Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 21/2008 - 135Rozsudek MSPH ze dne 13.06.2011


přidejte vlastní popisek

8 Ca 21/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: TENET Europe s.r.o., se sídlem Biskupský Dvůr 2095/8, Praha 1, zastoupen Dr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem se sídlem Longin Business Center, Na Rybníčku 5, Praha 5, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti: IIC-INTERSPORT International Corporation GmbH, se sídlem Obere Zollgasse 75, CH-Ostermundigen, Švýcarská konfederace, zastoupen JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9. 11. 2007, č.j. O-423069

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy ÚPV ze dne 9. 11. 2007, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 6. 2006 o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky zn. sp. O-423069 ve znění „TECNOPOLAR“ pro část přihlášených výrobků a služeb. V žalobě uvedl, že podal u ÚPV přihlášku slovní ochranné známky „TECNOPOLAR“ pro vybrané výrobky tříd 23, 24 a 25. Proti zápisu podala námitky společnost IIC-INTERSPORT jako vlastník mezinárodních kombinovaných ochranných známek č. 663419 a č. 771892 ve znění TECNO PRO platných v České republice pro vybrané výrobky též v třídě 25 a kombinovaných ochranných známek Společenství č. 1579622 a č. 2520450 ve znění TECNO PRO zapsaných pro výrobky též ve třídě 25 s dřívějším právem platnosti. Podaným námitkám ÚPV částečně vyhověl a přihláška ochranné známky „TECNOPOLAR“ byla zamítnuta pro veškeré výrobky ve třídě 25. Žalobce namítl, že předseda ÚPV překročil meze správního uvážení podle ust. § 78 odst. 1 správního řádu a že se v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal a argumenty a důkazy navrženými žalobcem. Závěry předsedy ÚPV pak vykazují rozpor se zásadami logického myšlení. Žalobce uzavřel s tím, že přihlašované označení „TECNOPOLAR“ nevykazuje shodnost ani podobnost s namítanými ochrannými známkami a neexistuje tudíž ani pravděpodobnost záměny či asociace těchto označení na straně veřejnosti, a tedy ani důvod k zamítnutí přihlášky této ochranné známky pro výrobky přihlašované ve třídě 25. Navrhl proto, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a aby věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Společnost IIC-INTERSPORT International Corporation GmbH, se sídlem Obere Zollgasse 75, CH-Ostermundigen, Švýcarská konfederace, jako osoba zúčastněná se ve vyjádření k věci neztotožnila s tvrzeními žalobce a navrhla zamítnutí žaloby.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce v žalobě především uvedl text ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, a zmínil rovněž povinnost správního orgánu podle ust. § 32 odst. 1 správního řádu zjistit úplně a přesně skutečný stav věci, zásadu volného hodnocení důkazů podle ust. § 34 odst. 5 správního řádu, povinnost respektovat meze a principy správního uvážení a povinnost náležitého odůvodnění rozhodnutí podle ust. § 47 odst. 3 správního řádu.

Dále uvedl, že při posuzování shodnosti či podobnosti přihlašovaného označení s namítanými známkami předseda ÚPV shledal shodu porovnávaných označení v šesti počátečních písmenech, přičemž ji popsal jako shodu z hlediska vizuálního a fonetického. Takový přístup považuje žalobce za velmi zjednodušující, neboť z hlediska vizuálního nestačí porovnat pouze slovní prvky – vzhledem k tomu, že, namítané ochranné známky jsou kombinované, kde je slovní prvek graficky ztvárněn a doplněn logem, jsou z hlediska vizuálního s přihlašovaným označením nesrovnatelné. Nejvýraznějšími odlišnostmi jsou grafický prvek před prvkem slovním, zvýraznění prvku TECNO a potlačení prvku PRO, vyvedení slovní části v kurzívě, použití netradičního tvaru písmene E a použití šedé barvy v části loga a ve slovním prvku PRO u mezinárodní známky č. 771892 a u ochranné známky Společenství č. 2520450 a úprava všech písmen proložením bílými čarami u mezinárodní známky č. 663419 a u ochranné známky Společenství č. 1579622. Žalobce rovněž poukázal na to, že slovní označení lze s označením kombinovaným srovnávat z hlediska vizuálního jen velmi těžko, protože slovní ochranná známka bude chránit označení TECNOPOLAR bez ohledu na jeho grafické ztvárnění a není tedy nutné, aby toto slovo bylo při užívání známky psáno velkými tiskacími písmeny. Všechny uvedené skutečnosti vedou k jednoznačnému závěru o značné vizuální odlišnosti namítaných ochranných známek od přihlašovaného označení. Nelze pochybovat o tom, že se jedná o takovou vizuální odlišnost, jež může jednoznačně vyloučit nebezpečí záměny porovnávaných označení, resp. o odlišnost, která zabrání možnému uvedení spotřebitelů v omyl. Zavádějící a lichý je argument žalovaného, že nelze vyloučit faktické užívání přihlašovaného označení v podobě obdobné s provedením namítaných ochranných známek, protože pravděpodobnost, že by žalobce provedl označení „TECNOPOLAR“ v typu písma stejném či obdobném jako u kombinovaných namítaných známek, je téměř nulová. Vzhledem k počtu možností k podobnému grafickému ztvárnění může dojít jen na základě úmyslu, ale takový úmysl žalobce nemá. Shodně jako v rozkladu žalobce uvedl, že smyslem zařazení prvku POLAR je vyvolat asociaci zemského pólu s jeho nepříznivými povětrnostními podmínkami, naopak smyslem zařazení prvku TECNO bylo předat spotřebiteli sdělení, že výrobky takto označené byly vyrobeny za použití nejmodernějších technologií, zejména co se týká složení a vlastností látek. Potlačení prvku POLAR je v příkrém rozporu s marketingovou strategií přihlašovatele.

Tuto námitku soud neakceptoval. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zkonstatoval podobu přihlašovaného označení i namítaných ochranných známek s tím, že slovní prvky se po vizuální i fonetické stránce shodují v šesti počátečních písmenech TECNOP a odlišují se pouze v koncových částech RO, resp. OLAR. V obou označeních jsou navíc přítomna i písmena O a R. Vzhledem ke čtení textu zleva doprava průměrného spotřebitele přednostně zaujmou shodné počáteční části TECNO všech porovnávaných označení. Vzhledem k tomu, že přihlašované označení je slovní, lze je užít v jakékoliv grafické podobě písma, a tedy nelze vyloučit možnost jeho faktického užívání v podobě obdobné s provedením namítaných označení. Pokud jde o hledisko fonetické, nelze zanedbat vliv počáteční a přednostně vnímané části TECNO srovnávaných označení, když sice samotné koncové části PRO a POLAR sice vytvářejí rozdílný zvukový dojem, při spojení se shodnou počáteční částí však již mohou vzbuzovat dojem označení pocházejících z jedné známkové řady téhož subjektu. Z hlediska sémantického se jedná o spojení fantazijního prvku TECNO, který nemá v běžně známých jazycích konkrétní význam, s dodatky PRO a POLAR. Tvrzení žalobce, že slovo TECNO vykazuje souvislost s významem „technologie“ nebo „technika“ nemá v češtině reálný základ. Běžný spotřebitel nebude přikládat porovnávaným výrazům vykazujícím podobnou sémantickou strukturu, žádný konkrétní význam. (viz str. 11 až 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

Soud konstatoval, že žalovaný posoudil pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení s namítanými ochrannými známkami z těch hledisek, která jsou relevantní z pohledu ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, přičemž své závěry založil na posouzení vizuální, fonetické a významové podobnosti a na zhodnocení celkového dojmu, jakým působí na běžného spotřebitele. Jeho závěry a úvahy, jakými k nim dospěl, shledal soud srozumitelnými a logickými, a považuje je za správné a respektující zákon. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobce, že slovní označení lze s kombinovaným srovnávat z hlediska vizuálního jen velmi těžko. Namítaná označení v podobě TECNO PRO sice kromě písmen obsahují i další grafický prvek, avšak ten je zjevně doplňkový k textu, a text tedy zůstává prvkem dominantním – což jej činí podobným s přihlašovaným označením. Zcela pak soud odmítl názor žalobce, že vzhledem k počtu možných variant grafického ztvárnění písma je vyloučeno, aby ke grafickému ztvárnění přihlašovaného označení, podobnému namítaným známkám, došlo jinak než úmyslně, přičemž žalobce takový úmysl nemá. Aniž by chtěl soud zpochybňovat upřímnost tohoto tvrzení žalobce, podstatné je, že přihlašované slovní označení principálně může být provedeno graficky libovolně, tedy například i v podobě obdobné s namítanými známkami, a to z důvodů, které sice aktuálně nezná a nepředvídá ani žalobce, jež však nelze vyloučit. Jestliže platná právní úprava má za cíl takovému stavu předejít, nelze rozhodnutí žalovaného považovat za nesprávné.

Dále žalobce namítl, že již ve správním řízení poukázal na to, že vizuální zpracování namítaných ochranných známek vede spotřebitele k častému zkracování na pouhé „TECNO“, což ovšem povede k ještě větší odlišnosti od přihlašovaného označení, a to hlavně z hlediska fonetického. Tuto okolnost však žalovaný nevzal v napadeném rozhodnutí v úvahu.

Soud shledal, že v rozkladu proti rozhodnutí ÚPV je taková námitka uplatněna v části III., byť nikoliv ve stejném znění. Žalovaný však na tuto námitku reagoval, a to na straně 18 dole a 19 nahoře odůvodnění napadeného rozhodnutí. Bylo by tedy možno vznést námitku proti tomu, zda se žalovaný s tímto argumentem žalobce vypořádal dostatečně podrobně či věcně správně, nelze však namítat, že by ji nevzal v úvahu. Žalobní námitku proto soud neshledal důvodnou.

Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného o tom, že průměrného spotřebitele přednostně zaujmou shodné počáteční části TECNO všech porovnávaných označení, vyvolávající shodný počáteční vizuální dojem. Tento závěr podle žalobce opomíjí důležité kritérium, kterým je celkový dojem. Ten je podle žalobce u přihlašovaného označení TECNOPOLAR, a to jak vizuálně, tak i foneticky, značně odlišný od namítaných ochranných známek, protože ty budou vizuálně vnímány převážně jako loga a z hlediska fonetického jako „tekno“, případně „techno“, zatímco přihlašované označení bude vnímáno jako dlouhý jednoslovný název tvořený dvěma stejně dlouhými prvky. Princip srovnání celkového dojmu přihlašovaného označení a namítaných známek však žalovaný neaplikoval, a soustředil se jen na shodný počáteční prvek porovnávaných označení. Pokud pak argumentoval možným dojmem známkové řady, nelze tím podle žalobce argumentovat za stavu, kdy vlastník namítaných označení žádnou známkovou řadu nemá. Názor žalovaného by vedl k tomu, že by prvek TECNO byl navždy zapovězen pro tvoření označení chránícího veškeré výrobky chráněné namítanými známkami, což by odporovalo účelu a smyslu zákona o ochranných známkách. Ani tyto námitky soud neshledal důvodnými. Pokud jde o zhodnocení celkové zaměnitelnosti, nezbývá než odkázat na argumentaci v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 12 dole a 13 nahoře, kde žalovaný uvedl, že „S ohledem na všechny uvedené skutečnosti [tj. týkající se vizuálního, fonetického a sémantického hlediska] převažují při srovnání předmětných označení jejich shodné rysy nad jejich rozdíly. Zjištěné odlišnosti napadeného označení a namítaných ochranných známek tudíž nepředstavují takovou změnu, která by u průměrného spotřebitele zcela jednoznačně vyloučila možnost jejich záměny. Napadené označení je tudíž celkově podobné s namítanými ochrannými známkami.“ Je tedy zřejmé, že žalovaný provedl posouzení podobnosti z hlediska celkového dojmu. Přitom nelze považovat za vadu či nezákonnost, pokud toto posouzení provedl jiným způsobem, než jak se jej v žalobě domáhá žalobce.

Námitka týkající se absence známkové řady u vlastníka namítaných ochranných známek pak je rovněž nedůvodná, protože není podstatné, zda taková známková řada skutečně existuje. Za relevantní považuje soud to, zda přihlašované označení je způsobilé u veřejnosti vyvolat dojem, že taková známková řada existuje a že přihlašované označení do ní náleží, a tedy zboží tímto označením identifikované pochází od vlastníka namítaných ochranných známek. Možnost vzniku takového dojmu u veřejnosti žalovaný dostatečně srozumitelně a logicky vyložil a soud se s jeho závěry ztotožnil.

Dále žalobce namítl, že žalovaný se nevypořádal s argumenty, které žalobce uplatnil v rozkladu. V některých případech není jasné, na základě jakých skutečností žalovaný došel ke svým závěrům Tak je tomu zejména u závěru o podobné sémantické struktuře přihlašovaného označení a namítaných ochranných známek. Předseda ÚPV v napadeném rozhodnutí hovoří o podobné sémantické struktuře porovnávaných označení, avšak zároveň vyslovuje závěr o tom, že porovnávaná označení nemají žádný konkrétní význam. Není zejména zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru, že slovní prvek TECNO je čistě fantazijní, který nemá v běžně známých jazycích konkrétní význam. Žalobce namítl, že především je nutno odmítnou závěr o tom, že slovní prvek TECNO nemá takový konkrétní význam. Poukazuje na rozšířené užívání anglického jazyka, kde kořen slovního prvku TECNO je vyslovován stejně jako kořen „techn-„ kterým je tvořena celá řada anglických slov (technology, technical, technician), kterým odpovídají česká slova technologie, technický a technik. Odlišný způsob výslovnosti nemůže popřít příbuznost slovního prvku TECNO s uvedenými slovy a ani odkaz k jejich významu. Takový význam je naprosto zřejmý a nepochybný zejména pro mladé lidi, kteří budou převážnými spotřebiteli zboží, na něž se vztahují porovnávaná označení. Závěr žalované tedy není v souladu se skutečností, přičemž nezohledňuje zejména kritérium průměrného spotřebitele.

Soud tuto námitku rovněž odmítl. Žalobce nijak nevyvrátil závěr žalovaného, že slovní prvek TECNO nemá v běžně známých jazycích konkrétní význam, neboť – s jedinou výjimkou – neuvedl žádný konkrétní existující jazyk, v němž by slovní prvek „tecno“ skutečně existoval a byl užíván v konkrétním významu, jaký mu žalobce přisuzuje. Argumentace anglickým jazykem je rovněž bezpodstatná, neboť ani v něm slovní prvek „tecno“ v této podobě neexistuje a žalobcova konstrukce příbuznosti tohoto fantazijního prvku s anglickými výrazy vztahujícími se k technice je ryze spekulativní. Podle další žalobní námitky za základní nepochopení smyslu obsahu přihlašovaného označení a namítaných známek je nutno považovat i tvrzení žalovaného o čistě fantazijním spojení prvku TECNO s dodatky PRO a POLAR. Stejně jako v rozkladu žalobce trvá na tom, že prvek TECNO může být spojován s technikou, zatímco prvek PRO bude zřejmě vnímám jako zkratka pro „profesionální“. Přihlašované označení významově odkazuje k použití moderních technologií při výrobě zboží, jež má spotřebitele ochránit před nepříznivými vlivy zimního počasí. I přes shodný prvek TECNO nelze hovořit o podobné sémantické struktuře porovnávaných označení, přičemž prvek PRO se bude vztahovat spíše ke způsobu výroby označených výrobků, popřípadě k jejich spotřebitelům. Závěr žalovaného je tedy věcně nesprávný a není ničím podložený, z rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých skutečností žalovaný k tomuto závěru dospěl.

Rovněž tuto námitku soud neshledal důvodnou. Žalovaný se sémantickým významem porovnávaných označení zabýval a dovodil, proč je, resp. jejich spojení považuje za fantazijní. Žalobce v žalobě nabídl svůj, odlišný výklad významu těchto slov, ovšem jeho argumentace je pouze spekulativní, neboť pro svá tvrzení nepřinesl v žalobě žádné důkazy. Nesprávně proto žalovanému vytýká, že není zřejmé, z jakých skutečností ten vyvodil své závěry – je to mu právě naopak, neboť pokud by žalovaný dospěl k takovým závěrům, jakých se domáhá žalobce (tj. o konkrétním reálném významu posuzovaných slovních prvků), musel by takové své úvahy řádně odůvodnit. Jelikož žádné takové důvody neshledal, neměl žalovaný co dokazovat (neexistenci důvodů pro určitý závěr nelze dokázat, lze dokázat jen existenci důvodů pro závěr komplementární opačný).

Soud se tedy neztotožnil s námitkou žalobce, že by se předseda ÚPV nevyrovnal s celou řadou argumentů, vznesených žalobcem v rozkladu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaké skutečnosti žalovaný hodnotil, a jakými úvahami ke svým závěrům dospěl. Jeho závěry jsou přezkoumatelné a soud neshledal, že by při nich žalovaný překročil meze správního uvážení. Ani řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tedy netrpí vadami, které by měly za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k závěrům, vyloženým výše, tedy soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítnout.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat

k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Praze dne 13. června 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru