konkrétních dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého stavu, týkajícího se konkrétních dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého života. Podle žalobce tedy nelze mít za to, že by žalovaný rozhodl v duchu ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb.

Žalobce dále uvedl, že je otcem občana České republiky. Tato skutečnost je dle jeho názoru nezvratná a pro postup správního orgánu zcela zásadní. Žalovaný, s odkazem na Úmluvu o právech dítěte, je proto povinen postupovat vždy tak, aby především hájil zájmy dítěte. V duchu této povinnosti není správní orgán prvního stupně zbaven zodpovědnosti ve vztahu k tomuto mezinárodněprávnímu dokumentu, když se staví k této otázce alibisticky a ponechává veškerou odpovědnost na žalobci a tuto okolnost hodnotí tak, že žalobce musel předvídat v případě vytvoření rodinných vazeb, že dojde k jejich narušení, způsobenému očekávaným správním rozhodnutím. Za toto jednání nenese nenarozené nezletilé dítě žalobce žádnou odpovědnost, přičemž správní orgány jsou podle žalobce povinny jednat v jeho zájmu. Podle žalobce se v daném případě však právy dítěte žádný z orgánů nezabýval a jak žalovaný, tak i orgán prvního stupně jednali v rozporu s touto úmluvou.

Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný mimo jiné uvedl, že v tomto případě nelze správní vyhoštění prominout, přičemž byly řádně zkoumány i dopady či zásah do rodinného a soukromého života žalobce, žalobce nebyl zkrácen na svých právech a oba správní orgány se žádné nezákonnosti při svém rozhodování nedopustily. Dle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno výše uvedené rozhodnutí žalovaného, ani rozhodnutí správního orgánu první instance ze dne 27.3.2008, č.j.: CPR-2007/ČJ-2008-9CPR-T255, a proto navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.

Při ústním jednání konaném dne 19.7.2011 byla předsedou senátu konstatována omluva právního zástupce žalobce. Pověřený zástupce žalovaného odkázal na vyjádření k žalobě ze dne 12.11.2008 s tím, že trval na napadeném rozhodnutí. V závěrečném návrhu uvedl, že nadále setrvává na názoru, že žalovaný při vydaní napadeného rozhodnutí postupoval podle zákona, kdy sice v době podání žádosti byla splněna podmínka uplynutí doby, ale nebyla splněna podmínka pominutí důvodů pro správní vyhoštění. K otázce podaného odvolání uvedl, že nelze žalovanému přičítat k tíži, že zástupce žalobce nedodržel lhůtu, kterou si pro odůvodnění odvolání sám stanovil. Nadto ty důvody, které dodatečně uvedl, nejsou nové a nezměnily by pohled žalovaného na věc. Dále poukázal na to, že žalovaný podrobně zvažoval dopady svého rozhodnutí do rodinného života žalobce a konstatoval, že zájem na ochraně osobního a rodinného života v konkrétním případě nepřevažuje nad zájmem na ochraně veřejného pořádku. Uvedl i tu skutečnost, že žalobce i následně pokračoval v porušování zákona a to i v době, kdy bylo neúspěšně ukončeno řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 9.9.2005 čj. SCPP-9/BR-XIII-SV-2005 bylo žalobci uloženo dle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 3, písm. b) bod 1 a písm. c) bod 2,3 zákona č. 326/1999 Sb. správní vyhoštění z přechodného pobytu na území s dobou platnosti na 4 roky od nabytí právní moci rozhodnutí. Doba k vycestování z území České republiky nebyla stanovena. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Praze ze dne 30.11.2005 bylo rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 9.9.2005 čj. SCPP-9/BR-XIII-SV-2005 změněno v části týkající se stanovení doby vycestování z území České republiky podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.

Žádostí ze dne 24.1.2008 požádal žalobce o vydání nového rozhodnutí, kterým se zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 9.9.2005 č.j. SCPP-9/BR-XIII-SV-2005.

Dopisem ze dne 11.2.2008 sdělila Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie v Praze (odbor podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců) žalobci, že doručením jeho žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění dne 4.2.2008 bylo zahájeno správní řízení o této žádosti.

Usnesením Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie v Praze ze dne 27.3.2008 č.j. CPR-2007/ČJ-2008-9CPR-T255 bylo řízení o žádosti o vydání nového rozhodnutí dle ust. § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. zastaveno.

Proti citovanému usnesení bylo podáno dne 16.4.2008 prostřednictvím právního zástupce žalobce blanketní odvolání (ze dne 15.4.2008) a to Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie. Odůvodnění předmětného odvolání obdržela policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie Praha dne 20.5.2008.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 15.5.2008 č.j.: MV-42079-2/OAM-2008 bylo odvolání zamítnuto a usnesení Ředitelství služby cizinecké policie Policie České republiky č.j. CPR-2007/ČJ-2008-9CPR-T255 ze dne 27.3.2008 potvrzeno s odůvodněním, jak výše uvedeno.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Podle ust. § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.

Podle ust. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.

Podle ust. § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

Podle ust. § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Stěžejní námitkou v předmětné věci je špatný postup správního orgánu, když odvolací orgán rozhodl na základě neúplného odvolání.

V dané věci není sporu o tom, že odvolání žalobce neobsahovalo důvody, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, ani co se navrhuje. Sám žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že odvolání bylo podáno blanketní formou a do doby vydání rozhodnutí mu ani nebylo doručeno jeho odůvodnění.

Obdobným problémem se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6.3.2009 č.j. 1 As 4/2009-53 (dostupný na www.nssoud.cz) , kde uvedl, že „Správní řád (č. 500/2004 Sb.) přijal jinou konstrukci odvolacího přezkumu, než kterou znal předchozí správní řád (č. 71/1967 Sb.). Zvýšil totiž odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumáváno - s výjimkou skutečností, které je povinen zkoumat bez ohledu na obsah odvolání (srov. č. 1580/2008 Sb. NSS). Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.

Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS).

Pro srovnání lze uvést, že obdobné náležitosti odvolání a povinnost správního orgánu vyzvat odvolatele k odstranění vad odvolání zakotvuje i daňový řád (v § 48 odst. 4, 5) pro daňové řízení.

Co se týče odvolání žalobce (ze dne 21. 12. 2007), to právě vedle základních náležitostí podání obsahovalo specifikaci napadeného rozhodnutí i uvedení rozsahu, v němž je napadá, k chybějícím odvolacím důvodům však žalobce pouze uvedl, že odůvodnění odvolání předloží do čtrnácti dnů. To však na výše zmíněné povinnosti správního orgánu nic nemění. Naopak, takto formulovaným odvoláním dal odvolatel (žalobce) správnímu orgánu jednoznačně najevo, že odvolání hodlá doplnit právě ještě o odvolací důvody. V takovém případě měl správní orgán učinit opatření k odstranění nedostatků odvolání postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu a nikoliv sám možné vady vyhledávat. Vzhledem k zákonem stanovenému postupu správního orgánu pak na uvedeném ničeho nemění ani žalobcova další nečinnost při doplňování odvolacích důvodů.“

Rovněž v daném případě předmětné odvolání ze dne 15.4.2008 vedle základních náležitostí podání obsahovalo specifikaci napadeného rozhodnutí a sdělení o tom, že bude odůvodněno do 15 dnů. Odůvodnění předmětného odvolání ze dne 16.5.2008 správní orgán I. stupně obdržel dne 20.5.2008. Žalovaný tedy rozhodoval o odvolání, aniž by znal konkrétní námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup žalovaného, jak bylo rovněž uvedeno ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, je zcela nepřípustný a naprosto v rozporu s procesními pravidly, která jsou zakotvena ve shora citovaných ustanoveních správního řádu, a vyplývají z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Procesní práva žalobce tedy byla porušena a tím mohlo dojít k tomu, že mohlo být vydáno nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Správní orgán měl v dané věci postupovat ve smyslu ust. § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a vyzvat podatele odvolání k odstranění nedostatků předmětného odvolání s poskytnutím k tomu přiměřené lhůty.

Vzhledem ke shora uvedenému nezbylo Městskému soudu v Praze, než žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušit a dle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (ust. § 78 odst.5 s.ř.s.).

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalobce advokátem ve výši 4.800,- Kč, což tvoří 2 úkony právní služby po 2.100,- dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 2 režijní paušály po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částka 960,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Náklady řízení tedy činí celkem 5.760,- Kč, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 19. července 2011

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru