Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 158/2008 - 40Rozsudek MSPH ze dne 13.06.2011

Prejudikatura

3 Ads 87/2010 - 43


přidejte vlastní popisek

8 Ca 158/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: M. N., bytem XXX, zastoupen Mgr. M. K., obecným zmocněncem, bytem XXX, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/P, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru č. 11/2008 ze dne 29. 1. 2008,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru č. 11/2008 ze dne 29. 1. 2008, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru č.j. OSZ-128697-4/VD-Je-2007 ze dne 20. 4. 2007. Žalovaný se ztotožnil s právním závěrem správního orgánu I. stupně a uvedl, že ust. § 160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. je nutno vyložit tak, že rozdíl mezi výší příspěvku a důchodu se zjišťuje ke dni přiznání důchodu již poživatelem příspěvku; jestliže však je poživatelem starobního důchodu ke dni přiznání výsluhového příspěvku, zjišťuje se rozdíl k tomuto dni.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce uvedl, že mu byla nesprávně přiznána částka výsluhového příspěvku k měsíční výplatě, neboť se tak stalo v rozporu se zákonem č. 361/2003 Sb., když výklad ust. § 160 použitý žalovaným je v rozporu se smyslem tohoto zákona. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a setrval na svém výkladu citované normy. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 20. 4. 2007 vyplývá, že žalobcův služební poměr skončil dne 15. 1. 2007 a se skončením služebního poměru souvisí nárok na výsluhový příspěvek. Při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než důchod, a to ve výši rozdílu mezi příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje k datu souběhu nároku na výplatu příspěvku a důchodu, tj. u žalobce k datu 16. 1. 2007. Výše výsluhového příspěvku k tomuto datu činí 16 054,- Kč, k témuž datu je žalobci vyplácen starobní důchod ve výši 11 168,- Kč. Rozdíl činí 4886,- Kč a v této výši je žalobci výsluhový příspěvek vyplácen.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž souhlasil s výší výsluhového příspěvku 16 054,- Kč, avšak měl za to, že podle ust. § 160 zákona o služebním poměru je rozhodným dnem pro stanovení výše rozdílu mezi příspěvkem a důchodem dne přiznání starobního důchodu, tedy v případě žalobce dne 1. 6. 2003. Vzhledem k tomu rozdíl mezi příspěvkem a důchodem činí u žalobce 6656,- Kč.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Podle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu anebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem. Jde-li o souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu.

Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s výkladem ust. § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru, jaký zastává žalovaný, tedy že rozpor věty druhé a třetí tohoto ustanovení s větou první způsobuje, že nelze zjistit rozdíl mezi příspěvkem a důchodem v případě, kdy souběh plnění nastane až po přiznání důchodu. Důvodem má být údajné znevýhodnění určité skupiny osob, na které se předmětné ustanovení vztahuje, v případě, že by byla aplikována druhá věta § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobce tu má jednak za to, že tvrzení o rozpornosti citovaných ustanovení je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, a jednak že není v pravomoci žalovaného zkoumat, zda určité ustanovení někoho zvýhodňuje či nikoliv. Žalobce má za to, že ust. § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru zcela jasně stanoví, že při souběhu nároku na výsluhový příspěvek a na starobní důchod se příspěvek vyplácí jen tehdy, je-li vyšší než důchod, přičemž rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání důchodu. Zákon nerozlišuje mezi situací, kdy nejprve vznikl nárok na důchod a poté na příspěvek, a mezi situací opačnou. Žalovaný se tak dopustil nepřípustné interpretace zákona, když stanovil pravidlo, které citovaná norma vůbec neobsahuje. Správní orgán je povinen aplikovat zákon a postupovat podle něj jen na jeho základě a v jeho mezích; není možné, aby znění zákona jakkoliv měnil, doplňoval či vykládal nad rámec textu normy. Výklad zákona, přijatý žalovaným, by byl nejen v rozporu s textem zákona, ale i jeho smyslem. Není pravda, že by výklad zastávaný žalobcem, vedl k jeho zvýhodnění, ale naopak, rozhodnutím žalovaného byl žalobce znevýhodněn. Zjišťování rozdílu mezi příspěvkem a důchodem ke dni, kdy nastal souběh těchto nároků, je v rozporu s obecným smyslem valorizace starobního důchodu, jímž je zamezit poklesu životní úrovně důchodců. Rozhodnutím žalovaného, který zohlednil nikoliv přiznaný důchod, ale důchod zvýšený o valorizace, došlo fakticky ke snížení reálného nároku žalobce na tyto dávky. Zákonodárce však neměl v úmyslu některou skupinu příslušníků policie znevýhodnit oproti jiné, proto textem § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru uzákonil, že rozdíl mezi příspěvkem a důchodem se u všech bude počítat ke stejnému okamžiku, tedy ke dni přiznání důchodu. Postupem žalovaného byl žalobce v podstatě zkrácen o valorizaci svého důchodu.

Městský soud v Praze konstatoval, že otázkou výkladu ust. § 160 odst. 1 se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. září 2010, č.j. 3 Ads 87/2010 – 43 (www.nssoud.cz). V něm zaujal tento názor:

„Z textu citovaného ustanovení – nejmarkantněji pak z jeho věty třetí – podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zákonodárce počítal pouze s variantou, kdy nárok na důchod vzniká teprve po vzniku nároku na výsluhový příspěvek. Srov. zejména formulaci „považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl...“. Totéž lze dovodit rovněž z textu důvodové zprávy k zákonu č. 530/2005 Sb., kterým se mění mimo jiné služební zákon. Zde se doslova uvádí: „Navrhuje se změnit mechanismus posuzování nároku na výplatu výsluhového příspěvku v souběhu s nárokem na výplatu starobního důchodu a výrazně uspořit finanční prostředky vynakládané na výplatu výsluhových nároků. Po vzniku nároku na výplatu starobního důchodu bude výsluhový příspěvek dále vyplácen jen ve výši rozdílu mezi výší náležejícího starobního důchodu a výší přiznaného výsluhového příspěvku s tím, že pouze tento rozdíl bude nadále považován za výsluhový příspěvek...“ Uvedené je zřejmě dáno tím, že nárok na výsluhový příspěvek vzniká již po 15 letech služby (§ 157 služebního zákona), a zákonem předvídaná posloupnost nároků tak bude v praxi většinovým jevem.

Na případy jako v projednávané věci, kdy nároky na předmětná plnění vzniknou v opačném pořadí, tak sice není v zákoně výslovně pamatováno, přesto je Nejvyšší správní soud toho názoru, že tento nedostatek zákonného znění lze překlenout výkladem, a to zejména podle smyslu a účelu daného ustanovení. Cílem aplikovaného ustanovení obecně je upravit situaci, kdy oprávněnému vznikl nárok na výsluhový příspěvek i na dávku důchodového pojištění. Základním pravidlem pak je, že výsluhový příspěvek, je-li vyšší než důchod, se po dobu souběhu vyplácí pouze ve výši rozdílu mezi ním a důchodovou dávkou. Toto pravidlo sleduje zjevně jediný účel, a to zachovat osobě, která pracovala ve služebním poměru, životní úroveň odpovídající výši výsluhového příspěvku i v době, kdy již pobírá dávku z jiného systému zabezpečení, která je oproti výsluhovému příspěvku nižší. Zdůraznit je třeba, že zachován má být právě příjem ve výši výsluhového příspěvku před redukcí, jinými slovy, aby úhrn vypláceného výsluhového příspěvku a důchodu ke dni vzniku souběhu nepřevyšoval přiznaný výsluhový příspěvek před úpravou jeho výše. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, je pak – při určování výše rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodovou dávkou – nutno vycházet ze stavu, kdy reálně dochází k souběhu obou nároků. Pouze takovýto přístup je totiž schopen zajistit, aby výsledný příjem – ke dni rozhodnutí správního orgánu – odpovídal výši výsluhového příspěvku před jeho úpravou pro výplatu. Je to tedy nikoli postup správních orgánů v projednávané věci, který by neoprávněně zvýhodňoval příslušníky, kteří tzv. nepřesluhovali, nýbrž právě postup navrhovaný stěžovatelem, který by představoval neodůvodněné zvýhodnění – ovšem naopak osob tzv. přesluhujících, neboť by jim v konečném důsledku přiznával již ke dni souběhu vyšší částku, než která odpovídá neredukované výši výsluhového příspěvku. Lze tak shrnout, že pro stanovení výše rozdílu podle § 160 odst. 1 služebního zákona je zcela nepodstatné, který z obou nároků vznikl dříve, neboť rozhodný je nutně vždy den, ke kterému došlo k jejich reálnému souběhu.“

Městský soud v Praze tedy ve shodě s Nejvyšším správním soudem konstatoval, že ustanovení § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru (souběh výsluhového příspěvku s důchody) dopadá jak na případy, kdy nárok na výsluhový příspěvek vznikl dříve než nárok na dávku důchodového pojištění, tak na případy, kdy tomu bylo naopak. Výše rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje vždy ke dni jejich reálného souběhu a v této výši se poté výsluhový příspěvek přizná k výplatě. Jestliže tedy žalovaný přiznal žalobci výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi příspěvkem a starobním důchodem, a to nikoliv ke dni vzniku nároku na důchod, ale až ke dni 16. 1. 2007, kdy následně vznikl žalobci nárok na výsluhový příspěvek, vyložil a aplikoval ust. § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru způsobem odpovídajícím jak dikci zákona, tak jeho účelu a smyslu.

Soud tak dospěl závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 13. června 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru